Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

34 A 19/2026 - 37

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Silvii Svobodovou v právní věci

žalobce: V. P., nar X

státní příslušnost X

bytem v ČR: X

zastoupený obecným zmocněncem Ing. V. G.

bytem X

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem Nad štolou 936/3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti sdělení žalovaného ze dne 17. 4. 2026, č. j. OAM-20526-10/ZM-2026,

takto:

I. Sdělení žalovaného ze dne 17. 4. 2026, č. j. OAM-20526-10/ZM-2026, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám obecného zmocněnce žalobce Ing. V. G.

Odůvodnění:

I. Předmět řízení

1. Žalobce se žalobou podanou k poštovní přepravě dne 25. 5. 2026 a doručenou Městskému soudu v Praze dne 28. 5. 2026 domáhal zrušení sdělení žalovaného ze dne 17. 4. 2026, č. j. OAM-20526-10/ZM-2026 (dále jen „napadené sdělení“), o nesplnění podmínek stanovených , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) pro změnu zaměstnavatele, pracovního zařazení držitele zaměstnanecké karty nebo pro jeho zaměstnávání u dalšího zaměstnavatele nebo na další pracovní pozici (dále jen „napadené sdělení“).

II. Napadené rozhodnutí

2. Napadeným sdělením žalovaný žalobci ve smyslu § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců oznámil, že podmínky stanovené v § 42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců pro zaměstnávání žalobce na pracovním místě: druh práce (CZ-ISCO): pomocní manipulační pracovníci (kromě výroby) (9333), místo výkonu práce: Praha, číslo volného pracovního místa: 32 855 880 741 (žádost č. 8 494 642 305) u zaměstnavatele Zrealizuj s.r.o., sídlo: Albíny Hochové 236/15, 103 00 Praha 10 – Kolovraty, IČO 045 25 094 (dále jen „zaměstnavatel“), nejsou splněny.

3. Žalovaný takto posoudil oznámení žalobce o změně zaměstnavatele, doručené dne 30. 3. 2026 (dále jen „oznámení“), a to z toho důvodu, že podle závěru žalovaného druh práce uvedený v pracovní smlouvě („Pomocní manipulační pracovníci, řidiči“) nepovažoval za totožný s druhem práce evidovaným u volného pracovního místa č. 32 855 880 741 pod kódem CZ-ISCO 9333 [„Pomocní manipulační pracovníci (kromě výroby)“], a z tohoto důvodu uzavřel, že nejsou splněny podmínky § 42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců. Žalovaný proto sdělil žalobci, že na oznámení se hledí jako by nebylo učiněno, neboť nejsou v daném případě splněny všechny podmínky a žalobce nemůže začít pracovat u zaměstnavatele na pracovním místě, které uvedl do oznámení.

III. Žaloba

4. Žalobce namítal, že napadené sdělení vychází z nesprávného a neúplného posouzení pracovního zařazení, a proto je nezákonné. Podstatou sporu je označení pracovní pozice (druhu práce) jako „Pomocní manipulační pracovníci, řidiči“, která byla takto uvedena v pracovní smlouvě a rovněž i v evidenci volných pracovních míst Úřadu práce (dál jen „EVPM“). Žalovaný však vycházel z toho, že volné pracovní místo bylo vedeno pod kódem CZ-ISCO 9333 „Pomocní manipulační pracovníci (kromě výroby)“ a dospěl k závěru, že sjednaný druh práce této evidované pozici neodpovídá, neboť obsahoval navíc pozici řidiče.

5. Žalobce dále uvedl, že název pracovní pozice, tak jak byl uveden na webových stránkách Úřadu práce (a posléze i v pracovní smlouvě a v oznámení o změně zaměstnavatele) obsahoval dvě pracovní činnosti, tedy pomocného manipulačního pracovníka i řidiče, a případný rozpor tak vznikl v důsledku nedostatečné kontroly ze strany Úřadu práce. Žalobce proto dle svého názoru nemůže nést následky této administrativní nepřesnosti.

6. Žalobce dále namítal, že žalovaný postupoval přehnaně formalisticky, nezjistil dostatečně skutkový stav a bez dalšího uzavřel, že podmínky zákona splněny nejsou. Podle žalobce měl správní orgán vyzvat k odstranění nejasností, vyžádat si součinnost Úřadu práce, případně umožnit doplnění podkladů nebo vysvětlení charakteru vykonávané práce ze strany žalobce.

7. Významnou část žaloby tvoří argumentace založená na zásadách správního řízení. Žalobce odkazoval zejména na zásadu materiální pravdy, zásadu dobré správy, poučovací povinnost správních orgánů a povinnost pomoci účastníkovi odstranit vady podání. Namítal, že žalovaný tyto zásady nerespektoval a nevyužil zákonné prostředky k objasnění věci.

8. Napadené sdělení je podle žalobce rovněž nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť žalovaný nijak nevysvětlil, proč z názvu pracovní pozice „Pomocní manipulační pracovníci, řidiči“ dovodil nesoulad s evidovaným volným pracovním místem pod kódem CZ-ISCO 9333, přestože název pracovní pozice současně obsahuje i profesi „pomocní manipulační pracovníci“, která tomuto kódu odpovídá.

9. Žalobce proto navrhl, aby soud napadené sdělení zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

10. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhoval ji pro nedůvodnost zamítnout.

11. Podle žalovaného spočíval problém v tom, že volné pracovní místo č. 32 855 880 741 bylo v evidenci vedeno pod kódem CZ-ISCO 9333 pro druh práce „Pomocný manipulační pracovník“, zatímco z předložené pracovní smlouvy vyplývalo, že žalobce měl vykonávat práci „Pomocný manipulační pracovník, řidič“. Tím měla být sjednána i činnost řidiče, která není součástí evidovaného pracovního místa a spadá pod jiné kódy CZ-ISCO (83). Žalovaný proto uzavřel, že nebyla splněna podmínka, podle níž musí pracovní smlouva odpovídat pracovní pozici vedené v evidenci volných pracovních míst.

12. Jde-li o povinnost vyzvat k odstranění vad podle , (dále jen „“), měl žalovaný za to, že takovou povinnost v daném případě plnit nemusel. Podle zákona o pobytu cizinců in fine se na oznámení, které nesplňuje podmínky uvedené v odstavcích 7 a 8 téhož ustanovení, hledí, jako by nebylo učiněno. Takové podání nemá žádné právní následky a nemůže tak vyvolat povinnost vyzvat k odstranění jeho vad. Jde o podobnou koncepci jako v případě nepřijatelnosti žádosti v případě dlouhodobých víz podle a 5 zákona o pobytu cizinců. Poukázal na rozsudky zdejšího soudu ze dne 26. 4. 2022, č. j. -30, a ze dne 27. 6. 2022, č. j. -51, v nichž měl být vysloven závěr, že žalovaný žádnou povinnost neporušil, jestliže nevyzval žalobce k odstranění vad.

13. Podle žalovaného navíc ani případná výzva k odstranění vad nemohla vést k nápravě, protože šlo o neodstranitelnou vadu. Výzva by připadala v úvahu v případě odstranitelných vad, jak dovodila judikatura (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2021, č. j. -69, usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2025, č. j. -43). Pracovní pozice pomocného manipulačního pracovníka a řidiče jsou podle něj dvě odlišné pracovní pozice, které musely být v evidenci vedeny samostatně. Zaměstnavatel měl proto vytvořit dvě samostatná volná pracovní místa, nikoli obě činnosti spojit do jediné pozice.

14. Žalovaný rovněž odmítl tvrzení, že překročil své pravomoci. Naopak zdůraznil, že je oprávněn a povinen posuzovat, zda pracovní smlouva odpovídá pracovní pozici evidované v EVPM, protože zaměstnanecká karta je vždy vázána na konkrétní pracovní pozici u konkrétního zaměstnavatele.

IV. Jednání před soudem

15. Při jednání konaném dne 16. 9. 2026 zástupce žalobce odkázal na podstatu žalobní argumentace, tak jak byla uvedena v podané žalobě a shrnul, že žalobce je vynikající pracovník a žádného pochybení se nedopustil. Pracovní pozice „Pomocní manipulační pracovníci, řidiči“ byla nabízena Úřadem práce v databázi volných pracovních míst. Takto bylo označení pracovní pozice převzato i do pracovní smlouvy. Žalobce měl za to, že se hlásí na pozici pomocného manipulačního pracovníka, jejíž součástí je například obsluha vysokozdvižného vozíku. Žalobce je obyčejný člověk, na Úřadu práce viděl nabídku volné pracovní pozice, na kterou se jen reagoval. Úřad práce měl proto vyjasnit, jaká pracovní pozice je nabízená. Pokud měl žalovaný za to, že oznámení o změně zaměstnavatele obsahuje nějakou nepřesnost, měl žalobci jako účastníku řízení poskytnout součinnost a vyzvat jej k doplnění nebo vysvětlení, což však neučinil. Závěrem navrhl, aby soud žalobě vyhověl a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení.

16. Žalovaný odkázal na vyjádření k žalobě a na obsah napadeného sdělení. Dále uvedl, že žalobce má možnost požádat o dlouhodobé vízum, na jehož základě může i pracovat, dosud to však neučinil. Závěrem navrhl, aby soud žalobu zamítl.

17. Soud v projednávané věci vyšel z podkladů obsažených ve správním spise, které pro posouzení a rozhodnutí věci shledal dostatečnými. Správním spisem se dokazování neprovádí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. –117, č. 2383/2011 Sb. NSS).

V. Posouzení věci Městským soudem v Praze

18. Žaloba byla podána včas ve smyslu zákona o pobytu cizinců ve spojení s , (dále jen „“), osobou k tomu oprávněnou ( ) a je přípustná (, a ). Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného ( ), a to v mezích uplatněných žalobních bodů ( ), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

19. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným zjistil soud následující pro rozhodnutí relevantní skutečnosti:

20. Dne 30. 3. 2026 podal žalobce na předepsaném formuláři oznámení o změně zaměstnavatele. Měl nastoupit na pracovní pozici „Pomocný manipulační pracovník, řidič“ k zaměstnavateli Zrealizuj s.r.o. od 7. 5. 2026. K oznámení přiložil svou pracovní smlouvu se zaměstnavatelem (druh práce uveden jako „Pomocný manipulační pracovník, řidič“), mzdový výměr, dohodu o rozvázání pracovního poměru ze dne 30. 12. 2025 (pracovní poměr skončil ke dni 31. 12. 2025) se společností DALSTAV CZ s. r. o. Přijetí oznámení žalovaný obratem potvrdil téhož dne.

21. Součástí správního spisu je výpis z EVPM Úřadu práce k volné pracovní pozici č. 32 855 880 741, který obsahuje označení pracovní pozice „Pomocní manipulační pracovníci, řidiči“, dále CZ-ISCO ve znění „Pomocný manipulační pracovníci (kromě výroby) (9333)“, počet nabízených míst a rezervovaných pro karty „1“, obor „Doprava“. Součástí správního spisu je i výpis z CZ-ISCO (klasifikace zaměstnání ISCO), dle kterého Pomocný manipulační pracovníci (kromě výroby) spadají pod kód 9333 a řidiči a obsluha pojízdných zařízení pod kód 83.

22. Žalovaný na základě shromážděných podkladů vydal napadené rozhodnutí (sdělení).

23. Při posouzení věci vycházel soud z následující právní úpravy:

24. Podle § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců „[z]měnu zaměstnavatele, pracovního zařazení nebo zaměstnání na další pracovní pozici u téhož nebo u jiného zaměstnavatele je držitel zaměstnanecké karty vydané podle odstavce 2 povinen oznámit ministerstvu nejméně 30 dnů před takovou změnou. Změnit zaměstnavatele je držitel zaměstnanecké karty oprávněn nejdříve 6 měsíců od právní moci rozhodnutí o vydání zaměstnanecké karty; to neplatí v případě rozvázání pracovního poměru cizince výpovědí z některého z důvodů uvedených v až e) , dohodou z týchž důvodů anebo okamžitým zrušením podle nebo zrušením pracovního poměru zaměstnavatelem ve zkušební době a pokud cizinec tyto důvody současně s oznámením prokáže. Držitel zaměstnanecké karty vydané podle odstavce 2 dále není oprávněn změnit zaměstnavatele nebo nastoupit na pracovní pozici, bude-li budoucím zaměstnavatelem agentura práce. Držitel zaměstnanecké karty, který na území přicestoval na základě vládou schváleného programu, je oprávněn změnit zaměstnavatele nejdříve po uplynutí doby, na kterou byla tato zaměstnanecká karta vydána; to neplatí, pokud dřívější změnu zaměstnavatele umožňují podmínky vládou schváleného programu, na jehož základě držitel zaměstnanecké karty na území přicestoval. Držitel zaměstnanecké karty dále není oprávněn oznámit změnu zaměstnavatele po uplynutí doby uvedené v .“

25. Podle § 42g odst. 8 zákona o pobytu cizinců „[o]známení podle odstavce 7 se podává na k tomu určeném úředním tiskopisu, kde je cizinec povinen uvést jméno, příjmení, datum narození, státní příslušnost, požadovanou změnu, název budoucího zaměstnavatele, telefonní číslo na budoucího zaměstnavatele, informace, zda jsou dosavadní a budoucí zaměstnavatelé účastníky vládou schváleného programu, údaje k nové volné pracovní pozici vedené podle zákona o zaměstnanosti v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty v rozsahu tiskopisu a přesné datum, ke kterému změna nastane. Dále je povinen k oznámení předložit doklad prokazující, že jeho dosavadní pracovněprávní vztah trvá, nebo doklad prokazující, ke kterému dni tento vztah skončil, pracovní smlouvu, dohodu o pracovní činnosti nebo smlouvu o smlouvě budoucí, ze které je patrné, že je uzavřena na v oznámení uvedenou pracovní pozici, která je uvedena v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty, a prohlášení budoucího zaměstnavatele, že má cizinec odbornou způsobilost pro výkon požadovaného zaměstnání podle odstavce 2 písm. c). Pracovní smlouva, dohoda o pracovní činnosti nebo smlouva o smlouvě budoucí musí splňovat podmínky uvedené v odstavci 2; to neplatí, jedná-li se o oznámení změny zaměstnání na další pracovní pozici u téhož nebo u jiného zaměstnavatele.“

26. Podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců „[m]inisterstvo ve lhůtě 30 dnů ode dne oznámení podle odstavců 7 a 8 sdělí cizinci a budoucímu zaměstnavateli, zda byly splněny podmínky požadované pro změnu zaměstnavatele, pracovního zařazení nebo zaměstnání na další pracovní pozici u téhož nebo u jiného zaměstnavatele a zda může být na tomto místě zaměstnáván. Na oznámení, které nesplňuje podmínky uvedené v odstavcích 7 a 8 se hledí, jako by nebylo učiněno. Jestliže v době podle § 63 odst. 1 držitel zaměstnanecké karty doručil ministerstvu více oznámení o změně zaměstnavatele, přihlíží se pouze k poslednímu z nich, na předchozí oznámení se hledí, jako by nebyla učiněna.“

27. Podle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců „[p]latnost zaměstnanecké karty zaniká nejpozději uplynutím 90 dnů ode dne, kdy cizinci skončil poslední pracovněprávní vztah splňující podmínky podle § 42g odst. 2 písm. b) na pracovní pozici, na kterou byla vydána zaměstnanecká karta nebo povolení k zaměstnání anebo která byla oznámena za splnění podmínek uvedených v § 42g odst. 7 až 10; to neplatí, pokud se jedná o cizince uvedeného v § 98 zákona o zaměstnanosti.“

28. Podle , o zaměstnanosti, platí, že krajská pobočka Úřadu práce vede EVPM, která obsahuje identifikační údaje zaměstnavatele, základní charakteristiku pracovního místa, to je určení druhu práce a místa výkonu práce, předpoklady a požadavky stanovené pro zastávání pracovního místa, základní informace o pracovních a mzdových podmínkách, informaci, zda se jedná o pracovní místo vyhrazené nebo vhodné pro osobu se zdravotním postižením, a informaci o příslušném kódu vztahujícím se k druhu práce v rámci oznámeného volného pracovního místa, a to podle skupin Klasifikace zaměstnání (CZ-ISCO) zveřejněné Českým statistickým úřadem.

29. Soud doplňuje, že klasifikace CZ-ISCO je národní statistická klasifikace zavedena sdělením ze dne 16. 6. 2010 Českého statistického úřadu č. 206/2010 Sb., o zavedení Klasifikace zaměstnání (CZ-ISCO).

30. Soud o věci uvážil následovně:

31. Sdělením podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců se autoritativně určuje, zda byly splněny podmínky požadované pro změnu zaměstnavatele a zda může být cizinec na tomto místě zaměstnáván. Napadené sdělení je tak z materiálního hlediska rozhodnutím ve smyslu Sdělení zasahuje do právní sféry žalobce, neboť přestože účinky týkající se oznámení nastávají ze zákona, sdělení závazně určuje, které účinky předvídané zákonem o pobytu cizinců mají nastat. v a 8 stanoví jednoznačné podmínky, které musí oznámení o změně zaměstnavatele splňovat a které následně správní orgán přezkoumává. Sdělení je vydáváno správním orgánem v rámci jeho zákonem stanovené pravomoci, vztahuje se ke konkrétní věci a je adresováno individuálně určeným osobám, tj. cizinci a budoucímu zaměstnavateli. Byť výslovně nestanovuje požadavek na písemnou formu sdělení, z povahy věci je zřejmé, že se tak musí dít právě touto formou. Z výše uvedeného je tak patrné, že sdělení je do značné míry formalizovaným úkonem, který autoritativně určuje, že určitá osoba určitá práva má či nemá.

32. Podle Nejvyššího správního soudu nelze sdělení podle zákona o pobytu cizinců vydaná k oznámením podaným od 2. 8. 2021 (oznámení žalobce bylo podáno dne 30. 3. 2026) považovat za rozhodnutí ve smyslu . Tato otázka byla vyřešena v rozsudku ze dne 27. 7. 2022, č. j. -22, v němž Nejvyšší správní soud uvedl: „V tomto ohledu tedy změna zákona o pobytu cizinců vyžaduje změnu náhledu Nejvyššího správního soudu na jeden právní aspekt dotčeného sdělení. (…) Vzhledem k vyloučení aplikace ustanovení týkajících se správního řízení nelze v řízeních podle až 11 zákona o pobytu cizinců zahájených od 2. 8. 2021 považovat sdělení podle zmíněného zákona za rozhodnutí ve smyslu . Nadále však zůstává rozhodnutím podle a lze se proti němu bránit přímo správní žalobou. Takový procesní postup není v kolizi se zásadou subsidiarity soudního přezkumu, neboť za současné právní úpravy není dán žádný řádný opravný prostředek ve správním řízení, který by stěžovatelka mohla proti sdělení podat (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2005, č. j. , č. 672/2005 Sb. NSS).“

33. Lze proto uzavřít, že žaloba je přípustná a soud tedy mohl přikročit k věcnému vypořádání žalobních námitek.

34. Nejprve se soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného sdělení, kterou žalobce spatřoval ve skutečnosti, že žalovaný nevysvětlil, proč z pracovní pozice označené totožně i v EVPM zohlednil pouze činnost řidiče a pominul činnost pomocného manipulačního pracovníka odpovídající kódu CZ-ISCO 9333.

35. Správní soudy v minulosti nesčetněkrát judikovaly, že zrušení správního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno vadám správních rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů (či pro nesrozumitelnost) skutečně nelze správní rozhodnutí meritorně přezkoumat. Jak plyne z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, „[z] odůvodnění rozhodnutí správního orgánu musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a jaké úvahy jej vedly k uložení sankce v konkrétní výši“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2010, č. j. -46, ze dne 4. 2. 2010, č. j. -53, nebo ze dne 23. 7. 2009, č. j. -109). Zároveň však nelze po správním orgánu požadovat, aby se vyslovil ke každé větě uvedené v odvolání; plně postačí, pokud z jeho rozhodnutí bude zřejmé, na základě jakých skutečností rozhodoval a jakými úvahami se řídil (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2008, č. j. -100).

36. Soud dospěl k závěru, že z obsahu napadeného sdělení je dostatečně zřejmé, z jakých skutkových a právních úvah žalovaný vycházel. Žalovaný jasně identifikoval evidované pracovní místo a odkázal na skutečnost, že pracovní pozice uvedená v pracovní smlouvě neodpovídá pracovní pozici vedené pod kódem CZ-ISCO 9333. Žalovaný se zabýval obsahem předložené pracovní smlouvy a uvedl důvod, pro který dospěl k závěru o nesplnění podmínek podle § 42g odst. 8 zákona o pobytu cizinců – zjednodušeně řečeno, že pracovní smlouva vedle činnosti pomocného manipulačního pracovníka zahrnovala navíc výkon práce řidiče. Žalobce ostatně s touto argumentací v žalobě obsáhle polemizuje, což samo o sobě svědčí o tom, že důvody rozhodnutí byly i pro něj dostatečně seznatelné.

37. Soud proto uzavírá, že napadené sdělení vadou nepřezkoumatelnosti netrpí.

38. Následně soud přikročil k vlastnímu přezkumu napadeného sdělení v mezích žalobcem uplatněných námitek.

39. Soud uvádí, že klasifikace CZ-ISCO představuje statistický a evidenční nástroj, jehož význam je především podpůrný. Nelze z ní bez dalšího dovozovat právní závěry o totožnosti či odlišnosti pracovních pozic. Jednotlivé pracovní činnosti se v praxi překrývají, nadřazené kategorie zahrnují různé podkategorie a výkon určité dílčí činnosti sám o sobě ještě neznamená výkon jiné profese. Pouhá skutečnost, že některé činnosti uvedené v pracovní smlouvě by mohly spadat pod jiný kód CZ-ISCO, proto sama o sobě neprokazuje nesoulad s evidovaným pracovním místem. Kód CZ-ISCO představuje povinný evidenční údaj volného pracovního místa (srov. § 37 zákona o zaměstnanosti). Jeho účelem je standardizované zařazení pracovní pozice do příslušné klasifikace zaměstnání. V posuzované věci byl k pracovnímu místu přiřazen kód 9333, tedy kód odpovídající profesi pomocného manipulačního pracovníka, která tvoří jednu ze složek pracovního zařazení žalobce uvedeného jak v pracovní smlouvě, tak v evidenci volných pracovních míst a v oznámení o změně zaměstnavatele.

40. Soud se neztotožňuje s právním názorem žalovaného, podle něhož pracovní pozice v pracovní smlouvě neodpovídá ohlášenému volnému místu v EVPM. Žalovaný vystavěl své závěry na čistě formálním porovnání označení pracovního místa a kódu CZ-ISCO, aniž by materiálně posoudil skutečný obsah sjednaného druhu práce na pracovní pozici uvedené v centrální evidenci volných pracovních míst jako „Pomocní manipulační pracovníci, řidiči“. Takový přístup je dle stanoviska soudu nepřiměřeně formalistický a neodpovídá požadavku na skutečné posouzení pracovního zařazení na nové volné pracovní pozici.

41. Soud doplňuje, že označení pracovní pozice je ve všech relevantních dokumentech totožné. Jak plyne z pracovní smlouvy, z EVPM volného pracovního místa zařazeného pod č. 32 855 880 741 i z oznámení o změně zaměstnavatele, všude je uvedeno shodné označení druhu práce „Pomocný manipulační pracovník, řidič“. Nelze tedy přehlédnout, že druh práce byl ve všech dokumentech popisován shodně a zaměstnavatel od počátku obsazoval tutéž pracovní pozici.

42. Za uvedené skutkové situace se jeví závěr žalovaného o nesouladu mezi pracovním místem evidovaným v EVPM a druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě jako přinejmenším předčasný. Jestliže byl druh práce ve všech rozhodných podkladech uveden shodně, bylo povinností žalovaného správního orgánu zjistit, zda činnost řidiče představovala pouze okrajovou a pomocnou součást pracovních povinností souvisejících s manipulací materiálu (např. pojíždění s manipulačním vozíkem), nebo zda šlo o samostatnou, pravidelnou a významnou část práce, kterou měl žalobce vykonávat vedle pracovní činnosti pomocného manipulačního pracovníka. Bez takového skutkového zjištění nelze z dílčího nesouladu označení druhu práce v pracovní smlouvě, oznámení a centrální databázi EVPM na jedné straně a použitého kódu CZ-ISCO na straně druhé automaticky dovozovat výkon jiné práce.

43. Rozhodující podle stanoviska soudu proto nemůže být toliko samotná existence ne zcela odpovídajícího kódu CZ-ISCO, ale především to, jakou práci má cizinec podle pracovní smlouvy fakticky vykonávat, v jakém rozsahu a zda tato práce materiálně odpovídá volnému pracovnímu místu evidovanému v centrální databázi EVPM. Žalovaný ve svém právním hodnocení fakticky odhlédl od celého označení pracovní pozice a zaměřil se pouze na její doplňkovou část „řidič“. V projednávané věci přitom nelze přehlédnout, že kód CZ-ISCO 9333 zjevně odpovídal první nosné části označení pracovní pozice, a to profesi „pomocný manipulační pracovník“. Pokud bylo označení pracovní pozice (druhu práce) ve všech podkladech shodné, nelze bez dalšího dovozovat existenci rozporu mezi nimi, nýbrž naopak rozlišovat mezi situací, kdy je oznámená pracovní pozice skutečně odlišná od evidovaného volného pracovního místa, a situací, kdy je pouze nepřesně, nejasně nebo částečně nesprávně popsána.

44. Výše uvedený závěr zastává i judikatura Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud v právní větě rozsudku ze dne 30. 9. 2021, č. j. -38, zdůraznil, že závěr o tom, že účelem pobytu cizince není zaměstnání na pracovní pozici uvedené v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty, lze učinit pouze tehdy, existují-li mezi evidovaným pracovním místem a sjednanou pracovní smlouvou zásadní rozdíly, například v mzdových podmínkách nebo v místě výkonu práce. Lze tak učinit závěr, že nikoliv každý nesoulad či nepřesnost v označení pracovní pozice automaticky odůvodňuje závěr o nesplnění podmínek stanovených zákonem. Rozhodující je intenzita zjištěného rozporu a jeho skutečný dopad na identitu pracovního místa. Jestliže v projednávané věci kód CZ-ISCO 9333 odpovídal první nosné části sjednané pracovní pozice, a to profesi pomocného manipulačního pracovníka, přičemž v označení druhu práce podle pracovní smlouvy a centrální databáze EVPM žádný rozdíl nebyl, nejednalo se o situaci, kdy by pracovní smlouva směřovala k výkonu zcela odlišného pracovního zařazení. Za těchto okolností byl žalovaný povinen posoudit věc materiálně a přistoupit pomocí výzvy k odstranění zjištěného rozporu, nikoliv bez dalšího dospět k závěru o nesplnění zákonných podmínek. Takový přístup je v rozporu se základními zásadami správního řízení, podle nichž je třeba posuzovat skutečný obsah právního jednání a zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

45. V rozsudku ze dne 27. 9. 2023, č. j. -34, pak Nejvyšší správní soud výslovně uvedl, že zákona o pobytu cizinců nevylučuje použití . U odstranitelných vad musí správní orgán pomoci s nápravou, případně vyzvat k jejich odstranění a stanovit k tomu přiměřenou lhůtu. Podle citovaného rozsudku „ačkoliv se v řízení o změně zaměstnavatele držitele zaměstnanecké karty postupuje přednostně podle procesních ustanovení obsažených zejména v až 11 zákona o pobytu cizinců, použijí se na uvedené řízení s ohledem na ve spojení s obdobně i některá ustanovení části druhé a třetí , mezi kterými je výslovně uveden i . Ustanovení zákona o pobytu cizinců totiž upravuje toliko účinky, které nastanou ze zákona, jestliže podmínky pro změnu zaměstnavatele nebudou splněny. Neobsahuje přitom podrobnou procesní úpravu, jak mají správní orgány při posuzování, zda oznámení splňuje či nesplňuje podmínky požadované pro změnu zaměstnavatele, postupovat, která by vylučovala subsidiární použití jako celku. I kdyby se však na ustanovení výslovně neodkazovalo, správní orgán by byl i tak povinen postupovat v souladu se zásadou součinnosti, jejímž projevem ostatně právě je.“

46. Za těchto okolností měl žalovaný postupovat v souladu se zásadou součinnosti a pokusit se odstranit pochybnosti o obsahu podání. Jestliže správní orgán považoval označení druhu práce za nejasné, rozporné nebo neúplné, měl žalobci umožnit vadu odstranit, případně si vyžádat doplnění či upřesnění pracovního zařazení od zaměstnavatele. Teprve po objasnění skutečného stavu a zjištění, zda nové pracovní zařazení žalobce obsahově odpovídá pracovní pozici uvedené v centrální evidenci volných pracovních míst, mohl učinit závěr o splnění či nesplnění zákonných podmínek. Bez takového postupu nelze nejasnost či částečnou nepřesnost v označení pracovního zařazení (druhu práce) automaticky kvalifikovat jako nesplnění podmínek oznámení o změně zaměstnavatele.

47. Výše uvedený závěr podporuje i soudní praxe. Soud souhlasí s žalovaným, že povinnost vyzvat k odstranění vad podání není dána v případech, u nichž je zjevné, že vadu zhojit nelze. Může jít například o situaci, kdy volná pracovní pozice, která je uvedena v oznámení o změně zaměstnavatele, v centrální EVPM prokazatelně neexistuje. V takovém případě žalovaný nemá povinnost oznamovatele k odstranění vad vyzývat (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2024, č. j. -41).

48. O odstranitelnou vadu naopak půjde v případě uzavření pracovní smlouvy na pozici, která byla vedena v EVPM a z oznámení jasně vyplývá, že se jedná o konkrétní pozici uvedenou v této evidenci, toliko v pracovní smlouvě jsou označena dvě místa výkonu práce. Takovou nejasnost by žalobce měl dostat příležitost odstranit prostřednictvím výzvy k odstranění vad podání (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2024, č. j. -37). Stejně tak je dle stanoviska soudu odstranitelná i nejasnost spočívající v nepřesném označení druhu práce v pracovní smlouvě, pokud je z obsahu podání a dalších okolností zřejmé, že se jedná o tutéž pracovní pozici evidovanou v centrální databázi EVPM.

49. Jak vyložil Nejvyšší správní soud ve shora citovaném rozsudku č. j. -34 „právní úprava oznámení změny zaměstnavatele dle zákona o pobytu cizinců je velmi striktní. Jednak stanovuje oznamovateli poměrně krátkou lhůtu k učinění tohoto oznámení, které je v posuzované věci jedinou možností, jak zabránit zániku platnosti zaměstnanecké karty, a za druhé spojuje se sdělením o nesplnění podmínek fikci neučinění oznámení. Žalovaný tak svým postupem může podstatně ovlivnit, jaké účinky předpokládané zákonem o pobytu cizinců nastanou a zda bude oznamovatel moci v průběhu řízení o změně zaměstnavatele řádně uplatnit svá procesní práva. Nejvyšší správní soud má za to, že v případě, kdy je takto závažně zasahováno do právní sféry cizince, nelze připustit, aby mu byla zcela odebrána možnost uplatňovat svá procesní práva, resp. aby neměl jakoukoli možnost napravit případnou chybu či omyl při podání oznámení. Pokud žalovaný rozhoduje o splnění či nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele podle zákona o pobytu cizinců, je povinen postupovat v souladu se zásadou součinnosti, která se konkrétně projevuje v . Jestliže oznámení o změně zaměstnavatele neobsahuje veškeré náležitosti předpokládané zákonem nebo trpí-li jinými odstranitelnými vadami, je žalovaný povinen oznamovateli pomoci nedostatky odstranit, případně ho vyzvat k jejich odstranění a stanovit mu k tomu přiměřenou lhůtu. Účinky neučinění podání nastanou až po marném uplynutí této lhůty. V opačném případě by došlo k porušení základních zásad činnosti správních orgánů, a tím k popření procesních práv oznamovatele.“

50. Lze proto uzavřít, že žalovaný zatížil své rozhodnutí přepjatě formalistickým přístupem, když rozhodující význam přikládal rozdílu v označení druhu práce a klasifikace pracovního místa dle kódu CZ-ISCO, aniž by se zabýval posouzením, zda nové pracovní zařazení žalobce dle pracovní smlouvy obsahově odpovídá volné pracovní pozici evidované v centrální databázi EVPM. Právě tato materiální kritéria (skutečný obsah práce a faktický vztah k evidovanému pracovnímu místu) měla být pro posouzení věci určující. Jestliže oznámení o změně zaměstnavatele trpělo odstranitelnými vadami, jak bylo výše vyloženo, byl žalovaný povinen oznamovateli pomoci nedostatky odstranit, případně ho vyzvat k jejich odstranění a stanovit mu k tomu přiměřenou lhůtu.

51. Zrušením sdělení žalovaného se řízení vrací do okamžiku před jeho vydáním, a to při zachování všech lhůt. Včasné oznámení změny brání zániku zaměstnanecké karty (§ 63 odst. 3 zákona o pobytu cizinců). K tomu zcela zjevně došlo a změna zaměstnavatele byla oznámena včas, i když s nepřesnostmi odstranitelného charakteru.

VI. Závěr a náklady řízení

52. S ohledem na shora uvedené soud podle napadené sdělení zrušil pro nezákonnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení ( ). Právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku, je v dalším řízení správní orgán dle vázán.

53. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn dle Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto má nárok na náhradu nákladů řízení, které tvoří zaplacený soudní poplatek za řízení o žalobě ve výši 3 000 Kč (položka 18 bod 1 písm. b) přílohy k , o soudních poplatcích). Náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě (položka 20 přílohy k ) soud žalobci nepřiznal, neboť žalobce nebyl se svým návrhem úspěšný.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze vygenerovat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 16. září 2026

Mgr. Ing. Silvie Svobodová v. r.

samosoudkyně