Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 56/2026-22
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Radomírem Cábem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 57 731 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 57 731 Kč s kapitalizovaným úrokem 3 090 a s úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 54 750 Kč za dobu od 7. 3. 2025 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 57 731 Kč s kapitalizovaným úrokem 3 090 a s úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 54 750 Kč za dobu od 7. 3. 2025 do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 14. 4. 2026 domáhala se žalobkyně na žalovaném celkem zaplacení částky 57 731 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 18. 8. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru Anonymizováno č. hodnota (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě se žalovanému zavázala poskytnout „… úvěr/úvěrový limit …“ a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Svou pohledávku žalobkyně považuje za splatnou ke dni 6. 3. 2025 a žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 60 821 Kč sestávající z jistiny 54 750 Kč, smluvních poplatků 2 600 Kč, pojistného 381 Kč a smluvního úroku 3 090 Kč s tím, že žalobkyně touto žalobou neuplatňuje všechny nároky plynoucí jí ze Smlouvy. Dále uvedla, že před uzavřením Smlouvy důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě „… informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru …“, načež citovala z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, č.j 33 Cdo 1819/2023, aniž by uvedla, jak se podle ní mají závěry zde uvedené vztahovat na tento konkrétní případ. Žalovanému zaslala dne 18. 2. 2026 předžalobní výzvu. Při jednání dne 6. 8. 2026 na své žalobě setrvala.
2. Žalovaný se k žalobě do dnešního dne nevyjádřil, ač fikce jejího doručení na adrese evidované v CEO jako adresa jeho trvalého pobytu nastala již dne 27. 6. 2026. Společně se žalobou bylo žalovanému doručeno i předvolání k jednání dne 6. 8. 2026, k němuž se bez omluvy nedostavil.
3. Soud proto věc projednal a rozhodl bez účasti žalovaného.
4. Při rozhodování věci soud vycházel z následujících důkazů předložených žalobkyní, z nichž zjistil:
- z výzvy k úhradě dluhu ze dne 18. 2. 2026 (CEPR) ve spojení s potvrzením o podání ze dne 19. 2. 2026 (CEPR), že žalobkyně žalovaného s odkazem na Smlouvu vyzvala k úhradě částky 60 821 Kč se smluvní pokutou 0,1 % p.d., nebylo však prokázáno, že by tato výzva byla žalovanému skutečně doručena.
- z dopisu z 24. 2. 2025 (CEPR) soud mohl zjistit pouze tolik, že žalobkyně vyhotovila přípis, jímž žalovanému sdělila, že odstoupila od Smlouvy. Nebylo však prokázáno, že by tento přípis byl žalovanému zaslán, tím méně že by byl skutečně doručen.
5. Oproti tomu z dalších žalobkyní předložených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro posouzení věci. Pokud se týká listiny označené jako „zpracování osobních údajů“ (CEPR), listiny označené jako „formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru Anonymizováno“ (CEPR), listiny označené jako „pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr“, listiny označené jako „Všeobecné pojistné podmínky č. hodnota – Anonymizováno“ a listiny označené jako „sazebník pro smlouvy o spotřebitelském úvěru“, tyto listiny nebyly žalovaným podepsány a nebylo ani tvrzeno, natož prokázáno, že by s nimi byl žalovaný seznámen. Pokud se pak týká listiny označené jako „smlouva o spotřebitelském úvěru“ (CEPR), tato listina nebyla žalovaným podepsána, když z pouhého údaje „podepsal kódem Anonymizováno“ soud bez bližších skutkových tvrzení a důkazních návrhů tuto skutečnost vskutku nemohl mít za prokázanou, a nebylo tedy prokázáno, že by právní jednání se zde zachyceným obsahem žalobkyně a žalovaný dne 16. 8. 2020 (či kdykoli jindy) skutečně učinili.
6. Soud rovněž nemohl přehlédnout, že žalobkyně nepředložila naprosto žádné důkazy k prokázání svého (zcela obecného) tvrzení, že před údajným uzavřením Smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalovaného.
7. Přes výzvy a poučení soudu podle ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 občanského soudního řádu při jednání dne 6. 8. 2026 nebyly odstraněny nedostatky skutkových tvrzení a důkazních návrhů stran toho, že žalobkyně před údajným uzavřením Smlouvy řádně prošetřovala úvěruschopnost žalovaného, že s ním Smlouvu (právě s obsahem, který předložila) uzavřela, že mu částku úvěru poskytla a že mu doručila předžalobní výzvu, ač byl přítomný zástupce žalobkyně řádně poučen, že v takovém případě bude mít soud tyto skutečnosti za nedotvrzené, resp. neprokázané.
8. Závěr o skutkovém stavu, který soud z žaloby a výše uvedených listin mohl učinit, je následující:
a) nebylo prokázáno (zcela obecné) tvrzení žalobkyně, že by před údajným uzavřením Smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalovaného.
b) nebylo prokázáno, že by žalobkyně s žalovaným dne 18. 8. 2020, či kdykoli jindy, uzavřela Smlouvu.
c) nebylo ani tvrzeno, natož prokázáno, že by na základě údajné Smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla částku úvěru 80 000 Kč (uvedenou ve Smlouvě).
d) bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému dne 19. 2. 2026 zaslala předžalobní výzvu ze dne 18. 2. 2026, avšak nebylo prokázáno, že by tato předžalobní výzva byla žalovanému skutečně doručena, tudíž nebylo možno ani vycházet z domněnky dojití třetího pracovního dne po odeslání dle ustanovení § 573 občanského zákoníku (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 2403/19, který v bodě 8 dovodil, že „Jestliže stěžovatelka podpůrně argumentuje ustanovením § 573 obč. zák., který zakotvuje domněnku dojití zásilky, je k tomu třeba uvést, že tato vyvratitelná domněnka platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla. Nejedná se tedy o domněnku dojití písemnosti, která nebyla adresátovi prokazatelně doručena, ale byla prokazatelně odeslána (viz zákonná dikce "došlá zásilka").“).
9. Podle ust. § 101 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako o.s.ř.) K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.
10. Podle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako o. z.) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době tvrzeného uzavření Smlouvy (dále jako ZSÚ) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ust. § 86 odst. 1 ZSÚ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. S přihlédnutím k závěru o skutkovém stavu, jak je popsán výše, kdy nebylo prokázáno ani tvrzení žalobkyně o prošetřování úvěruschopnosti žalovaného před údajným uzavřením Smlouvy, ani samotné její uzavření, a v neposlední řadě ani poskytnutí částky 80 000 Kč jako úvěru, soud nemohl žalobě ani zčásti vyhovět. Nebyla prokázána existence smluvního vztahu ze Smlouvy mezi žalobkyní a žalobcem, a i pokud by prokázána byla, byl by ji (Smlouvu) soud musel mít za neplatnou podle § 87 odst. 1 ZSÚ (přičemž dle konstantní soudní judikatury by se jednalo o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o.z., nikoli toliko o neplatnost relativní). Nepřipadalo pak do úvahy ani provést vypořádání podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení podle cit. ust. § 2991 o.z., resp. § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ, protože nebylo prokázáno ani to, že úvěr ve výši 80 000 Kč byl žalovanému skutečně poskytnut. Soudu za této situace nezbylo než žalobu zcela zamítnout, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
13. Soud k tomu dále podotýká, že pokud zástupce žalobkyně při jednání dne 6. 8. 2026 namítal, že pokud soud jeho žalobu považoval za neúplnou či vadnou, měl žalobkyni vyzvat podle § 43 o.s.ř., o takový případ se zde nejedná. Žaloba neobsahovala vady, k jejichž odstranění nebo doplnění by soud musel žalobkyni vyzývat podle § 43 o.s.ř., ale pouze bylo třeba doplnit některá tvrzení a zejména označit důkazy k prokázání rozhodných tvrzení, když z těch, které žalobkyně ve své žalobě označila, soud nemohl mít relevantní skutková tvrzení žalobkyně za prokázané (jak je uvedeno výše). V takovém případě soud nepostupuje podle § 43 o.s.ř., jak se žalobkyně nesprávně domnívala, ale podle § 118a o.s.ř., což soud při jednání dne 6. 8. 2026 učinil.
14. Pokud pak zástupce žalobkyně při jednání dne 6. 8. 2026 žádal o prodloužení lhůty k doplnění tvrzení a označení důkazů o deset dnů, toto prodloužení by si vyžádalo odročení jednání. Soud však nemohl přehlédnout, že v daném případě se zjevně jednalo o formulářovou žalobu, která je použita ve vysokém počtu případů u různých soudů v České republice. Pro žalobkyni proto nemohlo být překvapivé, že je soudem podle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. vyzývána k doplnění tvrzení a označení důkazů právě v rozsahu, je soud při jednání dne 6. 8. 2026 učinil. Je její věcí, pokud na to nebyla vůbec připravena, resp. pokud příslušné listiny nepředala svému právnímu zástupci ještě před samotným jednáním. Důležitý důvod, pro který by soud mohl jednání odročit (§119 odst. 1 o.s.ř.), v tomto nebylo možno shledat.
15. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že z procesního hlediska zcela úspěšnému žalované vzniklo právo na náhradu nákladů v plné výši. Protože však soudě podle obsahu spisu žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, soud právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Ostravě ve dvojím vyhotovení.