Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
2 C 82/2026-76
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Gargulákem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
o zaplacení částky 76 475,18 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 76 475,18 Kč s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 76 475,18 Kč od 23. 2. 2026 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 23 732 Kč k rukám Jméno advokáta, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 76 475,18 Kč s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 76 475,18 Kč od 23. 2. 2026 do zaplacení, se zamítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 23 732 Kč k rukám , Jméno advokáta, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se svou žalobou podanou dne 28. 4. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 76 475,18 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost Anonymizováno) se sídlem jméno FO, Anonymizováno, Anonymizováno, (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) uzavřela s žalovanou dne 22. 7. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 76 475,18 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 22. 2. 2026. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením dluhu, a tak dluh žalované byl zesplatněn. Celková dlužná částka je 76 475,18 Kč. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně přiznat nárok v části jistiny žalované částky jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.
2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Namítala především, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně neposoudila její úvěruschopnost v rozsahu vyžadovaném zákonem o spotřebitelském úvěru, když dostatečně nezjistila ani neověřila její příjmy, výdaje, další závazky a celkovou finanční situaci. V důsledku toho je smlouva uzavřena v rozporu se zákonnými povinnostmi poskytovatele úvěru, tedy neplatná. Dále zpochybňovala přiměřenost sjednaného úročení a namítala, že výše smluvních úroků a RPSN odporuje dobrým mravům. Poukazovala na skutečnost, že podstatná část jí dosud uhrazených plateb byla započtena na úroky, zatímco na jistinu byla uhrazena nižší částka. Z toho dovozovala, že žalobkyni nevznikl nárok na požadované smluvní úroky a poplatky, případně že poskytnutá jistina již byla uhrazena.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.
4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 22. 7. 2020 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli tuto smlouvu, když šlo o neúčelový, bezhotovostní, nezajištěný úvěr, s pravidelnými splátkami a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Úvěrový limit byl stanoven ve výši 80 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, úroková sazba činila sazba činila měsíčně a RPSN roční činila 231,39 %. Ve smlouvě byly sjednány i další podrobnosti.
5. Z emailu ze dne 19. 2. 2026, který zaslala právní předchůdkyně žalobkyně žalované bylo zjištěno, že tato jí sdělila, že dlužná částka 76 302 Kč se skládá z jistiny 49 942,46 Kč, úroků 25 610,32 Kč a poplatku 750 Kč. Dále bylo sděleno, že žalovaná čerpala finanční prostředky ve výši 186 400 Kč, když byly doposud úhrady žalované započteny na jistinu 137 701,38 Kč, na poplatky 2 000 Kč a na úroky 292 883,09 Kč.
6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 bylo zjištěno, že právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyně uzavřely tuto smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně stala věřitelem předmětné pohledávky.
7. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 3. 2026 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že předmětnou pohledávku postupuje žalobkyni.
8. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 3. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu v celkové výši 76 475,17 Kč, kterou žalovaná převzala dne 24. 3. 2026 dle potvrzení o dodání doporučené zásilky.
9. Z ostatních provedených listinných důkazů soud neučinil žádná významná skutková zjištění pro rozhodnutí ve věci.
10. Mezi účastníky nebylo sporné, že uzavřely (právní předchůdkyně a žalovaná) smlouvu o revolvingovém úvěru dne 22. 7. 2020. Žalovaná však namítala, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně neposoudila její úvěruschopnost v rozsahu vyžadovaném zákonem o spotřebitelském úvěru, proto byla smlouva uzavřena v rozporu se zákonnými povinnostmi poskytovatele úvěru. Dále zpochybňovala přiměřenost sjednaného úročení a namítala, že výše smluvních úroků a RPSN odporuje dobrým mravům.
11. Soud tedy nejdříve zkoumal, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.
12. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně) zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy pouze v obecné rovině, a to výpočtem z doložitelných příjmů a výdajů a dále prostřednictvím veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Takové obecné tvrzení však samo o sobě neprokazuje, že posouzení bylo poskytovatelem úvěru provedeno důkladně a v zákonem požadovaném rozsahu. Pro řádné posouzení úvěruschopnosti nestačí vyjít z nepodloženého osobního prohlášení spotřebitele, natož pak z negativního výsledku lustrace v databázích dlužníků (viz. konstantní judikatura Nejvyššího soudu – rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018). Stejně tak judikatura Nejvyššího soudu potvrzuje, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí, jestliže sice zjistí příjmy spotřebitele, avšak neověří jeho faktické pravidelné měsíční výdaje, např. výpisem z účtu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024). Obdobně Nejvyšší soud judikoval, že porušení povinnosti při posouzení úvěruschopnosti je dáno již tehdy, pokud si věřitel neobstará údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem ve společné domácnosti a spokojí se pouze se statistickými či obecnými údaji bez zohlednění konkrétních poměrů spotřebitele (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022). Výsledek posouzení úvěruschopnosti vycházející z nedostatečných informací v době uzavření smlouvy zakládá důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet úvěr a tento závěr je podložen i zjištěním o faktickém splácení úvěru žalované, která se ocitla v prodlení.
13. Po skutkové stránce je možno uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla zjištění skutečných výdajů žalované zcela nedostatečně, jelikož nezjistila a neověřila skutečné pravidelné měsíční výdaje žalované, např. výpisem z účtu, její celkovou ekonomickou situaci, zatížení její domácnosti, další závazky a disponibilní příjem žalované po odečtení reálných životních nákladů, a tak nesplnila zákonné podmínky pro poskytnutí úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla předmětný spotřebitelský úvěr v rozporu se svou zákonnou povinností, což má za následek absolutní neplatnost uzavřené smlouvy.
14. Po právní stránce je možno uzavřít, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb.. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalované spotřebitelský úvěr, přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, založené na nedostatečném posouzení výdajů žalované. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s § 588 občanského zákoníku, k níž soud přihlédl i bez návrhu.
15. Lze přisvědčit žalované také ohledně její další námitky, že smlouva je také neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy kvůli nemravné a nepřiměřené výši úroku, za poskytnutí úvěru, kdy úvěr byl sjednán s úrokem ve výši 10,50 % p. m., tj. 126 % p. a. a RPSN 231,39 %. Ujednané úročení přitom zjevně přesahuje obvyklou úrokovou míru stanovenou dle úrokových sazeb uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček, když Nejvyšší soud opakovaně dovodil, že s dobrými mravy je zpravidla v rozporu taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 20 Cdo 2841/2018 se považuje za obvyklou míru překračující úrok ve výši 110,49 % p. a. a RPSN ve výši 114,6 %).
16. Jelikož je předmětná smlouva absolutně neplatná dle § 588 občanského zákoníku, má žalobkyně právo na vrácení pouze poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru bez nároku na smluvní úroky, poplatky ani další smluvní plnění odvozená od neplatné smlouvy, dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona č. 257/2016 Sb., je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem).
17. Žalobkyně netvrdila ani nedoložila, co představuje částka 76 475,18 Kč, k jednání se nedostavila, proto nemohla být poučena podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), aby tyto skutečnosti doplnila. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby v případě, že žalovaná uvede při jednání zcela nové skutečnosti, byla vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů. Žalovaná u jednání dne 3. 8. 2026 neuvedla žádné nové skutečnosti, setrvala na svých námitkách uvedených v písemném vyjádření, které žalobkyně obdržela, byla vyzvána se k nim vyjádřit, což však neučinila.
18. Žalovaná doložila email ze dne 19. 2. 2026, který jí zaslala právní předchůdkyně žalobkyně, z něhož bylo zjištěno, že dlužná částka 76 302 Kč se skládá z jistiny 49 942,46 Kč, úroků 25 610,32 Kč a poplatku 750 Kč. Dále z něj bylo zjištěno, že žalovaná čerpala finanční prostředky ve výši 186 400 Kč a doposud uhradila částku, která byla započtena na jistinu ve výši 137 701,38 Kč, na poplatky ve výši 2 000 Kč a na úroky ve výši 292 883,09 Kč. Žalovaná tak uhradila na předmětnou smlouvu celkem částku 432 584,47 Kč, když jí byla poskytnuta částka 186 400 Kč. Jelikož je předmětná smlouva neplatná, žalovaná přeplatila poskytnutou částku (jistinu úvěru), tedy žalobkyni ničeho nedluží, proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., tedy podle úspěchu ve věci. Žalovaná byla ve věci úspěšná, proto jí byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 23 732 Kč, což představuje 4 x 4 180 Kč mimosmluvní odměna (celkem 16 720 Kč za přípravu a převzetí zastoupení, výzva k plnění, písemné podání a účast u jednání) dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5. a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 4 x 450 Kč (celkem 1 800 Kč) režijní paušál dle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., cestovné adresa a zpět, celkem hodnota km, vozidlem Anonymizováno, RZ: SPZ, při průměrné spotřebě 6,5 l/100 km nafty, při vyhláškové ceně 44,50 Kč/1 litr + amortizace 5,90 Kč/1 km, tedy celkem 493 Kč dle § 13 odst. 1, 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 4 půlhodiny po 150 Kč (celkem 600 Kč) náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a daň z přidané hodnoty ve výši 4 119 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna tyto náklady uhradit k rukám Jméno advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.