Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 Co 68/2026-186

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou Jméno advokátky

sídlem Adresa advokátky

proti

žalovaným: 1. Jméno žalované A, narozený Datum narození žalované A

bytem Adresa žalované A

2. Jméno žalované B, narozená Datum narození žalované B

bytem Adresa žalované B

3. Jméno žalované C, narozený Datum narození žalované C

bytem Adresa žalované C

zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice

bytem Adresa opatrovnice

o určení vlastnictví nemovitostí

o odvolání žalovaných 1 a 2 proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 27. 11. 2025, č. j. -137

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaní 1 až 3 jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 23 896,67 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Jméno advokátky, advokátky se sídlem adresa.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žalovaní 1 až 3 jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 23 896,67 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokátky, , advokátky se sídlem , adresa, .

1. Žalobkyně se domáhala určení, že vlastníkem pozemku parc. č. hodnota, jehož součástí je rodinný dům č. p. 23 v k. ú. adresa, je třetí žalovaný Jméno žalované C. Tvrdila, že převod nemovitostí na první a druhou žalovanou kupní smlouvou ze dne 19. 2. 2021 je neplatný, neboť třetí žalovaný v době jejího uzavření trpěl závažnou duševní poruchou, která jej činila neschopným právně jednat. Současně poukazovala na svou vykonatelnou pohledávku vůči třetímu žalovanému, jejíž vymožení bylo převodem nemovitostí zmařeno.

2. První žalovaný a druhá žalovaná namítali, že třetímu žalovanému po jeho úrazu dlouhodobě finančně pomáhali, přičemž kupní smlouva představovala vypořádání těchto závazků. Uváděli, že třetí žalovaný při uzavření smlouvy jednal svobodně, vážně a byl schopen chápat význam svého jednání. Třetí žalovaný prostřednictvím své opatrovnice rovněž tvrdil, že navzdory následkům úrazu byl schopen komunikovat, rozuměl svému okolí a řešil své záležitosti.

3. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobě vyhověl a žalované zavázal zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 50 927,49 Kč. Podle odůvodnění rozsudku vyšel soud prvního stupně z následujících skutkových zjištění. Třetí žalovaný utrpěl dne 14. 2. 2019 těžký úraz hlavy a následně trpěl trvalou organickou duševní poruchou. Ze znaleckých posudků vypracovaných v trestním řízení i v řízení o omezení svéprávnosti dovodil, že v době uzavření kupní smlouvy dne 19. 2. 2021 nebyl schopen chápat význam a důsledky svého jednání ani samostatně právně jednat. Za prokázané rovněž považoval uzavření uvedené kupní smlouvy, na jejímž základě byly předmětné nemovitosti převedeny na prvního žalovaného a druhou žalovanou za kupní cenu 5 000 000 Kč. Okresní soud uzavřel, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem podle , neboť disponuje vykonatelnou pohledávkou vůči třetímu žalovanému, která nebyla v exekučním řízení uspokojena. Dospěl k závěru, že kupní smlouva ze dne 19. 2. 2021 je podle o. z. absolutně neplatná, jelikož ji třetí žalovaný uzavřel v duševní poruše, která jej činila neschopným právně jednat.

4. Proti rozsudku okresního soudu podali odvolání první žalovaný a druhá žalovaná. Namítali především vadu řízení spočívající v tom, že soud prvního stupně nevyhověl žádosti druhé žalované o odročení jednání, ačkoli byla její neúčast včas omluvena ze zdravotních důvodů a doložena lékařským potvrzením. Dále vytýkali soudu neúplné a nesprávné zjištění skutkového stavu, zejména pokud jde o zdravotní stav jméno FO v době uzavření kupní smlouvy, když podle jejich názoru provedené znalecké posudky neodpovídají jeho skutečným schopnostem a soud neprovedl jimi navržené důkazy k úhradě jeho závazků, existenci úvěrů a jeho majetkovým poměrům. Současně nesouhlasili s právním posouzením věci a tvrdili, že kupní smlouva představovala projev svobodné vůle jméno FO, který se dlouhodobě nacházel ve finančních obtížích a převod nemovitostí sám navrhl. Konečně zpochybnili i existenci naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení. Navrhli proto, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně rozsudek změnil a žalobu zamítl.

5. V podání ze dne 21. 9. 2026 první žalovaný a druhá žalovaná uvedli, že jejich cílem není řízení prodlužovat ani se vyhýbat splnění závazku vůči žalobkyni, nýbrž dosáhnout smírného vyřešení sporu. Navrhli uhradit nejprve částku 150 927,36 Kč a následně splácet dluh pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 100 000 Kč až do jeho úplného uhrazení, přičemž současně hodlají usilovat o prodej předmětné nemovitosti a případný zbývající závazek doplatit z výtěžku jejího prodeje. Uvedli, že jejich tíživá finanční situace souvisí zejména s následky povodní v roce 2024 a ztrátou zaměstnání v roce 2025. Zdůraznili rovněž, že do předmětné nemovitosti investovali přibližně 7,5 mil. Kč, a poukázali na svou snahu o smírné řešení věci, když za tímto účelem oslovili žalobkyni i její právní zástupkyni s návrhem dohody. Žádali proto odvolací soud o zohlednění těchto okolností a o poskytnutí časového prostoru k dobrovolnému vypořádání závazku.

6. Třetí žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

7. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Uvedla, že dosavadní snahy o mimosoudní vyřešení sporu byly bezvýsledné a že žalovaní pouze oddalují rozhodnutí ve věci. Žalovaní sice opakovaně deklarovali zájem na smírném řešení a navrhli splátky dluhu ve výši 100 000 Kč měsíčně s doplacením zbytku po prodeji bytu, přičemž současně žádali o prominutí části příslušenství. Žalobkyně byla ochotna na tento způsob řešení přistoupit a v očekávání připravované dohody o přistoupení k dluhu dokonce navrhla odročení odvolacího jednání. Přes opakované urgence jí však návrh dohody předložen nebyl; z vyjádření právního zástupce žalovaných vyplynulo pouze to, že od svých klientů k návrhu dosud neobdržel stanovisko. Žalobkyně dále poukázala na to, že obdobná situace nastala již před soudem prvního stupně, kdy žalovaní slibovali úhradu dluhu z plánovaného prodeje majetku, avšak následně přestali komunikovat, změnili právního zástupce a k žádnému plnění ani dohodě nedošlo. Z toho dovozovala, že žalovaní nemají skutečný zájem na mimosoudním vypořádání sporu a jejich postup vede pouze k prodlužování řízení. Z aktuálního výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že předmětné nemovitosti jsou zatížené dalšími exekucemi, proto lze obtížně věřit příslibům odvolatelů, že budou schopni pohledávku žalobkyně uhradit. Co se týče věci samé, tak soud prvního stupně si opatřil dostatečné podklady k posouzení otázky, zda byl třetí žalovaný schopen právně jednat v době uzavření kupní smlouvy.

8. Krajský soud jako soud odvolací ( ) po zjištění, že odvolání prvního žalovaného a druhé žalované bylo podáno ve lhůtě uvedené v , přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející (podle pravidel nastavených v , , 3 a 5 ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Odvolatelé předně namítali, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť soud prvního stupně nevyhověl jejich žádosti o odročení jednání nařízeného na den 27. 11. 2025. Z obsahu spisu se podává, že první a druhá žalovaná podáním doručeným do datové schránky soudu dne 26. 11. 2025 požádali o odročení jednání z důvodu nemoci druhé žalované. K podání připojili pouze potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti, z něhož však nebylo možné zjistit, komu byla pracovní neschopnost vystavena ani který lékař o ní rozhodl. Předložený dokument obsahoval pouze identifikační číslo rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti a informaci, že podrobné údaje jsou dostupné prostřednictvím ePortálu ČSSZ, aniž by soudu byly poskytnuty údaje umožňující do těchto informací nahlédnout. Současně je z úředního záznamu na č. l. 135 zřejmé, že uvedené podání nebylo v důsledku administrativního pochybení soudu včas zpracováno a předáno příslušnému soudnímu oddělení, takže soud prvního stupně v době konání jednání o existenci této žádosti nevěděl a nemohl o ní rozhodnout.

10. Tato skutečnost sama o sobě však nezakládá důvod ke zrušení napadeného rozsudku. Odvolací soud především konstatuje, že předložené potvrzení nebylo způsobilé bez dalšího prokázat existenci důležitého důvodu pro odročení jednání ve smyslu , neboť z něj nebylo patrno ani to, zda se vztahuje k druhé žalované. Nelze proto uzavřít, že by při včasném předložení žádosti soud prvního stupně byl povinen jednání odročit. Nadto odvolací soud nepřehlédl, že spor byl rozhodnut především na základě listinných důkazů a znaleckých posudků. Odvolatelé ani v odvolání neuvedli, jaké konkrétní skutečnosti nebo důkazní návrhy nemohli v důsledku neúčasti druhé žalované při jednání uplatnit a jak by tyto okolnosti mohly vést k odlišnému rozhodnutí ve věci. Ani v odvolacím řízení přitom nepředložili nové skutečnosti či důkazy způsobilé zpochybnit skutkové závěry soudu prvního stupně. I pokud tedy došlo k pochybení v administrativním postupu soudu při vyřizování doručeného podání, nejedná se o takovou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Odvolací námitka proto není důvodná.

11. Soud prvního stupně dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením ) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Skutková zjištění popsaná v bodech 4 až 8 napadeného rozsudku proto odvolací soud jako správná a úplná přejímá a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje.

12. Pro posouzení věci bylo rozhodující, zda byl třetí žalovaný v době uzavření kupní smlouvy dne 19. 2. 2021 schopen právně jednat. K této otázce soud prvního stupně vycházel ze dvou na sobě nezávislých znaleckých posudků z oboru psychiatrie, z nichž jeden byl pořízen v rámci trestního řízení a druhý v řízení o omezení svéprávnosti. Oba znalci shodně uzavřeli, že po úrazu hlavy utrpěném dne 14. 2. 2019 trpí Jméno žalované C organickým psychosyndromem trvalého charakteru, není schopen chápat význam svých právních jednání, uzavírat smlouvy ani samostatně nakládat s majetkem. Znalec tituly před jménem jméno FO navíc výslovně uvedl, že rozpoznávací schopnosti třetího žalovaného byly v době uzavření kupní smlouvy vymizelé. Tyto závěry korespondují také s dalšími důkazy. Již při šetření provedeném dne 20. 1. 2020 bylo zjištěno, že třetí žalovaný nerozuměl kladeným otázkám, nebyl orientován časem ani místem a neměl znalost hodnoty peněz. Okresní soud proto měl k dispozici dostatek důkazů potvrzujících, že závažné následky úrazu se projevovaly dlouhodobě již před uzavřením kupní smlouvy. Odvolací soud nepřehlédl tvrzení žalovaných, že třetí žalovaný běžně komunikoval s okolím a byl schopen projevit vůli převést nemovitosti. Taková tvrzení však nemohou převážit přesvědčivé závěry odborných znaleckých posudků. Skutečnost, že osoba zvládá základní komunikaci nebo některé běžné životní úkony, sama o sobě nevypovídá o její způsobilosti činit závažná majetková právní jednání, jakým je převod nemovitostí značné hodnoty.

13. Ani námitka neprovedení navrhovaných důkazů není důvodná. Žalovaní poukazovali na okolnosti financování dluhů třetího žalovaného, existenci úvěrů či další majetek třetího žalovaného. Tyto skutečnosti však nebyly pro rozhodnutí podstatné. Předmětem řízení nebylo posouzení ekonomické výhodnosti převodu ani vzájemných majetkových vztahů mezi účastníky kupní smlouvy, nýbrž otázka její platnosti. Byl-li prodávající v době uzavření smlouvy osobou jednající v duševní poruše, která jej činila neschopným právně jednat, nemohly okolnosti týkající se důvodů převodu, úhrady kupní ceny či rozsahu jeho zadlužení změnit závěr o neplatnosti smlouvy. Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud další dokazování v tomto směru neprováděl.

14. Odvolací soud souhlasí i s právním posouzením věci a nemá co podstatného k němu dodat.

15. Podle § 581 o. z. je neplatné právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

16. Z provedeného dokazování bylo spolehlivě prokázáno, že třetí žalovaný v době uzavření kupní smlouvy takovou duševní poruchou trpěl. Odvolací soud proto souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že kupní smlouva ze dne 19. 2. 2021 je absolutně neplatná. Za této situace nemůže obstát odvolací argumentace, že převod nemovitostí odpovídal skutečné vůli třetího žalovaného a měl sloužit jako vypořádání finanční pomoci poskytované žalovanými. I kdyby tomu tak bylo, rozhodující je, že třetí žalovaný nebyl objektivně schopen takovou vůli právně relevantním způsobem vytvořit a projevit.

17. Správný je rovněž závěr soudu prvního stupně o existenci naléhavého právního zájmu žalobkyně. Žalobkyně disponuje vůči třetímu žalovanému vykonatelnou pohledávkou přiznanou soudem schváleným smírem, přičemž exekuční řízení vedlo pouze k minimálnímu uspokojení jejího nároku. Současně bylo zjištěno, že nemovitosti, které byly předmětem exekučních příkazů, byly převedeny na první a druhou žalovanou. Za takové situace bylo určení vlastnického práva způsobilé odstranit stav právní nejistoty a vytvořit předpoklad pro uspokojení pohledávky žalobkyně z majetku jejího dlužníka. Požadované určení je způsobilé přímo ovlivnit její možnost uspokojení pohledávky z majetku dlužníka. Judikatura Nejvyššího soudu přitom připouští naléhavý právní zájem věřitele na určení vlastnického práva dlužníka k nemovitostem, z nichž může být jeho pohledávka uspokojena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. ). Námitka žalovaných, že žalobkyně mohla využít jiné prostředky ochrany svých práv, není důvodná. Existence jiných právních prostředků sama o sobě nevylučuje naléhavý právní zájem na určovací žalobě, jestliže požadované určení je způsobilé odstranit spor o existenci vlastnického práva a má bezprostřední význam pro právní postavení žalobkyně jako věřitelky.

18. K podání prvního žalovaného a druhé žalované ze dne 21. 9. 2026 odvolací soud uvádí, že jeho obsah nemá význam pro posouzení věcné správnosti napadeného rozsudku. Odvolatelé v něm především poukazovali na svou současnou finanční situaci, navrhovali smírné řešení sporu formou splátkového kalendáře a deklarovali ochotu postupně uhradit závazek vůči žalobkyni, popřípadě jej uspokojit z výtěžku budoucího prodeje předmětné nemovitosti. Současně zdůrazňovali, že do nemovitosti investovali značné finanční prostředky, a žádali soud o shovívavost a poskytnutí časového prostoru k vypořádání závazku. Uvedené skutečnosti však nejsou způsobilé zpochybnit skutkové ani právní závěry soudu prvního stupně. Předmětem tohoto řízení je určení vlastnického práva k nemovitostem, resp. posouzení platnosti kupní smlouvy ze dne 19. 2. 2021, nikoli řešení způsobu úhrady pohledávky žalobkyně nebo majetkových a sociálních poměrů odvolatelů. Ani tvrzená připravenost odvolatelů dobrovolně splácet dluh vůči žalobkyni nemůže mít vliv na posouzení otázky, zda třetí žalovaný byl v době uzavření kupní smlouvy schopen platně právně jednat a zda na základě této smlouvy mohlo dojít k převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Pokud odvolatelé poukazovali na finanční prostředky, které vynaložili na nemovitost, jedná se o okolnost, jež není pro posouzení platnosti napadeného právního jednání právně významná a jejíž případné důsledky mohou být řešeny pouze prostředky hmotného práva v jiném řízení. Stejně tak okolnosti týkající se jejich současné finanční situace, následků povodní či ztráty zaměstnání nemohou mít vliv na posouzení důvodnosti uplatněného určovacího nároku. Proto odvolací soud k obsahu uvedeného podání při přezkumu věcné správnosti napadeného rozsudku nepřihlížel, neboť neobsahuje žádné skutečnosti způsobilé zpochybnit správnost skutkových zjištění ani právního posouzení věci soudem prvního stupně. Navíc odvolatelé měli více než dostatečný časový prostor k mimosoudnímu vyřešení věci.

19. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný v souladu s ustanovením potvrdil, přičemž neshledal důvody ani k revizi nákladového výroku, proti kterému ostatně nesměřovaly žádné konkrétní odvolací námitky.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle a , neboť žalobkyně byla v odvolacím řízení plně úspěšná, proto má vůči žalovaným právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení.

21. Odvolací soud považoval za účelně vynaložené náklady na právní zastoupení žalobkyně, jejichž výši určil ve shodě se soudem prvního stupně podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a to za 2 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) po 5 620 Kč podle advokátního tarifu. Vedle odměny má žalobkyně právo dále na paušální náhradu hotových výdajů podle advokátního tarifu ve výši 900 Kč, tj. celkem 12 140 Kč. Žalobkyni rovněž přísluší náhrada cestovních výdajů ve výši 7 609,31 Kč (za cestu osobním motorovým vozidlem o průměrné spotřebě 5,8 l nafty na 100 km, cena paliva podle dokladu o nákupu PHM 51,90 Kč/l, sazba základní náhrady za 1 km jízdy 5,90 Kč, ujeto z adresa a zpět 854 km). Celková náhrada nákladů odvolacího řízení tak činí 19 749,31 Kč. Tuto částku je třeba zvýšit podle o náhradu za 21 % DPH ve výši 4 147,36 Kč, neboť zástupkyně žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty. Proto odvolací soud uložil žalovaným 1 až 3 povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 23 896,67 Kč k rukám její zástupkyně ( ) ve lhůtě stanovené ve výroku rozsudku ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.