Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 A 32/2026 - 39

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivetou Postulkovou ve věci

žalobce:

proti

žalovanému:

M. K., narozený dne X, občan Ukrajiny

tvrzeným pobytem na území republiky X

pobytem na území republiky podle ISZR X

zastoupený advokátem JUDr. Hugem Körblem

sídlem Hybernská 1007/20, 110 00 Praha 1

Ministerstvo vnitra

se sídlem Nad Štolou 3, 170 00 Praha 7

o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve zrušení dočasné ochrany ke dni 24. 7. 2026,

takto:

I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že dne 24. 7. 2026 informoval žalobce o zrušení termínu pro vyznačení nového vízového štítku dočasné ochrany a dočasnou ochranu žalobci zrušil, byl nezákonný.

II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu obnovit stav před zrušením dočasné ochrany.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 10 140 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. Huga Körbla, advokáta.

Odůvodnění:

Obsah žaloby

1. Žalobce, držitel dočasné ochrany, se podanou žalobou domáhá ochrany před tvrzeným nezákonným zásahem žalovaného, který spočívá v tom, že žalovaný dne 24. 7.2026 informoval žalobce o zrušení termínu pro vyznačení nového vízového štítku dočasné ochrany a tuto dočasnou ochranu mu zrušil.

2. Žalobce konstatuje, že žalovaný svůj postup opírá o , o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), podle něhož oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany zaniká po uplynutí 90 dní, kdy bylo místem pobytu cizince sídlo správního orgánu podle . Žalobce považuje ust. za rozporné s právem EU, a to s čl. 8 odst. 2 směrnice Rady 2001/55/ES (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“) a s recitálem č. 17 prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 (dále jen „prováděcí rozhodnutí“).

3. Žalobce k tomuto poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 9. 2024 č. j. -29, a na rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2025 č. j. -41, či ze dne 20. 11. 2025 č. j. -45, nebo ze dne 3. 12. 2025 č. j. -26, anebo ze dne 22. 1. 2026 č. j. -22. Má za to, že jeho situace je stejná jako v uvedených rozsudcích, proto žalovaný neměl důvod ke zrušení jeho dočasné ochrany. Žalobce dále uvádí, že neví o tom, že by měl být údaj o jeho adrese změněn na adresu žalovaného. Doplňuje, že aktuálně řeší změnu svého bydliště.

4. V žalobě navrhuje žalobce provedení důkazů: potvrzením o provedení elektronické registrace k prodloužení dočasné ochrany, aktuálním vízovým štítkem s dočasnou ochranou, e-mailem s informací o zrušené dočasné ochraně, e-mailem s informací o zrušené rezervaci pro vylepení nového vízového štítku, a printscreenem se zrušeným termínem.

Vyjádření žalovaného, přípis žalobce

5. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě ji navrhuje jako nedůvodnou zamítnout. Uvádí, že žalobce pobýval na území na základě oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany do 31. 3. 2026. Dne 17. 2. 2026 se žalobce elektronicky registroval k prodloužení stávajícího pobytového oprávnění, které mu bylo prodlouženo do dne 30. 9. 2026. Poté, co žalovaný požádal KŘP Středočeského kraje o provedení pobytové kontroly žalobce na adrese žalobce X, dne 29. 4. 2026 obdržel žalovaný odpověď o ubytování 32 cizinců na uvedené adrese ke dni 23. 4. 2026. V seznamu ubytovaných osob se žalobce nenacházel. Žalovaný ke dni provedení pobytové kontroly dne 23. 4. 2026 podle zrušil žalobci údaj o místě jeho hlášeného pobytu a ode dne 24. 4. 2026 evidoval za místo hlášeného pobytu žalobce adresu pracoviště žalovaného v X. Uvedené místo pobytu žalobce bylo po dobu více než 90 dnů (od 24. 4. 2026 do 23. 7. 2026) hlášeno v sídle pracoviště žalovaného, proto došlo k zániku dočasné ochrany, resp. k zániku jeho oprávnění k pobytu na území za účelem dočasné ochrany podle . Podle se na hlášení změny místa pobytu na území republiky použijí přiměřeně ustanovení zákona o pobytu cizinců na území České republiky (cizinec do 3 pracovních dnů ode dne změny hlásí změnu místa pobytu na území ČR žalovanému a dokládá jej).

6. Žalovaný považuje přesvědčení žalobce o rozporu s právem EU je mylné. Nerozlišuje totiž oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany (pobytový titul) a dočasné ochrany jako takové (status podle práva EU). Podle se dočasnou ochranou rozumí oprávnění k pobytu na území České republiky podle zákona o dočasné ochraně cizinců, za účelem poskytnutí dočasné ochrany na území České republiky v návaznosti na prováděcí rozhodnutí. dočasnou ochranou nerozumí tu dočasnou ochranu vyhlášenou prováděcím rozhodnutím, ale samotné pobytové oprávnění podle čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně. Směrnice o dočasné ochraně ukládá členským státům povinnost vydat osobám požívajícím dočasné ochrany povolení k pobytu na celé období trvání ochrany. Otázku procesu získání tohoto pobytového oprávnění ponechává evropský zákonodárce na vnitrostátním právu členských států. Stejně tak neřeší konkrétní podobu tohoto pobytového oprávnění, jeho platnost a způsob prodlužování.

7. Podle žalovaného má členský stát možnost stanovit, za jakých podmínek platnost tohoto pobytového oprávnění skončí, zda uplynutím doby nebo na základě jiné skutečnosti. Skončení či zánik platnosti pobytového oprávnění z titulu dočasné ochrany neznamená, že takovou osobu členský stát vylučuje z dočasné ochrany úplně, tedy nad rámec čl. 28 směrnice o dočasné ochraně. V případě, že u takové osoby není dán některý z důvodů uvedených v čl. 28 směrnice o dočasné ochraně, je členský stát povinen vydat pobytové oprávnění z titulu dočasné ochrany znovu.

8. Žalobce v reakci na písemné vyjádření žalovaného poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2026 č. j. -16 s tím, že v tamní věci žalobě vyhověl a shledal nezákonný zásah žalovaného.

Posouzení žaloby soudem

9. Soud v souladu s a násl. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), přezkoumal popsaný skutkový děj. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí ( ). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle , neboť žalobce i žalovaný s tímto postupem nevyjádřili nesouhlas, souhlasili proto konkludentně. Veškeré podklady ay, z nichž soud vycházel a jichž se dovolávaly i procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy v žalobcem i žalovaným doložených písemnostech, které byly oběma stranám známy. Žaloba je důvodná.

10. Žalobce navrhoval v žalobě, aby soud provedl důkazy popsané shora pod bodem 4. tohoto rozsudku. Soud neshledal návrh žalobce na provedení uvedených důkazů za důvodný, shledává navrhované důkazy za nadbytečné, strany je nesporují. Meritem věci je otázka právní.

11. Žaloba je přípustná. Podle část věty za středníkem je vyloučen soudní přezkum vrácení žádosti o dočasnou ochranu pro nepřijatelnost. V nyní projednávané věci se však řeší jiná otázka, a to zánik dočasné ochrany, a současně rozsudek Soudního dvora EU (SDEU) ze dne 27. 2. 2025 ve věci C-753/23 Krasiliva shledal rozporným s y základních práv EU.

12. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění povolení k pobytu osobám požívajícím dočasné ochrany, a to na celé období trvání ochrany. Za tímto účelem budou vydány potřebné dokumenty nebo jiné rovnocenné doklady.

13. Podle čl. 8 odst. 2 směrnice o dočasné ochraně bez ohledu na dobu platnosti povolení k pobytu uvedených v odstavci 1 nesmějí členské státy osobám požívajícím dočasné ochrany přiznávat méně výhodné podmínky než ty, jež jsou stanoveny v článcích 9 až 16.

14. Podle recitálu č. 12 směrnice o dočasné ochraně z podstaty minimálních norem vyplývá pravomoc členských států v případě hromadného přílivu vysídlených osob zavádět nebo udržovat opatření příznivější pro osoby požívající dočasné ochrany.

15. Podle recitálu č. 17 prováděcího rozhodnutí toto rozhodnutí je slučitelné s vnitrostátními systémy dočasné ochrany, které lze považovat za provedení směrnice 2001/55/ES, a lze je uplatňovat jako doplněk k nim. Pokud má členský stát vnitrostátní systém, který je příznivější než úprava podle směrnice 2001/55/ES, měl by mít možnost jej nadále uplatňovat, protože v uvedené směrnici se stanoví, že členské státy mohou pro osoby požívající dočasné ochrany stanovit nebo zachovávat příznivější podmínky. Pokud by však vnitrostátní systém byl méně příznivý, měl by členský stát zajistit doplňková práva stanovená ve směrnici 2001/55/ES.

16. Podle Ministerstvo vnitra dále zruší údaj o místě hlášeného pobytu, jestliže se cizinec na místě hlášeného pobytu nezdržuje déle než 15 dnů, a to na základě informace Policie České republiky.

17. Podle oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany dále zaniká po uplynutí 90 dní, kdy bylo místem pobytu cizince sídlo správního orgánu podle .

18. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 9. 2024 č. j. -29, bod 42, „závěr, že členské státy nemohou stanovit osobám požívajícím dočasné ochrany podmínky, které by byly méně příznivé než ty vymezené ve směrnici o dočasné ochraně, a že nemohou z dočasné ochrany vyloučit osoby, na které prováděcí rozhodnutí Rady dopadá, aniž by takový postup měl oporu ve směrnici o dočasné ochraně, jednoznačně a bez dalšího vyplývá ze samotného textu směrnice o dočasné ochraně, jakož i z jejího smyslu a účelu“. Na tom nic nemění, že se zmíněný rozsudek věnoval důvodu zániku oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany podle , citovaný závěr je plně aplikovatelný i na projednávanou věc.

19. Soud konstatuje, že při posouzení věci vycházel z rozsudku (na který žalobce odkazuje) sp. zn. , body 54 a násl. S jeho závěry se ztotožňuje a na něj v podrobnostech odkazuje. Citovaný rozsudek sice tyto závěry uvádí nad rámec svého nosného důvodu (viz bod 53), jsou však odůvodněny podrobně a pečlivě, bez dalšího jsou přenositelné i na nyní projednávanou věc. Zmiňovaný rozsudek shledal odporující právu EU. V bodech 54 a 55 se zabýval smyslem tohoto ustanovení, v bodu 56 připomněl, že podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu udělení dočasné ochrany ve smyslu ve skutečnosti znamená „jen“ poskytnutí dílčích práv osobám požívajícím dočasné ochrany podle prováděcího rozhodnutí, nikoli udělení, resp. přiznání dočasné ochrany jako takové. V bodu 57 konstatoval, že je možné zavádět nebo udržovat opatření příznivější pro osoby požívající dočasné ochrany, ale nikoli však méně příznivá (musela by pak být zajištěna doplňková práva podle směrnice o dočasné ochraně), což plyne z recitálu č. 12 směrnice o dočasné ochraně, recitálu č. 17 prováděcího rozhodnutí a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025 č. j. -42. V bodu 58 uvedl, že všichni držitelé dočasné ochrany mají mít zajištěné přiměřené ubytování, podle bodu 60 bylo legitimní, aby měl stát přehled o tom, kde jsou osoby disponující dočasnou ochranou ubytovány. Smyslem je, aby těmto osobám stát případně mohl zajistit přiměřené ubytování, jak mu ukládá směrnice o dočasné ochraně. Z bodu 61 vyplynulo, že nelze tento legitimní cíl vynucovat hrozbou zániku práv plynoucích z dočasné ochrany, což neodpovídá povaze směrnice o dočasné ochraně jakožto minimálního standardu poskytovaných práv. Zákonodárce tak v vytvořil nový, na směrnici o dočasné ochraně nezávislý, důvod pro odnětí práv z dočasné ochrany. V bodu 62 byl poukaz na taxativnost výčtu důvodů pro vyloučení osoby z poskytnutí dočasné ochrany podle čl. 28 směrnice o dočasné ochraně. Bod 63 obsahoval připomínku, že jednotlivci jsou oprávněni dovolávat se bezpodmínečných a dostatečně přesných ustanovení směrnice před vnitrostátními soudy vůči státu, a to i tehdy, že stát směrnici sice provedl, leč nesprávně, což je i nyní posuzovaný případ. Body 64 a 65 shrnuly, že směrnice o dočasné ochraně je postavena na konstrukci, že členské státy mohou být vůči vysídleným osobám vstřícnější, nemohou se však vydat opačným směrem, což je případ . Proto je uvedené ustanovení neaplikovatelné.

20. Závěry citovaného rozsudku následně převzaly také žalobcem odkazované rozsudky.

21. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě se k žalobcem označeným rozsudkům nevyjádřil. Jeho argumentace je založena na tom, že je potřeba rozlišovat oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany a dočasnou ochranu jako takovou. Žalovaný má za to, že zrušení oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany v podstatě nic neznamená, neboť daná osoba o něj může požádat znovu a kolikrát chce. Též tvrdí, že si členský stát může zánik oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany upravit v zásadě zcela libovolně, jelikož tuto otázku směrnice o dočasné ochraně neřeší.

