Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 Az 8/2026 - 34

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou v právní věci

žalobkyně: X, narozená dne X

státní příslušnost X

zastoupená advokátem Mgr. Tomášem Verčimákem

sídlem Dřevná 382/2, 128 00 Praha 2

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7

o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení vedeném pod sp. zn. OAM-108/ZA-ZA11-P10-2023

takto:

I. Žalovaný je povinen rozhodnout o žádosti žalobkyně ze dne 1. 2. 2023 o udělení mezinárodní ochrany do 40 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 609 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Dne 1. 2. 2023 podala žalobkyně žádost o udělení mezinárodní ochrany dle , o azylu, ve znění účinném 30. 6. 2023 (dále jen „zákon o azylu“). Žalovaný vydal poslední rozhodnutí ve věci č. j. OAM-108/ZA-ZA11-P10-2023 dne 30. 4. 2024, přičemž o této žádosti žalovaný rozhodl tak, že mezinárodní ochrana se podle , , a zákona o azylu neuděluje (dále také „původní rozhodnutí“). Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně podala správní žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 4. 12. 2024, č. j. -25, zamítl. Žalobkyně ve věci následně podala kasační stížnost, o které Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) rozhodl rozsudkem ze dne 24. 10. 2025, č. j. -48, tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2024, č. j. -25, i původní rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Tento rozsudek nabyl moci dne 3. 11. 2025.

2. Dne 4. 5. 2026 se žalobkyně obrátila na ministra vnitra jako nadřízený správní orgán žalovaného s žádostí o přijetí opatření proti nečinnosti dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Ministr vnitra na žádost nikterak nereagoval.

3. Dne 20. 8. 2026 podala žalobkyně žalobu, kterou se domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného, kterou spatřuje v tom, že žalovaný dosud nevydal rozhodnutí ve věci její žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

II. Obsah žaloby

4. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný je nečinný a požadovala, aby soud určil lhůtu k vydání rozhodnutí v délce 20 dnů od právní moci rozsudku. Namítla, že o její žádosti o mezinárodní ochranu mělo být rozhodnuto v zákonné lhůtě šesti měsíců od dne nabytí právní moci zrušujícího rozsudku NSS ze dne 24. 10. 2025, č. j. -48. Žalobkyně následně dne 4. 5. 2026 ministru vnitra zaslala žádost o přijetí opatření proti nečinnosti dle , ale ten na ni do dnešního dne nereagoval a dle žalobkyně tak tento prostředek nesplňuje podmínku skutečně účinného prostředku obrany. Navíc tímto bezvýsledně vyčerpala všechny prostředky ochrany proti nečinnosti.

5. Žalobkyni není známo, že by žalovaný podnikal jakékoli úkony ani neobdržela žádné sdělení či informaci o procesním vývoji, žalovaný též nerozhodl o prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí v souladu s § 27 zákona o azylu. Žalobkyně se nikterak nepodílela a nepodílí na prodloužení řízení, ani správní řízení nebylo přerušeno dle § 26 zákona o azylu. Žalobkyně navrhla, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí do 20 dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně k žalobě přiložila rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2025, č. j. -48, s doručenkou a návrh na nařízení opatření proti nečinnosti s doručenkou.

III. Vyjádření žalovaného

6. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že poté, co bylo jeho původní rozhodnutí zrušeno rozsudkem NSS, pokračoval v řízení o žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany a správní spis doplnil o čtyři podklady obsahující informace o zemi původu žalobkyně. Dne 3. 5. 2026 vyhotovil vyrozumění o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí podle § 27 odst. 2 zákona o azylu, kterým prodloužil lhůtu o čtyři měsíce do 3. 9. 2026 z důvodu pokračujícího shromažďování podkladů pro rozhodnutí. Vyrozumění bylo zasláno na adresu hlášeného pobytu žalobkyně podle § 24 zákona o azylu, ale zásilka byla vrácena žalovanému s poznámkou „na uvedené adrese neznámý“. Žalovaný zdůraznil, že skutečnost, že žalobkyně zásilku fakticky nepřevzala, sama o sobě neznamená, že by neučinil úkon směřující k jejímu vyrozumění.

7. Současně žalovaný uvedl, že základní šestiměsíční lhůta podle zákona o azylu počala běžet od právní moci rozsudku NSS soudu dne 3. 11. 2025 a její poslední den připadl s ohledem na na pondělí 4. 5. 2026, přičemž vyrozumění o prodloužení lhůty bylo vyhotoveno již dne 3. 5. 2026, tedy před jejím uplynutím. Otázku, zda vyrozumění ze dne 3. 5. 2026 splňovalo zákonné podmínky zákona o azylu a vyvolalo účinky prodloužení lhůty, ponechal žalovaný na posouzení soudu.

8. Za předpokladu účinnosti tohoto prodloužení by lhůta pro vydání rozhodnutí běžela až do 3. 9. 2026. Žalobkyně podala návrh na uplatnění opatření proti nečinnosti podle již dne 4. 5. 2026, tedy v době, kdy podle názoru žalovaného lhůta pro vydání rozhodnutí dosud neuplynula, žalovaný proto zpochybnil splnění podmínky bezvýsledného vyčerpání prostředků ochrany proti nečinnosti podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), a poukázal na to, že podle lze takový návrh podat až po uplynutí lhůty pro vydání rozhodnutí. V této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. , a rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 2. 2. 2023, č. j. -34, č. 4453/2023 Sb. NSS, podle nichž je nedostatek spočívající v nevyčerpání prostředků ochrany proti nečinnosti odstranitelnou překážkou řízení. Současně však zdůraznil, že projednávaná věc se od situací řešených uvedenou judikaturou odlišuje, neboť při účinném prodloužení lhůty nebyl v době podání návrhu podle ani v době podání žaloby vůbec dán stav nečinnosti správního orgánu.

IV. Replika žalobkyně

9. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného uvedla, že dne 6. 11. 2025 oznámila žalovanému převzetí právního zastoupení advokátem, od tohoto okamžiku byl žalovaný povinen doručovat písemnosti jejímu právnímu zástupci, s výjimkou případů, kdy právní předpis výslovně stanoví osobní doručení i účastníkovi řízení. Namítla, že její právní zástupce nikdy neobdržel vyrozumění o prodloužení lhůty, přičemž ani ze zákona nevyplývá, že by takové vyrozumění mělo být doručováno pouze žadateli o mezinárodní ochranu. Podle žalobkyně proto žalovaný postupoval nesprávně, pokud vyrozumění zaslal pouze jí, nikoliv jejímu zástupci, a dovodila, že se v důsledku tohoto postupu nemohla s prodloužením lhůty ani s důvody jeho vydání seznámit. Současně namítala, že pro účinnost prodloužení lhůty nepostačuje samotné vyhotovení vyrozumění, nýbrž musí být účastníkovi, resp. jeho zástupci, v zákonné lhůtě také doručeno. Z těchto důvodů setrvala na stanovisku, že lhůta pro vydání rozhodnutí nebyla zákonným způsobem prodloužena a žalovaný zůstává nečinný.

10. Dále poukázala na znění § 27 odst. 2 zákona o azylu účinného do 11. 6. 2026 a namítla, že možnost prodloužení lhůty představuje výjimečný institut, který lze použít pouze v zákonem předpokládaných případech. V této souvislosti odkázala na rozsudek NSS ze dne 6. 2. 2013, č. j. -43, podle něhož nelze prodloužení lhůty odůvodňovat pouze obecnými tvrzeními o složitosti věci či potřebě opatřování podkladů. Žalobkyně dále nesouhlasila s námitkou žalovaného týkající se předčasného podání návrhu na opatření proti nečinnosti podle . Uvedla, že o tomto návrhu nebylo dosud rozhodnuto, ani nebyla o jeho vyřízení vyrozuměna, přičemž nadřízený správní orgán měl při jeho posuzování vycházet z aktuálního skutkového a právního stavu. Podle žalobkyně by tak v době rozhodování o návrhu již bylo zřejmé, že zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí uplynula a nebyla platně prodloužena, ať již z důvodu absence řádného doručení vyrozumění nebo neexistence zákonných důvodů pro prodloužení.

11. Pro případ, že by soud dospěl k závěru o nutnosti opětovného vyčerpání prostředků ochrany proti nečinnosti, žalobkyně odkázala na rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 2. 2. 2023, č. j. -34, a navrhla, aby jí soud umožnil tento nedostatek odstranit. Současně zdůraznila, že prostředek ochrany proti nečinnosti již využila a následně po několik měsíců vyčkávala, aniž by žalovaný ve věci rozhodl. S odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2017, č. j. -40, podle něhož je třeba nečinnost posuzovat ke dni rozhodnutí soudu, uzavřela, že nečinnost žalovaného nadále trvá, a navrhla, aby soud její žalobě vyhověl.

V. Obsah správního spisu

12. Ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně požádala o udělení mezinárodní ochrany dne 1. 2. 2023. Žalovaný původním rozhodnutím ve věci ze dne 30. 4. 2024, č. j. OAM-108/ZA-ZA11-P10-2023, shledal, že žalobkyni se podle § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu azyl neuděluje a neuděluje se jí ani doplňková ochrana podle § 14a zákona o azylu.

13. Městský soud rozsudkem ze dne 4. 12. 2024, č. j. -25, žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl. Žalobkyně ve věci následně podala kasační stížnost, o které NSS rozhodl rozsudkem ze dne 24. 10. 2025, č. j. -48, tak, že rozsudek Městského soudu v Praze i původní rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. NSS v tomto rozsudku shledal důvodnými námitky žalobkyně týkající se posouzení důvodů pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, zejména ve vztahu k její sexuální orientaci, veřejně projevovaným protiválečným a protirežimním postojům a její zranitelnosti vyplývající z duševního zdravotního stavu. Žalovaného v dalším řízení zavázal opatřit a objektivně vyhodnotit aktuální, přesné a adresné informace o postavení LGBT+ osob v Ruské federaci, ochraně před útoky nestátních aktérů, možnostech vnitřní ochrany, dostupnosti psychiatrické péče a postihování protiválečných a protirežimních projevů na sociálních sítích. Současně žalovanému uložil přizpůsobit vedení řízení zvláštním potřebám žalobkyně jako možné zranitelné osoby a její individuální situaci hodnotit též v kontextu potřeby mezinárodní ochrany vzniklé sur place.

14. Ve správním spise jsou po vydání rozsudku NSS založeny tytoy: Informace EUAA – MedCOI, č. j. AVA 19513 ze dne 11. 7. 2025; Informace OAMP – Ruská federace: Situace navrátilců do Ruské federace po krátkodobém či dlouhodobém pobytu v zahraničí, Kontrola sociálních sítí, prověrky na hranicích, situace mobilizovaných ze dne 26. 1. 2026; Informace OAMP – Ruská federace: Situace LGBT+ osob v Ruské federaci ze dne 3. 3. 2026 a Informace OAMP – Ruská federace: Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 8. 4. 2026, vše založeno dne 26. 8. 2026.

15. Ve správním spise je následně založeno i vyrozumění o prodloužení lhůty, které je datováno v neděli 3. 5. 2026, je k němu přiložena doručovací obálka s adresou žalobkyně, ze které není zřejmé datum odeslání, na podatelnu žalovaného se dokument vrátil dne 2. 6. 2026. Na obálce je vyznačeno, že adresát je na uvedené adrese neznámý, přičemž na otisku razítka je datum 1. 6. 2026.

VI. Posouzení věci Městským soudem v Praze

16. Městský soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť s tímto postupem obě strany souhlasily, respektive byl jejich souhlas v souladu s větou druhou presumován.

17. Podle věty první : „Ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.“

18. Podle : „Žalobu lze podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí nebo osvědčení, a není-li taková lhůta stanovena, ode dne, kdy byl žalobcem vůči správnímu orgánu nebo správním orgánem proti žalobci učiněn poslední úkon.“

19. Z uvedených ustanovení vyplývají dvě základní podmínky, jejichž splnění je nezbytným předpokladem pro to, aby soud mohl žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu věcně projednat. Žaloba musí být podána před uplynutím jednoho roku ode dne, kdy ve věci marně proběhla lhůta stanovená k vydání rozhodnutí ( ) a žalobce před podáním žaloby musí bezvýsledně vyčerpat prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti ( ). Tato podmínka může být splněna i v průběhu soudního řízení; její nedostatek představuje odstranitelnou překážku věcného projednání žaloby. Obě podmínky jsou v projednávané věci splněny (viz odůvodnění dále).

20. Podle čl. II bodu 2 (přechodných ustanovení) : „Po vrácení věci v řízení zahájeném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona soudem k novému projednání Ministerstvo vnitra postupuje podle , ve znění účinném ke dni počátku běhu lhůty pro vydání nového rozhodnutí Ministerstva vnitra.“ Toto ustanovení podle čl. XIX písm. a) nabylo účinnosti dne 1. 10. 2025.

21. NSS zrušil původní rozhodnutí žalovaného rozsudkem ze dne 24. 10. 2025, č. j. -48, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 3. 11. 2025. Tímto dnem tedy začala běžet nová lhůta pro vydání rozhodnutí žalovaného. Proto je podle čl. II bodu 2 rozhodné znění zákona o azylu účinné k tomuto dni, tedy znění účinné od 1. 10. 2025 do 11. 6. 2026 (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 5. 2026, č. j. -17, body 20-21 a 24-25).

22. Podle § 27 odst. 1 zákona o azylu, ve znění do 11. 6. 2026: „Rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany vydá ministerstvo do a) 6 měsíců ode dne, kdy byly poskytnuty údaje k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany, nebo b) 3 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu o zrušení rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany a o vrácení k novému projednání; jde-li o věcně nebo právně složitý případ, lze rozhodnutí vydat do 6 měsíců, a pokud je to stále nezbytné pro zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, lze výjimečně rozhodnutí vydat do 9 měsíců.“

23. Podle § 27 odst. 2 zákona o azylu, ve znění do 11. 6. 2026: „Lhůtu pro vydání rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) lze prodloužit až o 9 měsíců, pokud a) jde o případy věcně nebo právně složité, b) je současně podán velký počet žádostí o udělení mezinárodní ochrany, nebo c) žadatel o udělení mezinárodní ochrany neplní povinnosti podle tohoto zákona, a proto nelze rozhodnout ve lhůtě podle odstavce 1.“

24. Podle § 27 odst. 4 zákona o azylu, ve znění do 11. 6. 2026: „Ministerstvo účastníka řízení ve věci mezinárodní ochrany písemně vyrozumí o prodloužení lhůty podle odstavců 2 a 3 a odůvodní takový postup.“

25. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 7. 2001, sp. zn. ÚS : „Skutečnost, že správní orgán po dobu více jak 9 měsíců neučinil v řízení žádný úkon, jednoznačně dokládá, že nepostupoval tak, aby věc byla vyřízena bez zbytečných průtahu, což zakládá porušení y.“

26. Podle zákona o azylu, ve znění do 11. 6. 2026: „Na řízení uvedená v a c) se použije , s výjimkou ustanovení o doručování adresátům zdržujícím se v cizině, 5b) o úřední desce, 5c) o ustanovení opatrovníka osobám neznámého pobytu a osobám, které se zdržují v cizině, pokud se jim nedaří doručovat, 5d) a o ustanovení zástupce pro doručování, 5e) a dále ustanovení o umožnění nahlížení do spisu jiným osobám než účastníkům a jejich zástupcům, 5f) o ústním jednání, 5g) o vydání stejnopisu výroku rozhodnutí na požádání účastníka, 5h) o lhůtách pro vydání rozhodnutí 5i), ustanovení o odvolacím řízení a řízení o rozkladu 5j), ustanovení o přezkumném řízení 25), o obnově řízení a novém rozhodnutí 26).“

27. Podle : „S výjimkou případů, kdy má zastoupený něco v řízení osobně vykonat, doručují se písemnosti pouze zástupci. Doručení zastoupenému nemá účinky pro běh lhůt, nestanoví-li zákon jinak.“

28. Úvodem soud konstatuje, že oba účastníci vycházejí z toho, že rozhodnutí mělo být vydáno v šestiměsíční lhůtě od právní moci zrušujícího rozsudku, kdy poslední den šestiměsíční lhůty připadl v souladu s na pondělí 4. 5. 2026.

29. Z vyjádření žalovaného je zjevné, že vycházel z nesprávného znění § 27 zákona o azylu, a to ve znění do 30. 6. 2023, podle kterého: „(1) Rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany, nestanoví-li tento zákon jinak, vydá ministerstvo bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 6 měsíců ode dne, kdy byly poskytnuty údaje k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany, nebo ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí soudu o zrušení rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany a o vrácení k novému projednání. (2) Lhůtu pro vydání rozhodnutí podle odstavce 1 lze prodloužit až o 9 měsíců, pokud a) jde o případy věcně nebo právně složité, b) je současně podán velký počet žádostí o udělení mezinárodní ochrany, nebo c) žadatel o udělení mezinárodní ochrany neplní povinnosti podle tohoto zákona, a proto nelze rozhodnout ve lhůtě podle odstavce 1.“

30. Žalovaný (stejně jako žalobkyně) tedy mylně vycházel ze základní šestiměsíční lhůty pro vydání rozhodnutí, kterou bylo možné prodloužit.

31. Tento postup však zákonné ustanovení upravující lhůty pro vydání rozhodnutí pro případ dle § 27 odst. 1 písm. b) zákona o azylu, ve znění do 11. 6. 2026, (tedy pro situaci po zrušení rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany a vrácení k novému projednání) neumožňovalo, neboť prodloužení lhůty bylo možné pouze ve vztahu k ust. § 27 odst. 1 písm. a) téhož zákona (tedy v návaznosti na poskytnutí údajů k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany, když ve věci ještě nebylo rozhodováno).

32. Ze zrušujícího rozsudku NSS vyplývá, že žalovaný byl povinen významně doplnit skutková zjištění. NSS zejména akcentoval otázku zranitelnosti žalobkyně, která trpí závažnými psychickými obtížemi, a potřebu posoudit, zda její zdravotní stav nevyžadoval poskytnutí zvláštních procesních záruk a přizpůsobení vedení řízení. Současně bylo třeba opatřit přesnější a aktuálnější informace o postavení osob z LGBT+ komunity v Ruské federaci, o míře jejich diskriminace a ohrožení ze strany státních i nestátních subjektů, o dostupnosti ochrany před takovým jednáním a o možnostech vnitřního přesídlení. NSS dále požadoval doplnění skutkových podkladů týkajících se monitoringu sociálních sítí ruskými orgány, postihů za protiválečné a protirežimní postoje, jakož i dostupnosti psychiatrické péče pro osoby v postavení žalobkyně. Nešlo tedy o věc, v níž by bylo možné bez dalšího vycházet z již zjištěného skutkového stavu. Věc byla současně složitá i po právní stránce. Žalovaný byl povinen vypořádat se se závazným právním názorem NSS týkajícím se postavení zranitelných žadatelů o mezinárodní ochranu a rozsahu procesních záruk, které jim musí být v řízení poskytnuty. Dále musel nově posoudit otázku pronásledování z důvodu příslušnosti k sociální skupině LGBT+ osob, problematiku účinnosti vnitrostátní ochrany a možnost využití alternativy vnitřního přesídlení. NSS rovněž uložil žalovanému znovu vyhodnotit, zda žalobkyni nehrozí pronásledování pro zastávání politických názorů vyjadřovaných na sociálních sítích, a zabývat se konceptem mezinárodní ochrany sur place, tedy ochranou založenou na okolnostech vzniklých či rozvinutých až po odchodu ze země původu. Posouzení těchto otázek vyžadovalo aplikaci vnitrostátní, unijní i judikatorní úpravy a přesahovalo rámec běžné azylové věci. Soud tak shledal, že posuzovaná věc patřila mezi případy věcně i právně složité ve smyslu § 27 odst. 1 písm. b) zákona o azylu, ve znění do 11. 6. 2026, shoduje se tedy s názorem obou stran, že žalovaný měl vydat nové rozhodnutí nejpozději do šesti měsíců od nabytí právní moci zrušujícího rozsudku NSS (byť se se stranami rozchází v právním zdůvodnění). Není sporu, že v této lhůtě rozhodnutí vydáno nebylo.

33. Zákon umožňuje, pokud je to stále nezbytné pro zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, vydat rozhodnutí výjimečně do 9 měsíců, v takovém případě by lhůta uplynula až 3. 8. 2026.

34. V projednávaném případě nebyly takové výjimečné okolnosti tvrzeny, nevyplývají ani ze správního spisu. Soud se zabýval postupem žalovaného. Ze správního spisu vyplývá, že správní spis byl žalovanému vrácen dne 10. 12. 2025. Následně dle seznamu spisového materiálu byly do spisu vloženy dne 26. 8. 2026 informace o zemi původu, a to Informace EUAA – MedCOI, č. j. AVA 19513 ze dne 11. 7. 2025; Informace OAMP – Ruská federace: Situace navrátilců do Ruské federace po krátkodobém či dlouhodobém pobytu v zahraničí, Kontrola sociálních sítí, prověrky na hranicích, situace mobilizovaných ze dne 26. 1. 2026; Informace OAMP – Ruská federace: Situace LGBT+ osob v Ruské federaci ze dne 3. 3. 2026 a Informace OAMP – Ruská federace: Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 8. 4. 2026. Tyto materiály nebyly do spisu založeny v šestiměsíční lhůtě, ani ve lhůtě devítiměsíční, ale až poté, co soud zaslal nečinnostní žalobu žalovanému k vyjádření (doručeno dne 24. 8. 2026). Žalovaný tedy po dobu od právní moci zrušujícího rozsudku NSS (3. 11. 2025) do 26. 8. 2026 neučinil žádný úkon směřující k objasnění stavu směřující k rozhodnutí o žádosti žalobkyně, tedy po dobu téměř deseti měsíců byl zcela nečinný. Důvod prodlení není zřejmý, neboť nejnovější zpráva je ze dne 8. 4. 2026. Žalovaný neuvedl konkrétní okolnosti, z nichž by vyplývalo, proč bylo po uplynutí šesti měsíců nadále nezbytné zjišťovat stav věci. Samotný obecný odkaz na pokračující shromažďování podkladů takový důvod neprokazuje, zároveň žalovaný od zrušení rozhodnutí dne 24. 10. 2025 neprovedl až do podání žaloby žádný úkon podle pokynů zrušujícího rozsudku NSS.

35. Soud po vyjasnění této otázky posuzoval splnění podmínky podle , tedy zda žalobkyně bezvýsledně vyčerpala prostředky ochrany proti nečinnosti správního orgánu. Tímto prostředkem je v projednávané věci žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podle . Žalobkyně takovou žádost podala ministrovi vnitra dne 4. 5. 2026. Podle věty druhé může účastník žádost podat po uplynutí lhůty pro vydání rozhodnutí. Žádost tedy byla z hlediska doslovného znění tohoto ustanovení podána před marným uplynutím šestiměsíční lhůty.

36. Problematikou předčasnosti podání žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti podle se zabýval Městský soud v Praze v obdobné věci v rozsudku ze dne 6. 4. 2022, č. j. -36, ve kterém uvedl: „Tím, že žalobce podal žádost o opatření proti nečinnosti žalovaného a o jeho žádosti nebylo v třicetidenní lhůtě rozhodnuto, žalobce bezvýsledně vyčerpal prostředek ochrany proti nečinnosti žalovaného, který měl k dispozici (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2016, č. j. -59, bod 20). S ohledem na výše uvedené není přitom podstatné, zda uplatnil žádost o opatření proti nečinnosti v době, kdy ještě žalovanému neuplynula lhůta, pro vydání rozhodnutí ve věci (..), a zda tedy případně žalobce prostředek na ochranu proti nečinnosti žalovaného neuplatnil předčasně, před uplynutím lhůty pro vydání rozhodnutí. Při řešení této otázky by se soud opět již ve fázi posuzování přípustnosti žaloby zabýval tím, zda se žalovaný v určitém úseku řízení dopouštěl nečinnosti, tedy samotnou důvodností žaloby. (srov. opět rozsudek Městského soudu v Praze č. j. -40).“ Soud se s výše uvedenou argumentací ztotožňuje.

37. Obdobnou situaci ostatně řešil i Krajský soud v Praze, který v rozsudku ze dne 31. 1. 2023, č. j. -30 (srov. zejména body 7 a 8) uvedl, že „skutečnost, že žalobce žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podal v době, kdy žalovaný nečinný ještě nebyl, však není z hlediska splnění podmínek řízení relevantní. Podstatné je to, že žalobce žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti žalovaného podal a že Komise do dnešního dne na tuto žádost nikterak nereagovala.“ Krajský soud dále zdůraznil, že „požadavek předchozího marného vyčerpání prostředků k ochraně proti nečinnosti je třeba považovat za splněný i tehdy, je-li uplatněn a nečinnost nastala i ve vztahu k jeho vyřízení“. Z vyrozumění o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí ze dne 3. 5. 2026 vyplývá, že sám žalovaný před uplynutím lhůty předpokládal, že rozhodnutí nevydá. První věta umožňuje nadřízenému správnímu orgánu učinit opatření proti nečinnosti i tehdy, je-li z okolností zjevné, že věcně a místně příslušný správní orgán lhůtu pro vydání rozhodnutí nedodrží. Ministr vnitra ze správního spisu mohl tyto skutečnosti snadno zjistit a rozhodnout o žádosti žalobkyně. Rozšířený senát NSS v rozsudku ze dne 2. 2. 2023, č. j. -34, uvedl: „Prostředek, který procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k ochraně proti nečinnosti správního orgánu, je jednotlivec povinen vyčerpat pouze jednou. Nevede-li tento prostředek k nápravě, tedy k odstranění nečinnosti správního orgánu vydáním rozhodnutí, je bezvýsledně vyčerpán.“

38. Ministr vnitra žádost žalobkyně nevyřídil ve lhůtě podle a nereagoval na ni ani během následujících měsíců a jeho postup nevedl k přijetí opatření ani k vydání rozhodnutí žalovaným. Podání přitom jednoznačně označovalo správní řízení, v němž se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, a umožňovalo nadřízenému správnímu orgánu prověřit jeho stav a přijmout odpovídající opatření. Samotná okolnost, že žádost byla podána ještě před uplynutím rozhodovací lhůty žalovaného, za těchto konkrétních okolností nebrání závěru o bezvýsledném vyčerpání prostředku ochrany, soud proto uzavírá, že podmínka podle je splněna.

39. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a jedná se o žalobu přípustnou, splňující všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přistoupil k posouzení důvodnosti žaloby na ochranu proti nečinnosti žalovaného, a to na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí ( ).

40. Žalovaný zaslal žalobkyni přípis ze dne 3. 5. 2026 nazvaný „Vyrozumění o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí ve správním řízení o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky dle , o azylu, ve znění pozdějších předpisů“. Ustanovení zákona o azylu, ve znění od 1. 10. 2025 do 11. 6. 2026, se ale podle svého výslovného znění vztahovalo pouze na lhůtu podle zákona o azylu, ve znění od 1. 10. 2025 do 11. 6. 2026, nikoli na lhůtu pro vydání nového rozhodnutí po zrušení původního rozhodnutí soudem, upravenou v zákona o azylu, ve znění od 1. 10. 2025 do 11. 6. 2026. Vyrozumění žalovaného proto nemohlo založit jím tvrzené prodloužení lhůty do 3. 9. 2026 a ta marně uplynula již 4. 5. 2026. I pokud by se na uvedený případ vztahovala výše zmíněná devítiměsíční lhůta, ta by uplynula již dne 3. 8. 2026 a v době podání žaloby i rozhodování soudu by žalovaný byl nesporně nečinný.

