Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
55 Az 13/2025 - 48.pdf
PDF · 0 B
No categories available
55 Az 13/2025 - 48
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Janem Peroutkou ve věci
žalobce: F. S., narozeného dne X.
státního příslušníka Republiky Uzbekistán
bytem X.
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem Nad Štolou 936/3, Praha – Holešovice
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 10. 2025, č. j. OAM-1106/ZA-ZA11-ZA18-2025,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 10. 2025, č. j. OAM-1106/ZA-ZA11-ZA18-2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 85 Kč.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a rozhodnutí žalovaného
1. Žalobce, státní příslušník Republiky Uzbekistán (dále také „Uzbekistán“), požádal dne 30. 9. 2025 o mezinárodní ochranu. K žádosti uvedl, že je uzbecké národnosti a vyznává islám. Nikdy nebyl členem žádné politické strany ani se politicky neangažoval. Je svobodný a bezdětný. S ničím se neléčí a nemá žádné zvláštní potřeby. V zemi původu žil ve městě X. s rodiči, starší sestrou a jejím synem. Měl bulharské turistické vízum. Na jeho základě přicestoval dne 31. 7. 2024 letecky do České republiky. V zemi původu má velké dluhy a musí je tam splatit. Otec je invalidní v třetím stupni a musí si platit drahé léky. Dům jeho rodiny v zemi původu je starý a žalobce potřebuje peníze na opravu. Žalobce také potřebuje peníze na svatbu, aby se mohl oženit. Pokud by peníze v zemi původu nesplácel, měl by problém s věřiteli. V České republice by si chtěl vydělat peníze, a pak se vrátit domů. V České republice se mu líbí a v někdy budoucnu by se sem rád vrátil legálně.
2. Během pohovoru dne 6. 10. 2025 žalobce zopakoval, že jeho otec je invalida a potřeboval by léčbu, na kterou žalobce v zemi původu nemohl vydělat dost peněz. I dům jeho rodiny potřebuje rekonstrukci. Žalobcovi rodiče jsou v penzi. Žalobce je jediný živitel rodiny. Nikdy předtím v Evropě nebyl. Zprostředkovatelé žalobci slíbili, že na něj budou v Praze čekat jejich spolupracovníci. Nikdo na žalobce ale nečekal. Krajani mu pomohli sehnat příležitostnou práci na stavbách. Chtěl zde být legálně. O možnosti požádat o mezinárodní ochranu dříve nevěděl, ale pak mu o tom pověděli známí. Prý je to způsob, jak si v České republice legalizovat pobyt. Žalovaný se žalobce dotázal, proč po skončení platnosti bulharského víza z České republiky nevycestoval. Žalobce odpověděl, že mu zprostředkovatel sliboval, že mu v České republice zařídí pobyt. Žalobce ani neměl peníze na letenku do země původu. Dále žalobce potřeboval vydělat peníze na otcovu operaci. Rodiče mají nízký důchod. Žalobce si půjčil 4 000 USD na vyřízení bulharského víza a 6 000 USD na otcovu léčbu. Na půjčce se se známým dohodl ústně. Peníze si žalobce půjčoval postupně od rodinného známého. Žalobce se původně se známým domluvil na tom, že za rok a půl až dva roky vše splatí. Jelikož otec potřebuje spoustu peněz na léčbu, dosud se žalobci dluh nepodařilo splatit. Známý chápe situaci žalobcových rodičů a žalobce je s ním v telefonickém kontaktu. Žalobce známému slíbil, že by mu za dva až tři měsíce začne dluh částečně splácet, s čímž známý souhlasil. Žalovaný se žalobce dotázal, jaký by měly dluhy dopad na jeho situaci v zemi původu, pokud by se tam vrátil. Žalobce odpověděl, že známý chodí k jeho rodičům a ptá se, kdy žalobce peníze splatí. V případě, že by známý nahlásil žalobce na policii, mohl by se žalobce dostat do vazby. Pak by se neměl o rodiče kdo starat. Nebo by známý mohl žalobce fyzicky napadnout za to, že žalobce dluh nesplácí. Žalovaný se žalobce dotázal, proč by ho měl jeho známý fyzicky napadnout. Podle žalobce mohou lidé pro peníze udělat cokoliv. Žalobce nevěděl, co by se mohlo stát. Známý by ho asi chtěl přinutit, aby peníze splatil. V případě napadení by se žalobce mohl obrátit na policii, ale policie v zemi původu řeší jen případy lidí, kteří mohou dát úplatek. Žalobcova rodina je chudá. Známý žalobci doposud nevyhrožoval, ale žalobce se bál, že by k tomu mohlo dojít. Žalobce nemá žádný majetek, který by mohl prodat a dluh splatit. Mají jen ten starý dům. Ani příbuzní by jeho rodině nepomohli. Problémy se státními orgány nebo bezpečnostními složkami žalobce v zemi původu neměl.
3. Žalovaný si ve správním řízení obstaral následující informace o zemi původu:
- Informace OAMP ze dne 14. 3. 2025 – Uzbekistán: Bezpečnostní a politická situace v zemi. Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv.
- Informace OAMP ze dne 6. 6. 2025 – Uzbekistán: Socio-ekonomická situace. Dávky sociální podpory a podpory v nezaměstnanosti. Dluhy fyzických osob a proces oddlužení. Přístup k základní lékařské péči.
- Informace MZV ČR ze dne 8. 4. 2025, č. j. 108368-6/2025-MZV-LPTP – Uzbekistán: Činnost policie ve vztahu k ochraně práv občanů. Činnost úřadu ombudsmana.
4. Rozhodnutím ze dne 21. 10. 2025, č. j. OAM-1106/ZA-ZA11-ZA18-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný žalobci neudělil žádnou z forem mezinárodní ochrany podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu). Žalovaný shrnul informace poskytnuté žalobcem k žádosti a jeho výpověď při osobním pohovoru. Z žalobcových tvrzení nevyplynulo, že by mu mělo hrozit pronásledování pro jeho rasu, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité politické skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Žalovaný proto neshledal důvody pro udělený azylu. Žalovaný se dále zabýval žalobcovými dluhy. Podle obstaraných informací o zemi původu samotná skutečnost dluhu z hlediska uzbeckého právního systému nepředstavuje trestný čin a pro dlužníka neschopného splácet existují dvě varianty řešení. Dlužník může buď věřitelům předložit splátkový kalendář. Nebo, pokud jej věřitelé odmítnou, může se dlužník obrátit na soud, aby ten stanovil plán splátek dluhu. Ke splacení závazků lze využít i tzv. likvidaci. Žalobce tak může v případě návratu svou neschopnost splácet dluhy řešit. Žalovaný považoval žalobcovy obavy z jednání věřitele za neopodstatněné. Věřitel žalobcovu rodinu zná a souhlasil s postupným splácením dluhu. V případě, že by žalobci skutečně hrozilo ze strany věřitele nebezpečí, podle shromážděných podkladů žalobce může využít prostředky vnitrostátní ochrany. V žalobcově případě tak ani nebyla dána hrozba vážné újmy.
5. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému.
II. Obsah žaloby a ostatních podání účastníků a průběh jednání před soudem
6. Žalobce měl v žalobě za to, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné a žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav. Žalobce svou situaci podrobně popsal a žalovaný měl jeho výpověď za věrohodnou. Informace použité žalovaným nebyly aktuální. Situace v Uzbekistánu se zhoršuje. Žalobce byl přesvědčen, že splňuje podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu.
7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě shrnul napadené rozhodnutí. Žalobcovu žádost o mezinárodní ochranu vyhodnotil jako nedůvodnou. Žalobcovy motivy byly výhradně ekonomické a soukromoprávní. Žalovaný vycházel z aktuálních zpráv o zemi původu.
8. Při jednání dne 30. 6. 2026 žalobce uvedl, že se v létě roku 2025 seznámil s mužem, se kterým v květnu roku 2026 vstoupil do registrovaného partnerství. Žalobce uvedl, že za to v zemi původu hrozí tři roky odnětí svobody. Soud se žalobce dotázal, proč o svém vztahu nemluvil již ve správním řízení. Žalobce tvrdil, že v té době byli s partnerem ještě v „procesu poznávání“ a žalobce nevěděl, jak jejich vztah bude pokračovat. Žalobce o své sexuální orientaci nevěděl v zemi původu, ale „tady když to zkoušel, tak to pochopil“. Žalobce svůj vztah s mužem zmínil až při jednání soudu, protože se teprve nedávno dozvěděl, že je to v zemi původu trestný čin. O své sexuální orientaci řekl asi měsíc před vstupem do registrovaného partnerství rodičům a sourozencům v zemi původu. Ti žalobcovo sdělení respektovali a řekli mu, že je to jeho život. Žalobce při jednání předložil oddací list, který soud provedl k důkazu. Podle oddacího listu žalobce uzavřel dne X. na zámku v X. registrované partnerství s občanem České republiky.
9. Žalovaný při jednání trval na napadeném rozhodnutí. Nově tvrzené skutečnosti nemohly být žalovanému známy, protože se o nich žalobce ve správním řízení nezmiňoval. Podle žalovaného tyto skutečnosti nejsou důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí, ale žalobce by měl podat opakovanou žádost o mezinárodní ochranu.
III. Posouzení žaloby soudem
10. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou.
11. Žalobce v žalobě namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soud zruší napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Z napadeného rozhodnutí je seznatelné, jak žalovaný rozhodl. Pokud jde o nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, žalovaný se v napadeném rozhodnutí zabýval všemi rozhodnými skutečnostmi, jak vyplynuly z žalobcovy výpovědi (k nově tvrzeným skutečnostem viz níže). Žadatel o mezinárodní ochranu svým tvrzením utváří rámec zjišťování skutkového stavu ve správním řízení (srov. např. rozsudek NSS ze dne 11. 12. 2008, č. j. 9 Azs 64/2008-67). Z tohoto důvodu se žalovaný v předcházejícím řízení o žádosti o mezinárodní ochranu zabýval „pouze“ těmi skutečnostmi, kterými žalobce svou žádost odůvodnil – žalobce potřeboval peníze na otcovu operaci a splacení dluhu a žalobce se bál, že by jej mohl věřitel kvůli nesplácení dluhu fyzicky napadnout. Napadené rozhodnutí je přezkoumatelné.
12. Žalobce se v žalobě domníval, že má konkrétně nárok na udělení azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu. Podle § 12 písm. a) zákona o azylu, ve znění do 11. 6. 2026S ohledem na úpravu použitelnosti v čl. 79 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU soud v nyní řešené věci vycházel z obecného pravidla fixace přezkumu podle § 75 odst. 1 s. ř. s. a dále výjimky z něj podle § 32 odst. 9 zákona o azylu, ve znění do 11. 6. 2026.
, se cizinci udělí azyl, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod. Žalobce k žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že nebyl členem žádné politické strany nebo hnutí ani se politicky neangažoval. Během osobního pohovoru nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by mohly ukazovat na to, že žalobce uplatňoval politická práva a svobody (k politickým právům srov. rozsudek NSS ze dne 13. 8. 2008, č. j. 2 Azs 45/2008-67, č. 1713/2008 Sb. NSS) a byl za to pronásledován. Nic takového nevyplynulo ani z řízení před soudem. V žalobcově případě tak důvody pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 písm. a) zákona o azylu dány nejsou.
13. Žalobcovy obavy prezentované v řízení před žalovaným (dluhy a chování věřitele) souvisely spíše s důvody pro udělení doplňkové ochrany.
14. Žalobce ovšem během jednání před soudem při přednesu žaloby tvrdil, že je ve vztahu s mužem, se kterým v květnu roku 2026 vstoupil do registrovaného partnerství. Žalobce tvrdil, že mu kvůli tomu hrozí v zemi původu tři roky vězení.
15. Podle § 12 písm. b) zákona o azylu, ve znění do 11. 6. 2026, se cizinci udělí azyl, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.
16. Žalovaný měl během jednání před soudem za to, že nově vyjevené okolnosti jsou důvodem pro podání opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany.
17. Podle § 32 odst. 9 zákona o azylu, ve znění do 11. 6. 2026, při posuzování žaloby ve věci mezinárodní ochrany soud zohlední i nové důležité skutečnosti, které nastaly po vydání rozhodnutí ministerstva, jedná-li se o takové skutečnosti, které se vztahují k možnému pronásledování nebo k hrozbě vážné újmy; v tomto rozsahu není soud vázán žalobními body. Mají-li skutečnosti podle věty první vliv na rozhodnutí správního orgánu ve věci samé, soud napadené rozhodnutí zruší a věc vrátí k dalšímu řízení žalovanému.Toto ustanovení bylo do zákona o azylu vloženo zákonem č. 173/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Podle důvodové zprávy k tomuto zákonu se mělo jednat o transpozici čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (procedurální směrnice), jenž upravuje úplný a ex nunc přezkum v řízení o opravném prostředku.
18. Podle Informace MZV ČR ze dne 8. 4. 2025, jež je součástí správního spisu, se Ministerstvo zahraničních věcí dotázalo zastupitelského úřadu v Taškentu mimo jiné na to, zda „[j]sou známy případy, kdy policie bezdůvodně odmítla prošetřovat některé skupiny trestných činů či některé skupiny pachatelů?“ Zastupitelský úřad odpověděl, že „[v]eřejně se o tom nemluví, vzhledem k situaci v zemi však lze předpokládat, že např. v případě trestných činů spáchaných vůči určité skupině lidí, které jsou režimu ‚trnem v oku‘ (bloggeři a obecně novináři, LGBT, političtí oponenti, aktivisté v Karakalpakstánu apod.) policie vůbec nezasáhne, nebude činná nebo bude vše ‚zdržovat‘, jak to jen půjde. Pokud jde o skupiny trestných činů, velmi citlivou otázkou je např. domácí násilí či sexuální obtěžování, které policie obvykle neřeší.“ (podtržení doplněno). Citovaná informace tak nevypovídá pouze o omezené účinnosti státní ochrany, ale celkově nasvědčuje tomu, že státní orgány vnímají LGBT osoby jako nežádoucí, což může být relevantní při posuzování hrozby pronásledování v zemi původu.
19. Žalobce v řízení před žalovaným svou sexuální orientaci nijak netematizoval. Během jednání před soudem tvrdil, že si v zemi původu svou sexuální orientaci (LGBT) neuvědomoval. To až v České republice. Také tvrdil, že se se svým nynějším partnerem seznámil v létě roku 2025, tedy ještě před tím, než žalovaný vydal napadené rozhodnutí (24. 10. 2025). Samotná sexuální orientace není skutečností, která by nastala (vznikla), až po vydání napadeného rozhodnutí. Po vydání napadeného rozhodnutí však došlo ke změně skutkových poměrů spočívající v žalobcově uzavření registrovaného partnerství. V souvislosti s tím, že se ze správního spisu podávají indicie o – minimálně – negativním postoji státních orgánů v zemi původu k LGBT menšině (viz předchozí bod tohoto rozsudku), může mít nově nastalá okolnost v podobě uzavření registrovaného partnerství svůj význam pro posouzení, zda by žalobci po návratu do země původu hrozilo pronásledování nebo vážná újma. Soud ji proto považuje za novou důležitou skutečnost ve smyslu § 32 odst. 9 zákona o azylu. V případě, že je splněna hypotéza tohoto ustanovení, není namístě, aby žalobce kvůli novým skutečnostem podával opakovanou žádost o mezinárodní ochranu, jak se domníval žalovaný. V souladu s § 32 odst. 9 větou poslední zákona o azylu tak soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému dalšímu řízení.
20. V dalším řízení žalovaný posoudí žalobcovu žádost o mezinárodní ochranu se zohledněním jeho tvrzené sexuální orientace a vstupu do registrovaného partnerství.
21. Již na tomto místě ovšem soud poukazuje na to, že uzavření registrovaného partnerství samo o sobě nemusí vést k nějakému definitivnímu závěru o žalobcově sexuální orientaci. Uzavření registrovaného partnerství však současně může mít vliv na to, jestli by byl žalobce v zemi původu vnímán jako osoba s odlišnou sexuální orientací. Jinými slovy, i v případě, kdy by se žalobcova tvrzení o sexuální orientaci neukázala jako věrohodná, je otázka, zda by mu nebyla odlišná sexuální orientace alespoň připisována (jaká je pravděpodobnost, že by uzavření svazku s osobou stejného pohlaví vešlo v zemi původu ve známost). V takovém případě by bylo nutné posoudit, jaká je pravděpodobnost, že by žalobce byl na základě uzavření registrovaného partnerství v České republice ostatními lidmi nebo státními orgány v zemi původu alespoň považován za osobu s odlišnou sexuální orientací.
22. Pokud jde o posuzování žalobcovy tvrzené sexuální orientace, soud si uvědomuje, že z povahy věci jsou taková tvrzení obtížně prokazatelná. Posouzení, zda žalobce patří k LGBT menšině, je v podstatě otázkou věrohodnosti. Výpověď žadatele je totiž při posuzování sexuální orientace hlavním a často jediným důkazem. Sexuální orientaci je třeba zkoumat vhodně pokládanými dotazy [srov. dokument zpracovaný Úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) ze dne 23. 10. 2012, Guidelines on International Protection No. 9: Claims to Refugee Status on Sexual Orientation and/or Gender Identity within the Context of Article 1A(2) of the 1951 Convention and/or its 1967 Protocol relating to the Status of Refugee, dostupný zde: www.unhcr.org/sites/default/files/legacy-pdf/50ae466f9.pdf]. Soud se během jednání již žalobce částečně dotazoval na okolnosti související s jeho tvrzenou sexuální orientací. To ale žalovanému nebrání v tom, aby v dalším řízení přistoupil k dalšímu dotazování (srov. přiměřeně rozsudek Soudního dvora ze dne 2. 12. 2014 ve spojených věcech C-148/13 až C-150/13, A, B a C proti Staatssecretaris van Veiligheid en Justitie, bod 64, kde se Soudní dvůr také vyjádřil k tomu, jaké dotazy by rozhodující orgány s ohledem na respektování soukromého a rodinného života klást neměly).
23. V řízení před žalovaným žalobce odůvodnil podání žádosti o mezinárodní ochranu obavami z chování věřitele, jestliže by žalobce nesplácel své dluhy.
24. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, hrozilo by mu skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem.
25. Podle § 14a odst. 2 zákona o azylu se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje
a) trest smrti nebo poprava,
b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu
[…].
26. Podle § 2 odst. 6 zákona o azylu původcem pronásledování nebo vážné újmy se rozumí i soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou.
27. Problémy spojené s obstaráváním dostatečného množství prostředků na splacení dluhu v zemi původu se řadí mezi ekonomické potíže, které samy o sobě důvodem pro udělení mezinárodní ochrany nejsou (srov. usnesení NSS ze dne 11. 12. 2015, č. j. 5 Azs 134/2014-48, ze dne 8. 6. 2017, č. j. 9 Azs 66/2017-28, nebo ze dne 5. 12. 2024, č. j. 6 Azs 230/2024-28). Žalobce v řízení před žalovaným též vypověděl, že jeho otec je vážně nemocný a potřebuje peníze na operaci. Z judikatury správních soudů sice vyplývá, že důvodem pro udělení doplňkové ochrany může být závažný zdravotní stav (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2014, č. j. 63 Az 20/2013-56), respektive zdravotní rizika velmi vysoké úrovně intenzity (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008-71). Důvody pro udělení mezinárodní ochrany je však nutno posuzovat samostatně ve vztahu k žadateli, nikoliv ve vztahu k jeho rodinným příslušníkům (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 1. 2008, č. j. 4 Azs 244/2006-93, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2020, č. j. 45 Az 2/2020-38). V řízení před žalovaným žalobce uvedl, že on sám je zdravý a s ničím se neléčí.
28. Žalobce dále tvrdil, že by jej mohl věřitel nahlásit na policii a žalobce by mohl jít do vazby nebo by jej mohl věřitel fyzicky napadnout. Podle Informace OAMP ze dne 6. 6. 2025 samotná skutečnost dluhu nepředstavuje z hlediska uzbeckého práva trestný čin. Obavu z fyzického napadení ze strany věřitele žalobce odůvodnil obecným tvrzením, že „lidé mohou kvůli penězům udělat cokoliv.“ Obecně sice lidé mohou být vidinou finančního zisku motivováni k lecčemu, to ale nic neříká o konkrétních hrozbách pro žalobce. Žalobce během pohovoru uvedl, že si peníze půjčil od rodinného známého, který chápe situaci jeho rodiny. Žalobci se nepodařilo dluh splatit v termínu, jaký měli původně ujednaný. Věřitel (jeho známý) souhlasil s tím, že mu žalobce dluh začne postupně splácet až později. Z toho plyne spíše ochota žalobcova věřitele se žalobci v otázce termínu plnění přizpůsobit. Z žalobcových tvrzení se nepodává, že by měl nebo v budoucnu mohl mít s věřitelem nějaké problémy, které by ukazovaly na hrozbu vážné újmy. Žalobce je s věřitelem v telefonickém kontaktu. Žalobce netvrdil, že by mu věřitel
například telefonicky vyhrožoval. Věřitel má podle žalobce docházet k jeho rodičům v zemi původu a ptát se, kdy žalobce peníze splatí. Takové návštěvy sice mohou být pro žalobcovy rodiče nepříjemné nebo obtěžující, rozhodně ale nedosahující intenzity vážné újmy. Současně je poměrně racionální, jestliže se věřitel zajímá o osud své pohledávky. Žalovaný též v napadeném rozhodnutí uvedl, že pokud by žalobci hrozilo ze strany věřitele nějaké nebezpečí, může žalobce využít prostředky vnitrostátní ochrany. Před žádáním o mezinárodní ochranu by měl totiž žadatel nejdříve využít prostředky vnitrostátní ochrany (srov. rozsudky NSS ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008-70, č. 1749/2009 Sb. NSS, a ze dne 18. 12. 2008, č. j. 1 Azs 86/2008-101, č. 1806/2009 Sb. NSS, nebo usnesení NSS ze dne 24. 3. 2022, č. j. 5 Azs 289/2021-43). Po žadateli nelze požadovat, aby se na orgány vnitrostátní ochrany obracel, v případě, pokud je zjevné, že mu nejsou schopny či ochotny poskytnout účinnou ochranu před vážnou újmou způsobenou nestátními subjekty (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 10. 2008, č. j. 5 Azs 50/2008-62). Podle Informace MZV ze dne 8. 4. 2025 po provedených reformách v rámci uzbecké policie je policie schopna přijmout opatření v případě, kdy se na ni obrátí občan s obavou z ohrožení nebo který se již v přímém ohrožení nachází. Je však otázka, zda je k tomu policie vždy ochotna a jestli tak učiní bez průtahů. Často bývá efektivnější řešit problémy s méně formálními strukturami, například s mahalistickými výbory, k nimž bývá přiřazeno místní oddělení policie. Významnou roli ale hraje systém „spřízněností“ a „známostí“. Ty jsou napříč celou společností a mohou jednotlivé kauzy buď dovést do zdárného konce, nebo je naopak „zamést pod koberec“.
29. Tyto skutečnosti podle soudu nevedou k závěru, že by žalobci v souvislosti s jeho dluhem hrozilo v zemi původu nebezpečí vážné újmy. Takový závěr je ale založen toliko na skutečnostech, jež vyplynuly z řízení před žalovaným, bez zohlednění žalobcovy tvrzené sexuální orientace a uzavření registrovaného partnerství. Je tak otázkou, jestli a jakou mají tyto okolnosti pro posouzení žalobcových obav kvůli dluhům v zemi původu relevanci (kupříkladu zda mohou mít nějaký vliv na chování jeho věřitele). Aby bylo možné tyto důvody pro žádání o mezinárodní ochranu posoudit, bude muset žalovaný nejdříve vyhodnotit žalobcovu tvrzenou sexuální orientaci a jeho vstup do registrovaného partnerství (k tomu srov. body 20 až 22 tohoto rozsudku). Není ani vyloučeno, že žalobce již (s ohledem na běh času a případné uspokojení věřitele) obavy kvůli dluhům nemá, což žalovaný v dalším řízení ověří.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
30. Soud shrnuje, že po vydání napadeného rozhodnutí nastaly nové skutečnosti, které se vztahují k možnému pronásledování nebo hrozbě vážné újmy, proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 32 odst. 9 zákona o azylu, ve znění do 11. 6. 2026). V dalším řízení je žalovaný právním názorem soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). V dalším řízení žalovaný nové skutečnosti posoudí způsobem, jak jej soud předestřel výše v bodech 20 až 22 tohoto rozsudku. Co se týče původně tvrzených obav, žalovaný ověří jejich aktuálnost. Pokud by nepominuly, žalovaný při jejich posouzení vezme v úvahu i nové skutečnosti.
31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce byl v řízení úspěšný, a proto má proti žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Náklady tvoří poštovné ve výši 85 Kč. Jiné náklady doloženy nebyly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno.
O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
Nejvyšší správní soud však kasační stížnost odmítne pro nepřijatelnost, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Praha 10. července 2026
JUDr. Jan Peroutka v.r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje: A. Ř.