Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
61 A 12/2026 - 272.pdf
PDF · 0 B
No categories available
61 A 12/2026 - 272
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců JUDr. Terezy Kučerové, Ph.D., a Mgr. et. Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci
navrhovatelky: CARTHAMUS, a. s., IČO 27062970
sídlem Uhelný trh 414/9, Staré Město, 110 00 Praha
zastoupená advokátem JUDr. et Mgr. Tomášem Sequensem
sídlem Jungmannova 745/24, 110 00 Praha
proti
odpůrkyni: obec Přísečná
sídlem Přísečná 25, 381 01 Český Krumlov
zastoupená advokátem Mgr. Jiřím Nezhybou
sídlem Údolní 567/33, 602 00 Brno
o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – územního plánu obce Přísečná vydaného usnesením zastupitelstva obce ze dne 12. 11. 2025, č. 2025/4/3,
takto:
I. Opatření obecné povahy – územní plán obce Přísečná vydané usnesením zastupitelstva obce ze dne 12. 11. 2025, č. 2025/4/3, se dnem právní moci tohoto rozsudku ruší v těchto částech textové části:
a) na straně 14 v části „ZÁSOBOVÁNÍ PLYNEM A TEPLEM“, ve slovech: „využití, spalování a energetické využití“;
b) na straně 14 části „ODPADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ“, ve slovech: „využití, spalování a energetické využití“;
c) na straně 27 v regulativu plochy „Výroba těžká a energetika VT“ v části „Nepřípustné využití“, ve slovech: „využití, spalování a energetické využití“.
II. Ve zbytku se návrh zamítá.
III. Žádnému z účastníků řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Zastupitelstvo odpůrkyně vydalo usnesením ze dne 12. 11. 2025, č. 2025/4/3, územní plán, který nabyl účinnosti dne 28. 11. 2025.
II. Návrh
2. Proti územnímu plánu podala navrhovatelka dne 1. 7. 2026 návrh ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích na jeho zrušení.
3. Navrhovatelka nejprve popsala průběh přijímání územního plánu, při němž opakovaně uplatňovala námitky a připomínky. Nejprve požadovala, aby i nový územní plán připouštěl na plochách výroby energetické využívání tuhých alternativních paliv (dále jen „TAP“). Po seznámení s upraveným návrhem územního plánu zjistila, že její námitky nebyly akceptovány a že text dokumentace byl naopak doplněn tak, aby její záměr výslovně vyloučil. Následně uplatnila další námitky, v nichž upozorňovala zejména na existenci ochranného hygienického pásma kolem teplárny a na vady postupu pořizovatele. Rovněž podala stížnost na nesprávný úřední postup spojenou s námitkou podjatosti vůči pracovnicím tehdejšího pořizovatele, kterým byl Městský úřad Český Krumlov. Této námitce bylo následně vyhověno a novým pořizovatelem se stal Magistrát města České Budějovice. V mezidobí se ovšem konala dvě opakovaná veřejná projednání návrhu územního plánu. Podle navrhovatelky pak ani nový pořizovatel neodstranil vady předchozího postupu a pouze dokončil již připravený návrh.
4. Ve svých námitkách podaných v průběhu přijímání územního plánu navrhovatelka zdůraznila, že již před zahájením pořizování nového územního plánu připravovala záměr výstavby zařízení na využívání TAP. Dne 25. 4. 2023 podala žádost o vydání společného povolení a od 3. 7. 2023 probíhalo zjišťovací řízení pro účely posuzování vlivů záměru na životní prostředí (dále jen „EIA“). Pořizování nového územního plánu bylo zahájeno až dne 5. 10. 2023. Navrhovatelka proto zdůrazňuje, že do procesu pořizování územního plánu vstupovala v situaci, kdy již existoval konkrétní investiční záměr a probíhala související správní řízení.
5. Navrhovatelka uvedla, že nová územně plánovací regulace nezákonně zasahuje do jejích vlastnických práv a práva podnikat dle čl. 11 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) tím, že na jejích pozemcích oproti původnímu územnímu plánu výslovně vylučuje umístění zařízení pro energetické využívání TAP. Podle navrhovatelky jde o účelovou změnu regulace, jejímž cílem bylo zabránit realizaci připravovaného projektu nového energetického bloku navazujícího na stávající teplárnu.
6. Nový územní plán obsahuje plošný zákaz zařízení využívajících TAP, který se opakovaně promítá do jednotlivých kapitol textové části územního plánu. Navrhovatelka uvedla, že TAP nepovažuje za odpad, ale za certifikované palivo podle vyhlášky č. 169/2023 Sb., o stanovení podmínek, při jejichž splnění přestává být tuhé palivo z odpadu odpadem (dále jen „vyhláška č. 169/2023 Sb.“).
7. Navrhovatelka namítla, že odpůrkyně odmítla její námitky pouze obecnými odkazy na veřejný zájem, ochranu životního prostředí a obavy obyvatel obce. Vypořádání námitek podle ní neobsahuje konkrétní odborné závěry, které by dokládaly negativní dopady jejího záměru. Územní plán podle navrhovatelky vychází pouze z hypotetických úvah o možném zápachu, hluku, dopravní zátěži nebo emisích, aniž by byla tato tvrzení podložena odbornými podklady. Proto označuje odůvodnění za nedostatečné a opatření obecné povahy za nepřezkoumatelné.
8. Navrhovatelka dále namítla, že v rámci řízení nebyl proveden test proporcionality, přestože nová regulace významně zasahuje do jejího vlastnického práva a do legitimního očekávání založeného dosavadním územním plánem. Podle navrhovatelky bylo třeba poměřit na jedné straně její zájem na realizaci záměru a pokračování stávající energetické činnosti a na druhé straně veřejné zájmy, které obec hájí. Takové posouzení však podle ní neproběhlo a obec od počátku vycházela z předem utvořeného závěru, že zařízení na využívání TAP na svém území nechce připustit.
9. Na podporu této argumentace navrhovatelka odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 8. 2024, čj. 6 As 367/2023-49, podle něhož může nová územně plánovací regulace zasáhnout do legitimního očekávání vlastníků, kteří v důvěře v platnou regulaci již vynaložili prostředky na přípravu svého záměru. Dále odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 10. 2024, čj. 63 A 23/2024-147, potvrzený rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2025, čj. 3 As 238/2024-120, podle něhož musí obec při významném zásahu do vlastnických práv řádně odůvodnit proporcionalitu přijaté regulace. Navrhovatelka z této judikatury dovozuje, že provedení testu proporcionality bylo v jejím případě nezbytné.
10. Následně sama rozebírá jednotlivé prvky testu proporcionality. Tvrdí, že zákaz zařízení na využívání TAP není vhodný, protože neřeší konkrétní dopady konkrétního záměru a bez odborného podkladu předjímá jeho škodlivost. Není ani potřebný, protože veřejné zájmy lze chránit prostřednictvím EIA, stavebního řízení nebo řízení o integrovaném povolení. Současně nebyly zvažovány mírnější varianty regulace, například stanovení technických podmínek provozu. Podle navrhovatelky je zákaz nepřiměřený i v užším smyslu, neboť zcela znemožňuje využití jejích pozemků způsobem, který dosud územní plán připouštěl a který navazuje na stávající energetický provoz.
11. Odpůrkyně v řadě kapitol doplnila text územního plánu o zákazy využívání TAP, aniž by byl prokázán jakýkoli rozpor s nadřazenou dokumentací či nezbytnost takto plošného zákazu. Sama odpůrkyně odkazuje na nutnost vyvažování pilířů udržitelného rozvoje území a ochrany veřejných zájmů, avšak nepředkládá žádnou analýzu vyvažování v dokumentaci ve vztahu ke konkrétnímu zásahu do ploch Výroba těžká a energetika – VT a popírá nezbytnost jejího provedení.
12. Další samostatný okruh námitek směřuje proti tomu, že obec prostřednictvím územního plánu předjímá výsledky řízení EIA a dalších povolovacích řízení. Navrhovatelka uvádí, že otázky vlivu na životní prostředí, hlukové zátěže, emisí nebo dopravy mají být odborně posouzeny právě v těchto řízeních. Jestliže sama obec v odůvodnění připouští, že skutečné dopady záměru dosud nejsou známy a budou teprve zkoumány, nemůže podle navrhovatelky současně přistoupit k plošnému zákazu zařízení na využívání TAP založenému právě na předpokládaných negativních dopadech. Územní plán tak podle ní nahrazuje funkci specializovaných řízení, k nimž není určen.
13. Navrhovatelka dále namítá rozpor nového územního plánu s ochranným hygienickým pásmem zřízeným kolem teplárny rozhodnutím MNV v Českém Krumlově ze dne 24. 3. 1981, č. výst.-307/81-C. Připouští, že územní plán toto pásmo formálně převzal do koordinačního výkresu a textové části, avšak podle jejího názoru nepromítl jeho obsah do regulace ploch VT.
14. Zdůrazňuje, že účelem ochranného pásma bylo zabránit umisťování obytných staveb v blízkosti teplárny a vytvořit prostor pro energetické provozy. Nový územní plán však současně respektuje existenci ochranného pásma a zároveň zakazuje další energetické zařízení v daném areálu. Podle navrhovatelky tím popírá smysl ochranného pásma a dostává se do rozporu s dosud platným územním rozhodnutím. Územní plán se věcně nevypořádal s tím, zda nová regulace plochy VT (zejména plošný zákaz zařízení pro energetické využívání TAP) je slučitelná s podmínkami platného územního rozhodnutí o ochranném pásmu. Je proto i v tomto ohledu nepřezkoumatelný, a to nejen v dané části, ale díky kontextu celého řešeného území.
15. Navrhovatelka uzavírá, že vady nového územního plánu nejsou omezeny pouze na jednotlivé regulativy týkající se TAP, ale prostupují celým procesem pořizování i výslednou koncepcí dokumentace. Proto navrhla, aby soud zrušil nový územní plán jako celek.
III. Vyjádření odpůrkyně
16. Odpůrkyně ve vyjádření k návrhu uvedla, že navrhovatelka může být aktivně legitimována pouze ve vztahu k regulaci dopadající na její vlastní pozemky v ploše VT a k regulaci znemožňující realizaci zamýšleného zařízení na využívání TAP. Podle odpůrkyně navrhovatelka netvrdí zásah do svých práv ve vztahu ke zbývajícím částem územního plánu, a proto nemůže požadovat zrušení územního plánu jako celku. Odpůrkyně zdůrazňuje zásadu subsidiarity a minimalizace zásahu a tvrdí, že zrušení celého územního plánu by nepřiměřeně zasáhlo do práv dalších vlastníků i do veřejných zájmů, zejména do přípravy přeložky silnice I/39. Proto navrhuje zamítnutí návrhu alespoň v rozsahu částí, které se navrhovatelky bezprostředně netýkají.
17. Navrhovatelka na svých pozemcích v obci provozuje zařízení teplárny. Jak je popsáno v návrhu, navrhovatelka v minulosti usilovala o realizaci zařízení na využívání TAP. Ačkoliv navrhovatelka ve svém návrhu tvrdí, že zařízení na využívání TAP nepředstavuje zařízení pro spalování odpadu, je s ohledem na platnou legislativu nezbytné poukázat na to, že pojem „tuhé alternativní palivo“ v platné legislativě užitý není. Vyhláška č. 169/2023 Sb. pracuje toliko s pojmem „tuhé palivo z odpadu“ (přitom nicméně odkazuje na normy k tuhým alternativním palivům). V dokumentaci EIA, kterou navrhovatelka předložila pro účely posouzení vlivů na životní prostředí, sama připouští, že v rámci záměru mohou být spalovány komunální odpady.
18. Ve vztahu k souladu s nadřazenou územně plánovací dokumentací odpůrkyně namítá, že zamýšlené zařízení představuje záměr nadmístního významu v oblasti energetického využívání odpadů. Odkazuje na dokumentaci EIA, podle níž má zařízení projektovanou kapacitu 80 000 tun ročně, zatímco zásady územního rozvoje Jihočeského kraje považují za nadmístní zařízení již provozy s kapacitou přesahující 50 000 tun ročně. Proto měl být takový záměr vymezen v zásadách územního rozvoje, což se nestalo. Odpůrkyně tvrdí, že územní plán naopak respektuje nadřazenou dokumentaci tím, že obdobné záměry na svém území nepřipouští. Dospívá proto k závěru, že navrhovatelka by svůj záměr nemohla realizovat ani bez napadené regulace.
19. Podstatná část vyjádření se věnuje proporcionalitě. Odpůrkyně odmítá tvrzení, že by test proporcionality neprovedla. Uvádí, že územní plán i jeho odůvodnění představují jeden celek a úvahy o proporcionalitě jsou rozptýleny v různých částech odůvodnění. Zdůrazňuje také značnou autonomii obcí při územním plánování, k čemuž odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. III. ÚS 709/19, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, čj. 2 Ao 2/2007-73, č. 1462/2008 Sb. NSS.
20. Pokud jde o vhodnost regulace, odpůrkyně tvrdí, že plošný zákaz zařízení spalujících odpady či paliva z odpadů sleduje legitimní cíle ochrany ovzduší, veřejného zdraví a nezvyšování emisní zátěže obce. Poukazuje na to, že obec je již zatížena provozem stávající teplárny a další zdroj emisí by tuto situaci zhoršil. Podle odpůrkyně je zákaz způsobilý zabránit vzniku nových významných zdrojů znečištění. K otázce vhodnosti odpůrkyně odkázala na strany 97, 98 a 110 odůvodnění a stranu 14 textové části. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2021, čj. 10 As 305/2020-76, má obec možnost ve svém územním plánu regulovat a případně též vylučovat umisťování nových zdrojů znečišťování ovzduší.
21. Ve vztahu k potřebnosti regulace odpůrkyně uvádí, že cíle ochrany ovzduší nelze dosáhnout mírnějšími prostředky. Odmítá argument navrhovatelky, že postačují procesy EIA, integrované povolování či stavební řízení. Podle odpůrkyně tato řízení slouží k posuzování konkrétních záměrů, zatímco územní plán stanoví koncepční pravidla využití území. Současně zdůrazňuje, že územní plán nikterak neomezuje stávající provoz teplárny a pouze vylučuje její budoucí rozšíření o zařízení spalující odpady nebo paliva z odpadů.
22. V rámci proporcionality v užším smyslu odpůrkyně argumentuje, že zásah do práv navrhovatelky je omezený. Regulace dopadá pouze na budoucí záměr, který nebyl povolen ani v nepravomocné podobě, nebylo k němu vydáno závazné stanovisko EIA a jeho realizovatelnost je sporná již z důvodu nesouladu se zásadami územního rozvoje. Naproti tomu stojí zájem na ochraně zdraví a životního prostředí obyvatel (strana 128 odůvodnění). Odpůrkyně poukazuje také na údaje z dokumentace EIA, podle nichž by záměr vedl k navýšení emisí a měl trvalé negativní dopady na ovzduší. Obec se přitom nachází v chráněné krajinné oblasti Blanský les, kde jsou požadavky na ochranu životního prostředí zvýšené. Významnou roli podle ní sehrál rovněž nesouhlas místních obyvatel, který se projevil v průběhu pořizování územního plánu. Nešlo tedy pouze o vážení soukromého zájmu navrhovatelky a veřejných zájmů na ochraně životního prostředí a udržitelného rozvoje obce, nýbrž také o vyhodnocení protichůdných zájmů navrhovatelky a veřejnosti na využití území. To je ostatně jedním z cílů územního plánování.
23. K legitimnímu očekávání odpůrkyně uvádí, že samotné podání žádosti o společné povolení dne 25. 4. 2023 ani zahájení procesu EIA nezakládají ochranu očekávání (k tomu poukázala na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2014, čj. 5 Aos 2/2013-83, a ze dne 21. 1. 2026, čj. 3 As 49/2025-65, a dále nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2025, sp. zn. IV. 2217/24). Zdůrazňuje, že záměr nebyl povolen a že ani předchozí územní plán nezaručoval jeho budoucí realizaci. Současně poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2019, čj. 9 As 65/2019-29, podle něhož z existence předchozí územně plánovací regulace nelze dovozovat nárok na zachování stejného řešení v novém územním plánu (zda by podle předchozího územního plánu bylo možné záměr realizovat navíc není ani jisté).
24. K námitkám procesních vad odpůrkyně uvádí, že nový pořizovatel (Magistrát města České Budějovice), převzal věc až v závěrečné fázi pořizování. Podle jejího názoru postačovalo prověření spisu a nebylo nutné opakovat již provedené úkony. Rozhodnutí krajského úřadu podle ní pouze připustilo možné riziko podjatosti původního pořizovatele, nikoli existenci skutečné podjatosti nebo nezákonnosti celého procesu.
25. Odpůrkyně dále odmítá tvrzené vnitřní rozpory územního plánu a námitku, že regulace představuje svévolný zásah. Podle ní obec pouze využila své právo rozhodovat o budoucím rozvoji svého území a své rozhodnutí dostatečně odůvodnila.
26. K argumentu, že územní plán nepřípustně předjímá výsledky EIA, stavebních či jiných povolovacích řízení, odpůrkyně uvádí, že pouze stanoví koncepční limity využití území. Nehodnotí konkrétní technické řešení ani nerozhoduje o tom, zda konkrétní záměr splní podmínky zvláštních předpisů. K tomu odpůrkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2012, čj. 1 Ao 1/2010-247, č. 2710/2012 Sb. NSS, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 14. 4. 2026, čj. 52 A 75/2025-616.
27. Ve vztahu k ochrannému hygienickému pásmu teplárny odpůrkyně zdůrazňuje, že po námitkách navrhovatelky pásmo do územního plánu doplnila. Podle jejího názoru ochranné pásmo slouží k ochraně okolní zástavby před stávajícím provozem teplárny, nikoliv k vytváření nároku na budoucí rozšíření energetických zařízení. Zakreslení ochranného pásma do koordinačního výkresu a převzetí jeho podmínek do textové části proto považuje za dostačující a nevidí žádný rozpor mezi existencí ochranného pásma a novou regulací ploch VT.
28. Konečně odpůrkyně odmítá i tvrzení o nepřezkoumatelnosti. Tvrdí, že na všechny návrhové body reagovala v odůvodnění územního plánu i ve vypořádání námitek a že územní plán obsahuje dostatečné důvody pro přijaté řešení.
29. Odpůrkyně navrhla, aby krajský soud návrh zamítl.
IV. Další podání účastníků
30. Navrhovatelka ve vyjádření ze dne 12. 8. 2026 uvedla, že územní plán nemůže sloužit k zablokování konkrétního záměru, který byl podle stanoviska stavebního úřadu ze dne 22. 3. 2023 v souladu s dosavadním územním plánem a u něhož již před zahájením pořizování nového územního plánu probíhala povolovací řízení. Případné vlivy zařízení na energetické využití tuhých alternativních paliv měly být odborně posouzeny v procesu EIA a navazujících řízeních, nikoli předem vyloučeny plošným zákazem. V žádné fázi přijímání územního plánu nedošlo k provedení testu proporcionality a odpůrkyně pouze dodatečně rekonstruuje jeho hypotetický výsledek.
31. Návrh podle navrhovatelky míří důvodně proti celému územnímu plánu, protože zákaz zařízení využívajících tuhá alternativní paliva prostupuje několika jeho kapitolami. Namítané vady se navíc týkají celého procesu pořizování, zejména absence testu proporcionality a postupu po změně pořizovatele.
32. Argument odpůrkyně, že záměr s kapacitou 80 000 tun ročně odporuje zásadám územního rozvoje Jihočeského kraje, považuje navrhovatelka za nepřípustné dodatečné doplnění důvodů opatření obecné povahy. Tento argument podle ní nebyl součástí odůvodnění územního plánu ani veřejného projednání, a nemůže proto dodatečně zhojit jeho nedostatky.
33. Těžiště repliky spočívá v tvrzení, že obec neprovedla test proporcionality. Odkazy odpůrkyně na strany 97 až 98, 110 a 128 odůvodnění územního plánu podle navrhovatelky zachycují pouze vypořádání námitek a obhajobu předem zvoleného zákazu. Neobsahují posouzení vhodnosti, potřebnosti, minimalizace zásahu a přiměřenosti v užším smyslu ani úvahu o možných mírnějších alternativách.
34. Navrhovatelka nepovažuje za přiléhavý odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 2 Ao 2/2007-73 stran široké míry uvážení obce při územním plánování. Tento rozsudek podle ní nezbavuje obec povinnosti poměřit zásah do práv konkrétní vlastnice. Naopak znovu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 6 As 367/2023-49 a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 63 A 23/2024-147, které podle ní vyžadují provedení testu proporcionality při změně regulace zasahující do vlastnických práv a legitimního očekávání.
35. Své legitimní očekávání navrhovatelka odvozuje ze spojení souladu záměru s dosavadním územním plánem, stanoviska stavebního úřadu ze dne 22. 3. 2023, žádosti o společné povolení ze dne 25. 4. 2023 a zjišťovacího řízení EIA zahájeného dne 3. 7. 2023. Řízení o novém územním plánu přitom začalo až 5. 10. 2023.
36. Tvrzení, že vyloučení zařízení pro energetické využití spalitelného odpadu brání vzniku nových stacionárních zdrojů znečištění je dle navrhovatelky hrubě zjednodušující a nerozlišuje mezi jednotlivými technologiemi a druhy paliv. Odpůrkyně podle navrhovatelky nedoložila, že posuzovala mírnější alternativy plošného zákazu. Údaje o nárůstu emisí navíc převzala z dokumentace EIA vrácené k přepracování pro závažné nedostatky. Ani nesouhlas více než padesáti vlastníků nemovitostí nemůže nahradit odborné posouzení dopadů záměru a řádné poměření veřejného zájmu s vlastnickým právem podle čl. 11 odst. 1 a právem podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny.
37. K procesním vadám navrhovatelka uvádí, že nový pořizovatel po zjištění rizika systémové podjatosti původního pořizovatele nezopakoval žádný procesní úkon a spis prověřil pouze během 26 dnů. Tím podle ní neodstranil možné důsledky systémové podjatosti.
38. Navrhovatelka namítá, že obecný odkaz odpůrkyně na právo obce na územní samosprávu nereaguje na konkrétní výtku, podle níž dokumentace neobsahuje analýzu vyvažování jednotlivých pilířů udržitelného rozvoje ve vztahu k zásadní změně regulace ploch VT. Právo obce rozhodovat o rozvoji svého území podle navrhovatelky nenahrazuje povinnost přijatou regulaci konkrétně a věcně odůvodnit. Vyjádření odpůrkyně proto podle ní tvrzené vnitřní rozpory územního plánu nevyvrací.
39. Navrhovatelka nezpochybňuje, že územní plán může na koncepční úrovni regulovat nebo vyloučit určité kategorie záměrů. Tvrdí však, že pokud nová regulace zasahuje do konkrétního záměru, který je podle stanoviska stavebního úřadu v souladu s dosavadním územním plánem a u něhož již začala povolovací řízení, musí obec provést odpovídající test proporcionality ve vztahu ke konkrétně dotčené vlastnici. Judikatura, na kterou odkazuje odpůrkyně, podle navrhovatelky potvrzuje obecné oprávnění obce regulovat využití území, nikoli možnost učinit tak bez poměření zásahu do práv vlastníka.
40. Obavy odpůrkyně týkající se emisí, hluku, zápachu a dalších vlivů měly být podle navrhovatelky uplatněny a odborně posouzeny v procesu EIA a v navazujícím stavebním řízení, jichž se odpůrkyně může účastnit. Plošným zákazem zařízení využívající TAP v novém územním plánu odpůrkyně podle navrhovatelky fakticky předjímá negativní výsledek těchto řízení, přestože neměla k dispozici konečné odborné posouzení konkrétních dopadů záměru. Navrhovatelka současně odmítá tvrzení, že sama předjímá výsledek procesu EIA. Netvrdí, že zařízení určitě nebude mít negativní vlivy, ale požaduje, aby jejich existence a rozsah posoudily příslušné orgány ve specializovaných řízeních.
41. Ve vztahu k ochrannému hygienickému pásmu navrhovatelka namítá, že pásmo omezuje určité druhy okolní zástavby, nikoli energetický provoz nebo jeho rozšíření. Odpůrkyně se slučitelností pásma s novou regulací věcně zabývala až ve vyjádření k návrhu, což nemůže nahradit chybějící odůvodnění územního plánu. Nepřezkoumatelnost navrhovatelka dokládá také odkazy na strany 108, 111, 127 a 129 odůvodnění, které podle ní obsahují neprokázaná tvrzení a obavy bez odborného podkladu.
42. Odpůrkyně ve vyjádření ze dne 31. 8. 2026 uvedla, že Krajský úřad Jihočeského kraje dle sdělení ze dne 19. 8. 2026 neshledal pochybnosti o zákonnosti nového územního plánu, které by odůvodňovaly zahájení přezkumného řízení.
43. K aktivní věcné legitimaci odpůrkyně namítá, že ani případná procesní vada při pořizování celého územního plánu neopravňuje navrhovatelku požadovat zrušení částí, které nezasahují do její právní sféry. Procesní pochybení může navrhovatelka namítat pouze tehdy, mohlo-li se projevit v jejích hmotných právech. Odpůrkyně odkazuje na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, čj. 1 Ao 1/2009-120, č. 1910/2009 Sb. NSS, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2015, čj. 10 As 96/2014-62, body 37 a 38.
44. K souladu se zásadami územního rozvoje odpůrkyně odmítá, že argument nadmístním významem zařízení na využívání TAP uplatnila poprvé až před soudem. Na str. 110 odůvodnění nového územního plánu se podle ní uvádí, že zásady územního rozvoje Jihočeského kraje vymezují pro energetické využívání odpadu plochu nadmístního významu OH1 České Budějovice, zařízení pro energetické využití odpadů (dále jen „ZEVO“) v lokalitě Vráto. Zařízení na využívání TAP podle odpůrkyně představuje záměr nadmístního významu, který zásady územního rozvoje nevymezují, takže jej obec nemůže vymezit vlastním územním plánem. Odpůrkyně k tomu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, čj. 1 Ao 1/2009-185.
45. Odpůrkyně připouští, že omezení vlastnického práva musí sledovat legitimní cíl a respektovat subsidiaritu a minimalizaci zásahu. Judikatura však podle ní nevyžaduje, aby odůvodnění obsahovalo samostatnou část výslovně označenou jako test proporcionality. Stačí, jsou-li příslušné úvahy seznatelné z odůvodnění jako celku (viz opět shora citované usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 1 Ao 1/2009-120). Na stranách 97 až 98 odůvodnění územního plánu odpůrkyně popisuje zachování stávajícího provozu teplárny a důvod vyloučení jejího dalšího rozšíření, včetně technologií a jejich dopadů. Na straně 110 výslovně formuluje cíl nezvyšovat stávající zatížení území. Na straně 128 proti zájmu navrhovatelky na rozvoji provozu staví veřejné zájmy na ochraně životního prostředí a podmínek života obyvatel.
46. Nová regulace neznemožňuje pokračování stávajícího provozu teplárny a ani neruší plochu VT. Příprava zařízení na využívání TAP ani probíhající povolovací řízení nezakládají právo navrhovatelky na zachování předchozí regulace. Odpůrkyně v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2026, čj. 3 As 49/2025-65.
47. Za nerozhodné považuje odpůrkyně rozlišování mezi odpadem a tuhým alternativním palivem podle vyhlášky č. 169/2023 Sb. Napadená regulace totiž výslovně zakazuje nejen spalovny a zařízení pro energetické využívání odpadu, ale také zařízení pro výrobu, využití, spalování a energetické využití tuhého paliva z odpadu a paliva z odpadní biomasy podle této vyhlášky.
48. Údaje z dokumentace EIA odpůrkyně podle svého tvrzení nepoužívá k definitivnímu posouzení konkrétních dopadů zařízení, ale pouze jako informace o povaze a rozsahu záměru, které předložila sama navrhovatelka. Obec nemusela s přijetím koncepčního rozhodnutí čekat na dokončení procesu EIA. Nesouhlas obyvatel odpůrkyně rovněž nepovažuje za odborný důkaz dopadů záměru, ale za relevantní projev veřejnosti k budoucímu uspořádání území, který musela v procesu pořizování vypořádat. Navrhovatelka tak podle odpůrkyně zaměňuje nesouhlas s výsledkem poměření zájmů za absenci tohoto poměření.
49. K postupu po změně pořizovatele odpůrkyně odmítá, že by musely být automaticky zopakovány všechny předchozí úkony. Poměření zájmů se týká obsahu regulace, zatímco nový pořizovatel prověřoval, zda se riziko systémové podjatosti promítlo do návrhu. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2020, čj. 4 As 202/2019-87, bod 54, ani zjištěná systémová podjatost nezpůsobuje automatickou nepoužitelnost všech předchozích úkonů. Ty je třeba posoudit se zvýšenou obezřetností, nikoli bez dalšího zopakovat. Odpůrkyně navíc poukazuje na to, že krajský úřad nezahájil přezkumné řízení.
50. Nový územní plán není vnitřně rozporný. Vyvážení hospodářského rozvoje a ochrany životního prostředí spatřuje v zachování dosavadního výrobního a energetického využití areálu při současném vyloučení jeho rozšíření o jeden konkrétní typ provozu. Územní plán podle ní ani nepředjímá výsledky procesu EIA nebo navazujících povolovacích řízení, protože nestanoví konkrétní výši emisí, hluku ani jiných vlivů. Na koncepční úrovni pouze určuje, jaké budoucí způsoby využití plochy VT obec považuje za žádoucí. Ani případný soulad záměru se zvláštními právními předpisy neznamená, že pro něj územní plán musí vytvořit podmínky.
51. Ve vztahu k ochrannému hygienickému pásmu odpůrkyně rozlišuje dvě otázky. Ochranné pásmo omezuje využití okolních nemovitostí v souvislosti se stávajícím energetickým zdrojem, zatímco regulace plochy VT stanoví přípustné budoucí využití samotné plochy. Existence pásma proto nezakládá právo rozšířit teplárnu o další technologii. Odpůrkyně uvádí, že pásmo při pořizování prověřila, zakreslila je do koordinačního výkresu a jeho podmínky doplnila do textové části.
52. Skutečnost, že navrhovatelka považuje uvedené důvody za věcně nesprávné, podle ní neznamená, že regulace postrádá seznatelné důvody. Z územního plánu je podle odpůrkyně patrné, proč obec napadené řešení přijala.
53. Navrhovatelka ve vyjádření ze dne 5. 10. 2026 setrvala na svém přesvědčení, že územní plán nesmí sloužit k blokaci konkrétního záměru, který odpovídá dosavadnímu územnímu plánu a nachází se v procesu povolování, a že při pořizování nového územního plánu žádný z pořizovatelů neprovedl test proporcionality.
54. K aktivní věcné legitimaci navrhovatelka uvádí, že namítaná systémová podjatost původního pořizovatele, nedostatečné vypořádání námitek a absence testu proporcionality postihují proces pořizování územního plánu jako celek. Nejde o abstraktní kontrolu územního plánu, ale o obranu proti konkrétnímu zásahu do vlastnického práva.
55. K tvrzenému rozporu se zásadami územního rozvoje navrhovatelka namítá, že pasáž na straně 110 odůvodnění územního plánu pouze rekapituluje vymezení plochy OH1 České Budějovice, ZEVO Vráto. Neobsahuje však závěr, že zařízení navrhovatelky představuje záměr nadmístního významu, že musí být vymezeno v zásadách územního rozvoje ani že právě z tohoto důvodu nemůže být uskutečněno. Odpůrkyně tuto argumentaci vytvořila až v soudním řízení.
56. Navrhovatelka trvá na tom, že z odůvodnění územního plánu nevyplývá postupné posouzení vhodnosti, potřebnosti a přiměřenosti v užším smyslu. S odkazem na shora citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2026, čj. 3 As 49/2025-65, a nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2217/24 navrhovatelka poukázala na již vynaložené úsilí v rámci povolovacího procesu k záměru zařízení na využívání TAP.
57. Paušální zákaz podle navrhovatelky odporuje zásadám subsidiarity a minimalizace zásahu, protože nerozlišuje různé kategorie stacionárních zdrojů ani míru jejich dopadů podle použitých vstupních surovin. Tyto vlivy má posoudit proces EIA. Zachování stávajícího provozu teplárny podle ní zásah nezmírňuje, neboť energetická zařízení se průběžně modernizují a rozšiřují a nová regulace fakticky odnímá pozemkům jejich rozvojový potenciál.
58. Navrhovatelka dále rozlišuje mezi základními údaji o povaze a rozsahu záměru a předběžnými výsledky odborného posouzení jeho vlivů. Konkrétní emisní hodnoty převzaté z dokumentace EIA podle ní nepředstavují pouhou identifikaci záměru, ale údaje určené k odbornému přezkumu, oponentuře, veřejnému projednání a případnému přepracování. Pokud obec založila definitivní zákaz na selektivně převzatých údajích z dosud neposouzené dokumentace EIA, aniž zohlednila například kompenzační opatření a referenční hodnoty nejlepších dostupných technik, fakticky předjímala výsledek procesu EIA.
59. K procesnímu pochybení spojenému se změnou pořizovatele navrhovatelka uvádí, že nový pořizovatel mohl potvrdit návrh jako bezvadný pouze tehdy, pokud přezkoumal také řádnost poměření dotčených zájmů a případný vliv systémové podjatosti. Jestliže však původní pořizovatel test proporcionality vůbec neprovedl, nový pořizovatel jej nemohl potvrdit jako bezvadný. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2020, čj. 4 As 202/2019-87, podle navrhovatelky plyne potřeba hodnotit předchozí úkony se zvýšenou obezřetností a ověřit, zda nebyly provedeny neobjektivně nebo nezákonně. Navrhovatelka nepožaduje automatické opakování všech úkonů, poukazuje však na to, že nebyl zopakován žádný a nový pořizovatel věc posuzoval pouze 26 dnů. Skutečnost, že krajský úřad nezahájil přezkumné řízení, nepovažuje navrhovatelka za významnou.
60. K vnitřním rozporům územního plánu navrhovatelka odmítá tvrzení, že zachování současného provozu při zákazu jeho rozšíření představuje vyvážení hospodářského rozvoje a ochrany životního prostředí. Faktické vyloučení rozvoje teplárny podle ní naopak znamená, že hospodářský rozvoj nebyl zohledněn. Paušální zákaz stacionárních zdrojů navíc nepřipouští individuální posouzení jejich vlivů a fakticky znemožňuje pokračování procesu EIA.
61. K ochrannému hygienickému pásmu navrhovatelka namítá, že nejde pouze o pasivní omezení okolních nemovitostí. Pásmo má územně zajistit slučitelnost energetického provozu s okolím, a tím předpokládá pokračování a rozvoj energetického využití daného areálu. Navrhovatelka netvrdí, že ochranné pásmo samo zakládá právo na rozšíření zdroje, ale považuje je za výsledek předchozího koncepčního rozhodnutí o energetickém využití lokality. Nová regulace tento závěr podle ní popírá, aniž změnu koncepce vysvětluje. Pouhé zakreslení pásma do koordinačního výkresu a převzetí jeho podmínek do textové části neřeší obsahový rozpor mezi jeho účelem a plošným zákazem dalšího energetického využití.
V. Právní hodnocení krajského soudu
62. Krajský soud přezkoumal napadené opatření obecné povahy v mezích návrhových bodů (§ 101d odst. 1 s. ř. s.). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného opatření obecné povahy (§ 101b odst. 3 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 76 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 101b odst. 5 s. ř. s.
63. Návrh je částečně důvodný.
V.A K námitce nepřezkoumatelnosti odůvodnění územního plánu
64. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou, dle které odpůrkyně nedostatečně vypořádala navrhovatelčiny námitky a zejména pak nedostatečně posoudila přiměřenost přijaté regulace spočívající v plošném zákazu zařízení na využívání TAP. Tato námitka je důvodná.
65. K otázce požadavků na odůvodnění územního plánu, resp. zásad územního rozvoje, lze poukázat na nález Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 178/15, který odlišuje relativně obecnější samotné odůvodnění opatření obecné povahy a individualizované odůvodnění rozhodnutí o námitkách. Jednoduše řečeno je pak na odůvodnění opatření obecné povahy jako celku (odůvodnění ve spojení s rozhodnutím o námitkách) třeba klást zásadně stejné požadavky jako na odůvodnění správního rozhodnutí. Dle Ústavního soudu totiž „výkon samosprávy při územním plánování je výkonem veřejné moci, který je způsobilý zasáhnout do ústavně zaručených práv a svobod a který musí být soudem přezkoumatelný: opatření obecné povahy v takových případech totiž zpravidla, i přes své zvláštnosti, bude materiálně rozhodnutím ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod [srov. bod 20 nálezu sp. zn. IV. ÚS 2239/07 ze dne 17. 3. 2009 (N 57/52 SbNU 267)]. Je pak nasnadě, že ústavnímu požadavku přezkumu zákonnosti soudem odpovídá právě požadavek dostatečného odůvodnění opatření obecné povahy či rozhodnutí o námitkách (ledaže by jejich důvody byly zjišťovány až v samotném soudním řízení). Řádné odůvodnění tedy musí být pravidlem, z něhož lze na nebezpečí ‚přehnaných požadavků‘ usuzovat pouze výjimečně (v konkrétně vymezených poměrech věci, jak bylo již výše vyloženo).“
66. Byť vlastní odůvodnění územního plánu zásadně zůstává spíše v obecné rovině a není nutné, aby v něm byla odůvodněna příslušná regulace z pohledu každého dotčeného pozemku či všech řešených ploch, musí být i v něm uvedeny důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů.
67. Rozhodnutí o námitkách pak umožňuje individualizovaně reagovat na konkrétní výtky, jež proti regulaci uplatnili v procesu pořizování územního plánu jednotliví dotčení vlastníci, a musí z něho být seznatelné, z jakého důvodu považuje obec uplatněné námitky za liché, mylné či vyvrácené nebo proč považuje tvrzené skutečnosti za nerozhodné či nesprávné (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2010, čj. 1 Ao 5/2010-169, č. 2266/2011 Sb. NSS). Požadavky na kvalitu odůvodnění nesmí být na druhou stranu přemrštěné a ve svém důsledku zcela paralyzující územní plánování, což by mohlo představovat zásah do práva na obecní samosprávu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11).
68. Pokud však dotčená osoba podle § 52 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), nebo podle § 97 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „stavební zákon z roku 2021“), podá proti návrhu územního plánu konkrétní námitky, resp. (nově) připomínky, v nichž zpochybňuje navrhované řešení s poukazem na zásah do konkrétních práv či chráněných zájmů, je na odpůrkyni, aby zásah do těchto práv v rozhodnutí o námitkách, resp. vyhodnocení připomínek odůvodnila. Tyto důvody musí být samy o sobě přiměřené (proporcionální) zásahu do práv oprávněné osoby (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2019, čj. 9 As 65/2019-29). Potřeba náležitého odůvodnění je pak pochopitelně tím větší, čím významnější zásah do práv dotčených osob nová regulace představuje.
69. S ohledem na dělbu moci ve státě mohou soudy zkoumat proporcionalitu řešení zakotveného v územním plánu pouze v případě, že se k ní již vyjádřila odpůrkyně v procesu přípravy územního plánu na základě podané námitky či připomínky (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2024, čj. 10 As 209/2023-42). Nedostatky odůvodnění územního plánu nelze odstraňovat až v rámci vyjádření v řízení před soudem (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2016, čj. 8 As 48/2016-42).
70. Odpůrkyně v novém územním plánu výslovně zachovala možnost provozu stávající teplárny (strana 14 textové části územního plánu). Jako nepřípustné využití ploch VT ovšem stanovila „veškeré stavby, zařízení a činnosti, které svými negativními vlivy jinak narušují funkce okolních zón a zasahují tak mimo hranice vlastního pozemku (resp. mimo daný způsob využití území, např. spalovny a zařízení pro likvidaci a využití spalitelného odpadu, zařízení pro energetické využívání odpadu (ZEVO), zařízení pro výrobu, využití, spalování a energetické využití tuhého paliva z odpadu a paliva z odpadní biomasy dle vyhlášky č. 169/2023 Sb., o stanovení podmínek, při jejichž splnění přestává být tuhé palivo z odpadu odpadem), výroba se silným dopadem na životní prostředí (zejména škodlivé exhalace, hluk, teplo, otřesy, vibrace, prach, zápach, znečišťování vod a pozemních komunikací).“ Mimo to se uvedená regulace prolíná i některými dalšími pasážemi textové části územního plánu.
71. Navrhovatelka v průběhu pořizování územního plánu nezůstala pasivní a opakovaně uplatňovala námitky. V kontextu nynějšího řízení jsou pak podstatné především námitky ze dne 15. 5. 2025 a 2. 6. 2025, v nichž navrhovatelka formulovala svůj nesouhlas s výslovným zákazem zařízení na využívání TAP, v čemž spatřuje zásah do vlastnického práva a práva podnikat. Uvedla, že její projekt byl již připravován a odpovídal dosavadnímu územnímu plánu. TAP označila za certifikovaný výrobek, nikoli odpad, a odmítla ztotožnění svého zařízení se ZEVO. Podle ní mají být environmentální dopady prověřeny v rámci EIA a dalších příslušných postupů. Ačkoli navrhovatelka ve svých námitkách výslovně o otázce proporcionality nehovořila, uvedené výhrady k posouzení jejích jednotlivých dílčích kroků směřují (zejména k otázce potřebnosti plošného zákazu).
72. Odpůrkyně na tyto námitky reagovala nedostatečně. Z odůvodnění územního plánu jako celku není zřejmé, jak odůvodnila rozsah zákazu a vypořádala konkrétní výhrady navrhovatelky k jeho nezbytnosti a přiměřenosti. Odpůrkyni lze přisvědčit potud, že odůvodnění územního plánu nemusí obsahovat samostatnou kapitolu označenou jako test proporcionality ani mechanicky převzít jeho jednotlivé kroky. Rozhodné je, zda z celého odůvodnění lze zjistit, proč je omezení způsobilé dosáhnout sledovaného cíle, proč je nutné v přijatém rozsahu a proč jeho přínos ospravedlňuje dopad do práv konkrétního vlastníka. Pouhá absence názvu či formálního členění by důvodem zrušení územního plánu nebo jeho části nebyla. V této věci však chybějí podstatné úvahy o nezbytnosti a úměrnosti zvoleného zákazu.
73. Z odůvodnění územního plánu plyne, že odpůrkyně chtěla zachovat dosavadní provoz teplárny a zabránit dalšímu zatížení území provozy využívajícími odpady a paliva z nich vyrobená (viz strana 14 textové části a strana 48 odůvodnění územního plánu).
74. Na stranách 97 a 98 odůvodnění odpůrkyně v rámci vypořádání námitek obyvatel obce uvádí vznik emisí při termickém zpracování, pravděpodobné zvýšení dopravy a absenci navrženého využití vlečky. Vyhovění námitkám obyvatel dále odůvodňuje tím, že nebyla dostatečně doložena potřeba spalovat TAP a že v záměru nejsou jednoznačně stanovena opatření minimalizující negativní vlivy.
75. Na stranách 110 a 111 deklaruje cíl neprohlubovat znečištění ovzduší, odkazuje na své vyjádření v rámci EIA a upozorňuje na nedostatečně objasněné otázky zápachu, hluku, dopravy a složení paliva. Uvedené pasáže identifikují předmět obav odpůrkyně. Nevysvětluje však dostatečně, proč tyto obavy vyžadují zákaz celé vymezené kategorie zařízení.
76. Odůvodnění tak vychází především z výhrad k dosavadní dokumentaci konkrétního záměru a z potřeby doplnit jeho odborné posouzení v rámci EIA (zejména s ohledem na potřebnost navyšování kapacit těchto zařízení v rámci kraje i České republiky). Z těchto východisek bez bližšího vysvětlení přechází k nepřípustnosti všech zařízení uvedených v regulativu. Chybí tak především úvaha, proč má stejné omezení platit bez ohledu na kapacitu a provozní uspořádání zařízení a proč se vztahuje také na zařízení na využívání TAP. Nejde o požadavek, aby obec při pořizování územního plánu provedla posouzení totožné s EIA. Požadované vysvětlení musí odpovídat koncepční úrovni plánu, zároveň však musí umožnit ověřit, že šíře omezení má odpovídající věcný základ.
77. Přesvědčivou odpověď neposkytuje ani vypořádání námitek na straně 128 odůvodnění. Odpůrkyně zde uvádí, že se rozhodla upřednostnit veřejný zájem a zájmy obyvatel před rozšířením energobloku, a poukazuje na to, že vymezení přípustného využití není nárokové. Vysvětluje tím svou výslednou preferenci. Z odůvodnění však neplyne, zda lze sledovaného cíle dosáhnout méně omezujícím způsobem. Ani opakované ujištění, že námitky již byly vypořádány, nenahrazuje důvody tohoto vypořádání. V tomto ohledu nepostačí, pokud dle odpůrkyně „nebylo prokázáno, že Zařízení TAP nepředstavuje zvýšenou environmentální zátěž pro obec Přísečná.“ Je to odpůrkyně, kdo musí dostatečně zdůvodnit potřebu přijaté regulace a nikoliv naopak, tedy že by dotčená osoba musela prokazovat možnost a potřebu určitého způsobu využití území. Stejně nedostatečné je i konstatování, že „může mít tedy odůvodněné obavy, že případným zahrnutím záměru do nového územního plánu, by mohla ohrozit veřejný zájem, zájem svých občanů na právo žít v kvalitním životním prostředí“. Takové obecné konstatování neobsahuje dostatečný věcný podklad pro závěr o nezbytnosti úplného vyloučení celé kategorie zařízení a neumožňuje přezkoumat, proč by sledovaného cíle nemohlo být dosaženo mírnějšími prostředky.
78. Ochrana zdraví obyvatel a životního prostředí, včetně snahy dále nezvyšovat zatížení ovzduší a dopravy, představuje legitimní cíl. Odpůrkyně může při tvorbě územního plánu brát v úvahu již existující průmyslové zatížení i umístění obce v chráněné krajinné oblasti. Skutečnost, že doposud není dokončen proces EIA, automaticky neznamená, že přijatá regulace nemůže být k dosažení uvedeného cíle vůbec vhodná. Vyloučení určité kategorie nových provozů může k ochraně území přispět. Tím ovšem není vyřešena otázka potřebného rozsahu omezení ani jeho poměru k dotčeným právům.
79. Právě při posouzení potřebnosti měla odpůrkyně zdůvodnit, zda lze ochranu sledovaných zájmů zajistit podmínkami přípustnosti a nástroji navazujících řízení. Navrhovatelka nepředložila pouze obecný nesouhlas se zákazem, nýbrž zpochybnila nutnost úplného vyloučení daného využití. Odpůrkyně však nevysvětlila, proč zvolená koncepce v této lokalitě vyžaduje bezvýjimečný zákaz a nemůže využít méně omezující regulaci.
80. Nesouhlas dotčených obyvatel je jistě jedním z relevantních důvodů přijetí určité regulace. Odpůrkyně jej musela zohlednit a zabývat se zájmy, které obyvatelé prostřednictvím námitek prosazovali. Počet nesouhlasících osob však nenahrazuje posouzení nezbytnosti zásahu do práv jiné dotčené osoby. Z odůvodnění musí být seznatelné, jak byly protichůdné zájmy vyhodnoceny a z jakých důvodů vedly ke zvolenému rozsahu omezení. Takovou úvahu odůvodnění územního plánu neobsahuje.
81. Při poměřování protichůdných zájmů má jistý význam, že územní plán zachovává stávající provoz teplárny a navrhovatelce do budoucna neodnímá možnost dosavadního výrobního využití areálu. To intenzitu zásahu částečně snižuje, byť obecně platí, že územní plán či jeho změna působí pouze do budoucna a nemohou přímo ovlivnit již existující umístěné záměry. Současně však navrhovatelka poukazovala na konkrétní připravovanou investici, kterou napadená regulace znemožňuje.
82. Z dosavadního územního plánu neplyne navrhovatelce právo na trvalé zachování stejné regulace ani jistota povolení konkrétního záměru (srov. shora citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 9 As 65/2019-29). V tomto ohledu lze však poukázat například na shora citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 6 As 367/2023-49, dle něhož nelze od předchozí podoby územního plánu zcela odhlédnout: „I když je předmětem přezkumu nový územní plán, neznamená to, že by v něm zakotvená regulace vstupovala do území bez jakékoliv dosavadní regulace. Nově zakotvený zákaz určitého využití pozemků v regulovaném území či zakotvení nových podmínek může vstoupit do již rozběhlých investičních plánů jednotlivých vlastníků a nabourat jejich legitimní očekávání, že budou moci realizovat své vlastnické právo v mezích dosavadní regulace. Takové osoby nepochybně budou dotčeny na svém vlastnickém právu silněji než osoby, které ještě žádné úsilí a finanční prostředky v důvěře v dosavadní územní plán nevynaložily. Ostatně i zákonodárce přiznává důvěře v možnost využití pozemků v souladu s dosavadní územně plánovací regulací jistou váhu, když v § 102 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen ‚stavební zákon‘) zakotvuje za určitých podmínek právo na náhradu majetkové újmy způsobené zrušením zastavitelnosti jeho pozemků, a to nejen v důsledku přijetí změny územního plánu, ale i přijetí územního plánu nového. Tato otázka ale může mít vliv v zásadě jen na úrovni posouzení přiměřenosti regulace v napadeném územním plánu, neboť platná právní úprava v hmotněprávní rovině neobsahuje zákaz změny již přijatých regulativů a jejich existence nezakládá ani zvláštní procesní požadavky na proces projednání návrhu územního plánu, který je mění. Důvěra v dosavadní územní plán a očekávání, že ke změně regulativů nebude docházet překotně a bez vážných důvodů, se tak může projevit jen v návaznosti na uplatněné námitky, jimiž vlastník odpůrce upozorní na hrozící nadměrnou intenzitu zásahu do svých práv v důsledku zamýšlené změny regulace, tím, že zájmy sledované touto změnou nemusí v testu proporcionality převážit nad soukromými zájmy vlastníka, a že tedy nereflektování soukromých zájmů vlastníka by v této konkrétní situaci způsobilo nezákonnost územního plánu“ (důraz doplněn).
83. Mezi účastníky není sporu o tom, že ve vztahu k záměru navrhovatelky probíhá povolovací proces již od roku 2023 (aktuálně je věc ve stadiu zpracování EIA, přičemž odpůrkyně podávala vyjádření již v rámci zjišťovacího řízení dne 1. 9. 2023; viz strana 111 odůvodnění územního plánu). Příprava žádosti o společné povolení a dokumentace pro proces EIA nepochybně vyžadovala, aby navrhovatelka již před zahrnutím napadeného zákazu do návrhu územního plánu vynaložila určité finanční prostředky, čas a organizační úsilí. Jejich přesná výše a rozsah nejsou pro posouzení věci rozhodné. Podstatné je, že nešlo pouze o obecnou či hypotetickou podnikatelskou úvahu.
84. Tuto skutečnost tedy odpůrkyně měla ve svých úvahách zohlednit, což neučinila. Zohlednění již vynaloženého úsilí a nákladů totiž není nutně navázané na existenci pravomocného povolení. Ostatně Ústavní soud ve shora citovaném nálezu sp. zn. IV. 2217/24 dovodil, že „[v] obecné rovině platí, že čím větší úsilí na přípravu realizace záměru již bylo vynaloženo, tím intenzivnější zásah do jiných ústavně zaručených práv či veřejných statků musí hrozit, nebude-li provedena změna územního plánu.“ Procesní fáze, v níž se proces povolování nachází, je tedy věcí hodnocení intenzity zásahu. Krajský soud k tomu dodává, že je zapotřebí vzít v potaz i povahu povolovaného záměru, neboť celkové náklady (finanční, časové…) mohou být v případě rozsáhlých projektů značné již v raných fázích přípravy. O pořízení nového územního plánu sice zastupitelstvo odpůrkyně rozhodlo již v roce 2014, avšak regulace znemožňující navrhovatelčin záměr se v návrhu územního plánu objevila až v reakci na námitky obyvatel obce uplatněných po veřejném projednání dne 13. 11. 2023. Zpracovaný návrh rozhodnutí o námitkách včetně na něj návazně upraveného návrhu územního plánu obsahující novou regulaci ploch VT však pořizovatel rozeslal k uplatnění stanovisek až dne 10. 2. 2025. Navrhovatelka upravenou verzi územního plánu obdržela dne 23. 4. 2025 spolu s oznámením opakovaného veřejného projednání. Navrhovatelka tedy začala o povolení záměru usilovat podstatně dříve, než se nová regulace vůbec stala součástí návrhu územního plánu.
85. Legitimní očekávání navrhovatelky posiluje i skutečnost, že navrhovatelčin záměr byl dle jejího tvrzení v souladu s dřívějším územním plánem dle vyjádření orgánu územního plánování ze dne 22. 3. 2023. Toto stanovisko krajský soud ve spisové dokumentaci nenalezl, přestože jej navrhovatelka v námitkách ze dne 2. 6. 2025 označuje jako přílohu. Odpůrkyně však jeho obsah nevyvrací a na straně 128 odůvodnění územního plánu k tomu pouze konstatovala, že toto stanovisko „posuzuje soulad záměru se současně platným územním plánem, čímž nezakládá právo na možnost umístění záměru rozšíření technologie spalovny v následných nově vydávaných územně plánovacích dokumentacích obce.“
86. Nelze konečně také přehlédnout, že regulativ plochy VT na straně 27 textové části již podmiňuje novou výstavbu prokázáním splnění hygienických limitů, omezuje nepříznivé vlivy na okolí a požaduje prověření dopravní zátěže s případnými kompenzačními opatřeními. Územní plán tedy s podmíněnou přípustností průmyslových záměrů sám pracuje. Odpůrkyně však nevysvětlila, proč tento přístup považuje za dostatečný u ostatních přípustných činností, avšak u shora vyjmenovaných zařízení jej vylučuje.
87. Krajský soud souhlasí s navrhovatelkou v tom, že na straně 110 odůvodnění územního plánu odpůrkyně pouze uvádí, že „[n]ávrh ÚP respektuje AZÚR pro oblast odpadového hospodářství, které vymezují rozvojové plochy (nadmístního významu) v oblasti odpadového hospodářství - energetického využívání odpadu pouze v jedné oblasti (OH1 České Budějovice – ZEVO – plocha pro termické využití odpadu k výrobě tepelné a elektrické energie v lokalitě Vráto v Českých Budějovicích).“ Z tohoto prostého konstatování neplyne, že by důvodem přijetí nové regulace plochy VT měl být rozpor původní regulace se zásadami územního rozvoje. Tuto argumentaci odpůrkyně nově předkládá až v řízení před soudem, což však nepřezkoumatelnost odůvodnění územního plánu zhojit nemůže. Pro úplnost lze poznamenat, že dle § 84 stavebního zákona z roku 2021 „[z]áležitosti nadmístního významu, které nejsou obsaženy v zásadách územního rozvoje, mohou být součástí územního plánu, nevyloučí-li to nadřízený orgán ve stanovisku podle § 101 z důvodů potřeby jejich nadmístní koordinace.“ I kdyby tedy záměr navrhovatelky měl nadmístní význam, jeho zahrnutí (v kontextu nynější věci spíše nezakázání) v územním plánu není automaticky vyloučené.
88. Podporu pro závěr o dostatečném odůvodnění neposkytuje ani odpůrkyní citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 10 As 305/2020-76. Tento rozsudek sice uznává oprávnění obce regulovat zdroje znečištění, současně ale potvrdil zrušení paušálního omezení, jehož nezbytnost nebyla dostatečně vysvětlena. Zdůraznil potřebu uvést konkrétní důvody zvoleného kritéria a objasnit, proč nemůže být ochrany dosaženo mírnějšími prostředky (zejména body 13 až 19).
89. Oprávnění obce regulovat výstavbu zdrojů znečišťování ovzduší v územním plánu potvrzují jak rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 1 Ao 1/2010-247, tak i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích čj. 52 A 75/2025-616, jichž se odpůrkyně také dovolává. To však na povinnosti řádného odůvodnění takovéto regulace nic nemění.
90. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ostatně přezkoumal Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 20. 8. 2026, čj. 1 As 59/2026-106, v němž uvedl, že „[h]odnocení přiměřenosti opatření obecné povahy představuje nedílnou součást jeho soudního přezkumu, stejně jako úvah správního orgánu při vydání opatření obecné povahy (rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005 ‑ 98, č. 740/2006 Sb. NSS), a to při zohlednění závažnosti zájmů stojících ve střetu a argumentace uplatněné dotčenými osobami v jednotlivých fázích řízení. Z ustálené judikatury dále vyplývá, že každý zásah do výkonu vlastnických práv musí být proveden za dodržení zásady subsidiarity a minimalizace zásahu. Musí tedy mít ústavně legitimní a o zákonné cíle opřené důvody a může být činěn jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě k zamýšlenému cíli, a to nediskriminačním způsobem a s vyloučením svévole (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 ‑ 120, č. 1910/2009 Sb. NSS). Pro řádné vyhodnocení přiměřenosti opatření obecné povahy je přitom nezbytné správně identifikovat, jaká práva, popř. veřejné zájmy se v dané situaci střetávají. Při střetnutí individuálních práv s veřejným zájmem nelze automaticky veřejné zájmy nadřazovat a individuální práva bez dalšího považovat za podřadná. Jinak by totiž bylo zbytečné test proporcionality provádět a veřejný zájem by dostával automaticky přednost (rozsudky NSS ze dne 27. 2. 2025, č. j. 3 As 99/2024 ‑ 58, bod 58; či ze dne 26. 5. 2025, č. j. 8 As 2/2025 ‑ 39, bod 38).“
91. S ohledem na konstatovanou nepřezkoumatelnost se krajský soud posouzením proporcionality nově přijaté regulace plochy VT včetně souvisejících regulativů věcně nezabýval.
92. Odůvodnění územního plánu je dále nepřezkoumatelné i v namítané otázce rozporu přijaté regulace s existujícím ochranným pásmem teplárny. Navrhovatelka konkrétně namítla, že „NÚP Přísečná tak stanoví podmínky využití pozemků ve vlastnictví Společnosti (se stávajícím vymezením ‚funkční plochy výroby VT‘) ve zjevném rozporu s podmínkami vyplývajícími z daného rozhodnutí o zřízení ochranného pásma, jakož i ze závaznými principy pro tvorbu územně plánovací dokumentace dle přílohy č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb.“ Na tuto námitku odpůrkyně odpověděla na straně 129 odůvodnění územního plánu pouze to, že existenci ochranného pásma záměrně neopomíjela, jelikož „nebylo zaneseno do územně analytických podkladů a tudíž nemohlo být předáno zhotoviteli územního plánu k zapracování do návrhu“. Dále uvedla, že neměla povinnost sdělovat informaci o existenci ochranného pásma pořizovateli (tuto povinnost měla navrhovatelka). Jinými slovy odpůrkyně pouze vysvětlila, proč ochranné pásmo v dřívější verzi návrhu územního plánu zaneseno nebylo. Na shora uvedenou námitku však neposkytla žádnou odpověď. Krajský soud proto význam existence ochranného pásma ve vztahu k navrhovatelčině záměru nemůže věcně hodnotit.
V.B K rozsahu aktivní věcné legitimace navrhovatelky
93. Uvedená pochybení zakládají důvodnost podaného návrhu, avšak pouze ve vztahu k té části územního plánu, která se bezprostředně týká navrhovatelčiných práv a obsahu návrhových bodů.
94. Zatímco aktivní procesní legitimaci zakládá v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy (tzv. plausibilní) tvrzení o zkrácení na právech navrhovatele, neznamená to, že důvodnost některých návrhových bodů musí vést ke zrušení opatření obecné povahy jako celku. Krajský soud neměl o aktivní procesní legitimaci navrhovatelky pochyb, neboť propojila regulaci obsaženou v napadeném územním plánu se zásahem do svého vlastnického práva a práva podnikat dle čl. 11 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 Listiny. V případě její aktivní věcné legitimace (tedy skutečného zásahu do její právní sféry) je však situace odlišná.
95. Dle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2019, čj. 2 As 187/2017-264, č. 3903/2019 Sb. NSS, „aktivní věcná legitimace navrhovatele v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy je dána, pokud soud dospěje ke skutkovému a právnímu závěru o skutečném vztahu úpravy obsažené v napadené části opatření obecné povahy a právní sféry navrhovatele a zároveň o podstatné nezákonnosti napadené regulace obsažené v opatření obecné povahy posuzované z hlediska kompetenčních, procesních i hmotněprávních předpisů (§ 101a odst. 1 věta první a § 101d odst. 2 věta první s. ř. s.)“ (důraz doplněn). Obecně totiž platí, že návrh na zrušení opatření obecné povahy není koncipován jako actio popularis, ale jako nástroj k ochraně subjektivních práv.
96. Správní soudy jsou přitom v těchto věcech vázány zásadou zdrženlivosti vtělené mimo jiné do § 101d odst. 2 věty první s. ř. s., dle kterého platí, že „[d]ojde-li soud k závěru, že opatření obecné povahy nebo jeho části jsou v rozporu se zákonem, nebo že ten, kdo je vydal, překročil meze své působnosti a pravomoci, anebo že opatření obecné povahy nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem, opatření obecné povahy nebo jeho části zruší v nezbytně nutném rozsahu, a to dnem právní moci rozsudku, nebo k pozdějšímu dni, který v rozsudku určí“ (důraz doplněn).
97. Z toho je patrné, že správní soud v případě zjištěné nezákonnosti nebo procesního pochybení nemůže přistoupit ke zrušení celého územního plánu, nýbrž jej zruší pouze v té části, v níž se bezprostředně dotýká subjektivních práv navrhovatele, tj. v mezích jeho aktivní věcné legitimace. Ve zbytku je třeba návrh zamítnout.
98. Navrhovatelka v navrhovaném výroku rozhodnutí příslušné pasáže textové části územního plánu neuvedla, jelikož se domáhala zrušení územního plánu jako celku. Na straně 6 a 7 návrhu však citovala konkrétní pasáže textové části, v nichž plošný zákaz zařízení na využívání TAP spatřuje. Ostatně celý návrh po věcné stránce brojí výhradně proti regulaci znemožňující uskutečnění jejího záměru na vybudování zařízení na využívání TAP – konkrétně k jeho termickému zpracování (viz bod 4. návrhu), tedy nikoli zařízení na jeho výrobu. Právě v tomto rozsahu lze tedy dovodit zásah do jejích práv. Návrhová argumentace také nesměřuje k zařízením na spalování odpadu nebo zařízením na energetické využívání odpadu [TAP není při splnění podmínek dle § 2 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 169/2023 Sb. odpadem].
99. S ohledem na shora uvedené lze skutečně konstatovat, že Magistrát města České Budějovice nezhojil pochybení původního pořizovatele v podobě nedostatečného odůvodnění územního plánu ve vztahu k nové regulaci ploch VT a souvisejících regulativů (to ostatně vedlo krajský soud k částečnému zrušení územního plánu). Ani tato skutečnost však navrhovatelku nestaví do role ochránce zákonnosti výkonu veřejné správy. Ostatně z pouhé doby 26 dnů, kterou se nový pořizovatel věcí dle navrhovatelky zabýval, ani ze skutečnosti, že nový pořizovatel žádné dřívější úkony nezopakoval, nelze žádná další procesní či hmotněprávní pochybení automaticky dovozovat. Ještě podstatnější je ovšem skutečnost, že finální odpovědnost za podobu územního plánu včetně kvality rozhodnutí o námitkách nese odpůrkyně, jejíž zastupitelstvo výsledný územní plán vydalo.
VI. Závěr a náklady řízení
100. Na základě shora uvedeného krajský soud dospěl k závěru, že návrh na zrušení opatření obecné povahy je částečně důvodný, a proto územní plán podle § 101d odst. 2 s. ř. s. v části zrušil a ve zbytku návrh zamítl.
101. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.
102. Navrhovatelka i odpůrkyně v nynější věci zaznamenaly částečný úspěch. Z pohledu materiálního navrhovatelka dosáhla svého hlavního cíle, tj. zrušení regulace znemožňující umístit na ploše VT zařízení na využívání TAP. Navrhovatelka však návrhový petit vědomě a jednoznačně směřovala proti celému územnímu plánu a tento rozsah obhajovala i v následných podáních s tím, že procesní vady postihují dokumentaci jako celek. Posouzení rozsahu aktivní věcné legitimace a požadavku na zrušení celého územního plánu proto tvořilo samostatnou a významnou část sporu, v níž byla úspěšná odpůrkyně. Zamítnutí zbytku návrhu nebylo s ohledem na obsah návrhové argumentace pouze formální. Úspěch odpůrkyně proto byl výrazně větší z pohledu kvantitativního, neboť v řízení uhájila takřka celý územní plán. Krajský soud proto po zohlednění materiálního i kvantitativního rozsahu úspěchu účastníků vyhodnotil jejich procesní úspěch jako přibližně stejný. Žádnému z účastníků proto náhradu nákladů řízení nepřiznal (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2020, čj. 10 As 214/2019-64, odst. [27]).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
České Budějovice 14. října 2026
JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L.