Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
1C14F4F1C5D9351AC1258EAF0052BF98.html
HTML · 14.96 KB
No categories available
26 Cdo 2369/2026
26 Cdo 2369/2026-172
USNESENÍ
a) A. N.
,
b) J. K.
,
c) K. N.
,
d) J. N.
,
e) J. B.
,
f) J. S.
,
g) A. D.
,
h) M. K.
,
i) P. S.
, a
j) J. M.
, zastoupených Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalované
D. M.
, zastoupené JUDr. Tomášem Homolou, advokátem se sídlem v Praze 5, U Nikolajky 833/5, o vyklizení nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 44/2025 , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2026, č. j. 55 Co 126/2026 -153, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2026, č. j. 55 Co 126/2026 -153, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 23. 2. 2026, č. j. 24 C 44/2025 -128, k návrhu žalované rozhodl, že řízení se přerušuje do pravomocného skončení řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 16 C 400/2023 .
2. Usnesení soudu prvního stupně napadli žalobci včasným odvoláním a v průběhu odvolacího řízení vzali podáním ze dne 20. 4. 2026 žalobu v celém rozsahu zpět.
3. S odkazem na uvedené podání Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 30. 4. 2026, č. j. 55 Co 126/2026 -153, zrušil usnesení soudu prvního stupně a řízení zastavil (výrok I); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
4. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (dovolatelka) dovolání, jehož přípustnost opřela o § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “). Namítala, že odvolací soud nemohl na podkladě podání žalobců ze dne 20. 4. 2026 řízení zastavit, jelikož odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně nemá povahu rozhodnutí, jímž se řízení končí, a otázka ukončení řízení nebyla jeho výrokem ani jen řešena [v této souvislosti poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. „29 Cdo 1159/2003 “ (správně 29 Odo 1159/2003 )]. Dále odvolacímu soudu vytýkala, že zmíněné podání žalobců jí do současné doby nezaslal, ani se jí nedotazoval, zdali se zpětvzetím žaloby souhlasí či z vážného důvodu nesouhlasí, a odůvodnění napadeného rozhodnutí je „zásadně nedostatečné“. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
5. Žalobci ve vyjádření k dovolání vyvraceli správnost použitých dovolacích námitek a navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř. o. s. ř. ), a je přípustné podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. , neboť při posouzení otázky procesního práva, zda odvolací soud mohl postupem podle § 222a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. zastavit řízení, rozhodoval-li pouze o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení, se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
7. Podle § 222a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
8. Judikatura dovolacího soudu opakovaně zdůrazňuje, že základem odvolacího řízení je přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. § 212 a § 212a o. s. ř. o. s. ř. ); proto je činnost odvolacího soudu zásadně činností přezkumnou. Z postavení odvolacího soudu jako přezkumné instance pak vyplývá, že nemůže v odvolacím řízení rozhodnout ve věci samé, bylo-li odvolacímu přezkumu podrobeno rozhodnutí, které povahu rozhodnutí o věci samé nemá. Stejně tak je vyloučeno, aby odvolací soud vydal rozhodnutí, jímž se řízení končí, nemá-li tuto povahu přezkoumávané rozhodnutí soudu prvního stupně a není-li otázka ukončení řízení enunciátem odvoláním napadeného rozhodnutí alespoň řešena (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 970/96 , uveřejněné v časopisu Soudní judikatura pod č. 106/99, ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 532/2001 , uveřejněné pod č. 23/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. 29 Odo 1159/2003 , zmíněné dovolatelkou).
9. Usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu dovolatelky na přerušení řízení, není rozhodnutím o věci samé, ani rozhodnutím, kterým se řízení končí, popř. rozhodnutím, jehož výrok takovou otázku alespoň řeší. Proto odvolací soud nemohl na základě podání žalobců ze dne 20. 4. 2026, které je podle svého obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ) jednoznačně zpětvzetím žaloby, řízení ve věci samé zastavit (postupem podle § 222a o. s. ř. o. s. ř. , který jedině upravuje rozhodování odvolacího soudu o zpětvzetí žaloby učiněném za odvolacího řízení), a jestliže tak přesto učinil, vyřešil rozhodnou právní otázku, na níž spočívá napadené usnesení, v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tudíž použila dovolatelka opodstatněně.
10. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř. ), usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 243f odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), aniž se pro nadbytečnost zabýval dalšími námitkami obsaženými v dovolání.
11. Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný. V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 11. 2026
Mgr. Lucie Jackwerthová
předsedkyně senátu