Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

68 Co 141/2025-243

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Novosada a soudkyň Mgr. Kateřiny Sedlákové a JUDr. Ludmily Petrákové ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Jméno advokáta A

sídlem Adresa advokáta A

proti

žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované

sídlem Adresa žalované

zastoupená advokátem Jméno advokáta B

sídlem Adresa advokáta B

o zaplacení 125 345,16 Kč s příslušenstvím

k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. ledna 2025, č. j. -201,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II, III a IV potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 27 764,86 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II, III a IV potvrzuje.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 27 764,86 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá vydání bezdůvodného obohacení, kterého se žalované dostalo tím, že v období od 1. 7. 2021 do 2. 6. 2022 užívala pozemek žalobkyně parc. č. st. číslo v katastrálním území adresa. Žalovaná má na tomto pozemku umístěnu svou stavbu č. p. číslo a pozemek žalobkyně užívala až do 29. 2. 2020 na základě nájemní smlouvy ze dne 31. 10. 2003. Nájemní vztah byl ukončen výpovědí ze strany žalobkyně, žalovaná však po skončení nájmu pozemek nevyklidila. Žalobkyně se proto domáhala splnění této povinnosti žalobou u soudu. Rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne 14. 10. 2021, č. j. spisová značka, bylo její žalobě vyhověno a žalované byla uložena povinnost odstranit svou stavbu z pozemku žalobkyně. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 13. 11. 2021 a vykonatelnosti dne 14. 7. 2022. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlouhodobě ignoruje vykonatelné rozhodnutí soudu, není dle názoru žalobkyně důvod zohledňovat při stanovení výše bezdůvodného obohacení skutečnost, že pozemek je zastavěn stavbou v cizím vlastnictví.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených v bodě 8 až 11 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví žalobu zamítl v části příslušenství pohledávky (výrok I) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 125 345,16 Kč s příslušenstvím (výrok II). Žalovanou dále zavázal k povinnosti nahradit náklady řízení žalobkyně a státu (výrok III a IV). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

4. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním, které směřuje proti výroku II, III a IV. Namítá, že soud prvního stupně pochybil, nevycházel-li z revizního znaleckého posudku znalecké kanceláře právnická osoba ze dne 27. 3. 2024 v té podobě, v níž byl vypracován, nýbrž jeho závěry nepřípustně modifikoval. Dle znaleckého posudku je třeba obvyklé nájemné redukovat v rozsahu 50 %, neboť se jedná o zastavěný pozemek, a to v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (např. usnesení sp. zn. či rozsudek sp. zn. nebo ). Soud prvního stupně tento ryze znalecký závěr odmítl s tím, že takový postup by de facto odměnil žalovanou za užívání pozemku ve vlastnictví žalobkyně bez právního důvodu. Dopustil se tak nepřípustné polemiky se závěry znaleckého posudku. Jeho rozhodnutí spočívá i na nesprávném právním posouzení věci, neboť soud prvního stupně dovodil rozpor jednání žalované s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), aniž svůj závěr blíže zdůvodnil. Omezil se jen na konstatování, že se „plně ztotožňuje“ se závěry rozsudku Obvodního soudu pro adresa ze dne 20. 8. 2024, č. j. spisová značka, a na tyto „plně odkazuje“. Právě proti těmto závěrům však žalovaná brojila kvůli jejich vnitřní rozpornosti a nevypořádání se s její argumentací. Napadený rozsudek, jenž přejímá již dříve zpochybněné rozhodnutí, tak trpí rovněž vadou nepřezkoumatelnosti ve smyslu Žalovaná navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované poukázala na to, že výše citovaná judikatura se týkala případu, kdy se jednalo o trvale determinované vztahy (žalobám na odstranění staveb nebylo vyhověno), jež podstatně omezovaly či spíše znemožňovaly plnohodnotné užívání pozemku. V nyní souzené věci je situace jiná, neboť žalobě na odstranění stavby bylo vyhověno a žalobkyně se splnění této povinnosti musí domáhat v exekučním řízení. Žalobkyně se dále kriticky vyjádřila k citované judikatuře a zdůraznila, že nevidí důvod, proč by od žalované neměla dostat bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající obvyklé výši nájemného v místě a čase, a to bez jakékoliv redukce. Je-li dle judikatury rozhodující hodnota, o niž se zvýšil majetek obohaceného, resp. o co se jeho majetek nesnížil, pak na tuto hodnotu nemá zastavěnost pozemku žádný vliv. Je absurdní, aby po ukončení nájemního vztahu, v němž vlastník stavby platil tržní nájemné, byl nadále povinen platit částky ve výši poloviny obvyklého nájemného. Pokud by i přes uvedenou argumentaci byla redukce obvyklého nájemného aplikována, má žalobkyně za to, že ta část nároku, o kterou by tím přišla, by jí měla být přiznána z titulu náhrady škody. Žalovaná totiž porušila povinnost stavbu odstranit, a žalobkyně tak nemůže užívat svůj pozemek bez stavby, která na něm dosud neoprávněně stojí.

6. Své vyjádření žalobkyně doplnila podáním ze dne 3. 9. 2025. Upozornila, že je nucena domáhat se odstranění stavby žalované v exekučním řízení vedeném soudním exekutorem tituly před jménem právnická osoba, Exekutorský úřad adresa, pod sp. zn. spisová značka, a že dovolání, jímž žalovaná napadla rozsudek Krajského soudu v adresa ze dne 18. 2. 2024, č. j. spisová značka, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v adresa ze dne 21. 9. 2023 o uložení povinnosti žalované odstranit stavbu, bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2025, č. j. spisová značka.

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně (, a ) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně správně a úplně zjistil skutkový stav věci, správně v napadeném rozsudku citoval relevantní normy objektivního práva (které tedy již odvolací soud znovu neopakuje) a dospěl i ke správnému právnímu posouzení věci.

9. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá úplaty za bezesmluvní užívání svého pozemku žalovanou. Soud prvního správně dovodil, že se jedná o vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2 991 a násl. o. z.), když v soudní praxi není pochyb o tom, že jednou z jeho skutkových podstat je užívání cizí nemovité věci subjektem odlišným od jejího vlastníka bez jakéhokoliv právního titulu. V posuzovaném případě žalovaná užívá pozemek žalobkyně tím způsobem, že na něm má umístěnu stavbu ve svém vlastnictví, kterou po skončení nájmu neodstranila; takto pozemek žalobkyně užívala i v rozhodném období, tj. od 1. 7. 2021 do 6. 2. 2022. Je proto povinna poskytnout žalobkyni peněžitou náhradu za bezdůvodné obohacení, které tím získala (§ 2 999 odst. 1 o. z.) a jehož výše odpovídá obvyklému nájemnému v daném místě a čase.

10. Soud prvního stupně čerpal zjištění ohledně obvyklého nájemného ze znaleckého posudku jím ustanovené znalecké kanceláře právnická osoba, a to z důvodů, jež náležitě ozřejmil (viz bod 26 napadeného rozhodnutí) a s nimiž žádná z účastnic nikterak nepolemizuje. Vzhledem k tomu, že pro nedostatek srovnatelných nájemních smluv nebylo možno použít pro stanovení obvyklého nájemného porovnávací metodu, byla jeho výše stanovena simulovaným způsobem, a sice odvozena z obvyklé ceny nemovitostí (stavebních pozemků) v dané lokalitě pomocí míry kapitalizace. Tímto způsobem bylo obvyklé nájemné určeno částkou 20 997 Kč měsíčně, což za celé rozhodné období odpovídá částce 242 600 Kč. V dalším kroku byla zohledněna skutečnost, že pozemek je zastavěn stavbou v cizím vlastnictví, a to použitím srážky ze simulovaného nájemného, v daném případě 50 %. Nájemné tak bylo sníženo na částku 10 498,29 Kč měsíčně, tedy v rozhodném období na částku 121 300 Kč. Soud prvního stupně po zhodnocení znaleckého dokazování odmítl srážku v poměrech dané věci aplikovat, byť jinak shledal závěry znaleckého posudku plně využitelnými pro své rozhodnutí.

11. Dle ustálené judikatury je třeba při stanovení výše obvyklého nájemného vycházet z pozemků obdobných, z čehož plyne, že by se mělo jednat o pozemky zastavěné stavbou jiného vlastníka, a není-li možné zajistit jejich dostatečný vzorek, je na znalci, aby se s uvedenou situací po odborné stránce vypořádal, resp. na soudu, aby zmíněné faktory zohlednil ve svých úvahách (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Zpravidla se v takovém případě užije redukční koeficient, jehož výše bude odvislá od individuálních skutkových okolností té které věci. Namítala-li žalovaná, že odmítnutím redukce nájemného soud prvního stupně nepřípustně zasáhl do znaleckých závěrů, nelze s ní souhlasit, neboť závěr o konkrétní míře modifikace a výsledné výši bezdůvodného obohacení se již promítá do právního posouzení věci. V rámci svých úvah, byť byly převzaty z jiného rozhodnutí, soud prvního stupně vysvětlil, že jakákoliv redukce není v daném případě namístě, neboť by tím došlo k nepřípustnému zvýhodnění žalované, a to navzdory tomu, že na pozemku žalobkyně se svou stavbou setrvává protiprávně.

12. S tím je třeba souhlasit. Ani odvolací soud nemůže odhlédnout od toho, že žalovaná v užívání pozemku žalobkyně pokračuje i po skončení nájmu, když nerespektuje povinnost k vyklizení pozemku, resp. odstranění své stavby. Tedy to, že pozemek je (i po skončení nájmu) zastavěn stavbou jiného vlastníka, je vyvoláno výhradně protiprávním jednáním žalované. Zohlednění této skutečnosti srážkou z obvyklého nájemného by tak ve svém důsledku znamenalo, že žalovaná by těžila z vlastního protiprávního jednání, resp. protiprávního stavu, který vyvolala tím, že pozemek po skončení nájmu nevyklidila. Za této situace není důvod obvyklé nájemné pro účely stanovení výše bezdůvodného obohacení jakkoliv modifikovat. Nikdo nemůže těžit ze svého protiprávního jednání.

13. Soud prvního stupně proto nepochybil, vyšel-li z (neredukované) částky 242 600 Kč, od které odečetl plnění, která žalovaná žalobkyni v rozhodném období za užívání jejího pozemku již poukázala (viz odst. 41 rozsudku soudu prvního stupně). Správně rozhodl i o příslušenství pohledávky s ohledem na prodlení žalované, do něhož se dostala marným uplynutím sedmidenní lhůty k plnění stanovené ve výzvách žalobkyně (v podrobnostech odvolací soud odkazuje na odst. 43 až 45 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

14. Ve světle uvedeného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku o věci samé (II), jakož i v rovněž správném akcesorickém výroku o nákladech řízení mezi účastnicemi navzájem (III) a výroku o nákladech státu (IV) podle potvrdil.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ve spojení s

16. Procesně úspěšné žalobkyni v odvolacím řízení vznikly náklady na právní zastoupení v rozsahu 3 úkonů právní služby: 1) vyjádření k odvolání ze dne 11. 7. 2025, 2) podání ze dne 3. 9. 2025 a 3) účast na jednání před odvolacím soudem dne 23. 10. 2025. Sazba odměny advokáta, který žalobkyni zastupoval, činí podle , , a (dále jen „“) částku 6 140 Kč za úkon. Sazba režijního paušálu činí podle advokátního tarifu 450 Kč za úkon. Náklady žalobkyně tvoří dále cestovní výlohy advokáta za cestu z adresa do adresa a zpět (254,8 km), konanou osobním automobilem tov. zn. název reg. zn. SPZ (průměrná spotřeba 8,6 l/100 km, cena pohonných hmot 35,80 Kč/l, sazba základní náhrady 5,80 Kč/km.). Cestovné činí 2 262,31 Kč, z čehož ceně spotřebovaného paliva odpovídá částka 784,47 Kč ( a , a vyhl. č. ). Žalobkyni náleží rovněž náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednání a zpět za celkem 7 započatých půlhodin ve výši 1 050 Kč ( advokátního tarifu). K těmto nákladům (vyjma ceny paliva, kde je již zahrnuta) se podle přičítá náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, neboť zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Částka odpovídající dani z přidané hodnoty činí 4 682,55 Kč. Celkem náklady řízení před odvolacím soudem činí na straně žalobkyně částku 27 764,86 Kč.

17. Lhůta k plnění a místo plnění jsou stanoveny postupem podle v části věty před středníkem a ve spojení s

Poučení:

V části týkající se výroku o věci samé je dovolání proti tomuto rozsudku přípustné k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně do dvou měsíců od jeho doručení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. V části týkající se výroku o nákladech řízení dovolání přípustné není.