Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
5 C 217/2026-34
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Kotáskovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Jméno advokáta
sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného
bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 17 792 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení 13 592 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 979,63 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 505,14 Kč od 25.11.2025 do zaplacení a kapitalizovaného úroku 598,40 Kč a úroku ve výši 8 % ročně z částky 7 237,13 Kč od 25.11. 2025 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení 13 592 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 979,63 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 505,14 Kč od 25.11.2025 do zaplacení a kapitalizovaného úroku 598,40 Kč a úroku ve výši 8 % ročně z částky 7 237,13 Kč od 25.11. 2025 do zaplacení zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 17 792 Kč s příslušenstvím v podobě běžného úroku a úroku z prodlení s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr a smluvní pokutu. Tvrdila, že spolu žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, spol. právnická osoba. (dále předchůdce), po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdce (předchůdce přitom vycházel z informací od žalovaného, z dokladů od žalovaného včetně výpisu z jeho bankovního účtu, a z náhledů do NRKI, BRKI, SOLUS a ISIR), uzavřeli dne 2.2.2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž nedílnou součástí byl předpis splátek. Na jejím základě předchůdce žalovanému poskytl v hotovosti 10 000 Kč a žalovaný se je zavázala předchůdci vrátit do 2.4.2025 formou 14 měsíčních splátek po 1 328 Kč spolu s úrokem 507 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 4 900 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 385 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 1 800 Kč. Žalovaný však předchůdci uhradila toliko splátky do 21.6.2024. Ke dni 10.12.2025 poté předchůdce postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek tuto svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která tak po žalovaném požaduje zaplacení dlužné jistiny 7 237,13 Kč, úroku 268,01 Kč, poplatku za poskytnutí věru 3 150 Kč, poplatku za administrativní činnost 890,23 Kč, poplatku za hotovostní inkaso 1246,63 Kč, smluvní pokuty 5000 Kč, úroku kapitalizovaného za dobu do 3.4.2025 do 24.11.2025 ve výši 598,40 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu od prodlení do 24.11.2025 ve výši 979,63 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 7237,13 Kč od 25.11.2025 do zaplacení a příslušného úroku z prodlení.
2. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil. K jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání mu bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. o. s. ř. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jeho přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:
4. Žalobkyně disponuje kopií OP žalovaného (kopie).
5. Dle žádosti o úvěr žalovaný požádal dne 2.2.2024 předchůdce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 30 000 Kč, přičemž v žádosti uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, žije u rodičů, má středoškolské vzdělání a jeho příjem činí 18 023 Kč, z čehož měsíčně vynaloží 2 250 Kč na bydlení a 4 255 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady. Daná listin listina má přitom formulářovou podobu a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou, včetně zaškrtnutí kolonky předložení OP, výplatních pásek a pracovní smlouvy, kolonka doložení příjmu výpisem z bankovního účtu žalovaného však zaškrtnuta není.
6. Podle pracovní smlouvy, dohody o pracovní činnosti, pokynu k přidělení a výplatních pásek byl žalovaný v době uzavření shora specifikované smlouvy zaměstnán. V době od října do prosince r. 2023 byl jeho průměrný čistý měsíční příjem z tohoto zaměstnání 16 838 Kč.
7. Z listin y označené jako smlouva o úvěru a předpisu splátek má soud za prokázané, že spolu předchůdce a žalovaný dne 2.2.2024 uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu této smlouvy částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se mu ji zavázal vrátit ve formě 14 měsíčních splátek po 1 328 Kč spolu s úrokem 507 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 4 900 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu 1 385 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 1 800 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Úroková sazba byla sjednána na 8 % ročně a RPSN na 272,44 %. Listin Listina je přitom opatřena podpisem žalovaného a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou.
8. Z přehledu výše roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami obyvatelstvu ČR dosahovala průměrná RPSN u úvěrů na spotřebu v únoru 2024 výše 9,42 %.
9. Dle tabulky umoření uhradil žalovaný předchůdci na daný úvěr celkem 5 800 Kč.
10. Z listin y označené jako smlouva o postoupení pohledávek, přílohy č. 1 a potvrzení o zaplacení má soud za prokázané, že předchůdce uzavřel se žalobkyní dne 10.12.2025 smlouvu, jíž se předchůdce zavázal postoupit své pohledávky za svými klienty, včetně pohledávky za žalovaným z titulu shora specifikované smlouvy, na žalobkyni. Dne 6.1.2026 pak předchůdce na jméno žalované sestavil oznámení o daném postoupení (oznámení).
11. Podle výzvy ze dne 9.3.2026 a příslušného podacího lístku byla žalované žalobkyní zaslána daného dne v této věci předžalobní upomínka.
12. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:
13. Dne 2.2.2024 požádal žalovaný předchůdce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 30 000 Kč, přičemž v žádosti uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, žije u rodičů, má středoškolské vzdělání a jeho příjem činí 18 023 Kč, z čehož měsíčně vynaloží 2 250 Kč na bydlení a 4 255 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady. Daná listin listina má přitom formulářovou podobu a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou, včetně zaškrtnutí kolonky předložení OP, výplatních pásek a pracovní smlouvy, kolonka doložení příjmu výpisem z bankovního účtu žalovaného však zaškrtnuta není. V této době byl žalovaný zaměstnán a v době od října do prosince r. 2023 byl jeho průměrný čistý měsíční příjem z tohoto zaměstnání 16 838 Kč.
14. Dne 2.2.2024 spolu předchůdce a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu této smlouvy částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se mu ji zavázal vrátit ve formě 14 měsíčních splátek po 1 328 Kč spolu s úrokem 507 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 4 900 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu 1 385 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 1 800 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Úroková sazba byla sjednána na 8 % ročně a RPSN na 272,44 %. Listin Listina je přitom opatřena podpisem žalovaného a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou. V únoru 2024 dosahovala průměrná RPSN u úvěrů na spotřebu 9,42 %.
15. Žalovaný předchůdci na daný úvěr uhradil celkem 5 800 Kč.
16. Dne 10.12.2025 předchůdce uzavřel se žalobkyní smlouvu, jíž se předchůdce zavázal postoupit své pohledávky za svými klienty, včetně pohledávky za žalovaným z titulu shora specifikované smlouvy, na žalobkyni. Dne 6.1.2026 pak předchůdce na jméno žalované sestavil oznámení o daném postoupení a dne 9.3.2026 mu žalobkyně zaslala předžalobní upomínku.
17. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z. ve znění do 30.6.2021 a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) s ohledem na datum uzavření předmětné smlouvy.
18. Ust. § 419 o.z. stanoví, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
19. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
20. Ust. § 547 o.z. stanoví, že právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
21. Ust. § 580 odst. 1 stanoví, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
22. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ).
23. Podle § 3 odst. 1 písm. c/ ZSÚ se pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
24. Ust. § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. a/ a b/ ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění této povinnosti uchovává zejména smlouvy o spotřebitelském úvěru a dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
25. Dle § 84 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.
26. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
27. Ust. § 87 ZSÚ stanoví, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
28. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
29. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
30. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
31. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
32. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně.
33. Žalobkyně se domáhala daného plnění po žalovaném z titulu smlouvy u úvěru, která byla mezi předchůdcem a žalovaným uzavřena dne 2.2.2024, přičemž je v této věci aktivně legitimována, protože na ni byla tato pohledávka předchůdce za žalovaným platně a účinně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek. V řízení bylo prokázáno, že předchůdce poskytl žalovanému v pozici spotřebitele na základě dané smlouvy 10 000 Kč. Vzhledem k tomu, že však předchůdce poskytoval žalovanému tuto částku právě v pozici spotřebitele v rámci poskytnutí spotřebitelského úvěru, měl zákonnou povinnost před vlastním uzavřením dané smlouvy zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (rozsudek NSS ze dne 1.4.2015, č. j. 1 As 30/2015 -39) a prověřením jeho osoby i v rámci veřejných rejstříků jakými jsou evidence dlužníků (rozhodnutí NS ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 ) či IR, CEE, SOLUS, BRKI a NRKI (rozhodnutí NS ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1522/2020 ). Z uvedeného tedy plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při tomto posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě po obsahové stránce prověřit, a teprve na základě takového náležitého prověření učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná, či nikoli.
34. Žalobkyně v této věci tvrdila, že v rámci posouzení úvěruschopnosti předchůdce vycházel z informací získaných od žalovaného, z žalovaným předložených dokladů (pracovní smlouva, výplatní pásky a výpis z bankovního účtu) a z náhledů do NRKI, BRKI, SOLUS a ISIR, zcela však absentuje tvrzení, kdy, jak a s jakým výsledkem byly ony náhledy provedeny a jaká zjištění byla ze všeho výše uvedeného učiněna, resp. jak byla ona tvrzení žalovaného co do jeho celkových poměrů ověřena a jaký závěr v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného byl na základě uvedeného ze strany předchůdce přijat. K doložení posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdce pak žalobkyně soudu předložila toliko žádost o úvěr, v této listin ě jsou však zaznamenány toliko informace poskytnuté ze strany žalovaného, není zde však žádný záznam o jejich ověření doklady co do jeho výdajů (není zde uvedeno ani jaké doklady žalovaný předchůdci poskytla k ověření výdajů, ani jaká zjištění z nich byla učiněna co do osobních, a majetkových poměrů žalovaného, včetně výdajů žalovaného), přičemž soudu dále předložila pracovní smlouvu a výplatní pásky žalovaného, z toho je však možné učinit toliko závěr o příjmech žalovaného, nikoli o jeho výdajích. Nadto pak žalobkyně tvrdila, že předchůdce vycházel co do ověření výdajů žalovaného z jeho bankovního výpisu, uvedené však nebylo tvrzeno řádně, když nebylo tvrzeno, o jaký přesný výpis a za jaké období se jedná a jaká zjištění z něj byla učiněna, dále pak nebyl tento výpis uveden v žádosti a v neposlední řadě nebyl tento výpis soudu ani předložen, ačkoli má předchůdce, resp. t.č. žalobkyně povinnost dle § 78 ZSÚ dané doklady potřebné k posouzení úvěruschopnosti žalovaného uschovat. Žalobkyně tak podle názoru soudu v tomto bodu neunesla břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, když ani po poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. uvedená tvrzení a důkazní návrhy nedoplnila.
35. Soud tak nemá za to, že by předchůdce před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, přičemž na uvedeném závěru ničeho nemění skutečnost, že žalovaný na základě předmětné smlouvy plnil, když se jednak jednalo toliko o tři splátky ihned po uzavření smlouvy a jednak je smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry (před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet), kdy je primárním chráněným zájmem ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (srovnej: Komentář k zákonu o spotřebitelském úvěru. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele tedy představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Dalším smyslem zakotvení této povinnosti je pak řešení problému rostoucí zadluženosti domácností, kdy tato úprava v konečném důsledku chrání společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod.
36. Následkem absence tohoto posouzení je pak neplatnost dané smlouvy, a to neplatnost absolutní, protože porušení této povinnosti odporuje zákonu (ZSÚ) a zároveň tím narušuje i veřejný pořádek, když by v opačném případě docházelo ke shora popsaným negativním důsledkům ve společnosti (rozsudek NS ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Uvedený závěr přitom podporuje rovněž rozhodnutí ÚS ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde je uvedeno, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Zároveň k tomu soud odkazuje na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18 - OPR-FINANCE S.R.O. V. GK. Soud tedy dospěl k závěru, jak je uvedeno výše, že je daná smlouva absolutně neplatná, strany, resp. žalobkyně a žalovaný s ohledem na předmětné postoupení pohledávky, tedy nejsou povinné si na základě tohoto právního titulu ničeho plnit.
37. Pro úplnost soud uvádí, že má rovněž za to, že se jedná o smlouvu absolutně neplatnou pro její rozpor s dobrými mravy, potažmo zákonnými principy na ochranu žalovaného v pozici spotřebitele coby slabší strany. V řízení totiž bylo prokázáno, že si strany v rámci dané smlouvy sjednaly RPSN 272,44 %, tedy RPSN, které více jak 28x přesahuje průměrnou výši RPSN v době uzavření dané smlouvy (9,42 % ročně) - takové ujednání se tak dle názoru soudu příčí dobrým mravům. Soud si je přitom vědom, že předchůdce je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby, resp. RPSN vyšší, tato skutečnost se však projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby (rozuměj sazbu sjednanou a sazbu obvyklého v dané době) poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba úroků převyšuje nejvyšší sazby u bankovních úvěrů podstatně (jak je uvedeno výše více než 28x), za přiměřené lze přitom považovat překročení cca 4x (srovnej: rozhodnutí NS 33 Icm 91/2010 ). S ohledem na uvedené je tak podle názoru soudu třeba sjednanou výši RPSN považovat za rozpornou s dobrými mravy, přičemž se jedná o rozpor tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle § 588 o.z. bez dalšího. Vzhledem k tomu, že se navíc co do ujednání o RPSN jedná o podstatnou náležitost smlouvy o úvěru a takové ujednání nelze od smlouvy oddělit, dospěl soud k závěru, že se jedná o smlouvu absolutně neplatnou jako celek, jak je uvedeno výše.
38. Na druhou stranu však bylo v řízení prokázáno, že předchůdce poskytl na základě této neplatné smlouvy žalovanému plnění ve výši 10 000 Kč, čímž se na jeho úkor bezdůvodně obohatil (došlo k poskytnutí plnění bez právního důvodu), a byl tak povinen toto obohacení předchůdci vydat, doposud však vydal toliko 5 800 Kč, zbývá tedy zaplatit 4 200 Kč. S ohledem na uvedené tedy soud žalovanému uložil ve výroku I tohoto rozhodnutí povinnost zaplatit žalobkyni danou částku a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II).
39. Lhůta k úhradě tímto rozhodnutím přisouzených částek byla žalovanému stanovena podle §160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. v základní pariční lhůtě 3 dnů, když má soud za to, že se jedná o lhůtu přiměřenou možnostem žalovaného a zároveň o spravedlivé uspořádání práv a povinností smluvních stran, jelikož měl žalovaný danou částku v rámci předmětné neplatné smlouvy předchůdci, resp. žalobkyni uhradit již 2.4.2025, resp. byl k její úhradě vyzvána již v březnu r. 2026, do dnešního dne však žalobkyni ničeho neuhradil.
40. Žalobkyně ve věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž uhradila soudní poplatek 800 Kč v souladu s položkou 2 bod 1 písm. c/ Sazebníku poplatků, soud však ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení. S ohledem na uvedené je tak nutné doměřit soudní poplatek v souladu s položkou 2 bod 2 Sazebníku poplatků do výše dle položky 1 Sazebníku, tj. do 1 000 Kč. Soud proto ve věci rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV tohoto rozhodnutí. Lhůta k úhradě doplatku byla žalobkyni stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích, prostřednictvím soudu zdejšího.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím povinným splněna řádně a včas, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo návrh na zahájení exekuce.