Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
37 C 168/2025-48
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Pavlem Šímou sídlem Poděbradova 2995/17, 301 00 Plzeň
proti
žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované
pro zaplacení 223 509 Kč
takto:
I. Řízení o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 897 Kč, se zastavuje.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 207 612 Kč, se zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do tří právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Řízení o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 897 Kč, se zastavuje.II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 207 612 Kč, se zamítá.III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do tří právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se svojí žalobou domáhala náhrady škody v podobě nákladů vynaložených v rámci řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni (dále též „KS“) pod sp. zn. Anonymizováno (dále též „původní řízení“). V žalobě uvedla, že uhradila coby odměnu svému obhájci částku 223 509 Kč, a to dne 3. 2. 2025 na základě faktury vystavené dne 1. 2. 2025. Svůj nárok přitom odvíjela od nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk “), a to usnesení Policie ČR ze dne 11. 4. 2014, č.j. Anonymizováno
2. Žalovaná vznesla proti nároku žalobkyně námitku promlčení. K tomu zdůraznila, že původní řízení bylo pravomocně skončeno k 18. 11. 2021. Žalobkyně si přitom musela být vědoma toho, že je obhajoba vykonávána za odměnu. Povědomí o vzniku škody tak nastalo ke dni pravomocného skončení původního řízení.
3. Na jednání dne 30. 10. 2025 vzala žalobkyně svoji žalobu co do částky 15 897 Kč zpět. Žalovaná s tím souhlasila.
4. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 věta prvá o. s. ř. o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Dle § 96 odst. 3 věta prvá o. s. ř. o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Dle § 96 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.
5. Procesní úkon žalobkyně, kterým došlo ke zpětvzetí žaloby po zahájením jednání ve věci samé, splňuje veškeré právem požadované obsahové náležitosti a byl proveden v zákonem požadované formě ve smyslu § 42 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaná nadto se zpětvzetím vyslovila svůj souhlas. Soud proto podle § 96 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. výrokem I. tohoto rozhodnutí řízení o žalobu v rozsahu zpětvzetí zastavil.
6. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.
7. Z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobkyně uplatnila u žalované svůj nárok jako v projednávané věci dne 3. 2. 2025. Žalovaná na tento nárok ničeho neplnila.
8. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).
9. Ze zálohové faktury č. Z 2025002 soud zjistil, že tituly před jménem jméno FO fakturoval odběratelce Jméno žalobkyně dne 1. 2. 2025 částku 223 509 Kč, datum splatnosti 7. 2. 2025.
10. Z příjmového dokladu ze dne 3. 2. 2025 soud zjistil, že žalobkyně uhradila za obhajné v rámci řízení vedeného u KS pod sp. zn. Anonymizováno ve výši 223 509 Kč.
11. Z listin založených ve spise vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. Anonymizováno soud zjistil následující.
(i) Z rozhodnutí rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 2. 2020, č. j. Anonymizováno, soud zjistil, že pokud jde o osobu paní žalobkyně, tak ta byla zproštěna obžaloby s tím, že toto rozhodnutí nabylo ve vztahu k žalobkyni právní moci dne 18. 11. 2021.
(ii) Z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2021, č.j. 12 Anonymizováno, soud zjistil, že odvolání státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 2. 2020, č. j. Anonymizováno bylo, pokud jde o odvolání ve vztahu k žalobkyni, zamítnuto. Žalobkyni bylo písemné vyhotovení tohoto rozhodnutí doručeno dne 9. 2. 2022 a jejímu právnímu zástupci dne 4. 2. 2022.
(iii) Z protokolu o veřejném zasedání konaném u Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2021 soud zjistil, že tohoto veřejného zasedání se za žalobkyni v dotčené trestní věci obžalovanou Jméno žalobkyně účastnil i její obhájce tituly za jménem jméno FO s tím, že na dotčeném veřejném zasedání byl vyhlášen rozsudek.
12. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.
13. Další navržené důkazy soud neprováděl pro nadbytečnost, neboť nárok žalobkyně je promlčen (odůvodnění viz níže).
14. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.
15. Žalobkyně požadovala náhradu škody v podobě obhajného ve výši 207 612 Kč. Žalovaná vznesla námitku promlčení.
16. Soud má proto za to, že před zkoumáním naplnění podmínek stanovených OdpŠk (pokud se jedná o samotný žalovaný nárok) je nejprve nezbytné zabývat se námitkou promlčení tvrzených nároků, kterou vznesla žalovaná. Uplatní-li totiž účastník v civilním řízení soudním důvodně námitku promlčení, velí zásada hospodárnosti řízení, aby soud nejprve posoudil, zda je námitka důvodná, a pokud tomu tak je, aby žalobu zamítl, aniž by se zabýval otázkou splnění podmínek odpovědnosti za újmu či prokázána její výše.
17. Ze zákonných ustanovení (§ 32 OdpŠk ) plyne, že nárok na náhradu škody se promlčuje v kombinované 3leté subjektivní a 10leté objektivní lhůtě. Jejich vzájemný vztah je takový, že běží nezávisle na sobě a k promlčení dochází, jakmile jedna z nich uplyne. U nároků na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, kde zákon vyžaduje jako podmínku odpovědnosti, aby rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno (§ 8 OdpŠk ), je počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty stanoven v návaznosti na okamžik, kdy je tato podmínka odpovědnosti splněna. Jinými slovy řečeno, jde o to, kdy poškozenému bylo zrušovací rozhodnutí doručeno, případně oznámeno, například vyhlášením.
18. I u škody z trestního stíhání, které neskončilo odsuzujícím trestním rozhodnutím, posuzované podle úpravy o nezákonném rozhodnutí, se uplatní odsun počátku běhu subjektivní lhůty, a to k okamžiku, kdy obžalovanému (obviněnému) bylo doručeno (oznámeno) rozhodnutí, jímž byl zproštěn obžaloby, nebo jímž bylo trestní stíhání zastaveno, a kdy zároveň takové rozhodnutí nabylo právní moci. Taková situace však nastane jen tehdy, měl-li poškozený možnost se o vzniku škody dozvědět dříve, než mu bylo doručeno zmíněné rozhodnutí coby dovršení podmínek, za nichž může nárok uplatnit (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4.2010. sp. zn. 25 Cdo 1029/2008 ).
19. V projednávané věci z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně se o existenci odpovědnostního titulu dozvěděla prostřednictvím svého zástupce dne 18. 11. 2021, kdy bylo pravomocně původní řízení skončeno. Podstatná je nicméně i skutečnost, že fakturováno za provedené právní služby bylo žalobkyni až dne 1. 2. 2025. Žalobkyně pak fakturovanou částku uhradila dne 3. 2. 2025.
20. K tomu je ovšem třeba zdůraznit, že dluh klienta vůči advokátovi zpravidla vzniká (tj. advokátovi vzniká pohledávka) okamžikem poskytnutí právní služby; splatnost (kdy má klient plnit) je dána ujednáním stran, a není-li ujednána, pak až na základě výzvy advokáta (typicky vyúčtováním/fakturou) bez zbytečného odkladu. U mimosmluvní odměny podle advokátního tarifu vzniká nárok provedením jednotlivého „úkonu právní služby“, splatnost opět dle vyúčtování, není-li dohodnuto jinak (k tomu viz § 2430 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 33 Cdo 751/2022 ).
21. Vztaženo na poměry projednávané věci, pokud se sama žalobkyně domáhala zaplacení škody v podobě úkonů obhajoby vykonaných ve dnech 25. 4. 2014 až 18. 11. 2021, nejpozději ke dni 18. 11. 2021 musela vědět o existenci odpovědnostního titulu a o vzniku škody. Toho dne jí totiž bylo oznámeno prostřednictvím obhájce pravomocně zprošťující rozhodnutí a nejpozději k témuž dni jí vznikl dluh za všechny poskytnuté právní služby. Pokud tedy žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované až dne 3. 2. 2025 a u zdejšího soudu dne 1. 8. 2025, stalo se tak až v době, kdy byl její nárok promlčen, tj. po uplynutí subjektivní promlčecí lhůty stanovené v § 32 odst. 1 OdpŠk . Na tom nemůže změnit ničeho skutečnost, že samotné písemné vyhotovení pravomocně zprošťujícího rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno v únoru 2022, resp. splatnost dluhu vůči jejímu obhájci nastala až v únoru 2025.
22. Žalovanou vznesená námitka promlčení je proto důvodná. Soud tak výrokem II. tohoto rozsudku žalobu zamítl.
23. K tomu soud zdůrazňuje, že žalovaná v civilním řízení není v pozici vrchnostenské, a je tak jejím právem, jako jakéhokoliv jiného účastníka civilního řízení, se vznesenému žalobnímu návrhu bránit, a to včetně námitky promlčení. OdpŠk (č. 82/1998 Sb. ) je ve vztahu k občanskému zákoníku ve vztahu speciality, jenž se nepromítá jen do odlišné úpravy promlčecích lhůt, ale také (v neprospěch žalované) ve stanovení přísné objektivní odpovědnosti žalované bez možnosti liberace. Soud tedy považuje speciální právní úpravu zákona za vyváženou. Jak k tomu judikoval ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud pod sp. zn. 30 Cdo 3825/2011 ze dne 17. 10. 2012: „Nejvyšší soud opakovaně dovodil, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000 , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 59/2004, a též v časopise Právní rozhledy č. 12/2002; a dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 21 Cdo 486/2002 ; ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2905/99 ; ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. 33 Cdo 1864/2000 ; ze dne 21. 4. 1999, sp. zn. 25 Cdo 484/99 ; ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/1999 )“.
24. Námitka promlčení tedy dle soudu může být v rozporu s dobrými mravy pouze ve zcela výjimečných případech, kdy je opodstatněné prolomit právní jistotu účastníků. Dlužno poznamenat, že úsudek soudu ohledně nemravnosti námitky promlčení musí být podložen přesvědčivými skutkovými zjištěními (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017 ). V projednávané věci přitom nejsou dány žádné natolik výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly či ospravedlňovaly závěr o nemravnosti vznesené námitky promlčení. Z žádného tvrzení žalobkyně totiž neplyne, že by se žalovaná dopustila jednání, které by znemožnilo podat žalobu včas či že by jinak zneužila běhu promlčecí doby v neprospěch strany žalující.
25. Soud připomíná rozhodovací činnost Ústavního soudu, který ve svém nálezu ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 1532/16 , uvedl, že nelze akceptovat případnou námitku promlčení ze strany státu pro rozpor s dobrými mravy, jestliže poškozený před uplynutím promlčecí lhůty neměl k dispozici žádné odůvodnění svého zproštění obžaloby a skutečnost, že potřebné informace k uplatnění nároku (odůvodnění zprošťujícího rozhodnutí) poškozený získal až po uplynutí lhůty, byla zapříčiněna výlučně státem (za současného splnění předpokladu uplatnění nároku po obdržení potřebných informací v přiměřené lhůtě). Z provedeného dokazování přitom vyplynulo, že straně žalující bylo dotčené rozhodnutí doručeno dříve, než uplynula lhůta stanovená v § 32 odst. 1 OdpŠk . Ani z tohoto důvodu tak nelze uvažovat o nemravnosti vznesené námitky promlčení.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Zcela úspěšná žalovaná má nárok na plnou náhradu nákladů řízení.
27. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. činí 300 Kč za každý úkon.
28. Žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 900 Kč odpovídající paušální náhradě za 3 úkony (písemné vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu dne 30. 10. 2025 a 1x příprava k jednání). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
29. Lhůta k plnění byla ve výroku III. tohoto rozsudku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, může být podán návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.