Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
27 Az 3/2026 - 35.pdf
PDF · 0 B
No categories available
27 Az 3/2026 - 35
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Kateřinou Kozákovou ve věci
žalobkyně: I. S., narozená dne X
státní příslušností Ruská federace
zastoupená JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou
sídlem Karlovo náměstí 287/18, 120 00 Praha 2
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky
sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2026, č. j. OAM-617/ZA-ZA11-P15-2024,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2026, č. j. OAM-617/ZA-ZA11-P15-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě v celkové výši 10 140 Kč k rukám jeho zástupkyně JUDr. Ireny Strakové, advokátky, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Základ sporu
1. Žalobkyně dne 5. 5. 2024 požádala žalovaného o mezinárodní ochranu. Rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku jí žalovaný mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neudělil. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného brojí žalobkyně podanou žalobou.
2. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobkyně nebyla ve vlasti pronásledována pro uplatňování politických práv a svobod, proto se na ni neuplatní § 12 písm. a) zákona o azylu. K důvodu udělení mezinárodní ochrany dle § 12 písm. b) žalovaný uvedl, že z ničeho neplyne, že by žalobkyně v zemi původu mohla pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování. Žalobkyně nezmínila jakoukoliv diskriminaci své osoby za dobu svého života ve vlasti zapříčiněnou těmito důvody ani neuvedla žádné jiné konkrétní problémy, které by s ruskými státními orgány či bezpečnostními složkami během svého života ve vlasti měla. Jako důvod podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany jmenovaná uvedla obavu o manžela z důvodu jeho možného povolání do války na Ukrajině. Případ každého žadatele o mezinárodní ochranu se dle žalovaného ovšem posuzuje striktně individuálně a potíže manžela žalobkyně v zemi původu, respektive možnost jeho povolání k výkonu vojenské služby v ruské armádě proto posuzoval v rámci samostatného správního řízení o udělení mezinárodní ochrany, které je vedeno s ním a s dětmi dotyčných. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyně žádá o mezinárodní ochranu z důvodu legalizace svého pobytu na území České republiky, chtěla by zde žít se svou rodinou, neboť zde mají její nezletilé děti podle jejích vlastních slov větší pohodlí než v Rusku, a vyhnout se tak návratu zpět do vlasti, kde jí přitom nehrozí naprosto žádné nebezpečí a obává se jen povolání jejího manžela do války na Ukrajině. Proto při posuzování její žádosti žalovaný k důkazu neprovedl předloženou kopii vojenského průkazu manžela žalobkyně a povolávacího rozkazu jemu adresovaného ze dne 5. 10. 2022.
3. K azylu za účelem sloučení rodiny (§ 13 zákona o azylu) žalovaný uvedl, že z výpovědi žalobkyně v průběhu správního řízení, z evidence žadatelů o udělení mezinárodní ochrany v České republice ani ze zjištění žalovaného nevyplývá, že by v České republice byl udělen azyl některému z rodinných příslušníků žalobkyně ve smyslu tohoto ustanovení, proto ani tento důvod k udělení mezinárodní ochrany nebyl naplněn.
4. S poukazem na přechodná ustanovení zákona č. 314/2025 Sb., kterým se mění zákon o azylu, žalovaný uvedl, že ani v řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti zákona nelze udělit národní humanitární azyl (§ 14 zákona o azylu účinný do 30. 9. 2025).
5. Vzhledem k tomu, že u žalobkyně nebyly naplněny důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany, žalovaný posoudil, zda žalobkyně nesplňuje důvody pro udělení doplňkové ochrany. Po zhodnocení výpovědi žalobkyně o okolnostech jejího pobytu ve vlasti před odchodem ze země, posouzení jejích hlavních motivů k odchodu z vlasti a situaci ve vlasti žalovaný uzavřel, že žalobkyni v případě návratu do vlasti nehrozí přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 1 a 2 zákona o azylu. Z informací o zemi původu - Ruská federace - Bezpečnostní a politická situace v zemi - ze dne 15. 4. 2025 plyne, že ruská legislativa uložení trestu smrti sice nadále umožňuje (např. za válečné zločiny, terorismus či vraždu s přitěžujícími okolnostmi), v zemi však dlouhodobě platí moratorium na jeho výkon a poslední poprava proběhla před více než 20 lety. Žalobkyně nebyla politicky aktivní a ve vlasti neměla žádné problémy se státními ani bezpečnostními složkami a žádné takové obavy z uložení jí trestu smrti ostatně ani nevyjádřila. Žalovaný posuzoval také otázku, zda žalobkyni v případě návratu do vlasti nehrozí vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. Na základě informací ze zpráv o bezpečnostní situaci v Rusku (již zmíněna Informace OAMP - Ruská federace - Bezpečnostní a politická situace v zemi, ze dne 15. 4. 2025), žalovaný uzavřel, že na území Ruska neprobíhá v současné době žádný vnitrostátní ani mezinárodní ozbrojený konflikt, který by mohl žalobkyni v případě jejího návratu do vlasti ohrozit na životě či lidské důstojnosti. V souvislosti s invazí Ruska na Ukrajinu dochází jen k omezenému počtu individuálních bezpečnostních incidentů zejména na území v bezprostřední blízkosti hranic s Ukrajinou, konkrétně v Kurské, Bělgorodské a Brjanské oblasti, od roku 2023 se pak množí dronové útoky na cíle (letiště, ropná zařízení a energetickou infrastrukturu), a to nejen v ruských pohraničních oblastech, ale i v místech vzdálených stovky kilometrů od ukrajinských hranic, včetně Moskvy. Žalobkyně pochází z města Petrohrad, žádné obavy v souvislosti s probíhajícím konfliktem na Ukrajině, až na zmíněnou obavu z povolání jejího manžela do války na Ukrajině, nevyjádřila. Zmíněné případy dronových útoků jsou pak zaměřeny výhradně na cíle ruské vojenské a kritické infrastruktury, nikoliv na civilní objekty, a pro žalobkyni tak nepředstavují žádné nebezpečí v případě jejího návratu zpět do vlasti. Ostatně ani sama jmenovaná žádné takové obavy ve vztahu ke své osobě nevyjádřila.
6. Žalovaný dále uvedl, že ze zjištění učiněných v průběhu správního řízení nevyplývá, že by v České republice byla udělena doplňková ochrana některému z rodinných příslušníků žalobkyně, proto žalobkyni neudělil doplňkovou ochranu ani dle § 14b zákona o azylu.
II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného
7. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že jde v pořadí o její třetí žádost o mezinárodní ochranu v České republice. Ve všech svých žádostech konstantně uvádí skutečnosti v souvislosti s manželovou profesionální službou v armádě, která za současné situace ohrožuje bezpečnost jejich rodiny. Žádost shledává důvodnou předně v zájmu svých nezletilých dětí, které opřela o jazykovou přístupnost a částečnou znalost českého prostředí, neboť Českou republiku několikrát v minulosti navštívili, mají zde přátele mezi občany České republiky a v neposlední řadě její synové jsou aktivními hráči hokeje za český hokejový klub K. P. a dcera se věnuje gymnastice na profesionální úrovni. Žalobkyně je přesvědčena, že k její tíži nemůže jít skutečnost, že při prvním příjezdu do České republiky požádala dne 26. 10. 2022 o vydání víza za účelem strpění pobytu podle ust. § 33 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců. Konstrukce pobytu na základě víza „strpění“ umožňuje cizincům setrvat v hostitelské zemi v případě, že jim v domovské zemi hrozí vážná újma a že se rozhodnou nepožádat o mezinárodní ochranu.
8. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť žalovaný vychází z dokumentů datovaných před více než jedním rokem (Informace OAMP—Ruská federace— Návraty občanů Ruské federace do vlasti, ze dne 5. 3. 2025, a Informace OAMP— Ruská federace — Bezpečnostní a politická situace v zemi, ze dne 15. 4. 2025). Provedené hodnocení v napadeném rozhodnutí není dostatečné, politická a bezpečnostní situace v Rusku se stále mění.
9. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné rovněž z důvodu, že žalovaný se od počátku správního řízení nezabýval otázkou zranitelnosti nezletilých dětí a žalobkyně v případě jejich nuceného návratu do Ruska. Žalovaný nepřihlédl k právním názorům vysloveným Nejvyšším správním soudem v Brně v rozsudku ze dne 17. 1. 2024, čj. 3 Azs 269/2023-50 a Městským soudem v Praze (dále „městský soud“) v rozsudku ze dne 8. 11. 2023, čj. 13 Az 24/2023-26, týkajících se druhé žádosti žalobkyně.
10. Dle názoru žalobkyně žalovaný nedisponuje dostatečnými informacemi o skutečném stavu věci. Elektronické předvolání se již začalo používat. Manžel žalobkyně spadá plně do věkové i odborné kategorie osob mobilizovatelných. Riziko povolání manžela žalobkyně do armády je v případě návratu do Ruska vzhledem k jeho vojenskému profilu konkrétní a individuální. Vyhnout se nástupu do armády z důvodu přesvědčení, že se jedná o prospektivní přímou či nepřímou účast manžela žalobkyně na mezinárodních válečných zločinech, zločinech proti lidskosti, jiných vážných nepolitických zločinech nebo činech, které jsou v rozporu se zásadami a cíli OSN, tak jak je uvedeno v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2021, č.j. 5 Azs 19/2020-45, nelze dle žalobkyně v otázce posuzování důvodů pro udělení azylu považovat za účelové jednání.
11. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že při posuzování případu žadatele o azyl musí vycházet ze zásady individuálního posuzování jednotlivých žádostí. V první řadě je tak ve svých úvahách omezen samotnými sděleními žadatele o azyl a až následně může tato sdělení hodnotit na podkladu informací o zemi původu. Žalobkyně měla příležitost seznámit se s obsahem shromážděných podkladů a vyjádřit se k nim i k jejich zdrojům, případně je doplnit či takové doplnění navrhnout, což neučinila. Žaloba působí zmatečně, osoby žalobkyně a jejího příběhu se týká pouze okrajově, ve svém podstatném rozsahu odkazuje a priori na řízení manžela žalobkyně a jejích dětí, které jsou ale řízením samostatným. Potíže manžela žalobkyně v zemi původu, respektive možnost jeho povolání k výkonu vojenské služby v ruské armádě byly žalovaným posuzovány v rámci samostatného správního řízení o udělení mezinárodní ochrany, které je s ním a s dětmi dotyčných vedeno pod č. j. OAM-157/zA-ZA11-2023, neboť tato obava žalobkyně se týká striktně osoby jejího manžela. Ve správním řízení pak bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobkyně je legalizace jejího pobytu na území České republiky, neboť zde má rodinné příslušníky.
12. Na závěr žalovaný připomíná, že institut mezinárodní ochrany je zcela výjimečným institutem umožňujícím legální pobyt na území České republiky a v žádném případě jej nelze zaměňovat nebo jím nahrazovat jiné formy pobytu upravené v zákoně o pobytu cizinců.
IV. Posouzení žaloby
13. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů ve smyslu § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, a shledal, že žaloba je důvodná.
Nesprávné posouzení azylového tvrzení žalobkyně
14. Podle § 12 písm. b) zákona o azylu se azyl udělí cizinci, který má odůvodněný strach z pronásledování mimo jiné z důvodu zastávání určitých politických názorů. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, jemuž v případě návratu hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy; podle § 14a odst. 2 písm. b) a c) zákona o azylu se vážnou újmou rozumí též mučení nebo nelidské či ponižující zacházení anebo vážné ohrožení života či lidské důstojnosti v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. Řízení o mezinárodní ochraně je řízením prospektivním; posuzuje se riziko hrozící žadateli v budoucnu, nikoli jen to, zda již byl v minulosti postižen (k tomu srov. rozsudek NSS ze dne 24. 8. 2017, č. j. 1 Azs 227/2017-33).
15. V azylovém řízení žadatel nese břemeno tvrzení; jeho tvrzení vymezují rámec zjišťování skutkového stavu, z dikce ustanovení § 12 a násl. zákona o azylu je zřejmé, že správní orgán má povinnost zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu jen tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují důvody v příslušných ustanoveních uvedené (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 8. 2013, čj. 5 Azs 12/2013-37). Jestliže žadatel uvede skutečnosti, které mohou svědčit o pronásledování podle § 12, musí je žalovaný konfrontovat s informacemi o zemi původu. Břemeno důkazní je sdílené: žadatel prokazuje primárně svá tvrzení, správní orgán však obstarává maximální možné množství důkazů ve prospěch i neprospěch žadatele (rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2008, čj. 5 Azs 66/2008-70).
16. Pro posouzení azylu je rozhodující, zda žalobci hrozí pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu a zda je dána souvislost s některým z azylově relevantních důvodů. V této rovině se uplatní standard přiměřené pravděpodobnosti. Přiměřená pravděpodobnost nežádoucího důsledku návratu do země původu je, pokud „k nežádoucímu důsledku v případech obdobných případu žadatele dochází natolik často, že s ním ten, komu takový následek hrozí, musí počítat jako se vcelku běžným jevem, a nikoli jako s jevem toliko výjimečným“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006-82). Naproti tomu u doplňkové ochrany se zkoumá, zda žalobci hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy podle § 14a zákona o azylu; zde se uplatní standard reálného nebezpečí.
17. V rámci pohovoru dne 15. 4. 2025 žalobkyně uvedla, že v případě návratu do Ruska spatřuje vysoké riziko v povolání manžela na frontu s ohledem na jeho vojenskou minulost, přičemž s válečným tažením Ruska proti Ukrajině celá rodina nesouhlasí a tohoto konfliktu nemá v úmyslu se účastnit. V žalobě žalobkyně upřesnila, že z tohoto důvodu se bojí o bezpečí své rodiny v případě návratu do Ruska.
18. Tímto tvrzením žalobkyně dle názoru soudu předestřela základní, potenciálně azylově relevantní argumentaci (obava o bezpečí rodiny z důvodu jejího postoje k válce na Ukrajině a zvýšeného rizika povolání manžela do aktivních bojů), kterou žalovaný zcela pominul. Namísto toho, aby vhodnými otázkami její argumentaci ve vztahu k vlastnímu azylovému riziku rozvinul (zejména aby zjistil, k čemu konkrétnímu její obava směřuje – represe vůči rodině odpírače vojenské služby, výslechů, nátlaku nebo postihu po návratu, prověřování rodiny při návratu ze zahraničí, obecnému strachu), se v napadeném rozhodnutí omezil na konstatování, že „jmenovaná nezmínila jakoukoliv diskriminaci své osoby za dobu svého života ve vlasti zapříčiněnou právě výše vyjmenovanými důvody zákonem o azylu stanovenými, a dokonce ani neuvedla žádné jiné konkrétní problémy, které by s ruskými státními orgány či bezpečnostními složkami během svého života ve vlasti měla. Jako důvod podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany jmenovaná uvedla obavu o manžela z důvodu jeho možného povolání do války na Ukrajině…. Případ každého žadatele o mezinárodní ochranu posuzuje striktně individuálně a potíže manžela výše jmenované v zemi původu, respektive možnost jeho povolání k výkonu vojenské služby v ruské armádě proto posuzoval v rámci samostatného správního řízení o udělení mezinárodní ochrany, které je s ním a s dětmi dotyčných vedeno pod č. j. OAM-157/ZA-ZA11-2023, neboť tato obava žadatelky se přímo netýká jí samotné, nýbrž striktně osoby jejího manžela.“
19. Tím, že vhodnými dotazy nepomohl žalobkyni objasnit skutkový obsah její obavy a teprve poté vyhodnotit, zda jí v případě návratu hrozí vlastní pronásledování nebo vážná újma, se žalovaný dopustil vady řízení spočívající v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Již toto zakládá důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí. ¨
20. Soud současně uvádí, že již ze základní žalobkyniny teze je zřejmé, že skutkové příběhy ve věci žalobkyně a ve věci jejího manžela a jejich společných dětí spolu úzce souvisí. Provázanost rodinných azylových příběhů nezbavuje žalovaného povinnosti individuálně posoudit žádost žalobkyně a neznamená automatický přenos azylových důvodů manžela na žalobkyni. Soud však nemůže připustit, aby žalovaný bez objasnění odmítl tvrzení žalobkyně jako zcela se týkající jiné osoby (srov. obdobně rozsudek SDEU z 4. 10. 2018, ve věci C-652/16, Ahmedbekova či rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2019, čj. 4 Azs 345/2018-32).
21. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 Azs 345/2018 vyplývá, že správní orgán musí skutkový příběh rodiny hodnotit komplexně, jestliže žalobkyně uvedla skutečnosti, které mohou svědčit o zásahu do jejích práv ve smyslu § 12 zákona o azylu, a nebyla shledána nevěrohodnou ve všech relevantních aspektech své žádosti. Musí proto přihlédnout i k důkazům předloženým v řízení rodinného příslušníka a vyhodnotit jejich význam pro posouzení žádosti žalobkyně. Nelze žádost zamítnout jen proto, že žalobkyně osobně nevyvíjela činnost, která měla vyvolat pronásledování, popřípadě že její potíže vyplývají z postavení manžela či dětí (srov. též čl. 4 odst. 3 až 5 kvalifikační směrnice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany
). I z tohoto důvodu žalovaný pochybil, pokud bez dalšího dospěl k závěru, že tvrzené obavy z povolání manžela na frontu azylově relevantní důvody nemohou představovat. Je sice zřejmé, že samotná obava o život manžela sama o sobě nezakládá žalobkyni nárok na mezinárodní ochranu. Musí však být posouzeno, zda jí z rodinného vztahu k manželovi nehrozí vlastní pronásledování nebo vážná újma.
22. Jestliže tedy žalovaný manželovu vojenskou situaci odmítl jako pro žalobkyni zcela irelevantní, aniž zjistil, zda se od ní odvíjí konkrétní riziko pro žalobkyni, i tím zatížil své rozhodnutí vadou nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Žalobkyně přitom i v nyní přezkoumávaném správním řízení předložila na podporu tvrzení o přiměřené pravděpodobnosti nežádoucího důsledku vojenskou knížku a další listiny, které však žalovaný k důkazu vůbec neprovedl.
23. Pro úplnost věci soud uvádí, že v související právní věci azylové žádosti manžela žalobkyně a jejich společných dětí městský soud rozsudkem ze dne XY, čj. 24 Az 3/2026-XY, zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2026, č. j. OAM-157/ZA-ZA11-P15-R2-2023, o neudělení mezinárodní ochrany manželu žalobkyně a jejich společným nezletilým dětem. Důvodem pro zrušení rozhodnutí žalovaného byla dle městského soudu skutečnost, že žalovaný při posuzování přiměřené pravděpodobnosti, že žalobci hrozí pronásledování v souvislosti s odmítáním vojenského zapojení do války na Ukrajině, nevycházel ze zcela aktuálních podkladů (např. nezohlednil v době vydání napadeného rozhodnutí aktuální zprávy Informace OAMP – Ruská federace, Základní vojenská služba, Náhradní civilní služba ze dne 21. 1. 2026 ani zprávu Agentury EU pro otázky azylu, Ruská federace – zaměření na zemi z prosince 2025), a nedostatečně posoudil individuální situaci žalobce, zejména reálnost hrozby z jeho nuceného zapojení do vojenského konfliktu.
24. Úkolem žalovaného v novém řízení bude vhodně kladenými dotazy zjistit konkrétní příčiny obav žalobkyně z pobytu v Ruské federaci a v návaznosti na to vyhodnotit jejich relevanci z hlediska azylového práva. Půjde-li o jeden rodinný příběh a o vzájemně provázané důvody obav z návratu do země původu žalovaný vyhodnotí skutkový příběh rodiny komplexně, přihlédne i k důkazům předloženým v řízení tohoto rodinného příslušníka a srozumitelně odůvodní, zda tvrzené riziko dopadá i na žalobkyni.
Nedostatečné zjištění bezpečnostního stavu v zemi původu
25. Žalobkyně dále namítá, že skutková zjištění učiněná žalovaným jsou nedostatečná, když žalovaný při posuzování aktuální bezpečnostně-politické situace v Rusku vycházel z podkladů datovaných před více než jedním rokem (Informace OAMP—Ruská federace— Návraty občanů Ruské federace do vlasti, ze dne 5. 3. 2025, a Informace OAMP— Ruská federace — Bezpečnostní a politická situace v zemi, ze dne 15. 4. 2025).
26. Vzhledem ke zrušení rozhodnutí pro jinou vadu se soud touto žalobní námitkou samostatně nezabýval. V novém řízení bude žalovaný povinen posoudit aktuální zdroje poté, co vyjasní skutkový obsah žalobkyniných obav.
Otázka zranitelnosti nezletilých dětí a žalobkyně v případě jejich nuceného návratu do vlasti
27. Žalobkyně dále považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť žalovaný se od počátku správního řízení nezabýval otázkou zranitelnosti nezletilých dětí a žalobkyně v případě jejich nuceného návratu do Ruska.
28. V rámci hodnocení otázky nejlepšího zájmu nezletilých dětí, resp. otázky jejich zranitelnosti, soud vychází z posouzení provedeného k obdobné žalobní námitce městským soudem v rozsudku sp. zn. 24 Az 3/2026. Městský soud při svém rozhodování ve věci sp. zn. 24 Az 3/2026 poukázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2024, č. j. 7 Azs 186/2022–48 a dále na rozsudek třetího senátu Soudního dvora EU v řízení o předběžné otázce ve věci C349/24 [Nuratau]. Rozšířený senát NSS ve svém usnesení zdůraznil, že mezinárodní ochrana má ze své podstaty chránit žadatele před nelidským či ponižujícím zacházením a újmou v zemi jeho původu. Z tohoto důvodu jsou rodinné poměry věcně významné v azylovém řízení jen potud, pokud dokládají riziko v zemi původu. Správní orgán proto není při posuzování žádosti žalobkyně o doplňkovou ochranu povinen zkoumat její sociální a rodinné vazby na území ČR, jejich pevnost a dopady vycestování na tyto vazby či možnost žalobkyně získat nějakou formu pobytového oprávnění na území ČR dle zákona o pobytu cizinců. Nedostatek těchto zjištění ohledně „vnitrostátní“ újmy tedy sám o sobě nemá za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatečné zjištění skutkového stavu. Relevantní újmu by mohla představovat pouze újma ve státě jejího původu. Shodně Soudní dvůr EU v citovaném rozsudku třetího senátu ve věci C349/24 [Nuratau] v odpovědi na předběžnou otázku uvedl, že článek 3 směrnice 2011/95 musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby byla za příznivější normu, kterou lze zavést podle tohoto článku 3, považována vnitrostátní právní úprava, která stanoví, že se doplňková ochrana udělí státnímu příslušníkovi třetí země, který by byl v případě vycestování do země svého původu vystaven reálné hrozbě porušení práva na soukromý život z důvodu přerušení jeho vazeb na členský stát, který posuzuje žádost o mezinárodní ochranu
29. Ve světle těchto judikaturních závěrů tak městský soud nemůže souhlasit s námitkou žalobkyně, která neposouzení sociálních a rodinných vazeb nezletilých žalobců považuje za důvod nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Dle aktuální judikatury není rodinný život v ČR relevantním důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Z tohoto důvodu žalovaný nepochybil, pokud se těmito aspekty ve vztahu k nezletilým dětem žalobkyně nezabýval. Tyto skutečnosti jsou naproti tomu relevantní v případě vyhoštění cizince či v dublinském řízení. Mezinárodní závazky ve vztahu k nezletilým žalobcům, kterými jsou například zásada non-refoulement či nejlepší zájem dítěte musejí být předmětem pobytových řízení, nikoliv řízení o udělení mezinárodní ochrany.
30. Tento žalobní bod tedy soud považuje za nedůvodný.
Účelovost jednání žalobkyně
31. Konečně žalobkyně nesouhlasí se závěrem o účelovosti jejího jednání, tedy, že skrze institut azylového práva se snaží legalizovat svůj pobyt na území České republiky.
32. Žalovaný poukázal na účelovost podané žádosti. Žalobkyně do ČR přicestovala se starším synem v listopadu 2022, poté se sama obratem vrátila zpět do Ruska. Následně přicestovala do ČR v únoru 2023 se zbylými dvěma dětmi, svou první žádost o udělení mezinárodní ochrany podala až dne 30. 4. 2023. Dne 27. 6. 2023 tuto žádost vzala zpět a bez jakýchkoliv problémů vycestovala zpět do Ruska navštívit svou tehdy nemocnou matku. Poté z Ruska opětovně vycestovala a po příjezdu do ČR podala dne 20. 8. 2023 svou druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný řízení o této žádosti rozhodnutím ze dne 30. 8. 2023 zastavil, žaloba i kasační stížnost proti tomu rozhodnutí byly zamítnuty. Poté žalobkyně podala nyní přezkoumávanou třetí žádost o mezinárodní ochranu. Žalovaný je přesvědčen, že žalobkyně žádné obavy z návratu do vlasti zcela evidentně nemá a žádost o udělení mezinárodní ochrany podala čistě účelově s cílem získat na území ČR oprávnění k pobytu, navíc až poté, co se prostřednictvím své právní zástupkyně neúspěšně pokusila získat jiné oprávnění k pobytu na základě podané žádosti o strpění na území ČR. Podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany pro dotyčnou představovalo v podstatě jedinou možnost, jak si na území ČR legalizovat svůj další pobyt. I z výpovědi žalobkyně vyplynulo, že pokud by měla jiné možnosti legalizace pobytu v ČR, o mezinárodní ochranu by nežádala.
33. Žalovaný ve své argumentaci pomíjí důležitou skutečnost, že žalobkyně svůj azylový příběh spojuje s příběhem svého manžela a obavu z návratu do vlasti tvrdí v souvislosti s návratem celé rodiny a povolávacím rozkazem manžela. Bylo-li jí tedy v minulosti umožněno vrátit se na krátkou chvíli do vlasti jí samotné, uvedené automaticky neznamená, že v případě nynějšího návratu do vlasti společně s rodinou by jí žádné riziko nehrozilo. Žalobkyně ve svém azylovém příběhu zdůrazňuje, že obavu z návratu spojuje s návratem celé rodiny a manželovou vojenskou situací. Jak soud vysvětlil výše, tato základní obava splňuje předpoklad pro potenciální azylově relevantní důvod a bude na žalovaném, aby v následujícím řízení ve spolupráci s žalobkyní její obavu více konkretizoval a v návaznosti na to posoudil její dopad na situaci žalobkyně.
34. Posouzení odůvodněnosti obav z pronásledování podle § 12 písm. b) zákona o azylu má prospektivní povahu. Není proto nezbytné, aby žalobkyně již před odjezdem z Ruské federace čelila konkrétním aktům pronásledování. Rozhodné je, zda jí s přiměřenou pravděpodobností hrozí pronásledování v případě návratu v době rozhodování žalovaného. Absence dřívějších problémů se státními orgány mohla být jedním z hledisek hodnocení, sama o sobě však nemohla vyloučit existenci aktuálního rizika, zejména pokud žalobkyně svou obavu spojuje s nově vzniklou situací manžela a pozdějším vývojem poměrů v zemi původu (srov. usnesení NSS ze dne 10. 7. 2026, čj. 7 Azs 32/2026-39).
35. Argumentuje-li pak žalovaný nevčasností podaného návrhu, soud uvádí, že pozdní žádost sice oslabuje věrohodnost a prokazuje pobytovou motivaci, nemůže ale nahradit věcné posouzení azylového důvodu, který žalobkyně skutečně uvedla. Ani souběžná snaha žalobkyně zachovat pobyt v ČR proto žalovaného nezbavovala povinnosti posoudit, zda žalobkyni objektivně hrozí pronásledování nebo vážná újma (srov. rozsudek NSS, č. j. 8 Azs 44/2021-58, ze dne 27. 5. 2021).
V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
36. Ze shora uvedených důvodů soud shledal žalobu za důvodnou a napadené rozhodnutí zrušil podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění. Věc pak žalovanému vrátil k dalšímu řízení podle § 78 odst. 4 s. ř. s.
37. Žalovaný je vázán vysloveným právním názorem (§ 78 odst. 5 s. ř. s.), který lze shrnout takto: Pro závěr o neexistenci azylově relevantního důvodu žalobkyně je třeba vhodně kladenými dotazy zjistit konkrétní příčiny obav žalobkyně z pobytu v Ruské federaci a v návaznosti na to vyhodnotit jejich relevanci z hlediska azylového práva. Půjde-li o jeden rodinný příběh a o vzájemně provázané důvody obav z návratu do země původu žalovaný vyhodnotí skutkový příběh rodiny komplexně, přihlédne i k důkazům předloženým v řízení tohoto rodinného příslušníka a srozumitelně odůvodní, zda tvrzené riziko dopadá i na žalobkyni. Soud nevychází z toho, že zrušení rozhodnutí ve věci manžela samo o sobě vyžaduje zrušení rozhodnutí ve věci žalobkyně. Rozsudek ve věci manžela zohledňuje pouze jako okolnost potvrzující význam aktuálních podkladů a individuálního posouzení vojenského profilu manžela, jež žalovaný v nynější věci bez dalšího označil za irelevantní.
38. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s. Jelikož měla žalobkyně ve věci plný úspěch, náleží jí náhrada nákladů řízení. Tyto náklady představují náklady na odměnu a náhradu hotových výdajů advokáta. Odměna náleží celkem za 2 úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení a žalobu [§ 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 1. 2025]. Za každý úkon právní služby náleží zástupkyni žalobkyně mimosmluvní odměna ve výši 4 620 Kč [§ 9 odst. 5 advokátního tarifu], která se zvyšuje o 450 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Celkem tedy činí náhrada nákladů řízení částku 10 140 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit žalobkyni k rukám její zástupkyně do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokud svým významem kasační stížnost podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost (§ 104a odst. 1 s. ř. s.).
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha dne 5. října 2026
Kateřina Kozáková v.r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem provedla S. K.