Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 583/2026

3 Tdo 583/2026-1386

USNESENÍ

Petr KLEČKA

37/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod

sp. zn. , takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu

se

dovolání obviněného Petra Klečky

odmítá.

Odůvodnění:I.

1.

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 4. 2025, sp. zn. ,

byl obviněný Petr Klečka (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1,

odst.

5 písm. a) zákona č.

, ve znění (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil jednáním spočívajícím v tom, že

jako místopředseda představenstva obchodní společnosti GOLEM – velkoobchod nápoji a. s., IČO: 252 06 010, dne 16. 9. 2009 v Karlových Varech, okr. Karlovy Vary, při uzavírání smlouvy o převodu obchodního podílu na obchodní společnosti GOLEM – energo, s. r. o. (v

současnosti působící pod firmou RENERGO s.r.o.), IČO: 280 12 747, mezi obchodní společností GOLEM – velkoobchod nápoji a. s., jako převodcem, a obchodní společností Karlovarské minerální vody, a. s., IČO: 147 06 725 (nyní MATTONI 1873 a.s.), jako nabyvatelem, a to za sjednanou cenu takto převáděného obchodního podílu ve výši 86.358.719

Kč

,

úmyslně před zástupci nabyvatele zmíněného obchodního podílu zamlčel podstatné skutečnosti, když jako zástupce převodce podepsal čestné prohlášení o tom, že nejsou vedeny žádné soudní spory s dopadem na převáděnou společnost, ani že zde nejsou skutečnosti, které by zakládaly možnost třetích osob takové spory zahájit, a dále že neexistují žádné obchodní či jiné smlouvy, z nichž by vyplývaly budoucí podstatné závazky (převáděné) společnosti, přičemž v této spojitosti vědomě zamlčel

a) existenci dohody o vyplňovacím oprávnění uzavřené dne 30. 6. 2009 mezi obchodní společností PETROL PLZEŇ, spol. s ro., IČO: 483 62 344, zastoupenou jejím jednatelem Ing.

Jiřím Průhou, jako věřitelem, a obchodní společností Autocentrum Stará Role, s. r. o., IČO: 280 03 411, zastoupenou jejím jednatelem Petrem Klečkou, jako dlužníkem, a to za

účasti ručitelů, jimiž byly fyzická osoba jménem Petr Klečka, obchodní společnost GOLEM – velkoobchod nápoji a. s. zastoupená předsedou představenstva Petrem Klečkou, a obchodní společnost GOLEM – energo, s. r. o., zastoupená jednatelem Petrem Klečkou

,

b) existenci biankosměnky vlastní vystavené dne 30. 6. 2009 na řad obchodní společnosti PETROL PLZEŇ, spol. s r.o., IČO: 483 62 344, jako věřitele obchodní společností Autocentrum Stará Role, s. r. o., IČO: 280 03 411, jako dlužníkem, na níž figurovaly jako směneční rukojmí fyzická osoba jménem Petr Klečka, obchodní společnost GOLEM

– velkoobchod nápoji a. s.

a obchodní společnost GOLEM – energo, s. r. o., kterážto biankosměnka byla posléze na základě výše uvedené dohody o vyplňovacím oprávnění ze dne 30. 6. 2009 v přesně nezjištěný den vyplněna o dlužnou částku ve výši 13

.185.074

Kč a termín splatnosti vyjádřený datem 7. 12. 2010,

c) existenci dohody o vyplňovacím oprávnění uzavřené dne 30. 6. 2009 mezi obchodní společností PETROL PLZEŇ, spol. s r.o., IČO: 483 62 344, zastoupenou jejím jednatelem Ing. Jiřím Průhou, jako věřitelem, a obchodní společností GOLEM – autodoprava s.r.o., IČO:

263 29 352, zastoupenou jejím jednatelem Petrem Klečkou, jako dlužníkem, a to za

účasti ručitelů, jimiž byly fyzická osoba jménem Petr Klečka, obchodní společnost GOLEM – velkoobchod nápoji a. s. zastoupená předsedou představenstva Petrem Klečkou, a obchodní společnost GOLEM – energo, s. r. o., zastoupená jednatelem Petrem Klečkou,

d) biankosměnky vlastní vystavené dne 30. 6. 2009 na řad obchodní společnosti PETROL PLZEŇ, spol. s r.o., IČO: 483 62 344, jako věřitele, obchodní společností GOLEM – autodoprava s.r.o., IČO: 263 29 352, jako dlužníkem, na níž figurovaly jako směneční rukojmí fyzická osoba jménem Petr Klečka, a dále obchodní společnost GOLEM – velkoobchod nápoji a. s. a obchodní společnost GOLEM – energo, s. r. o., kterážto biankosměnka byla posléze na základě výše uvedené dohody o vyplňovacím oprávnění ze dne 30. 6. 2009 v přesně nezjištěný den vyplněna o dlužnou částku ve výši 48

.015.326

Kč a termín splatnosti vyjádřený datem 29. 8. 2011,

přičemž existenci těchto dohod o vyplňovacím oprávnění i biankosměnek následně zamlčel i při sepisování předávacího protokolu ze dne 30. 9. 2009 a při sepisování notářských zápisů NZ 36/2011, N 38/2011 a NZ 37/2011, N 39/2011 dne 1. 3. 2011, ačkoliv si existence těchto dohod a biankosměnek, a tím i potenciálních závazků obchodní společnosti GOLEM – energo, s. r. o., z těchto biankosměnek, byl vědom již nejpozději od 30. 6. 2009,

kdy tímto svým jednáním uvedl nabyvatele předmětného 100% obchodního podílu na

obchodní společnosti GOLEM – energo, s. r. o., v omyl ohledně podstatných skutečností významných z hlediska možného posouzení skutečné hodnoty takto převáděného obchodního podílu, načež nabyvatel předmětného obchodního podílu jednající v tomto omylu vyvolaném jmenovaným Petrem Klečkou uhradil smluvně sjednanou cenu takto převáděného obchodního podílu ve výši 86

.358.719

Kč, a to formou zápočtu pohledávky převodce proti své vlastní pohledávce za převodcem ve výši 219

.400.000

Kč,

následně byl usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 12. 2018, č.

j. -531,

schválen smír mezi žalobcem Petrol Plzeň a žalovaným

RENERGO

s.r.o., podle kterého se žalovaný zavázal zaplatit žalobci částku ve výši 20.000.00

0

Kč, když tato částka byla na účet žalobce poukázána prostřednictvím banky dne 11. 2. 2019,

v důsledku čehož jmenovaný Petr Klečka způsobil na majetku poškozené obchodní společnosti Mattoni 1873 a.s., IČO: 147 06 725, škodu ve výši 20.000.000

Kč.

2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku

a § 43 odst. 2 tr.

zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti (5) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

3. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 29. 4. 2024, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti Mattoni 1873 a.s., se sídlem Karlovy Vary, Horova 3, IČ: 14706725, na náhradě škody částku 20.000.000

Kč.

5. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 4. 2025, sp. zn.

6/2017, podal obviněný odvolání směřující do všech jeho výroků.

6. O odvolání rozhodl

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. 1. 2026, sp. zn. ,

a to

tak, že jej podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

II.

7. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 1. 2026, sp. zn.

37/2025, podal obviněný

dovolání

(č. l. 1345

–

1352 spisu), v rámci něhož uplatnil dovolací důvody podle

§ 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř.

Obviněný

má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně byla založena na skutkových zjištěních, která jsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy, konkrétně v části skutku týkající se škody, a současně došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci, konkrétně v otázce výpočtu škody vyvozované ze soukromoprávní smírné dohody třetích subjektů. Podle obviněného jsou závěry soudů rovněž v rozporu se závěry dovolacího soudu vyslovenými v dřívějším rozhodnutí v téže věci, a to konkrétně v usnesení ze dne 10

. 6. 2020, sp. zn. (dále jen „usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. “).

8. Obviněný připomněl, že obžaloba vycházela z tvrzení, že při prodeji společnosti GOLEM – energo, s. r. o. (nyní RENERGO s.r.o. - dále jen „společnost GOLEM“), vlastněné společností GOLEM – velkoobchod nápoji a. s. (dále jen „společnost GOLEM velkoobchod“), zamlčel společnosti Karlovarské minerální vody, a. s. (nyní

MATTONI

1873 a.s. – dále jen „společnost MATTONI“) existenci dvou dohod o vyplňovacím oprávnění a

dvou biankosměnek, za něž společnost GOLEM ručila jako směnečný rukojmí. Po

následném soudním sporu se společností PETROL PLZEŇ, spol. s r.o. (dále jen „společnost PETROL“), společnost GOLEM na základě soudního smíru zaplatila 20.000.000

Kč. Právě tuto částku soudy označily za škodu způsobenou společnosti MATTONI. Těžiště dovolání obviněného spočívá v námitce, že nebyla prokázána existence škody ani příčinná souvislost mezi jeho jednáním a majetkovou dispozicí poškozené společnosti MATTONI. Obviněný namítl, že Nejvyšší soud usnesením sp. zn. 3

Tdo

826/2019 již dříve zrušil předchozí odsuzující rozhodnutí a zdůraznil nezbytnost zjistit skutečnou tržní hodnotu převáděného obchodního podílu a vliv směnečných závazků na tuto hodnotu. Současně vytkl soudům, že dostatečně neobjasnily, zda by společnost MATTONI při znalosti skutečného stavu věci obchod vůbec uskutečnila nebo za jakých podmínek. Po

vrácení věci byl proveden znalecký posudek znaleckého ústavu Bene Factum předložený obhajobou (dále jen „znalecký posudek obhajoby“), podle něhož činila obvyklá hodnota společnosti GOLEM v době převodu 94.419.000 Kč

až 135.119.000

Kč. Následně zpracovaný revizní znalecký posudek Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích (dále jen „revizní znalecký posudek“) závěry obhajoby potvrdil a stanovil hodnotu obchodního podílu na 128.292.000

Kč. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že ani po zaplacení 20.000.000

Kč na základě soudního smíru nedošlo ke zmenšení majetku společnosti MATTONI, neboť získala majetkovou hodnotu převyšující vynaložené prostředky. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 25. 9. 2019, sp.

zn. , a ze dne 23. 3. 2016, sp. zn.

) konstatoval, že škoda nevzniká, obdrží-li poškozený ekvivalent svého plnění, a dovolatele zprostil. Vrchní soud však tento rozsudek zrušil s tím, že škodu je třeba spatřovat v ušlém zisku představovaném částkou 20.000.000

Kč uhrazenou na základě soudního smíru. Podle obviněného je tento závěr v rozporu s předchozími pokyny Nejvyššího soudu, neboť zcela pomíjí skutečnou hodnotu nabytého obchodního podílu a fakticky se vrací k dříve zrušené koncepci škody odvozené pouze od směnečných závazků.

9. Obviněný dále poukazuje na to, že provedené dokazování prokazovalo i specifický ekonomický zájem společnosti MATTONI na koupi společnosti GOLEM. Společnost MATTONI evidovala pohledávky vůči společnosti GOLEM velkoobchod ve výši přibližně 219.000.000

Kč a disponovala zástavním právem k areálu Sedlečko, kde probíhala výstavba fotovoltaické elektrárny. Nákup společnosti GOLEM tak umožnil nejen započtení části pohledávek, ale i ochranu hodnoty zajištěného majetku. Tyto okolnosti podle dovolatele nasvědčují tomu, že by společnost MATTONI obchod realizovala i při znalosti existence biankosměnek. Přesto soudy nová skutková zjištění k této otázce neučinily, ačkoliv právě objasnění motivace společnosti MATTONI a existence příčinné souvislosti výslovně požadoval

Nejvyšší soud.

10. Námitka obviněného směřuje nejen vůči výkladu vzniku škody, který je v rozporu s judikaturou a závaznými pokyny dovolacího soudu, ale směřuje rovněž proti směšování majetku společnosti GOLEM a majetku společnosti MATTONI. Částku 20.000.000

Kč totiž neuhradila společnost MATTONI, ale společnost GOLEM. Obviněný uvedl, že podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu, naposledy potvrzené usnesením ze dne 16. 10. 2024, sp. zn. , nelze ztotožňovat škodu obchodní společnosti se škodou jejího společníka, a to ani tehdy, jde-li o jediného společníka. Obviněný proto namítá, že samotná úhrada provedená společností GOLEM nemůže automaticky představovat škodu způsobenou společnosti MATTONI. Za tímto účelem je třeba posuzovat výlučně majetek osoby uvedené v

omyl, v tomto případě dopady na hodnotu obchodního podílu společnosti GOLEM, která nemusí být ekvivalentem neočekávaných výdajů, to např. i s ohledem na dopady těchto výdajů na snížení daňového základu společnosti apod. V této souvislosti obviněný odkázal i

na závěry revizního znaleckého posudku, který obdobně jako znalecký posudek obhajoby potvrdil, že vliv biankosměnek na hodnotu společnosti nebylo možné jednoznačně vyčíslit vzhledem k nejistému charakteru závazku, bonitě dlužníků i ručitelů a nejistotě budoucího vývoje. Ani v době prodeje by znalost existence biankosměnek nezakládala kupujícími objektivní nárok na konkrétní slevu z kupní ceny. Takovou slevu by nebylo možno vyčíslit, neboť zde fakticky neexistovala jistá skutečnost, že bude po prodávané společnosti cokoli nárokováno třetí osobou. Podle obviněného tato skutečnost oslabuje tvrzenou příčinnou souvislost mezi omylem a majetkovou dispozicí. Obviněný dále zdůraznil, že ocenění společnosti je vždy zatíženo mírou nejistoty a zpravidla odpovídá určitému hodnotovému intervalu. Odkazuje přitom na článek JUDr. Ing. Lukáše Křístka, MBA

,

v Bulletinu advokacie č. 1-2/2026 a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2024, sp. zn. , podle něhož je při existenci cenového rozpětí namístě aplikace zásady

in dubio pro reo

. I

při

použití nejméně příznivých variant výpočtu podle obhajoby vychází, že společnost MATTONI realizovala ekonomický zisk a nikoli škodu. V souladu se zásadou

in dubio pro reo

měly proto soudy při hodnocení případného zisku či škody vycházet z krajních hodnot tohoto intervalu.

11. Obviněný má za to, že pro posouzení škody bylo nutné zkoumat dopad na hodnotu obchodního podílu společnosti MATTONI ve společnosti GOLEM, nikoli pouze výdaj společnosti GOLEM v podobě smírné platby ve výši 20.000.000

Kč. Podle obviněného tato částka nepředstavuje nárok z biankosměnek, ale plnění společnosti GOLEM poskytnuté na

základě soudního smíru uzavřeného dne 12. 12. 2018 v řízení zahájeném již 11. 12. 2012. Šestileté trvání sporu, řada jednání i několik nepravomocných rozhodnutí svědčí podle obviněného o tom, že směnečný nárok nebyl jednoznačný. Výše smírného plnění proto mohla odrážet především zájem společnosti GOLEM ukončit dlouhodobý spor, nikoli objektivně zjištěný rozsah její povinnosti. Částka nebyla stanovena znaleckým posudkem ani pravomocným soudním rozhodnutím, ale dohodou stran nezávislou na jednání dovolatele. Závěr soudů, že právě tato částka představuje škodu jím způsobenou, je podle dovolatele nedostatečně odůvodněný a postrádá objektivní podklad. Fakticky by totiž znamenal, že výše škody může být určena dohodou mezi poškozeným a třetí osobou. Takový přístup by umožňoval, aby samotná výše smírného plnění ovlivňovala nejen rozsah nároku v adhezním řízení, ale i trestní kvalifikaci skutku a trestní sazbu. Dále obviněný uvedl, že nelze přehlédnout, že právě částku sjednanou ve smíru mezi společností GOLEM a společností PETROL následně uplatňuje společnost MATTONI vůči jeho osobě v adhezním řízení. Přijatý výklad tak umožňuje přenášet na něj důsledky dohody, jejíž obsah nemohl ovlivnit, a

současně omezuje možnost uplatnění námitek, které by jinak připadaly v úvahu podle §

2024 . Podle obviněného soudy pomíjejí i rozdílnost subjektů. Smírnou částku totiž uhradila společnost GOLEM, nikoli společnost MATTONI. Úhradou směnečného závazku by případný regresní nárok vznikal společnosti GOLEM vůči primárnímu dlužníkovi, nikoli společnosti MATTONI. Případné přiznání náhrady škody společnosti MATTONI by tak nijak neřešilo případné majetkové nároky společnosti GOLEM.

12. Obviněný odkázal i na stávající judikaturu Nejvyššího soudu, zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2025, sp. zn. , podle něhož je nutné důsledně zkoumat existenci škody, její výši, příčinnou souvislost i osobu skutečně poškozeného. To platí i tehdy, je-li poškozený odkázán na civilní řízení. Otázka škody totiž není významná pouze pro právní kvalifikaci skutku, ale i pro navazující občanskoprávní spory, neboť závěry obsažené ve výroku o vině mají závazné účinky (dále např. rozsudek ze

dne 16. 7. 2014, sp. zn. ; rozsudek ze dne 25. 10. 2007, sp. zn. ; usnesení ze dne 10. 1. 2019, sp. zn. , a ze dne 31. 8.

2004, sp. zn. ). Obviněný je přesvědčen, že soudy v projednávané věci neprokázaly bez důvodných pochybností ani samotnou existenci škody poškozené společnosti MATTONI, ani její výši, ani příčinnou souvislost mezi tvrzenou škodou a jeho jednáním. Tyto zásadní otázky nebyly pro účely trestní odpovědnosti náležitě objasněny.

13. S ohledem na výše uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a řízení zastavil, eventuálně, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v

Praze a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání.

14. Obviněný součástí dovolání učinil i žádost podle § 265o odst. 1 tr. ř. o odklad výkonu trestu uloženého mu napadeným rozhodnutím, a to s odkazem na skutečnost, že po dobu probíhajícího dovolacího řízení nelze naplnit podmínky podmíněného propuštění, neboť nelze vykazovat nápravu a hradit škodu a současně sporovat správnost odsuzujícího rozsudku. Výkon jeho práva na podání mimořádného opravného prostředku mu tedy současně upírá právo na podmíněné propuštění.

15. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil

státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství

(dále jen „státní zástupce“), v

rámci vyjádření doručeného Nejvyššímu soudu dne 14. 4. 2026, sp. zn. 1 N

ZO 220/2026.

16. Státní zástupce úvodem připomenul tři hlavní výhrady a požadavky stanovené v předcházejících usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. , kdy zdůraznil, že Nejvyšší soud posuzoval věc za tehdejšího stavu, tedy v reakci na pravomocné odsouzení dovolatele za dokonaný podvod se škodou rovnou nominální hodnotě závazků ze směnek ve výši 61.200.400

Kč. Ve stejné výši byla tehdy stanovena povinnost k náhradě škody. Nejvyšší soud tedy tehdy neměl důvod zabývat se jinými variantami právního posouzení skutku – zejména ani otázkou, zda se nejednalo o pouhý pokus podvodu. To má význam pro další úvahy o tom, jaké by mělo být nyní správné právní posouzení skutku. Připomenul, že v době předešlého rozhodování Nejvyššího soudu nebylo za směnky nic zaplaceno a podle platného v době činu tedy dosud žádná škoda nevznikla. Státní zástupce se dále vyjádřil k námitkám obviněného, které rozdělil do sedmi skupin.

17. Pokud jde o výši škody a částku 20.000.000 Kč ze soudního smíru, státní zástupce připomenul, že po vypracování revizního znaleckého posudku bylo zjištěno, že hodnota obchodního podílu činila 128.292.000

Kč, tedy o 41.933.281

Kč více než kupní cena 86.358.719

Kč. I po následné úhradě 20.000.000

Kč v rámci soudního smíru by poškozené společnosti

MATTONI

zůstával majetkový přínos ve výši 21.933.281

Kč. Za této situace nebylo možné dovozovat vznik skutečné škody, a soudy proto označily částku 20.000.000

Kč za ušlý zisk. Dovolatel správně namítá, že takový závěr je právně neudržitelný. Ušlý zisk nemůže být založen pouze na narušení ekvivalence plnění při jednorázové obchodní transakci. Zisk vzniklý tím, že kupující získá aktivum za cenu nižší než jeho později zjištěná tržní hodnota, nepředstavuje ušlý zisk chráněný § 209 tr. zákoníku, ale pouze obchodní výhodu. Trestní právo negarantuje výhodnost obchodu ani nechrání spekulativní očekávání stran. K

významu ekvivalence plnění odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2024, č. j. -394, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 23

Cdo

1207/2023-317. Uvedl, že právě proto Nejvyšší soud v předchozím rozhodnutí požadoval zjištění skutečné hodnoty převáděného podílu. Tento požadavek však nebyl plně naplněn, neboť znalci stanovili pouze „čistou“ hodnotu podílu 128.292.000

Kč, aniž by dokázali spolehlivě ocenit vliv závazků z biankosměnek.

18. Stran vlivu zatajených směnek na realizaci obchodu státní zástupce uvedl, že na jedné straně dovolatel tvrdí, že společnost MATTONI by obchod realizovala i při znalosti směnek, na straně druhé stojí výpověď svědka Mgr. Martina Hanzla, podle níž by kupující při znalosti zatajených závazků požadoval významnou slevu, případně by za původní cenu obchod vůbec neuzavřel. Podstatné podle něho není, jaká sleva by nakonec byla sjednána, ale skutečnost, že kupující by za cenu 86.358.719

Kč majetkovou dispozici neučinil. Pokyn Nejvyššího soudu ke zkoumání příčinné souvislosti tak byl podle vyjádření státního zástupce splněn.

19. Pokud obviněný namítal, že částka 20.000.000

Kč byla zaplacena společností GOLEM, nikoli společností MATTONI, a škoda tak vznikla společnosti GOLEM, nikoli jejímu jedinému společníkovi, státní zástupce uvedl, že odvolací soud se s touto námitkou výslovně nevypořádal. Podle vyjádření státního zástupce však tato námitka směřuje pouze k určení osoby poškozeného a nikoli k samotné existenci škody, a nemá proto význam pro naplnění znaků skutkové podstaty. Mohla by mít význam pouze pro výrok o náhradě škody.

20. Pokud dovolatel v bodech 34. – 36. dovolání

poukazuje na to, že ani revizním znaleckým posudkem se nepodařilo určit vliv biankosměnek na hodnotu prodávaného obchodního podílu, státní zástupce s tímto závěrem souhlasí. Obviněný však tvrdí, že ani kdyby byla kupujícímu existence biankosměnek známá, nebylo by možno vyčíslit konkrétní slevu, a tím by byla přetržena příčinná souvislost mezi uvedením kupujícího v omyl a jeho majetkovou dispozicí. Státní zástupce odkázal na výpověď svědka Mgr. Martina Hanzla, podle níž by znalost směnek vedla minimálně k požadavku na slevu. Podle státního zástupce tak příčinná souvislost, na kterou poukazoval Nejvyšší soud, zachována byla.

21. Státní zástupce se dále vyslovil k námitkám obviněného stran způsobu stanovení tržní ceny obchodního podílu. Dovolatel kritizuje, že cena obchodního podílu byla stanovena pevnou částkou 128.292.000

Kč, nikoliv intervalem obvyklé ceny. Odkazuje na posudek obhajoby (který stanovil rozpětí cen 94.419.000

Kč až 135.119.000

Kč) a odborné názory znalce JUDr. Ing. Lukáše Křístka, MBA. Podle státního zástupce však revizní znalci odůvodnili použití jediné hodnoty tím, že riziko vyplývající ze směnek považovali za fixní veličinu (částka 61.200.400

Kč). Přestože oba metodické přístupy lze podle státního zástupce považovat za obhajitelné, rozdíl mezi částkou 128.292.000

Kč a horní hranicí 135.119.000

Kč činí přibližně 5 %, a nemá proto podle státního zástupce vliv na právní posouzení skutku.

22. K námitce obviněného, že škoda byla odvozena od částky 20.000.000

Kč sjednané při

smíru mezi dceřinou společností poškozeného a třetí osobou, na jejíž obsah neměl žádný vliv, státní zástupce uvedl, že tato částka představuje minimálně důkaz o tom, že zatajené biankosměnky v nominální hodnotě 61.200.400

Kč představovaly reálné ekonomické zatížení obchodního podílu nejméně ve výši 20.000.000

Kč. Ani tento závěr však nepovažuje státní zástupce za rozhodující pro konečné právní posouzení věci.

23. Státní zástupce se dále vyjádřil k námitkám obviněného přímo směřujících do výroku o náhradě škody, resp. proti nároku společnosti MATTONI na náhradu škody. Uvedl, že dovolatel zdůrazňuje význam správného určení škody již v trestním řízení s odkazem na

následné civilní spory, podle vyjádření státního zástupce však tyto námitky neobsahují hmotněprávní argumentaci odpovídající dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr.

ř. Dovolatel totiž brojí zejména proti skutkovým zjištěním o hodnotě závazků, které zatajil před poškozenou společností (že jejich hodnota byla nižší) a o tržní ceně prodávaného obchodního podílu (že jeho cena byla vyšší). Jde tak převážně o polemiku se skutkovými závěry. V této souvislosti státní zástupce odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.

9. 2023,

č. j. -790, a na rozhodnutí č. rozh. tr.

24. Pokud jde o právní posouzení skutku, státní zástupce se s právním posouzením učiněným soudy zcela neztotožnil. Připomněl, že obviněný v průběhu celého řízení, včetně opakovaných jednání o dohodě o vině a trestu, nezpochybňoval zatajení směnečných závazků při prodeji obchodního podílu. Jeho námitky tak směřují především proti skutkovým závěrům o výši škody a proti právnímu posouzení skutku jako dokonaného zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1,

odst. 5 písm. a) tr. zákoníku se škodou ve výši 20.000.000

Kč. Státní zástupce souhlasí zejména s tím, že škodu nelze ztotožnit s částkou 20.000.000

Kč sjednanou mezi jinými subjekty ve smíru z roku 2018 a že nejsou splněny podmínky pro

závěr o dokonané škodě. Přesto považuje jednání dovolatele za trestné. Za rozhodující považuje okolnosti existující ke dni skutku 16. 9. 2009. V té době nebyla známa skutečná hodnota obchodního podílu, původně požadovaná cena 150.000.000

Kč nebyla akceptována a

strany sjednaly cenu 86.358.719

Kč. Současně byly zatajeny směnečné závazky ve výši 61.200.400

Kč. Dokud nebylo zřejmé, zda a v jakém rozsahu budou tyto závazky reálně uplatněny, nebylo možné určit skutečný majetkový dopad na kupujícího. Právě proto Nejvyšší soud požadoval ocenění obchodního podílu a posouzení významu zatajených závazků. Podle státního zástupce se ukázalo, že právní kvalifikace skutku jako dokonaného podvodu byla problematická. Ani po doplnění dokazování se totiž nepodařilo určit reálný majetkový úbytek

poškozeného. Revizní znalecký posudek stanovil hodnotu obchodního podílu na 128.292.000

Kč, tj. o 41.933.281

Kč více, než činila kupní cena. Po následné úhradě 20.000.000

Kč na základě smíru by poškozenému stále zůstal majetkový prospěch 21.933.281

Kč. Nevznikla tedy skutečná škoda a ani částku 20.000.000

Kč nelze podle jeho názoru považovat za ušlý zisk ve smyslu § 209 tr. zákoníku. Takový výklad by byl v rozporu s principem ultima ratio a nepřípustně by přenášel trestněprávní odpovědnost do oblasti obchodního rizika. Současně však státní zástupce zdůrazňuje, že dovolatel si byl dne 16.

9.

2009 vědom, že zatajením směnek může kupujícímu způsobit škodu až 61.200.400

Kč, a byl s takovým následkem přinejmenším srozuměn. K dokonání podle jeho názoru nedošlo pouze proto, že později vyšly najevo dvě okolnosti, které dovolatel nemohl předvídat: skutečná hodnota obchodního podílu byla o 41.933.281

Kč vyšší než sjednaná kupní cena a

výsledné zatížení směnečnými závazky se po letech sporů snížilo na 20.000.000

Kč. Proto uzavírá, že jednání popsané v obžalobě ze dne 27. 6. 2017 mělo být právně posouzeno nikoli jako dokonaný zvlášť závažný zločin podvodu, ale jako pokus zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1,

odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve spojení s § 21 odst. 1 tr. zákoníku.

25. Státní zástupce považuje námitku dovolatele za částečně důvodnou ve vztahu k

nesprávnému právnímu posouzení skutku –

§ 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nikoli však ve

vztahu k samotné trestnosti jednání. Z hlediska právního posouzení skutku je podstatné, že jak v případě pokusu způsobit škodu ve výši 61.200.400

Kč, tak v případě dokonaného podvodu se škodou 20.000.000

Kč, by jednání dovolatele bylo kvalifikováno shodně podle §

209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr

. zákoníku. Obě varianty jsou svou závažností srovnatelné, neboť vyšší zamýšlená škoda v případě pokusu je vyvažována vyšším stadiem trestné činnosti v případě dokonání. Nelze proto očekávat, že by překvalifikování skutku z dokonaného trestného činu na pokus mělo podstatný vliv na uložený trest. Odlišná by byla situace ve

vztahu k výroku o náhradě škody. V této části však dovolatel nevznesl námitky opřené o

konkrétní hmotněprávní ustanovení , a dovolání proto podle vyjádření státního zástupce neodpovídá dovolacím důvodům ve vztahu k adheznímu výroku.

26. Z hlediska významu pro judikaturu není podle státního zástupce nutné napadené rozhodnutí rušit ani za situace, kdy část dovolacích námitek považuje za důvodnou. Otázka, zda může být ušlý zisk při podvodu založen pouze porušením ekvivalence plnění, podle něj nepředstavuje v projednávané věci otázku zásadního právního významu. Tento závěr opírá rovněž o mimořádnou délku řízení, časový odstup od skutku, množství předchozích soudních rozhodnutí a skutečnost, že dovolatel v minulosti usiloval o uzavření dohody o vině a trestu. Postačující by proto bylo případné vyjádření právního názoru Nejvyššího soudu v odůvodnění jeho rozhodnutí. Státní zástupce současně uvádí, že i kdyby bylo jednání správně posouzeno jako pokus zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1,

odst. 5 písm. a) tr.

zákoníku ve spojení s § 21 odst. 1 tr. zákoníku, namísto dokonaného trestného činu, nemělo by to vzhledem k výši zamýšlené škody zásadní dopad na postavení dovolatele. Nadto otázka ušlého zisku vzniklého pouze porušením ekvivalence plnění nebyla dovolatelem výslovně formulována a objevila se až ve vyjádření k dovolání.

27. S ohledem na výše uvedené proto státní zástupce uzavřel, že ačkoli lze dovolání považovat za částečně důvodné ve vztahu k právnímu posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., zjištěná vada nemůže zásadně ovlivnit postavení dovolatele. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl, neboť jeho projednání by nemohlo významně změnit postavení obviněného a řešená otázka podle jeho názoru nemá zásadní právní význam.

28. Dne 26. 6. 2026 byla Nejvyššímu soudu doručena replika obviněného k vyjádření státního zástupce k podanému dovolání. Obviněný uvedl, že obhajoba i obžaloba se shodují, že nebylo prokázáno dokonané způsobení škody společnosti MATTONI ve formě ušlého zisku. Tyto závěry jsou přitom v rozporu se skutkovou větou odsuzujícího rozsudku a

zakládají vadu výroku o vině i zamítavého usnesení. Dovolatel nesouhlasí s tvrzením státního zástupce, že by kupující při znalosti směnek obchod neuskutečnil. Tento závěr je založen výhradně na zpětné výpovědi svědka Mgr. Martina Hanzla, jejíž relevance je vzhledem k časovému odstupu a znalosti následného vývoje omezená. Žádný znalecký posudek ani dovolatelem citovaná judikatura nečiní rovnítko mezi dluhem společnosti a

hodnotou podílu. Ani případné snížení hodnoty společnosti proto nevylučuje, že akvizice byla pro MATTONI při sjednané ceně ekonomicky výhodná. Státní zástupce pak nesprávně interpretuje námitku dovolatele, neboť tento netvrdí vznik škody společnosti GE místo společnosti MATTONI, ale namítá, že výdaj GE nelze automaticky považovat za škodu MATTONI. Pokud škoda nevznikla MATTONI, chybí vysvětlení, na jehož úkor mělo dojít k

obohacení dovolatele. Dovolatel nesouhlasí se závěrem, že odchylka 5 % při stanovení ceny obchodního podílu, resp. 6.827.000

Kč, je nevýznamná, když sám státní zástupce připouští, že stanovení ceny intervalem může být přesvědčivější. Dovolatel odmítá závěr státního zástupce, že soudní smír uzavřený třetími osobami na částku 20.000.000

Kč prokazuje tržní hodnotu závazků z biankosměnek. Nesouhlasí rovněž s tím, že by jeho námitky směřovaly primárně proti nároku poškozené na náhradu škody. Dovolatel brojil proti způsobu určení škody, kdy upozornil na závaznost skutkových závěrů trestního řízení, která vyžaduje přesné určení výše škody i okruhu poškozených subjektů pro případné civilní řízení. Odmítá případnou změnu právní kvalifikace z dokonaného trestného činu na pokus. Uvedl, že pokud skutek popsaný ve

výroku o vině neodpovídá skutečnosti, nelze tuto vadu odůvodnit tím, že by i při jiné právní kvalifikaci byl uložen obdobný trest. Proto na dovolání i uplatněných dovolacích důvodech nadále trvá v plném rozsahu.

III.

29. Nejvyšší soud jako

soud dovolací

(§ 265c tr

. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

30.

Dovolání

proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 1. 2026, sp. zn. ,

je přípustné

z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr

. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o řádném opravném prostředku proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v

souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a

na

místě určeném týmž zákonným ustanovením.

31. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř.

32. Je

třeba připomenout, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné uplatňovat stejné námitky, které dovolatel vznesl již v předchozích stadiích trestního řízení, zejména pak v

rámci odvolání. Tak tomu částečně bylo i v projednávané věci, kdy dovolatel vznesl námitky totožné s námitkami uplatňovanými i v předcházejících fázích řízení, tedy takové, s

nimiž se již vypořádal buď soud prvního stupně, nebo na podkladě řádného opravného prostředku soud odvolací. Je namístě

dále

upozornit, a to i s ohledem na další výklad Nejvyššího soudu, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu, vyjádřené například v

usnesení ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. , platí, že: „

Soudům adresovaný závazek, plynoucí z práva na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy), promítnutý do

podmínek kladených na

odůvodnění rozhodnutí, nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument. Odvolací soud se při zamítnutí odvolání může omezit i na převzetí odůvodnění nižšího soudu (srov. rozsudek ESLP ve věci Helle proti Finsku ze

dne 19. 12. 1997, č.

20772/92, odst. 59 až 60)

“.

Není tedy v rozporu s uvedenými závěry, pokud odvolací soud na námitky obviněného reaguje též odkazem na řádně odůvodněné závěry soudu prvního stupně, v jejichž rámci je rovněž náležitě reagováno na výhrady obviněného. Byť je součástí práva na spravedlivý proces požadavek na dostatečné odůvodnění soudních rozhodnutí, nelze tento požadavek vykládat tak, že soudu ukládá povinnost uvést ve svém rozhodnutí detailní odpověď na každý argument obviněného (srov.

usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 12. 2011, sp

. zn. ). Napadené usnesení odvolacího soudu nelze posuzovat izolovaně, nýbrž pouze v návaznosti na

rozhodnutí soudu prvního stupně, s nímž tvoří jeden celek. Je-li tento celek posuzován komplexně, požadavkům na přezkoumatelnost vyhovuje a

obviněný v něm odpověď na své námitky nalezne (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2022, sp. zn. 11

Tdo 970/2022, ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. , a usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp

. zn. ). Platí-li uvedený postup pro odvolací řízení, tím spíše se uplatní v řízení dovolacím jako řízení o mimořádném opravném prostředku. Odůvodnění soudu prvního stupně ve spojení s odůvodněním soudu odvolacího je podrobné a

ucelené, a Nejvyšší soud proto nevidí důvod k tomu, aby v případě, že se s těmito závěry ztotožňuje, je v celé jejich šíři opakoval a podrobně znovu rozváděl.

33. Dále je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je v dovolacím řízení

vázán konkrétními dovolacími námitkami obviněného a přezkoumává napadené rozhodnutí pouze v rozsahu a

z

důvodů uplatněných v dovolání.

Nejvyšší soud není obecnou třetí instancí a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Jeho

úkolem není nahrazovat procesní aktivitu dovolatele

, vyhledávat za něj možné vady napadeného rozhodnutí ani domýšlet argumentaci, kterou dovolatel neuplatnil; rozhodující je obsah konkrétně vznesených dovolacích námitek (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5

Tdo 482/2002; dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5

Tdo

86/2002; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2024, sp. zn. , publikováno pod č. rozh. tr.; z novější judikatury např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2025, sp. zn. ). Ústavní soud závěr, že dovolání představuje mimořádný opravný prostředek s omezeným rozsahem přezkumu a Nejvyšší soud není třetí instancí přezkoumávající všeobecně správnost skutkových zjištění, akceptoval v

řadě svých rozhodnutí (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV.

ÚS

73/03; usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. ; či

usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. ).

34. K dovolacím důvodům a uplatněným námitkám obviněného

je možno uvést následující:

35. Pokud jde o dovolací důvod podle

§ 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

, lze dovolání podat,

jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – l)

. Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o

zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až

l

). První alternativa ustanovení § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k

rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. Taková situace nicméně není obviněným namítána, přičemž v projednávané věci je naprosto zřejmé, že Vrchní soud v Praze odvolání obviněného projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Zbývá tak varianta druhá, tedy, že v

řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až

l

) tr

. ř., kdy obviněný konkrétně uplatňuje dovolací důvody uvedené pod písm. g), h).

36. Stran dovolacího důvodu podle

§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

je možno uvést, že tento je dán tehdy, jestliže

rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy

.

37. Uvedený dovolací důvod dopadá na případy, kdy soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Rozlišuje tři základní situace – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz, skutková zjištění nemají návaznost na

provedené dokazování (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS

177/04). Jedná se tedy o situace, kdy se nesprávná realizace důkazního řízení dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23.

9. 2005, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS

4/04). Je však třeba mít na paměti, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp

. zn. ).

Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v

němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy

.

38. Obviněný poukazuje výslovně na variantu první, tedy na existenci zjevného rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy, a to v části skutku týkající se způsobené škody. Zjevný rozpor ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Obviněný zpochybňuje způsob, jakým byly vyhodnoceny důkazy ve vztahu ke skutkovým zjištěním týkajících se existence škody a způsobu jejího stanovení, a v této souvislosti sám vyhodnocuje soudy provedené důkazy (znalecký posudek obhajoby a ústavní znalecký posudek k otázce hodnoty obchodního podílu). Předmětný dovolací důvod však není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li právě o kategorii nejtěžších vad důkazního řízení. Zjevný rozpor skutkových zjištění s

provedenými důkazy nelze shledávat v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a

s

jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Na existenci zjevného rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak obžaloby, se soudy přikloní k verzi uvedené obžalobou. Jen sama skutečnost, že soudy hodnotí provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady

in dubio pro reo

, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. Lze odkázat zejména na rozsudek soudu prvního stupně v bodech 7. až 26. jeho odůvodnění, kde byly rozvedeny a popsány soudem provedené důkazy, a body 28. až 41. odůvodnění rozsudku, kde soud prvního stupně rozvedl své úvahy stran ustálených skutkových zjištění, k nimž na podkladě provedeného dokazování dospěl, a

tyto zaštítil odpovídající právní kvalifikací.

39. Pokud jde o dovolací důvod podle

§ 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

, ten je dán tehdy, jestliže

rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení

.

40. V rámci uvedeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v

původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z

dikce předmětného ustanovení přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. zejména názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. ; usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. ; z novější judikatury např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. , či nález Ústavního soudu ze dne 11. 10. 2023, sp. zn. ). Nejvyšší soud není v rámci tohoto dovolacího důvodu oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Jinými slovy, není-li shledáno naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.

ř., jsou východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. právě v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

41. Pod předmětný dovolací důvod by bylo v obecné rovině možné s velkou dávkou benevolence podřadit toliko námitku obviněného, v rámci níž namítá, že nebyl naplněn znak způsobení

škody

skutkové podstaty jemu za vinu kladeného zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1,

odst.

5 písm. a) tr. zákoníku (ve znění ). S dávkou benevolence proto, že obviněný nenamítá, že by nebyla prokázána škoda velkého rozsahu ve smyslu ustanovení tr. zákoníku, resp. §

138 odst. 1 písm. e) tr

. zákoníku, ale že ke vzniku škody vůbec nedošlo. V této souvislosti namítá neexistenci příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a vznikem škody. Námitky obviněného na podporu tohoto tvrzení se však odvíjejí v drtivé většině od skutkových zjištění, k nimž dospěl sám na

podkladě vlastního hodnocení provedených důkazů, zejména znaleckých posudků. Takto koncipované námitky uvedenému dovolacímu důvodu neodpovídají. Ostatně rovněž státní zástupce ve svém vyjádření uvedl, že obviněný žádné hmotněprávní námitky vůči právnímu posouzení skutku nenamítá. Je třeba poukázat na to, že vyjádření státního zástupce se zabývá i

mnoha otázkami, které nebyly obviněným v rámci mimořádného opravného prostředku vůbec vzneseny, a tedy ani nemohou být předmětem přezkumu Nejvyššího soudu. Jak již uvedeno výše, rozsah dovolacího přezkumu je vymezen podaným dovoláním a uplatněnými dovolacími námitkami (viz bod 33

.

výše tohoto usnesení), přičemž platí, že nad rámec dovolacích námitek obviněného nemůže být rozsah dovolacího přezkumu rozšiřován toliko argumentací obsaženou ve vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství, které není samostatným opravným prostředkem, nýbrž pouze procesním stanoviskem k již podanému dovolání. Mělo-li být podle státního zástupce dosaženo přezkumu dalších vad rozhodnutí, zákon poskytuje nejvyššímu státnímu zástupci samostatné oprávnění podat vlastní dovolání podle tr. ř. (srov. rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 14. 9. 2011, sp. zn. , publikováno pod č.

rozh. tr.).

42. Jednání obviněného ve zkratce spočívalo v tom, že dne 16. 9. 2009 při převodu 100

% obchodního podílu ve společnosti GOLEM na společnost MATTONI za cenu 86.358.719

Kč vědomě uvedl nabyvatele v omyl, když zamlčel existenci významných potenciálních závazků společnosti vyplývajících z dohod o vyplňovacím oprávnění a souvisejících biankosměnek, za

něž společnost ručila. Přestože si byl těchto závazků vědom nejpozději od 30. 6. 2009, v

čestném prohlášení nepravdivě deklaroval, že neexistují žádné skutečnosti zakládající budoucí podstatné závazky společnosti, a tyto informace zamlčel i při následných úkonech souvisejících s převodem obchodního podílu. Tím vyvolal u nabyvatele mylnou představu o

skutečné hodnotě převáděného podílu, v důsledku čehož byla uhrazena sjednaná kupní cena. Z provedeného dokazování (výslechu svědka Mgr. Martina Hanzla) se podává, že pokud by si

byla společnost MATTONI těchto závazků vědoma, k transakci by za uvedených podmínek a

danou cenu vůbec nedošlo. Podvodné jednání obviněného je zde zcela zjevné, stejně tak příčinná souvislost mezi jeho jednáním a vznikem škody. Pokud jde o škodu jako takovou, resp. o stanovení její výše, pak tato byla podle závěrů soudů nejméně ve výši 20.000.000

Kč, neboť na základě smíru schváleného usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 12. 2018, č. j. -531, uhradila společnost GOLEM (resp. RENERGO, odkoupena společností MATTONI) dne 11. 2. 2019 částku 20.000.000

Kč coby pohledávku vyplývající z

biankosměnek vystavených na řad společnosti PETROL. Uvedený závěr je rovněž pro

obviněného s ohledem na zásadu

in dubio pro reo

příznivější.

43. Pokud obviněný vznáší námitky nesprávného právního posouzení skutku ve vztahu k výroku o náhradě škody a určení konkrétního poškozeného, pak je ve shodě s vyjádřením státního zástupce možno konstatovat, že v této části dovolání neodpovídá žádnému zákonnému dovolacímu důvodu. Obviněný nevznáší žádné hmotněprávní námitky, ale pouze zpochybňuje skutková zjištění týkající se hodnoty zatajených závazků a ceny převáděného obchodního podílu (viz výše bod 38. tohoto usnesení). Správný je i odkaz státního zástupce n

a

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2023, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud zdůraznil, že námitky nepřezkoumatelnosti či nedostatečného odůvodnění výroku o

náhradě škody nepředstavují hmotněprávní výhrady a nelze je podřadit pod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Současně připomněl, že dovolání pouze proti důvodům rozhodnutí je podle §

265a odst. 4 tr. ř. nepřípustné. Obviněný tedy neuplatňuje žádnou hmotněprávní argumentaci vztahující se k samotnému výroku o náhradě škody.

44. Obviněný součástí dovolání učinil i návrh na odklad výkonu trestu odnětí svobody podle § 265o odst. 1 tr. ř. Ten odůvodnil tím, že vedení dovolacího řízení je v jeho případě neslučitelné s posuzováním podmínek podmíněného propuštění, neboť nadále zpochybňuje existenci poškozeného, vznik i výši škody a správnost odsuzujícího rozsudku. Výkon práva podat mimořádný opravný prostředek tak fakticky omezuje jeho možnost domáhat se podmíněného propuštění.

45. K tomu je třeba uvést, že se jedná o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí. Takový podnět Nejvyššímu soudu může podle § 265h odst. 3 tr. ř. učinit pouze předseda senátu soudu prvního stupně. V daném případě tak však neučinil. Předseda senátu Nejvyššího soudu přitom důvody pro odložení, resp. přerušení výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26.

3. 2014, sp. zn. ).

IV.

46. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr

. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona (§ 265i odst. 2 tr. ř.) dovolání obviněného Petra Klečky odmítl.

47. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 13. 10. 2026

JUDr. Petr Šabata

předseda senátu