Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 C 141/2026-22

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Kubrickou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o 47 590,84 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 600 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v jaké se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 23 990,84 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 249,99 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 8 300,8 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 562,15 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 27 562,15 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 600 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, v jaké se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 23 990,84 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 249,99 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 8 300,8 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 562,15 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 27 562,15 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 47 590,84 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO: IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla částku 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně s poskytnutou jistinou částku 24 332 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 14 914 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku 5 994 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Úroková sazba byla sjednána ve výši 14,75 % ročně. Žalovaná se zavázala vrátit uvedené částky v 52 týdenních splátkách po 1 045 Kč, poslední splátka měla být uhrazena 18. 1. 2024. Žalobkyně uvedla, že její předchůdkyně posuzovala schopnost žalované zápůjčku splácet vyhodnocením informací získaných od žalované; žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaných od žalované. Získané informace byly zaznamenány do zákaznické karty, kterou žalovaná vlastnoručně podepsala. Teprve po provedeném posouzení úvěruschopnosti poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované jistinu ve výši 30 000 Kč v hotovosti. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku uhradila dne 30. 8. 2023. Pohledávku za žalovanou postoupila právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 21. 10. 2025 na žalobkyni, přičemž do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila žalovaná celkem částku 6 400 Kč a od postoupení pohledávky již žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně tedy po žalované požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 27 562,15 Kč a dlužného poplatku ve výši 20 028,69 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 8 300,80 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 7 249,99 Kč, úroků ve výši 14,75 % ročně z částky 27 562,15 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 562,15 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužných částek. V doplňujícím podání ze dne 28. 5. 2026 žalobkyně uvedla, že její předchůdkyně prověřovala žalovanou v insolvenčním rejstříku, přičemž neměla důvod pochybovat o uvedených údajích, neboť v případě jejich nepravdivosti by se žalovaná vystavila riziku spáchání úvěrového podvodu. Žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. -97, a uvedla, že postačovalo míty, ze kterých předchůdkyně příjem žalované ověřovala, k dispozici při uzavření smlouvy.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k jednání dne 5. 8. 2026 se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila, soud proto jednal a o věci rozhodl podle , (dále jen „“), v nepřítomnosti účastníků.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaná dne 19. 1. 2023 žádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč. Ke své osobě žalovaná uvedla své kontaktní údaje a údaje o svých příjmech a výdajích. Žalovaná uvedla, že bydlí v nájemním bydlení, má základní vzdělání a je vdaná. Dále uvedla, že je na mateřské dovolené a vyživuje dvě osoby, její čistý příjem činí 14 130 Kč a další čisté příjmy domácnosti činí 5 000 Kč. Jako odhadované měsíční výdaje uvedla částku 3 000 Kč. V části ověření příjmů je zaškrtnuto políčko „výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky“.

5. Zy označené jako „zařazení zákazníka do pojistného programu“ ze dne 19. 1. 2023 soud zjistil, že žalovaná přistoupila ke skupinové pojistné smlouvě č. hodnota ze dne 1. 6. 2022.

6. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 2. 11. 2022, č. j. Anonymizováno, soud zjistil, že žalované byl přiznán rodičovský příspěvek ve výši 13 000 Kč měsíčně od 16. 9. 2022.

7. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 2. 11. 2022, č. j. Anonymizováno, soud zjistil, že žalované bylo přiznáno porodné ve výši 13 000 Kč a přídavek na dítě ve výši 1 130 Kč měsíčně od 16. 9. 2022.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 19. 1. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku 30 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit tuto částku společně s poplatkem v celkové výši 22 408 Kč, který se skládá z úroků ve výši 14 914 Kč, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 994 Kč. Součástí smlouvy bylo také doplňkové pojištění ve výši 1 924 Kč. Žalovaná se tak zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou částku 54 332 Kč, a to v týdenních splátkách po 1 045 Kč. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně.

9. Z tabulky umoření ze dne 23. 10. 2025 ke smlouvě č. hodnota soud zjistil, že žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr celkem částku 6 400 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 a připojeného seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Z potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky ze dne 27. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně zaplatila své právní předchůdkyni za postoupení pohledávky za žalovanou sjednanou úplatu.

11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila postoupení pohledávky na žalobkyni žalované; toto oznámení bylo žalované odesláno podle připojeného podacího lístku dne 21. 11. 2025.

12. Výzvou ze dne 16. 1. 2026 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby. Tato výzva byla žalované odeslána podle připojeného podacího lístku téhož dne.

13. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci.

14. Žalovaná žádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, přičemž v žádosti uvedla své kontaktní údaje a informace o svých příjmech a výdajích. Žalovaná požádala o zařazení do pojistného programu. Právní předchůdkyně žalobkyně se smlouvou ze dne 19. 1. 2023 zavázala poskytnout žalované částku v celkové výši 30 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s poplatkem v celkové výši 22 408 Kč a platbou za pojištění ve výši 1 924 Kč. Celkem se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit částku 54 332 Kč. Předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjem žalované. Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 6 400 Kč. Smlouvou ze dne 21. 10. 2025 postoupila předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což žalované oznámila dopisem ze dne 21. 10. 2025. Výzvou ze dne 16. 1. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu.

15. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (tj. i ke dni podpisu smlouvy dne 19. 1. 2023), dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Spotřebitelem je podle , (dále jen „o. z.“), každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícím právním závěrům. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně, resp. žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání.

19. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , oba uvedené rozsudky jsou aplikovatelné i ve vztahu k , o spotřebitelském úvěru).

20. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila schopnost žalované splácet úvěr dostatečně. Žalobkyně vycházela z údajů o příjmech a výdajích, které jí sdělila sama žalovaná, přičemž přestože žalobkyně ověřila příjem žalované z předložených oznámení o přiznání dávek státní sociální podpory, již se dostatečně nezabývala výdajovou stránkou žalované. Žalovaná přitom uvedla, že bydlí v nájemním bydlení a vyživuje dvě osoby. Jako odhadované měsíční výdaje žalovaná uvedla pouze částku 3 000 Kč, což rozhodně mělo být pro žalobkyni, resp. její předchůdkyni s ohledem na uvedený typ bydlení (nájemní) a vyživovací povinnost žalované (2 osoby) přinejmenším indicií k důkladnějšímu prověřování skutečných výdajů žalované. Z údajů uvedených samotnou žalovanou přitom není zřejmé, jak vysoké náklady žalovaná fakticky vynakládala na péči o dítě (zda se jedná o dítě např. školního věku, zda hradí nějaké kroužky apod.), jaké jsou (byly) její skutečné měsíční výdaje na stravu, ošacení, hygienu apod. Žalobkyně se tak spokojila, pokud jde o výdajovou stránku žalované, pouze z údajů, které jí sdělila sama žalovaná. Úvěruschopnost spotřebitele je však potřeba hodnotit porovnáním zjištěných příjmů se zjištěnými skutečnými výdaji dlužníka; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí.

21. Stejně tak nepostačuje, že žalobkyně kontrolovala, zda žalovaná neprochází dostupnými databázemi či insolvenčním rejstříkem. Skutečnost, že žalovaná není např. v úpadku, může být indicií k tomu, že žalovaná bude schopna úvěr splácet, nicméně ani tato skutečnost nepřináší žádná zjištění o tom, jaké jsou reálné výdaje žalované. I když má tedy věřitel využívat veřejně dostupné informace, tyto informace musí porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). V opačném případě se totiž z posuzování úvěruschopnosti stává pouze formální postup vycházející v zásadě ze statistických výdajů.

22. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil uzavřenou smlouvu mezi žalobkyní a žalovanou jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu, jak výslovně stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru; neobstojí proto tvrzení žalobkyně, že smlouvu jako neplatnou hodnotit nelze, neboť byla uzavřena po nabytí účinnosti tohoto zákona. Je-li neplatná smlouva, jsou neplatná i veškerá ujednání o úrocích a poplatcích, jakož i dalších sankcích vyplývajících ze smlouvy, včetně na smlouvu navázaného pojištění, jehož výše byla ve smlouvě o spotřebitelském úvěru rovněž sjednána.

23. Stejně tak neobstojí odkaz žalobkyně na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. -97, na který upozorňovala v doplnění žaloby a podle kterého měl být postup její předchůdkyně dostatečný. Zákon o spotřebitelském úvěru, do něhož se promítají požadavky evropské úpravy o ochraně spotřebitele, totiž vyžaduje, aby věřitel řádné ověření úvěruschopnosti dlužníka skutečně prokázal. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele sankcionuje zákon o spotřebitelském úvěru absolutní neplatností (srov. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). V nyní řešené věci přitom soud považuje za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjem žalované od státu (ostatně, žalobkyně doložila oznámení o přiznání dávek státní sociální podpory). Podstatné však je, že její předchůdkyně se dostatečně nezabývala zejména výdajovou stránkou žalované, k čemuž žalobkyně ani žádné bližší informace neuvedla. Odkaz na uvedený rozsudek se proto míjí s podstatou věci.

24. Žalobkyně však soudu prokázala, že její právní předchůdkyně žalované poskytla finanční prostředky v celkové výši 30 000 Kč, jakož i to, že žalovaná dosud na úvěr uhradila celkem částku 6 400 Kč. Stejně tak žalobkyně prokázala, že na ni její předchůdkyně postoupila pohledávku za žalovanou. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou či mezi žalobkyní a žalovanou není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že poskytnutá jistina představuje bezdůvodné obohacení žalované, neboť předchůdkyně žalobkyně jí plnila bez právního důvodu. Žalobkyně tak má právo na vrácení toho, co žalované plnila její právní předchůdkyně. Rozdíl mezi poskytnutou a uhrazenou částkou činí 23 600 Kč, což je částka, kterou je žalovaná povinna žalobkyni vrátit.

25. Pokud se jedná o úrok z prodlení a s tím související dobu přiměřenou možnostem žalované k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění dluhu. Nicméně § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení obsažené v o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ) a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli úvěru teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Splatnost poskytnuté jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele je tak určena až rozhodnutím soudu a do té doby se spotřebitel s úhradou poskytnuté jistiny do prodlení dostat nemůže.

26. S ohledem na skutečnost, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením sloužícím k ochraně spotřebitele, je to spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. V nyní řešené věci byla však žalovaná pasivní, jednání dne 5. 8. 2026 se nezúčastnila. O této své procesní povinnosti proto nemohla být poučena. Ani ze spisu nevyplynuly skutečnosti svědčící o aktuálních majetkových možnostech žalované. Soud proto určil lhůtu k vrácení poskytnuté jistiny v délce 30 dnů, neboť má za to, že jde o lhůtu dostatečnou pro případné obstarání finančních prostředků a současně jde o lhůtu přiměřenou z hlediska oprávněných zájmů žalobkyně (výrok I.).

27. S ohledem na vše výše uvedené soud ve výroku II. zamítl zbývající část žaloby, tj. vše nad rámec poskytnuté a žalovanou dosud neuhrazené jistiny, včetně požadovaných úroků z neplatné smlouvy, poplatků, jakož i úroků z prodlení (ať už vyjádřených kapitalizovanou částkou či procentní sazbou).

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Při posuzování procesního úspěchu účastníků soud zohledňoval celý předmět řízení, tj. i požadované příslušenství, a to kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ; či ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. ). Žalobkyně požadovala zaplacení celkové částky 69 557,19 Kč, vyhověno jí však bylo jen do částky 23 600 Kč. Úspěch žalobkyně tak činí 33,9 %, přičemž úspěch žalované představuje zamítnutá část žaloby, tj. 66,1 %. V řízení tak byla úspěšnější žalovaná, které vzniklo právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni. S ohledem na skutečnost, že žalovaná byla pasivní (k žalobě se nevyjádřila a jednání se nezúčastnila) a fakticky jí žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.