Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 129/2026-21

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis)

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., ve věci

žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci]

proti

žalované: [osobní údaje žalované]

pro 29 860 Kč s příslušenstvím / úvěr

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení a částky 1 860 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 298 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech [číslo] [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudkuII. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení a částky 1 860 Kč, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 298 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech [číslo] [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 28 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 1 860 Kč (0,1% denně od 16. 9. 2024 do 10. 2. 2026) z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 14. 5. 2024 (dále jen„ smlouva“). Touto smlouvou právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dříve [právnická osoba]), poskytnula žalované úvěr v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr pravidelnými měsíčními splátkami. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž úhradou je žalovaná v prodlení. Žalovaná uhradila na pohledávku ze smlouvy o úvěru částku v celkové výši 8 400 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek a po opakovaných výzvách k úhradě právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 15. 9. 2024 zesplatnila. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou dne 23. 1. 2026 na společnost [právnická osoba] a ta ji postoupila téhož dne na žalobkyni. Žalovaná nereagovala ani na předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, po celou dobu řízení zůstala nečinná.

3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle , (dále jen „“).

4. Protože se žalovaná ve věci samé blíže nevyjádřila, provedl soud k důkazu pouzey předložené žalobkyní, a to v rozsahu níže uvedeném s ohledem na soudem uvedený právní názor. Ostatníy předložené žalobkyní soud neprováděl, neboť z nich nebylo možné zjistit právně významné skutečnosti. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé, jelikož si tato dílčí skutková zjištění neodporují.

5. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě uzavřené smlouvy byla žalované poskytnuta postupně částka 10 000 Kč, 3 000 Kč, 2 000 Kč, 2 500 Kč a 2 500 Kč, tj. načerpaná výše úvěru činila 20 000 Kč. Žalovaná měla podle smlouvy vrátit načerpanou částku ve formě měsíčních splátek ve výši úroku za období od předcházejícího dne splatnosti zbytek celkové částky k úhradě nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Žalovaná se současně zavázala platit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně. Výše RPSN byla sjednána na 5 495 %. Pro případ prodlení se splácením se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž platbou je v prodlení (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, dílčích potvrzení o provedení platebních transakcí). Žalovaná přestala poskytnutý úvěr splácet, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila (z oznámení o zesplatnění zápůjčky). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 včetně příloh má soud za prokázané, že právní předchůdkyně postoupila pohledávku na dalšího věřitele a ten pohledávku smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 23. 1. 2026 postoupil na žalobkyni (ze smluv o postoupení pohledávek včetně příloh). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno a současně byla vyzvána, aby dlužnou částku uhradila ve lhůtě tří dnů (z oznámení o postoupení pohledávky, z výzvy k úhradě před podáním žaloby a potvrzení o podání zásilky).

6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

7. Podle , (dále jen „“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

10. Podle výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

11. Podle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

14. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle věty první , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

16. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení . Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet měsíčními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně smluvního úroku. Žalovaná načerpala částku v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, v důsledku toho, že přestala plnit pravidelné splátky, stal se splatným celý úvěr. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla postupně postoupena na žalobkyni v souladu s a násl. , postoupení bylo žalovanému oznámeno.

17. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz a násl. ) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

18. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení a násl. , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje . Oproti příloze směrnice ustanovení mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen , ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).

19. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4 950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

20. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností) v neprospěch spotřebitele – úrok dle smlouvy činí 40 % měsíčně, RPSN pak 5 495 %. Jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro jejich provázanost, a které vedou ke konečnému závěru o nevyváženosti, a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením pouze nepřihlížet dle ) a pro rozpor s dobrými mravy dle .

21. Dále soud posuzoval obsah smlouvy, resp. jednání uzavření smlouvy předcházející z pohledu zkoumání úvěruschopnosti žalované.

22. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

23. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti ). Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , konstatoval:„ …odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka …“. V usnesení sp. zn. pak Nejvyšší soud uzavřel:„ …věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků“.

24. V řízení nebylo prokázáno, že by ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr po posouzení její schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. Žalobkyně v žalobě a na výzvu soudu pouze uvedla, že původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalované na základě údajů jí sdělených, že úvěruschopnost ověřoval věřitel lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, BRKI, NRKI. Ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, vycházela z lustrací z veřejně dostupných databází. Posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z reálného porovnání příjmů a výdajů, jakož i dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, aby nevznikly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Předchůdkyně žalobkyně tedy zkoumala úvěruschopnost žalované nikoliv v rozsahu a kvalitě předpokládané zákonem o spotřebitelském úvěru. Nad to disponovala výpisy z účtu žalované za měsíc únor, březen a duben 2024. Z těch je mimo jiné patrné, že žalovaná není schopna tvorby úspor, když poměr měsíčních příjmů a výdajů je takřka vyrovnaný. Současně je z výpisů patrno, že její měsíční příjem tvoří současně dávky státní sociální podpory (příspěvek na bydlení), příspěvek na pěstounskou péči a peněžní prostředky čerpané z dalších úvěrů poskytovaných nebankovními subjekty. I z tohoto důvodu tak pokládá soud smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou podle , neboť původní věřitel nepostupoval v souladu s zákona o spotřebitelském úvěru.

25. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy o úvěru má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej ). Protože žalovaná z titulu smlouvy o úvěru uhradila částku v celkové výši 8 400 Kč (bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že peněžní prostředky vrátila, že její závazek zanikl jinak, ve větším rozsahu či že vůbec nevznikl). Vzhledem k tomu, že jí byla z úvěrové smlouvy poskytnuta částka 20 000 Kč, zohlednil soud veškeré její úhrady v souhrnu 8 400 Kč ve vztahu k jistině a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v částce 11 600 Kč.

26. Všechna ostatní plnění žalobkyně, které požaduje podle neplatné smlouvy, nelze žalobkyni přiznat, neboť se jedná o výlučně smluvní instituty – smluvní pokutu, kapitalizovaný smluvní úrok, pročež je žaloba v této části nedůvodná. Nedůvodný je i nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení (viz výrok II).

27. Při vypořádání bezdůvodného obohacení (vzájemně poskytnutých plnění) soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to k rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud uzavřel, že„ ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“

28. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka (spotřebitele) s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle zákona o spotřebitelském úvěru.

29. Ze shora citovaného rozsudku Nejvyššího soudu plynou následující právní závěry. Dlužník je povinen vrátit jistinu úvěru dle § 87 odst. 1 in fine zákona o spotřebitelském úvěru podle svých možností. Pokud se věřitel a dlužník nedohodli na splatnosti závazku vrátit jistinu úvěru z neplatné smlouvy (což se účastníci v předmětném řízení nedohodli), splatnost určí soud svým rozsudkem, ale jen do budoucna. Jde však o lhůtu hmotněprávní, před jejímž uplynutím se tak dlužník v prodlení neocitl, pročež nelze před jejím uplynutím žalobkyni přiznat úroky z prodlení.

30. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost nesplacené jistiny v tomto rozhodnutí ve lhůtě tří dnů (viz analogicky věta před středníkem ), neboť žalovaná netvrdila žádné skutečnosti (neposkytla žádná tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu), pro které by se soud od této lhůty měl odchýlit (nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty či umožnění splácet jistinu ve splátkách). Jedná se přitom o hmotněprávní lhůtu splatnosti ve smyslu výsledku aplikace zákona o spotřebitelském úvěru (tj. nikoli o procesněprávní lhůtu k plnění dle ).

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádnému z účastníku řízení náklady nepřiznal, neboť v řízení z větší míry úspěšnější žalované, která byla v řízení zcela nečinná, žádné náklady řízení nevznikly.

32. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 298 Kč dle položky [číslo] bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.