Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
52 C 271/2026-28
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Katarínou Kuhnovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného AnonymizovánoAnonymizováno AnonymizovánoAnonymizováno,
o zaplacení 15 790 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba v části, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 7 590 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 190 Kč od 28. 10. 2024 do 12. 12. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 3 990 Kč od 13. 12. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8 200 Kč od 13. 12. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba v části, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 7 590 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 190 Kč od 28. 10. 2024 do 12. 12. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 3 990 Kč od 13. 12. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, se zamítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8 200 Kč od 13. 12. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném v žalobě ze dne 17. 3. 2026 domáhala zaplacení částky 15 790 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že uzavřela se žalovaným dne 5. 10. 2024 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě bylo žalovanému poskytnuto na bankovní účet č. č. účtu celkem 9 200 Kč a žalovaný se zavázala tuto částku vrátit do 27. 10. 2024 společně s poplatkem ve výši 2 990 Kč. Žalovaný však na svůj dluh doposud uhradil 1 000 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném žádala v souladu s čl. 2.3 smlouvy částku 2 500 Kč, jakožto náklady vynaložené při vymáhání pohledávky v podobě písemných výzev k úhradě, a částku 3 600 Kč (původně 4 600 Kč poníženou o uvedenou dílčí úhradu ze strany žalovaného) z titulu smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně z částky 9 200 Kč ode dne 28. 10. 2024 do sepisu žaloby dne 13. 3. 2026. Žalovanému byla dne 4. 12. 2025 zaslána právním zástupcem žalobkyně předžalobní upomínka.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) neboť žalobkyně s tímto postupem vyslovila svůj souhlas již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný se k výzvě v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 6. 2026, s doložkou dle § 101 odst. 4 o. s. ř. v soudem určené lhůtě nevyjádřil, přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů.
4. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:
5. Z Exportů ze systému České národní banky ARAD byla soudem zjištěna průměrná úroková sazba spotřebitelského úvěru v říjnu 2024 ve výši 8,53 % ročně a RPSN ve výši 8,85 %.
6. Ze Smlouvy o zápůjčce ze dne 5. 10. 2024 soud zjistil, že předmětem této smlouvy bylo poskytnutí „zápůjčky“ žalovanému ve výši 9 200 Kč, přičemž žalovaný se tuto částku zavázal vrátit nejpozději do 27. 10. 2024 společně s poplatkem 2 990 Kč. RPSN dle smlouvy činila 740 %. Finanční prostředky měly být vyplaceny na bankovní účet označený žalovaným č. č. účtu.
7. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně soud zjistil, že dne 5. 10. 2024 převedla na účet označený žalovaným částku 9 200 Kč.
8. Z Předžalobní výzvy ze dne 4. 12. 2025 a podacího lístku ze dne 4. 12. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl zástupkyní žalobkyně vyzván k úhradě částky 18 435 Kč a nákladů právního zastoupení „do tří dnů“.
9. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých písemných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla žalovanému dne 5. 10. 2024 na jeho žádost a v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši 9 200 Kč. Žalovaný se pak zavázal žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky do 27. 10. 2024 vrátit, a to společně s poplatkem ve výši 2 990 Kč a „RPSN“ ve výši 730 %. V období, kdy byla uzavřena smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, tj. říjen 2024, činila průměrná úroková sazba u úvěru pro spotřebu 8,53 % ročně a RPSN 8,85 %. Žalobkyně zaslala dne 4. 12. 2025 žalovanému předžalobní výzvu se třídenní lhůtou k plnění (jíž je nutno vykládat jako třídenní počítanou ode dne doručení výzvy).
10. Po právní stránce soud věc posoudil dle následujících zákonných ustanovení.
11. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
12. Dle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující se zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Shora popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 5. 10. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému na jeho žádost a v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši 9 200 Kč, a v níž se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem a poplatky vrátit. Zároveň však soud nemohl přehlédnout, že úvěrovaná částka 9 200 Kč byla poskytnuta žalovanému toliko na 22 dní a žalovaný měl po takto krátké době společně s vrácením této částky zaplatit žalobkyni poplatek ve výši 2 990 Kč, tj. fakticky o třetinu více, než kolik mu bylo poskytnuto. Ačkoli se pak účastníci (žalovaný jakožto spotřebitel, viz shora) rozhodli částku 2 990 Kč nazývat „poplatkem“, odpovídá v přepočtu přibližně 44 % úroku p. m., jenž je dle soudu nutno považovat za zcela zjevně excesivní, obzvláště přihlédne-li se k obvyklým (ročním) hodnotám spotřebitelského úroku uvedeným shora. Dále soud znovu opakuje, že úvěr měl být žalovaným vrácen společně s poplatkem do 22 dní, a také z tohoto důvodu (a s ohledem na výši předmětu úvěru) je nutné pohlížet na celkovou vratnou částku jako zcela zjevně neúměrnou částce úvěrované. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o výši poplatku je v rozporu s dobrými mravy (k tomu analogicky srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), a proto je dle § 580 odst. 1 o. z. absolutně neplatné. Jelikož však poplatek za poskytnutí úvěru (tj. de facto smluvní úrok) představuje podstatnou náležitost smlouvy o úvěru, nelze takové ujednání od smlouvy oddělit, a tedy celou smlouvu je třeba hodnotit jako absolutně neplatnou (analogicky srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2021, č. j. 24 Cdo 1611/2021-598, proti němuž byla ústavní stížnost usnesením Ústavního soudu ze dne 4. 1. 2022, sp. zn. III. ÚS 3142/21, odmítnuta). Z tohoto důvodu pak pozbylo smyslu zabývat se také žalobou vzneseným nárokem na smluvní pokutu a na ujednanou náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávek.
15. Dle § 2993 věty prvé o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
16. Vzhledem k výše uvedenému závěru tak byl žalovaný povinen žalobkyni vrátit pouze to, co od ní získal, tj. 9 200 Kč, a dle žalobních tvrzení doposud zaplatil toliko 1 000 Kč, soud mu výrokem II. rozsudku uložil zaplatit žalobkyni výsledný rozdíl 8 200 Kč. Zároveň soud žalovanému uložil zaplatit z této částky též zákonný úrok z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.) s tím, že za počátek prodlení s plněním uvedeného peněžitého dluhu soud považoval den 13. 12. 2025, neboť dne 4. 12. 2025 byla poštovnímu doručovateli předána předžalobní výzva, jež byla dle fikce v § 573 o. z. doručena žalovanému dne 9. 12. 2025, a splatnost dle lhůty k plnění v předžalobní výzvě, tak nastala 12. 12. 2025. Výše úroku z prodlení je pak stanovena dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne 13. 12. 2025 do zaplacení (výrok II.).
17. Ve zbývajícím rozsahu, pro částku 7 590 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 190 Kč od 28. 10. 2024 do 12. 12. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 3 990 Kč od 13. 12. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na absolutní neplatnost uzavřené smlouvy není uplatněný nárok po právu (výrok I.). Částečné zamítnutí pak soud mohl učinit bez nařízení jednání v souladu s § 115a o. s. ř., neboť nedospěl k závěru o nesplnění povinnosti tvrzení nebo neunesení důkazního břemene kterékoli ze stran řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1696/2005, či nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2010, sp. zn. I. ÚS 3271/09).
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému (ve výši 59,06 %, přičemž úroky z prodlení soud pro účely výpočtu kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku) v souvislosti s tímto řízením dosud žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.