Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
56 A 10/2024 - 29.pdf
PDF · 0 B
No categories available
56 A 10/2024 - 29
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph.D. v právní věci
žalobce: J. B. A.,
pobytem X
zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Císařem
sídlem Vyšehradská 415/9, 128 00 Praha 2
proti
žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců
sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, poštovní schránka 155/SO, 140 21 Praha 4
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 6. 2024, č. j. MV-71183-4/SO-2024,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění
I. Vymezení věci
1. Žalobce brojil svojí žalobou proti shora specifikovanému rozhodnutí žalované (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále též „prvostupňový správní orgán“), ze dne 28. 3. 2024, č.j. OAM-12450-69/TP-2016 (dále též „prvostupňové správní rozhodnutí“). Prvostupňovým správním rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k trvalému pobytu podle § 87k odst. 1 písm. g) zákona č. 326/1999 Sb. , o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPC “), pro nepotvrzení důvodů podle § 87h cit. zák.
II. Shrnutí žalobní argumentace
2. Žalobce v žalobě především obecně namítal porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, dále nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, když správní orgán nevycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci, a dále že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád správní řád , ve znění pozdějších přepisů (dále jen „správní řád správní řád “), a také § 68 odst. 3 správního řádu , neboť nebylo řádně odůvodněno. Dále namítal porušení § 2 odstavec 3 a 4 správního řádu , neboť správní orgán řádně nedbal oprávněných zájmů žalobce. Rozhodnutí žalovaného také označil za vnitřně rozporné, protože z rozhodnutí nevyplývá, podle jaké právní úpravy byla věc posuzována. S ohledem na trvání manželství mělo být žádosti žalobce vyhověno. Proto žalobce zpochybnil důvod zamítnutí jeho žádosti podle § 87h ZPC .
3. Správní orgány rozhodovaly nezákonně, protože řízení bylo vedeno po dlouhou dobu, neboť žádost byla podána již v srpnu 2016. Správní orgán měl k vyřízení lhůtu 60 dnů, řízení však vedl necelých 2600 dnů. Za tu dobu může dojít i ke změnám v osobním stavu účastníků řízení. Žalobci v mezidobí skončilo manželství, které trvalo několik let. Rozhodnutí je tak z tohoto pohledu překvapivé a nepřiměřené. Napadené rozhodnutí se formalisticky zaměřilo pouze na aktuální absenci splnění podmínek definice rodinného příslušníka občana EU na straně žalobce.
4. Rozhodnutí je paušální, a tedy v rozporu s § 174a ZPC , kdy správní orgán pominul délku pobytu žalobce na území ČR, jeho integraci na území a manželství (investice žalobce do pobytu v ČR). Posouzení ve vztahu k soukromému a rodinnému života žalobce je nepřezkoumatelné a nepřiměřené. Nebyl zjištěn skutkový stav v rozsahu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, jak to požaduje § 3 správního řádu .
5. Vzhledem k výše uvedenému žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc žalované vrátil k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalované k žalobě
6. Žalovaná setrvala ve vyjádření k žalobě na správnosti dosud učiněných závěrů plně rozvedených ve správních rozhodnutích. Jelikož se uplatněné žalobní námitky nelišily od odvolacích námitek, odkázala žalovaná v podrobnostech na napadené rozhodnutí a spisový materiál. Závěrem shrnula, že napadené rozhodnutí pokládá za zcela přezkoumatelné a souladné s právními předpisy, pročež soudu navrhla, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl.
IV. Posouzení věci krajským soudem
7. Krajský soud v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2000 2Sb., soudní řád správní , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s. s.ř.s. “), bez jednání (účastníci řízení s tímto postupem vyslovili souhlas a krajský soud nepovažoval ústní projednání věci za nezbytné) přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalované, jakož i předcházející prvostupňové správní rozhodnutí, včetně řízení předcházejícího jejich vydání, přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalované (§ 75 odst. 1 , 2 s. ř. s. s. ř. s. ), ověřil také, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a shledal, že žaloba není důvodná.
8. Soud nejprve k věci ověřil ze správního spisu skutková zjištění a průběh správního řízení. Zjistil, že žalobce požádal dne 9. 8. 2016 o vydání povolení k trvalému pobytu dle § 87h odst. 1 ZPC , a to jako „rodinný příslušník občana EU po 5 letech“. Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 18. 4. 2023 žádost zamítlo podle § 87k odst. 1 písm. a) ZPC , protože žalobce byl odsouzen pro spáchání trestných činů rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 14. 2. 2018, č.j. 14 T 10/2017 -1119, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2018, č.j. 11 To 169/2018 -1161, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 5 let (do 14. 6. 2023). Citovaným rozsudkem byl žalobce uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu znásilnění vůči své manželce dle § 21 k § 185 odst. 1 a 2 písm. a) zák. č. 40/2009 Sb. , trestní zákoník trestní zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník trestní zákoník “), zločinem vydírání dle § 175 odst. 1 a 2 písm. c) a e) trestního zákoníku , přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 2 trestního zákoníku a přečinem porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1 a 2 trestního zákoníku . K odvolání žalobce bylo následně rozhodnutí Ministerstva vnitra (ze dne 18. 4. 2023) zrušeno rozhodnutím žalované ze dne 8. 11. 2023 z důvodu nesplnění podmínek uvedených v § 87k odst. 1 písm. a) ZPC , protože ustanovení je zaměřeno na ochranu veřejného pořádku na území do budoucna a předpokládá, že cizinec představuje vzhledem ke svému chování dostatečně závažné nebezpečí pro veřejný pořádek. V rámci nového projednání žádosti žalobce se Ministerstvo vnitra opětovně zabývalo splněním zákonných podmínek pro vydání povolení k trvalému pobytu. Žalobce byl k žádosti povinen doložit náležitosti dle § 87i ZPC (fotografie, cestovní doklad, doklad o zajištění ubytování, doklad o zajištění prostředků a oddací list ke splnění podmínky v § 87h ZPC ). Dále bylo zjištěno, že žalobce uzavřel dne 24. 2. 2010 manželství s paní Z. B. A., roz. S., X, st. přísl. ČR. S platností od 23. 6. 2010 začal žalobce pobývat na území na základě povolení k přechodnému pobytu v souvislosti s uzavřením manželství se státní příslušnicí ČR. Manželka žalobce se pro neshody, fyzické napadání a vyhrožování opakovaně domáhala rozvodu se žalobcem. První z návrhů vzala zpět, poslední návrh podala dne 12. 9. 2016 k Okresnímu soudu Praha – západ, který manželství rozvedl rozsudkem ze dne 28. 6. 2017, č.j. 7 C 91/2016 -53 (v právní moci dne 30. 9. 2017). V období od 21. 9. 2016 do 7. 12. 2017 (15 měsíců) byl žalobce ve vazbě v souvislosti s prověřováním shora uvedené trestné činnosti ze dne 20. a 21. 9. 2016 vedené vůči jeho tehdejší manželce. V souvislosti s návrhem na rozvod manželství vedeným u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 7 C 91/2016 vydalo Ministerstvo vnitra dne 3. 1. 2017 usnesení o přerušení správního řízení o žádosti žalobce o vydání povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana EU, a to až do pravomocného skončení soudního řízení o rozvod manželství. Jelikož žádost žalobce o vydání povolení k trvalému pobytu trpěla vadami, resp. neobsahovala veškeré zákonem stanovené náležitosti, Ministerstvo vnitra dne 1. 12. 2023 žalobce vyzvalo k odstranění vad a splnění podmínky v § 87h odst. 1 ZPC , tj. doložení dokladu, kterým bude prokázáno, že žalobce je rodinným příslušníkem občana EU, a že na území pobývá nepřetržitě po dobu 5 let, popř. po dobu 2 let a nejméně 1 rok je rodinným příslušníkem občana ČR, jenž je zde hlášen k trvalému pobytu. K odstranění vad žádosti byla žalobci stanovena lhůta 8 dnů a pro případ nedoložení těchto dokladů byl žalobce upozorněn na to, že jeho žádost bude zamítnuta. Žalobce požádal dne 12. 12. 2023 o prodloužení lhůty a současně požádal o přerušení řízení. Ministerstvo vnitra určilo další lhůtu k odstranění vad žádosti do 20. 12. 2023. Dne 20. 12. 2023 obdrželo Ministerstvo vnitra sdělení žalobce, že nemůže z objektivních důvodů v tuto chvíli doložit údaje stanovené poslední výzvou, ale vzhledem k podání žádosti v roce 2016 splňuje podmínky pro udělení trvalého pobytu. Ze správního spisu dále vyplynulo, že v letech 2021 a 2022 probíhalo seznamování se s podklady, žalobce opakovaně nahlížel do správního spisu, dále vypověděl právní zastupování a zvolil si nového právního zástupce, a také dokládal zajištění bydlení. Ve správním spise je dále založeno podání vysvětlení bývalé manželky žalobce na Policii ČR ze dne 19. 4. 2016 týkající se fyzického napadení ze strany žalobce, včetně připojených lékařských zpráv, dále sdělení MČ Praha 1, Úřadu městské části, ze dne 16. 6. 2016 o tom, že úřad přijal oznámení od Policie ČR o návrhových přestupcích proti občanskému soužití, kterých se měl dopustit žalobce vůči své tehdejší manželce, dále trestní oznámení manželky žalobce ze dne 13. 6. 2016, a také její podání k Ministerstvu vnitra dne 16. 8. 2016, v němž prohlásila, že manžel je v ČR pouze za účelem získání pobytu, popsala napadání manželem a blokování bydlení v jejím domě. S odkazem na shora citovaný rozvod manželství nebyla následně u žalobce zjištěna žádná vazba na občana EU.
9. Vzhledem k tomu, že žalobce podal žádost o vydání povolení k trvalému pobytu dle § 87h odst. 1 ZPC dne 9. 8. 2016, tj. ještě jakožto rodinný příslušník občana ČR, bylo třeba posoudit, zda stále splňuje podmínku postavení rodinného příslušníka občana EU tak, jak jej vymezuje § 15a ZPC .
10. Pokud jde o zákonem požadované doklady, pak žalobce doložil fotografie, cestovní doklad, doklad o zajištění ubytování a oddací list (§87i odst. 1 ZPC ).
11. ZPC nepřiznává postavení rodinného příslušníka všem osobám, které se považují za rodinu ani všem rodinným příslušníkům, ale pouze těm, které jsou uvedeny v § 15a ZPC . Toto ustanovení bylo do ZPC vloženo novelou na základě implementace Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/38/ES ze dne 29. 4. 2004. Později bylo toto ustanovení také novelizováno.
12. Dle § 15a odst. 1 ZPC se rodinným příslušníkem občana EU pro účely tohoto zákona rozumí jeho a) manžel, b) rodič, jde-li o občana EU mladšího 21 let, o kterého skutečně pečuje, c) potomek mladší 21 let nebo takový potomek manžela občana EU a d) potomek nebo předek anebo potomek nebo předek manžela občana EU, pokud je z důvodu uspokojování svých základních potřeb závislý na výživě nebo jiné nutné péči poskytované občanem EU nebo jeho manželem, nebo byl na této výživě nebo jiné nutné péči závislý bezprostředně před vstupem na území ve státě, jehož je občanem, nebo ve státě, ve kterém měl povolen pobyt.
13. Dle § 15a odst. 2 ZPC se považuje za rodinného příslušníka občana EU též cizinec, který prokáže, že a) je příbuzným občana EU neuvedeným v odstavci 1, pokud 1. ve státě, jehož je občanem, nebo ve státě, ve kterém měl povolen pobyt, žil před vstupem na území s občanem EU ve společné domácnosti, 2. je z důvodu uspokojování svých základních potřeb závislý na výživě nebo jiné nutné péči poskytované občanem EU, nebo byl na této výživě nebo jiné nutné péči závislý bezprostředně před vstupem na území ve státě, jehož je občanem, nebo ve státě, ve kterém měl povolen pobyt, nebo 3. se o sebe z vážných zdravotních důvodů nedokáže sám postarat bez osobní péče občana EU, nebo b) má s občanem EU trvalý partnerský vztah, který není manželstvím, a žije s ním ve společné domácnosti; při posuzování trvalosti partnerského vztahu se zohlední zejména povaha, pevnost a intenzita vztahu.
14. Dle § 87h odst. 1 ZPC Ministerstvo vydá rodinnému příslušníkovi občana EU na jeho žádost povolení k trvalému pobytu po 5 letech jeho nepřetržitého přechodného pobytu na území.
15. Dle § 87h odst. 2 písm. a) ZPC Ministerstvo vydá rodinnému příslušníkovi občana EU podle § 15a odst. 1 nebo 2 na jeho žádost povolení k trvalému pobytu po 2 letech jeho nepřetržitého přechodného pobytu na území, pokud je nejméně 1 rok rodinným příslušníkem státního občana ČR, který je na území přihlášen k trvalému pobytu, nebo rodinným příslušníkem občana jiného členského státu EU, kterému bylo vydáno povolení k trvalému pobytu na území.
16. Úspěch podané žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu závisel na žalobci, jakým způsobem věrohodně doloží splnění zákonných podmínek, především tedy to, že je rodinným příslušníkem občana EU dle § 15a ZPC . Břemeno tvrzení (povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti) a břemeno důkazní (povinnost rozhodné skutečnosti prokázat, resp. navrhnout k tomu důkazy) stíhá v tomto směru žalobce. Žalobci se však nepodařilo prokázat, že je rodinným příslušníkem občana EU ve smyslu § 15a ZPC (neuvedl jinou osobu, než svoji bývalou manželku). Žádné důkazy v tomto směru žalobce nedoložil. K obecnému prokazování splnění podmínek dle § 15a ZPC v každém individuálním případě lze odkázat na rozsudek NSS ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 6 As 95/2013 , dle něhož „žadatel uvádí a dokládá správnímu orgánu v rámci břemene tvrzení a břemene důkazního pouze takové skutečnosti, které sám uzná za vhodné s ohledem na ochranu svého práva na soukromí.“
17. Postavení rodinného příslušníka mohl žalobce původně získat dle § 15a odst. 1 písm. a) ZPC z důvodu, že jeho manželkou byla paní Z. B. A., roz. S., státní příslušník České republiky. Jejich manželství bylo uzavřeno dne 24. 2. 2010 dle doloženého oddacího listu. S platností od 23. 6. 2010 začal žalobce pobývat na území na základě povolení k přechodnému pobytu v souvislosti s uzavřením manželství s občankou ČR. Rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 28. 6. 2017, č.j. 7 C 91/2016 -53 (v právní moci dne 30. 9. 2017), bylo toto manželství rozvedeno. Žalobce tak v průběhu vedeného řízení o jeho žádosti přestal splňovat postavení rodinného příslušníka občana EU ve smyslu § 15a odst. 1 písm. a) ZPC . Výzvou ze dne 1. 12. 2023 byl žalobce vyzván k odstranění vad žádosti, tj. aby doložil, že je rodinným příslušníkem občana EU ve smyslu § 15a ZPC . V reakci na výzvu uvedl, že z objektivních důvodů nemůže doložit požadované údaje. V průběhu řízení neuvedl žádnou jinou osobu, která by byla občanem EU, vyjma bývalé manželky. Neprokázal tedy, že je rodinným příslušníkem občana EU ve smyslu § 15a ZPC .
18. Soud ve shodě s žalovanou dospěl k závěru, že na žalobce nelze nahlížet jako na rodinného příslušníka občana EU ve smyslu § 15a ZPC , pročež nebyly v řízení splněny podmínky pro vydání povolení k trvalému pobytu na území ČR dle § 87h odst. 1 písm. a) ZPC . Dle § 87k odst. 1 písm. g) ZPC ministerstvo zamítne žádost o povolení k trvalému pobytu, pokud nejsou v řízení potvrzeny důvody podle § 87g nebo § 87h ZPC . Vzhledem k tomu, že splnění těchto podmínek (důvodů) nebylo v řízení prokázáno (potvrzeno), Ministerstvo vnitra v této věci zcela po právu zamítlo žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu.
19. Ve shodě se závěry správních orgánů má soud za to, že v posuzované věci byl rozhodující skutkový a právní stav v době vydání rozhodnutí. Rozhodování správního orgánu podle skutkového stavu v době vydání rozhodnutí o žádosti žalobce o vydání povolení k trvalému pobytu vyplývá z povahy správního řízení, které mělo směřovat k vydání konstitutivního správního rozhodnutí. Tento závěr podporuje také judikatura NSS, konkrétně jeho rozsudek ze dne 7. 4. 2011, č.j. 1 as 24/2011-79, z něhož vyplývá právní věta: „Pro rozhodování správního orgánu v prvním stupni je rozhodující skutkový a právní stav v době vydání rozhodnutí, nikoliv v době zahájení řízení (srov. § 96 odst. 2 , § 90 odst. 4 nebo § 82 odst. 4 správního řádu z roku 2004).“ Skutkový a právní stav v odvolacím řízení před žalovanou v této věci byl totožný se stavem, za kterého rozhodoval prvostupňový správní orgán, tj. k odvolání nebyly doloženy žádné nové důkazy.
20. Je třeba také upozornit na to, že správní řízení za účelem udělení povolení k trvalému pobytu je zahajováno na základě žádosti žalobce a nikoliv z moci úřední. Je proto především na žadateli, aby správnímu orgánu předložil doklady, resp. důkazy o tom, že splňuje zákonem stanovené podmínky pro udělení tohoto typu povolení nebo důkazy, které mohou mít vliv na vydání rozhodnutí. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí NSS ze dne 4. 11. 2009, č.j. 2 As 17/2009 -60. Zásada materiální pravdy stanoví povinnost správnímu orgánu při jeho postupu ve věci zjistit přesně a úplně skutečný stav věci. Dle § 52 správního řádu jsou účastníci řízení povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Zároveň jsou povinni poskytovat při opatřování dokladů správnímu orgánu veškerou potřebnou součinnost.
21. Řízení o povolení k trvalému pobytu je tedy správním řízením zahajovaným na žádost účastníka řízení ve smyslu § 44 a násl. správního řádu a je tedy ovládáno zásadou dispoziční. Podstatou této zásady je svěření iniciativy do rukou účastníka řízení, který má povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy k prokázání svých tvrzení, pokud chce být s žádostí úspěšný. V zájmu kladného vyřízení žádosti měl tedy žalobce prokázat, že má postavení rodinného příslušníka občana EU, což se mu nepodařilo prokázat. Shora uvedené závěry podporuje rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2015, č.j. 9 Azs 12/2015 -38, z něhož vyplývá, že „Řízení zahajovaná na návrh, tedy i řízení o žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu, nejsou ovládána zásadou vyšetřovací a koncentrace řízení je v nich namístě. Je zejména v zájmu žadatele, aby shromáždil a správnímu orgánu předložil všechny potřebné podklady. Pokud tak stěžovatel neučinil, je současná situace důsledkem pouze jeho nečinnosti; správní orgány při zjišťování skutkového stavu nepochybily, neboť musely vycházet z podkladů, které měly k dispozici.“
22. Pokud žalobce zcela v rozporu se shora provedeným výkladem uvádí, že se správní orgány neměly zaměřit jen na jeho aktuální absenci postavení rodinného příslušníka občana EU, nýbrž měly zohlednit, že jeho manželství trvalo déle než 3 roky, a proto měl být nadále považován za rodinného příslušníka občana EU, pak není zřejmé, z čeho takový závěr žalobce dovodil. Takový postup neodpovídá shora citované právní úpravě ani soudní judikatuře.
23. Žalobce dále napadal délku správního řízení od podání žádosti v srpnu 2016, v důsledku čehož měla být podle něj vydána nezákonná správní rozhodnutí. Soud přisvědčil žalobci v tom, že správní řízení o jeho žádosti trvalo delší dobu, nicméně vydané správní rozhodnutí neshledal z těchto důvodů nezákonným. Ačkoliv žalobce podal žádost o vydání povolení k trvalému pobytu v srpnu 2016, již v tu dobu nežil společně se svou manželkou. Podle jejího tvrzení (viz úřední záznam o podání vysvětlení na Polici ČR ze dne 12. 9. 2016) žalobce bydlel v jejich společném bydlišti v J. u Prahy v posledních 6,5 letech velice málo, neboť dost často pobýval ve své vlasti v T. Společné soužití bylo značně problematické minimálně od prosince 2015, neboť žalobce manželku fyzicky napadal, což bylo řešeno asi 10x policií. Dne 12. 9. 2016 byl žalobce policií vykázán ze společného obydlí s ohroženou osobou (manželkou), jakož i z bezprostředního okolí, na dobu 10 dnů. Již v době podání žádosti o povolení trvalého pobytu připravovala manželka žalobce se svým právním zástupcem podání návrhu na rozvod manželství k soudu. V něm popisovala, že minimálně od konce roku 2012 měli opakované neshody, které se stupňovaly a vyústily až v její slovní a fyzické napadání žalobcem. Byla nucena opustit vlastní dům. Události opakovaně řešila také police. Konstatovala, že manželství je hluboce a trvale rozvráceno, od konce roku 2015 spolu nežijí, a že žalobce potřebuje prodloužit pobyt v České republice, tak tomuto cíli podřizuje vše. Návrh na rozvod manželství podala k soudu dne 12. 9. 2016 a manželství bylo rozvedeno rozsudkem soudu ze dne 28. 6. 2017 (v právní moci dne 30. 9. 2017). Ministerstvo vnitra se o návrhu na rozvod manželství dozvědělo, a proto správní řízení o žádosti žalobce přerušilo usnesením ze dne 3. 1. 2017 až do doby pravomocného ukončení řízení o rozvod manželství. Vzhledem k trestnímu stíhání se žalobce nacházel ve vazbě v období od 21. 9. 2016 do 7. 12. 2017, tedy téměř 15 měsíců v průběhu řízení o jeho žádosti o trvalý pobyt. Trestní stíhání žalobce za 4 trestné činy vedené vůči bývalé manželce vyústilo v odsouzení žalobce rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 14. 2. 2018 ve spojení s usnesením KS v Praze ze dne 14. 6. 2018 k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl za současného vyslovení dohledu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Dne 23. 5. 2021 bylo správnímu orgánu oznámeno ukončení právního zastupování advokátem. Převzetí právního zastupování žalobce novým advokátem bylo správnímu orgánu oznámeno dne 1. 2. 2022. Žalobce byl vyrozuměn o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádřit se k nim ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu výzvou ze dne 21. 5. 2021, 27. 5. 2021 a 30. 9. 2022. Vzhledem k omluvě byla žalobci tato výzva opakovaně odeslána dne 15. 12. 2022. Dne 16. 9. 2021 a 16. 1. 2023 obdržel prvostupňový správní orgán doklady o zajištění ubytování žalobce. Proti prvnímu rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 18. 4. 2023 podal žalobce správní žalobu, která byla Krajským soudem v Brně dne 17. 7. 2023 odmítnuta pro nevyčerpání řádných opravných prostředků ve správním řízení. Věc postoupil soud žalované k vyřízení. Dne 8. 11. 2023 rozhodla žalovaná tak, že předchozí prvostupňové rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 18. 4. 2023 zrušila a věc mu vrátila k novému projednání. Dne 1. 12. 2023 zaslalo Ministerstvo vnitra žalobci výzvu k odstranění vad žádosti, přesněji k předložení dokladu, že je rodinným příslušníkem občana EU, a že na území pobývá nepřetržitě po dobu 5 let, popř. 2 let. Žalobce požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad žádosti a současně o přerušení řízení po tuto dobu. Ministerstvo vnitra určilo další lhůtu k odstranění vad žádosti do 20. 12. 2023. Dne 20. 12. 2023 obdrželo sdělení žalobce, že v tuto chvíli nemůže z objektivních důvodů doložit údaje určené předmětnou výzvou. Ministerstvo vnitra znovu ve věci zamítavě rozhodlo dne 28. 3. 2024 a žalovaná posoudila odvolání žalobce dne 11. 6. 2024 tak, že jej zamítla a potvrdila prvostupňové správní rozhodnutí.
24. Z výše uvedeného výkladu vyplývá, že ačkoliv správní řízení o žádosti žalobce bylo vedeno poměrně po dlouho dobu, nedošlo k nezákonnému postupu vůči žalobci. Vyřízení žádosti bylo po celou dobu komplikováno okolnostmi na straně žalobce (neshody s bývalou manželkou, fyzické útoky, vykázání ze společného obydlí a blízkého prostředí, rozvod manželství, vazební stíhání a odsouzení žalobce, nedoložení zákonem požadovaných dokladů ani na výzvu správního orgánu). Soud zde neshledal bezdůvodné průtahy. Sám žalobce nijak nepomohl rychlejšímu průběhu správního řízení. Jde o řízení zahájené na jeho žádost, proto zde nejsou ani dobře myslitelné jeho případné obstrukční návrhy. Proti délce vedeného správního řízení se mohl žalobce domáhat opatření proti nečinnosti podle § 80 a násl. správního řízení. S odkazem na soudní judikaturu soud také uvádí, že lhůta pro vydání rozhodnutí je lhůtou pořádkovou, její prodloužení nezpůsobuje automaticky nezákonnost rozhodnutí.
25. Právo na pobyt na území ČR je zaručeno Ústavo u ČR a Listinou základních práv a svobo d pouze občanům ČR. Cizinec nemá toto právo na pobyt na území ČR. Nejvyšší formou pobytového oprávnění na území ČR, které může cizinec získat, je trvalý pobyt. Za tím účelem však musí splnit všechny zákonem stanovené podmínky.
26. Dále žalobce namítal nepřiměřenost správního rozhodnutí, kdy ve vztahu k soukromému a rodinnému životu žalobce ve smyslu § 174a ZPC nedošlo k řádnému posouzení, resp. posouzení bylo jen paušální. Tomu soud nepřisvědčil.
27. Dle § 174a ZPC při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí. Podle § 174a odst. 3 ZPC posuzuje správní orgán přiměřenost dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona pouze v případech, kdy to tento zákon výslovně stanoví.
28. Žalobce také uváděl, že správní orgány nezjišťovaly skutečný stav, postupovaly paušálně, a že jejich postup neodpovídal principům dobré správy a rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Většinou uplatnil obecné námitky, konkrétně zmínil jen to, že správní orgán pominul délku pobytu, manželství a integraci na území ČR. Jak již bylo shora uvedeno, s touto argumentací se soud neztotožnil a poukazuje na to, že bylo především na žalobci, aby namítal konkrétní zásah a poskytl správním orgánům veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí (srov. § 174a in fine ZPC ).
29. Zde soud odkazuje, ve shodě s žalovaným, na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 1. 2020, č.j. 30 A 185/2018 -44, v němž soud m.j. uvedl, že „V případě, kdy zákon výslovně neukládá povinnost zabývat se posouzením přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce (srov. § 174a odst. 3 ZPC ), je správní orgán povinen v určitých případech přiměřenost dopadů rozhodnutí posuzovat. Takový postup vyplývá z článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která má aplikační přednost před zákonem. Z uvedeného článku 8 vyplývá, že správní orgán je povinen se přiměřeností dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života zabývat i tehdy, když to zákon výslovně neukládá. K tomu, aby takový případ nastal, je však nutné, aby účastník řízení uváděl konkrétní skutečnosti, které vybočují z běžného obecného rámce a standardní situace. Tyto tvrzené skutečnosti je účastník řízení rovněž povinen náležitě doložit.“
30. S odkazem na rozsudek NSS ze dne 28. 11. 2008, č.j. 5 Azs 46/2008 -71, je „zásahem do soukromého a rodinného života, který si cizinec na území vytvořil, v souvislosti s článkem 8 Úmluvy, zpravidla pouze dlouhodobý zákaz pobytu, který by právě svou délkou mohl dosáhnout intenzity nepřiměřeného zásahu ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Výjimkou by pak mohl být pouze případ, kdyby nepřiměřeným zásahem do osobní či rodinné vazby byla již pouhá nutnost vycestování.“
31. V posuzované věci bylo prvostupňovým správním rozhodnutím hodnoceno, že žalobce dobrovolně přicestoval na území ČR v roce 2010, domovský stát opustil již jako dospělý (ve 33 letech) a lze tak říci, že vazby k zemi původu má trvalejšího charakteru než v České republice. Tyto vazby nemohly být zpřetrhány pobytem v ČR. Délka pobytu na území, na kterou žalobce poukazoval, není jediným ukazatelem případné nepřiměřenosti rozhodnutí. Ze svědecké výpovědi bývalé manželky žalobce vyplynulo, že žalobce pobýval po dobu 1 roku (v letech 2014-2015) v Tuniské republice, kde pracoval. Bývalá manželka žalobce požádala o rozvod manželství pro jeho nefunkčnost již v roce 2012. Tento návrh sice vzala zpět, ale později jej podala znovu. Z Cizineckého informačního systému vyplynulo, že žalobce nemá na území ČR žádného rodinného příslušníka, je rozvedený a bezdětný. Na území ČR nevlastní nemovitost, která by vyžadovala jeho osobní starost. Bydlí v pronajatých bytech. Rodný jazyk používal většinu svého života, i na území ČR se svou bývalou manželkou, lze tak předpokládat že jej stále ovládá na vysoké úrovni a není možno hovořit o jazykové bariéře způsobené dlouhodobým pobytem mimo vlast. Žalobce je v produktivním věku, v případě jeho návratu do T. r. by jeho věk neměl být omezujícím kritériem pro získání zaměstnání nebo podnikání, a to za podmínek shodných s ostatními občany T. r. Žalobce nikdy netvrdil jakékoliv zdravotní obtíže, které by představovaly překážku v běžném životě a možnosti získat zaměstnání nebo by nějak vylučovaly návrat žalobce do vlasti.
32. Podle krajského soudu prvostupňový správní orgán dostatečně zhodnotil délku pobytu žalobce na území ČR, včetně vazeb na toto území, popř. vazeb na jeho domovské území v T. r., a to na podkladě dostupných informací. Pokud žalobce v doplnění odvolání namítal, že nebyl zjišťován skutečný stav věci a sociální či profesní vazby žalobce na území ČR, pak pokud takové vazby má, měl správním orgánům poskytnout součinnost a tyto vazby upřesnit a prokázat. Místo toho ve svém vyjádření ze dne 20. 12. 2023 pouze uvedl, že rozhodnutí bylo nepřiměřené s ohledem na dobu jeho pobytu v ČR a veškerým duševním i materiálním investicím, které do svého pobytu v ČR vynaložil. Jednalo se o obecné a nekonkrétní vyjádření, ke kterému se správní orgán těžko mohl vyjádřit cíleně. Konkrétní sociální či profesní vazby a duševní i materiální investice žalobce ani nenaznačil. Důkazy k prokázání jejich existence nenavrhoval. Do současné problematické pobytové situace se dostal žalobce vlastní vinou, když ztratil postavení rodinného příslušníka občana EU.
33. Správní orgány z procesní opatrnosti posuzovaly v dané věci přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce, nedospěly však na základě posuzovaných skutečností k závěru o nepřiměřenosti dopadů předmětného rozhodnutí do života žalobce. Žalobce nesplnil zákonné podmínky pro vydání povolení k trvalému pobytu dle § 87h ZPC . V případě rozhodování o vydání povolení k trvalému pobytu zákon výslovně nestanoví (§ 87k odst. 1 písm g) ZPC ), že má být posuzována přiměřenost dopadů rozhodnutí. Prvostupňový správní orgán však k tomuto hodnocení přistoupil. Žalobce ale v řízení nepředestřel žádné konkrétní skutečnosti ani důkazy nasvědčující případné nepřiměřenosti vydaného rozhodnutí. V případě zamítnutí žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu (z titulu ztráty postavení rodinného příslušníka občana EU) žalobce nebyl povinen z území vycestovat. Na území pobýval na základě povolení k přechodnému pobytu. Při splnění jiných podmínek pobytu, má dále možnost požádat o povolení k trvalému pobytu z jiného důvodu.
34. Soud přisvědčil správnosti postupu správních orgánů, který byl souladný s právními předpisy i judikaturou soudů. Přijaté závěry správní orgány přesvědčivě odůvodnily, přitom vycházely ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Napadené rozhodnutí není vnitřně rozporné ani nepřezkoumatelné. Nedošlo k tvrzeným procesním pochybením, které by zakládaly porušení práva žalobce na řádný proces. Žalobci nebylo upřeno právo na seznámení se se správním spisem, resp. vyjádření se k němu a k věci, včetně možnosti navrhovat důkazy a dokládat splnění podmínek pro vyhovění žádosti. Nedošlo k porušení § 2 odst. 3 a 4 správního řádu a rozhodnutí nebyla vydána v rozporu s § 3 ani § 68 odst. 3 správního řádu . Žalobce uvedené námitky uplatnil pouze v obecné formě, soud se proto mohl vyjádřit k těmto námitkám také pouze v obecné rovině.
V. Závěr a náklady řízení
35. Soud tedy ze shora uvedených důvodů žalobu zamítl jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. s.ř.s.
36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl na základě § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Žalobce ve věci úspěch neměl, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, které by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení příslušelo právo na náhradu nákladů řízení, náklady řízení nad rámec její běžné administrativní činnosti nevznikly, a proto jí jejich náhrada nebyla přiznána.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 31. července 2026
JUDr. Kateřina Mrázová, Ph.D. v. r.
samosoudkyně