41. Nad rámec uvedeného soud poznamenává, že mezi účastníky není sporné, že žalovaný vyrozumění o údajném prodloužení lhůty nezaslal právnímu zástupci žalobkyně, ačkoli měl ve správním spise založenu plnou moc k jejímu zastupování (založená dne 10. 11. 2025). Zákon o azylu, ve znění od 1. 10. 2025 do 11. 6. 2026, upravoval doručování písemného vyhotovení rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany v případě zastoupeného účastníka, neobsahoval však zvláštní úpravu doručování běžných písemností zastoupenému účastníkovi. V této otázce se proto podle zákona o azylu, ve znění do 11. 6. 2026, subsidiárně použije . Podle se písemnosti doručují pouze zástupci, s výjimkou případů, kdy má zastoupený něco v řízení osobně vykonat. Vyrozumění o prodloužení lhůty nepředstavuje úkon, který by žalobkyně musela osobně vykonat, a žalovaný proto byl povinen zaslat je jejímu právnímu zástupci. Žalovaný tedy ani z tohoto hlediska žalobkyni o svém postupu řádně písemně nevyrozuměl. Samotná tato vada by však závěr o neúčinnosti prodloužení nezaložila - srovnej závěry zdejšího soudu v rozsudcích ze dne 6. 4. 2022, č. j. -36, a ze dne 29. 11. 2017, č. j. -40, podle kterých prodloužení lhůty sice nedochází usnesením a nevyrozumění účastníka řízení o prodloužení nemá za následek, že by k prodloužení lhůty nedošlo, musí o něm však být ve spisu učiněn záznam.

42. Soud shrnuje, že vyrozumění nemohlo založit žalovaným tvrzené prodloužení lhůty, protože ustanovení § 27 odst. 2 zákona o azylu, ve znění od 1. 10. 2025 do 11. 6. 2026, podle kterého žalovaný lhůtu prodloužil, se na běh této lhůty podle § 27 odst. 1 písm. b) zákona o azylu, ve znění od 1. 10. 2025 do 11. 6. 2026, nevztahovalo, a žalovaný tak tímto způsobem lhůtu prodloužit nemohl.

43. Soud proto shledal žalobu důvodnou a podle uložil žalovanému vydat rozhodnutí o žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany do 40 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Při stanovení této lhůty přihlédl k dosavadní délce řízení, jeho aktuálnímu stadiu a rozsahu závazného právního názoru vysloveného v rozsudku NSS ze dne 24. 10. 2025, č. j. -48. Stanovená lhůta má žalovanému umožnit dokončit nezbytné úkony v mezích tohoto závazného právního názoru, vyhodnotit shromážděné podklady a případně je v potřebném rozsahu doplnit, též je třeba umožnit žalobkyni vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.

44. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením věty první , podle kterého má úspěšný účastník řízení právo na náhradu nákladů. Úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů právního zastoupení. Advokát ve věci učinil 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a sepsání repliky), přičemž za převzetí a přípravu zastoupení a podání žaloby náleží částka 2 x 4 620 Kč [, . a a d) , Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů]. Za stručnou repliku reagující na vyjádření k žalobě soud přiznal odměnu za jeden půlúkon ve výši 2 310 Kč podle , 3 advokátního tarifu. Dále žalobkyni přísluší náhrada hotových výdajů dle advokátního tarifu ve výši 450 Kč za každý úkon. Zástupce žalobkyně je plátcem DPH, proto mu náleží náhrada této daně dle , z částky 12 900 Kč, tedy 2 709 Kč, celkem soud přiznal 15 609 Kč. Lhůta k platbě náhrady nákladů řízení je stanovena podle v části věty za středníkem , (dále jen „“) ve spoj. s ust. , místo plnění pak podle ve spojení s

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v , , a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha dne 8. října 2026

JUDr. Lenka Loudová v. r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje S. T.