Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 31/2026-61

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Loudou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně, sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta, sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, trvale bytem Adresa žalovaného,

fakticky bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 81 857,29 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47 218,50 Kč, a určuje se, že je žalovaný povinen zaplatit uvedenou částku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 722 Kč splatných vždy do 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude tento rozsudek právní moci.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 34 638,79 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 163,48 Kč, úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 145 097,67 Kč od 17. 2. 2026 do 12. 3. 2026, úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 80 657,29 Kč od 13. 3. 2026 do 14. 4. 2026, úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 78 657,29 Kč od 15. 4. 2026 do 14. 5. 2026, úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 77 157,29 Kč od 15. 5. 2026 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 862,98 Kč od 26. 11. 2025 do 16. 2. 2026, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 148 297,67 Kč od 17. 2. 2026 do 12. 3. 2026, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 83 857,29 Kč od 13. 3. 2026 do 14. 4. 2026, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 81 857,29 Kč od 15. 4. 2026 do 14. 5. 2026, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 80 357,29 Kč od 15. 5. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 18 586,84 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47 218,50 Kč, a určuje se, že je žalovaný povinen zaplatit uvedenou částku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 722 Kč splatných vždy do 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude tento rozsudek právní moci.II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 34 638,79 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 163,48 Kč, úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 145 097,67 Kč od 17. 2. 2026 do 12. 3. 2026, úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 80 657,29 Kč od 13. 3. 2026 do 14. 4. 2026, úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 78 657,29 Kč od 15. 4. 2026 do 14. 5. 2026, úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 77 157,29 Kč od 15. 5. 2026 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 862,98 Kč od 26. 11. 2025 do 16. 2. 2026, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 148 297,67 Kč od 17. 2. 2026 do 12. 3. 2026, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 83 857,29 Kč od 13. 3. 2026 do 14. 4. 2026, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 81 857,29 Kč od 15. 4. 2026 do 14. 5. 2026, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 80 357,29 Kč od 15. 5. 2026 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 18 586,84 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně (dále též jako „Banka“) se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne datum původně domáhala zaplacení částky 148 297,67 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným byla dne datum uzavřena Smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“). Na jejím základě byl žalovanýAnonymizovánooprávněn čerpat peněžní prostředky až do výše 150 000 Kč, přičemž v doplnění žaloby ze dne datum žalobkyně specifikovala, že původní úvěrový rámec činil pouze 15 000 Kč, a až následně byl navýšen nejprve na 40 a následně na 150 tis. Kč). Úvěr měl být žalovaným splácen v minimálních měsíčních splátkách odpovídajících 3,31 % z celkové dlužné částky, se sjednaným obchodním úrokem ve výši 27,9 % p.a. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena Bankou na základě vnitřních i vnějších zdrojů (zejména tedy tvrzení žalovaného, výpisu z jeho bankovního účtu, interního ekonomického modelu žalobkyně a lustrací v registru NRKI – Nebankovní registr klientských informací) v případě prvotního poskytnutí úvěru i obou následných navýšení úvěrového rámce. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, žalobkyně ke dni datum prohlásila všechny závazky žalovaného za okamžitě splatné. Dluh žalovaného v tu dobu činil 145 097,67 Kč na jistině, 1 200 Kč za náklady na vymáhání a 2 000 Kč za smluvní pokuty. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou, neuhradil však ničeho. Žalobkyně se proto žalobou domáhala po žalovaném úhrady jistiny ve výši 145 097,67 Kč, smluvních pokut ve výši 2 000Kč, nákladů na vymáhána ve výši 1 200 Kč, společně s příslušenstvím tvořeným obchodním úrokem a úrokem z prodlení, obojí kapitalizované ke dni podání žaloby (25 723,1 Kč a 3 862,98 Kč), a následně též ode dne následujícího až do zaplacení. Obchodní úrok přitom byl od 91. dne po splatnosti v souladu se zákonem snížen pouze na 11,5 % p.a. Dále žádala též náhradu nákladů řízení.

