Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2151/2026

25 Cdo 2151/2026-104

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: Správa služeb hlavního města Prahy, příspěvková organizace, IČO 70889660, se sídlem Kundratka 1951/19, Praha 8, zastoupená JUDr. Karolinou Besser, advokátkou se sídlem Masarykovo nábřeží 2018/10, Praha 2, proti žalovanému: M. V. D., zastoupený Mgr. Tomášem Lázničkou, advokátem se sídlem Bozděchova 1840/7, Praha 5, o 93.850 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2026, č. j. -79, takto:

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 2. 3. 2026, č. j. -64, přerušil řízení do doby pravomocného skončení řízení ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. . Rozhodl tak v řízení o žalobě na zaplacení náhrady nákladů na odstranění vozidla a jeho umístění na střeženém parkovišti žalobkyně. Vyšel ze skutkových zjištění, že motorové vozidlo tovární značky Fiat Stilo, registrační značky XY (dále jen „vozidlo“) bylo na pokyn strážníka Městské policie hl. m. Prahy dne 19. 9. 2024 žalobkyní odtaženo z komunikace a umístěno na odstavné ploše provozované žalobkyní. Žalovaný, zapsaný v registru silničních vozidel (dále jen „registr“) jako vlastník a provozovatel vozidla, s nárokem nesouhlasil z důvodu, že předmětné vozidlo dne 27. 10. 2021 prodal L. P., což doložil kupní smlouvou a potvrzením o zaplacení kupní ceny v hotovosti téhož dne. Dne 5. 2. 2026 žalovaný navrhl přerušit řízení do doby rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2, u kterého podal žalobu na určení, že s účinností od 27. 10. 2021 není provozovatelem ani vlastníkem vozidla. Soud prvního stupně s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. , dospěl k závěru, že z uvedených rozhodnutí plyne, že povinnou osobou je osoba zapsaná jako vlastník nebo provozovatel v registru vozidel a bude-li prokázáno, že zápis neodpovídá skutečnému stavu, stává se povinnou osobou skutečný vlastník či provozovatel bez ohledu na stav zápisu v registru vozidel. Proto považoval vlastnictví vozidla řešené v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. za otázku zásadního významu pro posouzení pasivní věcné legitimace žalovaného v této věci a řízení přerušil podle

2. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 4. 2026, č. j. -79, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Ztotožnil se s jeho názorem, že primárním subjektem povinným nahradit náklady na odstranění a uskladnění vozidla je osoba zapsaná v registru silničních vozidel jako vlastník nebo provozovatel, avšak v případě, že je prokázáno, že zápis v registru neodpovídá skutečnosti a vozidlo měla v právní i faktické dispozici jiná osoba, je povinna tyto náklady nahradit osoba, která byla skutečným vlastníkem nebo provozovatelem vozidla. Současně nelze dovodit možnost volby žalobkyně mezi registrovaným a skutečným vlastníkem či provozovatelem vozidla, nýbrž že povinná osoba se určuje podle skutečného stavu. Odvolací soud na základě citovaných rozhodnutí dovolacího soudu konstatoval, že se nejedná o alternativní či fakultativní pasivní věcnou legitimaci, mezi nimiž by si žalobce mohl libovolně volit, nýbrž o jedinou pasivní legitimaci, jejíž nositel musí být v řízení zjištěn na základě skutkových okolností konkrétní věci. Smyslem uvedené judikatury je odstranění přepjatého formalismu při rozhodování o těchto nárocích, nikoli založení „práva volby“ žalobce. Tvrdí-li tedy žalovaný, že nebyl v rozhodné době skutečným vlastníkem vozidla, a podaří-li se mu prokázat, že jím byla jiná osoba, bude za náklady za odtah odpovědná tato jiná osoba. Odvolací soud odmítl odvolací argumentaci žalobkyně a výsledek řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 považoval za významný podklad pro posouzení předběžné otázky. Uzavřel proto, že podmínky pro přerušení řízení byly splněny.

3. Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v nesprávném právním posouzení otázky pasivní věcné legitimace zapsaného provozovatele vozidla v případě náhrady majetkové újmy způsobené odtahem vozidla, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka nejprve rekapitulovala průběh řízení a poté připomenula rozsudky Nejvyššího soudu vydané pod sp. zn. , sp. zn. , a sp. zn. , a uvedla, že z uvedených rozhodnutí nevyplývá, že by registrovaný vlastník nebyl povinen hradit náklady na odstranění vozidla v případě, že vozidlo vlastní a fakticky ovládá osoba v registru nezapsaná. Vyplývá z nich jen tolik, že je-li žalován skutečný vlastník, není namístě žalobu zamítnout jen proto, že není zapsaný jako vlastník a provozovatel v registru vozidel. Osobou primárně povinnou k náhradě nákladů na odstranění vozidla vytvářejícího překážku provozu na pozemní komunikaci je osoba zapsaná jako vlastník nebo provozovatel v registru silničních vozidel. K tomu odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2026, sp. zn. , v němž dovolací soud uvedl, že „V nyní projednávané věci však dovolatelka uplatnila nárok vůči žalovanému zapsanému dosud jako vlastník a provozovatel odtaženého vozu, proto nelze uzavřít, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován.“ Z uvedených závěrů Nejvyššího soudu proto dovolatelka dovodila, že je oprávněna požadovat náklady na odtah a parkovné po osobě zapsané v registru vozidel, a to bez ohledu na to, zda od ní jiná osoba vozidlo v době před odtahem zakoupila. Osobou zapsanou v registru vozidel je žalovaný, který je tedy jako provozovatel vozidla odpovědný za náklady na jeho odtah a parkovné. Tvrzený prodej vozidla v dané věci není pro pasivní legitimaci žalovaného rozhodný, a nemá-li otázka faktického vlastnictví žalovaného k předmětnému vozidlu být dle ustálené judikatury dovolacího soudu důvodem zamítnutí žaloby o zaplacení, tím spíše nemůže být důvodem pro přerušení takového řízení. Opačný závěr odvolacího soudu proto nemůže obstát, a dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

4. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatele ( ) a je přípustné pro řešení otázky, zda osobou pasivně věcně legitimovanou k náhradě nákladů na odstranění vozidla podle , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném od 22. 8. 2007 zůstává vlastník nebo provozovatel zapsaný v registru silničních vozidel i tehdy, převedl-li před odstraněním vozidla vlastnické právo na jinou osobu, která v registru zapsána nebyla.

5. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

6. Otázkou, kdo odpovídá za náklady na odstranění vozidla podle § 17a odst. 6 zákona č. 553/1993 Sb., o obecní policii, ve znění účinném od 1. 1. 2009 se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. , a uzavřel, že primárně je subjektem povinným nahradit náklady odstranění vozidla vytvářejícího překážku provozu na pozemní komunikaci osoba zapsaná jako vlastník nebo provozovatel v registru silničních vozidel. Je-li však prokázáno, že zápis v registru neodpovídá skutečnosti, a tím, kdo má vozidlo v právní i faktické dispozici, je osoba odlišná od zapsaného vlastníka či provozovatele, nahradí náklady odstranění vozidla jeho skutečný vlastník a provozovatel. Ten, kdo náklady na odstranění vynaložil, obvykle nemá jinou možnost než zjistit osobu provozovatele vozidla z registru vozidel. Zjistí-li však, že skutečným vlastníkem a faktickým provozovatelem vozidla je osoba odlišná, pak by odepření možnosti požadovat jejich náhradu po skutečném vlastníku vozidla bylo přílišným formalismem, a především by bylo v rozporu se smyslem a účelem evidenční povahy registru. Citované závěry byly přijaty ve věci, v níž byl žalován skutečný vlastník. Přepjatým formalismem by bylo zamítnutí žaloby jen proto, že v registru je zapsán jako vlastník a provozovatel původní vlastník.

7. Soudy obou stupňů závěry citovaného rozsudku Nejvyššího soudu (a závěry rozsudku sp. zn. ) vyložily nesprávným způsobem. Z uvedených rozhodnutí nevyplývá, že by registrovaný vlastník nebyl povinen hradit náklady na odstranění vozidla v případě, že vozidlo vlastní a fakticky ovládá osoba v registru nezapsaná. Vyplývá z nich jen tolik, že je-li žalován skutečný vlastník, není namístě žalobu zamítnout jen proto, že není zapsaný jako vlastník a provozovatel v registru vozidel. Osobou primárně povinnou k náhradě nákladů na odstranění vozidla vytvářejícího překážku provozu na pozemní komunikaci je osoba zapsaná jako vlastník nebo provozovatel v registru silničních vozidel. V nyní projednávané věci však dovolatelka uplatnila nárok vůči žalovanému zapsanému dosud jako vlastník a provozovatel odtaženého vozu, proto nelze uzavřít, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2026, sp. zn. ).

8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2026, sp. zn. , z citované judikatury Nejvyššího soudu plyne, že z důvodu legální definice provozovatele podle § 2 písm. b) zákona o silničním provozu ve znění účinném od 1. 1. 2014 je to primárně zapsaný provozovatel, jenž je povinen k úhradě vzniklých nákladů. Případné skutkové okolnosti (např. to, že vozidla již dříve byla převedena a že nabyvatelé neposkytli součinnost ke změně zápisu) mohou mít význam pro případné snížení náhrady podle , , dále jen „o. z.“, či pro odepření práva pro rozpor s dobrými mravy podle o. z. V tomto ohledu by však bylo nutné zohlednit též to, že podle , o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění účinném od 1. 6. 2017 lze změny dosáhnout i bez součinnosti druhé smluvní strany. Tyto skutečnosti však nemohou odůvodnit závěr o absenci pasivní legitimace žalovaného. Nesouladu zapsaného stavu se stavem skutečným se totiž vůči poškozenému nemůže ve svůj prospěch dovolávat osoba, která se na této nesprávnosti podílela v rozporu se zákonem stanovenou povinností. Naopak se zde (za použití o. z., podle nějž nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu) uplatní obdobně tzv. princip negativní publicity spočívající v tom, že nebyla-li určitá skutečnost do informačního systému veřejné správy zapsána, ačkoliv tam zapsána být měla, nemůže se proti tomu, kdo jednal v důvěře v zapsaný stav, dovolávat okolnosti, že stav zápisu neodpovídá skutečnosti, ten, koho se zápis týká (především sám zapsaný subjekt); k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. , ohledně veřejných rejstříků viz též právnická literatura – Hampel, P. a Walder, I., Zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. Komentář. Wolters Kluwer (ČR) Praha 2014, text k . Obdobné závěry přijal dovolací soud rovněž v rozsudku ze dne 26. 6. 2026, sp. zn. , vztahujícím se k odtahu vozidla podle , o pozemních komunikacích, ve znění účinném od 30. 4. 2020.

9. Závěr odvolacího soudu, že otázka, zda byl žalovaný v rozhodné době skutečným vlastníkem vozidla, řešená v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , má zásadní vliv na posouzení otázky pasivní věcné legitimace žalovaného, a je proto důvodem pro přerušení řízení podle , na kterém odvolací soud založil své rozhodnutí, je v rozporu s citovanou judikaturou ( a ). Dovolací soud proto usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( a 2 ).

10. Tímto rozhodnutím se řízení nekončí; o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení tak bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ( , ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 10. 2026

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu