Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
419E1BD3EF2126BCC1258EA60052A2D9.html
HTML · 41.56 KB
No categories available
30 Cdo 1835/2026
30 Cdo 1835/2026-281
ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce P. P., zastoupeného Mgr. Matúšem Hanuliakem, advokátem se sídlem v Praze 4, Adamovská 1064/7, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 10 480 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 47 C 14/2025, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2026, č. j. 72 Co 2/2026-269, t a k t o:
Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobce (dále též „dovolatel“) se domáhal po žalované zaplacení částky 10 480 000 Kč s příslušenstvím sestávající z částky 10 000 000 Kč coby náhrady za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným trestním stíháním a z částky 480 000 Kč coby nemajetkové újmy způsobené mu výkonem vazby. Uvedl, že usnesením Policie České republiky, Národní protidrogové centrály, Odbor Praha, ze dne 19. 5. 2019, č. j. NPC-2084-157/TČ-2018-2200PR, bylo proti němu zahájeno trestní stíhání, kterým byl obviněn ze spáchání zvláště závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“). Žalobci bylo kladeno za vinu, že se jako člen organizované skupiny vědomě podílel na organizování a dovozu kokainu z Jižní Ameriky ve velkém rozsahu. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 49 T 12/2020, bylo trestní stíhání žalobce zastaveno, neboť nebylo prokázáno, že by žalobce stíhaný skutek spáchal. Ke stížnosti státního zástupce rozhodl Vrchní soud v Praze dne 29. 3. 2021, pod č. j. 11 To 11/2021-13469 tak, že rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil státnímu zástupci k došetření. Dne 24. 5. 2023 byla podána nová obžaloba, přičemž následně bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2023, č. j. 49 T 12/2020-23243, trestní stíhání žalobce znovu zastaveno, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal žalobce. O stížnosti státního zástupce rozhodl Vrchní soud v Praze dne 13. 11. 2023 pod č. j. 11 To 72/2023-23288 tak, že se stížnost zamítá. Opis rozhodnutí byl žalobci doručen dne 29. 1. 2024. Trestní řízení trvalo 4 roky a 8 měsíců. Žalobce uvedl, že byl do té doby bezúhonný a netrestaný a musel být 320 dnů ve vazbě, tj. od 18. 5. 2019 do 2. 4. 2020. Dále od 2. 4. 2020 do 6. 9. 2021 byl na svých právech omezen zákazem vycestování a v období od 2. 4. 2020 do 6. 10. 2022 (fakticky 24. 10. 2022) byl na svých právech omezen v důsledku dohledu. Žalobce svoje trestní stíhání považuje za projev zlovůle orgánů činných v trestním řízení. Trestní řízení bylo masově medializované, přičemž žalobci byla přisuzována „zásadní role“. Žalobce byl v médiích líčen jako zločinec, přičemž ani Národní protidrogovou centrálou nebyla respektována presumpce neviny. Žalobce byl spojován s balkánským drogovým kartelem a bylo líčeno, jak se opakovaně podílel na pašování kokainu z Jižní Ameriky. Řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, když státnímu zástupci nejpozději při sepisu první obžaloby muselo být zřejmé, že nemá dostatek důkazů, což se odrazilo v tom, že trestní soudy ani nenařídily hlavní líčení a řízení zastavily. Délku trestního řízení tak nelze omluvit složitostí projednávané věci ani přeshraničním prvkem, ale plynula toliko ze svévole státního zástupce. Žalobce dodnes čelí odsudku svého okolí.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 9. 2025, č. j. 47 C 14/2025-240, řízení zastavil co do částky 320 000 Kč (výrok I), uložil povinnost žalované zaplatit žalobci částku 360 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 30. 1. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 320 000 Kč od 30. 1. 2025 do 18. 3. 2025 (výrok II), žalobu, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 9 800 000 Kč s příslušenstvím, zamítl (výrok III) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 90 309,30 Kč (výrok IV).
3. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že trestní stíhání žalobce bylo zahájeno usnesením Policie České republiky, Národní protidrogové centrály, Odboru Praha, ze dne 19. 5. 2019, č. j. NPC-2084-157/TČ-2018-2200PR, pro podezření ze spáchání zvláště závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, ve spolupachatelství s další obžalovanou. Dále soud prvního stupně popsal průběh trestního stíhání pokračujícího po podání obžaloby u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 12/2020 (dále též jen „posuzované řízení“), které skončilo usnesením téhož soudu ze dne 28. 7. 2023, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 11. 2023, č. j. 11 To 72/2023-23288, kterým bylo trestní stíhání žalobce zastaveno. Tato usnesení nabyla právní moci dne 29. 1. 2024. Ve své účastnické výpovědi žalobce uvedl, že věděl, že jím vlastněná společnost BUSINESS AIR a. s. se účastní pašování nějaké komodity, nicméně se domníval, že šlo o zlato. V trestním řízení se cítil poškozen především hrubým chováním policie spočívajícím ve vyhrožování, prohlídce domu a výslechu v době, kdy byl spánkově deprivován. Další újmu spatřuje ve skutečnosti, že v době výkonu vazby se nevídal se svým tehdy pětiletým synem a došlo k rozpadu jeho vztahu s matkou syna. Poškozena byla také jeho reputace, protože podle zveřejněné imatrikulace letadla M-FISH lidé z oblasti letectví mohli žalobce identifikovat. Navíc musel po dvaceti letech praxe znovu prokazovat, že je způsobilý pilotovat letadlo a celkově je důvěryhodnou osobou. Průkaz o způsobilosti letecké posádky prokázal, že žalobce byl držitelem pilotního průkazu vydaného dne 19. 1. 2017 s oprávněním pilotovat letadla GV/IR/PBN s koncem platnosti dne 30. 11. 2019. Články zveřejněné pod názvy „Národní protidrogová centrála SKPV PČR, Více než tuna kokainu zadržena; Čeští piloti převáželi kokain z Jižní Ameriky do Evropy. Zatkli je v rámci mezinárodní operace; Při mezinárodní akci proti balkánským pašerákům drog zadrženi i dva čeští piloti; Kokain z Jižní Ameriky převáželi i dva čeští piloti, policie je zadržela; Čeští piloti pašovali drogy ve velkém: Policisté zabavili přes tunu kokainu, Dva čeští letci a 21 kufrů narvaných kokainem; Zadržení pilotů pašujících kokain upozorňuje na vazby balkánských narkobossů k Česku; Rozkrytí drogového gangu“, obsahují informace o tom, že došlo k zadržení dvou českých pilotů (bez konkrétních jmen nebo fotografií) v souvislosti s pašováním kokainu z Jižní Ameriky, a k článku Policie rozkryla část balkánského drogového kartelu. Zadržela i dva české piloty, vozili kokain do Evropy, byla připojena fotografie letadla s označením M-FISH. Dne 29. 7. 2024 žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 10 000 000 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy za výkon vazby ve výši 480 000 Kč.
4. Soud prvního stupně v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby řízení zastavil. Ve vztahu ke zbývající části předmětu řízení svá skutková zjištění právně posoudil podle § 1, § 2, § 5 písm. a), b), § 13 odst. 1, § 14 odst. 1, § 15 odst. 2, § 26 a § 31a a § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). S odkazem na soudní judikaturu předně dovodil, že usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce, které skončilo usnesením o zastavení trestního stíhání, je třeba považovat za nezákonně vydané. Při rozhodnutí o způsobu, respektive výši, přiměřené satisfakce za nezákonně vedené trestní stíhání soud prvního stupně přihlédl k tomu, že žalobci po dobu čtyř let a osmi měsíců hrozil trest odnětí svobody v rozpětí od deseti let do osmnácti let a trestním stíháním bylo zasaženo do jeho pracovní sféry. Žalobce přišel o letecká oprávnění k větším typům soukromých letadel, tj. letadlu typu Gulfstream GV/G550, a v období ode dne 18. 5. 2019 do dne 6. 9. 2021 nemohl cestovat do zahraničí. Soud prvního stupně dále zohlednil i to, že po zveřejnění imatrikulace žalobcova letadla byla pro osoby z oblasti private-jet identifikace žalobce dohledatelná. Zásahy do žalobcova rodinného života oproti tomu soud prvního stupně neshledal, protože žalobcův vztah se synem žádným zásadním způsobem narušen nebyl a k rozpadu žalobcova partnerství došlo v době předcházející zahájení trestního stíhání. Ani nepříznivé následky medializace posuzovaného řízení nebyly prokázány, protože žalobcovo jméno a ani jiné skutečnosti, podle kterých by mohla veřejnost spojovat žalobce s projednávanou kauzou, nebyly ve veřejně dostupných článcích uvedeny. Nadto medializace případu je prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu a nelze ji přičítat k tíži žalované (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Posuzované řízení včetně žalobcem tvrzeného rozsahu nemajetkové újmy soud prvního stupně porovnal s případem řešeným v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 8/2019 a následně Městským soudem v Praze pod sp. zn. 53 Co 380/2022. Ve srovnávaném řízení bylo odškodňované nezákonné trestní stíhání vedené pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy a proto tamnímu poškozenému hrozil rovněž trest odnětí svobody v rozpětí od deseti do osmnácti let. Nicméně srovnávané řízení trvalo jeden rok a osm měsíců, tedy kratší dobu, než posuzované řízení a oproti posuzovanému řízení zasáhlo do života tamějšího poškozeného mnohem výrazněji, protože poškozen byl nejen jeho profesní život, ale také jeho osobní sféra, za což poškozený obdržel odškodnění ve výši 80 000 Kč. Po tomto porovnání soud prvního stupně rozhodl, že přiměřenou satisfakcí za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci posuzovaným řízením je částka 200 000 Kč. Při odškodnění nemajetkové újmy způsobené žalobci výkonem vazby soud prvního stupně přihlédl k tomu, že žalobce byl po dobu 320 dnů omezen na osobní svobodě, nemohl vykonávat práci pilota, věnovat se svým podnikatelským aktivitám a být v běžném kontaktu se svou rodinou. Za adekvátní náhradu nemajetkové újmy, která tím byla žalobci způsobena, soud prvního stupně stanovil částku 1 500 Kč za každý den výkonu vazby. S přihlédnutím k tomu, že žalovaná již poskytla žalobci z uvedeného titulu odškodnění ve výši 320 000 Kč, soud prvního stupně uložil žalované povinnost doplatit žalobci ještě částku 160 000 Kč. Soud prvního stupně tedy uložil žalované, aby zaplatila žalobci odškodnění ve výši 360 000 Kč s příslušenstvím a ve zbývající části, tj. v rozsahu částky 9 800 000 Kč s příslušenstvím, žalobu zamítl.
5. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce i žalované napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II, III a IV potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
6. Odvolací soud ve svém rozhodnutí vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a dále si opatřil další skutková zjištění prostřednictvím doplnění dokazování rozhodnutími v jiných případech nezákonného trestního stíhání za účelem porovnání výše přiznaného zadostiučinění.
7. Ztotožnil se se soudem prvního stupně, který v projednávané věci náležitě zhodnotil délku trestního stíhání žalobce, povahu trestní věci, jíž se trestní stíhání týkalo, i dopady trestního stíhání žalobce do jeho osobnostní sféry. Žalobci po dobu trestního stíhání v délce čtyř let a osmi měsíců hrozil trest odnětí svobody v rozpětí od deseti do osmnácti let, v řízení byly prokázány zejména zásahy trestního stíhání do pracovní a profesní oblasti žalobcova života. Soud prvního stupně zjištěné okolnosti trestního stíhání žalobce a zásahy do jeho osobních poměrů vzal v úvahu, pro účely stanovení spravedlivého zadostiučinění je zhodnotil a v souladu s ustálenou rozhodovací praxí provedl srovnání s výší peněžitého zadostiučinění přiznaného v jiných případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují. Uvedl, že peněžité zadostiučinění ve výši 200 000 Kč lze v projednávané věci považovat za spravedlivé odškodnění nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním.
8. Odvolací soud uvedl, že žalobce neoznačil žádný případ, jehož srovnání s případem v této věci by opodstatňovalo závěr, že je namístě přiznat žalobci peněžité odškodnění v zažalované výši. Dále poznamenal, že skutečnost, že žalobce si byl vědom pašování jiné komodity (surového zlata), nic nemění na tom, že žalobce byl nezákonné trestně stíhán pro podezření ze spáchání zvláště závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, a není ani zásadně významná pro stanovení formy a výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která byla žalobci tímto nezákonným trestním stíháním způsobena. Odvolací soud se dále ztotožnil se soudem prvního stupně, který nad rámec již žalovanou poskytnutého zadostiučinění za újmu způsobenou žalobci výkonem vazby ve výši 320 000 Kč přiznal žalobci peněžité odškodnění ve výši 160 000 Kč. Uvedl, že žalobce byl výkonem vazby v průběhu svého nezákonného trestního stíhání po dobu 320 dní omezen na osobní svobodě, byl vytržen z běžného způsobu života, odloučen od své rodiny a nemohl se věnovat svým pracovním aktivitám. Za adekvátní částku, s přihlédnutím k výsledkům provedeného dokazování vztahující se k povaze dané trestní věci, celkové délce omezení osobní svobody žalobce a k následkům v jeho osobní sféře, považoval částku 1 500 Kč za jeden den vazby.
II. Dovolání a vyjádření k němu
9. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná, v rozsahu výroku I, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II stran přiznané částky 200 000 Kč s příslušenstvím, včasným dovoláním.
10. Přípustnost dovolání spatřuje dovolatelka v tom, že odvolací soud se v napadeném rozhodnutí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu reprezentované rozsudkem ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1777/2012 a ze dne 14. 12. 2018, sp. zn. 30 Cdo 6069/2016, když při stanovení formy a výše přiznaného zadostiučinění nezohlednil okolnosti konkrétního případu spočívající v konspirativním jednání žalobce, které představuje důležitou okolnost pro stanovení formy a případně výše odškodnění nemajetkové újmy podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. K tomu uvedla, že žalobce opakovaně zcela vědomě jednal konspirativně tak, aby zamaskoval skutečný účel letu, kterým bylo pašování nákladu (dle představ žalobce zlata) z Jižní Ameriky do Evropy, za soukromý převoz osob, přičemž při jednom z letů se (bez vědomí žalobce) v kufrech místo zlata nacházel kokain. Odvolací soud však v posuzovaném řízení při stanovení formy a výše přiznaného zadostiučinění nijak nepřihlédl k výše popsanému prokázanému konspirativnímu jednání žalobce. Naopak odvolací soud k této skutečnosti uvedl, že není pro stanovení formy a výše zadostiučinění zásadně významná, čímž se odchýlil od shora citované judikatury Nejvyššího soudu.
11. Dovolatelka dále stran přípustnosti dovolání namítá, že odvolací soud zcela opomenul odvolací argumentaci žalované spočívající v tom, že soud prvního stupně při stanovení formy a výše zadostiučinění zohlednil i zásahy, které nebyly provedeným dokazováním dostatečně zjištěny, když zejména ohledně zásahů do profesní sféry a cti žalobce vycházel toliko z jeho účastnického výslechu, čímž se odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu reprezentované např. rozsudkem ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3535/2010, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 či ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1749/2017. K tomu uvedla, že se soudy nižších stupňů při hodnocení důkazů nijak nezabývaly okolností podpůrnosti a výjimečnosti účastnické výpovědi jako důkazního prostředku, věrohodností účastnické výpovědi jako jediného důkazního prostředku ani okolností, zda tvrzené skutečnosti objektivně nemohly být prokázány jinými důkazními prostředky.
12. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
13. Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
III. Formální náležitosti a přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
15. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky § 241 odst. 1 o. s. ř.
16. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
17. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
18. Podle § 241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) (odstavec 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odstavec 3).
19. Z přezkumné povahy činnosti Nejvyššího soudu vyplývá, že dovolací soud je vázán skutkovým základem věci tak, jak byl zjištěn v důkazním řízení před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím. V dovolacím řízení, v němž je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci, se skutkovými otázkami zabývat nelze (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), tudíž nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. skutkový stav věci ani samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. Námitky takové povahy nemohou tedy přivodit ani závěr o přípustnosti dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. usnesení ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 843/2014, ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1327/2014, ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 29 Cdo 12/2015, a ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 33 Cdo 1189/2015). Přípustnost dovolání tak nemůže založit námitka dovolatelky týkající se zpochybnění dostatečnosti účastnického výslechu k prokázání tvrzení ohledně zásahů do osobnostní sféry žalobce, aniž by se soudy jakkoliv zabývaly tím, zda lze tyto zásahy prokázat i jinými důkazními prostředky. Nejedná se tedy o otázku nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž o polemiku s tím, jaký skutkový závěr odvolací soud z jednotlivých skutkových zjištění učinil. Nesouhlasí-li dovolatelka s tím, jak byl soudy zjištěn skutkový stav, a namítá-li, že z provedených důkazů nebyl skutkový stav zjištěn řádně a právní posouzení ve vztahu k řešení určité právní otázky tudíž není správné, nejedná se o výtku nesprávného právního posouzení věci, nýbrž o námitku v otázce skutkových zjištění. Námitka proti skutkovým zjištěním přitom není způsobilým dovolacím důvodem (§ 241a odst. 1 o. s. ř. za pomoci argumentu a contrario). Odlišné posouzení přípustnosti dovolání přitom nevyplývá ani z dovolatelkou odkazovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu, kdy rozsudek sp. zn. 28 Cdo 3535/2010 vychází z odlišné právní úpravy dovolacího řízení, kdy i vada řízení byla jedním z dovolacích důvodů [srov. § 237 odst. 1 písm. a) a § 241a odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012], rozsudek sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 se týká použitelnosti nepřímých důkazů a rozsudek sp. zn. 22 Cdo 1749/2017 se týká otázky, zda má být statutární zástupce vyslýchán jako svědek či jako účastník. Nepřípustnost dovolání ohledně uvedené otázky samozřejmě nevylučuje, aby uvedená dovolací námitka byla v případě jinak přípustného dovolání dovolacím soudem posouzena jako případná vada řízení ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. (viz níže).
20. Dovolání je však přípustné pro řešení otázky, že odvolací soud při stanovení formy a výše přiznaného zadostiučinění nezohlednil okolnosti konkrétního případu spočívající v konspirativním jednání žalobce, které představuje důležitou okolnost pro stanovení formy a případně výše odškodnění nemajetkové újmy podle § 31a odst. 2 OdpŠk, čímž se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
21. Dovolání je důvodné.
22. Podle § 8 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán (odst. 1). Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku (odst. 2). Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce (odst. 3).
23. Podle § 12 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody nemá ten, a) kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám, nebo b) kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován.
24. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.
25. Judikatura Nejvyššího soudu vychází z toho, že zákon č. 82/1998 Sb. přiznává odškodnění tomu, proti němuž vedené trestní stíhání bylo zastaveno se závěrem, že trestně stíhaný se trestného činu nedopustil [typicky, je-li nepochybné, že se skutek nestal, není-li trestným činem nebo není-li prokázáno, že skutek spáchal trestně stíhaný (§ 172 odst. 1 písm. a/ až c/ trestního řádu)]. Naopak v případech, kdy je trestní stíhání zastaveno, ovšem s opačným závěrem, tedy že se trestně stíhaný dopustil protiprávního jednání odpovídajícího skutkové podstatě trestného činu [např. v případě podmíněného zastavení se k činu doznal (§ 307 odst. 1 písm. a/ trestního řádu), v případě narovnání prohlásí, že spáchal skutek, pro který je stíhán (§ 309 odst. 1 písm. a/ trestního řádu)], je náhrada škody vyloučena. V takových případech by bylo poskytnutí náhrady škody v rozporu s dobrými mravy, respektive s obecnými principy spravedlnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4771/2015 a judikaturu v něm uvedenou).
26. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1777/2012, uzavřel, že specifické okolnosti konkrétního případu spočívající v chování či jednání obviněného (obžalovaného), které nelze podřadit pod ustanovení § 12 OdpŠk, lze zohlednit při stanovení formy, případně výše zadostiučinění podle § 31a odst. 2 OdpŠk. Stejně tak je třeba při stanovení formy a výše zadostiučinění posoudit postup orgánů činných v trestním řízení (podrobněji viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Lze zde i odkázat na závěr dosažený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011, dle nějž v případě náhrady nemajetkové újmy, s ohledem na její rozdílný charakter v porovnání s náhradou škody (majetkové újmy) a zákonný požadavek § 31a odst. 2 OdpŠk přihlédnout při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo, se omezení dovozované ve vztahu k nároku na náhradu škody ve směru nemožnosti zohlednit jednání poškozeného, pro které byl stíhán, neuplatní. Bude-li zjištěno, že se poškozený dopustil jednání, pro které byl následně trestně stíhán, nepovede to sice k závěru o tom, že si trestní stíhání zavinil a tím pádem vyloučení odpovědnosti státu za poškozenému trestním stíháním vzniklou újmu, ale půjde o důležitou okolnost pro stanovení formy a případně výše odškodnění nemajetkové újmy podle § 31a odst. 2 OdpŠk.
27. Dospěl-li odvolací soud ve zde posuzované věci k závěru, že žalobce si byl vědom pašování jiné komodity (surového zlata), avšak tato skutečnost nic nemění na tom, že žalobce byl nezákonně trestně stíhán pro podezření ze spáchání zvláště závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy, a proto ji nepovažoval za významnou pro stanovení formy a výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která byla žalobci tímto nezákonným trestním stíháním způsobena, je jeho právní posouzení věci nesprávné. Nelze totiž přehlédnout, že se žalobce vědomě dopouštěl protiprávní činnosti a podílel se tím na vzniku okolností, které nakonec vedly k zahájení jeho trestního stíhání. Přiznání náhrady nemajetkové újmy v plném rozsahu jako v případě obviněného, který se na vzniku okolností vedoucích k jeho trestnímu stíhání jiným (nadto protiprávním) jednáním nepodílel, je zjevně v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Jde tak o důležitou okolnost pro snížení, případně, při zohlednění ostatních okolností případu, zejména intenzity zásahu do osobnostních práv žalobce, i pro odepření přiznání náhrady nemajetkové újmy za trestní stíhání, které neskončilo odsouzením.
28. Protože dovolání bylo shledáno přípustným, Nejvyšší soud se ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. zabýval i existencí vad uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř., případně jiných vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V tomto ohledu lze přisvědčit žalované, pokud vytýká odvolacímu soudu, že se nijak nevypořádal s její odvolací námitkou, kterou přitom sám uvedl v bodu 9 svého rozhodnutí, že soud prvního stupně vzal zásahy nezákonného trestního stíhání do žalobcova života za prokázané pouze žalobcovou účastnickou výpovědí, mediálními články, v nichž žalobce nebyl zmíněn, a průkazem o způsobilosti letecké posádky, přičemž dle žalované žalobcova výpověď obsahuje pouze jeho osobní přesvědčení a v článcích žalobcovo jméno nebylo zmíněno. S touto námitkou žalované proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně na základě provedených důkazů a jejich hodnocení, zejména pak námitkou nedostatečnosti dokazování toliko účastnickou výpovědí a nesplněním procesních předpokladů pro její provedení se přitom odvolací soud nijak konkrétně nevypořádal, když pouze shrnul, že soud prvního stupně vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci. Absence jakékoliv reakce odvolacího soudu na výhrady odvolatelky v odůvodnění jeho rozhodnutí činí napadený rozsudek v tomto směru zcela nepřezkoumatelným a zatěžuje řízení vadou, která může mít za následek neprávnost rozhodnutí ve věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 32 Cdo 4933/2017, jakož i tam označenou prejudikaturu).
29. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. v dovoláním dotčené části, jakož i v závislém výroku o náhradě nákladů řízení zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
30. V dalším řízení se odvolací soud nejprve vypořádá s odvolacími námitkami žalované proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, provedenému dokazování a hodnocení důkazů (neopomene se vypořádat ani s argumentací uvedenou v tomto směru v dovolání) a teprve na základě řádně zjištěného skutkového stavu znovu rozhodne o formě a výši přiznaného zadostiučinění žalobci za nezákonné trestní stíhání, přičemž zohlední i uvedenou okolnost spočívající v tom, že si žalobce byl vědom protiprávnosti svého jednání a skutečnosti, že toto jednání souviselo s okolnostmi, které vedly k zahájení trestního stíhání. Posoudí, v jaké míře se tato okolnost promítá do závažnosti žalobci vzniklé nemajetkové újmy a představuje okolnost, za níž k této újmě došlo, ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk. Teprve na základě zhodnocení všech rozhodných okolností případu a srovnání s obdobnými případy odvolací soud určí, zda je přiměřené zadostiučinění poskytnout v penězích, popřípadě v jaké výši, anebo zda postačuje konstatování porušení práva.
31. Odvolací soud je nyní ve smyslu § 243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázán právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
32. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího, rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 9. 2026
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu