Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 337/2024-49

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně A., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A

zastoupené Jméno Zástupce, IČO IČO Zástupce

advokátem sídlem sídlo zástupce

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného

státní občan země

bytem na sdělené adrese: adresa žalovaného

zastoupeného advokátem jméno a příjmení advokáta

sídlem sídlo zástupce

o zaplacení 98 541,50 Kč s příslušenstvím

rozsudkem pro zmeškání takto:

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částky 22 134,58 Kč, 5 620 Kč, 2 592,47 Kč a 2 592,47 Kč s úrokem ve výši 20,94 % z částky 22 134,58 Kč za období od 28. září 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 22 134,58 Kč za období od 28. září 2023 do zaplacení.

a dále takto:

II. Soud zamítá žalobu na zaplacení 21 093,21 Kč, 18 651,08 Kč, 11 859,41 Kč, 19 183,22 Kč, 4 782,79 Kč, 4 200,55 Kč, 2 866,69 Kč a 2 969,24 Kč s úrokem 23,19 % z částky 21 093,21 Kč a 20,94 % z částky 18 651,08 Kč a s úrokem z prodlení 15 % z částky 39 744,29 Kč, to vše za období od 28. září 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 30. května 2024, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 98 541,50 Kč jakožto nevrácených úvěrů 21 093,21 Kč a 40 785,66 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a nezaplacených poplatků 11 859,41 Kč a 24 803,22 Kč a úroky, a to v poměru 23,19 % z nevráceného úvěru 21 093,21 Kč za období od 14. října 2022 do zaplacení, který kapitalizovala do 27. září 2023 v částce 4 782,79 Kč a v poměru 20,94 % z nevráceného úvěru 40 785,66 Kč za období od 17. prosince 2022 do zaplacení, který kapitalizovala do 27. září 2023 v částce 6 793,02 Kč a s úroky z prodlení v poměru 15 %, a to z nevráceného úvěru 21 093,21 Kč za období od 8. listopadu 2022 do zaplacení, který kapitalizovala do 27. září 2023 v částce 2 866,69 Kč a z nevráceného úvěru 40 785,66 Kč za období od 8. listopadu 2022 do zaplacení, který kapitalizovala do 27. září 2023 v částce 5 561,71 Kč. Platební povinnosti žalovaného ve vztahu k nedoplatku úvěru 21 093,21 Kč, poplatku 11 859,41 Kč a souvisejícího úroku dovozovala žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. číslo, uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba., IČO IČO, (dále jen „úvěrující“) a žalovaným. Podle této smlouvy měla úvěrující poskytnout žalovanému 35 tis. Kč, které se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatit úvěrující dále 42 587 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků 30 392 Kč za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 23,19 %, částku 1 500 Kč za zpracování zápůjčky a částku 7 599 Kč za službu název (vše označeno žalobkyní jako „poplatek“). To vše měl žalovaný splácet ve 24 měsíčních splátkách po 3 233 Kč do 13. října 2022. Platební povinnosti žalovaného ve vztahu k nedoplatku úvěru 40 785,66 Kč, poplatku 24 803,22 Kč a souvisejícího úroku dovozovala žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. číslo, uzavřené dne datum mezi úvěrující a žalovaným. Podle této smlouvy měla úvěrující poskytnout žalovanému 50 tis. Kč, které se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatit úvěrující dále 44 379 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků 31 567 Kč za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 20,94 %, částku 1 500 Kč za zpracování zápůjčky a částku 8 990 Kč za službu název (vše označeno žalobkyní jako „poplatek“). To vše měl žalovaný splácet v 18 měsíčních splátkách po 5 244 Kč do 16. prosince 2022. Žalovaný však úvěrující dosud nezaplatil žalované částky jistin a poplatků. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalovaného se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení z nevrácených úvěrů v zákonné výši. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne datum s úvěrující.

2. S ohledem na státní občanství žalovaného a jeho bydliště v cizině jde o řízení s cizím prvkem, v němž soud posoudil svou mezinárodní příslušnost podle čl. 7 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle místa splnění sjednaného závazku, tedy na území České republiky, při .

3. Rozhodným právem pro posouzení věci je v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. b) ve spojení s čl. 6 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo České republiky, neboť poskytovatelka služeb (žalobkyně) měla své sídlo na jejím území.

4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil jen stručně v podání ze dne 24. září 2024. Namítal, že předmětná finanční jistina (zřejmě úvěrové částky) měla být vložena do rodinného domu jeho bývalé družky, která by proto měla být žalována spolu s ním. Dále uplatnil procení námitky, týkající se doručování žaloby, kterou měl namísto něj převzít v místě bydliště žalovaného jeho otec v důsledku nepozornosti.

5. Procesní námitky žalovaného nejsou významné. Žaloba byla původně žalovanému doručována přímo, tedy poštou na adresu jeho bydliště v Rumunsku, kterou uvedl také ve svém písemném podání ze dne 24. září 2024, jež bylo soudu doručeno poštou dne 26. září 2024. K doručení mělo podle mezinárodní poštovní dodejky dojít dne 23. září 2024. To, že se žalovaný o žalobě dozvěděl je zřejmé z toho, že na ní písmeně reagoval výše uvedeným podáním a ve smyslu , , (dále jen „ “). Není přitom významné, zda se tak stalo 23. září, nebo 24. září 2024, anebo podle citovaného ustanovení dne 26. září 2024. Znovu byla žaloba doručována žalovanému spolu s předvoláním k prvnímu jednání před soudem prostřednictvím doručujícího orgánu příslušného podle místa doručení v země po dožádání zdejšího soudu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1784 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech v souladu s procesním (vnitrostátním) právem doručujícího orgánu. Podle potvrzení tohoto doručujícího orgánu k procesnímu doručení (jak žaloby, tak předvolání) došlo dne 13. března 2025. Z dalšího podání žalovaného ze dne 15. března tr. (viz níže 18. odstavec) bylo také zřejmé, že žalovaný se o nařízení jednání na den 31. března tr. dozvěděl nejpozději 15. března tr. Žalovaný tedy měl dostatek času se s žalobou seznámit, dostavit se k nařízenému jednání a proti žalobě se případně i jinak bránit. Přesto se k prvnímu jednání nařízenému ve věci na den 31. března tr. se bez omluvy nedostavil a jinou procesní obranu již neuplatnil.

6. Podle platí, že zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou ( ) žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodně a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.

7. V daném případě jsou splněny všechny procesní podmínky shora uvedeného ustanovení , neboť žaloba i předvolání k prvnímu jednání byly žalovanému doručeny dříve, než deset dnů před termínem prvního jednání (viz ). Žalovaný se k tomuto jednání bez omluvy nedostavil a žalobkyně při tomto jednání navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Soud proto, aniž by prováděl dokazování, vycházel pouze ze skutkových tvrzení žalobkyně, která vzal za své skutkové zjištění a rozhodoval formálně rozsudkem pro zmeškání o žalobě v části, kde bylo možné takto získaná skutková zjištění podřadit pod právní normu, z níž žalovaná povinnost vyplývala a na tomto základě žalobě částečně vyhovět. Ve zbytku byla žaloba jen podle právního posouzení zamítnuta.

8. Předně je třeba ohledně uváděných poplatků vycházet ze závěrů, vyjádřených v rozsudku Soudního dvora EU ze dne 23. listopadu 2023 ve věci C-321/22 (Provident Polska) týkajícího se smlouvy o spotřebitelském úvěru a ochrany spotřebitele. Ujednání úvěrující a žalovaného o poplatcích jsou přitom zjevně zneužívající ve smyslu , , (dále jen „ “) neboť ukládají povinnost spotřebiteli (žalovanému) zaplatit nepřiměřené neúrokové náklady, jež přesahují (první uváděná smlouva), resp. dosahují téměř ekvivalentu (druhá uváděná smlouva) plnění poskytnutého úvěrující. Taková ujednání způsobují významnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřenost je zjevná s ohledem na poměr úvěrovaných částek ke službám, poskytovaným úvěrující jako protiplnění, které souvisejí s poskytnutím a správou úvěrů. Účelem poplatků přitom není vymezit hlavní předmět smluv, ani se netýkají přiměřenosti ceny nebo odměny ke službám, poskytovaným jako protiplnění.

9. Podle platí, že ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží. Protože je zneužívající prvek těchto ujednání oddělitelný od zbytku ujednání, může jeho pominutí stačit k obnovení skutečné rovnováhy mezi smluvními stranami. Hodnocení o jen částečné neúčinnosti ujednání vychází z (obdobně viz závěr, vyjádřený v rozsudku Nejvyšší soudu ze dne 25. ledna 2022, sp. zn. , všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz).

10. Soud tedy mohl přihlédnout jen k ujednání úvěrující a žalovaného o povinnosti žalovaného vrátit úvěrující poskytnutý úvěr 35 tis. Kč podle první smlouvy a 50 tis. Kč podle druhé smlouvy a zaplatit jí za to příslušný úrok. Právní režim smluv o úvěru přitom podléhá a násl. . Smlouvy jsou ovšem dále neplatné pro rozpor s dobrými mravy v části týkající se sjednaných úroků 30 392 Kč, resp. 31 567 Kč. Tyto úroky totiž po přepočtu na poměrné roční úrokové zatížení přesahují 69 %. Úroky tedy byly sjednány v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v říjnu 2020 byla jen 14,52 % a v červnu 2021 jen 13,77 % (databáze časových řad ARAD dostupná na https://www.cnb.cz). Protože i zde jde o neplatnost jen části právního jednání ( ; opět viz rozhodnutí sp. zn. ), přistoupil soud ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či zápůjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smluv ( ), tedy ve výši ve výši 14,52 % u smlouvy č. 100252981 a ve výši 13,77 % u smlouvy č. 100861574. To znamená, že pokud úvěrující poskytla žalovanému úvěr 35 tis. Kč na dobu 24 měsíců za korigovaný úrok 14,52 %, měl žalovaný celkem zaplatit 40 536 Kč. Pokud tedy na tyto své závazky podle žalobkyně uhradil celkem 44 476,58 Kč, pohledávky z této smlouvy zanikly splněním podle . Pokud úvěrující poskytla žalovanému úvěr 50 tis. Kč na dobu 18 měsíců za korigovaný úrok 13,77 %, měl žalovaný celkem zaplatit 55 620 Kč. Jestliže tedy na tento svůj závazek podle žalobkyně uhradil celkem 27 865,42 Kč, zbývá k vrácení 27 754,58 Kč.

11. Podle první smlouvy tedy platně vznikla úvěrující povinnost přenechat žalovanému 35 tis. Kč jako úvěr a žalovanému povinnost řádně a včas tyto peníze úvěrující vrátit a zaplatit za to úrok 5 536 Kč do 13. října 2022. Jestliže tedy obě smluvní strany úvěrující své povinnosti ze smlouvy splnily, není žaloba na zaplacení pohledávek z první uváděné smlouvy důvodná a soud jí proto zamítl výrokem II.

12. Podle druhé smlouvy platně vznikla úvěrující povinnost přenechat žalovanému 50 tis. Kč jako úvěr a žalovanému povinnost řádně a včas tyto peníze úvěrující vrátit a zaplatit za to úrok 5 620 Kč do 16. prosince 2022. Protože podle žalobkyně byla poslední splátka žalovaného placena 31. května 2022, uplynula 90 denní lhůta stanovená v , o spotřebitelském úvěru, již dne 29. srpna 2022. Žalovaný tak byl povinen platit od 1. června 2022 úrok již jen ve výši 15 % až do zaplacení. Jestliže tedy úvěrující své povinnosti ze smlouvy splnila a žalovanému úvěr předala, zatímco žalovaný své platební povinnosti v nesplnil v rozsahu 22 134,58 Kč z úvěru ( ) a ohledně úroku v rozsahu 5 620 Kč za dobu do 16. prosince 2022 a dále v poměru 15 %, když do 27. září 2023 dosáhl úrok z 22 134,58 Kč další částky 2 592,47 Kč, je v tomto rozsahu žaloba důvodná a soud jí proto výrokem I. rozsudkem pro zmeškání vyhověl.

13. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu 22 134,58 Kč po lhůtě jeho splatnosti podle ujednání smluvních stran ( ), má žalobkyně právo i na zaplacení úroku z prodlení podle a . Z žalobních tvrzení ovšem není jasný důvod žaloby na placení tohoto úroku z celého nedoplatku úvěru již od 8. listopadu 2022, když úvěr měl být splácen až do 16. prosince 2022. Úrok z prodlení v žalovaném poměru 15 %, který nepřevyšuje zákonný úrok z prodlení podle , dosáhl v době od 17. prosince 2022 do 27. září 2023 částky 2 592,47 Kč. A protože s ohledem na nedostatek tvrzení o rozkladu splátek žalovaného nelze zjistit prodlení žalovaného se splácením před touto dobou, je žaloba na placení úroku z prodlení v kapitalizované výši důvodná jen ohledně této částky a dále pak v poměru 15 % z 22 134,58 Kč od 28. září 2023 do zaplacení. Soud jí proto v tomto rozsahu výrokem I. rozsudkem pro zmeškání také vyhověl.

14. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z a násl. s ohledem na postoupení žalované pohledávky smlouvou žalobkyni. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle .

15. Jako nedůvodnou pak naopak soud výrokem II. zamítl žalobu na vrácení úvěru 21 093,21 Kč a placení poplatků 11 859,41 Kč s úrokem 4 782,79 Kč, poměrným úrokem a s úrokem z prodlení, neboť úročená jistina byla již žalovaným zaplacena před dobou úročení, to vše podle první smlouvy a na vrácení úvěru v části 18 651,08 Kč (40 785,66 – 22 134,58) a placení poplatků 19 183,22 Kč (24 803,22 – 5 620) s úrokem 4 200,55 Kč (6 793,02 – 2 592,47) a v poměrné výši z jistiny, ohledně níž nebyla žaloba důvodná od 28. září 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení 2 969,24 Kč (5 561,71 – 2 592,47) s poměrným úrokem z prodlení z jistiny, ohledně níž nebyla žaloba důvodná od 28. září 2023 do zaplacení.

16. Pro vysvětlení soud na závěr připomíná, že rozhodnutí rozsudkem pro zmeškání znamená, že soud pokládá tvrzení o skutkových okolnostech obsažená v žalobě za nesporná a na tomto základě může rozhodnout ( ). Podle platí, že shodná (a tedy nesporná) tvrzení účastníků může soud vzít za své skutkové zjištění. Nesporná tvrzení o skutkových okolnostech tedy lze vzít za skutkové zjištění, které soud podřadí pod příslušnou právní normu a na základě právního závěru (posouzení) pak věc rozhodne. Nejde tedy o automatické vyhovění žalobě, nýbrž potlačení fáze dokazování ve prospěch žalobcových tvrzení (nikoli jeho právního hodnocení). Zákon přitom nezapovídá, aby soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání pouze o části uplatněného nároku ve smyslu . Vyhlášení jen částečného rozsudku pro zmeškání také není podmíněno zvláštním procesním návrhem žalobce. Postačí jen obecný návrh k vydání rozsudku pro zmeškání ( ). Zároveň je však zřejmé, že z podstaty věci rozsudkem pro zmeškání lze pouze vyhovět žalobnímu návrhu. Pokud by byla žaloba, byť částečně, zamítnuta (s ohledem na právní hodnocení skutkových zjištění), nemůže být na zamítavý výrok pohlíženo jako na rozsudek pro zmeškání. Ve smyslu by se totiž žalobce paradoxně při vydání kontumačního rozsudku mohl dostat do procesně nevýhodnějšího postavení tím, že by mu bylo významně omezeno právo na odvolání proti zamítavému výroku, pokud by jinak samozřejmě právo na odvolání bylo přípustné (viz ). Na výrok II. tohoto rozsudku proto nelze pohlížet jako na rozsudek pro zmeškání. Současně je zřejmé, že vedle sebe musí logicky obstát jak částečný rozsudek pro zmeškání, tak rozsudek o zbytku předmětu řízení. Nelze tedy na jedné straně vycházet z určitého skutkového tvrzení (například sjednání smlouvy) a na druhé straně současně žalobu zamítnout pro neprokázání stejného tvrzení.

17. V souvislosti s výše uvedeným je pak nutné přípustnost odvolání (zde proti výroku II.) posuzovat s ohledem na celý předmět řízení (podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2016, sp. zn. ). Výrok III. o nákladech řízení je pak podle svého obsahu usnesením. Proti (vedlejšímu) nákladovému výroku, jež se týká také rozsudku pro zmeškání, je odvolání zřejmě vždy přípustné.

18. Pro úplnost soud doplňuje, že podáním ze dne 15. března tr., podaným k poštovní přepravě na poště v název dne 28. března tr., doručeným zdejšímu soudu dne 3. dubna tr., žádal žalovaný o odročení jednání nařízeného na 31.března tr. s ohledem na překážku účasti procesního zástupce žalovaného v účasti na jednání, jehož si zvolil. Současně opakoval výše uvedené věcné námitky k podané žalobě a žádal o doručení předvolání k dalšímu jednání na jeho trvalou adresu. V podání (v záhlaví i na poštovní obálce) byla uvedena adresa žalovaného: adresa žalovaného. K podání žalovaný připojil plnou moc pro svého zástupce, podepsanou dne 15. března tr. v Bratislavě.

19. Žádosti o odročení jednání soud nemohl vyhovět, neboť v době jejího doručení předmětné jednání nařízené na den 31. března tr. již proběhlo a dne 7. dubna tr. došlo již jen k vyhlášení rozsudku bez nutnosti zvláštního předvolání účastníků ( ). Z procesního postupu žalovaného je navíc zřejmé, že tento následek s největší pravděpodobností chtěl vyvolat. Žalovaný totiž podepsal zmocnění pro svého zástupce v Bratislavě, když by měl pracovat na Slovensku, již dne 15. března tr. Přesto odeslal písemnou žádost o odročení jednání z téhož dne až o třináct dní později z země. Musel tedy předvídat, že žádost bude opožděná. K žádosti navíc nebyl připojen žádný doklad o existenci tvrzené překážky účasti zástupce žalovaného na jednání. S přihlédnutím k dalším okolnostem postupu žalovaného, tedy k tomu, že: 1. vyjádření k žalobě ze dne 24. září 2024 podal k poštovní přepravě následujíc den v České republice, avšak jako adresu svého bydliště uvedl místo v země, kam mu soud v průběhu řízení doručoval veškeré písemnosti a kde přitom podle žalovaného mělo dojít k problémům při doručování; 2. v žádosti o odročení uvedl jako své bydliště neúplnou adresu (např. bez poštovního směrovacího čísla), na kterou výslovně žádal doručovat předvolání k jednání, přestože si zvolil procesního zástupce a jistě také pro sebe mohl zvolit snadnější způsob doručování na adresu na Slovensku; a 3. zvolil si zástupce pro řízení, který se nemohl dostavit k již nařízenému jednání z důvodu, existujícího v době této volby; se naopak jednání žalovaného jeví jako snaha o prodlužování řízení, nikoli jako efektivní a věcná procesní obrana.

20. Protože soud rozhodoval o žalobě ve vyhovující části rozsudkem pro zmeškání, nemá význam věcná argumentace žalovaného. Ta by navíc postavení žalovaného nemohla zlepšit ani při jiném způsobu projednání žaloby, neboť konečné využití úvěrových peněz není pro zjištění právní povinnosti žalovaného ze smlouvy důležité. Pokud snad má žalovaná vůči jinému pohledávky, jež by se sjednáním úvěrových smluv mohly souviset, může je uplatnit svým žalobním návrhem. Nikoli však jako obranu proti úvěrující, nyní žalobkyni.

21. Jen s ohledem na žádost žalovaného o doručování k jeho rukám soud připomíná, že podle doručuje soud všechny písemnosti, tedy i tento rozsudek, pouze zástupci účastníka řízení bez ohledu na to, zda ten žádal o jiný způsob doručování. Doložení procesního zastupování žalovaného bylo dostatečné již tím, že žalovaný písemně sdělil soudu, že jej bude zastupovat advokát jméno a příjmení advokáta. Od 3. dubna tr. tedy soud doručuje všechny své písemnosti jen zástupce žalovaného.

22. Výrokem III. soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků v souladu s , neboť převážně procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.

takto:

Odůvodnění:

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím zdejšího soudu do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí ( ).

Odvolacími důvody proti výroku pod bodem I. mohou být jen vady uvedené v písmena a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí u soudu.