22. Soud s úvahami žalovaného se neztotožňuje. Oddělovat od sebe dočasnou ochranu ve smyslu právního rámce (směrnice o dočasné ochraně a prováděcí rozhodnutí), a z něj vyplývající definici osob, na něž se dočasná ochrana vztahuje, a minimální standard podmínek dočasné ochrany na jedné straně a konkrétní oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany na druhé straně, nelze, poněvadž jsou tím zcela opomíjeny faktické dopady takové úvahy, resp. též i smysl a účel dočasné ochrany.

23. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně jsou členské státy povinny přijmout nezbytná opatření k zajištění povolení k pobytu osobám požívajícím dočasné ochrany na celé období trvání ochrany. Dočasná ochrana, či přesněji práva z ní vyplývající, neexistuje sama o sobě, bez ingerence správních orgánů. Pro možnost využívat práva z ní plynoucí je nezbytné, aby existoval příslušný pobytový titul, tj. konkrétní oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany. Předmětná osoba má právo na udělení vnitrostátního povolení k pobytu, které musí trvat po celou dobu trvání dočasné ochrany. Pokud by o něj nepožádala, pak by na ni nebylo možné hledět jako na osobu s udělenou dočasnou ochranu, tj. osobu požívající práva z ní vyplývající, podle a podle práva EU.

24. Na uvedeném nic nemění, že jde svou povahou toliko o deklaraci, že určitá osoba je osobou, na niž se vztahuje dočasná ochrana podle prováděcího rozhodnutí, viz výše zmiňovaný bod 56 rozsudku sp. zn. , podle kterého udělení dočasné ochrany ve smyslu ve skutečnosti znamená „jen“ poskytnutí dílčích práv osobám požívajícím dočasné ochrany podle prováděcího rozhodnutí, nikoli udělení, resp. přiznání dočasné ochrany jako takové. Ovšem právě tato dílčí práva jsou podstatou dočasné ochrany, bez nich by byl tento institut zcela vyprázdněn.

25. Podle soudu lichá je rovněž teze žalovaného, že nerozšiřuje taxativně koncipovaný výčet případů vyloučení osoby z poskytnutí dočasné ochrany podle čl. 28 směrnice o dočasné ochraně. Jestliže je následkem to, že dané osobě zanikne oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany, stane se tím osobou, která je fakticky z dočasné ochrany, tj. z čerpání dílčích práv z ní plynoucích, vyloučena. Není podstatné, zda může daná osoba o udělení oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany znovu, třebas i opakovaně, žádat, a to ani kdyby její žádost byla posléze úspěšná. Rozhodné je, že je po nějakou dobu z dočasné ochrany fakticky vyloučena.

26. K okolnostem zrušení adresy pobytu žalobce nebylo třeba provádět dokazování. V situaci, kdy žalovaný nemůže aplikovat , jsou další porušení procesních norem s tím spojená nepodstatná.

Závěr

27. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a namítaný zásah žalovaného shledal nezákonným. Zároveň soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování práv žalobce a obnovit stav před zrušením dočasné ochrany.

28. Soud pro úplnost dodává, že k výzvě soudu zástupce žalobce za osobu zúčastněnou na řízení označil T. K., nar. X, že je to přítelkyně žalobce. Vzhledem k tomu, že tvrzené nebylo soudu ničím relevantním doloženo, a z takto prostého sdělení soud neshledal ničeho, že by jmenovaná měla být přímo dotčena ve svých právech a povinnostech ve vztahu k požadovanému petitu uplatněného žalobcem, soud jmenovanou jako osobu zúčastněnou na řízení ani neoslovil.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle , podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Jelikož byl žalobce ve věci zcela úspěšný, uložil soud žalovanému zaplatit mu náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce představují náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění od 1. 1. 2025, ve výši 4 620 Kč a paušální náhrada hotových výdajů stanovená podle téže vyhlášky ve výši 450 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání nebo návrh ve věci samé – žaloba). Zástupce žalobce není plátcem DPH. Soud náhradu nákladů řízení za reakci zástupce na písemné vyjádření žalovaného nepřiznal, neboť nepřinesla žádné nové, pro posouzení věci, podstatné skutečnosti. Celkem náklady řízení činí 10 140 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 15. října 2026

Mgr. Iveta Postulková v. r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje M. H., DiS.