Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
1ACBA65C0F39EE75C1258EAF0052BFA9.html
HTML · 18.41 KB
No categories available
26 Cdo 2386/2026
26 Cdo 2386/2026-146
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D., a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobce D. S., zastoupeného Mgr. Radkem Vachtlem, advokátem se sídlem v Praze 3, Laubova 1729/8, proti žalované BTF Projekt, a. s.,se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, IČO 29035945, zastoupené Mgr. Andreou Málkovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem, Hradiště 96/6, o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 205/2025 , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 3. 2026, č. j. 57 Co 10/2026 -119, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
2. Na základě odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) rozsudkem ze dne 26. 3. 2026, č. j. 57 Co 10/2026 -119, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Vyšel mj. ze zjištění, že výpověď z nájmu bytu byla žalovanou jako pronajímatelkou sepsána a žalobci jako nájemci odeslána dne 19. 6. 2024 doporučenou zásilkou na adresu jeho bydliště, kde byla uložena dne 21. 6. 2024 a žalobce si ji v úložní době nevyzvedl. Uzavřel, že žalobce měl od uvedeného dne objektivní možnost seznámit se s jejím obsahem, neboť se dostala do jeho dispoziční sféry, a proto dvouměsíční prekluzivní lhůta podle § 2290 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“) uplynula dne 21. 8. 2024. Protože žaloba o přezkum oprávněnosti výpovědi však byla doručena soudu až dne 10. 6. 2025, byla podána opožděně.
3. Odvolací soud zároveň nevyhověl žádosti zástupce žalobce o odročení jednání nařízeného na den 26. 3. 2026, podané předchozího dne z důvodu jeho akutního onemocnění, a věc projednal v nepřítomnosti účastníků i jejich zástupců. Vycházel přitom z toho, že zástupce žalobce zmocnil k zastupování dalšího zástupce (substituta) a nebyla tvrzena překážka, která by se týkala i tohoto dalšího zástupce.
4. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř. “), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř. o. s. ř. ), se zabýval jeho přípustností a z posléze vyložených důvodů jej podle § 243c odst. 1 , 2 o. s. ř. o. s. ř. , odmítl, neboť není podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. přípustné.
5. Dovolatel (obsahově posuzováno; § 41 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ) spatřuje přípustnost svého dovolání pro řešení otázek procesního práva (při jejichž řešení se měl odchýlit od jím označených rozhodnutí Nejvyššího soudu) týkajících se podmínek, za nichž může soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. projednat a rozhodnout věc v nepřítomnosti účastníka a jeho zástupce s procesní plnou mocí (advokáta), jenž požádal den předem o odročení jednání pro svou náhlou zdravotní indispozici a důvod doložil lékařskou zprávou, účastník projevil vůli být jednání osobně přítomen a soudu bylo sděleno, že substituční zastoupení není v daném časovém rámci objektivně zajistitelné. Namítá nesprávné použití judikatury vztahující se k omluvě substituta, nikoliv samého zástupce, nedostatečně konkrétní a přezkoumatelné odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, zásah odvolacího soudu v důsledku jím zvoleného procesního postupu do práva účastníka na projednání věci v jeho přítomnosti, na právní pomoc, kontradiktornost řízení a rovnost zbraní. Namítá rovněž, že se nemohl vyjádřit k důkazu - výstupu z aplikace „Sledování zásilek“ a k závěrům odvolacího soudu o okamžiku, kdy se výpověď z nájmu dostala do jeho dispoziční sféry. Došlo tak podle dovolatele ze strany odvolacího soudu k nesprávnému právnímu posouzení procesní otázky, zda byly splněny podmínky pro projednání věci v nepřítomnosti žalobce a jeho zástupce – advokáta, a současně tím řízení před odvolacím soudem bylo stiženo vadou podle § 229 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
6. Dovolací otázky formulované žalobcem přípustnost dovolání nezakládají. Všechny vycházejí z tvrzení, že odvolací soud nesprávně nevyhověl žádosti jeho zástupce o odročení jednání a věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, případně že mu tím též neumožnil vyjádřit se k podkladům, z nichž při rozhodování vyšel. Dovolatel tak ve skutečnosti nenapadá právní posouzení věci, na němž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, nýbrž namítá vady postupu odvolacího soudu v průběhu řízení.
7. Výhrada, že účastníku byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, představuje tzv. zmatečnostní vadu řízení - důvod žaloby pro zmatečnost podle § 229 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , jež není způsobilým dovolacím důvodem (srov. § 241a odst. 1 větu druhou o. s. ř. o. s. ř. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2019, sen. zn. 29 NSCR 181/2018 ). K jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost, kterou může účastník napadnout pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, a pro její posouzení nelze připustit dovolání podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. 29 NSČR 84/2013 , ze dne 5. 2. 2014, sen. zn. 29 NSČR 112/2013 , ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. 26 Cdo 1674/2023 , nebo ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. 23 Cdo 2651/2025 ). K této vadě, jakož i k jiným vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, může dovolací soud přihlédnout toliko v případě přípustného dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ); samy o sobě vady řízení však přípustnost dovolání založit nemohou. Dovolatel vedle uvedených námitek vůči postupu odvolacího soudu žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení mělo napadené rozhodnutí odvolacího soudu záviset (dovolací důvod), ovšem nevymezuje (srov. § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
8. K rozhodnutím, jimiž dovolatel argumentuje ve prospěch svého názoru o opodstatněnosti žádosti o odročení, proto dovolací soud nemohl při posouzení přípustnosti dovolání přihlížet. Tato judikatura řeší [a to též v poměrech předchozí právní úpravy přípustnosti dovolání; srov. § 241a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném do 31. 12. 2012] existenci vady řízení spočívající v odnětí možnosti jednat před soudem, nikoli otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž řešení by v projednávané věci spočíval výrok napadeného rozsudku.
9. Na řešení dovolatelem vymezených otázek napadené rozhodnutí ve smyslu § 237 o. s. ř. o. s. ř. totiž ani nezávisí. Namítané odnětí možnosti jednat před odvolacím soudem (i ostatní prezentované námitky týkající se jeho procesních dopadů do práv žalobce) se nevtělilo do právních úvah, jimiž odvolací soud posuzoval opodstatněnost žaloby, ani do důvodů jeho rozhodnutí o věci samé. Jde o tvrzené pochybení v procesním postupu, který vydání rozhodnutí předcházel, nikoli o právní posouzení samého předmětu řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že výpověď z nájmu bytu se dostala do dispoziční sféry žalobce dne 21. 6. 2024 a že žaloba podaná dne 10. 6. 2025 byla pro marné uplynutí dvouměsíční prekluzivní lhůty podle § 2290 o. z. opožděná. Ve vztahu k správnosti těchto právních závěrů dovolatel přípustnost dovolání nevymezil, žádnou způsobilou otázkou hmotného nebo procesního práva je nezpochybnil.
10. Jinak řečeno, ani případná nesprávná úvaha odvolacího soudu o možnosti jednat v nepřítomnosti žalobce a jeho zástupce neznamená, že předmět, o němž odvolací soud v přezkoumávaném rozhodnutí rozhodoval (tedy zda je žaloba o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu z pohledu prekluzivní lhůty dle § 2290 o. z. podána opožděně), byl odvolacím soudem posouzen právně nesprávně. Mohla by založit pouze tzv. zmatečnostní vadu řízení, jejíž přezkum náleží řízení o žalobě pro zmatečnost (srov. § 229 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Okolnost, že odvolací soud v odůvodnění rozsudku vysvětlil, proč žádosti o odročení nevyhověl, přitom povahu výše uvedených dovolacích námitek žalobce nemění.
11. Namítá-li dovolatel, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné (pro nedostatek důvodů), uplatňuje opět vady řízení; tedy jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
12. Pro úplnost je možno dodat, že z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu jsou jeho úvahy a skutkové i právní závěry seznatelné; není nepřezkoumatelné. Ostatně jeho podoba nebyla - podle obsahu dovolání - na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011 , uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 31 Cdo 3042/2018 , uveřejněné pod č. 120/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
13. Dovolací soud nepřehlédl, že dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu jakoby v celém rozsahu. Dovolací soud však zastává [s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. )] názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo (objektivně) přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř. ].
14. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ); proto se výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 11. 2026
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu