Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Azs 251/2025 - 34

- 35

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Jana Kratochvíla a Tomáše Foltase, v právní věci žalobce: N. C., zastoupený Mgr. Vladimírem Reznichenko, advokátem se sídlem Sedláčkova 209/16, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2025, čj. OAM3/ZAZA11ZA032025, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 10. 2025, čj. ,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle , , , a , o azylu. Neshledal, že by žalobci v případě návratu do Moldavska hrozilo pronásledování z důvodu jeho ruské národnosti. Žalobce je občanem Moldavska, který do České republiky jezdil opakovaně za prací. Tu vykonával bez pracovního povolení. Svoji žádost o mezinárodní ochranu odůvodnil tím, že jakožto osoba ruské národnosti má obavu z nepřátelského naladění Moldavanů v souvislosti s válkou na Ukrajině. Neuvedl však žádné konkrétní skutečnosti nasvědčující tomu, že by mohl být v Moldavsku mučen nebo podroben nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu. Naopak uvedl, že se v zemi původu nesetkal s jinými než ekonomickými problémy a diskriminaci nečelil.

[2] Krajský soud žalobu zamítl. Žalovaný podle něj shromáždil dostatečné podklady pro rozhodnutí a řádně zjistil skutkový stav. V rozhodnutí žalovaný jasně, srozumitelně a logicky vyložil, proč žádosti nevyhověl. V závěru krajský soud dodal, že se žalobce prostřednictvím žádosti o mezinárodní ochranu pouze snažil zlegalizovat svůj pobyt na území České republiky. K tomu ale institut mezinárodní ochrany neslouží.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření účastníků

[3] Žalobce (stěžovatel) se proti rozsudku krajského soudu bránil kasační stížností. Namítal, že krajský soud nedostatečně posoudil vazby stěžovatele na Moldavsko. Blíže se nezabýval socioekonomickou situací stěžovatele a jazykovou bariérou, která mu znemožňuje v Moldavsku najít zaměstnání. Řádně neposoudil ani bezpečnostní situaci v Moldavsku a nezohlednil diskriminaci a útlak, kterému může stěžovatel po návratu čelit. V rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu pak krajský soud neposoudil přiměřenost zásahu do soukromého života stěžovatele ve smyslu , o pobytu cizinců a opominul i princip přiměřenosti podle zákona o pobytu cizinců.

[4] Žalovaný ve vyjádření setrval na svých závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[5] Jelikož v nyní projednávané věci rozhodovala specializovaná samosoudkyně, zabýval se Nejvyšší správní soud tím, zda je kasační stížnost přijatelná.

[6] Podle platí, že rozhodovalli před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. , č. 933/2006 Sb. Nejvyšší správní soud, Ostapenko). Žádný z těchto důvodů není v posuzovaném případě dán.

[7] Stěžovatel namítal, že se krajský soud dopustil zásadního pochybení, neboť nedostatečně zjistil skutkový stav ohledně bezpečnostní situace v Moldavsku. V posuzované věci však postupoval krajský soud v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu. V nedávné době Nejvyšší správní soud opakovaně neshledal ekonomickou a bezpečnostní situaci v Moldavsku za natolik problematickou a nepříznivou, aby byla relevantní z hlediska přiznání mezinárodní ochrany (usnesení NSS ze dne 29. 1. 2025, čj. , bod 13; nebo ze dne 27. 5. 2025, čj. , bod 12, a rozhodnutí v těchto usneseních citovaná). Stěžovatel rovněž v obecné rovině uvádí, že by byl v zemi původu terčem diskriminace a nenávistných projevů z důvodu své ruské národnosti. Odkazuje přitom obecně na zkušenosti svých známých, sám se s diskriminací nesetkal. Nejvyšší správní soud k tomuto dodává, že k udělení mezinárodní ochrany musí žadatel dostatečně konkrétně tvrdit, že bude právě on po návratu vystaven pronásledování nebo diskriminaci z azylově významných důvodů (usnesení NSS ze dne 14. 11. 2024, čj. , bod 10).

[8] Ke tvrzenému pochybení krajského soudu spočívajícím v nezohlednění ekonomických důvodů podání žádosti o mezinárodní ochranu Nejvyšší správní soud připomíná, že je nelze považovat za hrozbu pronásledování či vážné újmy ve smyslu § 12, resp. § 14a zákona o azylu. Za hrozbu vážné újmy vyžadovanou pro udělení doplňkové ochrany nelze považovat ani ekonomické důvody spočívající např. v tom, že žadatel bude po návratu do země původu nezaměstnaný (usnesení NSS ze dne 11. 12. 2015, čj. nebo ze dne 26. 3. 2024, čj. , bod 17).

[9] Souhlasit nelze ani s tím, že by krajský soud pochybil a neposoudil přiměřenost zásahu do soukromého života stěžovatele ve smyslu § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců nebo opominul princip přiměřenosti podle § 174a zákona o pobytu cizinců. Mezinárodní ochrana a důvody jejího udělení jsou obsaženy v zákoně o azylu, nikoliv v zákoně o pobytu cizinců. Krajský soud případ posoudil podle příslušné právní úpravy, kterou je zákon o azylu. Nelze ani shledat, že by krajský soud opominul judikaturu Nejvyššího správního soudu. Judikatura, kterou stěžovatel v kasační stížnosti argumentuje, se totiž vztahuje k institutu vyhoštění, nikoliv k (ne)udělení mezinárodní ochrany.

[10] Existence vazeb stěžovatele na území České republiky by v obecné rovině mohla být důvodem pro udělení humanitárního azylu. Podle § 14 zákona o azylu jde při rozhodování správního orgánu o posouzení, zda se v konkrétním případě jedná o „případ hodný zvláštního zřetele“. Ustanovení nestanoví kritéria, která by měla splňovat životní situace žadatele. Krajský soud přezkoumal, zda žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav a ztotožnil se s jeho závěry. Z těch vyplývá, že v případě žalobce nevyvstaly žádné důvody hodné zvláštního zřetele. Nejvyšší správní soud dodává, že dokonce ani rodinné vazby cizince v České republice nejsou samy o sobě důvodem pro udělení humanitárního azylu. Humanitární azyl se uděluje např. osobám těžce postiženým, těžce nemocným, či osobám, které pocházejí z oblastí, jež jsou významně postiženy humanitární katastrofou způsobenou lidskými či přírodními faktory, a je koncipován jako dobrodiní státu. Na udělení humanitárního azylu není subjektivní právo (rozsudek NSS ze dne 29. 10. 2003, čj. ; usnesení NSS ze dne 24. 10. 2024, čj. , bod 10).

[11] Lze uzavřít, že kasační stížnost nevyvolává otázky, které by dosud nebyly v judikatuře řešeny nebo byly řešeny rozdílně či vyžadovaly učinit judikaturní odklon. V daném případě nedošlo ani k zásadnímu pochybení krajského soudu.

IV. Závěr a náklady řízení

[12] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele podle odmítl pro nepřijatelnost.

[13] O nároku na náhradu nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ve spojení s . Stěžovatel neměl ve věci úspěch a náhradu nákladů mu proto nelze přiznat. Žalovanému, kterému by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 10. prosince 2025

Jitka Zavřelová

předsedkyně senátu