Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2263/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele Václava Sedláčka, zastoupeného JUDr. Radkou Buzrlovou, advokátkou, sídlem Hybešova 3041/6, Břeclav, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2026 č. j. 30 Cdo 1034/2026-33, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2025 č. j. 28 Co 374/2025-21, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. října 2025 č. j. 18 C 124/2025-11, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle písm. d) (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho práva podle , , odst. 1, , , 3 d (dále jen " "), , , , a a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") domáhal po vedlejší účastnici náhrady škody ve výši 2 000 000 000 Kč s odůvodněním, že "titulem a škodou je usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2025 č. j. -16, v právní moci dnem 8. 9. 2025, dle , , platí i pro usnesení. Soudy zjevně neznají a 15 což jim ukládá ". Obvodní soud vyzval usnesením ze dne 13. 10. 2025 stěžovatele k odstranění vad žaloby. Stěžovatel podáním ze dne 16. 10. 2025 vady žaloby neodstranil, pročež obvodní soud žalobu stěžovatele napadeným usnesením podle odmítl. Městský soud v Praze rozhodnutí obvodního soudu o neprojednatelnosti žaloby napadeným usnesením potvrdil. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatele odmítl, zčásti pro vady a zčásti jako nepřípustné.

II.

Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel namítá, že obvodní soud ignoroval jeho žalobu a podání ze dne 16. 10. 2025 aniž by skutková tvrzení stěžovatele a jím navržené důkazy vyhodnotil podle a Stěžovatel tvrdí s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017 sp. zn. , že jeho žaloba byla ve smyslu platné judikatury projednatelná, neboť obsahovala veškeré zákonné náležitosti.

III.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

4. Ústavní soud připomíná, že je podle soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy součástí soustavy soudů ( ), není jim instančně nadřízen a do rozhodovací činnosti soudů zasahuje až tehdy, dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995

sp. zn.

(N 5/3 SbNU 17)]. Právo na soudní ochranu, resp. přístup k soudu zakotvené v y, jehož se stěžovatel dovolává, není absolutní a podléhá zákonným omezením, která jsou vtělena zejména do procesních předpisů. Z ústavněprávního hlediska je podstatné, že žádné z těchto omezení nesmí být nepřiměřené a nesmí narušovat podstatu chráněného základního práva.

5. Ústavní soud se ústavními stížnostmi stěžovatele v typově stejných řízeních opakovaně zabýval (viz např. usnesení ze dne 24. 9. 2025 sp. zn. 2665/25, ze dne 14. 1. 2026

sp. zn.

, ze dne 25. 2. 2026

sp. zn.

, ze dne 9. 4. 2026

sp. zn.

, ze dne 22. 5. 2026

sp. zn.

a další), přičemž je odmítl podle jako návrhy zjevně neopodstatněné. Ústavní soud nemá důvod se od závěrů v předcházejících rozhodnutích jakkoli odchylovat.

6. Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal postup obecných soudů přepjatě formalistický, či jinak neústavní. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že obvodní soud stěžovatele seznámil s vadami podání, poučil jej, jakým způsobem má chybějící náležitosti doplnit a stanovil mu dostatečnou lhůtu k jejich odstranění. V posuzované věci nelze přehlédnout, že podání stěžovatele je typově stejné jako v dalších řízeních, ve kterých byl již soudy řádně poučen o náležitostech žaloby. Obecné soudy v napadených rozhodnutích řádně objasnily, z jakých důvodů nebyla žaloba podaná stěžovatelem projednatelná, a to ani po doplnění, jímž stěžovatel reagoval na výzvu obvodního soudu k odstranění vad návrhu.

7. V posuzované věci dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podané dovolání je zčásti vadné, neboť stěžovatel v dovolání předložil k dovolacímu přezkumu obecně otázku nerespektování a y (z kontextu dovolání vyplývá, že stěžovatel měl na mysli čl. 6 Úmluvy). Stěžovatel však neuvedl, v čem spatřuje naplnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu , přičemž ani z obsahu dovolání toto dovodit nelze. Nejvyšší soud také řádně odůvodnil nepřípustnost námitky týkající se procesního postupu odvolacího soudu. Nejvyšší soud tedy postupoval ústavně konformním způsobem, když dovolání stěžovatele odmítl zčásti jako vadné a zčásti jako nepřípustné.

8. Ústavní soud uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatele. V závěrech obecných soudů Ústavní soud neshledal ani znaky libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup.

9. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 15. října 2026

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu