Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1072/2026

25 Cdo 1072/2026-140

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném zpředsedkyně JUDr. Hany Tiché asoudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: Správa služeb hlavního města Prahy, příspěvková organizace, IČO 70889660, se sídlem Kundratka 1951/19, 180 00 Praha 8, zastoupená JUDr. Karolínou Besser, advokátkou sesídlem Masarykovo nábřeží 2018/10, 120 00 Praha 2, proti žalovanému: P. P., zastoupený JUDr. Petrem Raschlem, advokátem se sídlem Pařížská 68/9, 110 00 Praha 1, o zaplacení částky 81750 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu vPraze ze dne 23. 10. 2025, č. j. -121, takto:

Odůvodnění:

1. Okresní soud v

Kladně

rozsudkem

ze dne 2. 6. 2025, č. j. -88, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 81

750 Kč s

příslušenstvím, a

rozhodl o

náhradě nákladů řízení. Ve sporu o

náhradu nákladů na odtah vozidla a

parkování na

odstavné ploše vyšel soud ze zjištění, že dne 6. 8. 2021 proběhl na základě rozhodnutí žalobkyně odtah vozidla zn. Peugeot registrační značky

XY

na odstavné parkoviště XY, neboť vozidlo stálo na místní komunikaci bez platné technické prohlídky (platnost technické prohlídky skončila 27. 7. 2014). Následně po odtahu vozidla došlo k

nařízenému prodeji vozidla a

jeho vydražení dne 30. 8. 2022 za částku 2

200 Kč. Již předtím na základě kupní smlouvy ze dne 17. 7. 2019 došlo k

prodeji tohoto vozidla a

novým vlastníkem se stala společnost Autocentrum Novák Švec, s. r. o. Jako vlastník a

provozovatel vozidla byl po celou dobu do prodeje v

dražbě v

registru silničních vozidel zapsán žalovaný. Ten měl od

března 2021 zřízenou i

přístupnou datovou schránku; tvrdil, že žádné sdělení, oznámení o

prodeji vozidla ani výzvu žalobkyně k

plnění neobdržel. Při právním posouzení postupoval soud podle , o

provozu na pozemních komunikacích a o

změnách některých zákonů ve znění k

6. 8. 2021 (dále jen „zákon o

silničním provozu“), §

2 odst. 15 , o

podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, § 19d odst. 1, § 19b odst. 7 a

, o

pozemních komunikacích ve znění k

6. 8. 2021 (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) a

dospěl k

závěru, že žaloba není důvodná, a

to ze dvou důvodů. Jednak

proto, že žalovaný není pasivně věcně legitimován, neboť prokázal, že v

rozhodném období nebyl skutečným provozovatelem a

vlastníkem vozidla (soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ). A dále i

proto, že žalobkyně v

řízení řádně

netvrdila a neprokázala, že postupovala v

případě odtahu v

souladu se zákonem, pokud se jedná o

učiněnou výzvu k

odstranění důvodu, pro který nemůže být vozidlo provozováno, nebo k

odstranění vozidla mimo pozemní komunikaci, a

dále pokud se jedná o oznámení, kde je možné si vozidlo vyzvednout a

způsob vyzvednutí. Vzhledem k

tomu, že

se žalobkyně jednání soudu nezúčastnila, přišla o

možnost být soudem podle § 118a o. s.

ř.

poučena o

nutnosti doplnit k

těmto skutečnostem tvrzení a

navrhnout důkazy k

jejich prokázání.

2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 10. 2025, č. j. -121, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se sjím zjištěným skutkovým stavem i s jeho závěrem onedostatku pasivní věcné legitimace, přičemž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a na § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu. Za rozhodující považoval vřízení prokázané zjištění, že skutečným vlastníkem vozidla je osoba odlišná od osoby zapsané v registru. S ohledem na závěr onedostatku pasivní věcné legitimace seodvolací soud nezabýval otázkou řádného doručení výzvy dle § 19b odst. 7 zákona o pozemních komunikacích.

3. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehožpřípustnost spatřuje vtom, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jako dovolací důvod dovolatelka uvedla nesprávné právní posouzenívěci. Namítala, že zrozsudků Nejvyššího soudu sp. zn. a nevyplývá, že žalovaný není ve věci pasivně věcně legitimován. Stěžejní rozdíl spočívá v tom, že v obou těchto řízeních žalobce žaloval osobu, která byla vlastníkem vozidla, avšak vregistru vozidel zapsána nebyla. Odvolací soud tak uvedené rozsudky nesprávně interpretoval anesprávně aplikoval jejich závěry. Dovolatelka dále odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , který se k otázce pasivní legitimace zapsaného provozovatele vozidla vyjádřil zcela výslovně. Zněj podle dovolatelky plyne, že je oprávněna požadovat náklady na odtah aparkovné po osobě zapsané v registru vozidel, a to bez ohledu na to, zda od ní jiná osoba vozidlo v době před odtahem zakoupila. Měla možnost (nikoli povinnost) žalovat i osobu, u níž bude prokázáno faktické vlastnictví vozidla. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu kdalšímu řízení.

4. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „ “) ajako soud dovolací ( ) dospěl kzávěru, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastnicí řízení ( ), zastoupenou advokátem ve smyslu aje přípustné podle pro posouzení otázky, kdo je provozovatelem vozidla podle zákona opozemních komunikacích, jež dosud nebyla dovolacím soudem řešena. Dovolání jedůvodné.

5. Podle , osilničním provozu, ve znění účinném od1. 1. 2014, pro účely tohoto zákona provozovatel vozidla je vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu.

6. Podle § 19 odst. 2 písm. h) zákona o pozemních komunikacích dálnice, silnice, místní komunikace, jejich součásti apříslušenství aveřejně přístupné účelové komunikace svozovkou je zakázáno znečišťovat nebo poškozovat; veřejně přístupné účelové komunikace bez vozovky je zakázáno poškozovat takovým způsobem, že se tím znemožní jejich obecné užívání. Na dálnicích, silnicích amístních komunikacích je dále zakázáno odstavovat silniční vozidlo, které po dobu více než 6 měsíců nesmí být podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích provozováno na pozemních komunikacích z důvodu marného uplynutí lhůty pro provedení pravidelné technické prohlídky nebo technické nezpůsobilosti vozidla zjištěné technickou prohlídkou nebo technickou silniční kontrolou.

7. Podle § 19d odst. 1 zákona o pozemních komunikacích vlastník pozemní komunikace je oprávněn vyzvat provozovatele silničního vozidla, které je v rozporu s § 19 odst. 2 písm. h) odstaveno na dálnici, silnici, místní komunikaci nebo veřejně přístupné účelové komunikaci, aby odstranil důvod, pro který nesmí být vozidlo provozováno na pozemních komunikacích, nebo vozidlo odstranil a odstavil mimo takovou pozemní komunikaci.

8. Podle § 19d odst. 2 zákona o pozemních komunikacích po marném uplynutí 2 měsíců ode dne, kdy byla výzva podle odstavce 1 doručena provozovateli vozidla, je vlastník pozemní komunikace oprávněn vozidlo z pozemní komunikace odstranit a odstavit jej na vhodném místě; vtakovém případě oznámí provozovateli vozidla místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, azpůsob jeho vyzvednutí. Náklady na odstranění aodstavení silničního vozidla nese jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo odstranit.

9. Podle § 19d odst. 3 zákona o pozemních komunikacích pro účely doručování výzvy podle odstavce 1 aoznámení podle odstavce 2 se použije § 19b odst. 7 obdobně.

10. Podle § 19d odst. 4 zákona o pozemních komunikacích nevyzvedne-li si provozovatel silniční vozidlo ve lhůtě 3 měsíců od doručení oznámení podle odstavce 2, rozhodne silniční správní úřad příslušný podle pozemní komunikace, ze které bylo silniční vozidlo odstraněno, na návrh vlastníka pozemní komunikace opovolení prodeje silničního vozidla ve veřejné dražbě. Silniční správní úřad prodej silničního vozidla nepovolí, pokud nebyly dodrženy podmínky nebo postup podle odstavců 1 a2, provozovatel projevil vůli silniční vozidlo vyzvednout, nebo pokud zjistí závažné důvody, které brání provozovateli silniční vozidlo vyzvednout. Je-li prodej silničního vozidla povolen, je vlastník pozemní komunikace, ze které bylo odstraněno, oprávněn jej prodat na náklady jeho provozovatele; § 19b odst. 4 až 6 a 8 se použijí přiměřeně.

11. Podle § 19d odst. 5 věty první zákona opozemních komunikacích pro účely postupu podle odstavce 1 je vlastník pozemní komunikace, který má důvodné podezření, že je silniční vozidlo na pozemní komunikaci odstaveno v rozporu s § 19 odst. 2 písm. h), oprávněn vyžádat si poskytnutí údajů rozhodných pro ověření tohoto podezření aúdajů oprovozovateli silničního vozidla zapsaných vregistru silničních vozidel. Podle tohoto ustanovení věty páté náklady na ohledání a uzamčení vozidla nese vlastník pozemní komunikace; bylo-li vozidlo odstaveno na pozemní komunikaci v rozporu s § 19 odst. 2 písm. h), nahradí tyto náklady vlastníku pozemní komunikace provozovatel vozidla.

12. Podle § 19b odst. 7 zákona o pozemních komunikacích oznámení podle odstavce 1 a výzvu podle odstavce 5 doručuje vlastník pozemní komunikace do vlastních rukou. Za tímto účelem je oprávněn vyžádat si poskytnutí údajů oprovozovateli silničního vozidla zapsaných vregistru silničních vozidel. Nepodaří-li se doručit do vlastních rukou nebo nepodaří-li sezjistit provozovatele silničního vozidla, doručování do vlastních rukou lze nahradit zveřejněním výzvy nebo oznámení na úřední desce obce, v jejímž územním obvodu se nachází pozemní komunikace, ze které bylo vozidlo odstraněno, popřípadě také jiným způsobem vmístě obvyklým. Lhůty se vtakovém případě počítají ode dne zveřejnění naúřední desce.

13. Z citované právní úpravy vyplývá, že primárně je subjektem povinným nahradit náklady odstranění vozidla odstaveného na pozemní komunikaci v rozporu s § 19 odst. 2 písm. h) zákona o pozemních komunikacích osoba zapsaná jako vlastník nebo provozovatel v registru silničních vozidel. Nejvyšší soud ve vztahu k otázce pasivní věcné legitimace vpřípadě sporu onáhradu nákladů na odtah vozidla již vysvětlil, že ten, kdo náklady na odstranění vynaložil, obvykle nemá jinou možnost než zjistit osobu provozovatele vozidla z registru vozidel, a je proto oprávněn uplatnit nárok vůči této osobě bez ohledu naskutečný stav. Zjistí-li však, že zápis vregistru neodpovídá skutečnosti, a tím, kdo má vozidlo v právní i faktické dispozici, je osoba odlišná od zapsaného vlastníka čiprovozovatele, pak by odepření možnosti požadovat jejich náhradu po skutečném vlastníku vozidla bylo přílišným formalismem a bylo by v rozporu se smyslem a účelem evidenční povahy registru. Vtakovém případě může požadovat náhradu nákladů na odstranění vozidla po jeho skutečném vlastníku aprovozovateli. Uvedené závěry byly přijaty ve věci, vníž byl žalován skutečný vlastník (otázku, kdo odpovídá za náklady na odstranění vozidla podle § 17a odst. 6 zákona o obecní policii řešil Nejvyšší soud vrozsudku ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. ). Soudy obou stupňů tedy závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. i sp. zn. (v němž se Nejvyšší soud zabýval odtahem vozidla tvořícího překážku provozu na pozemní komunikaci podle § 45 odst. 1 a 4 zákona o silničním provozu) vyložily nesprávným způsobem. Zuvedených rozhodnutí nevyplývá, že by zapsaný vlastník nebyl povinen hradit náklady na odstranění vozidla vpřípadě, že vozidlo vlastní a fakticky ovládá osoba v registru nezapsaná. Vyplývá z nich jen tolik, že je-li žalován skutečný vlastník, není namístě žalobu zamítnout jen proto, že není zapsaný jako vlastník a provozovatel v registru vozidel.

14. Z uvedené judikatury Nejvyššího soudu naopak plyne, že z důvodu zákonné definice provozovatele podle § 2 písm. b) zákona o silničním provozu je to primárně zapsaný provozovatel, jenž je povinen kúhradě vzniklých nákladů. Zjištěné skutkové okolnosti (např.to, že vozidlo bylo již dříve převedeno, aže nabyvatel neposkytl součinnost ke změně zápisu), mohou mít význam pro případné snížení náhrady podle , , dále jen „o. z.“, či pro odepření práva pro rozpor s dobrými mravy podle o. z. V tomto ohledu by však bylo nutné zohlednit též to, že s účinností od 1. 6. 2017 již lze podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích změny dosáhnout ibez součinnosti druhé smluvní strany. Tyto skutečnosti však nemohou odůvodnit závěr oabsenci pasivní legitimace žalovaného. Nesouladu zapsaného stavu se stavem skutečným se totiž vůči poškozenému nemůže ve svůj prospěch dovolávat osoba, která se na této nesprávnosti podílela v rozporu se zákonem stanovenou povinností.

15. Shora uvedené závěry jsou přiměřeně aplikovatelné i v nyní projednávané věci. Ustanovení § 17a odst. 6 zákona oobecní policii stejně jako § 45 odst. 4 zákona osilničním provozu zakotvuje nárok na kompenzaci nákladů na odstranění vozidla, které překáží na pozemní komunikaci, tomu, kdo je vynaložil. Ustanovení § 45 zákona o silničním provozu upravuje odstranění vozidel, které představují překážku provozu na pozemních komunikacích, zatímco § 17a zákona oobecní policii umožňuje odstranění vozidel, které (mimo jiné) byly ponechány na místech podle § 17a odst. 1 zákona o obecní policii, nepředstavují sicepřekážku na pozemních komunikacích (§ 17a odst. 4 zákona oobecní policii), ale byly opatřeny technickým prostředkem kzabránění odjezdu vozidla, ojehož odstranění ve lhůtě 30dní od přiložení prostředku nikdo nepožádal. Obdobně § 19d zákona opozemních komunikacích opravňuje vlastníka pozemní komunikace kodstranění vozidla z pozemní komunikace a jeho odstavení na vhodném místě, jestliže provozovatel ani přes výzvu neodstraní důvod, pro který nesmí být vozidlo provozováno na pozemních komunikacích, nebo vozidlo neodstraní a neodstaví mimo takovou pozemní komunikaci.

16. Všechna citovaná ustanovení tedy upravují soukromoprávní nárok na kompenzaci odtahu vozidla (příp. jeho odstavení na parkovišti nebo nákladů prodeje) anení důvod, aby byl pojem provozovatele užitý v § 19d zákona o pozemních komunikacích vykládán odlišně od pojmu provozovatele podle § 17a odst. 6 zákona o obecní policii a § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu, a to za situace, kdy zákon o pozemních komunikacích pojem provozovatele nikterak neupravuje. Proto i v případě § 19d zákona opozemních komunikacích platí, že primárně povinnou knáhradě nákladů na odstranění vozidla odstaveného na pozemní komunikaci v rozporu s § 19 odst. 2 písm. h) zákona o pozemních komunikacích je osoba zapsaná jako vlastník nebo provozovatel v registru silničních vozidel. I zde se totiž (za použití § 6 odst. 2 o. z., podle nějž nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu ani zprotiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu) uplatní obdobně tzv. princip negativní publicity spočívající vtom, že nebyla-li určitá skutečnost do informačního systému veřejné správy zapsána, ačkoliv tam zapsána býtměla, nemůže se proti tomu, kdo jednal vdůvěře v zapsaný stav, dovolávat okolnosti, že stav zápisu neodpovídá skutečnosti, ten, koho se zápis týká (především sám zapsaný subjekt); k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. , ohledně veřejných rejstříků viz též právnická literatura – Hampel, P. a Walder, I., Zákon o veřejných rejstřících právnických afyzických osob. Komentář. Wolters Kluwer (ČR) Praha 2014, text k § 8.

17. V nyní projednávané věci, kde dovolatelka uplatnila nárok vůči žalovanému zapsanému jako vlastník aprovozovatel odtaženého vozu, proto nelze uzavřít, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován. Soudy obou stupňů tak závěry obou citovaných rozsudků Nejvyššího soudu vyložily nesprávným způsobem.

18. Podle je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 , jakož i k jiným vadám řízení,které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud však v posuzovaném řízení žádné vady neshledal.

19. Z výše vyložených důvodů je rozsudek odvolacího soudu nesprávný, aproto jej Nejvyšší soud podle zrušil amu věc vrátil kdalšímu řízení. Vněm se bude zabývat ostatními podmínkami vzniku nároku na kompenzaci odtahu vozidla a jeho odstavení na parkovišti, kterými se dosud nezabýval, neboť své rozhodnutí založil pouze nazávěru o nedostatku pasivní legitimace žalovaného.

20. Soudy jsou ve smyslu , části první věty za středníkem, ve spojení s vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.

21. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci ( , věta druhá, ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 6. 2026

JUDr. Hana Tichá

předsedkyně

senátu