Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 33/2026-36

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Loudou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně, sídlem Adresa žalobkyně

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 46 106,21 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 46 106,21 Kč s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 40 000 Kč od 1. 6. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 40 000 Kč od 1. 6. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 745 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 46 106,21 Kč s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 40 000 Kč od 1. 6. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 40 000 Kč od 1. 6. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 745 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou na žalovaném domáhala zaplacení částky 46 106,21 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost právnická osoba, akciová společnost, odštěpný závod: právnická osoba, se sídlem adresa, IČO IČO (dále jen „Banka“) smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným. Banka uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému úvěr s rámcem 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr měsíčními splátkami ve výši minimálně 5 % z aktuálně dlužné částky, nejméně však částkou 500 Kč, a to vždy k 17. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy dojde k prvnímu čerpání. Dále bylo sjednáno pojištění úvěru s měsíční úhradou ve výši 7,99 % z měsíční splátky úvěru. Banka ověřila úvěruschopnost žalovaného, a to tak, že vyšla z jím uváděného příjmu 21 500 Kč a výdajů 9 000 Kč, kdy životní výdaje byly Bankou stanoveny na základě uvedené částky v kombinaci s interními informacemi banky, včetně statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Současně měl žalovaný negativní výstup z insolvenčního rejstříku a žádné další poskytnuté úvěry, jeho maximální splátkové zatížení by tak mohlo činit 2 000 Kč měsíčně, což bylo vyhodnoceno jako dostatečné. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, kdy poslední platbu splátku uhradil v lednu 2025. V návaznosti na to žalobkyně dne datum odstoupila od smlouvy. Dluh žalovaného činil k datum, tj. ke dni zesplatnění, částku 46 106,21 Kč skládající se z nesplacené jistiny 40 000 Kč, úroků za období od datum do datum ve výši 4 375,21 Kč a poplatků (vč. pojištění) ve výši 1 749 Kč (5x dlužné pojistné ve výši 159,80 Kč, 5x poplatek za výpis poštou ve výši 70 Kč a náklady spojené s prodlením ve výši 600 Kč). Žalobkyně ode dne datum žádá vedle této částky též úrok snížený dle , o spotřebitelském úvěru, a současně zákonný úrok z prodlení, obojí ve výši 12 % z jistiny ročně. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne 14. 1. 2026.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na jednání soud nařízení na den datum se pak přes řádné předvolání žalovaný bez omluvy nedostavil, zatímco žalobkyně se dne datum omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti, a soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s

4. Z provedených důkazů soud zjistil následující:

5. Žalovaný s Bankou uzavřel dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, vč. specifických podmínek č. hodnota, na základě které měl žalovaný možnost čerpat úvěr až do výše 40 000 Kč. Současně však byl úvěr poskytován nejprve za specifických podmínek k pořízení zboží u zprostředkovatele právnická osoba o hodnotě 18 550 Kč. Výše pravidelné měsíční splátky měla činit minimálně 5 % z dlužné částky, fakticky tedy částka měsíčně při vyčerpání celého úvěru. Ve smlouvě byla sjednána roční úroková sazba 23,76 % a RPSN 31 %. Dále bylo sjednáno pojištění ve výši 7,99 % z měsíční splátky úvěru a měsíční poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů ve výši 50 Kč. Žalovaný sdělil, že nemá žádné vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu, pracuje jako zaměstnanec - řídící pracovník ve Anonymizováno od ledna Anonymizováno, jeho čistý měsíční příjem činí 21 500 Kč a náklady domácnosti 9 000 Kč, jiné splátky úvěrů nehradí.

6. Písemností ze dne datum byl žalovaný ze strany Banky informován o schválení revolvingového úvěru a byl informován o možnostech jeho čerpání a splácení.

7. Dle měsíčních výpisů z úvěrového účtu č. hodnota vedeného u Banky, za období od září Anonymizováno do listopadu Anonymizováno žalovaný původně poskytnutý úvěr načerpaný ve výši 37 550 Kč, předčasně splatil dne datum. Následně začal z úvěrového rámce znovu čerpat až datum, přičemž datum byl rámec již zcela vyčerpán, a ke dni datum žalovaný dlužil 40 979,25 Kč.

8. Dle přehledu obratů na účtu č. hodnota, za období od datum do datum, tedy za období, kdy byla věřitelkou žalovaného Banka, bylo žalovaným na konci tohoto období poskytnuto celkem 115 087 Kč, z jeho strany pak bylo splaceno 76 264,93 Kč.

9. Banka postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni ke dni datum, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a notářského zápisu Anonymizováno ze dne datum. Tato skutečnost byla žalovanému oznámená oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum.

10. Nově se tak smlouva řídila Produktovými podmínkami pro revolvingové úvěry právnická osoba, (dříve právnická osoba), které byly vydány žalobkyní jakožto právním nástupcem Banky. Dle bodu 2.16.2 produktových podmínek se přitom náklady na úvěr (kam spadají úroky, poplatky i náklady na pojištění) stávají okamžikem splatnosti součástí úvěrové jistiny.

11. Dle Sazebníku pro úvěry právnická osoba (dříve právnická osoba), byla žalobkyně oprávněna po žalovaném požadovat mimo jiné 70 Kč měsíčně za běžný výpis zaslaný poštou a 600 Kč za náklady spojené s prodlením.

12. Žalobkyně žalovaného nejprve upozorňovala na nedoplatky Upozorněním na nedoplatek ze dne 19. 2. 2025 a následně pak Výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 12. 3. 2025.

13. Poslední výzvou k úhradě dlužné částky a podmíněným odstoupením od úvěrové smlouvy ze dne datum žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 6 000 Kč nejpozději do datum s upozorněním, že pokud dlužnou částku včas nezaplatí, bude požadovat okamžité splacení celého úvěru ve výši 43 890 Kč. Žalovaný požadovanou částku včas nezaplatil, a proto žalobkyně ke dni datum odstoupila od smlouvy a přistoupila ke zesplatnění úvěru, jak je patrno z výzvy k zaplacení celého dluhu ze dne datum.

14. Dle výpisů z kartového účtu č. č. účtu vedeného u žalobkyně, za období od datum do datum žalovaný naposledy uhradil částku 2 000 Kč dne 14. 1. 2025, ke dni datum pak konečný zůstatek činil -46 106,21 Kč.

15. Dle přehledu obratů na účtu č. č. účtu, za období od datum do datum, tedy za období, kdy byla věřitelkou žalovaného žalobkyně, žalovaný na konci tohoto období činil jeho dluh na jistině 40 000 Kč, na úrocích 4 357,21 Kč a na poplatcích 1 749 Kč.

16. Dle Přehledu poplatků-pokut ze dne 12. 2. 2026 žalobkyně po žalovaném žádala pojistné ve výši 159,80 Kč a poplatky za poštou zasílané výpisy ve výši 70 Kč za měsíce únor až květen 2025, a dále jednorázové náklady spojené s prodlením ve výši 600 Kč.

17. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ze shora uvedené smlouvy s upozorněním na možnost soudního vymáhání nároku předžalobní upomínkou ze dne 14. 1. 2026, včetně dodejky.

18. Shora uvedené důkazy posoudil soud jako věrohodné, když nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala a žádná taková skutečnost nebyla účastníky tvrzena.

19. Takto zjištěný skutkový stav poté soud právně zhodnotil následovně:

20. Podle , (dále jen „ “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Dle úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

22. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že smlouva uzavřená mezi žalovaným a Bankou je smlouvou o úvěru podle a násl. , přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný vystupoval jako spotřebitel ( ) a Banka jako podnikatel, na věc aplikoval také příslušná ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 28. 8. 2019 (dále jen „z.s.ú.“).

23. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

24. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je provedením směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru“), konkrétně jejích článků 8 a 23.

26. Podle čl. 8 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat (odst. 1). Členské státy zajistí, že pokud se strany dohodnou na změně celkové výše úvěru po uzavření úvěrové smlouvy, věřitel aktualizuje finanční informace týkající se spotřebitele, jenž má k dispozici, a posoudí úvěruschopnost spotřebitele před jakýmkoli významným zvýšením celkové výše úvěru.

27. Podle čl. 23 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

28. Rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK, stanovuje, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

29. Ke zkoumání výdajové stránky žadatele o úvěr lze poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. , podle něhož „Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích“, nebo na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2019, sp.zn. , z něhož se podává „Ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru nevymezuje, z jakých zdrojů je osoba věřitele povinna vycházet při posuzování úvěruschopnosti osoby dlužníka. Toliko uvádí, že schopnost spotřebitele splácet je třeba posoudit na základě dostatečných informací, které mohou být získány i od spotřebitele, tj. nikoliv výhradně jen od něj. Jaké množství informací je již možné považovat za dostatečné se přitom může případ od případu lišit a taktéž se liší. Postup věřitelů při posuzování úvěruschopnosti dlužníků proto nelze paušalizovat. Rozhodující pro postup věřitele je to, zda je schopen doložit, že schopnost dlužníka splácet dluh ověřil.“ Konečně pak soud odkazuje též na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2026, sp.zn. , dle kterého „V projednávané věci úvěrující banka porušila povinnost stanovenou v větě první a odst. 2 větě první tím, že neověřila žalovanou deklarované příjmy a výdaje. To však - jak správně uvedl odvolací soud - k závěru o neplatnosti smlouvy nevede. I kdyby poskytovatel úvěru vůbec neprověřil úvěruschopnost spotřebitele, na platnost smlouvy by to nemělo žádný vliv, pokud finanční poměry dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy umožňovaly úvěr splácet. Rozhodující tedy je, zda finanční poměry žalované v době uzavření smlouvy (co se událo po 4,5 letech splácení je pro posouzení úvěruschopnosti žalované nedůležité) nevykazovaly důvodné pochybnosti úvěr ve výši 450 000 Kč ve sto dvaceti měsíčních splátkách splatit.“

30. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda Banka dostála své zákonné povinnosti a dostatečně ověřovala úvěruschopnost žalovaného předtím, než mu byl z její strany úvěr poskytnut.

31. Banka vycházela z údajů uvedených žalovaným (tedy že pracuje v Anonymizováno, bydlí v nájmu, jeho příjmy jsou 21 500 Kč měsíčně a jeho výdaje 9 000 Kč měsíčně), v kombinaci s vlastním šetřením, kdy zkontrolovala zejména, zda žalovaný není v insolvenci, stejně jako to, že nesplácí žádný jiný úvěr. Přestože tvrzení žalovaného nebyla nijak doložena, a Banka tak neměla jak ověřit, že uváděné příjmy odpovídají realitě, a také jaká je výše jeho skutečných pravidelných výdajů, má soud za to, že vzhledem k výši poskytovaného úvěru (40 000 Kč) a sjednané maximální výši splátky (2 000 Kč měsíčně), se taková úroveň ověření úvěruschopnosti přesto jeví akceptovatelnou. Pouhé zjištění, že žalovaný v dané době neměl žádné další úvěry fakticky znamenalo, že pokud má alespoň nějaký pravidelný příjem (což bylo možné u muže v produktivním věku 30 let skutečně důvodně předpokládat), měl by být vzhledem k ověřené absenci jiných závazků schopen poskytnutý úvěr v takovéto výši splácet. Proto by dle soudu bylo nepřiměřené po Bance vyžadovat, aby si i v takovém případě kontrolovala pravdivost všech žalovaným uvedených údajů. Ostatně jak plyne výpisů z úvěrového účtu, žalovaný prvotně načerpaný úvěr 37 550 Kč dne datum, tedy během 5 měsíců, dokonce předčasně zcela splatil, a své závazky vůči Bance tak splnil, a až následně o více než měsíc později využil toho, že je úvěr sjednán jakožto revolvingový, a vyčerpal ho postupně do června Anonymizováno znovu, kdy se mu ho již splatit nepodařilo a hradil pouze splátky, činil tak však až do ledna Anonymizováno, tedy další téměř 3 roky. Pro účely poskytnutí tohoto úvěru tak má soud za to, že žalovanýAnonymizovánoke dni poskytnutí úvěru, tedy ke dni datum, úvěruschopný byl a smlouva je tak platná.

32. Po tomto zjištění tedy soud konstatuje, že bylo povinností žalovaného řádně poskytnutý úvěr v souladu s splácet, kdy však poslední splátka byla uhrazena dne 14. 1. 2025. Žalobkyně tedy byla oprávněna za takové situace ke dni datum od smlouvy odstoupit a zesplatnit veškeré dlužné částky s tímto úvěrem související. Ke dni zesplatnění přitom žalovaný dlužil na jistině 40 000 Kč, na úrocích 4 375,21 Kč a na poplatcích (vč. pojištění) 1 749 Kč, celkem tedy 46 106,21 Kč.

33. Současně s tím má žalobkyně nadále nárok též na smluvní úrok z jistiny 40 000 Kč, požadovaný od 1. 6. 2025, tedy dne následujícího po zesplatnění, s ohledem na omezení v z.s.ú. je však maximální výší takového úroku 12 % ročně. Současně vzhledem k tomu, že se žalovaný se splacením dluhu dostal do prodlení, má žalobkyně současně nárok od téhož dne i na zákonný úrok z prodlení v souladu s , v téže výši.

34. Soud proto žalobě ve výroku I. tohoto rozsudku zcela vyhověl.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 745 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 845 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s ve spojení s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle uvedené vyhlášky (předžalobní výzva, podání žaloby). Soudem však náhrada byla přiznána ve výši 450 Kč za každý takto provedený úkon, tedy aplikací vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , advokátního tarifu, per analogiam, namísto částky uvedené ve , a to s ohledem na závěry přijaté Nejvyšším soudem v jeho usnesení ze dne 18. 11. 2025, sp.zn. . Současně soud podotýká, že náhrada nebyla přiznána za úkon doplnění žaloby ze dne 2. 7. 2026, když má za to, že tvrzení ohledně ověřování úvěruschopnosti žalovaného, již měla obsahovat samotná žaloba, a tedy není na místě přiznávat náhradu za tento úkon, který by při správné formulaci žaloby vůbec nemusel být činěn, a nejde tak o náklad účelně vynaložený.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 7. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.