Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Co 80/2025-651

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci

žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce

sídlem Adresa žalobce

zastoupená advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované

sídlem Adresa žalované

o určení neexistence zástavního práva, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 15. listopadu 2024, č. j. -567, ve spojení s opravným usnesením ze dne 3. února 2025, č. j. -576,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku potvrzuje v tomto znění:

Určuje se, že zástavní právo zřízené ve prospěch společnosti právnická osoba, IČO IČO žalované, sídlem adresa, které vzniklo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti reg. č. Anonymizováno ze dne 11. 8. 1997, uzavřené mezi společností právnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa, jako zástavním věřitelem, a společností Anonymizovánoprávnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa, jako zástavcem, k nemovitostem: pozemku parc. č. Anonymizováno, pozemku parc. č. Anonymizováno, pozemku parc. č. Anonymizováno pozemku parc. č. Anonymizováno, zapsaným u právnická osoba pro Anonymizováno Anonymizováno adresaAnonymizováno, na listu vlastnictví č. Anonymizováno pro obec a katastrální území adresa, je promlčeno.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 56 606,50 Kč k rukám jejího zástupce advokáta Jméno advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 29 378,80 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta Jméno advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku potvrzuje v tomto znění:Určuje se, že zástavní právo zřízené ve prospěch společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO žalované, , sídlem , adresa, , které vzniklo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti reg. č. , Anonymizováno, ze dne 11. 8. 1997, uzavřené mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , jako zástavním věřitelem, a společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , jako zástavcem, k nemovitostem: pozemku parc. č. , Anonymizováno, , pozemku parc. č. , Anonymizováno, , pozemku parc. č. , Anonymizováno, pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zapsaným u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , Anonymizováno, , na listu vlastnictví č. , Anonymizováno, pro obec a katastrální území , adresa, , je promlčeno.II. Rozsudek soudu prvního stupně se v II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 56 606,50 Kč k rukám jejího zástupce advokáta , Jméno advokáta, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 29 378,80 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta , Jméno advokáta, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že zástavní právo zřízené ve prospěch společnosti právnická osoba, IČO IČO žalované, se sídlem adresa, které vzniklo dle smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti reg. č. Anonymizováno ze dne 11. 8. 1997, uzavřené mezi společností právnická osoba., IČO: IČO, se sídlem adresa, jako zástavním věřitelem a společností právnická osoba., IČO: IČO, se sídlem adresa, jako zástavcem, k nemovitostem: pozemek parc. č. Anonymizováno, orná půda, výměra 4 967 m2, pozemek parc. č. Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, výměra 194 m2, pozemek parc. č. Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, výměra 21 m2, pozemek parc. č. Anonymizováno, ostatní plocha, výměra 782 m2, zapsaným u právnická osoba pro Anonymizováno, Katastrální pracoviště adresaAnonymizováno, na listru vlastnictví č. Anonymizováno pro obec a k. ú. adresa, tu není (I. výrok). Ve spojení s opravným usnesením ze dne 3. 2. 2025, č. j. -576, pak rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 81 290,50 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (II. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku v celém jeho rozsahu podala žalovaná odvolání. Soudu prvního stupně vytýkala především vady dokazování, neúplné zjištění skutkového stavu a nesprávné právní posouzení věci. Setrvala na svém stanovisku, že zástavní právo váznoucí na předmětných pozemcích nemohlo být promlčeno, neboť nebyla promlčena ani zajištěná pohledávka vzniklá ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 11. 8. 1997 mezi právnická osoba. a společností Anonymizovánoprávnická osoba., která byla následně opakovaně postoupena až na žalovanou. Tvrdila, že po obnovení existence společnosti Anonymizovánoprávnická osoba. bylo v roce 2009 učiněno uznání závazku, uznání zástavního práva a uzavřena dohoda o nahrazení dosavadního závazku závazkem novým (privativní novace), v důsledku čehož byla splatnost závazku odložena až do roku 2015. Namítla, že soud prvního stupně nesprávně přijal závěr, že y označené jako dohoda o privativní novaci ze dne 10. 3. 2009, uznání závazku ze dne 16. 1. 2009 a uznání zástavního práva z téhož dne jsou y nepravé, a to pouze na základě výpovědi svědka jméno FO, aniž by se dostatečně zabýval jeho věrohodností, rozpory mezi jeho notářsky zachycenými prohlášeními z roku 2020 a pozdější výpovědí před soudem, jakož i dalšími okolnostmi významnými pro posouzení pravosti a pravdivosti těchto listin. Žalovaná v této souvislosti zdůrazňovala, že disponovala ověřenými kopiemi všech sporných listin, že označila osobu, která měla mít originály k dispozici, a že soud bezdůvodně odmítl provést navrhované důkazy směřující k jejich zajištění, včetně důkazů výslechem osob, které mohly objasnit okolnosti jejich ověřování. Soudu rovněž vytýkala, že rezignoval na zásadu volného hodnocení důkazů, když bez přesvědčivého odůvodnění přikládal rozhodující význam výpovědi svědka jméno FO a naopak pominul důkazy svědčící ve prospěch tvrzení žalované. Namítla dále, že soud nesprávně posoudil otázku důkazního břemene při popření soukromých listin, nerozlišoval mezi popřením jejich pravosti a popřením jejich pravdivosti, a nevyhověl opakovaným návrhům žalované na vypracování znaleckého posudku k ověření pravosti podpisu jméno FO na dohodě o privativní novaci, přestože právě tento důkaz mohl podle jejího názoru odstranit pochybnosti o pravosti y a vyvrátit tvrzení žalobkyně, že byla vyhotovena až dodatečně. Žalovaná dále soudu vytkla pochybení při právním posouzení otázky promlčení s tím, že soud nesprávně ztotožnil promlčení se zánikem pohledávky, nevypořádal se s rozdílem mezi vznikem a splatností dluhu, s otázkou běhu, stavení a přerušení promlčecích lhůt ani s dopady konkursního řízení vedeného vůči dlužníku či s důsledky výmazu a následné obnovy společnosti právnická osoba. Závěr soudu o promlčení pohledávky a zástavního práva je proto nepřezkoumatelný a věcně nesprávný. Významnou odvolací námitku žalovaná spojovala rovněž s tvrzením, že žalobkyni nesvědčí aktivní věcná legitimace. Nad rámec uvedeného žalovaná opakovaně zdůrazňovala existenci dlouhodobých sporů mezi rodinami jméno FO a jméno FO a poukazovala na memorandum uzavřené dne 7. 5. 2008, podle něhož měly sporné pozemky připadnout do dispozice osob stojících za žalovanou, zatímco jiné nemovitosti měly být převedeny do sféry osob spojených s jméno FO. Tvrdila, že následné převody sporných pozemků byly uskutečněny v rozporu s tímto ujednáním, a dovozovala z toho, že námitka promlčení uplatněná žalobcem je v rozporu s dobrými mravy. Vytýkala soudu prvního stupně, že se touto obranou vůbec nezabýval, přestože byly provedeny důkazy i k okolnostem uzavření memoranda a následným majetkovým převodům. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu v celém rozsahu zamítl.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že soud prvního stupně provedl veškeré relevantní důkazy a správně dospěl k závěru, že žalovaná neunesla důkazní břemeno ohledně pravosti listin označených jako dohoda o privativní novaci ze dne 10. 3. 2009, uznání závazku ze dne 16. 1. 2009 a uznání zástavního práva ze dne 16. 1. 2009, s tím, že v řízení bylo prokázáno, že uvedené y byly vytvořeny a podepsány až v letech 2016 a 2017 a byly následně antedatovány. Zdůraznila, že žalovaná nikdy nepředložila originály těchto listin, ačkoli tvrdila, že je měla mít k dispozici již od roku 2009, přičemž jejich existence nebyla zjištěna ani v dokumentaci související s likvidací společnosti Anonymizovánoprávnická osoba. Poukázala na výpovědi jméno FO a jeho manželky, které podle žalobkyně potvrdily zpětné podepisování listin, dále na okolnosti jejich úředního ověřování v místě bydliště svědka v letech 2016 a 2017 i na další přímé a nepřímé důkazy nasvědčující tomu, že y nevznikly v roce 2009. Odmítla argumentaci žalované zpochybňující věrohodnost svědka jméno FO a uvedla, že jeho výpověď byla konzistentní s ostatními provedenými důkazy, přičemž případné nepřesnosti ve výpovědi vysvětlovala časovým odstupem a zdravotním stavem svědka. Současně zdůraznila, že i kdyby byly sporné y považovány za pravé, šlo by podle jejího názoru o právní jednání absolutně neplatná, neboť likvidátor společnosti Anonymizovánoprávnická osoba. jejich uzavřením překročil zákonné meze svého oprávnění. Za správný považovala rovněž postup soudu, který neprovedl některé důkazy navržené žalovanou, zejména výslech pracovníka obecního úřadu adresa, znalecké dokazování k podpisu jméno FO, důkaz kupní smlouvou týkající se syna svědka jméno FO či výslech blíže neurčené účetní žalované, neboť tyto důkazy podle ní nebyly způsobilé prokázat rozhodné skutečnosti a měly toliko obstrukční charakter. Ve vztahu k námitce rozporu výkonu práva s dobrými mravy žalobkyně namítla, že otázka převodů předmětných pozemků byla již řešena v jiných pravomocně skončených řízeních a že žalovaná neprokázala žádné okolnosti, které by odůvodňovaly odepření účinků námitky promlčení. K otázce promlčení uvedla, že žalovaná v odvolání nepředložila žádnou konkrétní právní argumentaci, která by zpochybňovala závěry soudu prvního stupně, a setrvala na stanovisku, že zajištěná pohledávka byla promlčena nejpozději dne 21. 7. 2011, přičemž současně došlo i k promlčení zástavního práva. Zdůraznila také, že případné uznání dluhu nebo novace učiněné až v roce 2016 by již nemohly zhojit dříve nastalé promlčení zástavního práva ani založit účinky vůči vlastníkovi zastavených nemovitostí. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací ( ) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem ( ), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné ( , ), bylo podáno včas ( ), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se žalobou, která byla soudu doručena dne 16. 5. 2016, domáhala určení neexistence smluvního zástavního práva k nemovitostem blíže specifikovaným v žalobě. Uvedla, že zástavní právo na předmětných nemovitostech bylo zřízeno na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 11. 8. 1997 uzavřené mezi původním zástavním věřitelem, společností právnická osoba., a zástavcem, společností Anonymizovánoprávnická osoba., za účelem zajištění pohledávky ze smlouvy úvěru reg. č. Anonymizováno Anonymizováno ze dne 11. 8. 1997 uzavřené mezi týmiž smluvními stranami. Současným zástavním dlužníkem je žalobkyně a současným zástavním věřitelem je žalovaná, v jejíž prospěch je předmětné zástavní právo zapsáno v katastru nemovitostí. S poukazem na to, že na posouzení věci dopadá právní úprava účinná v době vzniku zástavního práva, tvrdila, že zástavní právo je promlčeno, neboť právo na uspokojení pohledávky ze zástavy vzniklo dne 21. 7. 2001 – v den následující po dni, ve kterém měla být uhrazena poslední splátka zajištěné pohledávky (úvěru). Od tohoto data počala běžet tříletá promlčecí doba podle , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), která uplynula dne 21. 7. 2004. K promlčení zajištěné pohledávky došlo nejpozději ke dni 21. 7. 2011 uplynutím desetileté promlčecí doby (absolutní horní hranice promlčecí doby) podle , obchodní zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“). Jelikož zástavní práva se nepromlčují dříve než zajištěná pohledávka ( věty druhé obč. zák.), došlo k promlčení předmětného zástavního práva nejpozději ke dni 21. 7. 2011, kdy došlo nejpozději k promlčení zajištěné pohledávky. Žalobkyně se promlčení dovolala, kontaktovala žalovanou s žádostí o vydání potvrzení o promlčení zástavního práva pro účely výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí, avšak bezúspěšně. Naléhavý právní zájem na určení ve smyslu ustanovení spatřovala žalobkyně v tom, že je výlučným vlastníkem nemovitostí, které jsou zatíženy zástavním právem, a tím je omezena ve výkonu svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem.

6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla zamítnutí žaloby především z důvodu nedostatku aktivní věcné legitimace na straně žalobkyně s tím, že žalobkyně není skutečným vlastníkem předmětných pozemků, neboť převod nemovitostí ze společnosti právnická osoba. na jméno FO a následně na žalobkyni byl neplatný pro rozpor s dobrými mravy a další vady právního jednání, když cílem těchto převodů mělo být vyvedení majetku dlužníka za zcela nepřiměřenou cenu. Současně namítla, že předmětné zástavní právo není promlčeno, protože dne 10. 3. 2009 byla uzavřena mezi ní jako věřitelem předmětné pohledávky a dlužníkem, společností právnická osoba. v likvidaci, dohoda o nahrazení dosavadního závazku závazkem novým (privativní novace), kterou byl původní dluh nahrazen novým závazkem se splatností až dne 18. 2. 2015, přičemž zástavní právo dosud zajištující závazek takto zaniklý, mělo nadále zajišťovat i tento nový závazek. V důsledku novace se pak neuplatní maximální promlčecí doba podle § 408 obch. zák., ale promlčecí doba počíná běžet až od okamžiku, kdy dospěje právo odpovídající novému závazku.

7. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalované zpochybnila pravost i správnost listin (dohody o privativní novaci ze dne 10. 3. 2009, uznání závazku ze dne 16. 1. 2009 a uznání zástavního práva ze dne 16. 1. 2009), z nichž žalovaná dovozovala, že pohledávka ani zástavní právo nejsou promlčeny. Tvrdila, že dohoda o privativní novaci je falzem, neboť podpis tituly před jménem jméno FO na této ě není pravý, přičemž žalovaná nebyla schopna předložit originály uvedených dokumentů. Poukazovala na dlouhodobě vyhrocené osobní a obchodní spory mezi tituly před jménem jméno FO a jméno FO, které podle jejího názoru vylučovaly, aby oba společně uzavřeli a podepsali tak zásadní dohodu. Dále argumentovala, že vzhledem k průběhu konkursu, následné likvidace a majetkovým poměrům společnosti Anonymizovánoprávnická osoba. postrádala tvrzená novace jakýkoli hospodářský smysl a její uzavření by bylo v rozporu s účelem likvidace společnosti i s povinností likvidátora jednat s péčí řádného hospodáře, protože by vedlo k novému zatížení společnosti již fakticky neschopné uspokojit své věřitele. Současně odmítala námitku žalované o neplatnosti převodů předmětných pozemků a zdůrazňovala, že nemovitosti byly již v konkursním řízení považovány za neprodejné a byly z konkursní podstaty vyloučeny, takže následný převod nemovitostí nelze bez dalšího považovat za jednání odporující dobrým mravům.

8. Soud prvního stupně provedl dokazování listinnými důkazy a výslechem svědků jméno FO a jméno FO, na jejich základě učinil následující závěry o skutkovém stavu:

- dne 11. 8. 1997 uzavřely společnost právnická osoba. a společnost Anonymizovánoprávnická osoba. úvěrovou smlouvu na částku 2 500 000 Kč, přičemž poslední splátka úvěru měla být uhrazena dne 20. 7. 2001.Téhož dne byla mezi týmiž smluvním stranami uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva k předmětným nemovitostem v katastrálním území adresa k zajištění pohledávky z uvedené úvěrové smlouvy. Pohledávka byla následně postupována a jejím nositelem je v současné době žalovaná,

- podle údajů z výpisů z katastru nemovitostí ke dni 29. 6. 2015 i ke dni 31. 7. 2024 byla jako vlastník předmětných nemovitostí zapsána žalobkyně a na těchto nemovitostech bylo evidováno zástavní právo ve prospěch žalované,

- podle závěrů vyplývajících z rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 3. 9. 2020, č. j. -152, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 5. 2022, č. j. -271, nebyla prokázána tvrzená absolutní neplatnost kupní smlouvy uzavřené dne 6. 3. 2009 mezi společností Anonymizovánoprávnická osoba. Anonymizováno a paní jméno FO, na jejímž základě nabyla předmětné nemovitosti za kupní cenu 40 000 Kč. Tyto nemovitosti pak smlouvou ze dne 9. 9. 2009 paní jméno FO převedla na žalobkyni,

- podle výpisu z obchodního rejstříku k datu 19. 2. 2018 byla společnost právnická osoba. zapsána dne 30. 5. 1996 a vymazána dne 18. 2. 2013. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2001, č. j. -99, byl zrušen prohlášený konkurs na majetek dlužníka Anonymizovánoprávnická osoba. pro nedostatek majetku dlužníka postačující k úhradě nákladů konkursu. Usnesením ze dne 9. 10. 2008, č. j. -125, Vrchní soud v Olomouci změnil usnesení Krajského soudu v Brně tak, že zápis o výmazu obchodní společnosti Anonymizovánoprávnická osoba. z obchodního rejstříku se zrušuje, nařizuje se likvidace společnosti a likvidátorem se jmenuje jméno FO. Z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2024, č. j. -332, se podává, že po ukončení likvidace byla Anonymizovánoprávnická osoba. dne 29. 8. 2022 vymazána z obchodního rejstříku a ztratila způsobilost být účastnicí soudního řízení,

- z notářských zápisů sepsaných notářkou jméno FO dne 7. 5. 2020 (NZ 292/2020) a 29. 5. 2020 (NZ 355/2020) ve spojení s výpovědí svědka jméno FO soud zjistil, že svědek byl od 14. 11. 2008 likvidátorem společnosti právnická osoba. Anonymizováno. Dokumenty předložené žalovanou (Dohoda o nahrazení dosavadního závazku závazkem novým ze dne 10. 3. 2009, Uznání závazku ze dne 16. 1. 2009 a Uznání zástavního práva ze dne 16. 1. 2009) podepisoval až v letech 2016 a 2017 při návštěvách jméno FO a jméno FO v místě jeho bydliště, nikoli v roce 2009, který je na listinách uveden. Svědek rovněž uvedl, že mu bylo sděleno, že podpisy na uvedených dokumentech jsou potřebné pouze pro účetní účely, že vše je již promlčeno a je to jen formalita,

- přílohou notářského zápisu dne 7. 5. 2020, NZ 292/2020, jsou v kopii y Dohoda o nahrazení dosavadního závazku závazkem novým (privativní novace) s datem uzavření dne 10. 3. 2009 mezi smluvními stranami adresa, jako věřitelem na straně jedné, zastoupené jednateli panem tituly před jménem jméno FO a panem jméno FO, a obchodní firmou Anonymizovánoprávnická osoba. Anonymizováno, jako dlužníkem na straně druhé, zastoupené likvidátorem jméno FO, ze které vyplývá dohoda, že zaniká původní závazek ze Smlouvy o úvěru a nahrazuje se závazkem novým, podle kterého má dlužník povinnost uhradit věřiteli na jistině částku 3 000 000 Kč spolu s 3 % úrokem, který běží ode dne podpisu dohody. Jistina i úroky jsou splatné ke dni 18. 2. 2015. Na ě je ověřovací doložka podle ověřovací knihy právnická osoba adresa, číslo vidimace 318/2016 - datovaná 15. 6. 2016. Z této se podává, že kopie y souhlasí doslovně s předloženou u, z níž byla pořízena, a tato je prvopisem. Stejné je pak datum a obsah ověřovací doložky pro pořadové číslo vidimace 314/2016, ve vztahu k Uznání závazku ze dne 16. 1. 2009, kde je podepsán jméno FO, který uznává závazek vůči našemu věřiteli adresa, jenž plyne ze Smlouvy o úvěru reg. č. Anonymizováno ze dne 11. 8. 1997 s tím, že se jej zavazuje uhradit,

- výpověď jméno FO byla také podpořena notářskými zápisy s prohlášením jeho manželky jméno FO, a její svědeckou výpovědí, která potvrdila průběh popisovaných událostí,

- listinami z let 2007 a 2008 (trestním oznámením z roku 2007, oznámením o podezření ze spáchání trestného činu z roku 2008 a podáními v souvisejících civilních řízeních) soud zjistil existenci dlouhodobých osobních a obchodních sporů mezi jméno FO a tituly před jménem jméno FO,

- z y označené jako Memorandum, podepsané dne 7. 5. 2008 tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO, jméno FO a tituly před jménem Anonymizováno, soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti, tedy se ani nezabýval tím, zda jde o falzum či dokument pravý. Uvedený závěr shodně platí o smlouvě o převodu obchodního podílu ze dne 19. 11. 2013,

- dne 14. 12. 2015 zaslala žalobkyně žalované výzvu k vydání potvrzení o promlčení zástavního práva.

9. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci vycházeje s odkazem na , v platném znění, z ustanovení a 101 obč. zák. ve spojení s , a obch. zák. k následujícím závěrům:

- žalobkyni svědčí aktivní věcná legitimace k podání určovací žaloby, neboť je na základě kupní smlouvy ze dne 9. 9. 2009 vlastníkem předmětných nemovitostí,

- otázku vlastnictví předmětných nemovitostí považoval soud za již pravomocně vyřešenou v řízení vedeném u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. a vycházel ze závazných závěrů Krajského soudu v Brně coby soudu odvolacího, podle nichž byl převod nemovitostí ze společnosti právnická osoba. na jméno FO a následně na žalobkyni platný. Uvedenou otázku proto již znovu neřešil ani jako prejudiciální,

- žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť existence zástavního práva zapsaného v katastru nemovitostí omezuje výkon jejího vlastnického práva,

- zánik společnosti Anonymizovánoprávnická osoba. výmazem z obchodního rejstříku neměl za následek zánik zajištěné pohledávky ani zajišťovacího zástavního práva. Soud vycházel z judikatury Nejvyššího soudu, podle níž zánik dlužníka bez právního nástupce nevede automaticky k zániku pohledávky ani práv ze zajištění,

- zástavní právo váznoucí na předmětných nemovitostech je promlčeno z následujících důvodů: právo na uspokojení pohledávky ze zástavy vzniklo dne 21. 7. 2001, tedy v den následující po dni, ve kterém měla být uhrazena poslední splátka zajištěné pohledávky z úvěrové smlouvy (stanovena na 20. 7. 2001). Splátky úvěru podléhaly čtyřleté promlčecí době a nejpozději dne 21. 7. 2011 uplynula desetiletá objektivní promlčecí lhůta podle § 408 odst. 1 obch. zák. Zajištěná pohledávka byla proto nejpozději k datu 21. 3. 2011 promlčena. Jelikož podle § 100 odst. 2 obč. zák. se zástavní právo nemůže promlčet dříve než zajištěná pohledávka, ke stejnému datu bylo promlčeno i zástavní právo váznoucí na předmětných nemovitostech a žalobkyně coby zástavní dlužník námitku promlčení vůči žalované řádně uplatnila,

- soud nepřisvědčil obraně žalované, že zástavní právo není promlčeno s ohledem na Dohodu o nahrazení dosavadního závazku závazkem novým (privativní novace) ze dne 10. 3. 2009 nahrazující původní dluh novým závazkem splatným až dne 18. 2. 2015. Pravost a správnost této žalovanou předkládané y spolu s dalšími listinami označenými jako Uznání závazku ze dne 16. 1. 2009 a Uznání zástavního práva ze dne 16. 1. 2009 žalobkyně popřela. Vzhledem k tomu, že jde o y svou povahou soukromé, žalovanou stíhalo břemeno tvrzení a důkazní k prokázání jejich pravosti a správnosti,

- žalovaná ani přes poučení soudu důkazní břemeno neunesla a neprokázala, že předkládané y byly skutečně podepsány v roce 2009 a že jsou pravé. S odkazem na provedené důkazy (notářské zápisy z roku 2020 ve spojení s výpověďmi svědků jméno FO a jeho manželky, jež soud hodnotil jako věrohodné, a obsah ověřovací knihy právnická osoba Anonymizovánoadresa) a skutečnost, že žalovaná nebyla schopna předložit originály listin a disponovala pouze úředně ověřenými kopiemi listin pořízenými v roce 2016, učinil soud závěr, že předmětné y nejsou pravé, byly antedatovány a nebyly podepsány v roce 2009, jak tvrdila žalovaná, nýbrž až v letech 2016 a 2017, tedy až v době, kdy se žalobkyně podáním ze dne 14. 12. 2015 dovolala promlčení zástavního práva, v době, kdy společnost právnická osoba. byla vymazána z obchodního rejstříku a kdy podepsaný jméno FO nebyl likvidátorem a nebyl oprávněn za společnost jednat. Žalovaná ani po poučení soudu podle nepředložila žádné důkazy způsobilé tento závěr vyvrátit, proto dle názoru soudu neexistuje žádná právně relevantní skutečnost, která by mohla běh promlčecí doby přerušit nebo založit nový závazek, z něhož by bylo možno dovozovat další trvání nebo nepromlčení zástavního práva.

- ve vztahu k posouzení tvrzené existence listin z roku 2009 považoval soud za významné rovněž dlouhodobě konfliktní vztahy mezi jméno FO a tituly před jménem jméno FO, které podle názoru soudu zpochybňovaly tvrzení žalované, že by v roce 2009 společně uzavřeli a podepsali zásadní dohodu měnící obsah závazku. Nabízené důkazy žalované, které po poučení soudu označila (výslech jméno FO, jednatele žalované jméno FO, účetní žalované či pracovníka obecního úřadu provádějícího vidimaci a usnesení Krajského soudu v Brně o výmazu společnosti Anonymizováno-právnická osoba.), nepovažoval soud za způsobilé prokázat pravost listin a jejich provedení odmítl jako nadbytečné,

- s ohledem na uvedené proto k platné privativní novaci ani k účinnému uznání dluhu nedošlo a původní pohledávka ze smlouvy o úvěru i zástavní právo zajišťující její splnění byly nejpozději k 21. 3. 2011 promlčeny.

10. Soud prvního stupně proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů rozhodl podle a v řízení plně úspěšné žalobkyni přiznal náhrada nákladů řízení ve výši 81 290,50 Kč, vzniklých zaplacením soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a zastoupením advokátem, tj. odměna advokáta za 18 a půl úkonů právní služby po 3 100 Kč určených z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle , advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů ve výši 5 400 Kč za každý úkon právní služby podle a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 13 240,50 Kč podle a 3

11. Odvolací soud, aniž by doplňoval či opakoval dokazování, vycházel při posouzení věci ze skutkového stavu tak, jak jej zjistil soud prvního stupně, jenž pečlivě popsal, které skutečnosti má za prokázané, jakož i to, o jaké důkazy opřel svá skutková zjištění. Jasně a srozumitelně vysvětlil úvahy, jimiž se při hodnocení důkazů řídil, důkazy posoudil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž postupoval v souladu s pravidly logického myšlení. Současně také srozumitelně vysvětlil, proč považoval další dokazování za nadbytečné či nezpůsobilé prokázat tvrzené skutečnosti. Pečlivý rozsah dokazování byl plně dostačující pro závěry o skutkovém stavu věci a jeho právním posouzení, s nímž se odvolací soud ztotožňuje a pro stručnost odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně.

12. Podle § 3028 odst. 3 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti

13. Podle § 100 odst. 1 obč. zák., právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, promlčí se všechna práva majetková, s výjimkou práva vlastnického, tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve než zajištěná pohledávka. Podle § 101 obč. zák., pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

14. Podle § 392 odst. 2 věta prvá obch. zák., u práva na dílčí plnění běží promlčecí doba pro každé dílčí plnění samostatně. Podle § 397 obch. zák., nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

15. Podle § 408 odst. 1věta prvá obch. zák., bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet.

16. Shodně se soudem prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že žalobkyni svědčí aktivní věcná legitimace k podání určovací žaloby. Žalobkyně je v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník předmětných nemovitostí, k nimž je evidováno zástavní právo ve prospěch žalované, a zápisem tohoto práva je její právní postavení objektivně dotčeno. Má proto ve smyslu naléhavý právní zájem na odstranění nejistoty o tom, zda předmětné nemovitosti jsou nadále zástavním právem zatíženy. Otázka platnosti převodu vlastnického práva k předmětným pozemkům ve prospěch žalobkyně již byla mezi účastníky pravomocně vyřešena v řízení před Okresním soudem Brno-venkov pod sp. zn. a soud prvního stupně správně vycházel ze závěrů přijatých v tomto řízení týkajících se posouzení platnosti kupních smluv a vlastnického práva žalobkyně. Odvolací soud rovněž přisvědčil závěrům soudu prvního stupně, že zástavní právo váznoucí na předmětných nemovitostech je již promlčeno. V podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku s tím, že soud prvního stupně provedl ve věci rozsáhlé a pečlivé dokazování, vypořádal se se všemi rozhodnými skutkovými i právními otázkami a své závěry odůvodnil způsobem, který plně odpovídá požadavkům Pro úplnost odvolací soud současně považuje za vhodné dodat, že některé dílčí formulace použité v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nejsou z hlediska teorie soukromého práva zcela přesné, zejména pokud soud hovoří o „zániku pohledávky či zániku zástavního práva promlčením“. Z celkového obsahu odůvodnění je však zřejmé, že soud prvního stupně správně vycházel z účinků promlčení spočívajících v oslabení práva a ztrátě jeho soudní vymahatelnosti po vznesení námitky promlčení. Tyto terminologické nepřesnosti proto nemají žádný vliv na věcnou správnost přijatých skutkových ani právních závěrů.

17. Žalovaná svou obranu proti námitce promlčení založila především na tvrzení, že původní závazek byl uznán a následně nahrazen novým závazkem se splatností dne 18. 2. 2015. K prokázání tohoto tvrzení předložila ověřené kopie listin označených jako Uznání závazku ze dne 16. 1. 2009, Uznání zástavního práva ze dne 16. 1. 2009 a Dohoda o nahrazení dosavadního závazku závazkem novým ze dne 10. 3. 2009. Žalobkyně však zpochybnila, že uvedené y vznikly v datech, která jsou na nich uvedena, a u dohody o nahrazení závazku zpochybnila rovněž pravost podpisu tituly před jménem jméno FO. Za této procesní situace bylo na žalované, která z těchto listin dovozovala pro sebe příznivé právní následky, aby prokázala rozhodné skutečnosti, tedy především to, že v roce 2009 došlo k právním jednáním, která byla způsobilá změnit obsah a splatnost původního závazku, založit běh nové promlčecí doby nebo jinak zabránit promlčení zajištěné pohledávky a zástavního práva. V tomto kontextu je správný závěr soudu prvního stupně, že žalovaná neprokázala pravost a správnost výše označených listin, z nichž dovozovala, že původní závazek ze smlouvy o úvěru byl nahrazen závazkem novým s novou dobou splatnosti 18. 2. 2015, a proto dosud nemohlo dojít k promlčení zástavního práva. Z provedených notářských zápisů z roku 2020 ve spojení s výpověďmi svědků jméno FO a jeho manželky a z obsahu ověřovací knihy právnická osoba adresa, jež tvoří ucelený, spojitý a na sebe navzájem navazující řetězec důkazů, jež ve svém důsledku vylučují jakoukoli pochybnost, soud prvního stupně důvodně dovodil, že žalovanou předkládané y z roku 2009 nebyly vyhotoveny ani podepsány v datech na nich uvedených a nemohou proto vyvolat žalovanou tvrzené právní účinky ve vztahu k založení běhu nové promlčecí doby zajištěné pohledávky. S ohledem na přijaté závěry soudu prvního stupně se pak jeví jako nadbytečné podrobit žalovanou předložené y znaleckému zkoumání ohledně data jejich vyhotovení i pravosti podpisů na nich připojených, jak žalovaná navrhovala.

18. Jelikož žalovaná neprokázala existenci platných právních jednání, která by měla za následek změnu splatnosti závazku nebo přerušení běhu promlčecí doby, je závěr soudu prvního stupně o promlčení pohledávky i zástavního práva k předmětným nemovitostem správný.

19. Odvolací soud nepřisvědčil námitce žalované, že soud prvního stupně odmítl přihlédnout k předloženým listinám pouze proto, že nebyly předloženy v originále. Z napadeného rozsudku je patrné, že soud prvního stupně ověřené kopie listin provedl jako důkaz a hodnotil je ve spojení s ostatními důkazy. Samotná skutečnost, že byla předložena pouze v kopii, její použití jako důkazu nevylučuje; kopie však nemá bez dalšího stejnou důkazní sílu jako originál opatřený vlastnoručními podpisy a musí být hodnocena podle společně se všemi dalšími zjištěnými okolnostmi. Soud prvního stupně hodnotil nejen text a podobu předložených kopií, ale také dobu jejich vidimace, absenci originálních vyhotovení, obsah notářských zápisů, výpovědi svědků a celkovou časovou posloupnost událostí. Vidimace provedená v letech 2016 a 2017 osvědčuje pouze to, že kopie se shodovala s u, která byla tehdy ověřujícímu orgánu předložena jako prvopis. Neosvědčuje však pravost podpisů obsažených na předložené ě, pravdivost jejího obsahu ani dobu jejího skutečného vzniku. Z vidimačních doložek proto nelze dovodit, že y byly podepsány již v roce 2009. Stejně tak nelze z okolnosti, že obecnímu úřadu byl v letech 2016 a 2017 předložen prvopis, dovodit, že šlo o prvopis existující od roku 2009.

20. Skutečnost, že se soudu nepodařilo originály listin opatřit, nezakládá vadu řízení. Rozhodující je, že žalovaná byla podle poučena o své povinnosti označit důkazy k prokázání tvrzení, že k podpisu předmětných listin došlo v datech na nich uvedených, i o následcích neunesení důkazního břemene. Byla to žalovaná, na níž spočívala procesní odpovědnost za prokázání těchto tvrzení. Nebylo povinností soudu svým postupem nahrazovat důkazní aktivitu žalované ani pátrat po důkazech způsobem, který by odporoval zásadě projednací.

21. Jde-li o námitku žalované ve vztahu k hodnocení věrohodnosti výpovědí svědka jméno FO a svědkyně jméno FO, je z odůvodnění napadeného rozhodnutí zřejmé, že soud prvního stupně jejich výpovědi neposuzoval izolovaně, nýbrž ve spojení s notářskými zápisy pořízenými v roce 2020, knihou vidimací a legalizací právnická osoba adresa, prohlášením o bezdlužnosti ze dne 14. 6. 2017 a dalšími provedenými listinami. Odvolací soud nepřehlédl, že výpověď svědka jméno FO učiněná před soudem nebyla ve všech jednotlivostech zcela shodná s jeho dřívějšími prohlášeními zachycenými v notářských zápisech. Svědek si při výslechu přesně nevybavoval počet podepisovaných listin, přítomnost jednotlivých osob ani všechny okolnosti následné vidimace. Tyto nepřesnosti však samy o sobě neodůvodňují závěr o nevěrohodnosti svědka. Při hodnocení jeho výpovědi bylo nutno zohlednit značný časový odstup, věk a zdravotní stav svědka i skutečnost, že byl dotazován na podrobnosti událostí, které se měly odehrát před řadou let. Dílčí nepřesnost nebo neschopnost vybavit si vedlejší okolnost není totožná s rozporem v rozhodujícím skutkovém tvrzení. V podstatné otázce svědek setrval na tom, že mu předmětné y byly předloženy k podpisu až řadu let po roce 2009, při návštěvách uskutečněných v letech 2016 a 2017. Toto jádro jeho výpovědi je v souladu s jeho dřívějšími prohlášeními i s výpovědí jméno FO a nachází oporu v časových údajích vyplývajících z dalších listinných důkazů. Samotná okolnost, že notářské zápisy byly pořízeny z podnětu nebo na náklady žalobkyně, nečiní jejich obsah nevěrohodným. Notářské zápisy nebyly hodnoceny jako veřejné y osvědčující pravdivost skutkového děje popsaného svědky, nýbrž jako důkaz o tom, jaká prohlášení svědci v roce 2020 učinili. Pravdivost těchto prohlášení soud prvního stupně posuzoval společně s jejich pozdějšími výpověďmi a ostatními důkazy.

22. Není důvodná ani námitka, že soud prvního stupně nesprávně rozložil důkazní břemeno. Za situace, kdy žalobkyně pravost a správnost předložených soukromých listin výslovně zpochybnila, tížilo důkazní břemeno ohledně jejich pravosti a správnosti žalovanou jako účastníka, který z nich dovozoval pro sebe příznivé právní důsledky. Žalovaná však toto důkazní břemeno neunesla. Nepředložila originály listin ani jiné přesvědčivé důkazy, které by vyvrátily skutkovou verzi podpořenou notářskými zápisy a výpovědí jméno FO. K námitce, že soud prvního stupně zatížil řízení vadou tím, že neprovedl všechny důkazy navržené žalovanou, nutno konstatovat, že soud není povinen provést každý navržený důkaz. Je však povinen vysvětlit, proč jej neprovedl, zejména zda se jím měla prokazovat skutečnost pro rozhodnutí nevýznamná, skutečnost již prokázaná, nebo zda navržený důkaz není způsobilý tvrzenou skutečnost prokázat. Tyto požadavky byly v projednávané věci ze strany soudu prvního stupně splněny. Odvolací soud rovněž neshledal, že by postupem soudu prvního stupně byla porušena zásada volného hodnocení důkazů.

23. K námitkám žalované ohledně přerušení či stavení promlčecí lhůty, které žalovaná po poučení odvolacího soudu na jednání dne 26. 5. 2026 doplnila podáním ze dne 29. 5. 2026, odvolací soud předně konstatuje, že se nelze ztotožnit s tvrzením žalované, že běh promlčecí doby byl po dobu konkursu vedeného na majetek Anonymizovánoprávnická osoba. ze zákona stavěn. Z ustanovení tehdy účinného , o konkursu a vyrovnání, nevyplývá, že samotným prohlášením konkursu obecně nastává automatické stavení všech promlčecích dob. Účinky odpovídající uplatnění práva u soudu mohly být spojeny s řádným a včasným přihlášením konkrétní pohledávky do konkursního řízení. Žalovaná však ani přes poučení soudu netvrdila a neprokázala, že předmětná pohledávka byla v konkursním řízení přihlášena. Konkurs byl navíc zrušen již v roce 2001 pro nedostatek majetku postačujícího k úhradě nákladů konkursu. Ani při zohlednění jeho časového průběhu žalovaná neoznačila konkrétní právní skutečnost, která by ve vztahu k předmětnému zástavnímu právu zabránila uplynutí rozhodné promlčecí doby. Důvodná není ani námitka, že výmaz společnosti Anonymizovánoprávnická osoba. z obchodního rejstříku a pozdější zrušení tohoto výmazu vedly automaticky k přerušení nebo novému běhu promlčecí doby, a nemůže obstát ani odkaz žalované na nynějšího občanského zákoník, neboť toto ustanovení nelze bez dalšího použít zpětně na promlčecí dobu, která začala běžet za účinnosti předchozí právní úpravy a podle zjištění soudu před 1. 1. 2014 také uplynula.

24. Odvolací soud se zabýval rovněž námitkou žalované, že dovolání se promlčení ze strany žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy. Na rozdíl od soudu prvního stupně, který tuto otázku výslovněji nerozvedl, odvolací soud uzavírá, že uplatněná námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy není. Uplatnění námitky promlčení je zásadně výkonem práva, který zákon předpokládá. Za rozporné s dobrými mravy je lze považovat pouze za výjimečných okolností, zejména jestliže by její uplatnění bylo výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, nebo jestliže by osoba dovolávající se promlčení sama podstatným způsobem způsobila, že věřitel nemohl své právo včas uplatnit. Takové mimořádné okolnosti v projednávané věci zjištěny nebyly. Žalovaná měla po dlouhou dobu možnost uplatnit zajištěnou pohledávku i právo na uspokojení ze zástavy. Neprokázala, že by jí žalobkyně nebo její právní předchůdci v uplatnění tohoto práva bránili, že by ji ujistili o dobrovolném splnění závazku nebo že by jiným konkrétním jednáním vyvolali její důvodné přesvědčení, že právo uplatňovat nemusí. Ani memorandum ze dne 7. 5. 2008 takový závěr neodůvodňuje. Toto memorandum samo o sobě nepředstavovalo právní titul k převodu předmětných pozemků na žalovanou, neobsahovalo vzdání se práva dovolat se promlčení a nebránilo žalované v tom, aby včas uplatnila své právo ze zástavy. Tvrzení, že pozemky měly podle memoranda v rámci širšího vypořádání připadnout osobě spojené se žalovanou, nemůže nahradit řádné uplatnění zástavního práva. Stejně tak nelze prostřednictvím korektivu dobrých mravů znovu otevírat pravomocně vyřešenou otázku platnosti převodů vlastnického práva k nemovitostem. Ani výrazný nepoměr mezi kupní cenou a tvrzenou hodnotou pozemků, osobní konflikty mezi jméno FO a tituly před jménem jméno FO nebo okolnosti převodu pozemků neprokazují, že žalobce způsobil promlčení práva žalované nebo že žalovaná nemohla své právo včas uplatnit. Žalovaná naopak nevysvětlila způsobem opřeným o konkrétní důkazy, proč po dobu mnoha let neučinila úkony směřující k uspokojení ze zástavy. Korektiv dobrých mravů nemůže sloužit k odstranění následků vlastní dlouhodobé procesní a právní pasivity oprávněného. Odvolací soud proto považuje námitku promlčení za řádný a legitimní prostředek ochrany právního postavení žalobkyně, nikoli za zneužití práva. Tento závěr je v souladu i s judikaturou, podle níž samotná tvrdost následků promlčení nebo ztráta možnosti vykonat zástavní právo ještě rozpor s dobrými mravy nezakládá.

25. Jde-li o další obsáhlé odvolací námitky žalované, odvolací soud odkazuje na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, podle níž, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (viz rozhodnutí ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. ). Také nález Ústavního soudu ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. odkazuje k této otázce mimo jiné na rozhodnutí ze dne 8. 1. 2019, sp. zn. , nebo též např. rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. 4. 1994 ve věci stížnosti č. 16034/90 Van de Hurk proti Nizozemí, bod 61, a ze dne 9. 12. 1994 ve věci stížnosti č. 18390/91 Ruiz Torija proti Španělsku, bod 29] „… to neznamená, že součástí odůvodnění musí být výslovné vypořádání se s každým tvrzením či námitkou účastníků řízení, nebo jakákoli dílčí úvaha soudu, kterou učinil v rámci svého rozhodování, ať už se týkala jeho procesního postupu, skutkových zjištění nebo právního posouzení. Jako celek však odůvodnění musí účastníkům řízení umožňovat seznatelnost těch úvah soudu, jež byly relevantní pro výsledek řízení, a tím přezkoumatelnost soudního rozhodnutí z hlediska zákonnosti i věcné správnosti. Pro přesvědčivost soudního rozhodnutí je třeba, aby soudy reagovaly na substantivní argumenty a námitky stěžovatelů a vysvětlily, proč je nepřijaly.“

26. Na základě všech výše uvedených skutečností odvolací soud uzavírá, že rozhodnutí soudu prvního stupně v jeho I. výroku, kterým bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno, je věcně správné, a jako takové bylo odvolacím soudem podle potvrzeno ve znění, že zástavní právo zřízené ve prospěch společnosti právnická osoba, IČO IČO žalované, sídlem adresa, které vzniklo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti reg. č. Anonymizováno ze dne 11. 8. 1997, uzavřené mezi společností právnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa, jako zástavním věřitelem, a společností Anonymizovánoprávnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa, jako zástavcem, k nemovitostem: pozemku parc. č. Anonymizováno, pozemku parc. č. AnonymizovánoAnonymizováno, pozemku parc. č. Anonymizováno pozemku parc. č. Anonymizováno, zapsaným u právnická osoba Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno adresa-Anonymizováno, na listu vlastnictví č. Anonymizováno pro obec a katastrální území adresa, je promlčeno.

27. Při formulaci výroku rozhodnutí odvolací soud zohlednil závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. , jenž akcentuje rozdíl mezi žalobou založenou na vadě právního titulu již při zápisu zástavního práva a žalobou založenou na následném promlčení řádně vzniklého a zapsaného zástavního práva. Pro druhý případ označil Nejvyšší soud za přiléhavé určení, že zástavní právo je promlčeno. V poměrech projednávané věci se žalobkyně svou žalobou v tomto řízení již od počátku domáhala určení, že zástavní právo k předmětným nemovitostem, zapsané ve prospěch žalované, tu není. Již v žalobě přitom skutkově tvrdila, že zástavní právo řádně vzniklo a bylo zapsáno, avšak že žalovaná právo na uspokojení ze zástavy v zákonné době nevykonala, zajištěná pohledávka se promlčela a žalobkyně se promlčení zástavního práva dovolává. Žalobkyně netvrdila, že by zástavní právo nevzniklo nebo že by zápis byl od počátku proveden bez právního důvodu. Formulace petitu „že tu zástavní právo není“ odpovídala tehdy ustálenému závěru rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. , podle něhož důvodné dovolání se promlčení zástavního práva odůvodňovalo vyhovění žalobě na určení, že tu zástavní právo není. Následný judikatorní vývoj promítnutý v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. však v projednávané věci nezměnil skutkový základ žaloby ani předmět ochrany, o který žalobkyně od počátku usilovala. Nejde tedy o případ, v němž by žalobkyně nově tvrdila neplatnost zástavní smlouvy, neexistenci zajištěné pohledávky či jinou vadu právního titulu; právě takovou změnu skutkového základu řešil Nejvyšší soud ve věci sp. zn. . Pozdější vyjasnění právního pojmenování nároku samo o sobě nevyžadovalo změnu žaloby podle Pouze se v důsledku vývoje judikatury vyjasnilo, že stav, který žalobkyně od počátku skutkově tvrdila a pro který se domáhala odstranění právní nejistoty, má být v poměrech současné právní úpravy označen jako promlčení zástavního práva.

28. Protože nebyly splněny podmínky pro potvrzení ani zrušení výroku o náhradě nákladů řízení v napadeném rozsudku, odvolací soud toto rozhodnutí změnil. Rozhodl podle ustanovení a žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení v celkové výši 56 606,50 Kč, vzniklých zaplacením soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a zastoupením advokátem, tj. odměna za 12 úkonů právní služby po 3 100 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva k plnění, písemná podání ve věci samé – žaloba, vyjádření ze dne 15. 9. 2017, 21. 3. 2018, 21. 12. 2023 a 26. 6. 2024 a účast na jednáních soudu ve dnech 12. 6. 2024, 31. 7. 2024, 18. 9. 2024 v délce přesahující dvě hodiny a 6. 11. 2024), podle , , , d), g) , advokátní tarif (dále jen „a. t.“), určená z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle a. t. účinného k datu započetí těchto úkonů právní služby, jeden úkon právní služby podle a. t. ve výši poloviny sazby za odvolání proti usnesení o přerušení řízení, náhrada hotových výdajů ve výši 3 900 Kč za každý z těchto úkonů po 300 Kč podle a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 8 956,50 Kč podle a 3

29. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně nepřiznal žalobkyni náhradu za úkony právní služby za písemné doplnění žaloby ze dne 22. 6. 2018, za dva písemné návrhy na pokračování v řízení ze dne 6. 4. 2021 a 27. 5. 2022, za krátké e-mailové reakce ze dne 14. 11. 2022 a 21. 11. 2022 a za poradu s klientem v souvislosti s novým právním zastoupením. Nejednalo o účelně vynaložené náklady k uplatnění jejího práva ( ), neboť z obsahového hlediska šlo pouze o označení důkazů (podání ze dne 22. 6. 2018), krátkou reakcí na procesní postup ve věci, případně stručnou rekapitulací dosavadního průběhu řízení bez jakýchkoli podstatných sdělení, která by nemohla být zástupcem žalobkyně prezentována ústně na jednání soudu prvního stupně. Tvrzená porada s klientem pak nebyla žádným způsobem doložena.

30. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení a V odvolacím řízení byla úspěšná žalobkyně, proto jí náleží náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 29 378,80 Kč vzniklých zastoupením advokátem, tj. odměna za čtyři úkony právní služby po 5 620 Kč (vyjádření k odvolání ze dne 14. 4. 2025, vyjádření k doplnění odvolání ze dne 22. 6. 2026 a účast na jednáních odvolacího soudu dne 26. 5. 2026 a 26. 6. 2026) podle , , , k) a. t., určená z tarifní hodnoty 113 000 Kč podle a. t. účinného k datu započetí těchto úkonů právní služby, náhrada hotových výdajů ve výši 1 800 Kč za tyto úkony právní služby po 450 Kč podle a. t. v platném znění a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 5 098,80 Kč podle a 3

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.