Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
63 A 18/2026 - 43.pdf
PDF · 0 B
No categories available
63 A 18/2026 - 43
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Szalonnásem ve věci
žalobce:
D. M., nar. X,
st. příslušnost X,
t. č. v ZZC Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty,
zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Verčimákem,
se sídlem Dřevná 382/2, 128 00 Praha,
proti
žalovanému:
Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7,
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2026, č. j. OAM-1187/BA-BA01-BA06-Z-2026,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2026, č. j. OAM-1187/BA-BA01-BA06-Z-2026, se zrušuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Předmět řízení
1. Žalobce napadá rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2026, č. j. OAM-1187/BA-BA01-BA06-Z-2026 (dále též jen: „napadené rozhodnutí“). Jím žalovaný rozhodl jednak o tom, že žalobce je zajištěn podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále též jen: „ZoA“), jednak stanovil dobu trvání zajištění do 1. 1. 2027. Podle žalobce je napadené rozhodnutí nezákonné, neboť zajištění nemůže sloužit svému účelu, když jeho vyhoštění je nereálné, protože současná bezpečnostní situace na Ukrajině představuje překážku ve vycestování. Současně dle něj nebyl důvod označit jeho žádost o mezinárodní ochranu za podanou z pouze s cílem vyhnout se realizaci správního vyhoštění. Podle žalobce rovněž žalovaný nedostatečně odůvodnil nevyužití tzv. zvláštních opatření dle § 47 ZoA.
Obsah žaloby
2. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť žalovaný neposoudil základní předpoklad zajištění, tedy reálnou možnost jeho vycestování na Ukrajinu. Tvrdí, že žalovaný nevypořádal aktuální bezpečnostní situaci na Ukrajině, nezohlednil ustálenou judikaturu správních soudů ani neuvedl konkrétní skutečnosti svědčící o reálnosti návratu. Podle žalobce z rozhodnutí nevyplývá, zda a jak by mohlo být vyhoštění provedeno, a žalovaný se nevypořádal ani se zásadou non-refoulement. Poukazuje na judikaturu správních soudů týkající se návratů ukrajinských občanů a namítá, že žalovaný neodůvodnil případné odchýlení se od této rozhodovací praxe.
3. Dále žalobce namítá, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav při posouzení účelovosti jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Tvrdí, že žádost nepodal s cílem zmařit či oddálit návrat, ale využil možnosti, o níž se dozvěděl až po zajištění v zařízení pro zajištění cizinců a po poskytnutí právní pomoci. Podle žalobce nelze zneužití práva dovozovat pouze ze skutečnosti, že žádost byla podána až po zajištění. Současně namítá, že žalovaný směšuje institut mezinárodní ochrany s institutem dočasné ochrany poskytované ukrajinským občanům.
4. Žalobce rovněž namítá, že žalovaný bez dostatečného odůvodnění nevyužil zvláštní opatření podle § 47 zákona o azylu. Tvrdí, že žalovaný nevysvětlil, proč by nebylo možné jeho setrvání v přijímacím či pobytovém středisku. Poukazuje na své zdravotní a sociální poměry, zájem zůstat v České republice, být nablízku svým nezletilým dětem a podrobit se potřebné zdravotní péči. Zdůrazňuje své rodinné vazby a postavení zákonného zástupce dvou nezletilých dětí. Podle žalobce ze spisu nevyplývá, že by se vyhýbal správním orgánům nebo že by hrozilo jeho zmizení.
Vyjádření žalovaného
5. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. Uvádí, že se otázkou možnosti návratu žalobce zabýval a v napadeném rozhodnutí vycházel z aktuálních informací o situaci v Zakarpatské oblasti Ukrajiny, zejména z informace OAMP ze dne 16. 6. 2026 a ze závazného stanoviska vydaného v řízení o správním vyhoštění. Dospěl k závěru, že návrat žalobce je možný, přičemž nehodnotil Ukrajinu jako bezpečnou zemi obecně, ale individuálně posuzoval poměry v oblasti původu žalobce. Namítá, že žalobcem citovaná judikatura nebrání takovému individuálnímu posouzení a že obecné informace o válečném konfliktu samy o sobě nevylučují návrat do konkrétních oblastí Ukrajiny.
6. K námitce změny správní praxe žalovaný uvádí, že zohlednil všechny individuální okolnosti žalobce, zejména jeho pobytovou historii, nesplnění povinnosti vycestovat, podání žádosti o mezinárodní ochranu, možnost zvláštních opatření a situaci v oblasti původu. Odkaz na oznámení Evropské komise podle něj neznamená, že návrat každého občana Ukrajiny je vyloučen.
7. K účelovosti žádosti o mezinárodní ochranu žalovaný uvádí, že žalobce po skončení dočasné ochrany vědomě pobýval na území bez oprávnění, nesplnil uloženou povinnost vycestovat a o mezinárodní ochranu požádal až po zajištění. Žalovaný přitom nevycházel pouze z načasování žádosti, ale z celkového sledu okolností a vlastních vyjádření žalobce. Za významné považuje i to, že žalobce věděl o válečné situaci na Ukrajině již dříve, přesto o mezinárodní ochranu nepožádal.
8. Ve vztahu ke zvláštním opatřením žalovaný uvádí, že je nepovažoval za dostačující s ohledem na dosavadní chování žalobce, jeho vědomý neoprávněný pobyt, nesplnění povinnosti vycestovat a absenci stabilního bydliště. Podle žalovaného tyto skutečnosti zakládaly pochybnosti o tom, že by žalobce dobrovolně plnil uložené povinnosti a byl dostupný správním orgánům.
9. K rodinným a zdravotním poměrům žalovaný uvádí, že je zohlednil, avšak žalobce neprokázal konkrétní rozsah péče o děti ani to, že by zajištění znemožňovalo zajištění jejich potřeb. Pokud jde o psychický stav žalobce, žalovaný konstatuje, že žádná závažná diagnóza ani odborné doporučení předloženy nebyly a dostupná zdravotní péče je zajištěna i v zařízení pro zajištění cizinců.
10. Žalovaný dále uvádí, že délku zajištění odůvodnil předpokládaným průběhem řízení o mezinárodní ochraně a možností jeho ukončení či prodloužení, a nesouhlasí s tvrzením, že by pouze formálně převzal závěry předchozího policejního zajištění. Podle žalovaného jsou důvody zajištění založeny na individuálních poměrech žalobce a odpovídají zákonným podmínkám, proto navrhuje žalobu zamítnout
Posouzení věci
11. Soud ve věci rozhodl bez jednání v souladu s § 46e odst. 3 ZoA, když konání jednání žádný z účastníků ve stanovené lhůtě nenavrhl a ani soud konání jednání nepovažuje za nezbytné.
12. Při přezkumu napadeného rozhodnutí se soud neomezil pouze na uplatněné žalobní body, nýbrž v souladu s rozsudkem velkého senátu Soudního dvora ze dne 8. 11. 2022 ve spojených věcech C-704/20 a C-39/21, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid, ECLI:EU:C:2022:858, body 87, 88 a 94, přihlédl z úřední povinnosti též k případnému nesplnění dalších podmínek zákonnosti zajištění, pokud taková okolnost vyplynula z podkladů, které měl k dispozici, nebo vyšla najevo v průběhu řízení.
13. Ze správního spisu soud zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti. Žalobce byl dne 9. 9. 2026 kontrolován ve Stromovce v Praze 7 policejní hlídkou, která uvedl, že zde nahání tři velké obry, z nichž jednoho již chytil, ale ten se proměnil v zajíce. Provedená dechová zkouška na přítomnost alkoholu v jeho dechu, stejně jako orientační test na přítomnost omamných a psychotropních látek byly negativní. Žalobce však policistům sdělil, že pije všechno, co teče, ale už pátý den žádný alkohol neměl. Lustrací databází policie zjistila, že žalobci bylo dne 8. 7. 2026 uloženo správní vyhoštění s lhůtou k vycestování do 20. 8. 2026. Na základě tohoto zjištění byl žalobce rozhodnutím Policie ČR, krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 9. 9. 2026, č. j. KRPA-295851-9/ČJ-2026-000022-ZZC, zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. b), c) zákona o pobytu cizinců za účelem realizace správního vyhoštění a přemístěn do zařízení pro zajištění cizinců.
14. Žalovaný dále v napadeném rozhodnutí odkázal na žalobcův výslech ze dne 8. 7. 2026 provedený v rámci řízení o uložení správního vyhoštění. V něm žalobce uvedl, že je rozvedený, má dva nezletilé syny, kteří bydlí v Neratovicích na ubytovně u kamarádky, také Ukrajinky, se kterou ale není v žádném příbuzenském poměru. Na Ukrajině bydlí jeho rodiče a sourozenci, je s nimi v příležitostném kontaktu. Pas ztratil někdy před půl rokem na hlavním nádraží v Praze, nikde to nehlásil a nový si nevyřídil. Do schengenského prostoru vstoupil někdy v roce 2021, rok pracoval na Slovensku, pak se přesunul do ČR, to bylo někdy na konci roku 2022. Dne 14. 6. 2024 mu bylo uděleno vízum za účelem dočasné ochrany s platností do 30. 9. 2025, ale neprodloužil si ho, protože na to zapomněl. Do ČR přijel se záměrem pracovat na stavbách. Nyní nemá žádné platné povolení k pobytu v jakémkoli státě. Je si vědom, že je v ČR od 30. 12. 2025 nelegálně, že uplynula doba jeho povolení k pobytu. Ve stanovené lhůtě nevycestoval, protože se nemá kam vrátit, na Ukrajinu nemůže kvůli válce. Už dva měsíce nepracuje a stejnou dobu bydlí fakticky na ulici. V ČR nemá žádnou nemovitost, závazky ani pohledávky, ani blízké osoby. V případě správního vyhoštění by mohl bydlet ve svém domě na Ukrajině.
15. V zařízení pro zajištění cizinců podal žalobce dne 14. 9. 2026 žádost o udělení mezinárodní ochrany. Jako důvod podání žádosti uvedl, že zde má dvě děti, které chodí do školky a do školy, na Ukrajině je válka a děti nemůžou zůstat bez rodičů.
16. V napadeném rozhodnutí vyšel žalovaný ze skutečností, které žalobce sdělil policii (viz výše), dále přihlédl k tomu, že se na území ČR zdržuje vědomě nelegálně a nečiní žádné kroky k legalizaci svého pobytu. Před svým zadržením v ČR, EU ani nikde jinde nežádal o mezinárodní ochranu, přestože mu v tom objektivně nic nebránilo. Bylo mu uloženo správní vyhoštění, které nerespektoval. Je evidován v Evidenci nežádoucích osob do dne 31. 12. 2999 a v SIS jako státní příslušník třetí země, na kterého se vztahuje rozhodnutí o navrácení s platností do dne 28. 7. 2031, a to na základě údaje zadaného ČR. Na území ČR je nekontaktní, nemá žádnou stálou adresu- Žádné objektivní překážky svého návratu na Ukrajinu kromě války neuvedl. Kromě pobytových pravidel nerespektoval ani pravidla upravující zaměstnávání cizinců na území ČR, když si vydělával na živobytí nelegálně. O mezinárodní ochranu požádal až po zajištění policií v zařízení pro zajištění cizinců za účelem realizace správního vyhoštění.
17. Z těchto skutečností žalovaný dovodil, že tuto žádost žalobce podal jen ve snaze oddálit, zmařit nebo znemožnit své vyhoštění. Podle mínění žalovaného pak ani nebylo možné využít tzv. zvláštní opatření dle § 47 ZoA, protože je v podstatě bezdomovec, nemá dostatek finančních prostředků, aby se mohl pravidelně hlásit ministerstvu, ani si tyto prostředky nemůže legálně vydělat, nemá ani žádnou stálou adresu, na níž by byl pro potřeby žalovaného kontaktní. Současně režim, který panuje v přijímacím nebo pobytovém středisku rovněž nezajišťuje žalobcovu dostupnost, neboť odtud může kdykoli odejít. Žalovaný uzavřel, že shledal naplnění podmínek stanovených v § 46a odst. 1 písm. e) ZoA. Jeho návratu do vlasti nic nebrání rovněž proto, že pochází ze Zakarpatské oblasti, která se nenachází v bezprostřední blízkosti bojových operací. Jde o samostatného, práceschopného muže. Jeho vycestování je v případě zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu podle žalovaného více než pravděpodobné. Dobu zajištění stanovil žalovaný zatím na 110 dnů, což odůvodnil předpokládanou délkou řízení, včetně případného soudního přezkumu.
18. Podle § 46a odst. 1 písm. e) ZoA platí: „Ministerstvo v případě nutnosti rozhodne o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, s výjimkou nezletilého bez doprovodu, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu návratu, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu nebo zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve.“
19. Při výkladu tohoto ustanovení je třeba zohlednit účel zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) ZoA. Zajištění cizince totiž znamená omezení, nebo dokonce, v závislosti na povaze, délce, důsledcích a způsobu zajištění, i zbavení jeho osobní svobody; jedná se tedy o velmi citelný zásah do jednoho z nejvýznamnějších základních práv jednotlivce. NSS (srov. rozsudek ze dne 28. 6. 2017, č. j. 1 Azs 349/2016-48). Cílem zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) ZoA je zabránit tomu, aby se cizinec účelovou žádostí o mezinárodní ochranu vyhnul realizaci správního vyhoštění (rozsudek NSS ze dne 28. 6. 2017, č. j. 1 Azs 349/2016-48, bod 24.
20. Na podkladě skutečností, které zjistil žalovaný, lze uzavřít, že formální podmínky pro žalobcovo zajištění byly splněny: svou žádost o mezinárodní ochranu žalobce podal v zařízení pro zajištění cizinců a současně existují oprávněné důvody domnívat se, že tato žádost byla podána pouze s cílem vyhnout se realizaci správního vyhoštění. Žalobce měl nepochybně možnost podat žádost o mezinárodní ochranu dříve, když se na území ČR zdržuje nelegálně již poměrně dlouhou dobu. Žalobce tedy na území ČR pobývá dosti dlouho bez pobytového oprávnění, svou situaci nijak neřešil, ač si jí byl vědom a v mezidobí nepožádal ani o mezinárodní ochranu.
21. Za této situace se soud ztotožňuje se závěry žalovaného potud, že formální podmínky žalobcova zajištění dle § 46a odst. 1 písm. e) ZoA byly splněny. Rovněž tak se soud ztotožňuje se závěrem týkajícím se možnosti využít tzv. zvláštní opatření dle § 47 ZoA. Vzhledem k žalobcovu problematickému vztahu k dodržování právních povinností (nejde jen o nerespektování správního vyhoštění, ale i naprostou rezignaci na opatření si nového cestovního pasu apod.), není možno podle názoru soudu důvodně očekávat, že by žalobce dodržoval stanovené podmínky. Rovněž jeho umístění do přijímacího nebo pobytového střediska se nejeví vhodným, neboť žalobce nelze za daného stavu věcí považovat za účastníka řízení, který je ochoten spolupracovat s úřady. Soud sdílí obavu žalovaného, že žalobce by v případě, že by mezinárodní ochranu nezískal, v takovém zařízení nesetrval za účelem uskutečnění správního vyhoštění.
22. Současně však soud upozorňuje, že o zajištění nelze rozhodnout, nebude-li pravděpodobně možné jeho zákonný účel spočívající v realizaci správního vyhoštění uskutečnit; v takovém případě musí být cizinec ze zajištění propuštěn (rozsudek NSS ze dne 10. 3. 2016, č. j. 7 Azs 321/2015-29 a judikatura v něm citovaná, či rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2013, č. j. 1 As 90/2011-124, body 30 a 34). Na to navazuje i judikatura k situaci na Ukrajině po zahájení ruské agrese dne 24. 2. 2022, z níž plyne, že je nutno respektovat čl. 2 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a zásadu non-refoulement (rozsudek NSS ze dne 14. 4. 2022, č. j. 5 Azs 89/2022-24, č. 4344/2022 Sb. NSS, body 21-23) a že bezpečnostní situace na Ukrajině představuje překážku vycestování (rozsudek NSS ze dne 7. 9. 2023, č. j. 9 Azs 126/2023-35, bod 19).
