Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1671/2026

-104

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců Mgr. Viktora Sedláka a Mgr. Vladimíra Berana ve věcižalobce P. M., zastoupeného JUDr. Mgr. Rudolfem Leškou, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Apolinářská 445/6, proti žalované O2 Czech Republic a.s., se sídlem v Praze 4, Za Brumlovkou 266/2, identifikační číslo osoby 601 93 336, o určení neplatnosti ujednání, o zaplacení 1,62 Kč s příslušenstvím, a o nařízení předběžného opatření, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2025, č. j. -50, takto:

I. Dovolání se zamítá.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal určení, že ujednání obsažená v dokumentu „Oznámení o změně smluvních podmínek O2“ ze dne 25. 4. 2025, která žalobci a dalším účastníkům bez jejich aktivního souhlasu: a) převádějí službu O2 TV na službu OnePlay, b) aktivují službu O2 Security, c) zvyšují měsíční cenu z 299 Kč na 349 Kč jsou vůči němu a ostatním účastníkům služby O2 Internet neplatná, a že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1,62 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne 6. 6. 2025 do zaplacení a náklady řízení.

Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 10. 10. 2025, č. j. -36, řízení zastavil, rozhodl o postoupení věci Českému telekomunikačnímu úřadu (dále jen „ČTÚ“) a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 8. 12. 2025, č. j. -50, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Soudy dospěly k závěru, že ve věci jde o spor mezi poskytovatelem veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (žalovanou) a účastníkem (žalobcem) ve smyslu , o elektronických komunikacích (dále jen „“). Žalobce brojí proti změně smluvních podmínek uskutečněné podle , přičemž spor se týká práv a povinností upravených , a náleží tak do pravomoci ČTÚ.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost podle spojuje s řešením otázky, zda je k rozhodnutí sporu o určení neplatnosti změny smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací příslušný soud nebo Český telekomunikační úřad, která nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Má za to, že z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. , plyne, že pro posouzení toho, zda ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení vzniklého v důsledku neexistence smlouvy je příslušný obecný soud či naopak Český telekomunikační úřad, je určující, zda k bezdůvodnému obohacení na straně podnikatele došlo tím, že mu bylo zaplaceno bez uzavřené smlouvy za služby, které neposkytl a které nikdo ani nepožadoval. Tvrdí, že určovací žaloba není sporem o povinnosti uložené zákonem o elektronických komunikacích, a proto nejde o věc spadající pod . S tímto odůvodněním navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhla dovolání jako nepřípustné odmítnout, případně jako nedůvodné zamítnout.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , (dále jen „“).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle přípustnost dovolání ( až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení a 2 tím nejsou dotčena.

Dovolání je přípustné, neboť usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud zcela vyřešena, konkrétně zda je k rozhodnutí sporu o určení neplatnosti změny smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací příslušný soud nebo Český telekomunikační úřad.

Dovolání není důvodné.

Nutno předeslat, že Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. , při výkladu vyšel z toho, že pro pravomoc Českého telekomunikačního úřadu musí být splněn osobní a věcný předpoklad sporu. Osobní předpoklad je splněn tehdy, jde-li o spor mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, popřípadě uživatelem; věcný předpoklad pak tehdy, týká-li se spor povinností uložených nebo na jeho základě. Nejvyšší správní soud v uvedené věci zároveň dovodil, že také spor o trvání a platnost smluvního vztahu může být účastnickým sporem podle , je-li jeho podstata neoddělitelně spojena s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a s povinnostmi, které pro poskytovatele a účastníka plynou ze zákona o elektronických komunikacích.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. , které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 1/2010 a které obstálo i v rovině ústavněprávní (srov. usnesením Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. , jímž byla ústavní stížnost směřující proti tomuto usnesení odmítnuta), dovodil, že k projednání a rozhodnutí sporu o úhradu ceny za poskytnutou službu elektronické komunikace je dána pravomoc Českého telekomunikačního úřadu podle , věty první, , i tehdy, jestliže osoba vykonávající komunikační činnost postoupila pohledávku vůči účastníku osobě, která komunikační činnost nevykonává. Ve svém rozsudku ze dne 12. 10. 1999 sp. zn. , publikovaném v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2000, pod označením SJ 31/2000, pak Nejvyšší soud vyjádřil a odůvodnil závěr, že oprávnění (pravomoc) správního orgánu o věci rozhodnout vždy zahrnuje posouzení existence či neexistence právního vztahu nebo práva jako základu, z něhož možnost uplatnit subjektivní právo na plnění (nárok) vychází. Není-li dána pravomoc soudu k projednání a rozhodnutí žaloby o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva [ ], nespadá do pravomoci soudu ani žaloba na určení, zda tu toto právo je či není [ ]. Ke shodnému závěru se Nejvyšší soud přihlásil rovněž v usnesení ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. , a nemá důvod odchylovat se od něj ani v posuzovaném případě.

V projednávané věci žalobce zpochybňuje právní účinky změny smluvních podmínek oznámené poskytovatelem veřejně dostupné služby elektronických komunikací. Podstatou sporu je tedy posouzení, zda poskytovatel při změně smluvních podmínek postupoval v režimu předvídaném , zejména podle . Takový spor se týká povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích ve smyslu . Určovací povaha návrhu proto sama o sobě nevylučuje pravomoc Českého telekomunikačního úřadu.

Odkaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. není přiléhavý. V tam posuzované věci byl uplatněn nárok na vydání bezdůvodného obohacení založený na tvrzení, že účtované plnění nemělo žádný smluvní ani zákonný podklad. V nyní projednávané věci žalobce nezpochybňuje existenci smluvního vztahu ani netvrdí plnění bez právního důvodu, nýbrž napadá účinky jednostranné změny smluvních podmínek v trvajícím smluvním vztahu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací; podstata sporu proto zůstává v režimu povinností upravených .

Závěr o pravomoci Českého telekomunikačního úřadu neznamená odepření soudní ochrany. Spory rozhodované podle mají soukromoprávní povahu a rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ve věci samé lze na návrh přezkoumat podle části páté (srov. VLACHOVÁ, Barbora. [Spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost a účastníkem]. In: VLACHOVÁ, Barbora. Zákon o elektronických komunikacích. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 416, marg. č. 8).

Odvolací soud proto nepochybil, jestliže uzavřel, že projednávaná věc nenáleží do pravomoci soudů v občanském soudním řízení podle , nýbrž do pravomoci Českého telekomunikačního úřadu podle .

Nedůvodné dovolání Nejvyšší soud podle zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , , části věty před středníkem, a , neboť dovolání žalobce bylo zamítnuto a žalovaná tak byla v dovolacím řízení plně úspěšná. Žalovaná, která nebyla v dovolacím řízení zastoupena zástupcem ve smyslu , podala k dovolání vyjádření a výši svých hotových výdajů nedoložila. Podle jí proto náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč. Výše této náhrady byla určena analogickým použitím , advokátního tarifu, namísto , v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 50/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 29. 10. 2026

JUDr. Václav Duda předseda senátu