Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 A 118/2025 - 125

27

č. j.

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci

žalobkyně H. S., IČO: 09102892

se sídlem Blatnička 77, 696 74 Blatnička,

právně zastoupena Mgr. Ing. Pavlem Knoppem,

advokátem se sídlem Pekařská 1004/26, 602 00 Brno

proti

žalovanému Ministerstvo zemědělství,

se sídlem Těšnov 65/17, Nové Město, 110 00 Praha 1

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24.06.2025, č.j. MZE-48884/2025-14132,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

Základ sporu

1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný jako orgán státní správy příslušný podle , o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu (dále jen „SZIF“) ze dne 26. 3. 2025, č. j. SZIF/2025/0253331 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím SZIF poskytl žalobkyni dotaci na podopatření zatravňování orné půdy v rámci agroenvironmentálně-klimatických opatření pro rok 2024 podle , o stanovení podmínek provádění agroenvironmentálně-klimatických opatření, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), ve výši 5 631,14 Kč.

2. Dne 16. 4. 2024 podala žalobkyně žádost o poskytnutí dotace na podopatření zatravňování orné půdy. Součástí žádosti byl mimo jiné díl půdního bloku č. 530-1190 3401/1 o výměře 1,06 ha.

3. SZIF při posuzování žádosti vycházel z údajů evidence využití půdy podle uživatelských vztahů (LPIS). Zjistil přitom, že na části uvedeného dílu půdního bloku o výměře 0,78 ha nebyla v rozhodném období evidována zemědělská kultura travní porost, nýbrž kultura úhor. Tuto výměru proto nepovažoval za způsobilou pro poskytnutí dotace v rámci podopatření zatravňování orné půdy a při výpočtu dotace postupoval podle .

4. Původní díl půdního bloku č. 530-1190 3401/1 byl s účinností od 30. 4. 2024 rozdělen na díl půdního bloku o výměře 0,28 ha vedený jako travní porost a na díl půdního bloku o výměře 0,78 ha vedený jako úhor. Změna evidence byla provedena na základě zjištění učiněných při aktualizaci evidence půdy, podle nichž převážná část plochy nesplňovala podmínky pro vedení kultury travní porost.

5. Žalobkyně v odvolání namítala zejména nesprávnost závěrů správních orgánů ohledně skutečného stavu pozemku. Tvrdila, že zatravnění provedla řádně a že existenci travního porostu doložila zejména fotografickou dokumentací a dalšími podklady. Současně poukazovala na dřívější uznání vyšší moci ze strany SZIF a namítala nesprávný postup správních orgánů při změně zemědělské kultury v evidenci půdy. Žalovaný odvolání zamítl, s tím že při rozhodování o dotaci byl povinen vycházet ze stavu evidence půdy v rozhodném období, přičemž na části pozemku o výměře 0,78 ha byla evidována zemědělská kultura úhor, která není pro dané podopatření způsobilou kulturou. Současně dospěl k závěru, že uznání vyšší moci se vztahovalo k plnění podmínek dotačního opatření, nikoliv k samostatnému řízení o aktualizaci evidence půdy.

6. Předmětem nynějšího soudního přezkumu je posouzení, zda žalovaný při rozhodování o žádosti o dotaci postupoval v souladu se zákonem, jestliže vycházel z údajů evidence využití půdy podle uživatelských vztahů a na jejich základě nepovažoval část deklarované plochy o výměře 0,78 ha za způsobilou pro poskytnutí dotace. S tím souvisí rovněž posouzení významu žalobkyní namítaného zásahu vyšší moci a jejích výhrad vůči postupu správních orgánů při změně zemědělské kultury v evidenci půdy.

II.

Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

7. Žalobkyně v žalobě rekapituluje průběh správního řízení s tím, že jako zemědělská podnikatelka podala dne 16. 4. 2024 žádost o poskytnutí dotace v rámci agroenvironmentálněklimatických opatření na rok 2024 podle , a to mimo jiné na díl půdního bloku (DPB) 5301190 3401/1 o výměře 1,06 ha, zařazený do titulu zatravňování orné půdy podél vodního útvaru.

8. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyni poskytnuta dotace pouze ve výši 5 631,14 Kč, přičemž na DPB 3401/1 byla po uplatnění srážek stanovena výše dotace 0 Kč, neboť na ploše 0,78 ha byla v LPIS zjištěna nezpůsobilá kultura. Tím byla porušena podmínka .

9. K tomu žalobkyně uvádí, že DPB 3401/1 zatravnila v roce 2023, přičemž ke dni 8. 12. 2023 byl převeden z kultury orné půdy (R) do kultury travního porostu (G) podle Kontrola SZIF ze dne 4. 1. 2024 (protokol ze dne 8. 1. 2024) proběhla bez zjištění porušení podmínek.

10. Následně začal správní orgán (SZIF – regionální pracoviště Uherské Hradiště) prosazovat, že převažující část DPB 3401/1 nemá charakter travního porostu, ale úhoru. Oznámením o aktualizaci evidence půdy ze dne 17. 6. 2024 byl DPB 3401/1 rozdělen, přičemž 0,78 ha bylo zařazeno jako úhor a 0,28 ha jako travní porost. Správní orgán odůvodnil závěr o kultuře U tím, že plocha je porostlá převážně plevelnými druhy a podíl trav a bylinných pícnin nepřesahuje 10 %. Žalobkyně s tímto závěrem nesouhlasila a uváděla, že DPB byl oset a doséván travní směsí a splňuje znaky kultury G; předkládala seznam použitých druhů trav a bylinných pícnin, dokládala zemědělské obhospodařování (dosevy, seče, sklizeň sena) a nesouhlasila s postupem správního orgánu.

11. Další kontrolou provedenou dne 15. 8. 2024 došlo k nové úřední změně kultury oznámením SZIF ze dne 13. 2. 2025. Podle aktuální evidence je DPB 3401/1 zařazen jako travní porost o výměře 0,53 ha a zbývající část o výměře 0,52 ha jako úhor. Oproti předchozímu závěru tak došlo ke snížení rozsahu úhoru. Podle žalobkyně tento vývoj potvrzuje, že část travních druhů nebyla v jarním období při předchozích kontrolách zjištěna pouze z důvodu jejich vegetačního stavu.

12. Správní orgán nebral v potaz vegetační specifika jednoletého porostu, klimatické vlivy (mráz, vysoké teploty), působení hraboše polního ani dynamiku zapojování travního porostu. Namítá nesprávný výklad , jehož aplikaci podle ní SZIF založil na požadavku, jenž právní úprava nestanoví. Dále namítá formalistický přístup při kontrole, nevhodně zvolené termíny kontrol a nezohlednění předložených důkazů včetně fotografií a dokladů o obhospodařování.

13. Nad rámec uvedeného pak žalobkyně dne 17. 4. 2024 podala Ohlášení vyšší moci (OVM) z důvodu mrazu a přemnožení hraboše. První podání bylo SZIF vyhodnoceno jako bezpředmětné z technických důvodů aplikace, po opětovném podání dne 29. 7. 2024 a po doložení potvrzení ÚKZÚZ bylo ohlášení vyšší moci dne 2. 12. 2024 uznáno.

14. Žalobkyně v žalobě shrnula obsah napadeného rozhodnutí a formulovala následující žalobní námitky:

A. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí

15. Rozhodnutí neuvádí, jaká konkrétní podmínka stanovená byla porušena.

B. Nesprávné právní posouzení porušení podmínek

16. Pokud důvodem nepřiznání dotace mělo být porušení § 12 odst. 7 písm. b) NV AEKO [resp. § 9 odst. 2 písm. b) nebo f)], žalobkyně tvrdí, že tyto podmínky splnila.

Podmínka oznámení změny kultury DPB na G byla splněna; řádné obhospodařování bylo potvrzeno rozhodnutím o přiznání dotace BISS. Důvod uvedený žalovaným („úhor není způsobilý“) nemá oporu v právním předpisu.

C. Časový aspekt porušení podmínek

17. Údajné porušení nastalo jen po menší část rozhodného období, přesto byla plocha vyloučena zcela.

D. Nesprávné posouzení přeřazení kultury G na U

18. Přeřazená část DPB nenaplňuje znaky kultury U, ale G. Právní předpis nestanoví podmínku, aby půda byla po celé období v kultuře G.

E. Porušení zásady rovnosti ( )

Na DPB jiného žadatele (konkrétně manžela žalobkyně) byla dotace přiznána za srovnatelných podmínek po akceptaci stanoviska AOPK, na DPB žalobkyně nikoliv. Ignorace kontroly SZIF z 4. 1. 2024, která potvrdila plnění podmínek.

19. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě předně uvedl, že žaloba neobsahuje nové argumenty oproti odvolání podanému ve správním řízení; všechny námitky byly vypořádány již v napadeném rozhodnutí, na jehož odůvodnění žalovaný odkázal. Nadále považuje napadené rozhodnutí za přezkoumatelné a vydané v souladu s právními předpisy, zejména s (nařízení AEKO), (nařízení LPIS), zákonem o zemědělství a přímo použitelnými předpisy Evropské unie.

20. Žalovaný shrnul, že žalobkyně v žalobě pouze zopakovala (v bodech 1 až 15) stručný průběh správního řízení a následně obsáhle rozvedla svoji verzi skutkového vývoje týkající se DPB 5301190 3401/1, včetně historie změn jeho kultury a svých námitek proti provedeným aktualizacím údajů v LPIS. Tyto námitky však již byly posuzovány v samostatném řízení o aktualizaci údajů podle § 3g odst. 8 zákona o zemědělství, v němž žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 7. 2024 (sp. zn. MZE52955/2024) potvrdil závěr SZIF o zařazení části DPB do kultury úhor. Podnět žalobkyně k provedení přezkumného řízení byl ministrem zemědělství sdělením ze dne 6. 9. 2024 vyřízen bez zahájení přezkumu.

21. K evidenčním údajům žalovaný uvedl, že v době podání žádosti o dotaci (16. 4. 2024) byl DPB 3401/1 v LPIS evidován jako travní porost o výměře 1,06 ha. S účinností od 30. 4. 2024 však byla část o výměře 0,78 ha zařazena jako úhor, a od 27. 8. 2024 byl rozsah kultury G změněn na 0,53 ha. Při rozhodování o žádosti o dotaci proto správní orgány vycházely podle § 3 odst. 5 písm. a) zákona o zemědělství z údajů vedených v LPIS a část DPB evidovanou jako úhor posoudily jako nezpůsobilou plochu pro poskytování dotace AEKO.

22. K námitkám týkajícím se ohlášení vyšší moci (OVM) žalovaný uvedl, že první podání OVM ze dne 17. 4. 2024 bylo systémově přiřazeno k žádosti pro rok 2023, a proto bylo vyhodnoceno jako bezpředmětné, zatímco druhé podání ze dne 29. 7. 2024 bylo již přiřazeno k roku 2024 a bylo uznáno. Uznání OVM však podle žalovaného nemělo vliv na posouzení způsobilosti plochy, neboť rozhodné je zařazení kultury DPB v LPIS, nikoli okolnosti poškození porostu. Důvodem neuznání plochy 0,78 ha nebyla povaha podaných OVM, ale skutečnost, že v době podání žádosti o dotaci byla tato část DPB v LPIS evidována jako úhor, což je nezpůsobilá kultura pro dotaci AEKO – zatravňování orné půdy podél vodního toku.

23. Fyzická kontrola provedená dne 16. 4. 2024 prokázala, že převážná část plochy DPB 3401/1 neodpovídala definici kultury travní porost na orné půdě podle § 3b nařízení LPIS, neboť byla porostlá převážně plevelnými druhy, a výskyt trav a bylinných pícnin byl sporadický (do 10 %). Podle žalovaného tak nemohla být tato plocha zahrnuta do zjištěné výměry pro výpočet dotace, neboť podmínkou dotace AEKO je udržování travního porostu po celé rozhodné období.

24. Žalovaný rovněž nesouhlasil s námitkou žalobkyně týkající se ohlášení změny kultury („oznámení G“), neboť podle , o zemědělství (dále jen „“) má uživatel povinnost nahlásit změnu druhu zemědělské kultury bez ohledu na probíhající dotační řízení. V době podání žádosti o dotaci AEKO v roce 2024 již nešlo o první rok zařazení, a tudíž nebylo možné aplikovat režim mírnější sankce odkazovaný žalobkyní.

25. K námitce žalobkyně týkající se podmínek BISS žalovaný uvedl, že žalobkyně zaměňuje podmínky dvou rozdílných dotačních opatření. Pro opatření AEKO je rozhodné splnění podmínek podle § 9 odst. 2 a 3 nařízení AEKO a kontrole podléhá skutečný stav porostu v rozhodném období. Podle žalovaného nebyla tato podmínka v části DPB 3401/1 splněna.

26. Žalobkyně nesprávně tvrdí, že změna druhu zemědělské kultury z travního porostu (G) na úhor (U) není relevantní pro posouzení nároku na dotaci AEKO. Žalovaný zdůraznil, že dotace AEKO – zatravňování orné půdy podél vodního toku předpokládá trvalou přítomnost kultury G po celé rozhodné období, a podmínka dotace nemůže být splněna na ploše evidované jako úhor. Žalovaný má za to, že tvrzení žalobkyně o tom, že v průběhu roku 2024 nemusela mít na DPB kulturu G vůbec přítomnou, je v rozporu se smyslem daného dotačního titulu i s prohlášením žalobkyně, že se seznámila s podmínkami dotace.

27. Při poskytování dotací správní orgány vycházejí z údajů účinných v LPIS. Žadatelé mají podle § 3g odst. 1 zákona o zemědělství povinnost ohlašovat změny kultury, a SZIF je podle § 3g odst. 8 oprávněn zahájit řízení o aktualizaci údajů z moci úřední, pokud zjistí nesrovnalosti. Přímo v terénu bylo při tom prokázáno, že se na části DPB nenachází kultura G, nýbrž kultura U, která není způsobilá pro dotační opatření AEKO – zatravňování orné půdy podél vodního toku. Polemika žalobkyně ohledně pojmů „vychází“ a „vázán“ podle žalovaného není relevantní; správní orgány pouze vycházely z údajů v LPIS platných v době rozhodování.

28. Žalobkyně byla povinna dodržovat podmínky dotace, již dobrovolně využila. Evidence části DPB jako úhoru prokazuje nesplnění podmínky trvalého udržení travního porostu, a žalobkyně nemůže namítat, že tato skutečnost nemá vliv na nárok na dotaci. Dotace byla správně posuzována za celé rozhodné období od 16. 4. 2024 do 31. 12. 2024 a skutečnost, že změna kultury G/U nabyla účinnosti až 30. 4. 2024, nemění nic na tom, že v rozhodném období nebyla splněna podmínka uvedená v § 9 odst. 3 nařízení AEKO.

29. K námitkám týkajícím se přezkumu evidence žalovaný uvedl, že řízení o aktualizaci údajů v LPIS a řízení o poskytnutí dotace AEKO jsou samostatná a na sobě nezávislá řízení. Změna údajů v LPIS není předběžnou otázkou podle . Žalobkyně podala proti aktualizaci údajů námitky, které byly pravomocně zamítnuty, a proto správní orgány vycházely z aktuální evidence.

30. Žalobkyně neprokázala splnění podmínek dotace dle § 12 nařízení AEKO. Stanovisko Agentury ochrany přírody a krajiny ČR se týká jiné žádosti, jiných DPB a jiného titulu (zatravňování regionální směsí), a proto není na danou věc použitelné. V rámci titulu zatravňování orné půdy běžnou směsí není stanoven požadavek na konkrétní druhové složení osiva.

31. Odpovědnost za splnění podmínek dotace nese žadatel. SZIF je povinen provádět kontrolu podmínek jednotně u všech žadatelů, a pokud žadatel podmínky nesplní, nelze dotaci přiznat nebo je nutné ji snížit.

32. K námitkám týkajícím se ohlášení vyšší moci žalovaný uvedl, že ohlášení vyšší moci se nevztahuje na změnu druhu zemědělské kultury v LPIS. Účinky vyšší moci podle se vztahují pouze k posuzování dotačních podmínek, nikoli k posuzování samotné kultury půdy, což bylo řešeno v samostatném řízení podle zákona o zemědělství.

33. SZIF postupoval v souladu s , neboť žalobkyně deklarovala vyšší výměru, než byla zjištěná způsobilá plocha. Proto byla dotace v souladu s právní úpravou snížena podle pravidel upravujících rozdíl mezi deklarovanou a zjištěnou plochou.

34. Žalovaný uzavřel, že všechny námitky žalobkyně byly vypořádány v souladu s právními předpisy, a navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

35. V písemném vyjádření ze dne 7. 9. 2026 žalobkyně setrvala na názoru, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť žalovaný dosud jednoznačně neoznačil konkrétní právní povinnost či dotační podmínku, kterou měla porušit. Z právní úpravy nevyplývá požadavek, aby byl dotčený půdní blok po celé rozhodné období veden v zemědělské kultuře G, ani pravidlo, podle něhož by rozhodným kritériem pro poskytnutí dotace měl být konkrétní stav porostu v určitém okamžiku.

36. Dále zpochybňuje skutkové závěry správních orgánů, zejména správnost zařazení části půdního bloku do kultury U. Pozemek nesplňoval znaky půdy ležící ladem ani plochy vyňaté z produkce, naopak vykazoval znaky kultury G. Správní orgány bez dostatečného vypořádání jejích námitek a důkazních návrhů vycházely převážně z výsledků kontroly na místě a ze stavu evidence půdy.

37. Žalobkyně rovněž zdůrazňuje, že stav porostu byl ovlivněn mimořádnými přírodními vlivy, zejména mrazem, suchem a kalamitou hrabošů, které podle jejího názoru nemohou vést ke ztrátě způsobilosti pozemku pro poskytnutí dotace. Má za to, že splnila všechny podmínky dotačního titulu spočívající v založení travního porostu předepsaným osivem a jeho následném obhospodařování.

38. Současně poukazuje na navazující rozhodovací praxi Městského soudu v Praze ve věcech žalob podaných jejím manželem týkajících se skutkově obdobných pozemků, z níž vyplývá, že samotné výsledky kontroly na místě nepostačují k závěru o nesplnění dotačních podmínek, aniž by byly řádně posouzeny všechny okolnosti případu, včetně vlivu přírodních podmínek a dalších navržených důkazů. Na základě těchto rozhodnutí dovozuje legitimní očekávání, že i v nyní projednávané věci budou stejné právní otázky posouzeny obdobně. Konkrétně jde o rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18.02.2026, č.j. -60 (který označuje jako „rozsudek AEKO“), rozsudek ze dne 18.08.2026, č.j. -103 („rozsudek BISS“) a ze dne 26.06.2025, č.j. -98 ve věci žalobkyniny žaloby proti rozhodnutí žalovaného o platbě SAPS (předchůdce platby BISS dle dřívějších dotačních předpisů) pro rok 2022 („rozsudek SAPS“)

39. Žalobkyně označuje postup SZIF při opakovaném přeřazování částí půdního bloku mezi kulturami G a U za svévolný, neodborný a v rozporu s právní úpravou. Má za to, že přeřazení části pozemku do kultury U nemůže samo o sobě odůvodnit odepření dotace, pokud byly splněny podmínky stanovené příslušnými dotačními předpisy.

40. Žalovaný reagoval vyjádřením ze dne 8. 9. 2026. Žalobkyně nově tvrdí, že sporná plocha byla fakticky travním porostem, nikoli úhorem, avšak toto tvrzení podle něj nemá oporu ve správním spise ani nebylo prokázáno. Správní orgány nevycházely pouze z evidence LPIS, ale rovněž z fyzické kontroly na místě, pořízené fotodokumentace a z pravomocně potvrzené aktualizace údajů v LPIS. Námitky žalobkyně proti této aktualizaci byly podle žalovaného samostatně projednány a zamítnuty a důvody pro zahájení přezkumného řízení nebyly shledány.

41. Žalovaný dále nesouhlasil s názorem žalobkyně na výklad podmínek dotačního opatření AEKO. Uvedl, že pro poskytnutí dotace bylo nezbytné, aby deklarovaná plocha splňovala podmínky stanovené pro zemědělskou kulturu G po celé rozhodné období podle Podle jeho názoru není významné, po jak dlouhou část období byla podmínka porušena, nýbrž zda byla splněna nepřetržitě po celé rozhodné období. Vzhledem ke zjištěné změně zemědělské kultury proto nebyla podmínka kontinuální způsobilosti plochy splněna.

42. K námitce vyšší moci žalovaný uvedl, že tato otázka již byla vypořádána v předchozím soudním rozhodnutí. Uznání vyšší moci se podle něj vztahovalo pouze na konkrétní dotační povinnosti, nikoli na samostatné řízení o evidenci půdy v LPIS. Současně nezakládalo fikci existence travního porostu, neměnilo skutkový stav zjištěný kontrolou na místě a neodstraňovalo rozdíl mezi deklarovanou a zjištěnou výměrou.

43. Žalovaný rovněž odmítl argumentaci žalobkyně založenou na rozsudcích vydaných ve věcech jejího manžela. Uvedená rozhodnutí se týkají odlišných skutkových okolností, jiných správních řízení a jiných právních otázek. Zatímco v žalobkyní odkazovaných rozsudcích byla řešena zejména otázka dostatečného zjištění skutkového stavu a přezkoumatelnosti správních rozhodnutí, nynější spor se soustředí na právní důsledky pravomocné aktualizace LPIS, způsobilost plochy pro poskytnutí dotace AEKO a důsledky rozdílu mezi deklarovanou a zjištěnou výměrou.

44. K tvrzením žalobkyně o šikanózním a svévolném postupu SZIF při přeřazování pozemků mezi kulturami G a U žalovaný uvedl, že aktualizace evidence půdy probíhala v souladu se zákonem o zemědělství a že řízení vztahující se k nyní projednávané věci byla pravomocně ukončena. Odkazy žalobkyně na další, pozdější řízení o aktualizaci údajů v LPIS proto považuje za nepřípadné a nezpůsobilé zpochybnit skutkové a právní závěry, z nichž napadená rozhodnutí vycházejí.

III.

Posouzení žaloby

45. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán ( a 2 ), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

46. Při ústním jednání konaném 9. 9. 2026 setrvali účastníci na svých stanoviscích. Žalobkyně zdůraznila faktický stav dotčeného pozemku a jeho vývoj v čase s přihlédnutím k podnebí a vnějším okolnostem. Je zřejmé, že travní porost podléhá vnějším vlivům a zároveň se v čase vyvíjí. Žalobkyně uvedla, že použité osivo vykazuje vysokou odolnost vůči klimatickým výkyvům. Je však zřejmé, že po vysetí, zvláště v prvním roce, je výskyt plevele zákonitý. To však neznamená, že jde o úhor. Žalobkyně dotčený půdní blok řádně obhospodařovala v souladu s dotačními podmínkami, je vadou postupu SZIF, pokud se kontrola uskuteční v nevhodnou vegetační dobu a výsledky kontroly jsou pak žadateli přičítány k tíži.

47. Žalovaný zopakoval, že pro poskytnutí dotace musí žadatel splnit podmínky, vyplývající z relevantních právních předpisů, a žalobkyně tyto podmínky nesplnila.

48. Ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně je zemědělskou podnikatelkou. Dne 16. 4. 2024 požádala prostřednictvím jednotné žádosti o poskytnutí dotace v rámci agroenvironmentálněklimatických opatření (AEO) podle (dále jen „NV č. 80/2023“, též „nařízení AEKO“) pro rok 2024. V rámci této žádosti požadovala mimo jiné dotaci na díl půdního bloku (DPB) č. 5301190 3401/1 o výměře 1,06 ha (dále jen „DPB 3401/1“) v titulu zatravňování orné půdy podél vodního útvaru běžnou směsí ( NV č. 80/2023).

49. DPB 3401/1 byl v roce 2023 zatravněn jako první rok zařazení do titulu podle NV č. 80/2023. S účinností od 8. 12. 2023 došlo podle k převedení kultury R (standardní orná půda) na G (travní porost). Tím byla splněna podmínka dle NV č. 80/2023 (oznámení změny kultury v prvním roce zařazení do titulu).

50. Oznámením o provedení aktualizace evidence půdy č. j. SZIF/2024/0418636, sp. zn. 24/655/EPU/2/0034931 ze dne 17. 6. 2024 (řízení zahájeno z moci úřední) došlo s účinností od 30. 4. 2024 k rozdělení původního DPB 3401/1:

DPB 3401/1 o výměře 0,78 ha evidován jako U (úhor),

DPB 3401/3 o výměře 0,28 ha evidován jako G (travní porost).

51. V odůvodnění SZIF uvedl, že převážná část původního DPB nenaplňuje definici kultury G dle NV č. , neboť pokryv půdy byl ke dni navržené změny tvořen převážně plevelnými druhy (mj. rožec, ptačinec, kokoška pastuší tobolka, pcháče, rozrazily), zatímco výskyt trav a jiných bylinných pícnin byl sporadický (nejvýše do 10 %). SZIF současně konstatoval, že plocha vykazuje znaky kultury U podle NV č. (zemědělsky obhospodařovaná orná půda ležící ladem / plocha vyňatá z produkce).

52. Ze spisu vyplývá, že žalobkyně podala proti oznámení námitky; ty byly rozhodnutím MZE č. j. MZE56694/202412126 zamítnuty. Podnět k přezkumnému řízení byl dopisem ministra zemědělství ze dne 6. 9. 2024, č. j. MZE61563/202411155 neshledán důvodným. Žaloba proti uvedenému rozhodnutí MZE byla Městským soudem v Praze usnesením č. j. posouzena jako opožděná.

53. Oznámením č. j. SZIF/2025/0110872, sp. zn. 24/655/EPU/2/0050304 ze dne 13. 2. 2025 došlo s účinností od 27. 8. 2024 ke změně evidence:

DPB 3401/1 (G) o výměře 0,53 ha,

DPB 3401/5 (U) o výměře 0,52 ha.

54. V odůvodnění SZIF konstatoval, že na části původního DPB byl zjištěn porost převážně tvořený štírovníkem růžkatým a bérem sivým, zařaditelnými mezi travní a bylinné pícniny, s jejich zastoupením přesahujícím 50 %.

55. Ze spisu vyplývá, že k další aktualizaci evidence půdy bylo přistoupeno 23. 3. 2025; do 24. 6. 2025 nebyla dokončena.

56. Ze spisu dále vyplývá, že dne 17. 4. 2024 žalobkyně podala OVM z důvodu zničení/poškození porostu vlivem mrazu a nadměrného výskytu hraboše polního (pro AEO). SZIF sdělením ze dne 10. 6. 2024 označil OVM za bezpředmětné z důvodu nesprávného ročníku žádosti; žalobkyně podala nové OVM dne 29. 7. 2024.

57. SZIF si vyžádal potvrzení ÚKZÚZ; podle potvrzení ÚKZÚZ ze dne 14. 10. 2024 došlo v okrese Uherské Hradiště od ledna do konce března 2024 k přemnožení hraboše polního (na řadě bodů kalamitní přemnožení), přičemž zapojení porostů krmných plodin mohlo být významně narušeno až do období první seče. Sdělením SZIF ze dne 2. 12. 2024, č. j. SZIF/2024/0711177, byla vyšší moc uznána; bylo uvedeno, že případné sankce vzniklé v důsledku zásahu vyšší moci se neuplatní.

58. Prvostupňovým rozhodnutím SZIF byla žalobkyni stanovena dotace na AEO v celkové výši 5 631,14 Kč pro rok 2024. Na DPB 3401/1 nebyla dotace poskytnuta; což bylo odůvodněno zjištěním nezpůsobilé kultury na ploše 0,78 ha a porušením NV č. 80/2023. SZIF konstatoval rozdíl mezi deklarovanou a zjištěnou plochou ve výši 0,78 ha (přesahující 3 % zjištěné plochy) a postupoval podle (snížení výše platby o 1,5násobek zjištěného rozdílu v titulu zatravňování orné půdy podél vodního útvaru).

59. Ze spisu dále vyplývá, že rozhodnutím SZIF ze dne 14. 2. 2025, č. j. SZIF/2025/0117208, sp. zn. 24/F1D/550/000711BISS, byla žalobkyni přiznána dotace BISS (základní podpora příjmu pro udržitelnost) pro DPB 3401/1 v plné původní výměře (s drobnou korekcí zaokrouhlením po úředním rozdělení DPB o 0,01 ha).

60. Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání. Ministerstvo zemědělství (žalovaný) jako odvolací orgán příslušný dle odvolání zamítlo a prvostupňové rozhodnutí potvrdilo. Podle napadeného rozhodnutí:

- při posuzování se vychází z evidence půdy ( , o zemědělství),

- v kontrolním období 30. 4.–27. 8. 2024 byla na části původního DPB o výměře 0,78 ha evidována kultura U (úhor), nezpůsobilá pro AEO v titulu zatravňování orné půdy,

- OVM bylo pro rok 2024 uznáno (sdělení SZIF 2. 12. 2024), avšak nelze je vztahovat k řízení o aktualizaci evidence půdy,

- stanovisko AOPK ČR citované žalobkyní v jiné věci (MZE65112/202414141) se týkalo regionální směsi, zatímco DPB žalobkyně je zařazen v titulu běžné směsi, a proto není relevantní.

61. Odvolání žalobkyně žalovaný z uvedených důvodů zamítl.

62. Ze správního spisu je dále zřejmé, že žalobkyně v průběhu řízení předkládala fotodokumentaci (včetně geotagovaných fotografií), doklady o agrotechnických úkonech (opakované dosevy, seče, sklizně sena), potvrzení ÚKZÚZ k výskytu hraboše polního a další podklady. Dále doložila seznam vysetých druhů trav a jiných bylinných pícnin v období 22. 3. 2023 – 23. 8. 2024 (mj. kostřava ovčí/drsnolistá Dorotka, jetel plazivý Luke, bělokarpatská luční směs, jílek vytrvalý Bača, psárka luční Talope, srha laločnatá Vega, štírovník růžkatý Taborak, tomka vonná Jitka). Tyto podklady byly vzaty na vědomí; došlo též k částečné změně evidence ve prospěch kultury G (viz aktualizace účinná od 27. 8. 2024).

63. Pro posouzení věci jsou relevantní dále uvedené právní předpisy

64. , o stanovení podmínek provádění agroenvironmentálněklimatických opatření (NV č. 80/2023; Agroenvironmentálněklimatická opatření – AEKO).

65. V § 2 AEKO stanoví, že Agroenvironmentálně-klimatická opatření jsou tvořena řadou opatření, k nimž podle písm. a) patří zatravňování, které se dělí na další tituly.

66. Konkrétně § 2 písm. a) bod 4 upravuje titul zatravňování orné půdy podél vodního útvaru běžnou směsí.

67. Podle § 3 odst. 1 písm. b) žádost o zařazení do některého z podopatření v rámci agroenvironmentálně-klimatických opatření podle § 2 (dále jen „žádost o zařazení“) může podat fyzická nebo právnická osoba (dále jen „žadatel“), jestliže splňuje další podmínky pro zařazení do příslušného podopatření podle § 2 stanovené tímto nařízením.

68. Ustanovení § 9 odst. 2 vymezuje podmínky, při jejichž splnění se dotace poskytne v plné výši (mj. hospodaření v souladu s dalšími podmínkami nařízení; a požadavek, aby nedošlo k nesplnění podmínky obhospodařování zemědělské půdy v souladu s nařízením vlády upravujícím evidenci využití půdy).

69. Konkrétně uvedené ustanovení stanoví, že Dotace se poskytne žadateli v plné výši podle § 26, jestliže

a) je žadatel zařazen do příslušného podopatření podle § 3 a v případě podopatření podle § 2 písm. a), b), d), f) nebo h) až k) je do tohoto podopatření zařazen také díl půdního bloku uvedený v žádosti o zařazení, přičemž v případě

1. podopatření podle § 2 písm. b) je díl půdního bloku uvedený v žádosti o poskytnutí dotace vymezen podle nařízení vlády upravujícího podrobnosti evidence využití zemědělské půdy podle uživatelských vztahů a zařazen podle § 13 odst. 5,

2. podopatření podle § 2 písm. d) je v evidenci využití půdy vymezen ekologicky významný prvek krajinotvorný sad podle nařízení vlády upravujícího podrobnosti evidence využití zemědělské půdy podle uživatelských vztahů a zařazen podle § 18 odst. 3, nebo

3. podopatření podle § 2 písm. f) je díl půdního bloku uvedený v žádosti o poskytnutí dotace vymezen podle nařízení vlády upravujícího podrobnosti evidence využití zemědělské půdy podle uživatelských vztahů a zařazen podle § 20 odst. 3 písm. d),

b) žadatel hospodaří a zaváže se hospodařit v souladu s

1. pravidly podmíněnosti uvedenými v nařízení vlády upravujícím pravidla podmíněnosti plateb zemědělcům,

2. podmínkami minimálních požadavků pro použití hnojiv a přípravků na ochranu rostlin uvedenými v nařízení vlády upravujícím pravidla podmíněnosti plateb zemědělcům a

3. dalšími podmínkami stanovenými tímto nařízením,

c) žadatel v případě použití hnojiv a statkových hnojiv vede evidenci hnojení v souladu se zákonem o hnojivech tak, že je možné ze záznamů vyhodnotit plnění podmínek daného podopatření,

d) žadatel v případě použití přípravků na ochranu rostlin vede záznamy o používání těchto přípravků v souladu s přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh10) a zákonem o rostlinolékařské péči tak, že je možné ze záznamů vyhodnotit plnění podmínek daného podopatření,

e) u žadatele nedošlo k nesplnění podmínek agroenvironmentálně-klimatických opatření vedoucím ke snížení, neposkytnutí nebo vrácení dotace v příslušném kalendářním roce a

f) u žadatele v příslušném kalendářním roce nedošlo k nesplnění podmínky obhospodařování zemědělské půdy v souladu s nařízením vlády upravujícím podrobnosti evidence využití zemědělské půdy podle uživatelských vztahů.

70. Ustanovení § 9 odst. 3 stanoví rozhodné období pro posouzení užívané výměry a zemědělské kultury podle evidence využití půdy, a to ode dne podání žádosti do 31. 12. příslušného kalendářního roku.

