Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

56 A 3/2026 - 78

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph.D. v právní věci

žalobce: N. A., X

státní příslušnost K. r.

pobytem v ČR: X

zastoupený advokátem Mgr Pavlem Čižinským

sídlem Varšavská 714/38, 120 00 Praha 2

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky

sídlem PoS Zastávka u Brna, Havířská 514, 664 84 Zastávka u Brna

v řízení o žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu žalovaného, spočívajícím v nevydání průkazu žadatele o mezinárodní ochranu v zákonné lhůtě v rámci řízení o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany podané dne 24. 2. 2026,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a žalobní argumentace

1. Žalobou ze dne 7. 3. 2026, doručenou téhož dne Krajskému soudu v Brně, se žalobce domáhal ochrany před nečinností žalovaného. Následně, po připuštění změny žaloby, se domáhal ochrany proti nezákonnému zásahu žalovaného, spočívajícím v nevydání průkazu žadatele o mezinárodní ochranu v zákonné lhůtě dle a 2 , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a to v rámci řízení o jeho opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany podané dne 24. 2. 2026.

2. Dne 24. 2. 2026 žalobce podal k žalovanému opakovanou (druhou) žádost o mezinárodní ochranu a téhož dne se dostavil do přijímacího střediska v Z. u B. Druhá žádost byla odůvodněna tím, že stále nebyl přemístěn do Portugalska a v mezidobí již uplynula šestiměsíční lhůta dle článku 29 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále též „nařízení Dublin III“), pročež podle něj Portugalsko přestalo být příslušným státem k vyřízení jeho azylové žádosti a příslušným státem se stala ČR. Tuto druhou žádost žalobce o mezinárodní ochranu však odmítl žalovaný začít vyřizovat, nevystavil žalobci průkaz žadatele o mezinárodní ochranu a nevyzval ho k opětovnému poskytnutí údajů k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Dne 5. 3. 2026, č. j. OAM-238/ZA-ZA11-D07-2026, rozhodl žalovaný o opakované žádosti žalobce tak, že se správní řízení o ní zastavuje dle (jestliže opakovaná žádost byla podána po dni nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo skončeno předchozí řízení ve věci mezinárodní ochrany, a před přemístěním z území podle přímo použitelného předpisu EU).

3. Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2026, č. j. OAM-238/ZA-ZA11-D07-2026, podal žalobce ke Krajskému soudu v Brně správní žalobu, která byla zamítnuta jako nedůvodná rozsudkem ze dne 11. 6. 2026, č. j. -70.

4. Žalobce napadl postup žalovaného ve věci jeho opakované žádosti o mezinárodní ochranu také nyní posuzovanou žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, neboť se domníval, že žalovaný byl povinen vést na základě této žádosti nové řízení a měl mu vystavit průkaz žadatele o mezinárodní ochranu. Žalobu na nezákonný zásah žalobce odůvodnil tak, že z judikatury vyplývá, že neprovedení registrace žadatele o mezinárodní ochranu, popřípadě nevystavení průkazu žadatele o mezinárodní ochranu představuje nezákonný zásah do práv žadatele o mezinárodní ochranu. Proto se domníval, že nevystavení průkazu žadatele o mezinárodní ochranu v jeho případě ve lhůtě vyplývající z může představovat rovněž nezákonný zásah. Soudu proto navrhl, aby deklaroval nezákonnost zásahu žalovaného spočívajícího v tom, že žalobci nevydal průkaz žadatele o udělení mezinárodní ochrany ve lhůtě uvedené v a 2 , a to v řízení o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany podané dne 24. 2. 2026.

II. Vyjádření žalovaného k žalobě

5. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce setrval v Přijímacím středisku Z. u B. v období od 24. 2. 2026 do 3. 3. 2026. Zařízení na propustku opustil v době od 3. 3. 2026 do 12. 3. 2026. Hlášený pobyt na privátní adrese byl u žalobce evidován od 5. 3. 2026. Od samého počátku řízení si byl žalovaný vědom toho, že bude nezbytné v případě opakované žádosti žalobce vydat usnesení podle . Nebylo tedy na místě ani plánovat realizaci úkonu poskytnutí údajů k podané žádosti, s nímž spojuje počátek běhu třídenní lhůty k vydání průkazu žadatele o mezinárodní ochranu. Státem příslušným k posouzení žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu je Portugalsko a nikoliv ČR. Právě z tohoto důvodu bylo předchozí řízení o žalobcově první žádosti o mezinárodní ochranu zastaveno. Z obsahu stávající žalobní argumentace nevyplynulo, zda byl žalobce zkrácen na svých právech z důvodu nevystavení mu průkazu žadatele o mezinárodní ochranu, přičemž řízení trvalo pouhých 9 dnů. K naplnění podmínek uvedených v , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), v této věci nedošlo, přičemž žalovaný se nezákonného zásahu nedopustil.

III. Posouzení věci krajským soudem

6. Soud postupoval v souladu s bez nařízení jednání (účastníky řízení vysloven s tímto postupem souhlas) a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době tvrzeného zásahu ( věta za středníkem ). V mezích žalobních bodů ( ) se soud zabýval tím, zda lze na základě zjištěného skutkového stavu dospět k závěru o nezákonnosti tvrzeného zásahu žalovaného, přičemž shledal, že žaloba není důvodná.

7. V souvislosti s posuzovanou žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správních orgánů soud dále poukazuje na judikaturu správních soudů, konkrétně na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16.12.2008, č.j. -247, podle kterého je posouzení, zda úkon správního orgánu může být pojmově nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením, otázkou důvodnosti žaloby (součástí rozhodnutí ve věci samé), nikoliv otázkou existence podmínek řízení ve smyslu

8. Podle se může každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. V tomto typu žaloby musí tedy žalobce vymezit to, v čem spatřuje nezákonný zásah, jakož i správní orgán, který jej provedl ( ). Účinky podané žaloby pak nastupují pouze ve vztahu k tvrzenému nezákonnému zásahu, který žalobce v žalobě označil.

9. Žalobce byl k podání žaloby legitimován, žalovaného řádně v žalobě označil a žalobu podal včas, tj. ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy se dozvěděl o nezákonném zásahu ve smyslu V daném případě podal druhou žádost o mezinárodní ochranu u správního orgánu dne 24. 2. 2026 (zahájeno správní řízení), přičemž dne 7. 3. 2026 podal žalobce u zdejšího soudu prostřednictvím datové schránky předmětnou žalobu (nejprve na ochranu před nečinností), kterou změnil dne 12. 3. 2026 (ochrana před nezákonným zásahem), tedy žalobu podal včas. Soud změnu žaloby připustil.

10. Žalobce v této věci navrhoval vydání deklaratorního výroku, v němž by soud konstatoval nezákonnost zásahu žalovaného spočívajícího v tom, že žalobci nevydal průkaz žadatele o udělení mezinárodní ochrany ve lhůtě uvedené v a 2 (tj. nejpozději do tří dnů od poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany), a to v řízení o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany podané dne 24. 2. 2026. V takovém případě soud rozhoduje ve smyslu věta za středníkem podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu.

11. Soud ze správního spisu mimo jiné zjistil, že v řízení o první žádosti žalobce o mezinárodní ochranu byla žádost žalobce o mezinárodní ochranu shledána nepřípustnou podle , pročež řízení o ní bylo zastaveno podle zák. o azylu a státem příslušným k posouzení této žádosti žalobce byla určena Portugalská republika (dále též „Portugalsko“) dle nařízení Dublin III. Žalovaný rozhodl o nepřípustnosti žádosti žalobce dne 28. 7. 2025, č. j. OAM-57/LE-LE05-D01-EX-R2-2025. Proti tomuto rozhodnutí žalobce využil všech dostupných opravných prostředků. Žalobu směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2025 následně zamítl jako nedůvodnou Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 10. 2025, č. j. -39. Městský soud v Praze v rámci vedeného řízení také rozhodl o nepřiznání odkladného účinku žalobě usnesením ze dne 1. 10. 2025, č. j. –32, které nabylo právní moci dne 2. 10. 2025. Následně podanou kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost NSS usnesením ze dne 10. 12. 2025, č.j. -43.

12. Opakovanou (druhou) žádost o mezinárodní ochranu žalobce podal k žalovanému dne 24. 2. 2026 a téhož dne se dostavil do přijímacího střediska v Z. u B. Druhá žádost byla odůvodněna tím, že stále nebyl přemístěn do Portugalska a v mezidobí již uplynula šestiměsíční lhůta dle článku 29 nařízení Dublin III. Žalovaný žalobci nevydal v rámci řízení průkaz žadatele o mezinárodní ochranu a nevyzval ho k opětovnému poskytnutí údajů k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Dne 5. 3. 2026, č. j. OAM-238/ZA-ZA11-D07-2026, žalovaný rozhodl o opakované žádosti žalobce tak, že se správní řízení zastavuje dle (řízení se zastaví, jestliže opakovaná žádost byla podána po dni nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo skončeno předchozí řízení ve věci mezinárodní ochrany, a před přemístěním z území podle přímo použitelného předpisu EU). Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou zamítl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. 6. 2026, č. j. -70.

13. Při posouzení důvodnosti žaloby soud vycházel z vymezení zásahu žalovaného tak, jak to učinil žalobce v žalobě (požadoval určení dle věta první , že zásah provedený žalovaným byl nezákonný).

14. Zákon pojem nezákonného zásahu, pokynu nebo donucení blíže nedefinuje. Jde o vcelku různorodou skupinu úkonů, které nenaplňují znaky rozhodnutí, a přesto jsou způsobilé zasáhnout do právní sféry konkrétních jedinců, přímo je zkrátit na právech (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2007, č. j. -58; rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Musí se jednat o opatření, které je závazné a lze jej vynutit (srov. rozsudek ze dne 22. 5. 2008, č. j. 2 Aps 3/2007-91). Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, č. j. -98, ve věci „Olomoucký kraj“, publ. pod č. 2206/2011 Sb. NSS, pak „zásahová žaloba chrání proti jakýmkoli jiným aktům či úkonům veřejné správy směřujícím proti jednotlivci (než je rozhodnutí ve smyslu – pozn. zdejšího soudu), které jsou způsobilé zasáhnout sféru jeho práv a povinností a které nejsou pouhými procesními úkony technicky zajišťujícími průběh řízení. Nemusí jít nutně o akty neformální povahy či jen o faktické úkony, nýbrž i o jakékoli jiné konání či opomenutí konat, nelze-li je podřadit pod pojem rozhodnutí ve smyslu Zásahem proto může být i nezákonná nečinnost spočívající v neučinění nějakého úkonu jiného než rozhodnutí ve smyslu

15. Ochrana podle a násl. je přitom důvodná tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky plynoucí z těchto ustanovení. Není-li tedy byť jen jediná ze zákonných podmínek splněna, nelze ochranu před zásahem správního orgánu poskytnout (viz zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č. j. -65, publ. pod č. 603/2005 Sb. NSS, dále též např. rozsudek téhož soudu ze dne 9. 1. 2013, č. j. -20).

16. Jak plyne z výše uvedeného, o zásah ve smyslu se v prvé řadě jedná pouze za předpokladu, že v žalobě tvrzeným jednáním by žalobce mohl alespoň potenciálně být přímo zkrácen na svých právech. To konkrétně znamená, že mezi napadeným zásahem a tvrzeným porušením práv musí existovat bezprostřední vztah (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007, č. j. -80, publ. pod č. 1176/2007 Sb. NSS, a ze dne 17. 7. 2007, č. j. -58).

17. Dle věta první Ministerstvo vydá žadateli o udělení mezinárodní ochrany průkaz žadatele o udělení mezinárodní ochrany nejpozději do 3 dnů od poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

18. Dle věta první Ministerstvo vydá žadateli o udělení mezinárodní ochrany průkaz žadatele o udělení mezinárodní ochrany nejpozději do 3 dnů od příchodu žadatele o udělení mezinárodní ochrany do azylového zařízení, jestliže údaje k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany byly poskytnuty v době výkonu zabezpečovací detence, ochranného léčení, vazby nebo trestu odnětí svobody nebo na jiném místě z důvodu omezené možnosti pohybu žadatele.

19. Dle věta první a druhá je žadatel o udělení mezinárodní ochrany povinen se na písemnou výzvu ministerstva doručenou nejméně 2 pracovní dny předem dostavit k poskytnutí údajů k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Ministerstvo žadatele o udělení mezinárodní ochrany vyzve k poskytnutí údajů k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany bez zbytečného odkladu po podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

20. Proces podání opakované žádosti o mezinárodní ochranu představuje nové řízení a má dvě fáze, od nichž se odvíjí následné povinnosti žalovaného (ministerstva). Požádá-li cizinec na kontaktním místě o mezinárodní ochranu (podá prohlášení), je tímto formálně zahájeno správní řízení. Cizinec obdrží pouze potvrzení o podání žádosti, které slouží jako dočasný doklad. Průkaz žadatele o mezinárodní ochranu se v této fázi ještě nevydává. Zcela samostatným a specifickým procesním úkonem je pak poskytnutí údajů k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany ( ). Sepisuje se (na základě písemné výzvy ministerstva po podání žádosti o mezinárodní ochranu) s cizincem protokol o poskytnutí údajů k podané žádosti, který při tomto úkonu sděluje své osobní údaje, rodinné příslušníky, trasu cesty a hlavní důvody své žádosti. Na tento okamžik poskytnutí údajů k podané žádosti v výslovně váže povinnost ministerstva vydat průkaz žadatele o mezinárodní ochranu ve lhůtě 3 dnů. Běh této lhůty je spojen právě s poskytnutím údajů ke konkrétní podané žádosti. Není-li v řízení realizován úkon „poskytnutí údajů k podané žádosti“, zákonná lhůta 3 dnů pro vydání průkazu podle vůbec nezačne běžet a ministerstvo průkaz nevystaví, resp. žadateli nevydá (následek neposkytnutí údajů k žádosti). Nedisponuje-li cizinec průkazem žadatele o mezinárodní ochranu, je jeho status a oprávnění setrvat na území posuzován podle jiných ustanovení (např. zda má opakovaná žádost o mezinárodní ochranu odkladný účinek).

21. Průkaz žadatele o udělení mezinárodní ochrany je veřejnou u, kterou se prokazuje totožnost jeho držitele a oprávněnost jeho setrvání na území. Dobu jeho platnosti určuje ministerstvo.

22. Vzhledem k tomu, že již od podání druhé žádosti o mezinárodní ochranu žalovaný směřoval řízení v této věci k zastavení dle , neprovedl procesní úkon „poskytnutí údajů k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany“ ( ), s nímž zákon spojuje počátek běhu třídenní lhůty ( zák. o azylu) k vydání průkazu žadatele o mezinárodní ochranu. Zákonná lhůta 3 dnů tak v dané situaci vůbec nezačala běžet a právo na vydání průkazu žadatele o mezinárodní ochranu v daném řízení nevzniklo. Proto ministerstvo nevydalo žalobci průkaz žadatele o mezinárodní ochranu.

23. Z uplatněné žalobní argumentace také nevyplynulo, že by byl žalobce konkrétně zkrácen na svých právech v důsledku nevystavení průkazu žadatele o udělení mezinárodní ochrany.

24. Ust. se v dané věci neuplatní (žalobce na ustanovení odkazoval), neboť žalobce v tomto řízení neposkytoval údaje k podané žádosti v době výkonu zabezpečovací detence, ochranného léčení, vazby nebo trestu odnětí svobody nebo na jiném místě z důvodu omezené možnosti pohybu.

25. V posuzované věci z výše provedeného výkladu vyplývá, že nedošlo k naplnění podmínek uvedených v a nevydáním průkazu žadatele o udělení mezinárodní ochrany se žalovaný nedopustil nezákonného zásahu do práv žalobce. Žalovaný svým procesním postupem neporušil zákon, resp. nepostupoval v rozporu ním, a tedy se nejednalo o „nezákonný zásah“ do právní sféry žalobce.

IV. Závěr a náklady řízení

26. Soud tedy z výše uvedených důvodů shledal žalobu nedůvodnou, a proto ji zamítl dle

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Žalobce ve věci úspěch neměl, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení příslušelo právo na náhradu nákladů řízení, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, proto mu jejich náhrada nebyla přiznána.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 31. července 2026

JUDr. Kateřina Mrázová, Ph.D. v. r.

samosoudkyně