Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
48 A 35/2026 - 16.pdf
PDF · 0 B
No categories available
48 A 35/2026 - 16
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Janem Ferfeckým ve věci
žalobce: K. K., státní příslušnost Ukrajina
bytem X
zastoupený advokátem JUDr. Hugem Körblem
sídlem Hybernská 1007/20, 110 00 Praha 1
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7
o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v prohlášení zániku dočasné ochrany žalobce
takto:
I. Zásah žalovaného spočívající v prohlášení zániku dočasné ochrany žalobce podle § 5 odst. 8 písm. e) zákona č. 65/2022 Sb. , o kterém žalovaný informoval žalobce dne 4. 9. 2026, byl nezákonný.
II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před prohlášením zániku dočasné ochrany.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 10 140 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Huga Körbla, advokáta.
Odůvodnění:
Vymezení věci
1. Žalobce se svou žalobou u zdejšího soudu domáhá ochrany před postupem žalovaného, který jej 4. 9. 2026 prostřednictvím elektronické pošty informoval, že jeho dočasná ochrana zanikla podle § 5 odst. 8 písm. e) zákona č. 65/2022 Sb. , o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (Lex Ukrajina). Soud v této věci opakovaně konstatuje, že citované ustanovení je v rozporu s unijním právem, konkrétně se směrnicí č. 2001/55/ES, o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob (směrnice o dočasné ochraně).
Žaloba
2. Žalobce v žalobě uvádí, že byl držitelem dočasné ochrany a že 4. 9. 2026 obdržel e-mail, v němž mu bylo oznámeno zrušení dočasné ochrany. Žalobci nejsou zřejmé bližší důvody takového postupu, proto se brání cestou zásahové žaloby a poukázal na rozhodovací praxi zdejšího soudu. Společně s ní má za to, že § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina je v rozporu s právem Evropské unie. Konkrétně toto ustanovení považuje za rozporné s čl. 8 odst. 2 a čl. 17 směrnice o dočasné ochraně. Doplnil, že vůbec nevěděl, že mu byl údaj změněn na adresu pracoviště žalovaného.
Vyjádření žalovaného
3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany zaniklo ze zákona. Nevedl tedy žádné řízení, spis a ani nevydával rozhodnutí.
4. Dále přiblížil, že žalobci bylo uděleno pobytového oprávnění za účelem dočasné ochrany od 30. 1. 2026 do 31. 3. 2027. Dne 2. 6. 2026 obdržel potvrzení o novém ubytování. Vzhledem k tomu, že bylo zasláno ubytovatelkou, nikoli žalobcem (ani jeho jménem) a nikoli na předepsaném formuláři, žalovaný vycházel z toho, že došlo ke změně adresy pobytu, kterou však žalobce řádně neohlásil. Za takové situace se místem pobytu stává adresa pracoviště žalovaného – konkrétně Okružní 236, 293 06 Mladá Boleslav. Vzhledem k tomu, že místo pobytu bylo hlášeno po dobu 90 dnů v sídle pracoviště žalovaného (od 2. 6. 2026 do 31. 8. 2026), došlo dle žalovaného k zániku dosavadního oprávnění za účelem dočasné ochrany podle § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina.
5. Rozpor zmíněného ustanovení s právem EU žalovaný neshledává. Má za to, že mylné přesvědčení o rozporu s právem EU je důsledkem nerozlišování oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany a dočasné ochrany jako takové. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně jsou členské státy povinny přijmout opatření nezbytná k zajištění povolení k pobytu osobám, které požívají dočasnou ochranu, a to na celé období trvání dočasné ochrany. Konkrétní podmínky vydání takového povolení k pobytu, včetně jeho skončení, však mohou stanovit členské státy. Skončení či zánik platnosti pobytového oprávnění z titulu dočasné ochrany neznamená, že takovou osobu členský stát vylučuje z dočasné ochrany úplně, tedy nad rámec čl. 28 směrnice o dočasné ochraně. Žalobce může podle žalovaného podat žádost znovu.
Posouzení věci soudem
6. Městský soud v Praze případ posoudil na podkladě § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního , ve znění pozdějších předpisů (s. ř. s.) s. ř. s. ). Vycházel při tom ze skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ).
7. O věci samé rozhodl bez nařízení ústního jednání. Souhlas účastníků s takovým postupem presumoval; neshledal ani důvod provádět ve věci samé dokazování a za tím účelem nařídit ústní jednání, neboť své závěry mohl učinit už jen na podkladě mezi stranami nesporných skutečností (§ 51 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ). S ohledem na dovozený závěr vycházející z ustálené judikatury soud již nezasílal žalobci vyjádření žalovaného k žalobě a nepovažoval za potřebné jej seznámit se zaslaným potvrzením o ubytování.
8. Ochranu před nezákonným zásahem může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jedna z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. s. ř. s. poskytnout [rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) z 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005 65 , č. 603/2005 Sb. NSS].
9. Soud má za to, že všechny tyto podmínky jsou v projednávané věci splněny.
10. Podle žalovaného dočasná ochrana žalobce zanikla podle § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina. Mezi žalobcem a žalovaným není sporné, že se žalobce dozvěděl o zániku dočasné ochrany dne 4. 9. 2026. Podstatné je zodpovězení právní otázky, zda je uvedené ustanovení, podle kterého došlo k zániku dočasné ochrany, v rozporu s právem Evropské unie, jak tvrdí žalobce.
11. Touto otázkou se městský soud již opakovaně zabýval. Poprvé konstatoval rozpor § 5 odst. 8 písm. e) s unijním právem desátý senát v rozsudku z 25. 9. 2025, č. j. 10 A 81/2025 - 41. Na jeho závěry opakovaně navázaly i další soudní oddělení (viz např. rozsudky z 20. 11. 2025, č. j. 11 A 105/2025 - 45, z 3. 12. 2025, č. j. 3 A 165/2025 - 26, z 27. 2. 2026, č. j. 18 A 132/2025 - 21, z 29. 5. 2026, č. j. 1 A 7/2026 - 67, z poslední doby pak rozsudek z 30. 9. 2026 24 A 34/2026 16 ). V nyní projednávané věci soud neshledal silný důvod se od uvedených rozsudků odchýlit. Ze závěrů uvedených rozsudků proto i nyní vychází a v podrobnostech na ně odkazuje.
12. V prvé řadě soud vychází z toho, že postup žalovaného na základě § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina může být nezákonným zásahem. V důsledku uplynutí doby podle § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina mělo dojít k zániku jeho pobytového oprávnění. Žalovaný o tom informoval žalobce, který se dostavil na jeho pracoviště. Jednalo se tedy o faktický úkon, který nepředstavuje rozhodnutí, ale zásah podle § 82 s. ř. s. s. ř. s.
13. Splněny jsou též první, druhá a pátá podmínka výše uvedeného testu. Zánik dočasné ochrany (a jeho vyznačení) směřuje přímo proti žalobci, který tím pozbyl oprávnění plynoucí z dočasné ochrany na území České republiky.
14. Splněná je i podmínka třetí, jelikož se jednalo o zásah nezákonný.
15. Podle § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany dále zaniká po uplynutí 90 dní, kdy bylo místem pobytu cizince sídlo správního orgánu podle § 6 odst. 4. Podle § 6a odst. 4 Lex Ukrajina místem pobytu cizince po zrušení údaje o místě hlášeného pobytu na území České republiky je sídlo správního orgánu, který tento údaj úředně zrušil; v informačním systému cizinců je tento údaj označen jako adresa úřadu.
16. Ustanovení § 5 odst. 8 písm. e) bylo do Lex Ukrajina vloženo novelou provedenou zákonem č. 24/2025 Sb. , a to s účinností od 11. 2. 2025. Z důvodové zprávy novelizačního zákona č. 24/2025 Sb. se k novému ustanovení § 5 odst. 8 písm. e) nepodávají žádné bližší informace. Podstatou tohoto ustanovení je ex lege zánik pobytového oprávnění vyplývajícího z dočasné ochrany za situace, kdy po uplynutí 90 dní bylo místem pobytu cizince sídlo správního orgánu. Posuzované ustanovení je tedy na místě vnímat jako negativní následek (sankci) pro držitele dočasné ochrany, kteří místo hlášeného pobytu uvedli nesprávně či nepravdivě, potažmo po získání práv z dočasné ochrany na území České republiky přišli o právo či možnost užívat objekt, ve kterém svůj pobyt původně nahlásili, případně se na hlášeném místě fakticky nezdržují déle než 15 dnů, a tuto vadu v zákonem předvídané lhůtě neodstranili (viz § 6a odst. 1 až 3 Lex Ukrajina). Je evidentní, že zákonodárce hrozbou zánikem oprávnění k pobytu chce držitele dočasné ochrany motivovat k tomu, aby včas, řádně a pravdivě hlásili místa svého pobytu a stát tak měl přehled o tom, kde se na území České republiky nacházejí.
17. Soud ovšem souhlasí se žalobcem, že absence hlášené adresy pobytu ve státě, který dočasnou ochranu poskytuje, nemůže být důvodem pro neudělení dočasné ochrany, respektive pro její zánik, neboť takovýto požadavek nevyplývá ze směrnice o dočasné ochraně.
18. Podle bodu 12 preambule směrnice o dočasné ochraně z podstaty minimálních norem vyplývá pravomoc členských států v případě hromadného přílivu vysídlených osob zavádět nebo udržovat opatření příznivější pro osoby požívající dočasné ochrany. Podle bodu 22 preambule směrnice o dočasné ochraně je nezbytné stanovit kritéria pro vyloučení některých osob z dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob.
19. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění povolení k pobytu osobám požívajícím dočasné ochrany, a to na celé období trvání ochrany. Za tímto účelem budou vydány potřebné dokumenty nebo jiné rovnocenné doklady. Podle odst. 2 bez ohledu na dobu platnosti povolení k pobytu uvedených v odstavci 1 nesmějí členské státy osobám požívajícím dočasné ochrany přiznávat méně výhodné podmínky než ty, jež jsou stanoveny v článcích 9 až 16.
20. Správní soudy, včetně NSS v tzv. „dubnové“ judikatuře (rozsudcích z 1. 4. 2025, č. j. 5 Azs 273/2023 - 27, č. 4683/2025 Sb. NSS, z 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 336/2024 - 42, z 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024 - 42, a z 8. 4. 2025, č. j. 9 Azs 20/2024 - 37) a na ni navazujících soudních rozhodnutích, opakovaně konstatovaly, že udělení dočasné ochrany podle Lex Ukrajina ve skutečnosti znamená „jen“ poskytnutí dílčích práv osobám požívajícím dočasné ochrany dle prováděcího rozhodnutí, nikoli udělení, resp. přiznání dočasné ochrany jako takové. „Dočasná ochrana“ ve smyslu českých právních předpisů je tedy pouze jakousi legislativní zkratkou pro oprávnění k pobytu na území České republiky (jak je i zřejmé z § 2 Lex Ukrajina a § 2 zákona č. 221/2003 Sb. , o dočasné ochraně cizinců). Jedná se jinými slovy o pobytové oprávnění, které jsou členské státy včetně České republiky povinny držitelům dočasné ochrany vystavit a poskytnout jim v souladu s čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně. Potud není argumentace soudu v rozporu s postojem žalovaného, který ve svém vyjádření rozdíl mezi dočasnou ochranou a pobytovým oprávněním z ní vyplývajícím zdůrazňuje.
21. Z podstaty minimálních norem vymezených ve směrnici o dočasné ochraně ovšem vyplývá pravomoc členských států v případě hromadného přílivu vysídlených osob zavádět nebo udržovat toliko opatření příznivější pro osoby požívající dočasné ochrany. Pokud by však vnitrostátní systém byl méně příznivý, měl by členský stát zajistit doplňková práva stanovená ve směrnici o dočasné ochraně (viz bod 12 preambule směrnice o dočasné ochraně a bod 17 preambule prováděcího rozhodnutí). NSS k tomu uvedl (bod 33 rozsudku z 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 336/2024 -42) následující:
Již z této skutečnosti plyne, že členské státy mají pouze omezenou možnost odepřít práva plynoucí z dočasné ochrany osobám, které ji v Unii požívají na základě rozhodnutí Rady č. 2022/382. Podle článku 8 směrnice jsou totiž povinny přijmout opatření nezbytná k zajištění pobytu osobám požívajícím dočasné ochrany, a to na celé období trvání ochrany. Za tím účelem jim musí vydat potřebné dokumenty nebo jiné rovnocenné doklady. Jakékoli případné omezení v poskytnutí těchto práv tudíž musí být v souladu se směrnicí o dočasné ochraně a prováděcím rozhodnutím, a to pochopitelně i v případech unijním právem výslovně neupravených. Systémově se totiž jedná o vnitrostátní realizaci nároků či oprávnění přímo plynoucích z unijního práva.
22. Dokud dočasná ochrana trvá, nelze jinými slovy stanovovat omezení z ní plynoucích práv bez opory ve směrnici o dočasné ochraně. Žalovaný má jistě pravdu, že směrnice o dočasné ochraně nechává samotný konkrétní proces získávání pobytového oprávnění na vnitrostátním právu členských států. Soud ovšem připomíná, že v čl. 8 odst. 1 směrnice také jednoznačně stanoví, že členské státy učiní taková opatření, aby zajistily povolení k pobytu osobám požívajícím dočasné ochrany na celé období trvání ochrany. Členský stát tak nemá pouze povinnost pobytové oprávnění vydat, má povinnost zajistit povolení k pobytu osobám požívajícím dočasné ochrany, a to na celé období trvání ochrany. Této povinnosti žalovaný nedostál.
23. Obecně je ve veřejném zájmu, aby měl stát přehled o tom, kde jsou osoby disponující dočasnou ochranou ubytovány; už jen kvůli tomu, aby mohl těmto osobám skutečně zajistit přiměřené ubytování (srov. čl. 13 směrnice o dočasné ochraně). Pokud by totiž stát neměl přehled o tom, které prostory obývají a kde se vlastně nacházejí, stěží by mohl posuzovat, komu má pomoci v zajištění přiměřeného ubytování a komu pomáhat nemusí, neboť si ubytování zajistí samostatně. Evidence ubytování osob disponujících dočasnou ochranou je tedy esenciálním nástrojem k tomu, aby stát dostál svým závazkům ukotveným ve směrnici o dočasné ochraně a v prováděcím rozhodnutí.
24. Je však zřejmé, že vynucovat tento legitimní cíl hrozbou zániku práv plynoucích z dočasné ochrany neodpovídá povaze směrnice o dočasné ochraně jakožto minimálního standardu poskytovaných práv. Zákonodárce tak v § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina vytvořil nový, na směrnici o dočasné ochraně nezávislý důvod pro odnětí práv z dočasné ochrany. Tím dočasnou ochranu, byť třeba jen v určitém státě nebo na určitou dobu, fakticky negoval. Podle zdejšího soudu je tak v tomto případě na místě argumentovat také taxativně koncipovaným výčtem čl. 28 směrnice o dočasné ochraně, který členským státům stanoví možnosti vyloučení osob z poskytnutí dočasné ochrany. Je přitom evidentní, že obsah článku 28 směrnice o dočasné ochraně nijak nekoresponduje s obsahem § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina. Důsledky české právní úpravy jsou nešťastné tím spíše v situaci žalobce, kdy se žalovaný dozvěděl o změně adresy pobytu od ubytovatelky žalobce, byť nikoli formálně správným postupem.
25. Argumentaci žalovaného, že žalobce fakticky z dočasné ochrany vyloučen nebyl, jelikož o ni mohl požádat znovu, soud neshledal způsobilou výše uvedené zcela zpochybnit. To, že žalobce mohl o dočasnou ochranu teoreticky znovu požádat, nic nemění na tom, že § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina jde nad rámec směrnice o dočasné ochraně a je v rozporu s požadavkem, aby členský stát zajistil trvání povolení k pobytu na celé období trvání dočasné ochrany. Jestliže navíc žalovaný vychází z předpokladu, že žalobce v zásadě automaticky dočasnou ochranu znovu dostane, je ostatně otázkou, proč konstruovat zánik příslušného oprávnění a jeho následné získání (nesplnění povinnosti ohlásit změnu místa pobytu by bylo možné sankcionovat i jiným způsobem).
26. Jak již v minulosti uvedl Soudní dvůr Evropské unie, ve všech případech, kdy se ustanovení směrnice z hlediska svého obsahu jeví jako bezpodmínečná a dostatečně přesná, jsou jednotlivci oprávněni dovolávat se jich před vnitrostátními soudy vůči státu, a to jak již v případě, že stát směrnici včas neprovedl do vnitrostátního práva, tak i v případě, že ji provedl nesprávně (např. rozsudek ze dne 6. 11. 2018, MaxPlanckGesellschaft zur Förderung der Wissenschaften, C684/16, bod 63). To je i zde posuzovaný případ, neboť zákonodárce tím, že nad rámec směrnice o dočasné ochraně přidal podmínku, na základě které může dojít k odnětí pobytového práva vyplývajícího z dočasné ochrany vnitrostátní úpravu pozměnil způsobem, který neodpovídá požadavkům směrnice, tj. ji provedl nesprávně.
27. Směrnice o dočasné ochraně je postavena na konstrukci, že členské státy mohou být vůči vysídleným osobám vstřícnější, nemohou se však vydat opačným směrem a stanovit těmto osobám podmínky méně příznivé. Právě to však Česká republika rozšířením důvodů pro zánik pobytového oprávnění vyplývajícího z dočasné ochrany učinila vložením § 5 odst. 8 písm. e) do Lex Ukrajina. Dané ustanovení je proto i pro obecné soudy pro rozpor s unijním právem neaplikovatelné (k tomu obdobně rozsudek NSS z 5. 9. 2024, č. j. 2 Azs 111/2024 -29, č. 4638/2024 Sb. NSS).
28. Soud proto rozhodl o nezákonnosti zásahu žalovaného spočívajícího v prohlášení zániku dočasné ochrany žalobce a přikázal žalovanému, aby obnovil stav před prohlášením zániku jeho dočasné ochrany (k žalobci tak bude přistupovat jako by mu oprávnění za účelem dočasné ochrany nezaniklo).
Závěr a náklady řízení
29. Soud shledal žalobu důvodnou. Výrokem I proto v souladu s § 87 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. deklaroval nezákonnost žalovaného zásahu. Jelikož se jedná o zásah s trvajícími následky, soud výrokem II zakázal žalovanému pokračovat v porušování práv žalobce a přikázal mu, aby obnovil stav před prohlášením zániku jeho dočasné ochrany (povolení za tímto účelem).
30. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. náleží právo na náhradu nákladů, které v řízení před soudem důvodně vynaložil. Vzhledem k tomu, že byl od poplatkové povinnosti osvobozen, náleží mu pouze částka odpovídající náhradě nákladů a odměně jeho zástupce. Ta spočívá v odměně za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení a sepsání žaloby) podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (AT) v částce 4 620 Kč za jeden úkon, celkem 9 240 Kč [§ 7 , § 9 odst. 5 AT], a náhradě hotových výdajů za 2 úkony v částce 450 Kč za jeden úkon, celkem 900 Kč (§ 13 odst. 4 AT). Zástupce žalobce nedoložil, že by byl plátcem DPH, soud opak nezjistil ani z veřejných registrů. Náklady tak činí celkem 10 140 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u NSS, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, který o ní též rozhoduje.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Kasační stížnost by svým významem měla podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s. s. ř. s. ).
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Praha 6. října 2026
Mgr. Jan Ferfecký v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š.