Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 225/01

Ústavní soud

rozhodl v senátu ve věci ústavní stížnosti JUDr.

B. G. proti postupu České správy sociálního zabezpečení v Praze,

spočívajícím v nečinnosti, za účasti účastníka řízení České správy

sociálního zabezpečení, takto:

Ústavní soud České republiky ukládá České správě sociálníhozabezpečení, aby nepokračovala v průtazích ve věci vedené u ní podčj. 360 728 007 a neprodleně v této věci jednala.

Odůvodnění

Ústavní soud obdržel dne 11. 4. 2001 ústavní stížnost JUDr.

B. G.., ve které se uvádí, že Krajský soud v Plzni zrušil svým

rozsudkem sp. zn. z 6. 3. 2000 rozhodnutí České

správy sociálního zabezpečení v Praze č. 360728007 ze dne 16. 10.

1996, jímž byl stěžovateli přiznán starobní důchod. Rozsudek

krajského soudu potvrdil Vrchní soud v Praze svým rozsudkem sp.

zn. 1 Cao 81/2000 ze dne 7. 6. 2000. Od této doby Česká správa

sociálního zabezpečení v Praze nové rozhodnutí, jímž by

stěžovateli přiznala starobní důchod, nevydala. Dle názoru

stěžovatele v důsledku tohoto postupu došlo k porušení čl. 30

(dále jen " "). Z výše

uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud uložil

České správě sociálního zabezpečení vydat do 30 dnů od právní moci

nálezu rozhodnutí, kterým by stěžovateli přiznal starobní důchod

ve výši vyplývající z citovaných rozsudků obecných soudů.

Ústavní soud si pro účely posouzení ústavní stížnosti vyžádal

vyjádření České správy sociálního zabezpečení v Praze (dále jen

"ČSSZ") a příslušný spis č. X. ČSSZ k ústavní stížnosti

uvedla, že vydání nového rozhodnutí je závislé na sdělení

zaměstnavatele o výši a výplatě mzdy za dobu trvání pracovního

poměru v době od 2. 11. 1992 do 31. 8. 1993, které současně ČSSZ

opakovaně urguje.

Ze spisu ČSSZ Ústavní soud zjistil, že dne 19. 6. 1996 podal

stěžovatel žádost o důchod, jenž mu byl přiznán rozhodnutím ze dne

16. 10. 1996 č. 360 728 007. V opravném prostředku se stěžovatel

domáhal přezkoumání uvedeného správního rozhodnutí a žádal

o zohlednění výdělků u privátní pojišťovací agentury M. S., kde

pracoval ve vedlejším pracovním poměru od 2. 11. 1992 do 31. 8.

1993. Krajský soud uvedené správní rozhodnutí rozsudkem ze dne 6.

3. 2000 sp. zn. zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení

s tím, že na základě provedených důkazů vzal za prokázané, že mezi

stěžovatelem a privátní pojišťovací agenturou České pojišťovny

zastoupenou M. S. vznikl vedlejší pracovní poměr, přičemž ČSSZ

dobu vedlejší pracovní činnosti do osobního vyměřovacího základu

nezahrnula. Proti rozsudku podala ČSSZ odvolání, avšak Vrchní soud

v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil rozsudkem sp. zn.

. Přitom uvedl, že se soud prvního stupně dopustil

určité stylistické a logické nepřesnosti, avšak dle jeho názoru je

z uvedeného rozsudku právní názor jasně patrný a obsahuje pokyn

k započtení, resp. zohlednění navrhovatelových příjmů z uvedeného

pracovního poměru do osobního vyměřovacího základu. Uvedený

rozsudek obdržela ČSSZ dne 7. 7. 2000.

Dále ze správního spisu vyplynulo, že ČSSZ dopisem ze dne

12. 7. 2000 vyzvala M. S. o sdělení doby zaměstnání stěžovatele

a o výši jeho vyměřovacích základů (hrubých výdělků) za uvedenou

dobu. S ohledem na to, že ČSSZ neobdržela odpověď, urgovala

vyřízení této žádosti dopisem ze dne 16. 8. 2000. V dopise dne

25. 8. 2000 K. S. uvedl, že mzda za dobu trvání pracovního poměru

nebyla vyplacena. Další žádost stejného obsahu, adresovaná K. S.,

byla učiněna dne 30. 5. 2001, tj. až po doručení výzvy Ústavního

soudu.

Ústavní soud jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti dle čl.

83 y ČR vzhledem k tvrzenému porušení základních práv

a svobod tak, jak předpokládá písm. d) y ČR,

ve spojení s ,

o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, přezkoumal ústavní

stížnost stěžovatele a na základě zjištění učiněných

z připojeného spisu pak dospěl k závěru, že ústavní stížnost je

důvodná.

Dle názoru Ústavního soudu právo stěžovatele na řádný

a spravedlivý proces, zahrnuje v sobě nejen právo na spravedlivý

způsob vedení procesu, ale také právo na to, aby jeho věc byla

projednána bez zbytečných průtahů, jak výslovně uvádí čl. 38 odst.

2 y a , o správním řízení

( ), ve spojení s ,

o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění

pozdějších předpisů. současně blíže specifikuje pojem

"bez zbytečných průtahů" na základě stanovení lhůt pro vydání

rozhodnutí; podle § 49 citovaného zákona je správní orgán povinen

rozhodnout v jednoduchých případech bezodkladně, ve složitějších

pak do 30 dnů, resp. 60 dnů. Skutečnost, že správní orgán po dobu

více jak 9 měsíců neučinil v řízení žádný úkon, jednoznačně

dokládá, že nepostupoval tak, aby věc byla vyřízena bez zbytečných

průtahu.

Pokud tedy správní orgán o stěžovatelově návrhu doposud žádné

rozhodnutí nevydal, přičemž po značnou dobu nepodnikl žádné kroky

k vyřízení tohoto návrhu, je možno tuto jeho nečinnost

kvalifikovat jako jiný zásah orgánu veřejné moci ve smyslu

ustanovení odst. l písm. a) ,

o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, porušující čl. 38

odst. 2 y, a z toho důvodu bylo ústavní stížnosti podle

ustanovení , ve znění

pozdějších předpisů, vyhověno a ČSSZ v intencích § 82 odst. 3

písm. b) , ve znění pozdějších předpisů,

zakázáno svou nečinností v porušování práv stěžovatele pokračovat.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 4. července 2001