Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 751/2022

33 Cdo 751/2022-261

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Vogl & Partners s.r.o., advokátní kancelář,

G. P. A.

, bytem XY, zastoupenému Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem Praha 1, Na Florenci 2116/15, o zaplacení 142 206 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2021, č. j. -234, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2021, č. j. -234, se vyjma části výroku I., v níž byl potvrzen vyhovující výrok I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 8. 2. 2021, č. j. -197, ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 2. 2021, č. j. -197, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 140 118 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 31. 12. 2019 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni 142 206 Kč (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.) a státu (výrok IV.).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne ze dne 7. 9. 2021, č. j. -234, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I., v zamítavém výroku II. a ve výroku o nákladech řízení III. potvrdil; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně poskytovala žalovanému právní služby vedoucí k uzavření dohody o narovnání vzájemných majetkových a jiných nároků mezi ním a jeho bývalou manželkou, za provedení tří úkonů právní pomoci (příprava převzetí zastoupení, sepis dohody o narovnání a jednání s protistranou) vyúčtovala odměnu 140 118 Kč podle advokátního tarifu, jejíhož zaplacení se podanou žalobou domáhala. V průběhu řízení žalobu rozšířila o 142 206 Kč představující dodatečně zjištěnou odměnu za další jednání s protistranou a vynaložené hotové výdaje za překlad dohody a dále „zvýšení odměny za použití cizího jazyka spočívající v pověření ze strany žalovaného prostřednictvím e-mailu ze dne 11. a 12. 6. 2018“. Nevzal za prokázané tvrzení žalovaného, že odměna byla sjednána smluvní a že dle dohody stran mělo dojít k její úhradě jednou ze společností žalovaného.

Požadavek na úhradu odměny ve výši 140 118 Kč shledal odvolací soud opodstatněným, neboť její výše odpovídá , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „ “). Co do zamítnutí částky 142 206 Kč považuje za správný závěr soudu prvního stupně, že tento nárok dosud žalobkyni nevznikl.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jestliže uzavřel, že nárok na odměnu za provedené právní služby vzniká teprve na základě vyúčtování právních služeb. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. , prosazuje názor, že právo na zaplacení odměny advokátovi (tam, kde nebyla uzavřena smlouva o odměně) vzniká provedením úkonu právní služby. Forma výzvy k plnění závazku není předepsána (v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2018, sp. zn. ), takže pokud dlužník nebyl vyzván k plnění dříve, považuje se za kvalifikovanou výzvu k plnění žaloba, případně její rozšíření, a splatnost dluhu nastane prvního dne poté, co byla žaloba žalovanému doručena (v této souvislosti odkázala na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2015, sp. zn. , ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. a ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. ). Neobstojí proto závěr odvolacího soudu, potažmo soudu prvního stupně, že dosud nenastala splatnost částky 142 206 Kč, bylo-li rozšíření žaloby o tuto částku žalovanému nejpozději dne 3. 2. 2021 doručeno.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 ), dále jen „ “.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné pro řešení otázky, na jejímž vyřešení napadená část rozhodnutí závisí a při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury, zda rozšíření žaloby se považuje za výzvu k plnění dluhu vyvolávající splatnost dluhu v rozsahu, v jakém byl požadavek na úhradu dluhu vyčíslen, kterou odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

Podle § 1 odst. 1 advokátního tarifu se odměna advokáta za poskytování právních služeb řídí jeho smlouvou s klientem; není-li odměna advokáta takto určena, řídí se ustanoveními advokátního tarifu o mimosmluvní odměně.

Podle ustálené soudní praxe právo na zaplacení odměny advokátovi vzniká tam, kde nebyla uzavřena smlouva o odměně, provedením úkonu právní služby (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. ), tj. splněním příkazu, a před splněním příkazu vzniká zánikem právního vztahu založeného smlouvou o poskytování právních služeb v souvislosti s ukončením zastoupení (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. , a ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. ), nikoliv tedy až vyúčtováním odměny; vyúčtování odměny je předpokladem splatnosti odměny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. a již výše uvedený rozsudek sp. zn. ).

Z výše uvedeného vyplývá, že závěr odvolacího soudu o tom, že nárok na zaplacení odměny vzniká až jejím vyúčtováním, není správný.

Neobstojí ani závěr soudu prvního stupně, že v důsledku absence vyúčtování odměny nemohla dosud nastat její splatnost.

Ohledně prodlení dlužníka s plněním je soudní praxe ustálena v závěru, že dlužník se dostává do prodlení zásadně tehdy, jestliže dluh nesplní v den následující po dni, kdy byl věřitelem o plnění požádán (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. ). Forma výzvy k plnění závazku není předepsána. Jestliže nebyl dlužník vyzván k plnění již dříve, za kvalifikovanou výzvu k plnění se považuje žaloba a splatnost dluhu počíná prvního dne poté, co byla žaloba žalovanému doručena; výzva vyvolá splatnost dluhu v rozsahu, v jakém byl požadavek vyčíslen (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2015, sp. zn. , ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. , či ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. ). Okamžik doručení žaloby je tudíž rozhodující též z hlediska prodlení s plněním a povinnosti platit úroky z prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. ).

Jestliže tedy žalobkyně uplatnila dne 9. 10. 2020 nárok, který dle jeho skutkového vylíčení lze právně kvalifikovat jako nárok na úhradu odměny za poskytování právních služeb a náhradu hotových nákladů s tím spojených, nastala - nebyl-li žalovaný k plnění vyzván již dříve - jeho splatnost dnem následujícím po doručení rozšíření žaloby žalovanému. Závěr odvolacího soudu, potažmo i soudu prvního stupně, že právo na zaplacení částky 142 206 Kč dosud nevzniklo nebo že nenastala jeho splatnost, tudíž nelze považovat za správný.

Z výše vyložených důvodů považuje dovolací soud rozsudek odvolacího soudu za nesprávný, a proto jej v napadené části podle zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je závazný ( věta první ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v konečném rozhodnutí ( ve spojení s ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 9. 2022

JUDr. Pavel Horňák

předseda senátu