23. Tyto závěry NSS jsou potvrzovány i v recentních rozhodnutích kasačního soudu. Kupříkladu v usnesení ze dne 27. 5. 2026, č. j. 1 Azs 39/2026-23, dospěl NSS v obdobných skutkových okolnostech, které nastaly i v nyní projednávané věci, k závěru o nepřijatelnosti kasační stížnosti žalovaného (Ministerstva vnitra) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 4. 2026, č. j. 33 A 13/2026-85, jímž bylo jeho rozhodnutí (jednalo se o rozhodnutí o žádosti o opětovné posouzení podmínek zajištění podle § 46a odst. 10 ZoA, v němž žalovaný dospěl k závěru, že důvody zajištění trvají) zrušeno a vráceno k dalšímu řízení.
24. Ke stejnému závěru pak NSS dospěl i v usnesení ze dne 23. 7. 2026, č. j. 21 Azs 39/2026-20, v němž se kasační soud výslovně odmítl odchýlit od své ustálené rozhodovací praxe, podle níž bezpečnostní situace na Ukrajině představuje v současné době překážku vycestování státních příslušníků Ukrajiny, a to i v případech, kdy jim bylo uloženo správní vyhoštění. Za tohoto stavu proto nemohlo zajištění žalobce podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu vést k naplnění svého účelu, neboť je od počátku jasné, že žalobce v dohledné době nemůže být vyhoštěn na Ukrajinu. V tomto usnesení se NSS zabýval i argumentací týkající se intenzity bojů v různých ukrajinských regionech, rozsáhlých zkušeností Ukrajiny s vnitřně vysídlenými osobami a rovněž s vybranou rozhodovací praxí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Totožný závěr pak obsahuje i usnesení NSS ze dne 26. 8. 2026, č. j. 4 Azs 103/2026-40.
25. V této souvislosti je nutno podtrhnout, že sám NSS svou rozhodovací praxi v tomto směru považuje za zcela ustálenou a k její změně neshledal důvod žádný ze senátů kasačního soudu ani ve světle argumentace, o kterou se žalovaný opírá v nyní projednávané věci.
26. Ani Krajský soud v Plzni nevidí v nyní projednávané věci žádné okolnosti, kterými by snad bylo lze zdůvodnit odklon od ustálené rozhodovací praxe kasačního soudu ohledně otázky překážky vycestování státních příslušníků Ukrajiny do jejich vlasti z důvodu probíhajícího válečného konfliktu, resp. bezpečnostní situace panující v jeho důsledku nyní na Ukrajině. Argumentace žalovaného založená na tom, že žalobce pochází ze Zakarpatské oblasti, na uvedeném závěru nic nemění. NSS ve výše citovaných rozhodnutích vychází z toho, že překážka vycestování souvisí se současnou bezpečnostní situací na Ukrajině jako celku a neomezuje se pouze na oblasti bezprostředně zasažené bojovou činností.
27. V této souvislosti ostatně nelze také přehlédnout, že i Evropská komise nedávno vyňala Ukrajinu ze seznamu bezpečných zemí (oznámení č. C/2026/3247). Evropská komise konstatovala, že „na Ukrajině existuje vážné ohrožení života nebo nedotknutelnosti civilisty v důsledku svévolného násilí během mezinárodního nebo vnitrostátního ozbrojeného konfliktu“, resp. že „[P]okračující ozbrojený konflikt na Ukrajině, který se vyznačuje rozsáhlým a svévolným násilím, brání tomu, aby byla tato země označena za bezpečnou zemi původu pro účely azylového práva Unie.“ Vzhledem k těmto okolnostem i válečné situaci, která se vyznačuje poměrně vysokou dynamikou, v jejímž rámci se ruské vojenské útoky neprediktabilně zaměřují na území celé Ukrajiny, potvrzuje Krajský soud v Plzni, že i v tomto případě dovodil překážky vycestování žalobce na Ukrajinu z důvodu tamější bezpečnostní situace. Nařízené zajištění žalobce proto nemůže plnit svůj vlastní účel. Jako takové je soud proto zruší.
Závěr a náklady řízení
28. Soud v souladu s jednotnou rozhodovací praxí NSS uzavírá, že v projednávané věci není zajištění žalobce dle § 46a odst. 1 písm. e) ZoA způsobilé plnit svůj primární účel. Takové zajištění je pak nedůvodným omezením žalobcovy svobody. Proto soud rozhodl podle § 78 odst. 1 s. ř. s. o zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného. Pro úplnost dlužno dodat, že ve výroku tohoto rozsudku soud současně nevyslovil, že se žalovanému věc vrací k dalšímu řízení. Vychází z právního názoru vysloveného v rozsudku NSS ze dne 1. 11. 2012, č. j. 9 As 111/2012-34, č. 2757/2013 Sb. NSS, dle něhož „po zrušení rozhodnutí žalovaného o zajištění stěžovatele je nutno na toto rozhodnutí nahlížet, jako kdyby vůbec nebylo vydáno. Neexistuje tak řízení, v němž by mělo být pokračováno (…). Je-li tedy tento úkon ve formě rozhodnutí zrušen, neznamená to současně, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení, jak je ve správním soudnictví obvyklé (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Naopak to z povahy věci, která je značně specifická a vyžaduje urychlené vyřízení, znamená ukončení řízení před správním orgánem, aniž by se tím, jakkoliv zasahovalo do jeho pravomoci, která byla vyčerpána vydáním původního rozhodnutí.“ Citovaný právní názor je použitelný i na právě řešenou věci, a soud nemá důvod postupovat v souzené věci jinak.
29. Výrokem II. tohoto rozsudku soud o náhradě nákladů řízení podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Procesně úspěšným účastníkem řízení byl žalobce, který uspěl se svou žalobou proti rozhodnutí o svém zajištění. Má proto právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení. Žalobce je však zastoupen advokátem, který žalobce zastupuje v rámci plnění veřejné zakázky. Žalobcův zástupce v této souvislosti uvedl, že nepožaduje přiznání náhrady nákladů řízení za úkon právní služby spočívající v sepisu a podání žaloby, ale požaduje přiznání náhrady za úkon právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení. Soud se však prostřednictvím internetu a registru smluv (ID smlouvy 36351648, ID verze 38683640) seznámil s obsahem smlouvy č. j. MV-34399-34/VZ-2026, o poskytování právního poradenství ve věci mezinárodní ochrany, neoprávněného pobytu a návratů 2026-2028, uzavřené mezi Ministerstvem vnitra a vítězem veřejné zakázky, společností EXPATLEGAL advokátní kancelář s. r. o. (zástupce žalobce je poddodavatelem této veřejné zakázky, pročež je podmínkami této smlouvy rovněž vázán), přičemž zjistil, že v čl. I bodu 3 se uvádí, že zastoupení se vztahuje primárně na správní řízení a že „Právní poradenství se netýká soudního řízení, nicméně zahrnuje vypracování nezbytných procesních dokumentů pro zahájení soudního přezkumu (…).“ S ohledem na toto vymezení soud vyhodnotil žalobcem uplatněný nárok na náhradu za úkon právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení za nedůvodný, neboť vypracování nezbytných procesních dokumentů pro zahájení soudního přezkumu v sobě implicitně zahrnuje i činnosti, které spadají do úkonu právní služby „převzetí a příprava zastoupení“. Bez jejich provedení by nebylo možno vyhovět převzatému smluvnímu závazku, neboť není představitelné, že by zástupce žalobce byl schopen vypracovat projednatelnou žalobu bez seznámení se s věcí. Z toho důvodu i úhrada za tento úkon právní služby musí být pokryta odměnou z uzavřené smlouvy. Z těchto důvodů soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože soud nezjistil, že by žalobce důvodně vynaložil v souvislosti s tímto řízením náklady, které by mu měl procesně neúspěšný žalovaný nahradit.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost (§ 104a s. ř. s.).
Plzeň 15. října 2026
JUDr. Ondřej Szalonnás v.r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje H. K.