Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 1159/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně 1. J. a. s., zastoupené, advokátem, proti žalovaným 1) M. P., zastoupenému, advokátem, a 2) O. Č. r., s. r. o., o určení neplatnosti nájemní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. června 2003, č. j. -104, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 17. března 2003, č. j. -74, vyhověl návrhu žalobkyně a žalovaným 1) a 2) předběžným opatřením uložil zdržet se realizace veškerých práv a povinností vyplývajících z nájemní smlouvy uzavřené mezi žalovanými, jejímž předmětem je zajištění provozu vodohospodářského majetku města P., a to do právní moci rozsudku ve věci samé (první výrok). Dále soud prvního stupně nepřipustil přistoupení V. a k. B., a. s. do řízení jako žalované 3) a zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, kterým se žalovanému 1) a této společnosti ukládá zdržet se realizace veškerých práv a povinností vyplývajících ze smlouvy na pronájem a provozování vodovodu a kanalizace uzavřené mezi nimi, jejímž předmětem je zajištění provozu vodohospodářského majetku města P. (druhý a třetí výrok). Současně žalobkyni uložil zaplatit soudní poplatek z návrhu na nařízení předběžného opatření (čtvrtý výrok) a povinnost zaplatit V. a k. B., a. s. náklady řízení (pátý výrok).

Usnesení soudu prvního stupně napadli včasným odvoláním žalobkyně a žalovaný 1), přičemž v průběhu odvolacího řízení vzala žalobkyně podáním došlým soudu 9. června 2003 žalobu „včetně všech souvisejících návrhů a jejich pozdějších doplnění“ zpět.

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. června 2003, č. j. -104, usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení ve věci samé i řízení o přistoupení V. a k. B., a. s. se sídlem v B., M. 255, zastavil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2) [výroky II. a IV.] a o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a V. a k. B., a.s. (výroky III. a V.).

S odkazem na ustanovení (dále též „“) odvolací soud uvedl, že žalobkyně v průběhu odvolacího řízení vzala zpět žalobu ve věci samé i návrh na přistoupení V. a k. B., a. s. do řízení, a proto usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení ve věci samé i řízení o přistoupení dalšího účastníka zastavil.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný 1) včasné dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení a co do jeho důvodnosti na ustanovení

Namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když odvolací soud rozhodl podle ustanovení , ačkoli k postupu podle tohoto ustanovení nebyly splněny předpoklady. Odvolání bylo totiž podáno proti usnesení o nařízení předběžného opatření a k rozhodnutí o zastavení řízení a v návaznosti na to o náhradě nákladů řízení tak nebyl věcně příslušný Krajský soud v Praze, ale Okresní soud v Příbrami. Účastníkům řízení tak byla postupem odvolacího soudu odňata instance (možnost podat odvolání proti rozhodnutí věcně příslušného soudu).

Proto dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud „ rozsudek“ odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. a) o. s .ř . a je i důvodné.

Ačkoli dovolatel výslovně nevymezuje rozsah, v němž rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je z obsahu dovolacích námitek nepochybné, že dovolání směřuje proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo řízení ve věci samé zastaveno. Vzhledem k předmětu řízení, jímž je určení neplatnosti nájemní smlouvy uzavřené mezi žalovanými 1) a 2) je v intencích ustanovení uvedený výrok odvolacímu přezkumu otevřen i ve vztahu k žalované 2).

Podle ustanovení vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Základem odvolacího řízení je přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. a ), proto je činnost odvolacího soudu zásadně činností přezkumnou. Z postavení odvolacího soudu jako přezkumné instance pak vyplývá, že nemůže v odvolacím řízení rozhodnout ve věci samé, bylo-li odvolacímu přezkumu podrobeno rozhodnutí, které povahu rozhodnutí o věci samé nemá. Stejně tak je vyloučeno, aby odvolací soud vydal rozhodnutí, jímž se řízení končí, nemá-li tuto povahu přezkoumávané rozhodnutí soudu prvního stupně a není-li otázka ukončení řízení enunciátem odvoláním napadeného rozhodnutí alespoň řešena (shodně srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 23/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 1999, pod číslem 106).

Usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrzích žalobkyně na nařízení předběžných opatření, není rozhodnutím o věci samé, ani rozhodnutím, jímž se řízení končí, popř. rozhodnutím, jehož výrok takovou otázku řeší. Proto odvolací soud nemohl postupem podle ustanovení 222a odst. 1 řízení ve věci samé zastavit, a učinil-li tak, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ].

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), napadené usnesení, v rozsahu dovoláním dotčeném a v závislých výrocích o nákladech řízení, zrušil ( část věty za středníkem ) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (rozuměj k rozhodnutí o zpětvzetí žaloby).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 23. března 2004

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu