Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

58 A 1/2026 - 26

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Lenkou Bursíkovou ve věci

žalobce: V. C., narozený X

státní příslušnost Moldavská republika

bytem X

zastoupen JUDr. Petrem Novotným, advokátem

sídlem Archangelská 1, Praha 10

proti

žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie

sídlem Olšanská 2176/2, Praha 3

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 6. 2026, č. j. CPR-13647-2/ČJ-2026-930310-V230,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Krajské ředitelství policie Středočeského kraje uložilo žalobci rozhodnutím ze dne 19. 3. 2026, č. j. KRPS-77470-22/ČJ-2026-010025-SV, správní vyhoštění podle bodu 1 , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „“), neboť byl žalobce na území zaměstnán bez platného oprávnění k pobytu a povolení k zaměstnání, ačkoliv je toto povolení podmínkou výkonu zaměstnání. Současně stanovilo dobu, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států EU,

Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a to v délce jednoho roku.

2. Krajské ředitelství policie tyto závěry učinilo na základě toho, že byl žalobce zastižen pobytovou kontrolou na stavbě, jak připravuje bednění k betonování. Z jeho výslechu vyplynulo, že na stavbě pracoval asi týden. Když začal pracovat, dostal zálohu 5 000 Kč. Peníze mu vyplatil muž z Moldavska, jeho kamarád jménem Radu. Tento kamarád mu také práci zajistil. Předtím pracoval na jiné stavbě v Liberci asi dva týdny pro jiného kamaráda z Moldavska. Na stavbě nepracoval pro žádnou firmu. Práci mu zadával kamarád Radu, který ho autem také vozil z bytu na stavbu společně s dalšími kamarády z Moldavska. Na stavbě chtěl pracovat do doby, než mu uplynou tři měsíce od příjezdu. Nemá žádnou pracovní smlouvu, nic nikde nepodepisoval, má pouze biometrický cestovní pas. Nikde mu nebyla vedena docházka, pracoval cca 9 hodin denně mimo neděli. Převážně jeho práci nikdo nekontroloval, jinak asi kamarád Radu. Pracovní oděv měl svůj a nářadí bylo na stavbě. Za práci dostával zaplaceno na ruku v hotovosti od kamaráda Radu 200 Kč za hodinu.

3. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl žalobcovo odvolání a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

4. Žalobou podle a násl. , (dále jen „“), podanou dne 2. 7. 2026, se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí.

5. Namítá, že správní orgány porušily , , neboť nezjistily skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu. Správní orgány si také neopatřily podklady pro své rozhodnutí ve smyslu . Podle žalobce nebyly naplněny zákonné znaky výkonu práce podle (především znak soustavnosti), neboť se jednalo o jednorázovou brigádu. Nebyly tak naplněny zákonné důvody pro uložení správního vyhoštění. Krajské ředitelství nemohlo mít dostatečný časový prostor k posouzení všech aspektů správního řízení, neboť vydalo rozhodnutí o správním vyhoštění tentýž den, kdy zahájil řízení.

6. Žalobce dále nesouhlasí se závěrem žalovaného, že může vycestovat do země původu. Ekonomická situace v Moldavsku je katastrofická. Množí se případy vražd a není zde bezpečno pro civilní obyvatelstvo. Moldavská republika je navíc v ohrožení v důsledku přímé vojenské invaze Ruské federace na Ukrajinu. Žalobce poukazuje na situaci v Podněstří, kde je situace podobná jako na Ukrajině a dá se dále očekávat zhoršení bezpečnostní situace. Poukazuje na incidenty, které se v Podněstří od invaze vojsk Ruské federace na Ukrajinu odehrály. Namítá, že s ohledem na dramatickou situaci v Moldavské republice se v případě návratu reálně obává o svůj život.

7. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. Důvodem pro uložení správního vyhoštění bylo zjištění, že žalobce byl na území České republiky zaměstnán bez platného oprávnění k pobytu a povolení k zaměstnání, ačkoliv je toto povolení podmínkou výkonu zaměstnání. Současně nebyl zjištěn závažný osobní nebo humanitární důvod, který by odůvodňoval upuštění od vyhoštění. Správní orgány věc hodnotily individuálně, přihlédly ke všem relevantním okolnostem a zohlednily rovněž absenci jakýchkoliv integračních nebo rodinných vazeb žalobce v ČR. Žalobce si měl být vědom podmínek, za kterých je možné být v ČR zaměstnaný. Žalovaný nepřistupoval k žalobci s přehnanou přísností, nýbrž individuálně posoudil jeho situaci a vyhodnotil, že uložení opatření ve formě správního vyhoštění je odůvodněné a přiměřené okolnostem případu. Žalobce v řízení, v odvolání, ani v žalobě neuvedl žádnou konkrétní argumentaci, která by prokazovala nepřiměřený zásah. Žalobce mohl v průběhu řízení uvést jakékoliv informace, které by byly pro posouzení přiměřenosti rozhodující, což neučinil. Žádné takové informace pak nevyplývají ani z podané žaloby. V řízení byly zjištěny a posouzeny všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch žalobce. Žalovaný je přesvědčen, že za daných okolností nelze od uložení správního vyhoštění upustit.

8. K ústnímu jednání dne 25. 8. 2026 se žádný z účastníků řízení nedostavil.

Posouzení věci

9. Soud předně uvádí, že žalobní tvrzení obsahující výčet ustanovení , jež měl žalovaný v předcházejícím řízení porušit, postrádají jakoukoli individualizaci. Nejedná se tak o řádně uplatněné žalobní body (usnesení rozšířeného senátu ze dne 20. 3. 2018, č. j. -72, a na něj navazující usnesení NSS ze dne 18. 4. 2018, č. j. ), a soud se jimi proto nezabýval.

Správní orgány prokázaly, že žalobce byl zaměstnán bez povolení

10. Podle § 119 odst. 1 písm. c) bodu 1 zákona o pobytu cizinců policie vydá (musí vydat) rozhodnutí o správním vyhoštění cizince mimo jiné, pokud je cizinec na území zaměstnán bez povolení k zaměstnání, ačkoli je toto povolení podmínkou výkonu zaměstnání.

11. Pro účely zákona o pobytu cizinců se zaměstnáním mimo jiné rozumí výkon činnosti, ke které cizinec potřebuje povolení k zaměstnání, kterým je typicky zaměstnanecká karta (srov. tohoto zákona, , o zaměstnanosti). „Zaměstnáním“ se přitom zásadně rozumí zaměstnání v pracovněprávním vztahu, tedy výkon závislé práce v režimu , [srov. tohoto zákona]. Závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně ( ).

12. Správní orgány dostatečně zjistily, že žalobce v době kontroly fakticky vykonával závislou práci, pro niž neměl povolení. Žalobce dne 19. 3. 2026 vypověděl, že měl práci sjednánu ústně po dobu tří měsíců od jeho příjezdu do České republiky a spočívala v činnosti na stavbě. Za práci dostával zaplaceno v hotovosti v hodinové sazbě, práci mu zadávala jiná osoba (kamarád) a pracoval asi 9 hodin denně. Šlo tedy o osobní výkon práce podle pokynů, nikoliv jménem žalobce. Tomu odpovídá i úřední záznam z pobytové kontroly, podle kterého hlídka zastihla žalobce na stavbě při přípravě bednění k betonování.

13. Je bez právního významu argumentace žalobce, že šlo o jednorázovou brigádu „bez znaků závislé práce“. Jednorázovou brigádu nelze vykonávat mimo vztahy chráněné . I práce na jeden den je proto výkonem (nelegální) závislé práce se všemi dopady pro zaměstnance i zaměstnavatele (rozsudek NSS ze dne 13. 2. 2014, č. j. -35, č. 3027/2014 Sb. NSS, body 23 a 26; obecně pak k práci na zkoušku „bez smlouvy“ srov. bod 64 a násl. nálezu sp. zn. ze dne 10. 8. 2017).

14. V rozhodovací činnosti správních soudů není pochyb o tom, že i krátkodobý výkon zaměstnání cizincem (na rozdíl od společenské úsluhy v podobě výpomoci) je nelegálním výkonem práce bez povolení (rozsudek NSS ze dne 23. 10. 2014, č. j. -32, ke krátkodobé brigádě; či ze dne 11. 3. 2020, č. j. -29, ke krátkodobé montáži sádrokartonu občanem Moldavska). V žalobcově případě bylo zjištěno (a žalobce to v žalobě nezpochybňuje), že práci vykonával na místě, kde proběhla pobytová kontrola, minimálně týden; předtím pracoval přibližně dva týdny na stavbě v Liberci. Nelze také přehlédnout, že žalobce se této údajně jednorázové brigády měl podle původního plánu účastnit v délce přibližně dvou a půl měsíce, a zároveň vypověděl, že do ČR přicestoval za prací. Argumentace žalobce „jednorázovostí“ tedy neobstojí ani po skutkové stránce.

15. Z uvedeného plyne, že policie měla pro rozhodnutí dostatek podkladů, které správně zhodnotila. Rychlost jejího rozhodování tedy nebyla na újmu jak zjišťování skutkového stavu, tak rozhodnutí ve věci samé. Vzhledem k absenci mimořádných důvodů na straně žalobce není vyhoštění ani nepřiměřené – ze zákona vyplývá, že jde o vázané rozhodnutí, policie je tedy musí vydat, pokud jsou naplněny zákonné předpoklady.

Možnost vycestovat do země původu

16. Zbylé námitky žalobce směřovaly proti části výroku o možnosti jeho vycestování do Moldavska. Tyto námitky nejsou důvodné a soud neshledal ani zásadní vadu řízení, která by bránila jejich posouzení.

17. Krajské ředitelství policie konstatovalo možnost vycestování žalobce bez závazného stanoviska podle zákona o pobytu cizinců. Učinilo tak podle tohoto zákona proto, že žalobce pochází z bezpečné země původu podle a zároveň žalobce neuvedl žádné individualizované důvody nebezpečí.

18. Tento postup nebyl správný; ve skutkových poměrech souzeného případu však obstojí. Žalobce ostatně nerozporoval proces vedoucí k této části výroku, ale pouze hmotněprávní posouzení bezpečnosti Moldavska – o tom však v aktuální rozhodovací činnosti také nepanují pochybnosti.

19. Z judikatury Soudního dvora EU plyne, že aktuálně není možné stanovit seznam bezpečných zemí původu s teritoriálními výjimkami: země musí podmínky splňovat jako celek (rozsudky SDEU ze dne 4. 10. 2024, C-406/22, CV, a ze dne 1. 8. 2025, C758/24, Alace). Je přitom povinností soudu, aby ex officio prověřil splnění podmínek pro zařazení na seznam bezpečných zemí původu, a to i bez aktivity žalobce (srov. rozsudek C-406/22, bod 94).

20. stanoví Moldavsko jako bezpečnou zemi původu jako celek (původní teritoriální výjimka pro Podněstří byla vypuštěna od 1. 10. 2023). Je však obecně známé, že Podněstří je stále pod kontrolou proruských separatistů, není pod kontrolou centrální moldavské vlády. Samotné formální vypuštění teritoriální výjimky za této situace nemá žádný význam: je třeba vždy prokázat, že celé Moldavsko včetně Podněstří je bezpečné, aby bylo možné je považovat za bezpečnou zemi původu (srov. přiměřeně rozsudek NSS ze dne 20. 12. 2024, č. j. -42, body 12–13). Takové podklady správní spis samozřejmě neobsahuje (tyto podklady neshromažďuje policie, ale Ministerstvo vnitra, které také odpovídá za správnost ). Takové podklady nejsou soudu známy ani z jeho úřední činnosti v jiných cizineckých věcech. Nelze tedy říci, že Moldavsko je bezpečná země původu jako celek.

21. Soud však neshledal, že by tento postup měl vliv na zákonnost výroku rozhodnutí. Krajské ředitelství policie totiž bylo oprávněno konstatovat možnost vycestování žalobce bez závazného stanoviska podle § 120a odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Žalobce totiž sám při výslechu dne 19. 3. 2026 výslovně prohlásil, že jeho vycestování je možné. Na standardizovanou sadu otázek sdělil, že mu v Moldavsku nic nehrozí, je tam zaručena ochrana jeho práv a v případě vyhoštění dobrovolně vycestuje.

22. Část výroku rozhodnutí krajského ředitelství policie o možnosti vycestování žalobce i její postup spočívající v absenci závazného stanoviska k vycestování mají tedy oporu ve skutkových zjištěních. Tato zjištění jen měla být kvalifikována podle jiného ustanovení § 120a odst. 2 zákona o pobytu cizinců, ale se stejným právním následkem.

23. Žalobce svá tvrzení pro odvolací řízení změnil. Je tedy otázka, zda lze stále uplatnit výjimku z povinnosti vyžádat závazné stanovisko k vycestování podle § 120a odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Možné to je, protože žalovaný změně tvrzení z konkrétních důvodů neuvěřil. Žalobce neuvedl žádný důvod pro změnu svých tvrzení, neuvedl ani žádné konkrétní skutečnosti vztahující se k jeho osobě. Doplnil, že situace v Moldavsku je stabilizovaná, žalobci tak nehrozí skutečné a bezprostřední nebezpečí. Ani špatná ekonomická situace není důvodem pro neuložení správního vyhoštění. Současně žalovaný poukázal na to, že žalobcův zástupce tato tvrzení uplatňuje i v jiných věcech moldavských státních příslušníků paušálně, bez individualizace k osobě cizinců.

24. Protože žalovaný změně tvrzení žalobce (přiléhavě) neuvěřil, nedošlo ke změně skutkového stavu oproti prvostupňovému řízení. Stále tedy platilo prohlášení žalobce, že jeho vycestování je možné. Toto prohlášení podle § 120a odst. 1 a 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců poskytuje oporu pro výrok o možnosti vycestování, resp. o absenci překážek vycestování.

25. Na okraj výše popsané procesní vady pak je třeba připomenout, že aktuální a ustálená judikatura správních soudů považuje Moldavsko (bez Podněstří) za zemi, ve vztahu ke které nejsou dány překážky vycestování či důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Není totiž obecně nebezpečná a ani tamní podmínky nejsou neúnosně špatné (např. usnesení NSS ze dne 10. 12. 2025, č. j. -34, ze dne 23. 10. 2025, č. j. -28, ze dne 25. 9. 2025, č. j. -23, či ze dne 3. 6. 2026, č. j. -40). Ve světle této judikatury zjevně neobstojí obecná tvrzení žalobce o nebezpečnosti Moldavska a špatné ekonomické situaci. Jinými slovy: žalobcem tvrzené problémy buďto skutkově nejsou dány nebo nemohou být překážkou vycestování, což jasně plyne z prejudikatury. I to je důvod, proč pochybení policie při postupu podle § 120a odst. 2 písm. b) namísto písm. a) zákona o pobytu cizinců nemůže mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí o věci samé.

Závěr a náklady řízení

26. Ve věci žalobce byla prokázána práce bez nezbytného povolení, nejsou žádné důvody uvažovat o nepřiměřenosti vyhoštění a nejsou zřejmé žádné překážky jeho vycestování. Procesní postup policie u hodnocení překážek vycestování nebyl bez vad, tyto vady však nemohly mít vliv na zákonnost části výroku. S ohledem na tvrzení samotného žalobce i aktuální obecné závěry k zemi jeho původu nelze předpokládat, že by výrok o absenci překážek vycestování mohl doznat změny, pokud by těchto vad nebylo.

27. Z uvedených důvodů žalovaná posoudila rozhodné právní otázky správně a její rozhodnutí netrpí vadami řízení, které by měly vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé.

28. Soud proto žalobu zamítl dle Žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení ( věta první ).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 25. 8. 2026

Mgr. Ing. Lenka Bursíková v. r.

soudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.