Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
45 C 218/2025-33
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci
žalobce: nezl. Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované sídlem Adresa žalované
pro zaplacení 305 167 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 305.167,- Kč, se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 350,- Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 305.167,- Kč, se zamítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 350,- Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 305.167 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce civilního řízení vedeného před Okresním soudem v Blansku pod sp. zn. 77 C 668/2010 , jakož i v navazujících řízeních před soudy vyšších stupňů. Uvedl, že toto řízení trvalo celkem 14 let a 10 měsíců (178 měsíců), tedy dobu zcela zjevně neodpovídající požadavku přiměřenosti podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Zdůraznil, že předmětem původního sporu byl nárok na náhradu škody na zdraví způsobené nesprávným postupem zdravotnického zařízení při porodu, což je typicky věc se zvýšeným významem pro poškozeného a jde o kategorii řízení, u níž judikatura Nejvyššího a Ústavního soudu i ESLP předpokládá presumovaný vysoký osobní význam. Žalobce dále uvedl, že již dne 3. 6. 2019 uplatnil vůči žalované první žádost o odškodnění ve výši 300.000 Kč a po ukončení původního řízení dne 11. 7. 2025 uplatnil další žádost navýšenou na 500.000 Kč; přesto mu žalovaná přiznala jen 194.833 Kč, a to při nesprávné aplikaci kritérií § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce zdůraznil, že žalovaná chybně hodnotila složitost řízení (kdy nesprávně snížila zadostiučinění o 40 %) a dále neoprávněně snižovala částku o 15 % kvůli víceinstančnosti řízení, ačkoliv podle ustálené judikatury musí být doba před jednotlivými instancemi přičítána státu a pochybení soudu (včetně následných kasačních rozhodnutí) nesmí jít k tíži poškozeného. Namítal také, že žalovaná ignorovala závěry ESLP a Ústavního soudu týkající se nutnosti zohledňovat ekonomický vývoj, inflaci a růst průměrné mzdy, což vede k tomu, že dlouhodobě fixované částky ztrácejí reálnou hodnotu. Současně uvedl, že kompenzační řízení samotné již trvá více než 6 let a 4 měsíce, což dále zvyšuje újmu způsobenou průtahy. Z těchto důvodů považuje žalobce částku poskytnutou žalovanou za zjevně nedostatečnou a domáhá se doplacení zbytku nároku.
2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nesporným, že žalobce u ní dne 3. 6. 2019 a následně dne 11. 7. 2025 uplatnil žádost o zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného pod sp. zn. 77 C 668/2010 , a že mu žalovaná poskytla v rámci mimosoudního projednání částku 194.833 Kč. Současně popsala průběh původního řízení, které bylo zahájeno dne 9. 8. 2010 a skončilo až dne 11. 7. 2025, tedy trvalo téměř 15 let, přičemž probíhalo opakovaně před více instancemi — okresním soudem, krajským soudem, Nejvyšším soudem i Ústavním soudem. Podle žalované byla věc mimořádně skutkově složitá, neboť předmětem bylo tvrzené trvalé poškození mozku nezletilého při porodu; byly vypracovány tři znalecké posudky z oborů urgentní medicíny, gynekologieporodnictví a neonatologie, soud prováděl rozsáhlé výslechy znalců a svědků, a řízení bylo zatíženo i objektivními překážkami (např. pandemií Covid19). Žalovaná rovněž uvedla, že průtahy způsobily také opakované žádosti účastníků o odročení, dlouhodobá mimosoudní jednání a že žalobce nikdy nepodal stížnost na průtahy ani návrh na určení lhůty k procesnímu úkonu. K vlastnímu stanovení náhrady žalovaná uvedla, že vyšla ze základní částky 278.333 Kč, přičemž zohlednila délku řízení, složitost věci (−40 %), z důvodu více instancí (−15 %) a zvýšený význam řízení pro žalobce (+25 %), čímž dospěla ke konečné částce 194.833 Kč, která je podle ní plně přiměřená. Setrvala na názoru, že žalobcem tvrzené požadavky na další navyšování částky — zejména s ohledem na inflaci a růst životní úrovně — nejsou v souladu s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 26/25 , který podle ní nepotvrzuje povinnost valorizovat základní sazby. Závěrem navrhla, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta, a požadovala přiznání nákladů řízení v režijních paušálech.
3. Dle uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění ze dne 3. 6. 2019 žalobce uplatnil u právnická osoba nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 77 C 668/2010 , a to ve výši 300 000 Kč. V podání žalobce uvedl, že řízení bylo zahájeno dne 9. 8. 2010 a skončeno rozhodnutím Nejvyššího soudu dne 25. 4. 2019, přičemž šlo o řízení týkající se zdraví nezletilého žalobce. Dále odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2018 sp. zn. IV. ÚS 14/17 , jímž bylo konstatováno porušení základních práv žalobce v průběhu řízení.
4. Dle doručenky datové zprávy ze dne 3. 6. 2019 soud zjistil, že podání označené jako uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění bylo právnická osoba doručeno prostřednictvím datové schránky dne 3. 6. 2019 v 17:17:06, přičemž odesílatelem byl právní zástupce žalobce Jméno advokáta. Z doručenky dále vyplývá, že datová zpráva byla téhož dne dodána do datové schránky Anonymizováno a tímto okamžikem byla doručena ve smyslu zákona č. 300/2008 Sb.
5. Dle doplnění uplatnění nároku ze dne 11. 7. 2025 žalobce doplnil svůj nárok s tím, že řízení vedené pod sp. zn. 77 C 668/2010 skončilo až usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 6. 2025, přičemž celková délka řízení tak činila 14 let a 10 měsíců, tedy 178 měsíců. V podání žalobce uvedl, že se jedná o řízení týkající se zdraví žalobce a že z tohoto důvodu považuje za přiměřené zadostiučinění částku 500 000 Kč. Současně odkázal na kritéria uvedená v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. a na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva.
6. Dle doručenky datové zprávy ze dne 11. 7. 2025 soud zjistil, že doplnění uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění bylo právnická osoba doručeno prostřednictvím datové schránky dne 11. 7. 2025 v 16:11:55, opět prostřednictvím právního zástupce žalobce Jméno advokáta. Z doručenky plyne, že datová zpráva byla dne 11. 7. 2025 dodána do datové schránky adresáta a následně otevřena oprávněnou osobou Anonymizováno, čímž bylo podání řádně doručeno.
7. Dle přípisu právnická osoba ze dne 14. 8. 2025 soud zjistil, že právnická osoba požádalo Okresní soud v Blansku o zapůjčení soudního spisu vedeného pod sp. zn. 77 C 668/2010 , a to za účelem vyřízení žádosti žalobce o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení. Z obsahu přípisu vyplývá, že Anonymizováno konstatovalo marné uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty k vyřízení žádosti a že si vyžádalo zapůjčení spisu pro účely posouzení uplatněného nároku.
8. Dle stanoviska právnická osoba ze dne 29. 8. 2025 Anonymizováno shrnulo průběh řízení vedeného u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 77 C 668/2010 a navazujících řízení před soudy vyšších stupňů, včetně řízení dovolacích a řízení před Ústavním soudem. Anonymizováno konstatovalo, že celková délka řízení činila 14 let a 11 měsíců, že řízení bylo značně skutkově i procesně složité, že v jeho průběhu byly vypracovány tři znalecké posudky z různých medicínských oborů, že řízení bylo opakovaně projednáváno na všech stupních soudní soustavy a že významná část jeho délky byla ovlivněna mimosoudními jednáními mezi účastníky v období od 30. 11. 2020 do 11. 7. 2025. Anonymizováno uvedlo, že žalobce v průběhu řízení nepodal stížnost na průtahy ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Na základě aplikace kritérií uvedených v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. stanovilo Anonymizováno výši přiměřeného zadostiučinění částkou 194 833 Kč, kterou žalobci vyplatilo, přičemž mimosoudní projednání nároku tímto považovalo za ukončené.
9. Dle dokladu o připsání částky 194 833 Kč na účet právního zástupce žalobce ze dne 1. 9. 2025 soud zjistil, že na bankovní účet právního zástupce žalobce, vedený u právnická osoba., byla dne 1. 9. 2025 připsána částka 194 833 Kč, a to z účtu právnická osoba. Z detailu transakce vyplývá, že se jednalo o plnění označené jako odškodnění jméno FO, s variabilním symbolem var. symbol, přičemž plátcem bylo právnická osoba.
10. Dle bankovního výpisu právnická osoba ze dne 1. 9. 2025 soud zjistil, že z účtu vedeného u České národní banky na jméno právnická osoba byla dne 1. 9. 2025 odepsána částka 194 833 Kč, a to ve prospěch účtu č. č. účtu, vedeného u právnická osoba. Z poznámky k transakci vyplývá, že platba byla označena jako „odškodnění jméno FO“, s variabilním symbolem var. symbol a konstantním symbolem konst. symbol, přičemž se jednalo o plnění realizované právnická osoba.
11. Z obsahu soudního spisu Okresního soudu v Blansku sp. zn. 77 C 668/2010 soud zjistil následující skutečnosti. podstatný obsah spisu obsahující osobní údaje
12. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. , zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ “) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.
13. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.
14. Dle § 3 odst. 1 písm. a) , b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").
15. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.
16. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.
17. Dle § 8 odst. 1 , 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.
18. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.
19. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.
20. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
21. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem .
22. Dle § 31a odst. 1 , 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.
23. Po zjištěném skutkovém stavu věci soud vyšel z toho, že řízení trvalo od doby podání žaloby, tj. od 9. 8. 2010, do 11. 7. 2025, kdy nabylo právní moci usnesení Krajského soudu v Brně, jímž bylo řízení zastaveno, tedy celkem 14 let a 10 měsíců. Předmětem řízení byla žaloba na zaplacení částky 198 000 Kč s příslušenstvím z titulu škody na zdraví, uplatněná jménem nezletilého žalobce proti právnická osoba, k níž v průběhu řízení na straně žalované přistoupila rovněž právnická osoba. V řízení se nevyskytly průtahy ve smyslu dlouhodobé nečinnosti soudu a soudy postupovaly v pravidelných a přiměřených časových intervalech, přičemž jejich činnost víceméně směřovala k rozhodnutí ve věci samé. Řízení bylo však v jeho průběhu opakovaně odročováno, v závěrečné fázi též přerušeno, a to zejména z důvodu probíhajících mimosoudních jednání mezi účastníky, která probíhala od 30. 11. 2020 až do pravomocného skončení řízení, přičemž v tomto období soud věc průběžně sledoval a účastníky opakovaně vyzýval ke sdělení výsledku těchto jednání. V odvolací fázi řízení bylo rovněž usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 3. 2022 přerušeno odvolací řízení, které bylo následně obnoveno na návrh žalobce dne 1. 3. 2023. Řízení bylo dále poznamenáno tím, že se věc opakovaně vracela k dalšímu projednání na základě rozhodnutí soudů vyšších stupňů, včetně Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, které některá rozhodnutí obecných soudů pro nezákonnost zrušily, a to zejména z důvodu porušení práva na spravedlivý proces. Řízení vykazovalo zvýšenou náročnost jak po stránce skutkové, tak po stránce právní i procesní, neboť soud musel nechat vypracovat tři znalecké posudky z různých medicínských oborů, provést výslechy znalců a opakovaně doplňovat dokazování, což se rovněž negativně projevilo na celkové délce řízení. Ve věci bylo rozhodováno soudy na všech stupních soudní soustavy, přičemž nalézací soud ve věci rozhodoval meritorně, soud odvolací rozhodoval opakovaně, Nejvyšší soud rozhodoval o podaných dovoláních a do řízení dvakrát zasáhl Ústavní soud rozhodnutími, jimiž zrušil rozhodnutí obecných soudů. Byť využití těchto zákonných procesních prostředků nelze klást k tíži účastníkům řízení, nelze přehlédnout, že tyto úkony objektivně přispěly k celkové době řízení, neboť o nich musely rozhodovat orgány veřejné moci, což navyšovalo celkový časový fond sporu, přičemž tuto skutečnost však nelze klást k tíži žalované. Co se týče chování žalobce, z obsahu spisu vyplývá, že žalobce v závěrečné fázi řízení opakovaně žádal o odročení jednání a setrvával na probíhajících mimosoudních jednáních, jejichž délka měla zásadní vliv na celkovou dobu řízení. Pokud jde o význam předmětu řízení, jedná se o řízení týkající se újmy na zdraví nezletilého žalobce, tedy řízení s typově vyšším významem pro účastníka, obdobně jako spory opatrovnické, pracovněprávní, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení, trestní věci či věci týkající se života a zdraví. Význam řízení proto soud hodnotil jako zvýšený.
24. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. , neboť řízení vedené ve věci samé trvalo přibližně 14 let a 10 měsíců, což je doba nepřiměřená, a to i přes skutečnost, že se v řízení nevyskytly průtahy v podobě dlouhodobé nečinnosti soudu. V důsledku porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž odčinění nelze považovat za dostačující pouhým konstatováním porušení práva, nýbrž je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích. Soud se neztotožnil s námitkou žalobce, že základní částky za rok trvání řízení upravené ve Stanovisku by měly být valorizovány s ohledem na dobu, která od jejich stanovení uplynula a inflaci. Z rozsudku velkého senátu ESLP ve věci Apicella proti Itálii se podává, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45% částky, kterou by přiznal sám (srovnej Stanovisko, bod V., rozsudek Nejvyššího soud ze dne 20.5.2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 ). Ze Stanoviska přitom vyplývá, že základní částka 15 000,- Kč až 20 000,- Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení byla nastavena výrazně výše než 45% toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. část VI. Stanoviska a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012 , nebo rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 3. 2006, věc Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 72). K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27.11.2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018 , kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011 , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne 22. 8. 2013, sp. zn. III. ÚS 903/13 ) s tím, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.4.2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012 , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011 , ze dne 24.6.2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012 , a ze dne 26.2.2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017 , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. III. ÚS 1548/19 ). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019 , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 4059/19 ). Z poslední doby se Nejvyšší soud obdobně k této otázce vyjádřil např. v usnesení ze dne 18.8.2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020 , rozsudku ze dne 20.10.2020 sp. zn. 30 Cdo 1433/2020 , ve věci sp.zn. 30 Cdo 1624/2021 , v rozsudku ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1388/2021 , usnesení ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012 , ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1362/2020 , ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2599/2021 , a ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2481/2020 (proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. III. ÚS 3385/20 ), nebo rozsudcích ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1388/2021 , a ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1181/2021 , nebo usnesení ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 30 Cdo 622/2021 , a ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 30 Cdo 901/2021 ). Shodně jako Nejvyšší soud přitom na řešení předmětné otázky nahlíží též Ústavní soud, jak patrno nejen ze shora uvedených rozhodnutí Ústavního soudu, ale rovněž např. z bodů 43 až 45 odůvodnění jeho nálezu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 1303/21 . V této souvislosti soud doplňuje, že Nejvyšší soud se totožnou otázkou v poslední době věcně znovu zabýval ve svém rozsudku ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. 30 Cdo 2356/2024 , v němž podrobně vysvětlil, že i nadále není důvodu přistupovat k valorizaci, neboť tak nečiní ve své nejnovější judikatuře ani samotný Evropský soud pro lidská práva, jehož rozhodovací praxe (resp. částky přiznávané poškozeným z různých států) byla jediným referenčním kritériem pro nastavení výše základní částky ve Stanovisku.
25. Soud proto přistoupil ke stanovení výše přiměřeného zadostiučinění postupem podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. a vyšel ze základní částky 16 500 Kč za jeden rok trvání řízení, přičemž za první dva roky trvání řízení uplatnil sazbu v poloviční výši. Při délce řízení odpovídající 178 měsícům dospěl soud k základní částce 228 250 Kč. Od této částky soud odečetl -30% z důvodu výrazné skutkové i procesní složitosti věci, která spočívala zejména ve vyhotovení tří znaleckých posudků z různých medicínských oborů, opakovaných výsleších znalců a svědků a celkové náročnosti dokazování. Dále soud zohlednil mimořádný počet instancí v řízení, které bylo opakovaně projednáváno před soudy všech stupňů včetně Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, a z tohoto důvodu snížil základní částku o dalších -25 %. Naopak soud přihlédl k tomu, že v průběhu řízení došlo v určité fázi k navrácení věci k dalšímu projednání v důsledku nerespektování závazného právního názoru vyšší instance, což je okolnost přičitatelná postupu soudu, a z tohoto důvodu základní částku navýšil o 5 %. Soud dále vzal v úvahu chování účastníků řízení, neboť z obsahu spisu vyplývá, že po dobu přibližně čtyř a půl roku bylo řízení opakovaně odročováno, případně přerušeno, výlučně z důvodu probíhajících mimosoudních jednání, na návrh či se souhlasem účastníků, v jejich důsledku soud nemohl ve věci činit další procesní úkony; z tohoto důvodu soud snížil základní částku o dalších -30 %. Současně soud nepřehlédl, že původní řízení se týkalo újmy na zdraví nezletilého žalobce, v důsledku čehož má takové řízení podle ustálené judikatury zvýšený význam pro poškozeného, a proto základní částku navýšil o 30 %. Po provedení všech uvedených úprav soud dospěl k závěru, že celková tabulková korekce činí -50 %, a přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení tak představuje částku 114 125 Kč. Protože však žalovaná již žalobci před podáním žaloby v rámci mimosoudního projednání nároku podle zákona č. 82/1998 Sb. poskytla zadostiučinění ve výši 194 833 Kč, tedy částku výrazně převyšující tu, kterou soud považuje za přiměřenou, je žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení dalších 305 167 Kč, nedůvodná. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.
26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. . Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. (ve spojení se závěry NS ČR v rozhodnutí č.j. 28 Cdo 2638/2025 -615) částkou 450 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná písemně vyjádřila k žalobě, poté se připravovala na ústní jednání a tohoto se rovněž 19.3.2026 zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu tří úkonů v celkové výši 1 350,- Kč.
Poučení:
Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.