Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
10 A 7/2025 - 35.pdf
PDF · 0 B
No categories available
10 A 7/2025 - 35
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové, soudce JUDr. Jaromíra Klepše a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci
žalobkyně: ARRIVA vlaky s. r. o., IČ: 28955196
se sídlem Křižíkova 148/34, 186 00 Praha 8
proti
žalovanému: Ministerstvo dopravy, IČ: 66003008
se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.11.2024, č. j. MD-1545/2024-130/3
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět sporu
1. Žalobkyně (dále též „ARRIVA“) se podanou žalobou domáhá přezkumu a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19.11.2024, č. j. MD-1545/2024-130/3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl její odvolání proti rozhodnutí Drážní inspekce (dále též „prvostupňový orgán“) ze dne 06.12.2023, č. j. 484/2023/DI-19 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“ nebo „rozhodnutí Drážní inspekce“) a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
2. Žalobkyně byla prvostupňovým rozhodnutím shledána vinnou z přestupku podle
§ 51 odst. 1 písm. z) zákona č. 266/1994 Sb. , o drahách, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o drahách “), kterého se dopustila tím, že v rozporu s § 53d odst. 2 zákona o drahách neumožnila inspektorům Drážní inspekce výkon jejich oprávnění bez zbytečného odkladu (výrok I. prvostupňového rozhodnutí). Výrokem II. rozhodnutí Drážní inspekce byla žalobkyni za výše uvedený přestupek uložena pokuta ve výši 25 000 Kč. Výrokem III. prvostupňového rozhodnutí byla žalobkyni uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč.
II. Napadené rozhodnutí a podstatná část správního spisu
3. Napadené rozhodnutí v úvodu shrnuje dosavadní vývoj.
4. Drážní inspekce dne 12. října 2022 vydala pod č. j. 6-3517/2022/DI-1 informaci o zahájení šetření příčin a okolností vzniku mimořádné události, která měla spočívat v tom, že dne 11.10.2022 došlo cca v 14:50 hod., na dráže železniční, kategorie regionální, mezi dopravnou D3 Střítež nad Bečvou a železniční stanicí Valašské Meziříčí, na železničním přejezdu P7414 v km 3 779, ke střetnutí vlaku OS 14342 s nákladním automobilem (dále „mimořádná událost“ nebo „nehoda“). Provozovatelem vlaku, jehož se nehoda týkala, je žalobkyně.
5. Dne 13.03.2023 zaslal prvostupňový orgán v souladu s § 53e odst. 1 zákona o drahách žalobkyni návrh příslušné závěrečné zprávy o výsledcích šetření mimořádné události.
6. ARRIVA se k návrhu vyjádřila dne 29.03.2023. Ve vyjádření mimo jiné požadovala odstranění některých pasáží, které se týkaly výdejního stojanu pitné vody v nástupním prostoru vozu
KŘV-A948.202.7 (dále „vagón“). Závěrečná zpráva se totiž mimo jiné zabývala okrajově i nedostatečným upevněním stojanu pitné vody v nástupním prostoru vagónu, když v průběhu nehody došlo k jeho uvolnění a k následnému nekontrolovatelnému pohybu v prostoru nástupního prostoru. Zjistilo se, že stojan nebyl řádně upevněn – namísto požadovaných šesti vrutů byl stojan ukotven pouze třemi vruty, navíc absentoval popruh sloužící k upevnění podobných zařízení. Zpráva konstatovala, že tento stav způsobil ohrožení bezpečnosti osob.
7. Drážní inspekce si v návaznosti na výše uvedené přípisem ze dne 30.03.2023,
č. j. 6-3517/2022/DI-101, vyžádala od společnosti ARRIVA „veškeré dokumenty vztahující se k analýze rizik a identifikaci případného nebezpečí souvisejícího s umístěním a upevněním výdejního stojanu pitné vody v nástupním prostoru koncového řídícího vozu A CZ-ARR 95 54 5 948 202-7, jež provedl dopravce před montáží výdejního stojanu do daného drážního vozidla a jeho následným používáním při provozování drážní dopravy. V případě, že předmětná analýza rizik a identifikace případného nebezpečí nebyla provedena, potom žádáme o informaci – sdělení důvodu neprovedení analýzy, resp. identifikace případného nebezpečí.“, a to nejpozději v termínu do 14. 4. 2023“ (dále „požadované informace“ či „požadovaná součinnost“).
8. Žalobkyně odmítla požadované informace poskytnout s odůvodněním, že umístění a upevnění výdejního stojanu pitné vody nemá s příčinou mimořádné události spočívající ve střetu vlaku s nákladním automobilem žádnou souvislost. Prvostupňový orgán svou výzvu dvakrát zopakoval, ovšem ani v jednom z případů mu žalobkyně nevyhověla.
9. Drážní inspekce proto zahájila řízení o přestupku podle § 51 odst. 1 písm. z) zákona o drahách , které vyústilo ve vydání prvostupňového rozhodnutí. Proti němu podala žalobkyně odvolání ze dne 19.12.2023, o němž rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, že jej zamítl a rozhodnutí Drážní inspekce potvrdil.
10. K námitce žalobkyně spočívající v konstatování, že příčinou mimořádné události je střetnutí osobního vlaku s nákladním automobilem, nikoli upevnění výdejního stojanu pitné vody, a tím pádem s odkazem na § 53d odst. 1 zákona o drahách prvostupňový orgán nebyl oprávněn předmětné informace požadovat, neboť postrádají souvislost s příčinou mimořádné události, žalovaný odkazuje na § 49 odst. 1 zákona o drahách , který definuje pojem mimořádné události. Žalovaný shrnuje, že pro zahrnutí uvolnění a pohybu stojanu pitné vody do definice mimořádné události není rozhodné, zda jeho upevnění bylo dostatečné či nikoli, nýbrž rozhodná je skutečnost, zda k uvolnění tohoto stojanu došlo v souvislosti s provozováním drážní dopravy nebo pohybem drážního vozidla a současně ohrozilo bezpečnost osob.
11. K námitce ohledně výkladu § 53d odst. 1 písm. i) zákona o drahách v souvislosti se zajišťováním dalších důkazů pro šetření mimořádných událostí žalovaný uvádí, že pro zahrnutí předmětných dokumentů pod toho ustanovení postačuje, pokud se daná skutečnost dostatečně kvalifikovaným způsobem dotýká předmětné mimořádné události. Pojem „šetření“ je třeba vykládat eurokonformně. Uvolnění stojanu na vodu spadá do definice skutkového děje mimořádné události, které je nutno předcházet mimo jiné shromažďováním a vyhodnocováním informací, takže je lze považovat za důvodně způsobilé objasnit příčinu uvolnění, resp. následného pohybu. Nelze totiž předem zcela vyloučit, že by k uvolnění stojanu a k jeho následnému pohybu ani po střetu drážního vozidla se silničním vozidlem nemuselo dojít, pokud by byl stojan na vodu ukotven schváleným způsobem. Žalovaný tak shrnuje, že uvolnění, resp. následný pohyb stojanu, představuje žádost o informace týkající se příčin vzniku mimořádné události. K takovému zahrnutí postačuje, kromě souvislosti s provozem drážní dopravy, skutečnost, že byla ohrožena bezpečnost osob.
12. Žalovaný v napadeném rozhodnutí tvrdí, že v návaznosti na výše uvedené nepostupoval ultra vires, jak namítá žalobkyně, neboť předmětné informace představují sdělení, které se kvalifikovaným způsobem týkají příčin uvolnění a pohybu stojanu, tedy příčin skutkového děje mimořádné události. Požadavek byl vznesen za tím účelem, aby došlo k vyhodnocení informací, proč k uvolnění a následnému pohybu došlo a aby mu mohlo být do budoucna předejito, tj. správní orgány postupovaly v souladu s § 53d odst. 1 písm. i) zákona o drahách interpretovaným článkem 3 odst. 14 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2016/798 o bezpečnosti železnic (dále „směrnice o bezpečnosti“).
13. Námitka žalobkyně, že se Drážní inspekce vůči ní dovolává přímého účinku směrnice, je taktéž nedůvodná, neboť zde jde pouze o eurokonformní výklad § 53d odst. 1 písm. i) zákona o drahách , opřený též o důvodovou zprávu zákona, který ostatně představuje implementaci této směrnice. Rovněž nesouhlasí s námitkou ohledně obsahu závěrečné zprávy – ten je určen prováděcím nařízením Komise č. 2020/572, jehož požadavky na obsah byly v závěrečné zprávě reflektovány.
14. K námitce žalobkyně spočívající v tom, že šetření stran uvolněného stojanu na vodu představuje pouhé subjektivní domněnky vyšetřovatele, žalovaný shrnuje, že uvolnění výdejního stojanu představuje součást skutkového děje mimořádné události spočívající ve srážce nákladního automobilu s osobním vlakem. Uvolnění stojanu a jeho následný pohyb současně ohrozily bezpečnost osob, a proto je nutné takovému uvolnění a pohybu do budoucna předejít. Aby bylo takovému ohrožení do budoucna zabráněno, bylo nutné mimo jiné zjistit, zda uvolnění a pohyb stojanu způsobil samotný střet sám osobě nebo v součinnosti s upevněním odchylným oproti schválenému stavu. Jinak řečeno, zda by případně k uvolnění a následnému pohybu došlo po střetu nákladního vozidla s drážním vozidlem, i kdyby stojan byl upevněn schváleným způsobem.
III. Žaloba a vyjádření žalovaného
15. Žalobkyně se v žalobě ze dne 17.01.2025 domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a stručně shrnuje průběh správního řízení.
16. Následně se vyjadřuje k nezákonnosti prvostupňového rozhodnutí. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že předmětem sporu je výklad ustanovení § 53d odst. 2 zákona o drahách . Upozorňuje, že příčinou mimořádné události byl střet vlaku s nákladním vozidlem, mimořádná událost nespočívala v existenci nebo způsobu upevnění výdejního stojanu pitné vody. V souvislost s tím poukazuje na výklad návětí § 53d odst. 1 zákona o drahách , dle něhož šetření Drážní inspekce musí souviset přímo s šetřením příčin mimořádné události. To stejné tedy platí pro písm. i) citovaného ustanovení zákona o drahách . Žalobkyně tak uvádí, že zajišťování důkazů správním orgánem a přístup k dalším informacím týkajícím se nehody není neomezený, ale je možný pouze tehdy, pokud se týká šetření příčin mimořádné události. V této souvislosti odkazuje na čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d, dle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, kterým zákon stanoví.
17. Pokud žalovaný a prvostupňový orgán odkazují na směrnici Evropské unie, žalobkyně upozorňuje, že dovolávat přímého účinku směrnic je možné pouze ze strany občana vůči státu, nikoli opačným směrem.
18. Prováděcí nařízení Komise č. 2020/572 sice upravuje obsah závěrečné zprávy, z náležitostí obsahu ovšem nelze dovozovat pravomoc správního orgánu vyžadovat po třetích subjektech informace nutné pro obsah samotný.
19. Žalobkyně dále namítá, že žalovaný podřadil uvolnění a pohyb do definice mimořádné události a o tuto argumentaci se snaží opřít veškerá svá tvrzení. Je to však správní orgán, kdo prokazuje vinu z přestupku, žalobkyně nemusí prokazovat svoji nevinu. Tzn. není úkolem žalobkyně prokazovat, že uvolněním stojanu s pitnou vodou nedošlo k ohrožení bezpečnosti osob, ale je povinností orgánů veřejné moci prokázat, že k tomu došlo. Podle § 49 odst. 1 písm. b) musí navíc dojít k jevu dokončenému, nikoli k potenciálnímu, tedy že by bývalo mohlo dojít k ohrožení nebo narušení bezpečnosti osob, pokud by tam byla bývala nějaká osoba stála. Při přijetí výkladu žalovaného by mimořádnou událostí mohlo být cokoliv, co se stane na palubě železničního vozidla, např. náhlé zavření dveří, pád zavazadla apod.
20. I pokud by žalobkyně připustila, že uvolnění stojanu je mimořádnou událostí ve smyslu
§ 49 odst. 1 zákona o drahách , nejednalo se o vážnou nehodu podle § 49 odst. 2 téhož zákona, přitom však Drážní inspekci zákon ukládá šetřit toliko vážné nehody (srov. § 53b odst. 1 zákona o drahách ) a jiné mimořádné události může šetřit jen, je-li to vhodné s ohledem na jejich závažnost, opakovanost, souslednost atd. V tomto smyslu napadené rozhodnutí neuvádí nic o tom, z jakého zákonného důvodu by měla Drážní inspekce přistoupit k šetření, ostatně o tom mlčí i sám prvostupňový orgán. Z ničeho navíc nelze zjistit, že by Drážní inspekce zahájila také šetření uvolněného stojanu pitné vody jakožto mimořádné události. Ani výroková část rozhodnutí o přestupku nijak nezohledňuje skutečnost, že by uvolnění stojanu pitné vody mělo být samostatnou mimořádnou událostí.
21. Žalobkyně shrnuje, že uvolnění stojanu pitné vody nepovažuje za mimořádnou událost, a to jak z důvodu nenaplnění zákonné definice, tak z důvodu neprokázání naplnění skutkových znaků ze strany správních orgánů, když nedošlo k ohrožení bezpečnosti osob.
22. Žalovaný ve vyjádření ze dne 03.03.2025, č. j. MD-1545/2024-130/7 setrvává na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout, vyjadřuje se též k žalobním bodům.
IV. Posouzení žaloby soudem
23. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, a jedná se o žalobu přípustnou, splňující všechny formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal na základě skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí a v mezích uplatněných žalobních bodů [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s. “)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. O věci rozhodl soud bez jednání, jelikož souhlas s takovým postupem byl presumován (§ 51 odst. 1 věta druhá s. ř. s. s. ř. s. ). Jednání soud nenařizoval ani z důvodu dokazování, neboť všechny pro rozhodnutí významné listin y jsou součástí správního spisu, kterým se dokazování neprovádí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008 -117, publ. pod č. 2383/2011 Sb. NSS).
24. Žaloba není důvodná.
25. Soud se nejprve zabýval z úřední povinnosti otázkou, zda po vydání napadeného rozhodnutí nedošlo k takové změně relevantní právní úpravy, která by byla pro žalobce příznivější (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2016, č. j. 5 As 104/2013 –46). V předmětné věci došlo k takovému závěru nedospěl. Znění relevantních ustanovení zákona o drahách zůstalo v rozhodném období beze změny.
26. Soud dále konstatuje, že nedošlo ani k zániku odpovědnosti žalobce uplynutím promlčecí doby podle § 30 až § 32 zákona o odpovědnosti za přestupky, k čemuž by rovněž musel přihlédnout z úřední povinnosti (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2005, č. j. 3 As 57/2004 –39, a ze dne 16. 4. 2010, č. j. 7 As 11/2010 –134).
27. Soud se při přezkumu napadeného rozhodnutí řídil především následující úpravou.
28. Podle § 51 odst. 1 písm. z) zákona o drahách právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 53d odst. 2 neumožní inspektorům Drážní inspekce výkon jejich oprávnění bez zbytečného odkladu.
29. Podle § 53d odst. 2 zákona o drahách každý je povinen umožnit inspektorům Drážní inspekce výkon jejich oprávnění bez zbytečného odkladu.
30. Podle § 49 odst. 1 písm. b) zákona o drahách mimořádnou událostí je nehoda nebo incident, ke kterým došlo v souvislosti s provozováním drážní dopravy nebo pohybem drážního vozidla na dráze nebo v obvodu dráhy a které ohrozily nebo narušily bezpečnost osob.
31. Podle § 49 odst. 2 zákona o drahách nehodou je událost, jejímž následkem je smrt, újma na zdraví nebo jiná újma. Vážnou nehodou je nehoda způsobená srážkou nebo vykolejením drážních vozidel, jejímž následkem je smrt, újma na zdraví alespoň 5 osob nebo škoda na drážním vozidle, dráze nebo životním prostředí ve výši nejméně 2 000 000 EUR, nebo jiná nehoda s obdobnými následky. Incidentem je jiná událost podle odstavce 1 než nehoda.
32. Podle § 49 odst. 3 písm. d) zákona o drahách provozovatel dráhy a dopravce jsou povinni zjišťovat příčiny a okolnosti vzniku mimořádných událostí v drážní dopravě v případech stanovených prováděcím právním předpisem a činit opatření k jejich předcházení.
33. Podle § 53b odst. 1 zákona o drahách drážní inspekce šetří příčiny a okolnosti vzniku vážných nehod na dráze železniční, vyjma speciální dráhy. Příčiny a okolnosti vzniku jiných mimořádných událostí na dráhách může Drážní inspekce šetřit, je-li to vhodné s ohledem na jejich závažnost, opakovanost, souslednost, jejich dopady na bezpečné provozování dráhy nebo drážní dopravy nebo požadavky provozovatele dráhy, dopravce, Drážního úřadu nebo orgánu jiného členského státu.
34. Podle § 53d odst. 1 písm. i) zákona o drahách při šetření příčin mimořádných událostí jsou inspektoři Drážní inspekce oprávněni zajišťovat další důkazy pro šetření a vyžadovat přístup k veškerým dalším informacím týkajícím se nehody nebo incidentu.
35. Podle § 53e odst. 1 Drážní inspekce bez zbytečného odkladu po dokončení šetření, nejpozději do 12 měsíců ode dne, kdy k mimořádné události došlo, zpracuje závěrečnou zprávu o výsledcích šetření a po odstranění osobních údajů ji zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. Je-li to s ohledem na předcházení mimořádným událostem vhodné, obsahuje závěrečná zpráva rovněž bezpečnostní doporučení určené Drážnímu úřadu, Agentuře Evropské unie pro železnice, jinému správnímu orgánu nebo příslušnému orgánu jiného členského státu.
36. V právě projednávané věci je sporné především to, zda Drážní inspekce jakožto prvostupňový orgán byla oprávněna po žalobkyni požadovat informace týkající se analýzy rizik v souvislosti s umístěním výdejního stojanu pitné vody, resp. nebyla-li tato provedena, informace o důvodech jejího neprovedení.
37. Soud úvodem shrnuje, že mezi stranami je nesporné, že stojan pitné vody se v předmětném vagonu v době mimořádné události nacházel. Spor se nevede ani o ukotvení stojanu, když žalobkyně upevnila předmětný stojan pitné vody odchylným způsobem oproti schválenému stavu. Konečně předmětem sporu není ani skutečnost ohledně uvolnění stojanu a jeho samovolného pohybu v nástupním prostoru vagonu osobního vlaku, načež k zastavení došlo až následkem nárazu do jedné ze sedaček. Sporná je skutečnost, zda žalovaný mohl po žalobkyni požadovat informace v souvislosti s nesprávným ukotvením stojanu v rámci šetření mimořádné události, která spočívala ve srážce nákladního vozidla s osobním vlakem, jehož příčinou bylo porušení předpisů ze strany řidiče nákladního vozu – viz závěrečná zpráva Drážní inspekce ze dne 07.06.2023, č. j. 6-3517/2022/DI (dále „závěrečná zpráva“).
38. Městský soud v Praze nejprve považuje za vhodné konstatovat, že klíčové námitky, které žalobkyně vznáší proti napadenému rozhodnutí, se ve velké míře shodují s námitkami vyjádřenými v odvolacím řízení. Žalovaný se s nimi v napadeném rozhodnutí řádně vypořádal. Žalobkyně v podané žalobě u řady námitek nepolemizuje se závěry žalovaného, pouze setrvává na již vyřčené argumentaci. Správní soud ovšem přezkoumává především rozhodnutí a postup žalovaného správního orgánu, žalobkyně je proto povinna uvést konkrétní argumentaci zpochybňující závěry vyslovené v napadeném rozhodnutí správního orgánu, nikoli opakovat námitky vznesené ve správním řízení (srov. např. rozsudky ze dne 15. 2. 2017, č.j. 1 Azs 249/2016–38, odst. 12, nebo ze dne 29. 1. 2015, č.j. 8 Afs 25/2012 –351, odst. 140.)
39. Městský soud je přitom toho názoru, že žalobkyni se v napadeném rozhodnutí dostalo dostatečné a srozumitelné odpovědi na většinu jejích námitek. Vzhledem k tomu, že není smyslem soudního přezkumu stále dokola podrobně opakovat již jednou vyřčené a pouze tak žalobkyni poskytnout „jinou“ či „lepší“ odpověď na její námitky, městský soud v předmětném rozsahu odkáže na odůvodnění napadeného rozhodnutí, které považuje za řádné a věcně správné, ztotožňuje se s ním a bere jej za své. K námitkám, které se netýkají polemiky s žalovaným, se proto městský soud vyjádří pouze obecně (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č.j. 8 Afs 75/2005 -130 publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS, či rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2007, č.j. 4 As 11/2006 -86, ze dne 29. 5. 2013, č.j. 2 Afs 37/2012 -47.)
40. Soud úvodem vyvrací námitku, v níž žalobkyně dovozuje, že žalovaný posuzuje situaci s uvolněným výdejním stojanem na vodu za samostatnou mimořádnou událost podle § 49 zákona o drahách . Na tuto konstrukci jsou poté navázány další žalobní námitky žalobkyně, zejm. body 17 an. žaloby. Pro posouzení věci není rozhodné, zda uvolnění stojanu samo o sobě představovalo samostatnou mimořádnou událost podle § 49 zákona o drahách . Předmětem šetření byla vážná nehoda spočívající ve střetu vlaku s nákladním automobilem. Uvolnění stojanu při této nehodě představovalo součást jejího průběhu a následků. Informace o tom, zda k jeho uvolnění přispěl způsob upevnění, se proto věcně týkaly šetřené nehody ve smyslu § 53d odst. 1 písm. i) zákona o drahách
41. Jak z prvostupňového, tak z napadeného rozhodnutí totiž vyplývá, že uvolnění stojanu na vodu je šetřeno v rámci mimořádné události, která spočívá v nárazu osobního vlaku do nákladního vozidla. Uvolnění a následný nekontrolovatelný pohyb stojanu po ploše nástupního prostoru vagonu je šetřeno jakožto součást skutkového děje této mimořádné události. Žalovaný na několika místech napadeného rozhodnutí přehledně a srozumitelně vysvětluje patřičné souvislosti. Soud považuje za srozumitelné tvrzení žalovaného o tom, že bylo nutno prověřit, zda by k uvolnění došlo i v případě, kdy by byl stojan řádně ukotven. Žalobkyně ostatně odchylné ukotvení nevyvrací, ve vyjádření ze dne 29.03.2023 jej potvrzuje. V podrobnostech o ukotvení a o následném ději po uvolnění stojanu soud odkazuje na závěrečnou zprávu, především na str. 16, 31 a 32). Uvolnění stojanu tak představovalo dílčí skutečnost, kterou bylo třeba objasnit a popř. do budoucna formulovat doporučení, jejichž účelem by bylo podobným situacím předcházet.
42. Žalobkyně tak v podstatné části žalobní argumentace směšuje příčinu mimořádné události spočívající v železniční nehodě, která byla skutečně předmětem šetření Drážní inspekce, s příčinou uvolnění předmětného stojanu jakožto součástí skutkového děje této mimořádné události. Druhá z nich je ovšem pouhým dílkem skládačky, který bylo třeba objasnit. Drážní inspekce v rámci šetření železniční nehody považovala za relevantní zjistit, co bylo příčinou uvolnění a pohybu stojanu. Tato skutečnost nestojí jako samostatná mimořádná událost, nýbrž představuje součást jiné mimořádné události jakožto relevantní skutečnost, která se v jejím rámci odehrála. Není pravdou, že Drážní inspekce musí své vyšetřování směřovat pouze co do zjištění bezprostřední příčiny právě šetřené mimořádné události. Naopak, zákon o drahách jí dává v
§ 53d odst. 1 písm. i) poměrně širokou diskreční pravomoc k tomu, aby mohly být zjištěny možné relevantní souvislosti. Tento výklad je v podobných případech smysluplný. Přeprava osob ve vlakové dopravě patří k oblastem, kde je bezpečnost cestujících primárním cílem. Přesto pravidelně dochází k nehodám, a to z různých příčin. Cílem sepisu a zveřejnění závěrečné zprávy o takové události je mimo jiné podle § 53e odst. 1 zákona o drahách formulovat doporučení za účelem zvýšení bezpečnosti železničního provozu.
43. Cílem postupu žalovaného, který požadoval informace o analýze rizik související s ukotvením výdejního stojanu na vodu, tak nebylo usvědčit žalobkyni z protiprávního jednání, jak se v bodech 17-19 žaloby mylně domnívá. V této souvislosti lze odkázat i na bod X. napadeného rozhodnutí, konkrétně jeho tři poslední odstavce, v nichž dochází ke korekci příliš příkré formulace Drážní inspekce v závěrečné zprávě, která kategoricky tvrdí porušení právních předpisů ze strany žalobkyně. Z kontextu celého rozhodnutí, jakož i z textu citované části napadeného rozhodnutí, tak není pochyb o účelu požadovaných informací. V tomto řízení žalobkyni nebylo vytýkáno, že by porušila své povinnosti tím, že ukotvila stojan na vodu odchylně od pravidel. Vytýkána je jí pouze absence součinnosti vůči Drážní inspekci, čímž ohrozila veřejný zájem na řádném prošetření a vyvození důsledků z mimořádných událostí nastalých v rámci provozu na železnici.
44. Výše uvedené dokládá i odborná literatura, která vymezuje roli Drážní inspekce při vyšetřování mimořádných události. „Drážní inspekce pak v souladu s prvním odstavcem zjišťuje toliko příčiny a okolnosti vzniku mimořádné události, nezabývá se odpovědností za přestupek nebo trestný čin. Tato skutečnost odpovídá požadavku obsaženému v čl. 20 odst. 4 směrnice (EU) 2016/798. Jakkoliv to může znít překvapivě, úkolem Drážní inspekce je toliko nezávislé zjištění důvodů vzniku mimořádné události a zpracování detailní zprávy o této mimořádné události (srov. § 53e). Následný postih je pak ponechán jiným orgánům (soudy, Policie ČR, Drážní úřad apod.), stejně jako rozhodnutí o případné náhradě škody (soudy v civilním soudnictví nebo adhezní řízení v rámci trestního řízení), jakkoliv je součástí zprávy Drážní inspekce obvykle údaj o výši škody, která v důsledku mimořádné události vznikla. Zpráva Drážní inspekce bude mít v těchto řízeních povahu důkazu.“ (LOJDA, J. Zákon o dráhách: Komentář. Wolters Kluwer. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X. ). Výjimkou je potom právě přestupek podle § 51 odst. 1 písm. z), k jehož projednání je Drážní inspekce [§ 52a odst. 1 písm. a)].
45. Jedním z cílů, ostatně i povinností vyšetřovacího postupu Drážní inspekce, je předcházet nebezpečným situacím v budoucnu. Za tímto účelem bylo dle soudu nepochybně žádoucí, aby došlo k objasnění toho, zda by k uvolnění nedostatečně ukotveného stojanu na vodu došlo i bez nehody a z těchto závěrů poté případně formulovat doporučení k předejití podobným nebezpečím. Nekontrolovatelný pohyb několik desítek kil těžkého břemene v prostoru, kde se s vysokou pravděpodobností mohou pohybovat lidé, jelikož jde o osobní vlak určený k přepravě osob, představuje zcela jistě potenciální nebezpečí. Je ve veřejném zájmu takové nebezpečí pojmenovat, objasnit a případně formulovat doporučení k jeho předcházení. V tomto případě je dost dobře možné, že k uvolnění došlo právě v důsledku nárazu, a proto tato skutečnost představuje součást skutkového děje mimořádné události, jež byla žalobkyně oprávněna objasnit. Žalobkyně však neposkytla potřebnou součinnost a k řádnému prošetření této skutkové větve případu tak nemohlo dojít. V návaznosti na to jsou pak liché i námitky žalobkyně v bodech 20 an. žaloby, neboť jsou vystavěny na shodné konstrukci, že uvolnění výdejního stojanu na vodu je považováno za samostatnou mimořádnou událost.
46. Soud shrnuje, že rozhodující není, zda stojan byl prvotní příčinou střetu s nákladním vozidlem. Žádost Drážní inspekce mířila na podklady k jeho uvolnění při této nehodě, šlo tedy o informaci věcně spjatou s průběhem a následky právě šetřené nehody. Oprávnění podle
§ 53d odst. 1 písm. i) zákona o drahách je formulováno široce a § 53d odst. 2 zakládá povinnost výkon tohoto oprávnění bez zbytečného odkladu umožnit. Zákon ostatně staví šetření i na preventivním účelu a možnosti bezpečnostních doporučení (§ 53b a § 53e ). Střet vlaku s vozidlem byl šetřenou mimořádnou událostí. Uvolnění stojanu při něm a možné spolupůsobení jeho odchylného upevnění mají k této nehodě dostatečně kvalifikovaný vztah. Přirovnání žalobkyně k vraždě cestujícího a dalším hypotetickým analogiím proto kulhá: vražda by nebyla projevem ani následkem drážní nehody, kdežto pohyb stojanu jím byl. Proto není relevantní ani námitka žalobkyně na porušení čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d. Zákon o drahách dává Drážní inspekci dostatečný podklad a mantinely k jeho činnosti, přičemž soud uzavírá, že se z nich při šetření nevychýlil (srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22.01.2026, č. j. 11 A 107/2025 -47, body 33-38 a body 51-34).
47. Tento závěr podporuje též příloha prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/572. Její část
4 písm. b) bod 4 výslovně předpokládá zohlednění faktorů nebo následků vyplývajících z údržby nebo úpravy kolejových vozidel či technických zařízení. Část 5 písm. c) a část 6 přílohy počítají s doplňujícími bezpečnostními zjištěními a doporučeními i tehdy, nesouvisejí-li přímo s příčinou nebo přispěním k události. Nařízení nezakládá oprávnění Drážní inspekce samo o sobě – to plyne z § 53d odst. 1 písm. i) zákona o drahách . Potvrzuje však, že požadované informace měly k šetřené nehodě dostatečně konkrétní vztah.
48. K námitce ohledně nemožnosti dovolávat se přímého účinku evropské směrnice soud pro stručnost odkazuje na bod VIII. napadeného rozhodnutí, jakož i na str. 11-13 prvostupňového rozhodnutí, v nichž se žalobkyni dostalo dostatečné odpovědi. Soud souhlasí s výkladem žalovaného, že v tomto případě jde pouze o eurokonformní výklad § 53d odst. 1 písm. i) zákona o drahách , když předmětné ustanovení drážního zákona představuje přímou transpozici zmíněné směrnice. Prvostupňové rozhodnutí tuto úvahu dokládá i odkazy na důvodovou zprávu k zákonu, zde tedy o nepřípustném vynucování přímého účinku ze strany orgánu veřejné moci směrem k adresátovi práva nelze hovořit.
49. Stejně soud odkazuje na napadené rozhodnutí v souvislosti se žalobní námitkou formovanou v bodě 16. žaloby, spočívající v tezi žalobkyně, že z obsahu závěrečné zprávy, který je určen prováděcím nařízením Komise č. 2020/572, nelze dovozovat pravomoc správního orgánu vyžadovat po třetích subjektech informace nutné pro její obsah. Žalobkyně svůj případ analogicky přirovnává k usnesení o zahájení trestního stíhání, kdy, přestože trestní řád stanoví jeho základní náležitosti, neznamená to, že by orgány činné v trestním řízení mohly činit cokoliv, aby těmto povinnostem dostály. S touto námitkou se žalovaný vypořádal v bodě IX. napadeného rozhodnutí. Soud se s předestřenou argumentací shoduje a dodává, že prvostupňový orgán postupoval v souladu se zákonným zmocněním podle § 53d odst. 1 písm. i) zákona o drahách . Naznačuje-li snad žalobkyně, že v jednání prvostupňového orgánu spatřuje prvky libovůle, lze odkázat na odůvodnění tohoto rozsudku. Drážní inspekce, hájící veřejný zájem na řádném prošetření mimořádných událostí, požadovala předmětné informace, neboť uvolnění stojanu bylo nepochybně součástí skutkového děje spočívajícím primárně ve střetu osobního vlaku s nákladním automobilem. V takovém případě poskytuje zákon o drahách dostatečný prostor k řádnému prošetření všech souvislostí, které mohly s popsaným dějem souviset.
50. Soud tak shrnuje, že postup správních orgánů při šetření mimořádné události byl oprávněný. V řízení bylo řádně prokázáno a žalovaným i prvostupňovým orgánem doloženo, že uvolnění výdejního stojanu na vodu nepředstavovalo samostatnou mimořádnou událost, jak se mylně domnívá žalobkyně, nýbrž tvořilo součást skutkového děje mimořádné události spočívající ve srážce osobního vlaku ve s nákladním automobilem. V řízení tak nešlo o prokázání viny či neviny žalobkyně stran nedostatků montáže zařízení na vodu. Cílem bylo především prošetřit veškeré souvislosti mimořádné události a v návaznosti na toto šetření případně formulovat doporučení k tomu, aby k nežádoucím jevům v přepravním prostoru osobních vlaků nedocházelo. Drážní inspekce byla oprávněna informace požadovat podle zmocnění v zákoně o drahách . Žalobkyně tím, že neposkytla náležitou součinnost, porušila svou povinnost stanovenou v § 53d odst. 2 zákona o drahách .
51. Soud k tomu dodává, že Drážní inspekce navíc prokázala ve vztahu k žalobkyni vstřícný postoj, když poskytnutí požadovaných informací několikrát urgovala a své pohnutky žalobkyni, s odkazem na příslušné právní normy, detailně vysvětlila, byť to nebylo její povinností (viz II. urgence vyžádání informací pro šetření mimořádné události ze dne 11.05.2023, č. j. 6-3517/2022/DI-106).
Nelze bagatelizovat skutečnost, že během mimořádné události došlo k nekontrolovatelnému pohybu břemene o nezanedbatelné váze a rozměrech, o to víc v případě, kdy toto břemeno nebylo ukotveno vyhovujícím způsobem. K nežádoucímu následku v podobě zranění osob v přepravním prostoru nedošlo jen náhodou. Tato událost tak nepochybně souvisí se skutkovým dějem mimořádné události a Drážní inspekce disponovala oprávněním a zároveň byla povinna ji prošetřit. Žalobkyně v některých bodech žaloby správnímu orgánu paradoxně vyčítá nedostatečné zjištění skutkového stavu (např. bod 21), pomíjí však, že absence potřebných zjištění je způsobena z velké míry jejím přičiněním. Žalobkyně tím, že neposkytla potřebnou součinnost, prošetření přinejmenším ztížila, neboť neumožnila inspektorům Drážní inspekce výkon jejich oprávnění bez zbytečného odkladu, a proto se dopustila přestupku podle § 51 odst. 1 písm. z) zákona o drahách .
V. Závěr a náklady řízení
52. Žalobkyně se domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo potvrzeno její uznání vinnou z přestupku za neposkytnutí požadované součinnosti Drážní inspekci. Spor se týkal toho, zda Drážní inspekce mohla při šetření srážky vlaku s nákladním automobilem požadovat podklady k umístění a upevnění stojanu na pitnou vodu, který se při nehodě uvolnil a pohyboval se interiérem vozu.
53. Soud dospěl k závěru, že požadované informace měly dostatečnou věcnou souvislost s šetřenou nehodou. Drážní inspekce proto byla podle § 53d odst. 1 písm. i) zákona o drahách oprávněna je vyžádat a žalobkyně měla podle § 53d odst. 2 téhož zákona umožnit výkon tohoto oprávnění bez zbytečného odkladu. Není rozhodné, že stojan nebyl prvotní příčinou střetu; jeho uvolnění bylo součástí průběhu a následků šetřené nehody a mohlo být významné pro prevenci obdobných bezpečnostních rizik. Napadené rozhodnutí proto soud shledal zákonným. Žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s.
54. O nákladech řízení soud rozhodl výroky II. a III. podle § 60 odst. 1 věta první s. ř. s. s. ř. s. , dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. S ohledem na to, že žalobce ve věci úspěšný nebyl, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, kterému by jakožto úspěšnému účastníku řízení náležela náhrada nákladů řízení, soud tuto náhradu nepřiznal, neboť mu nad rámec běžné úřední činnosti žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 29. září 2026
JUDr. Ing. Viera Horčicová v. r.
předsedkyně senátu
11
Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š.