Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2439/2026

-536

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné I-Xon a. s., se sídlem v Praze 3, Husitská č. 344/63, zastoupené JUDr. Petrem Maškem, advokátem se sídlem v Praze, Boušova č. 792/25, proti povinnému P. H., zastoupenému Mgr. Vítem Pavkem, advokátem se sídlem ve Stráži pod Ralskem, Máchova č. 360, pro 161 226,48 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 14. května 2026, č. j. -477, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 26. ledna 2026, č. j. -460, kterým Okresní soud v České Lípě (dále též jen „soud prvního stupně“) výrokem I. zamítl návrh povinného na vydání předběžného opatření a výrokem II. zamítl návrh povinného na zastavení exekuce ze dne 20. června 2025.

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že exekuční řízení bylo zahájeno dne 20. prosince 2019 a exekučním titulem jerozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 22. listopadu 2018, č. j. -30, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 18. ledna 2019, č. j. -77. Povinný své návrhy odůvodnil tím, že nikdy nedošlo k vyhlášení exekvovaného rozsudku, exekuce je vedena podvodně a falešně, je výsledkem korupčního jednání samosoudce JUDr. Karla Meryho a blokací účtů měl být zbaven možnosti čerpat dotace. Cítí se trvale diskriminovaný, okrádaný a cíleně likvidovaný.

Odvolací soud se ohledně návrhu na nařízení předběžného opatření ztotožnil se závěrem napadeného usnesení, že takový návrh v řízením vykonávacím, ať již jde o výkon rozhodnutí nebo exekuci, není vůbec možný. Se soudem prvního stupně se ztotožnil i jde-li o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce, jelikož nebyly shledány žádné důvody ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). V této souvislosti uvedl, že povinný se domáhá zastavení exekuce opětovně z týchž důvodů, přičemž soudy se již s totožnými námitky opětovně podrobně vypořádaly v pravomocných rozhodnutích. Jedinou nově uplatněnou skutečností je nemožnost ucházet se o dotace poskytované státem, což však nemůže představovat důvod k zastavení exekuce.

Povinný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že rozhodnutí dovolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to zda může soud uzavřít, že není dán důvod pro zastavení exekuce dle , aniž by posoudil povinným tvrzené objektivní dopady exekuce do jeho základních životních potřeb spolu s jeho vysokým věkem a vážným zdravotním stavem. Soudy se podle něj nevypořádaly s jeho námitkami, že v době rozhodování nalézacího soudu pečoval o těžce nemocnou matku, podstoupil čtyři operace srdce, je důchodcem a v důsledku výkonu rozhodnutí mu nezbývají prostředky pro zajištění jeho základních potřeb. V této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 27. dubna 2021, sp. zn. , podle kterého mohou v exekučním řízení nastat zcela zjevně nespravedlivé situace a právě dává obecným soudům možnost zvážit, zda mimořádné zájmy povinného na zastavení exekuce nepřevažují nad zachováním právní jistoty povinného, což soudy v projednávané věci neučinily. Jestliže měl odvolací soud za to, že povinným uváděná skutková tvrzení či důkazní návrhy jsou neúplná, měl mu postupem podle poskytnout potřebné poučení, což však neučinil. Povinný navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání povinného je nepřípustné a nedůvodné. Povinným předkládaná právní otázka není otázkou judikatorně neřešenou a odvolací soud ji posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, když se ve svém usnesení zabýval otázkou, zda jsou dány mimořádné okolnosti odůvodňující výjimečné prolomení exekučního titulu z důvodu zjevné nespravedlnosti, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Oprávněná poukázala na to, že povinný ve svém návrhu na zastavení exekuce ze dne 20. června 2025 sice uvedl, že v minulosti pečoval o těžce nemocnou matku a že podstoupil čtyři operace srdce, ale uvedené skutečnosti byly tvrzeny především v kontextu rozsáhlé argumentace povinného o údajném protiprávním jednání soudu, oprávněné a dalších osob. Nebyly však konkretizovány ve vztahu k aktuálním dopadům této exekuce na zajištění základních životních potřeb povinného. Z návrhu proto nevyplývalo, že by pokračování exekuce představovalo pro povinného natolik mimořádný a likvidační zásah, že by dosahoval intenzity zjevné nespravedlnosti ve smyslu Upozornil dále na to, že tvrzení obsažené v dovolání, podle něhož měl povinný uvedené okolnosti tvrdit jak v návrhu na zastavení exekuce, tak v následném odvolání, neodpovídá zcela obsahu odvolání, neboť v něm povinný založil svoji argumentaci zejména údajném korupčním a protiprávním jednání, diskriminaci, nezákonnosti exekuce a požadavku na náhradu škody. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud odvolání povinného odmítl, případně zamítl.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 ), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Dovolací soud předně uvádí, že se ve své ustálené rozhodovací praxi opakovaně uvedl, že k zastavení exekuce podle může dojít i v případě soudního rozhodnutí, jestliže by exekuce vedla ke zjevné nespravedlnosti nebo byla v rozporu s principy právního státu. Prostor pro zastavení exekuce podle se však vytváří jen tehdy, když „nespravedlnost“ plnění z přisouzeného exekučního titulu je již s ohledem na zcela základní okolnosti případu (k přezkumu všech okolností případu není exekuční soud povolán) natolik zjevná, že je nezbytné zasáhnout z pozic argumentačně mimořádně silných, tj. měl-li by být vykonán exekuční titul, který je svým obsahem v kolizi se základními principy demokratického právního řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2018, sp. zn. , ze dne 2. prosince 2020, sp. zn. , ze dne 6. srpna 2024, sp. zn. ). Rovněž judikatura Ústavního soudu (např. nálezy sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. či sp. zn. ) ve zcela výjimečných případech přikazuje soudům zohledňovat mimořádné okolnosti dané věci, jejichž existence je s to odůvodňovat zastavení exekuce za použití ustanovení ; to však nic nemění na skutečnosti, že stále platí zásada, podle které obecné soudy v exekučním řízení nejsou oprávněny přezkoumávat správnost exekučního titulu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. července 2019, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. srpna 2019, sp. zn. ).

V projednávané věci se odvolací soud i soud prvního stupně podrobně zabývaly opakovaným návrhem povinného na zastavení exekuce, a jejich závěru, že povinný se domáhá zastavení exekuce z týchž důvodů (více či méně odlišně formulovaných), nelze nic vytknout, neboť většina z nich (např. správnost či vykonatelnost exekučního titulu, podání trestního oznámení povinným, návrh na přiznání odškodnění povinnému, na vyloučení soudce, atd.) již byla podrobně vypořádána v předešlých rozhodnutích odvolacího soudu, která již nabyla právní moci. Výslovně se přitom zabývaly i otázkou namítané zjevné nespravedlnosti a uzavřely, že o takový výjimečný případ se nejedná. Nově uplatněnými skutečnosti byly toliko námitky povinného, že kvůli postižení účtů exekučním příkazem nemůže dosáhnout na státem poskytované dotace, v důsledku čehož požadoval náhradu tvrzené škody. Soudy v této souvislosti správně konstatovaly, že uvedená námitka nepředstavuje důvod pro zastavení exekuce, a to ani podle , neboť nucené vymožení dobrovolně nesplněné povinnosti je smyslem vykonávacího řízení, a negativní důsledky provádění exekuce proto nemohou být z logiky věci důvodem pro její zastavení.

Namítá-li dovolatel, že odvolací soud neposoudil v odvolání tvrzené objektivní dopady exekuce do jeho základních životních potřeb spolu s jeho vysokým věkem a vážným zdravotním stavem, dovolací soud má za to, že z odvolání není seznatelné, že by povinný namítal, že mu v důsledku exekuce nezbývají prostředky pro zajištění základních potřeb, jelikož obsahem odvolání byla zcela zřejmě polemika se soudy, soudci, oprávněnou, jakož i celým právním systémem z důvodu údajné diskriminace, korupce a okrádání povinného.

Výtky dovolatele, že soud jej nepoučil o nutnosti v potřebném rozsahu tvrdit rozhodné skutečnosti a k tomu označit důkazy ve smyslu , představují námitku vad řízení. Ty však samy o sobě nejsou způsobilým dovolacím důvodem (tím je nesprávné právní posouzení věci); k jejich případné existenci by mohl dovolací soud přihlédnout jen v případě přípustného dovolání (srov. větu druhou ), což v projednávané věci není naplněno (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. září 2015, sp. zn. , ze dne 30. května 2023, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 13. září 2023, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 2024, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 6. listopadu 2024, sp. zn. ). Dovolací soud současně neshledává, že by hodnocení důkazů odvolacím soudem v projednávané věci bylo v extrémním rozporu s vyvozenými závěry či neslo znaky libovůle.

Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu , a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání ( věta první ), dovolání odmítl ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 10. 2026

JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu