Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 A 62/2026 - 138

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň JUDr. Martiny Kűchlerové, Ph.D., a Mgr. Heleny Konečné ve věci

žalobce: V. N.

zastoupen advokátkou Mgr. Evou Láskovou, Ph.D.

sídlem Gajdošova 4392/7, Brno

proti

žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje

sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové

za účasti: Statutární město Hradec Králové

sídlem Československé armády 408, 502 00 Hradec Králové

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 7. 2026, č. j. KUKHK-UP-2025-26226-107,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osobě zúčastněné na řízení se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové dne 8. 9. 2026 domáhal zrušení výše specifikovaného rozhodnutí žalovaného, kterým tento pro opožděnost zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí - společnému povolení Magistrátu města Hradec Králové ze dne 17. 12. 2021, č. j. MMHK/213435/2021 ST1/Mil. Společné povolení se týkalo stavby: „Přístavba, nástavba a stavební úprava mateřské školy a základní školy xx“ v Hradci Králové (dále také jen „záměr“).

II. Obsah žaloby

2. Žalobce uvedl, je spoluvlastníkem nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. XA a LV č. XB pro k. ú. xx (včetně rodinného domu č. p. XC na st. p. č. XD). Tyto pozemky bezprostředně sousedí s areálem MŠ a ZŠ xx, kde byl realizován daný stavební záměr. Žalobce je tak osobou, jejíž vlastnická práva a právo na pokojné užívání nemovitostí byla a jsou stavebním záměrem přímo a podstatně dotčena. Žalobce byl v daném povolovacím řízení opomenut jako účastník řízení, byť mu účastenství svědčilo z titulu , stavební zákon, a také dle , .

3. Žalobce dále uvedl, že proti společnému povolení ze dne 17. 12. 2021 podal dne 13. 3. 2025 emailem odvolání, které dne 17. 3. 2025 doplnil o podpis. Odvolání podal z titulu opomenutého účastníka daného řízení.

4. Žalobce uvedl, že žalovaný založil své rozhodnutí o zamítnutí jeho odvolání pro opožděnost na formálním výkladu , podle kterého může osoba, která byla účastníkem, ale rozhodnutí jí nebylo oznámeno, podat odvolání do 30 dnů ode dne, kdy se o vydání rozhodnutí dozvěděla, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy bylo rozhodnutí oznámeno poslednímu z účastníků. Žalovaný dovodil, že společné povolení bylo poslednímu z účastníků doručeno dne 20. 12. 2021, objektivní lhůta pro podání odvolání proto marně uplynula dne 20. 12. 2022 a žalobce své odvolání podal až dne 13. 3. 2025, tedy opožděně. Dle názoru žalobce je však tento závěr nezákonný, formalistický a ústavně nekonformní.

5. Žalobce odkázal na usnesení Ústavního soudu sp. zn. s tím, že Ústavní soud obecně uznal ústavnost roční objektivní lhůty pro podání odvolání opomenutým účastníkem, uvedl ale, že uplynutí lhůty nemůže sloužit k legalizaci záměrné veřejné svévole. V žalobcově případě šlo opakovaně o úmyslné opomenutí, které bylo vědomé. Důvody pro prolomení lhůty k podání odvolání v řízení před správním orgánem žalobce spatřuje v systémové podjatosti, zneužití pravomoci a závažných věcných vadách projektu ohrožujících jeho majetek a pokojné užívání vlastnického práva. Lhůta k podání odvolání pro žalobce začala dle jeho názoru plynout v okamžiku, kdy se prokazatelně seznámil s kompletním obsahem správního spisu, k čemuž došlo až v roce 2025 nahlédnutím do správního spisu.

6. Žalobce je toho názoru, že z okruhu účastníků společného řízení byl vyřazen cíleně, nešlo o pouhou administrativní chybu či neúmyslnost, ale šlo o jednání ve zlé víře. Žalobce poukazoval na změny záměru, ke kterým postupně docházelo oproti původní a veřejně prezentované studii z roku 2017, dále byla prodloužena lhůta společného povolení k realizaci záměru. Chyby byly i v zadávání veřejných zakázek, záměr byl měněn navýšením o celé patro, stavba se dále začala „rozšiřovat“ o přístavbu, kterou se původní stavba půdorysně zvětšila a vznikla budova architektonicky nesourodá a de facto zcela nová (podrobněji žalobce uváděl postupné změny stavby v žalobě – odkazoval na vyjádření hlavního architekta z let 2018, 2021 a 2023). Dále žalobce namítal, že byl nedostatečně zjištěn skutkový stav a podklady, ze kterých společné povolení vycházelo, byly nezákonné. Poukazoval na systémovou podjatost stavebního úřadu, neboť statutární město je stavebníkem (investorem) a současně zřizovatelem prvostupňového stavebního úřadu. Žalobce poukazoval rovněž na to, že byl veřejně dehonestován, neboť jeho procesní obrana byla primátorkou města následně prezentována jako „zvůle jednoho občana“ a „útok na 130 dětí“. Žalobce podrobně popsal i další veřejné podněcování nenávisti vůči němu. Svá tvrzení ještě dále rozvedl v doplnění žaloby na č. l. 82-110, č. l. 112-113 a č. l. 117-118 soudního spisu.

7. Žalobce je s ohledem na výše uvedené toho názoru, že u něj nemá být aplikována objektivní jednoroční lhůta ve smyslu . Stavební úřad ani stavebník nejednali v dobré víře a snažili se žalobce cíleně vyřadit z řízení, ve kterém měl být účastníkem. V dané souvislosti žalobce opakovaně odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 1. 2022, sp. zn. .

8. V podání ze dne 12. 10. 2026 žalobce reagoval na procesní obranu osoby zúčastněné na řízení. Nesouhlasil s jejími tvrzeními, odkázal a místy zdůraznil svá dosavadní žalobní tvrzení.

III. Vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení

9. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

10. Stavebník v postavení osoby zúčastněné na řízení se k věci vyjádřil tak, že považuje žalobu za nedůvodnou a navrhl její zamítnutí. Dle jeho názoru žalobce nesplňuje podmínku účastenství s ohledem na § 94k stavebního zákona z roku 2006. Pokud by ale stavebník připustil, stejně jako žalovaný ve svém rozhodnutí, že žalobce měl být účastníkem řízení o vydání společného povolení, jeho odvolání bylo podáno opožděně. Z vymezení účastníků řízení provedeného stavebním úřadem nelze dovozovat zlou víru stavebního úřadu. Z usnesení Ústavního soudu sp. zn. nadto ani neplyne, že by v některých případech vůbec mohla být ona jednoroční lhůta k podání odvolání opomenutým účastníkem prolomena.

IV. Posouzení věci krajským soudem

11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního , (dále jen „“). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného správního orgánu, přičemž rozsah jeho přezkumu byl vymezen žalobními body.

12. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

13. Mezi účastníky řízení je nesporné, že společné povolení bylo vydáno dne 17. 12. 2021 a poslednímu z účastníků správního řízení (vyjma žalobce) bylo doručeno dne 20. 12. 2021. Žalobce proti němu podal odvolání e-mailem dne 13. 3. 2025, které doplnil o svůj podpis dne 17. 3. 2025 (to tvrdí ostatně sám žalobce v žalobě na str. 2). Cílem žaloby žalobce je „prolomit“ zákonnou úpravu danou (objektivní lhůtu pro podání odvolání opomenutým účastníkem řízení), neboť stavební úřad dle přesvědčení žalobce jednal ve zlé víře a úmyslně jej jako účastníka řízení „vynechal“.

14. V posuzované věci měl postavení tzv. přímého účastníka žadatel o společné povolení (osoba zúčastněná na řízení). Jeho postavení je charakterizováno tím, že správní rozhodnutí mu přímo zakládá, mění, ruší či závazně deklaruje práva nebo povinnosti (u společného povolení jde o založení práv). Žalobce splňoval zákonné podmínky pro tzv. nepřímé účastenství, jak shledal žalovaný v rozhodnutí o odvolání, byl však stavebním úřadem opomenut. Tzv. nepřímé účastenství je založeno pouhou možností (potencialitou) přímého dotčení v právech či povinnostech. Jeden z procesních rozdílů mezi tzv. přímým a tzv. nepřímým účastníkem spočívá v tom, že zatímco u tzv. přímého účastníka je jisté, že rozhodnutí, k jehož vydání správní řízení směřuje, se přímo dotkne jeho práv či povinností, u tzv. nepřímého účastníka postačí možnost přímého dotčení. Jde o rozdíl, který zákonodárce promítl do úpravy podání odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, jež nebylo tímto orgánem oznámeno zákonem předvídaným způsobem (oznámení rozhodnutí upravuje ).

15. Opomene-li správní orgán oznámit rozhodnutí přímému účastníkovi, pak poté, co se s ním tzv. přímý účastník seznámí jiným způsobem (např. nahlédnutím do spisu a pořízením jeho kopie), může podat odvolání v 90denní lhůtě od tohoto seznámení ( ve spojení s 83 odst. 2 ). Tato lhůta má subjektivně určený počátek a není doplněna žádnou lhůtou s objektivně určeným počátkem (usnesení ze dne 24. 3. 2020 sp. zn. , bod 15). Opomene-li správní orgán oznámit rozhodnutí tzv. vedlejšímu účastníkovi, aplikuje se , podle nějž je tzv. vedlejší účastník v podání odvolání jednak limitován 30denní lhůtou se subjektivně určeným počátkem počítanou ode dne, kdy se i přes neoznámení rozhodnutí dozvěděl o vydání rozhodnutí a o řešení otázky, která byla předmětem rozhodování, a jednak je limitován roční lhůtou s objektivně stanoveným počátkem počítanou ode dne, kdy bylo rozhodnutí oznámeno poslednímu z účastníků, jemuž ho správní orgán oznámil.

16. Účelem je ochrana právní jistoty především tzv. přímých účastníků a ochrana důvěry v závaznost a konečnou povahu vydaných rozhodnutí. Zároveň však zavedení roční lhůty podle vede k tomu, že tzv. vedlejší účastníci, kteří danou lhůtu zmeškali, již nemohou nechat v odvolacím řízení a posléze ani před správním soudem přezkoumat zákonnost a věcnou správnost rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Při zamítnutí odvolání pro opožděnost se odvolací orgán nezabývá zákonností či věcnou správností napadeného rozhodnutí, nýbrž toliko včasností podání odvolání (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2012 č. j. -87 a ze dne 1. 3. 2013 č. j. -32), proto také odvolání pro opožděnost pouze zamítá, aniž by současně napadené rozhodnutí potvrzoval, jak činí v případě včasného nedůvodného odvolání. Proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání pro opožděnost je možno podat správní žalobu ( a násl. ), na jejím základě se však může správní soud zabývat toliko otázkou, zda bylo odvolání skutečně opožděné. Nelze zde však zkoumat, zda rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo zákonné či věcně správné (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2008 č. j. -111 a ze dne 16. 3. 2021 č. j. -45, bod 36). Roční lhůta podle tudíž tzv. vedlejším účastníkům, kteří ji zmeškali, omezuje základní právo na přezkum správního rozhodnutí soudem (y), a to pro zmíněnou otázku zákonnosti a správnosti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. O existenci rozhodnutí správního orgánu prvního stupně se přitom opomenutý účastník, jemuž takové rozhodnutí nebylo ani oznámeno, nemusí vůbec dozvědět v průběhu jednoroční lhůty upravené v .

17. Ústavní soud ústavnost dikce opakovaně potvrdil (viz usnesení ze dne 10. 6. 2014 sp. zn. , ze dne XC. 2. 2017 sp. zn. , ze dne 24. 3. 2020 sp. zn. , ze dne 24. 8. 2021 sp. zn. a ze dne 31. 8. 2021 sp. zn. ).

18. V dané věci je nesporné, že žalobce podal žalobu dlouho poté, co uplynula objektivní jednoletá lhůta k podání odvolání opomenutého účastníka ve smyslu . Žalobce má ale za to, že stavební úřad (potažmo i stavebník jako investor) jednal ve zlé víře a úmyslně jej do správního řízení nepřizval. Žalobce má zároveň za to, že v kontextu usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 1. 2022, sp. zn. , jde o skutečnost, která má znamenat prolomení oné jednoleté objektivní lhůty k podání odvolání.

19. Krajský soud nejprve uvádí, že je pravdou, že k námitce tamního stěžovatele se Ústavní soud ve věci sp. zn. skutečně zabýval otázkou dobré víry stavebníka (žadatele) o územní rozhodnutí, kterým byl developer a tamní stěžovatel měl za to, že jej úmyslně mezi účastníky územního řízení nezahrnul. Ústavní soud však zdůraznil, že za vymezení účastníků řízení je zodpovědný správní orgán (stavební úřad) a že vymezení účastníků v tamní věci nebylo jednoduché, neboť mezi pozemky, kde mají být umístěny stavby a stěžovatelovým pozemkem, byla cesta. Zobecňující závěry, jak postupovat za situace, kdy by na straně stavebního úřadu bylo shledáno jednání, které je úmyslně (vědomě) v rozporu se zákonem stran vymezení účastníků – tedy že došlo k opomenutí účastníka řízení cíleně – však Ústavní soud v daném rozhodnutí nepodal. Z uváděného rozhodnutí Ústavního soudu tedy neplynou závěry, které v žalobě podává žalobce.

20. Krajský soud se však po vzoru Ústavního soudu zabýval námitkou úmyslného zlovolného jednání, v jehož důsledku měl být žalobce záměrně opomenut jako účastník řízení o vydání společného povolení. Krajský soud nejprve zjistil, že mezi pozemky ve spoluvlastnictví žalobce a stavbou, na níž byl povolován záměr (MŠ a ZŠ xx) je komunikace, nemovitosti jsou naproti sobě svými bočními stranami. Předmětem záměru byla „pouze“ realizace přístavby a nástavby a nikoli umístění několika domů, jako v případě, který rozhodoval Ústavní soud. Za dané situace bylo opravdu složité (stejně jako v případě, který řešil Ústavní soud pod sp. zn. ) vymezit účastníky řízení v souladu se zákonem. Důležité je v této souvislosti zdůraznit zejména charakter záměru, který byl povolován a který nepředstavoval zcela novou výstavbu nově a jinak dopadající do daného území. Stavební úřad ovšem pochybil, když nevzal žalobce mezi účastníky řízení o vydání společného povolení – což ostatně velmi přesně deklaroval a vysvětlil žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí (k tomu srov. str. 3-6 žalobou napadeného rozhodnutí). Krajský soud však nesdílí názor žalobce, že by k jeho opomenutí jako účastníka řízení došlo záměrně.

21. Žalobce nabízí řadu skutečností (nesoulad stavby s projektem, problémy ve veřejné zakázce, veřejná „dehonestace“ žalobce za obranu jeho procesních práv), které nastaly (jak na ně žalobce poukazuje) počátkem let 2017-2018 a pokračovaly dále. Řada z nich nastala následně až po vydání společného povolení (medializace věci, prodloužení doby platnosti povolení). Dle názoru krajského soudu nejde o skutečnosti, které by samy o sobě ale ani ve vzájemných souvislostech svědčily o tom, že žalobce měl být jako účastník řízení záměrně opomenut.

22. Způsob, jakým probíhala veřejná zakázka a zda byla zadána správně, jsou otázky spadající zcela mimo předmět nynějšího řízení a stavebních řízení obecně. Pokud jde odchylky realizace stavby od původní dokumentace, i tyto skutečnosti je nutno řešit v jiném typu řízení a stavební zákon nabízí řadu dalších nástrojů, jak na tyto situace reagovat. V dalším řízení (prodloužení doby platnosti společného povolení) již žalobce mezi účastníky řízení zahrnut byl. Krajský soud nemá ani za to, že by důvodem nezahrnutí žalobce mezi účastníky řízení byla tvrzená systémová podjatost stavebního úřadu. Z tvrzení žalobce nic nenasvědčuje tomu, že by v roce 2021, kdy bylo vydáno společné povolení, byl úmysl vynechat žalobce (z důvodu systémové podjatosti a zájmu investora – Statutárního města Hradec Králové) z okruhu účastníků řízení. Jiná skutečnost než to, že společné povolení vydal stavební úřad (Magistrát města Hradec Králové) a investorem a stavebníkem bylo Statutární město Hradec Králové o systémové podjatosti konkrétněji nesvědčí – žalobce netvrdí tzv. rizikovou míru podjatosti, pouze hovoří o dané organizační propojenosti, která je zřejmá. Dokumenty, které žalobce přikládá k žalobě, které mají svědčit o jeho „nepohodlnosti“ stran MŠ a ZŠ xx (vyjádření v mediích, žádosti o informace), jsou datovány až rokem 2025, tedy dlouho poté, co byl řešen okruh účastníků pro účely řízení o společném povolení.

23. Krajský soud proto uzavírá, že žalovaný rozhodl v souladu se zákonem, když zamítl odvolání žalobce pro opožděnost. Neshledal, že by stavební úřad postupoval svévolně a záměrně chybně – a na úkor žalobce – vymezil okruh účastníků řízení o vydání společného povolení.

24. Pro úplnost krajský soud dodává, že věcným obsahem žalobcových tvrzení se zabývat nemohl, jak je již ostatně uvedeno výše.

V. Závěr a náklady řízení

25. S ohledem na shora uvedené krajský soud neshledal žádnou z žalobních námitek důvodnou, a proto žalobu zamítnul v souladu s ustanovením (výrok I.)

26. Podle by měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, neboť měl ve věci plný úspěch. Jelikož žalovanému žádné důvodně vynaložené náklady nevznikly, rozhodl soud výrokem II, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

27. Ohledně osoby zúčastněné na řízení krajský soud vyšel z dikce a rozhodl tak, že se jí právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť toto právo jí vzniklo (proti neúspěšnému žalobci), ale z jejího vyjádření a ani z obsahu správního spisu neplyne, že by jí nějaké náklady řízení vznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Hradec Králové 20. října 2026

JUDr. Jan Rutsch v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: R. V.