2. Dne 15. 4. 2026 pak žalobkyně soud informovala, že ze strany žalobce obdržela dne 12. 3. 2026 částku 75 000 Kč a dne 14. 4. 2026 pak další 2 000 Kč, v tomto rozsahu proto bere žalobu zpět. O tomto soud rozhodl usnesením ze dne 15. 6. 2026, č.j. -33, kterým bylo řízení částečně zastaveno.

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil dne 27. 5. 2026 pouze tak, že s exekutorem již od února řeší splátkový kalendář a konzultoval s ním i částečnou splátku ve výši 75 000 Kč. Dále soudu sdělil aktuální adresu svého bydliště. Na jednání dne datum pak žalovaný uvedl, že nezpochybňuje, že si dlužnou částku půjčil. Při navyšování úvěrového rámce po něm žalobkyně žádné informace nebo podklady nechtěla, navýšení mu sama navrhovala. Dále uvedl, že dne 14. 5. 2026 zaplatil na předmětný dluh 1 500 Kč.

4. Z provedených důkazů soud zjistil následující:

5. Žalobkyně působí od datum jakožto podnikatel s předmětem podnikání „poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru“ (úplný výpis z obchodního rejstříku žalobkyně).

6. Dne datum uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu „Flexibilní půjčka - revolvingový úvěr č. hodnota“, jejíž součástí byly i úvěrové podmínky „Váš revolvingový úvěr“, účinné ke dni uzavření smlouvy. Úvěrový rámec činil 15 000 Kč, roční úroková sazba 27,90 %, RPSN 31,8 % a výše minimální měsíční splátky 3,31 % z úvěrového rámce, tedy 497 Kč. Pro případ nesplácení úvěru byla sjednána náhrada nákladů spojených s upomínáním ve výši 300 Kč a smluvní pokuta ve výši 500 Kč za včas nezaplacenou splátku.

7. Žalovaný žalobkyni pro účely posouzení žádosti sdělil, že je svobodný, bydlí v podnájmu, je bezdětný, má příjem ze zaměstnání ve výši 23 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 15 000 Kč měsíčně a měsíční výdaje domácnosti činí 18 500 Kč. Tyto údaje byly shrnuty v Kartě klienta společně s tím, že mimo jiné lustrace NRKI byla „bez odezvy“.

8. Žalobkyně dle Úvěrové zprávy zkontrolovala, že žalovaný měl v době uzavírání Smlouvy dva splátkové úvěry (20 a 75 tis. Kč), přičemž dalších 13 žádostí o úvěr a jedna žádost o kreditní kartu mu bylo odmítnuto. V této době měl nesplacenou částku po splatnosti 3 261 Kč, měsíčně měl splácet 3 248 Kč.

9. Žalobkyně též vycházela z Přehledu pohybů na účtech, účet č. č. účtu, za období od datum do datum, ze kterého byl patrný příjem žalovaného za měsíce prosinec Anonymizováno a leden Anonymizováno od zaměstnavatele právnická osoba (doplněný o nemocenské od ČSSZ), odpovídající žalovaným uváděnému příjmu. Celkem na účet za sledované období přišly prostředky ve výši 103 840 Kč a odešly prostředky ve výši 123 137,13 Kč.

10. Žalovaný se žalobkyní uzavřel na základě Informace před změnou úvěrové smlouvy s přiděleným variabilním symbolem var. symbol o navýšení úvěrového limitu na 40 000 Kč dne datum Dodatek k úvěrové smlouvě s přiděleným variabilním symbolem var. symbol. Výše úvěrového rámce byla odpovídajícím způsobem navýšena, výše minimální měsíční splátky nově činila 1 324 Kč.

11. Žalobkyně vycházela z výpisu z účtu žalovaného u č. účtu u právnická osoba. za datum, ze kterého byl patrný příjem žalovaného od stejného zaměstnavatele ve výši 24 251 Kč, dále byla významnou položkou platba na exekuční příkaz č. spisová značka, ve výši 13 501,93 Kč, z ní mu však bylo zpět vráceno 3 327,50 Kč. Obrat na účtu za daný měsíc byl zhruba 30 000 Kč.

12. Žalobkyni byl předložen též výpis z účtu žalovaného u č. účtu u právnická osoba. za datum, ze kterého byl patrný příjem žalovaného od stejného zaměstnavatele ve výši 30 620 Kč. Obrat na účtu za daný měsíc byl zhruba 40 000 Kč.

13. Žalovaný se žalobkyní uzavřel na základě Informace před změnou úvěrové smlouvy s přiděleným variabilním symbolem var. symbol o navýšení úvěrového limitu na 150 000 Kč dne datum Dodatek k úvěrové smlouvě s přiděleným variabilním symbolem var. symbol. Výše úvěrového rámce byla odpovídajícím způsobem navýšena, výše minimální měsíční splátky nově činila 4 965 Kč.

14. Žalobkyně dle Úvěrové zprávy zkontrolovala, že žalovaný měl v době navýšení úvěrového rámce na 150 000 Kč jeden splátkový úvěry (79 637 Kč), a současně měl předmětný úvěr u žalobkyně, kdy je patrné, že v datum došlo k navýšení úvěrového rámce ze 40 000 Kč na 56 000 Kč.

15. u Výzva ke splacení celého úvěru ze dne 11. 11. 2025, vč. potvrzení o odeslání zásilky žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celého splatného dluhu ve výši 163 763,74 Kč.

16. Dle Výpisu čerpání, splátek a úhrad, číslo smlouvy Anonymizováno, za období od datum do datum žalovaný ihned první den vyčerpal úvěrový rámec 15 000 Kč, následně pravidelně splácel splátky ve výši 497 Kč s tím, že prostředky, které by mohly umořovat jistinu, znovu obratem čerpal. Dne datum pak načerpal dalších 25 000 Kč, během února 2025 vyčerpal celkem dalších 45 000 Kč, během března 2025 pak celkem dalších 56 000 Kč a během dubna 2025 ještě celkem 6 800 Kč. Od té doby žalovaný měsíčně splácel 4 965 Kč měsíčně a opět prostředky, které by mohly umořovat jistinu, znovu obratem dočerpal, což se dělo až do srpna 2025. Poté došlo k zesplatnění dne datum, přičemž ještě dne datum dorazila úhrada 75 000 Kč, dne datum pak 2 000 Kč a dne datum částka 1 500 Kč (viz též Potvrzení o odchozích platbách Anonymizováno ze dne datum). Během celého sledovaného období k žádnému okamžiku nebyl dluh na kreditní kartě ze strany žalovaného vyrovnán a žalovanému bylo žalobkyní poskytnuto celkem 157 119 Kč, zatímco ten splatil 116 938 Kč (38 438 Kč + 75 000 Kč + 2000 Kč + 1500 Kč – viz rekapitulace Výpisu čerpání, splátek a úhrad a Potvrzení o odchozích platbách Anonymizováno ze dne datum).

17. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 7. 1. 2026, vč. potvrzení o odeslání zásilky žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím právního zástupce k úhradě dluhu 172 065,63 Kč do 14. 1. 2026 s tím, že v opačném případě bude dluh vymáhat soudní cestou.

18. Shora uvedené listinné důkazy posoudil soud jako věrohodné, když nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala a žádná taková skutečnost nebyla ani účastníky tvrzena. Žádná ze stran nezpochybnila pravost nebo pravdivost výše uvedených důkazů.

19. Takto zjištěný skutkový stav poté soud právně zhodnotil následovně:

20. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že smlouva uzavřená dne datum mezi žalobkyní a žalovaným je smlouvou o úvěru podle a násl. , (dále jen „ “), přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný vystupoval jako spotřebitel ( ) a žalobkyně jako podnikatel, na věc aplikoval také příslušná ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 17. 2. 2023 (dále jen „z.s.ú.“).

21. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelské úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Ke zkoumání výdajové stránky žadatele o úvěr lze poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , podle něhož „Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích“, nebo na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2019, sp. zn. , z něhož se podává „Ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru nevymezuje, z jakých zdrojů je osoba věřitele povinna vycházet při posuzování úvěruschopnosti osoby dlužníka. Toliko uvádí, že schopnost spotřebitele splácet je třeba posoudit na základě dostatečných informací, které mohou být získány i od spotřebitele, tj. nikoliv výhradně jen od něj. Jaké množství informací je již možné považovat za dostatečné se přitom může případ od případu lišit a taktéž se liší. Postup věřitelů při posuzování úvěruschopnosti dlužníků proto nelze paušalizovat. Rozhodující pro postup věřitele je to, zda je schopen doložit, že schopnost dlužníka splácet dluh ověřil.“

24. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda žalobkyně dostála své zákonné povinnosti a dostatečně ověřovala úvěruschopnost žalovaného předtím, než mu byl z její strany úvěr poskytnut.

25. Pokud jde o samotný původní úvěr s limitem 15 000 Kč, vycházela žalobkyně z údajů uvedených žalovaným (tedy že je zaměstnán, bydlí v podnájmu a jeho čistý příjem činí 25 000 Kč měsíčně), v kombinaci s vlastním šetřením, kdy zkontrolovala zejména, zda má žalovaný negativní záznam v úvěrovém registru NRKI. Tvrzení žalovaného ohledně jeho příjmu přitom byla doložena výpisy z jeho účtu za poslední 3 měsíce. V tomto případě tak má soud za to, že vzhledem k výši poskytovaného úvěru (15 000 Kč), sjednané minimální výši splátky (497 Kč měsíčně), ostatnímu úvěrovému zatížení 3 248 Kč měsíčně a potvrzeného pravidelného příjmu žalovaného ze zaměstnání se taková úroveň ověření úvěruschopnosti jeví zcela akceptovatelnou. Pro účely poskytnutí tohoto základního úvěru tak má soud povinnost žalobkyně za splněnou.

26. Podstatnou je však skutečnost, že dle výše uvedené zákonné úpravy poskytovatel není povinen ověřit úvěruschopnost pouze při prvním poskytnutí úvěru, ale též v případě „změny závazku spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru“. Tento pojem není v zákoně pevně definován, a je tedy třeba ho posuzovat individuálně dle okolností každého konkrétního případu. V nyní projednávané věci byl sice žalovanému poskytnut úvěr s limitem 15 000 Kč, tento limit však byl následně pravidelně navyšován, kdy všech navýšeních ke dni 3. 4. 2025 již maximální limit činil 150 000 Kč, tedy 10x více než na počátku. Konkrétně v případě prvního navýšení se jednalo o nárůst o zhruba 167 % (25 000 Kč).

27. Takový rozdíl přitom soud považuje za významné navýšení, neboť je jedná o více než 2,5x více než při původním poskytnutí úvěru. Soud proto má za to, že povinností žalobkyně bylo znovu posoudit úvěruschopnost žalovaného již při tomto prvním navýšení úvěrového rámce.

28. K takovému navyšování se žalobkyně vyjadřovala podrobněji v rámci svého doplnění žaloby ze dne 20. 7. 2026, pokud však jde o zkoumání úvěruschopnosti v rámci toho navýšení, předložila žalobkyně pouze výpočet maximálního limitu splátky, který jí vyšel tak, že domácnosti žalovaného bude i po navýšení měsíčně zbývat 8 666 Kč, a dále vycházela z předloženého výpisu z účtu žalovaného za měsíc datum, ze kterého jednak vyplynul jeho pravidelný příjem, a dále i výdaje, které byly vyhodnoceny jako zbytné a jednorázové. Soud nicméně na jednání dne datum žalobkyni sdělil, že na rozdíl od navýšení dne 3. 4. 2025 netvrdí, že by činila dotazy na registry SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, a pokud toto nebude jednoznačně tvrdit ani nyní, bude soud vycházet z toho, že žalobkyně tyto dotazy nečinila. Žalobkyně k tomu uvedla pouze, že to nemůže vyloučit, a následně požádala o poskytnutí dodatečné lhůty k doplnění těchto tvrzení, která jí však soudem nebyla poskytnuta, když žalobkyně si musela být vědoma toho, že tato otázka u soudu bude řešena, neboť jednak k tomuto směřovala výzva soudu k doplnění žalobních tvrzení ze dne 15. 6. 2026, a současně je soudu z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně se jakožto odborník v oboru poskytování spotřebitelských úvěrů obdobných sporů účastní opakovaně (např. jen v roce 2025 se u zdejšího soudu jednalo o 18 případů). Z jednání dne 2. 9. 2026 se pak žalobkyně (její zástupce) omluvil.

29. Pokud tedy soud vychází z toho, co žalovanou bylo tvrzeno a doloženo, musí dojít k závěru, že již u prvního navýšení úvěrového limitu na 40 000 Kč jsou dle soudu patrné varovné znaky, které měly u žalobkyně vyvolat větší obezřetnost a důkladnější posouzení žalovaného. Žalobkyně totiž sice uvedla, co vše zjistila před navýšením z předloženého výpisu z účtu žalovaného za datum, zcela však pominula, že v tomto výpisu bylo také patrné, že na majetek žalovaného byla vedena exekuce pod sp.zn. spisová značka. Za takové situace přitom dle soudu nepochybně bylo na místě minimálně provést opětovnou lustraci v rejstříku NRKI za účelem zjištění, jaké další úvěry nyní žalovaný splácí, a zda je s tímto splácením v prodlení, a současně mělo být i ověřeno, zda na majetek žalovaného není vedena (další) exekuce či ohledně něj není vedeno insolvenční řízení, což však žalobkyně neučinila. Soud tak musí dojít k závěru, že informace, kterými žalobkyně disponovala ke dni datum, samy o sobě nepostačovaly k závěru, že žalovaný je úvěruschopný i pro úvěrový rámec 40 000 Kč, a v případě této změny je již proto třeba Smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a žalobkyní, která porušila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 z.s.ú., vzhledem ke znění § 87 odst. 1 z.s.ú., nadále považovat za absolutně neplatnou, kdy k takové neplatnosti soud musí přihlédnout ze zákona.

30. Jen pro úplnost pak soud podotýká, že výhrady má i k dalšímu navyšování úvěru, kdy zejména má podezření, že fakticky docházelo i k dalším navyšováním ještě před konečným navýšením úvěrového limitu na 150 000 Kč, která však žalobkyně soudu zamlčela. K tomuto závěru soud dochází jednak s ohledem na Výpis čerpání, splátek a úhrad, ze kterého vyplývá, že přestože ke druhému navýšení mělo dojít až v dubnu 2025, žalovaný během února 2025 vyčerpal celkem dalších 45 000 Kč a během března 2025 pak celkem dalších 56 000 Kč, a fakticky tedy žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky v nezanedbatelné výši dalších 101 000 Kč ještě dříve, než mu měl být odpovídajícím způsobem navýšen úvěrový limit na 150 000 Kč, a současně z výpisu z registru NRKI údajně učiněného ke dni navýšení na 150 000 Kč, z něhož je patrné, že již v lednu 2025 byl úvěrový rámec zvýšen ze 40 000 Kč na 56 000 Kč. Tomu ostatně odpovídá i žalobkyní předložený další výpis z účtu žalovaného, který pochází z prosince 2024, a tedy by byl irelevantní pro posuzování navýšení v dubnu 2025, ale naopak by odpovídal případnému posuzování pro účely navýšení v lednu 2025 (kdy v případě navýšení v listopadu 2024 si žalobkyně taktéž vyžádala výpis z účtu právě za měsíc předcházející, tedy říjen 2024). Pokud by tomu tak nebylo, znamenalo by to, že v době, kdy žalovaný měl schválený úvěrový rámec 40 000 Kč (a tento byl zcela vyčerpán) mu žalobkyně bez dalšího sjednaného navýšení poskytla celkem 101 000 Kč navíc, což však u žalobkyně jakožto profesionála v oboru poskytování spotřebitelských úvěrů přinejmenším působí nelogicky. Vzhledem k tomu, že se přitom žalobkyně z dalšího soudního jednání omluvila a nedostavila se na něj, nemohl se jí soud na tyto rozpory ani detailněji dotázat.

31. V případě samotného konečného navýšení na 150 000 Kč dne 3. 4. 2025 pak soud má za to, že jednak žalobkyně neměla k dispozici aktuální výpis z účtu žalovaného (když ten byl již z prosince 2024, tedy čtvrt roku nazpět), a současně se při svém vlastním výpočtu maximálního limitu splátky dopustila chyby v psaní, když u domácnosti uvedla započítaný příjem ostatních členů domácnosti jako 150 000 Kč, což na ústním jednání následně opravila tak, že tato částka měla být pouze 15 000 Kč. V takovém případě by však namísto kladného výsledku 134 363 Kč vyšel záporný výsledek -637 Kč, jinými slovy při zvýšení splátky v souvislosti s tímto posledním navýšením by již příjmy domácnosti dle vlastních propočtů žalobkyně vycházely záporně, a tedy by si takto navýšené výdaje jeho domácnost ani nemohla dovolit. I podle svých vlastních pravidel by tak žalobkyně toto poslední navýšení již neměla schválit, přesto tak učinila, což nelze hodnotit jinak, než že ke svým zákonným povinnostem k ověřování úvěruschopnosti nepřistoupila v tomto případě s náležitou pečlivostí.

32. Ostatně i indicie patrné z pohybu prostředků dle „Výpisu čerpání, splátek a úhrad“ samy o sobě měly vést žalobkyni spíše ke zdrženlivosti, neboť z nich vyplývá, že žalovaný obratem po každém navýšení limitu ho zcela vyčerpal a následné pravidelné splátky (po odečtení úroků žalované) obratem znovu využil na spotřebu, a to až do doby, kdy mu bylo poskytnuto další navýšení, což neodpovídá běžnému principu fungování revolvingových úvěrů, kdy by měla být vyčerpaná částka ideálně vrácena úvěrujícímu co nejdříve (a proto jsou také u nich akceptovány vyšší úroky než u běžných „jednorázových“ úvěrů, kde se naopak počítá s tím, že úroky budou ze strany úvěrovaného hrazeny po celou dobu jeho trvání). Žalovaný tak fakticky vůbec neumořoval samotnou jistinu svého dluhu, který naopak rostl, když maximální limit úvěru mu byl žalobkyní bez výhrad opakovaně navyšován. Nelze tedy ani argumentovat, že i přes nedostatečné ověření schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet žalovaný disponoval prostředky k jeho úhradě, když ten reálně pouze každý měsíc hradil žalobkyni úroky, a tím oddaloval nutnost splacení samotné původně poskytnuté (a opakovaně navyšované) jistiny.

33. Soud tedy má za to, že žalobkyně při navyšování úvěrového limitu nad prvotně poskytnutou částku již dostatečně neověřila úvěruschopnost žalovaného, a proto je třeba oddělit toto samotné poskytnutí úvěru (tzn. období od datum do datum) a období následující. Až do datum totiž má soud za to, že žalobkyně postupovala v souladu se zákonem, smlouva byla platná, a proto jí za toto období náleží i úroky (ve výši 6 737,50 Kč) a paušální náhrada nákladů na vymáhání v souvislosti s pozdní splátkou ze dne datum ve výši 300 Kč. Za pozdější období, kdy se upravená smlouva stala jako celek ze zákona absolutně neplatnou, však již nikoli, a proto mimo výše uvedené částky má žalobkyně již nárok pouze na vrácení rozdílu mezi částkou, která byla žalovanému poskytnuta částka, spolu s úroky ve výši částka a paušální náhradou nákladů na vymáhání v souvislosti s pozdní splátkou ze dne datum ve výši 300 Kč (cekem 164 156,44 Kč) a částkou, kterou žalovaný celkem vrátil (částka). Rozdíl uvedených částek činí 47 218,50 Kč, zatímco ve zbylém rozsahu je žaloba nedůvodná.

34. S ohledem na vše shora uvedené soud žalobkyni přiznal částku 47 218,50 Kč (výrok I.), a ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II.).

35. Jelikož dle § 87 odst. 1 z.s.ú. je žalovaný jakožto spotřebitel povinen částku vrátit ve lhůtě přiměřené jeho možnostem, vycházel soud při stanovení plnění ve splátkách z průměrné výše splátky, kterou žalovaný hradil žalobkyni v posledních čtyřech měsících před svým prodlením, tedy od května do srpna 2025, kdy průměrná splátka převyšovala 4 900 Kč, a výši splátky tak soud stanovil na 4 872 Kč, která by měla žalovanému umožnit dluh vůči žalobkyni splatit postupně ve lhůtě 10 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Sám žalovaný pak uvedl, že je schopen dluh v uvedených splátkách hradit.

36. Pro úplnost pak soud podotýká, že žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, neboť nelze postupovat jako v případě pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení, jehož splatnost nastává po vyzvání k vrácení, ale do prodlení se žalovaný dostane až v případě, že nebude platit soudem výše stanovenou částku v určených splátkách. Výzva žalobkyně k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru však prodlení žalovaného sama o sobě nezakládá (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. ).

37. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud o ní výrokem III. rozhodl podle ve spojení s věta druhá tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší části úspěšná (vzala žalobu zpět pro chování žalovaného), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 586,84 Kč, přičemž tato částka představuje 40 % (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30 %) z jejich celkové výše 46 467,10 Kč. Pro úplnost soud podotýká, že v rozsahu úspěchu a neúspěchu vycházel u žalobkyně ze součtu jistiny a kapitalizovaných úroků (celkem 177 883,75 Kč), v případě žalovaného naopak kromě částky přiznané tímto rozsudkem započetl i částečnou úhradu ve výši 77 000 Kč v průběhu řízení, ve které byla žaloba vzata zpět pro chování žalovaného). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku (po odečtení jeho části vrácené žalobkyni v souvislosti s částečným zpětvzetím žaloby) v částce 4 274,40 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „ ”) z tarifní hodnoty ve výši 148 297,67 Kč sestávající z částky 7 060 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, částečné zpětvzetí) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle a odměna stanovená dle a z tarifní hodnoty ve výši 81 857,29 Kč sestávající z částky 4 380 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v (účast na jednání soudu dne 29. 7. 2026) včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 34 870 Kč ve výši 7 322,70 Kč. Soud nepřiznával náhradu nákladů řízení za podání žalobkyně ze dne 21. 7. 2026, kterým byla doplňována žalobní tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při úvodním poskytnutí úvěru i navýšení úvěrového rámce, když dle jeho mínění tyto skutečnosti měly být uvedeny již v samotné žalobě, za kterou jí náhrada nákladů přiznána byla, a nejednalo se tak o účelně vynaložený náklad.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 7. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.