71. Podle § 12 odst. 7 písm. b) Žadatel v prvním roce zařazení do titulu podle § 2 písm. a) bodů 1 až 8 oznámí Fondu v souladu s § 3g zákona o zemědělství změnu zemědělské kultury podle nařízení vlády upravujícího podrobnosti evidence využití půdy podle uživatelských vztahů ze standardní orné půdy na travní porost, v případě změny na kulturu trvalý travní porost se nejedná o nesplnění podmínky.

72. Ustanovení § 12 odst. 8 stanoví relevantní podmínky pro druhý a další rok zařazení do titulu (způsob obhospodařování, zákaz rozorání, další standardy).

73. Ustanovení § 26 a násl. upravují obecná pravidla výpočtu dotace.

74. Ustanovení § 27 až 37 - speciální sankční režim AEKO - upravuje důsledky nesplnění podmínek jednotlivých podopatření a titulů (škála snížení dotace 10–100 %, možnost vyřazení DPB z titulu). Konkrétně podle § 27 odst. 1 písm. b) V případě nesplnění podmínek provádění jednotlivých podopatření, s výjimkou podmínek uvedených v § 9 odst. 2 písm. b) bodu 2, Fond v závislosti na konkrétním nesplnění podle § 28 až 35 neposkytne dotaci za příslušné podopatření, titul nebo díl půdního bloku v příslušném kalendářním roce, nebo za celé období trvání období plnění víceletých podmínek,

75. , o stanovení podrobností evidence využití půdy podle uživatelských vztahů.

76. Toto nařízení vlády upravuje podrobnosti vedení evidence využití půdy podle uživatelských vztahů (LPIS), zejména vymezuje jednotlivé druhy zemědělských kultur a ekologicky významných prvků, které se v evidenci registrují. Zároveň stanoví, jaké další údaje se k půdním blokům, dílům půdních bloků a ekologicky významným prvkům v LPIS evidují, a definuje postupy a kritéria pro jejich zařazení do jednotlivých kategorií.

77. Ustanovení § 3b: travní porost (G) – zemědělsky obhospodařovaná orná půda využívaná k pěstování trav nebo jiných bylinných pícnin na přírodních či uměle osetých plochách, udržovaná mechanicky nebo pastvou; zahrnutí do střídání plodin na dobu kratší než 5 let; doplňující pravidla (odstavce 2–4).

78. Ustanovení § 3c odst. 1: úhor (U) – pro účely evidence zemědělsky obhospodařovaná orná půda ležící ladem a plocha vyňatá z produkce; může být bez porostu, přírodně osemeněná, s porostem vyseté plodiny, nebo s porostem trav a jiných bylinných pícnin (důraz na pojmové znaky „ležení ladem“, „vynětí z produkce“).

79. Ust. § 3d odst. 1 definuje trvalý travní porost jako zemědělsky obhospodařovanou půdu využívanou k pěstování trav nebo jiných bylinných pícnin.

80. Ust. § 3d odst. 4 stanoví, že rody jetel, vojtěška a další uvedené botanické druhy jsou trvalým travním porostem, jsou-li v porostu zastoupeny méně než z 50 %.

81. Platí, že travní porost je taková plocha, kde převládají trávy a pícniny, přičemž jeteloviny či jiné doprovodné druhy nesmí přesáhnout 50 % porostu.

82. , o zemědělství – úprava je relevantní z hlediska evidence v rozhodování o dotaci

83. Podle § 3 odst. 5 písm. a) Jestliže se dotace poskytuje, případně podmínka jejího poskytnutí se vztahuje na zemědělskou půdu, popřípadě na zalesněnou půdu, která byla v evidenci půdy podle § 3a vedena jako zemědělsky obhospodařovaná půda se zemědělskou kulturou stanovenou nařízením vlády podle § 3i, při rozhodování o poskytnutí dotace vychází příslušný orgán z evidence využití půdy vedené podle tohoto zákona, přičemž nepřihlíží k údajům o výměře parcel a druhu pozemků vedených podle zvláštního právního předpisu.

84. Ustanovení § 3g zákona upravuje aktualizaci evidence půdy. Ustanovení upravuje postup při aktualizaci evidence půdy vedené Fondem a stanoví uživatelům zemědělské půdy povinnost ohlásit Fondu vymezené změny týkající se prostorového určení dílů půdních bloků, jejich užívání a zemědělských kultur, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy nastaly. Na základě ohlášení změny Fond vede zvláštní evidenční řízení sui generis, jehož cílem je zajištění souladu údajů v evidenci půdy se skutečným stavem v terénu a právním titulem užívání půdy. Zákon současně stanoví postup při odstranění případných rozporů v ohlášení, zejména požadavek na předložení dohody mezi více uživateli nebo dokladu o právním důvodu užívání, a vymezuje případy, kdy Fond aktualizaci provede či naopak neprovede. Právní účinky provedené aktualizace nastávají zásadně dnem následujícím po dni, kdy Fond změnu do evidence zapracoval (§ 3g odst. 11), přičemž proti oznámení o aktualizaci je přípustná písemná námitka, o níž rozhoduje Ministerstvo zemědělství. Úprava tak sleduje zachování aktuálnosti evidence půdy, ochranu práv vlastníků i uživatelů a zabránění neoprávněnému čerpání zemědělských podpor vázaných na správnost údajů v LPIS.

85. Platí tedy, že pokud se dotace poskytuje (nebo podmínka jejího poskytnutí se vztahuje na zemědělskou půdu), při rozhodování o poskytnutí dotace se vychází z evidence půdy; nepřihlíží se k údajům katastru nemovitostí o výměře parcel a druhu pozemků.

86. Pokud je ve shora uvedeném ustanovení uvedeno, že při rozhodování o poskytnutí dotace vychází příslušný orgán z evidence využití půdy, z tohoto i z dalších ustanovení plyne zjevná vůle zákonodárce vést evidenci, která má ulehčit rozhodování o dotacích, tak aby poskytovatel dotace nemusel řešit vlastnické vztahy, skutečný stav kultury a druhu na půdním bloku atd. Je tedy v zájmu vlastníka i uživatele, aby tato evidence byla aktuální. To vyplývá i ze shora popsaného řízení – zahajuje se i na jeho žádost, může podat námitky.

87. Skutečnost, že § 3 odst. 5 zákona o zemědělství stanoví, že příslušný orgán při rozhodování o poskytnutí dotace vychází z evidence půdy, neznamená bez dalšího absolutní závaznost každého evidenčního údaje. Současně však nelze přehlédnout, že zákon vytváří samostatný mechanismus aktualizace evidence a přezkumu provedených změn. Dokud není evidovaný stav zákonem předvídaným postupem změněn nebo zpochybněn, představuje pro poskytovatele dotace základní skutkový podklad pro rozhodnutí.

88. , o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (SZIF) – úprava rozhodná pro důsledky rozdílu deklarované a zjištěné plochy; vyšší moc

89. Podle § 11i tohoto zákona

(1) Je-li nesplnění podmínky pro poskytnutí dotace stanovené v prováděcím právním předpise vydaným podle § 1 odst. 3 způsobeno v důsledku zásahu vyšší moci nebo mimořádné okolnosti podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, neztrácí žadatel nárok na dotaci, bylo-li ji možné poskytnout v době, kdy k zásahu vyšší moci nebo k mimořádné okolnosti ještě nedošlo.

(2) Je-li zásahem vyšší moci nebo mimořádnou okolností dotčena podmíněnost podle zákona o zemědělství, nelze uložit odpovídající sankci podle přímo použitelného předpisu Evropské unie.

(3) Případ vyšší moci nebo mimořádné okolnosti žadatel oznámí Fondu prostřednictvím informačního systému Fondu spolu s doložením tohoto případu, a to do 15 dnů od dne, kdy byl schopen tak učinit.

(4) Fond nepřihlíží k oznámení případu vyšší moci nebo mimořádné okolnosti, pokud toto oznámení žadatel učiní až poté, kdy jej Fond informoval o nesrovnalosti v jednotné žádosti nebo již žadateli oznámil svůj úmysl provést u něj kontrolu na místě a tato kontrola odhalí nesrovnalost.

90. Z citovaného zákonného ustanovení pro posuzovanou věc vyplývá, že pokud je nesplnění podmínky pro poskytnutí dotace způsobeno vyšší mocí nebo mimořádnou okolností, žadatel neztrácí nárok na dotaci, bylo-li ji možné poskytnout před vznikem této okolnosti; nelze uložit odpovídající sankci tam, kde je dotčena podmíněnost podle zákona o zemědělství; upraven je i postup podání a lhůty.

91. Podle (ve znění účinném do 31. 3. 2025), (1) Je-li plocha uvedená v jednotné žádosti pro opatření větší než plocha zjištěná v rámci kontrol podle , u níž byla splněna všechna kritéria způsobilosti a povinnosti vztahující se k podmínkám pro poskytnutí dotace (dále jen "zjištěná plocha"), Fond dotaci poskytne na základě plochy zjištěné pro dané opatření. V případě, že je rozdíl mezi celkovou plochou uvedenou v jednotné žádosti a celkovou plochou zjištěnou 0,1 ha nebo méně, zjištěnou plochu Fond stanoví jako plochu uvedenou v jednotné žádosti.

92. (2) Je-li rozdíl mezi plochou uvedenou v jednotné žádosti pro opatření a zjištěnou plochou větší než 3 % zjištěné plochy nebo 4 ha, Fond dotaci poskytne na základě zjištěné plochy snížené o 1,5násobek zjištěného rozdílu. Snížení dotace Fondem nesmí být vyšší než částka odpovídající ploše uvedené v jednotné žádosti.

93. Ze správního spisu vyplývá, že SZIF provedl fyzickou kontrolu DPB 3401/1 se zaměřením na ověření, zda se na ploše nachází kultura travní porost (G) evidovaná v LPIS podle Hranice DPB byly v terénu vyhledány pomocí přístroje GNSS Trimble.

94. Kontrolou bylo zjištěno, že převážná část plochy DPB 3401/1 nenaplňuje definici kultury G. Pokryv půdy byl tvořen převážně plevelnými druhy (např. rožec, ptačinec, kokoška pastuší tobolka, pcháče, další druhy), zatímco výskyt trav a bylinných pícnin byl sporadický, nejvýše do 10 %, a na některých místech zcela absentoval. Podle kontrolorů se plocha jevila jako porost vzniklý přírodním osemeněním udržovaný mechanickou kultivací, přičemž bylo lze usuzovat, že tam dochází k zemědělskému obhospodařování. Z těchto důvodů byla vyhodnocena jako úhor (U) podle § 3c uvedeného nařízení.

95. Na zbývající části DPB, tvořící úzký pás při jeho okraji, byl zjištěn porost tvořený více než z 50 % travami; tato část odpovídala kultuře G.

96. Za účelem objektivního posouzení pokryvnosti byla na ploše vyhodnocena sada 20 zkušebních ploch o velikosti 1 m². Čtyři linie byly vytyčeny po okrajích DPB v délce 50 m a každých 10 m byla označena a vyfotografována zkušební plocha. Každá zkušební plocha byla zaměřena pomocí GNSS Trimble. Vyhodnocení prokázalo, že více než 50 % trav a bylinných pícnin bylo přítomno pouze na čtyřech plochách, a to v okrajových částech DPB; tyto odpovídaly kultuře G. Na ostatních plochách byl výskyt trav minimální (do 10 %) či žádný. Fotodokumentace součástí protokolu zachycuje zřetelný přechod mezi částí odpovídající kultuře G a částí odpovídající kultuře U.

97. Kontrola byla provedena v období plné vegetace, a kontrolní orgán konstatoval, že nelze předpokládat, že by mohlo v nejbližší době dojít k nárůstu podílu trav a jiných bylinných pícnin do míry, že by tvořily více než 50% zastoupení v porostu. Závěr kontroly proto zněl, že převážná část DPB 3401/1 naplňuje znaky úhoru podle NV č. , zatímco pouze okrajová část splňuje podmínky pro evidenci kultury G.

98. Ze správního spisu dále vyplývá, že SZIF zahájil vůči žalobkyni řízení o aktualizaci evidence půdy podle § 3g zákona o zemědělství, a to z důvodu pochybností o správnosti evidence kultury travní porost (G) na DPB 3401/1. Podkladem pro tyto pochybnosti byly výsledky dřívějšího řízení sp. zn. 23/655/EPU/1/0072958, v jehož rámci bylo při ohledání dne 28. 3. 2024 zjištěno, že převážná část DPB nenaplňuje znaky kultury G. V uvedeném řízení však SZIF nemohl uvedené závěry vztáhnout ke dni 8. 12. 2023 (den navržené změny kultury), a proto byla tehdy provedena aktualizace v rozsahu odpovídajícím návrhu uživatelky. Proti oznámení o aktualizaci žalobkyně námitky nepodala.

99. V novém řízení byla žalobkyně výzvou č. j. SZIF/2024/0250690 vyzvána k doložení dokladů o skutečném stavu DPB nebo k potvrzení navržené změny. SZIF provedl na DPB fyzickou kontrolu dne 16. 4. 2024 (protokol č. j. SZIF/2024/0244483) za účelem ověření, zda se na doložené ploše skutečně nachází kultura G. Kontrola prokázala, že převážná část DPB odpovídá kultuře úhor (U) dle NV č. , zatímco kultura G se nachází pouze v úzkém okrajovém pásu. Závěry kontroly vycházely z posouzení 20 zkušebních ploch o velikosti 1 m², rozmístěných na čtyřech liniích vytyčených po obvodu DPB; více než 50 % trav a bylinných pícnin bylo zjištěno pouze na čtyřech okrajových plochách.

100. Žalobkyně podala proti kontrolnímu zjištění námitky (č. j. SZIF/2024/0299961 a následně č. j. SZIF/2024/0394119). Námitky byly vypořádány SZIF dne 28. 5. 2024 podle zákona o kontrole; SZIF neshledal důvod ke změně závěrů protokolu. Námitka podaná jako „oprava zjevné písařské chyby“ byla vyřízena odpovědí č. j. SZIF/2024/0404531, přičemž bylo uvedeno, že obsah je totožný s již vypořádanými námitkami.

101. SZIF shrnul argumenty žalobkyně následovně: (1) zpochybnění účelnosti kontroly; (2) poukaz na rozdílné výsledky předchozích kontrol; (3) tvrzení o vlivu hrabošů, mrazů, vegetačního stádia a použitých druhů osiva; (4) nesouhlas s povinností ohlašovat změnu kultury; (5) tvrzení o splnění podmínky kultury G na základě geotagovaných fotografií a navrhovaná alternativa ponechat část pozemku jako kulturu R.

102. SZIF námitky odmítl a uvedl zejména, že:

relevantní je pouze stav porostu ke dni navrhované změny evidence (§ 3g), nikoli stav minulý nebo očekávaný budoucí,

použití konkrétních druhů trav nebo kolísání pokryvnosti během roku nemění povinnost dodržet definici kultury dle NV č. ,

z fotodokumentace žalobkyně i ze snímků pořízených při kontrole vyplývá převaha plevelných druhů a pouze sporadický výskyt trav,

zapojený travní porost odpovídající definici G byl zjištěn pouze v okrajových částech DPB,

103. SZIF není oprávněn ponechat kulturu G ani R na ploše, pokud tomu neodpovídá skutečný stav ke dni posouzení.

104. Žalobkyně dále zaslala vyjádření dne 11. 5. 2024 (č. j. SZIF/2024/0346790) s fotodokumentací ze dnů 17. 4. 2024 a 11. 5. 2024. Ve vyjádření zopakovala, že kultura G byla na pozemku podle jejího názoru nepřetržitě přítomna; uvedla rovněž provedení dosevu dne 13. 4. 2024 a odkazovala na podané ohlášení vyšší moci. SZIF konstatoval, že fotodokumentace koresponduje se zjištěními kontroly a neprokazuje zapojený travní porost na převážné ploše.

105. Dne 29. 5. 2024 byla žalobkyně seznámena s podklady pro rozhodnutí ( ). Její následná podání neobsahovala nové skutečnosti a SZIF je zapracoval do odůvodnění rozhodnutí.

106. Dne 7. 6. 2024 žalobkyně zaslala SZIF „Nesouhlas s postupem SZIF“ (č. j. SZIF/2024/0405072), v němž polemizovala s procesem vyřízení námitek a namítala, že SZIF mohl jednoznačně identifikovat kontrolní protokol, proti němuž její námitka směřovala. SZIF uvedl, že postupoval v souladu se zákonem, neboť námitky proti protokolu o kontrole posuzuje orgán, který protokol vydal (§ 14 odst. 3 zákona o kontrole), a že řízení o aktualizaci evidence je vedeno jiným referentem, než který provedl kontrolu.

107. SZIF shrnul svůj postup následovně: dne 28. 5. 2024 bylo vydáno vypořádání námitek; podání žalobkyně ze dne 29. 5. 2024 bylo vyřízeno odpovědí ze dne 7. 6. 2024 a SZIF všechny námitky vypořádal v rámci odůvodnění rozhodnutí ve věci aktualizace evidence půdy. SZIF dále konstatoval, že převážná většina argumentace žalobkyně se vztahuje ke stavu minulému či očekávanému budoucímu, nikoli ke stavu aktuálnímu k datu 30. 4. 2024, které bylo rozhodné pro posouzení změny kultury. Podle SZIF bylo prokázáno, že na převážné ploše DPB 3401/1 se v uvedený den nenacházela kultura travní porost (G), nýbrž porost tvořený převážně plevelnými druhy, s výskytem trav a bylinných pícnin nejvýše do 10 %. SZIF dovodil, že jde o porost vzniklý přírodním osemeněním udržovaný mechanickou kultivací, který odpovídá kultuře úhor (U) dle NV č.

108. SZIF současně uvedl, že nezpochybňuje, že na pozemku mohlo v předchozím období proběhnout zatravnění kulturními druhy, avšak rozhodné je pouze zjištění aktuálního stavu k datu navrhované změny evidence. SZIF vycházel jednak z vlastního dokazování (protokol o kontrole ze dne 16. 4. 2024 a přiložená fotodokumentace), jednak z fotodokumentace předložené žalobkyní ke dnům 17. 4. 2024 a 11. 5. 2024, která podle SZIF osvědčovala stejný stav jako výsledky kontroly.

109. SZIF dále uvedl, že řízení bylo podle § 3g odst. 8 zákona o zemědělství zahájeno dnem doručení oznámení o zahájení řízení žalobkyni, tj. dne 29. 4. 2024, nikoli datem uvedeným na oznámení. Rozhodné datum pro posouzení aktuálního stavu bylo stanoveno na 30. 4. 2024.

110. SZIF proto rozhodl o aktualizaci evidence půdy podle § 3g odst. 3 zákona o zemědělství a změnil evidenci kultury na DPB 3401/1 v rozsahu uvedeném v oznámení o aktualizaci.

111. Z prvostupňového rozhodnutí SZIF vyplývá, že žalobkyně podala dne 16. 4. 2024 žádost o poskytnutí dotace v rámci agroenvironmentálněklimatických opatření (AEO) podle pro dva tituly:

112. Zatravňování orné půdy – běžná směs (A1BS) na plochách

DPB 5301190 4501/16 o výměře 0,54 ha,

DPB 5301190 5402/1 o výměře 0,19 ha (celkem 0,73 ha).

113. Zatravňování podél vodního toku – běžná směs (A4BSV) – DPB 5301190 3401/1 o výměře 1,06 ha.

114. Při administrativní kontrole provedené dne 26. 3. 2025 za kontrolní období od podání žádosti do 31. 12. 2024 SZIF zjistil u DPB 3401/1 následující: na ploše 0,78 ha deklarované v rámci titulu A4BSV byla v LPIS evidována nezpůsobilá kultura, došlo tím k porušení podmínky podle § 9 odst. 2 NV č. 80/2023.

115. SZIF proto podle nezohlednil plochu 0,78 ha do celkové zjištěné výměry. Po prostorovém proložení byla zjištěna způsobilá plocha DPB odpovídající 0,28 ha.

116. SZIF dále konstatoval rozdíl mezi deklarovanou a zjištěnou výměrou titulu A4BSV ve výši 0,78 ha, který přesáhl 3 % deklarované plochy. Proto postupoval podle a snížil výši platby o 1,5násobek zjištěného rozdílu.

117. SZIF v rozhodnutí dále uvedl, že:

- část výměry titulu A4BSV (0,28 ha) se nachází ve zranitelné oblasti dle NV č. ,

- sazba dotace byla proto na tuto plochu snížena na 5 983,21 Kč/ha.

118. V konečném důsledku vznikl žalobkyni nárok na dotaci pouze pro titul A1BS:

A1BS (0,73 ha) → dotace 5 631,14 Kč,

A4BSV (0,28 ha) → dotace 0 Kč (vzhledem k uplatněným srážkám a nezpůsobilosti části plochy).

119. S ohledem na shora citovanou relevantní právní úpravu a skutkový stav, který soud ověřil ze správního spisu, aniž by bylo třeba provádění důkazů, které žalobkyně označila, neboť soud nemá pochyb o správnosti skutkových závěrů, k nimž správní orgány dospěly, byly učiněny následující závěry.

120. Soud nařídil ve věci k žádosti žalobkyně jednání, při kterém zástupce žalobkyně zdůraznil, že pokud se na předmětném půdním bloku v daném období nenacházely travní pícniny, bylo to jednak z důvodu mrazu a hrabošů, jednak z důvodu, že kvalitní výsev trav, který žalobkyně použila, přirozeně nevzroste během jednoho roku, ale zatravňuje se postupně, čemuž odpovídá i zmenšování nezatravněné plochy konstatované žalovanou. Naproti tomu označení půdního bloku jako úhor, vyplývá hlavně z vůle vlastníka neobhospodařovat blok zemědělsky. Žalobkyně zdůraznila, že pozemek nenechala ležet ladem, ale provedla jeho osetí travní směsí a následné obhospodařování. Podle jejího názoru proto nebyly splněny znaky kultury úhor, a to bez ohledu na skutečnost, že v rozhodném období nebylo zastoupení trav a bylinných pícnin podle zjištění správních orgánů dostatečné.

121. Ustanovení stanoví základní podmínky, jejichž splnění je nezbytné pro poskytnutí dotace v podopatřeních agroenvironmentálněklimatických opatření (AEKO). Vymezuje zejména povinnost žadatele hospodařit na zařazených dílech půdních bloků v souladu s podmínkami stanovenými tímto nařízením, udržovat příslušný druh zemědělské kultury na celé deklarované ploše a dodržet speciální podmínky pro jednotlivé tituly. U žadatelů, kteří jsou v prvním roce zařazení do podopatření, ust. dále ukládá povinnost ohlásit změnu kultury na dílu půdního bloku, pokud dojde ke změně kultury uvedené v žádosti, a to tak, aby evidence LPIS odpovídala skutečnému stavu porostu.

122. Z ust. § 12 vyplývá, že poskytnutí dotace je bezprostředně podmíněno faktickým splněním všech stanovených požadavků během celého kontrolního období, tj. od dne podání žádosti do 31. prosince příslušného roku. Nesplnění kterékoliv z podmínek uvedených v § 12 vede podle povahy porušení ke snížení, neposkytnutí nebo vrácení dotace za daný kalendářní rok (§ 12 odst. 8), přičemž rozhodné je vždy posouzení skutečného stavu porostu a dodržení povinností žadatele na deklarovaných plochách.

123. Ustanovení stanoví základní podmínky, které musí žadatel splnit při užívání dílů půdních bloků zařazených do podopatření agroenvironmentálněklimatických opatření. Podle tohoto ustanovení je žadatel povinen deklarované plochy obhospodařovat v souladu s podmínkami příslušného titulu a zároveň zajistit, aby druh zemědělské kultury evidovaný v LPIS odpovídal skutečnému stavu porostu po celé rozhodné období.

124. Podle § 9 odst. 3 je rozhodným obdobím pro posouzení splnění podmínek doba od podání žádosti o poskytnutí dotace až do 31. prosince daného roku, a k posouzení způsobilosti se proto přihlíží ke všem změnám porostu a kultury, které v tomto období nastanou. Pokud se v rozhodném období na části deklarované plochy nenachází příslušná kultura stanovená pro dané podopatření (např. travní porost pro zatravňování orné půdy), nelze tuto plochu považovat za způsobilou a dotaci na ni poskytnout.

125. Ustanovení vymezuje znaky, za nichž lze zemědělskou půdu evidovat v LPIS jako travní porost (kultura G), tedy jako porost tvořený převážně travami a jinými bylinnými pícninami běžně využívanými k produkci krmiva. Splnění této definice je základním a nezbytným předpokladem způsobilosti dané plochy pro poskytnutí dotace v podopatřeních zatravňování orné půdy podle , která vyžadují, aby příslušný díl půdního bloku byl po celé rozhodné období skutečně veden jako travní porost. Neodpovídáli zjištěný stav porostu definici travního porostu podle , není taková plocha způsobilá k poskytnutí dotace a správní orgán je povinen ji ze zjištěné výměry vyloučit. Tato skutečnost má současně přímý vliv na výši dotace, neboť nezpůsobilé plochy se do výměry nezapočítávají a jejich deklarace nad skutečnou zjištěnou výměru vede k uplatnění sankčního mechanismu podle , včetně snížení nebo vynulování platby. Ustanovení tak určuje nejen charakter kultury evidované v LPIS, ale prostřednictvím její způsobilosti i zákonné limity pro výpočet a poskytování dotace v rámci předmětného agroenvironmentálněklimatického opatření.

126. Ustanovení upravuje postup SZIF při zjištění rozdílu mezi plochou deklarovanou žadatelem a plochou zjištěnou správním orgánem v rámci administrativní či fyzické kontroly. Pokud je zjištěná výměra nižší než výměra deklarovaná, SZIF je povinen nezohlednit nezpůsobilou část plochy a při určitém rozsahu rozdílu uplatnit sankční mechanismus spočívající ve snížení plateb.

127. Podle § 12b odst. 2 se v případě, že rozdíl mezi deklarovanou a zjištěnou výměrou přesáhne 4 ha nebo 3 % plochy, sníží dotace o 1,5násobek zjištěného rozdílu, přičemž při významnějším rozdílu může být dotace dotčeného opatření snížena až na nulu. Smyslem ustanovení je zajistit, aby žadatelé deklarovali plochy přesně a aby nebyla poskytnuta dotace na výměru, která nenaplňuje podmínky způsobilosti.

128. O žalobních námitkách uvážil městský soud takto:

Ad A. nepřezkoumatelnost rozhodnutí

129. Žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť z něj není zřejmé, jakou konkrétní dotační podmínku měla porušit. Má za to, že z právní úpravy nevyplývá ani požadavek, aby byl dotčený půdní blok po celé rozhodné období veden v kultuře G, ani požadavek na konkrétní kvalitu či hustotu travního porostu.

130. Dále zpochybňuje skutkové závěry správních orgánů, zejména zařazení části půdního bloku do kultury U. Tvrdí, že pozemek nebyl ponechán ladem ani vyňat z produkce a že správní orgány bez dostatečného vypořádání jejích námitek a důkazních návrhů převzaly závěry kontroly na místě a evidence LPIS.

131. Podle žalobkyně byly dotační podmínky splněny, neboť travní porost byl založen předepsaným osivem a následně řádně obhospodařován. Horší stav porostu přičítá nepříznivým přírodním vlivům, zejména mrazu, suchu a kalamitě hrabošů, které podle jejího názoru nemohou vést k odepření dotace.

132. Správní orgány nemohou vycházet pouze z výsledků kontroly na místě, ale musí zohlednit všechny relevantní okolnosti a důkazy. Současně namítá, že postup SZIF při opakovaném přeřazování částí pozemku mezi kulturami G a U je svévolný a neodpovídá skutečnému způsobu hospodaření na pozemku.

133. Soud konstatuje, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zcela zřejmé, z jakých skutkových i právních důvodů žalovaný rozhodl. Žalovaný vyšel ze zjištění, že na části deklarované plochy DPB č. 3401/1 o výměře 0,78 ha byla v evidenci využití půdy vedena zemědělská kultura úhor (U), která není způsobilou kulturou pro titul zatravňování orné půdy podél vodního útvaru podle bodu 4 Současně odkázal na tohoto nařízení a na zákona o zemědělství, podle něhož správní orgán při rozhodování o poskytnutí dotace vychází z evidence využití půdy. V odůvodnění přitom vysvětlil, proč plochu evidovanou jako úhor nezahrnul do zjištěné výměry a jaký vliv tato skutečnost měla na výši dotace. Z napadeného rozhodnutí je proto zřejmé, jaké skutkové okolnosti žalovaný považoval za rozhodné, které právní předpisy aplikoval i jakými úvahami byl při rozhodování veden.

134. Odvolací orgán výslovně odkázal na (AEKO), který stanoví pravidla pro zjištěnou výměru a vymezuje, které kultury lze pro účely dotace zohlednit, a na , o zemědělství, podle něhož správní orgán při rozhodování o poskytnutí dotace vychází z evidence využití půdy (LPIS).

135. Tyto odkazy byly v rozhodnutí uvedeny jednoznačně, a správní orgány v odůvodnění vysvětlily, že právě evidenční zařazení části DPB jako úhor (U) znemožnilo zahrnutí této plochy do zjištěné výměry pro daný titul AEKO.

136. Z napadeného rozhodnutí je tedy zřejmé, z jakých skutkových a právních důvodů bylo rozhodnuto. Námitku nepřezkoumatelnosti soud neshledal důvodnou.

137. Pokud žalobkyně odkazovala na rozsudky zdejšího soudu ze dne 18.02.2026, č.j. -60 ze dne 18.08.2026, č.j. -103 a ze dne 26.06.2025, č.j. -98, městský soud uvádí, že nejde o věci skutkově srovnatelné. Ve věci nyní řešené je těžiště sporu v evidenci částí DPB jako kultury U.

138. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2013, č.j. -57, není zrušení správního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost důsledkem každé, byť zjevné formální či stylistické chyby; vada musí dosahovat alespoň minimální intenzity, tedy reálně bránit přezkumu, ztěžovat ochranu práv účastníka nebo mít možný vliv na zákonnost rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost je proto namístě zejména tehdy, nelze-li z rozhodnutí zjistit jeho skutečné skutkové a právní důvody, vazbu mezi podklady, úvahami správního orgánu a výrokem či vypořádání podstatných námitek; soud tyto chybějící důvody nesmí sám domýšlet nebo nahrazovat (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2014, č.j. -19). Městský soud takovou vadu napadeného rozhodnutí neshledal.

139. Podle je pro posouzení užívané výměry a zemědělské kultury rozhodným obdobím doba ode dne podání žádosti do 31. prosince příslušného kalendářního roku. Právě v tomto období správní orgán zkoumá, zda plochy deklarované žadatelem splňují podmínky stanovené pro dané agroenvironmentálně-klimatické opatření.

140. Z obsahu správního spisu vyplývá, že část dotčeného dílu půdního bloku o výměře 0,78 ha byla s účinností od 30. 4. 2024 evidována v LPIS jako zemědělská kultura úhor (U). Tento stav byl výsledkem samostatného řízení o aktualizaci evidence půdy podle zákona o zemědělství, v němž byly námitky žalobkyně i následný podnět k přezkumnému řízení pravomocně vypořádány.

141. Žalobkyně dovozuje, že uvedená skutečnost nemůže mít pro poskytnutí dotace význam, protože po značnou část rozhodného období byla plocha evidována jako travní porost (G). S tímto názorem se soud neztotožňuje.

142. Z právní úpravy nevyplývá možnost rozdělit rozhodné období na část „způsobilou“ a „nezpůsobilou“ a následně poměřovat nárok na dotaci podle délky evidence jednotlivých zemědělských kultur. Naopak ukládá posuzovat užívanou výměru a zemědělskou kulturu v celém období od podání žádosti do 31. prosince příslušného roku. Pokud v průběhu tohoto období dojde ke změně evidence tak, že část deklarované plochy přestane splňovat podmínky stanovené pro daný titul, musí být tato skutečnost při posouzení žádosti zohledněna.

143. Nelze proto přisvědčit ani argumentaci žalobkyně, že rozhodující měla být převážná délka období, po kterou byla plocha evidována jako travní porost, popřípadě převaha takto evidované výměry. Právní úprava takové kritérium nestanoví. Rozhodné je, že v části zákonem vymezeného období byla předmětná výměra vedena jako kultura úhor, která nesplňovala podmínky pro zařazení do předmětného titulu agroenvironmentálně-klimatického opatření.

144. Žalovaný přitom při rozhodování vycházel z údajů evidence využití půdy podle § 3 odst. 5 písm. a) zákona o zemědělství. Za situace, kdy byla část dotčeného dílu půdního bloku v rozhodném období evidována jako úhor, postupoval správně, pokud tuto výměru nezahrnul do zjištěné plochy a následně zohlednil rozdíl mezi deklarovanou a zjištěnou výměrou při aplikaci .

145. Na uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost, že v pozdějším období došlo k částečné změně evidence ve prospěch žalobkyně a rozsah plochy evidované jako kultura G byl rozšířen. Tato změna se promítla do evidence od okamžiku své účinnosti, avšak sama o sobě nezpochybňuje správnost závěru, že v části rozhodného období byla předmětná výměra vedena jako kultura úhor.

146. Námitka, podle níž žalovaný nezohlednil dobu, po kterou byla plocha evidována jako kultura G, proto není důvodná.

Ad C. Nevypořádání se s námitkami a důkazními návrhy; nesprávné zjištění skutkového stavu

147. Žalobkyně namítá, že správní orgány nesprávně považovaly výsledek řízení o aktualizaci evidence půdy v LPIS za rozhodující pro posouzení nároku na dotaci. Podle jejího názoru řízení o evidenci půdy a řízení o poskytnutí dotace sledují odlišné otázky a žalovaný proto nemohl rezignovat na samostatné posouzení, zda byly splněny podmínky dotačního titulu AEKO.

148. Správní orgány se nevypořádaly s jejími námitkami a důkazními návrhy. V průběhu řízení předložila rozsáhlou fotodokumentaci, důkazy o prováděném hospodaření, sečích a sklizni sena, avšak správní orgány tyto podklady fakticky pominuly a bez dalšího převzaly závěry plynoucí z evidence LPIS a z kontroly na místě. V důsledku toho podle žalobkyně nebyl skutkový stav zjištěn úplně a bez důvodných pochybností.

149. Žalobkyně současně zpochybňuje věcnou správnost závěru, že část pozemku představovala úhor. Poukazuje na to, že půdu soustavně obhospodařovala, opakovaně dosévala travní směsi, prováděla seče a sklízela seno. Pozemek proto podle ní nemohl být považován za půdu ponechanou ladem či vyňatou z produkce, tedy za úhor, ale naopak splňoval znaky travního porostu.

150. Správní orgány nesprávně vycházely především z momentálního vizuálního stavu porostu v době kontroly. Opomíjely přitom, že cílem dotačního opatření je založení a obhospodařování travního porostu, nikoli dosažení určitého vzhledu porostu v konkrétním okamžiku. Pomalejší a nerovnoměrné vzcházení travních směsí, zejména za nepříznivých klimatických podmínek a při přemnožení hrabošů, je přirozeným jevem, který nemůže sám o sobě znamenat nesplnění dotačních podmínek.

151. Odkázala na stanoviska Agentury ochrany přírody a krajiny a na rozhodnutí vydaná v (jí odkazovaných) obdobných dotačních věcech, z nichž podle ní vyplývá, že při hodnocení zatravněných ploch je třeba zohledňovat použitý typ osiva, přírodní podmínky a dlouhodobý vývoj porostu. Má za to, že žalovaný se od těchto závěrů bezdůvodně odchýlil.

152. Pokud jde o metodiku kontroly provedené SZIF, žalobkyně namítá, že hodnocení několika vybraných zkusných ploch nemohlo věrohodně postihnout stav celého půdního bloku, že použitá metoda nemá oporu v právních předpisech a že z jejích výsledků nelze spolehlivě dovodit, že dotčená část pozemku nebyla travním porostem. Z těchto důvodů považuje skutkové závěry správních orgánů za nesprávné a nedostatečně podložené.

153. Podle § 3 odst. 5 písm. a) zákona o zemědělství příslušný orgán při rozhodování o pozemkové dotaci vychází z evidence využití půdy (LPIS). To sice neznamená bezvýhradnou a čistě formální vázanost jejím zápisem, LPIS však představuje zákonem určený přímý a výchozí podklad; nejde tedy o předběžnou otázku, kterou by bylo nutné v dotačním řízení znovu plně dokazovat. V dané věci navíc závěr o kultuře úhoru nebyl mechanickým převzetím evidence. Vycházel z kontroly na místě, při níž bylo na dvaceti zkušebních plochách zaměřených metodou GNSS a doložených fotodokumentací zjištěno, že na sporné části převládaly plevelné druhy, zatímco trávy a bylinné pícniny se vyskytovaly jen sporadicky, nejvýše v rozsahu 10 %. Plocha proto nenaplňovala znaky travního porostu podle , ale mohla být evidována jako úhor podle téhož nařízení.

154. Fotodokumentace, doklady o dosevech, sečích a sklizni, jakož i tvrzené nepříznivé klimatické vlivy a výskyt hrabošů nebyly opomenuty, avšak samy neprokazovaly, že plocha v rozhodném období skutečně byla travním porostem. Správní orgány nebyly povinny hodnotit předpokládaný budoucí vývoj porostu ani nahrazovat aktuální zjištění agronomickými prognózami; rozhodný byl zjištěný faktický stav a jeho promítnutí do LPIS. Námitky proti metodě kontroly soud rovněž neshledal důvodnými, neboť kontrola byla dostatečně objektivizována počtem, rozmístěním a zaměřením zkušebních ploch i fotodokumentace.

155. Soud konstatuje, že správní orgány vycházely z evidence půdy vedené podle uživatelských vztahů (§ 3 odst. 5 zákona o zemědělství) a z výsledků kontrol na místě. Tyto podklady jsou zákonem stanoveným základem pro rozhodnutí o dotaci. Správní orgány nejsou povinny hodnotit agronomické prognózy ani budoucí vývoj porostu; posuzují aktuální stav ke dni navržené změny.

156. Z odůvodnění správních rozhodnutí je zřejmé, že evidence LPIS nebyla použita mechanicky, nýbrž byla výsledkem fyzické kontroly SZIF, která zjistila, že na sporné části DPB převládal plevelný porost (rožec, ptačinec, kokoška pastuší tobolka, pcháče a jiné), výskyt trav a bylinných pícnin byl sporadický, nejvýše do 10 %, současně nešlo o plochu ponechanou ladem (nebyly zjištěny přerostlé plevele starší jednoho roku). Proto byla plocha kvalifikována jako obhospodařovaný úhor (U) podle (LPIS). Závěr o kultuře U tedy nebyl pouhým převzetím evidence, ale odrážel zjištěný faktický stav. Žalobkyně ostatně sama nezpochybňuje, že travní porost nebyl v rozhodném období plně zapojen, dovozuje však, že tato okolnost byla důsledkem klimatických podmínek, výskytu hrabošů a přirozeného vývoje nově založeného porostu.

157. Správní orgán nerozhodoval o dotaci na základě „vázanosti“ výsledkem řízení o aktualizaci evidence, ale na základě stavu evidence půdy vedené v LPIS, který byl výsledkem kontroly provedené v souladu se zákonem o zemědělství (§ 3g).

158. Evidence LPIS je přímým podkladem rozhodnutí o dotaci podle zákona o zemědělství, nikoli předběžnou otázkou v procesním smyslu ust. . Správní orgány proto nebyly povinny znovu dokazovat skutkový stav, který byl ověřen při kontrole, a vypořádání námitek žalobkyně vůči evidenci probíhalo již v řízení podle zákona o zemědělství.

159. Ze zákona o zemědělství plyne, že evidence využití půdy představuje základní podklad pro rozhodování o dotacích. Současně však správní orgány nejsou zbaveny povinnosti vycházet ze skutečného stavu věci. V posuzovaném případě přitom zápis v LPIS nebyl od skutečného stavu oddělen, nýbrž byl výsledkem kontroly na místě, jejímž účelem bylo právě ověření skutečného charakteru porostu na dotčené ploše.

160. Z těchto závěrů tedy dle soudu vyplývá, že pokud byla evidence dle žalobkyně nesprávná, měla se proti vadné evidenci bránit. V řízení o evidenci byly dle soudu rovněž relevantní námitky o tom, že při určení druhu půdního fondu jako úhoru nutno přihlížet k vůli zemědělce ponechat půdu ladem a nijak ji nevyužívat k zemědělské produkci oproti půdnímu bloku G, kdy je tato půda využívána k pěstování trav. Soud však v nyní projednávané věci nepřezkoumává zákonnost rozhodnutí vydaných v řízení o aktualizaci evidence půdy. Posuzuje pouze to, zda žalovaný mohl z takto evidovaného stavu při rozhodování o dotaci vycházet.

161. Předmětné agroenvironmentálně-klimatické opatření sleduje podporu ploch, které fakticky vykazují vlastnosti odpovídající podporovanému způsobu hospodaření. Pro posouzení nároku na dotaci proto není rozhodující samotný úmysl žadatele dosáhnout požadovaného stavu v budoucnu, ale splnění podmínek stanovených právní úpravou v rozhodném období.

162. Žalobkyně tvrdí, že správní orgány ignorovaly její fotodokumentaci, tvrzení o provedené sklizni a stanovisko AOPK. Takové tvrzení však neodpovídá obsahu napadeného rozhodnutí.

163. Odvolací orgán reagoval na námitky týkající se kvality porostu, vysvětlil, že předmětem podpory nemůže být plocha s kulturou úhor bez ohledu na důvod jejího vzniku, vyložil, proč stanovení kultury v LPIS odráželo skutečný stav zjištěný při kontrole, a přiměřeně se vypořádal i s odkazem žalobkyně na jiné opatření (BISS), které má odlišný účel i podmínky.

164. Skutečnost, že správní orgán námitkám nepřisvědčil, neznamená, že by se s nimi nevypořádal. Rozsah odůvodnění odpovídá povinnosti podle a .

165. Pokud jde o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2019, č. j. -38, tento nedopadá na projednávanou věc, týká se povinnosti podle § 48 odst. 7 zákona č. 202/1992 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, odvést výnos provozování loterií do státního rozpočtu.

166. Soud nicméně zdůrazňuje, že žalobkyně i při ústním jednání uvedla, že travní porost na předmětném bloku nebyl souvislý a zapojoval se v průběhu tří let postupně. Žalobkyně však tento skutkový stav jinak hodnotí. To však nelze hodnotit jako nedostatečně zjištěný skutkový stav.

167. Lze shrnout, že mezi účastníky ve skutečnosti není zásadní spor o tom, jaký byl faktický stav porostu na dotčené části půdního bloku v době provedených kontrol. Žalobkyně ani v průběhu soudního řízení nezpochybňovala, že zastoupení trav a jiných bylinných pícnin na části plochy nedosahovalo úrovně, kterou správní orgány zjistily při terénní kontrole, a sama uváděla, že travní porost se vzhledem k použitým druhům osiva, klimatickým podmínkám a následkům kalamitního výskytu hraboše polního zapojoval postupně v průběhu několika let. Podstata sporu proto nespočívá primárně ve zjištění skutkového stavu, nýbrž v jeho právním hodnocení. Zatímco správní orgány dospěly k závěru, že zjištěný stav nenaplňoval znaky kultury travní porost ve smyslu právní úpravy a odpovídal kultuře úhor, žalobkyně se domnívá, že i přes tehdejší podobu porostu byly podmínky dotačního titulu splněny, protože porost byl založen, obhospodařován a jeho stav byl ovlivněn mimořádnými okolnostmi. Samotná existence tohoto odlišného právního názoru však neznamená, že by skutkový stav nebyl správními orgány dostatečně zjištěn

Ad D. Nezákonné vyloučení účinků uznaného OVM

168. Žalobkyně namítá, že splnila všechny podmínky pro poskytnutí dotace AEKO a oznámení vyšší moci podala pouze z opatrnosti. Poukazuje na to, že SZIF uznal jako vyšší moc poškození porostu způsobené mrazy a kalamitním výskytem hraboše polního a současně jí sdělil, že z těchto okolností nebudou vyvozovány sankční důsledky.

169. Podle žalobkyně byl horší stav porostu, jeho rozvolnění a zvýšený výskyt plevelů přímým důsledkem mimořádných přírodních podmínek, nikoli nedostatků v hospodaření. Uznáním vyšší moci správní orgány podle jejího názoru fakticky akceptovaly, že stav porostu byl těmito okolnostmi negativně ovlivněn. Je rozporné, že správní orgány na jedné straně vyšší moc uznaly, avšak na straně druhé z téhož stavu porostu dovodily přeřazení části pozemku do kultury U a následné nepřiznání dotace. Tím byly účinky uznané vyšší moci fakticky obcházeny.

170. Po uznání vyšší moci nebylo možné vůči ní uplatnit ani krácení dotace či další sankční důsledky. Správní orgány nesprávně aplikovaly sankční mechanismus podle , přestože zvláštní úprava obsažená v nařízení AEKO takový postup neodůvodňovala a okolnosti případu byly navíc ovlivněny vyšší mocí.

171. Žalobkyně uzavírá, že uznané mimořádné okolnosti měly vést k zachování jejího nároku na dotaci, případně alespoň vyloučit jakékoli negativní důsledky vyplývající ze zjištěného stavu porostu. Jádrem její námitky je, že správní orgány přisoudily rozhodující význam následkům vyšší moci, přestože samy její existenci uznaly.

172. Ze správního spisu vyplývá, že žalobkyni bylo sdělením SZIF ze dne 2. 12. 2024 uznáno ohlášení vyšší moci spočívající v mimořádném výskytu hraboše polního a nepříznivých klimatických podmínkách. Současně bylo žalobkyni sděleno, že případné sankce vzniklé v důsledku těchto mimořádných okolností nebudou uplatněny.

173. Z uvedeného však nelze dovodit, že by uznání vyšší moci samo o sobě měnilo evidovaný druh zemědělské kultury vedený v LPIS nebo zakládalo povinnost správních orgánů považovat plochu za způsobilou pro poskytnutí dotace bez ohledu na její skutečný stav. Ohlášení vyšší moci a řízení o aktualizaci evidence půdy podle § 3g zákona o zemědělství sledují odlišné účely a jejich právní důsledky se nepřekrývají.

174. Uznání vyšší moci může mít význam při posuzování důsledků nesplnění konkrétní dotační povinnosti. Nemění však samo o sobě závěr správních orgánů o tom, jaká zemědělská kultura byla na dotčené ploše v rozhodném období evidována a zda tato plocha splňovala podmínky způsobilosti pro příslušný dotační titul.

175. V projednávané věci nebyla dotace krácena z důvodu, že by žalobkyně byla sankcionována za nedostatečnou péči o porost nebo za porušení některé z provozních povinností stanovených Rozhodující bylo, že část deklarované výměry o rozsahu 0,78 ha nebyla v rozhodném období vedena jako kultura G, nýbrž jako kultura U, a nebyla proto zahrnuta do zjištěné plochy pro příslušný titul.

176. Následná aplikace nebyla sankcí za vznik škody způsobené mrazem či hrabošem polním. Šlo o zákonný důsledek rozdílu mezi výměrou deklarovanou v žádosti a výměrou zjištěnou jako způsobilou pro poskytnutí dotace. Ustanovení upravuje objektivní mechanismus výpočtu dotace navázaný na rozdíl mezi deklarovanou a zjištěnou plochou a neupravuje odpovědnost žadatele za vznik tohoto rozdílu.

177. Nelze proto přisvědčit žalobkyni, že správní orgány uznanou vyšší moc „obešly“ tím, že následně vycházely z evidence kultury U a aplikovaly . Uznání vyšší moci se vztahovalo k důsledkům mimořádných okolností v rámci dotačních podmínek, nikoli k posouzení a evidenci zemědělské kultury v LPIS. Skutečnost, že mimořádné okolnosti mohly ovlivnit stav porostu, sama o sobě neznamená, že správní orgány byly povinny považovat dotčenou plochu za kulturu G, pokud výsledky kontroly a navazující evidence svědčily o opaku.

178. Tedy sleduje odlišný typ situace: nesoulad mezi deklarovanou a zjištěnou plochou. Nehodnotí porušení jednotlivých provozních povinností v rámci provádění opatření, ale koriguje objektivní rozdíl mezi tím, co bylo uvedeno v žádosti, a tím, co bylo zjištěno. Naproti tomu –37 AEKO upravují vnitřní sankční režim opatření, tedy porušení podmínek provádění příslušných podopatření/titulů (např. nepovolené zásahy, termíny, zákaz činností apod.).

179. Nezpůsobilost části plochy z důvodu jiné kultury (U místo G) je primárně otázkou způsobilosti ( AEKO) a současně vede k objektivnímu rozdílu mezi deklarovanou a zjištěnou výměrou, který adresuje. Tyto režimy se nevylučují, ale dopadají na odlišné roviny.

180. Argumentace, že nastavení prahů v § 12b („3 % nebo 4 ha“) znevýhodňuje malé zemědělce, nemůže obstát v rovině zákonnosti napadeného rozhodnutí. Správní orgány jsou vázány zákonem; posouzení vhodnosti či spravedlivosti zákonných parametrů přesahuje meze přezkumu zákonnosti.

181. Ustanovení je obecně závazné a abstraktní; jeho aplikace v dané věci nevybočila z jeho textu ani účelu. Individuální proporcionalitu správní orgán zohledňuje tam, kde mu to právní úprava umožňuje (např. rozmezí sankčních procent v rámci AEKO), nikoli však proti taxativně stanovenému korekčnímu schématu u rozdílů ploch.

182. Přeřazení části DPB do kultury U není sankcí, ale evidenčním vyjádřením faktického stavu porostu podle NV LPIS. Nelze je proto nahlížet jako „sankci, jež je v rozporu s uznaným OVM“. Následná korekce podle § 12b pak není „druhou sankcí“, nýbrž aritmetickou korekcí dotace odpovídající zjištěné způsobilé výměře (a zákonnému koeficientu). Nejde o nepřípustnou kumulaci sankcí, ale o sekvenci dvou odlišných kroků: (i) evidence stavu (U vs. G), (ii) korekce za objektivní rozdíl ploch.

Ad E. Nezákonné rozhodnutí o sankci

183. Žalobkyně namítá, že Fond nebyl oprávněn snížit dotaci podle , neboť nařízení AEKO obsahuje speciální úpravu vyhodnocení nesplnění podmínek provádění jednotlivých podopatření a titulů a stanoví možnost snížení dotace o 10–100 % včetně možnosti vyřazení DPB z příslušného titulu (–37 nařízení AEKO). Tato ustanovení sankcionují i nesplnění podmínek podopatření zatravňování orné půdy a některých podmínek nařízení AEKO. Žalobkyně se nedopustila žádného nesplnění uvedeného ve speciální úpravě (–37 nařízení AEKO), a proto jí nelze dotaci nepřiznat obecným postupem podle ZSZIF.

184. Žalovaný podle své metodiky všechny podmínky nezahrnuté do § 28–37 nařízení AEKO sankcionuje „v rámci vyhodnocení plnění podmínky zemědělského obhospodařování“ a pouze ty výslovně uvedené podle „sankčního systému AEKO“. Tento mechanický postup bez individuálního posouzení závažnosti porušení a bez zohlednění rozdílů mezi sankčními systémy není ústavně konformní. Sankce podle speciální úpravy AEKO za obdobné porušení může být výrazně nižší než sankce podle obecného , což je nepřípustné a odporuje účelu dotace AEKO.

185. Tento postup znevýhodňuje malé zemědělce oproti velkým. Spodní hranice pro snížení dotace podle je alternativně buď 3 % zjištěné plochy, nebo 4 ha, což je nastaveno pro zemědělce s rozsáhlými výměrami. Žalobkyně deklarovala půdu v jednotkách hektarů, a proto je výrazně sankcionována již při prohřešku v řádu desítek m², zatímco velkým zemědělcům je odpuštěn prohřešek i na velmi velkých plochách. Výklad a aplikace má být restriktivní a před uložením sankce je nutné zvážit všechny individuální okolnosti věci.

186. V dané situaci bylo navíc použití sankčního systému podle ZSZIF vyloučeno z důvodu uznání OVM. Fond a žalovaný jej přesto aplikovali, čímž došlo k ponížení dotace na 0 Kč. Již z tohoto důvodu je napadené rozhodnutí podle žalobkyně věcně nesprávné. Žalobkyně namítá, že SZIF neměl aplikovat , neboť nařízení AEKO obsahuje speciální sankční režim (–37 NV č. 80/2023).

187. K tomu soud uvádí, že ust. a ustanovení až upravují odlišné situace, a proto mezi nimi není vztah speciality.

188. Ust. § 12b dopadá na objektivně zjištěný rozdíl mezi výměrou deklarovanou v jednotné žádosti a výměrou, u níž byla kontrolou ověřena všechna kritéria způsobilosti; jde o korekci výpočtu dotace podle skutečně zjištěné výměry. Naproti tomu § 27 až § 37 nařízení AEKO upravují následky porušení konkrétních povinností při provádění opatření, například nedodržení termínů, způsobu hospodaření, podmínek výsevu či zákazů hnojení.

189. V projednávané věci nebylo žalobkyni vytýkáno takové porušení povinnosti, nýbrž skutečnost, že 0,78 ha deklarované plochy nebylo způsobilé pro titul A4 BSV, neboť bylo vedeno jako úhor. Vznikl proto rozdíl mezi deklarovanou výměrou 1,06 ha a zjištěnou výměrou 0,28 ha, na který § 12b přímo dopadá; při rozdílu vyšším než 3 % zjištěné plochy zákon stanoví snížení o 1,5násobek rozdílu, aniž by správní orgán mohl tento mechanismus individuálně zmírňovat.

190. Skutečnost, že zákonná hranice stanovená v může mít odlišné ekonomické důsledky pro různé žadatele podle rozsahu jimi deklarovaných ploch, sama o sobě nezakládá nezákonnost použité právní úpravy ani porušení zásady rovnosti. Správní orgány jsou povinny aplikovat zákonné kritérium shodně vůči všem žadatelům.

191. Městský soud proto uzavírá, že žalovaný nepochybil, pokud na zjištěný rozdíl mezi deklarovanou a způsobilou výměrou aplikoval . Nešlo o obcházení sankčního režimu stanoveného , ani o nepřípustnou kumulaci sankcí, ale o použití zákonného mechanismu pro stanovení výše dotace v případě rozdílu mezi deklarovanou a zjištěnou plochou. Námitka proto není důvodná.

192. Městský soud proto nepřisvědčil argumentaci žalobkyně, že žalovaný měl namísto aplikovat výlučně sankční režim upravený v až Uvedená právní úprava totiž nesleduje totožný účel. Sankční ustanovení nařízení vlády dopadají na případy porušení konkrétních povinností stanovených jednotlivými agroenvironmentálně-klimatickými opatřeními, zatímco upravuje zákonný postup pro stanovení výše dotace v situaci, kdy je mezi plochou deklarovanou žadatelem a plochou zjištěnou jako způsobilou rozdíl přesahující zákonem stanovenou mez. Nejde proto o vztah obecné a zvláštní právní úpravy, nýbrž o dva samostatné mechanismy dopadající na odlišné skutkové situace.

193. V projednávané věci nebyla žalobkyni vytýkána porušení povinností, která by zakládala postup podle až Rozhodující bylo, že část deklarované plochy nebyla v rozhodném období vyhodnocena jako způsobilá pro poskytnutí dotace, v důsledku čehož vznikl rozdíl mezi deklarovanou a zjištěnou výměrou. Za této situace byl žalovaný povinen aplikovat způsobem předvídaným zákonem. Nejednalo se proto ani o obcházení speciální právní úpravy AEKO, ani o nepřípustnou kumulaci sankcí, ale o zákonný důsledek zjištěného rozdílu mezi deklarovanou a způsobilou plochou.

IV.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

194. S ohledem na vše shora uvedené dospěl soud k závěru, že rozhodnutí žalovaného, kterým bylo odvolání žalobkyně zamítnuto, bylo vydáno v souladu se zákonem a shora uvedené žalobní námitky uplatněné žalobkyní nejsou důvodné. Soudu tedy nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou podle zamítnout.

195. Ustanovení , o Státním zemědělském intervenčním fondu, a ustanovení až , o stanovení podmínek provádění agroenvironmentálně-klimatických opatření, upravují odlišné právní instituty a nejsou ve vztahu speciality. Zatímco stanoví postup pro určení výše dotace v případě rozdílu mezi deklarovanou a zjištěnou způsobilou plochou, až nařízení vlády upravují následky porušení konkrétních podmínek jednotlivých agroenvironmentálně-klimatických opatření. Vznik rozdílu mezi deklarovanou a zjištěnou plochou proto nevylučuje aplikaci jen proto, že nařízení vlády obsahuje samostatný sankční režim pro porušení podmínek AEKO.

196. Výrok o nákladech řízení má oporu v , podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně v řízení úspěšná nebyla, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalovanému, který měl v řízení plný úspěch, však žádné náklady spojené s tímto řízením nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 16. září 2026

JUDr. Slavomír Novák v.r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje X