Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Az 31/2026 - 26

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci

žalobce:

P. H. S., narozený X,

státní příslušnost X,

toho času v ZZC Balková, Balková 1, 331 65 Tis u Blatna,

proti

žalovanému:

Ministerstvo vnitra ČR – odbor azylové a migrační politiky Praha

se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7,

v řízení o žalobě ze dne 17. 7. 2026 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 7. 2026, č. j. OAM-803/BA-BA01-BA06-DOP-ZZC-2026,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

Napadené rozhodnutí

1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 7. 2026, č. j. OAM-803/BA-BA01-BA06-DOP-ZZC-2026 (dále jen napadené rozhodnutí) rozhodl o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany tak, že další opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany se podle , o azylu (dále jen zákon o azylu) zamítá jako nepřípustná.

II.

Žaloba

2. Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou ze dne 17. 7. 2026 s tím, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení jeho práv.

3. Žalobce uvedl, že ačkoli jeho žádost formálně naplňuje podmínky pro její označení jako další opakované žádosti podle § 2 odst. 1 písm. n) zákona o azylu, nejsou splněny podmínky pro její posouzení jako nepřípustné. Žalovaný podle žalobce zásadně zjednodušil situaci, když shrnul žalobcem uváděné důvody jako nesouhlas s vietnamským režimem, důvody neexistence zázemí a zdravotní důvody.

4. Žalobce žije v ČR již od roku 1981 a od té doby přišel o veškeré zázemí ve Vietnamu, kde nemá žijícího příbuzného. V zemi nežil více jak 40 let a jediné příbuzné má v České republice.

5. Před žalovaným opakovaně poukázal na případy bezpráví ze strany vietnamské vlády, konkrétně na recentní praxi vietnamských úřadů, které zvýšily svou aktivitu co do nelegálního záboru půdy, resp. odnímání práv k půdě vietnamských občanů. V této souvislosti odkázal na zprávu projektu 88 Project, dle níž vietnamské orgány stíhají i osoby, které upozorňují na korupci nebo nespravedlivé zabírání půdy.

6. Žalobce uvedl, že jeho situace je právě tímto případem, když opakovaně poukazuje na svůj nesouhlas s komunistickým režimem, a to nejen vnitřně – ve Vietnamu se v roce 2008 účastnil protirežimní demonstrace, po které se dostal do kontaktu s bezpečnostními složkami, pročež odkázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 5. 2019, č. j. -30, bod 15.

7. Žalobce dále podotkl, že je vystaven nebezpečí pronásledováním v souvislosti se svým dlouhodobým pobytem v zahraničí, jelikož Human Rights Watch opakovaně uvádějí, že někteří vietnamští navrátilci čelí omezením svobody, svévolným zákazům vycestování, domácímu vězení a zadržování, jakož i nespravedlivému procesu.

8. Žalovaný se podle žalobce s těmito podstatnými elementy vůbec nepotýkal. V rozporu s požadavkem na periodický přezkum informací o zemí původu (dle rozsudku NSS, č. j. -56) vycházel z 15 měsíců staré zprávy OAMP a nadto se vůbec nevěnoval osobám s profilem žalobce. Takovým přezkum ve světle čl. 55 odst. 3 azylového procedurálního nařízení není dostatečný.

9. Žalovaný závěrem dodal, že kromě uvedeného neposoudil žádost dostatečně individuálně, nepodstupoval v souladu se zásadami správního řízení; neopatřil dostatek podkladů pro vydání rozhodnutí a nevyhodnotil je nestranně. Rozhodnutí má být proto nezákonné.

III.

Vyjádření žalovaného

10. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 30. 7. 2026 konstatoval, že žalobce ve skutečnosti netvrdí žádnou novou osobní skutečnost. Všechny okolnosti, na nichž zakládá obavu z pronásledování, byly známy již v předchozím řízení. Nové jsou pouze jím předložené zprávy o zemi původu a jeho odlišná interpretace jejich významu. Podle žalovaného však samotné předložení novějších zpráv o obecné situaci v zemi původu bez existence nových individuálních skutečností nezakládá přípustnost další opakované žádosti.

11. U předložených zpráv žalobce nijak nekonkretizuje, jak se vztahují právě k jeho osobě. Nejde o novou skutečnost podle § 11 zákona o azylu, pokud není doloženo, že v důsledku změny se podstatně změnilo individuální postavení žadatele.

12. Žalobce zejména neuvedl žádnou novou individuální událost ani žádný nový zájem vietnamských orgánů o jeho osobu, který by nastal po skončení předchozího řízení. Odkazy o možných obtížích některých navrátilců nedokládají, že by osoby se stejným profilem jako žalobce byly automaticky vystaveny pronásledování či vážné újmě.

13. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítnout.

IV.

Posouzení soudem

14. Řízení v projednávané věci je upraveno , (dále jen ). Soud přezkoumal napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů.

15. Žalobce ani žalovaný se k výzvě soudu, aby ve lhůtě 2 týdnů písemně sdělili, zda souhlasí, aby soud rozhodl o věci samé bez jednání, nevyjádřili. Jelikož tak v dané lhůtě nevyslovily svůj nesouhlas s takovým projednáním a zároveň byli ve výzvě poučeni, je dle jejich souhlas presumován. Ve věci bylo zároveň možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit nebo které jsou jim známy. Soud tedy neshledal k nařízení jednání důvod, a proto rozhodl o žalobě bez nařízení jednání.

V.

Rozhodnutí soudu

16. Žaloba je nedůvodná.

17. Podle § 2 odst. 1 písm. n) zákona o azylu „Pro účely tohoto zákona se rozumí další opakovanou žádostí třetí a každá další žádost podle čl. 56 písm. b) azylového procedurálního nařízení [tj. ve smyslu legislativní zkratky zákona o azylu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348; poznámka soudu].”

18. Podle § 11 zákona o azylu „Podal-li cizinec další opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo provede předběžné posouzení nových okolností podle čl. 55 odst. 3 až 5 azylového procedurálního nařízení. O nepřípustnosti další opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany ministerstvo rozhodne zpravidla do 20 dnů ode dne jejího podání. Ministerstvo rozhodnutí doručí cizinci na místě, do datové schránky nebo na adresu místa pobytu na území, byla-li cizincem při podání další opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedena; jinak se uloží po dobu 10 dnů v azylovém zařízení, kde byl cizinec naposledy hlášen k pobytu, a oznámení o uložení písemnosti se vyvěsí na úřední desce v tomto azylovém zařízení. Poslední den této lhůty je dnem doručení.“

19. Podle čl. 55 odst. 3 azylového procedurálního nařízení „Následná žádost podléhá předběžnému posouzení, při kterém rozhodující orgán rozhodne, zda se objevily nebo byly žadatelem předneseny nové prvky, které:

20. a)

21. významně zvyšují pravděpodobnost uznání, že žadatel splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle nařízení (EU) 2024/1347, nebo

22. b)

23. pokud byla předchozí žádost zamítnuta jako nepřípustná, souvisejí s důvodem nepřípustnosti uplatněným v předchozím řízení.“

20. Podle čl. 55 odst. 4 azylového procedurálního nařízení „Předběžné posouzení se provádí na základě písemného podání nebo osobního pohovoru v souladu se základními zásadami a zárukami uvedenými v kapitole II. Od osobního pohovoru lze upustit zejména v případě, kdy je z písemného podání jasné, že žádost neobsahuje nové prvky uvedené v odstavci 3.”

21. Podle čl. 55 odst. 5 azylového procedurálního nařízení „Prvky, které žadatel přednese, se považují za nové, pouze pokud je žadatel nemohl bez vlastního zavinění přednést v souvislosti s dřívější žádostí. Jakékoli prvky, které žadatel mohl předložit dříve, není nutné brát v úvahu, ledaže významně zvyšují pravděpodobnost nepřípustnosti žádosti nebo uznání, že žadatel splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany, nebo jestliže předchozí žádost byla zamítnuta jako konkludentně vzatá zpět v souladu s článkem 41 bez věcného posouzení.”

22. Podle čl. 56 písm. b) azylového procedurálního nařízení „Aniž je dotčena zásada nenavracení, mohou členské státy stanovit výjimku z práva setrvat na jejich území a odchýlit se od čl. 68 odst. 5 písm. d), pokud je druhá nebo další následná žádost učiněna v kterémkoli členském státě po konečném rozhodnutí o zamítnutí předchozí následné žádosti jako nepřípustné nebo nedůvodné nebo zjevně nedůvodné.”

23. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce podal dne 19. 6. 2026 žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republiky, kdy jako důvody jejího podání uvedl: „Z důvodu, že neakceptuji názory vietnamských úřadů a ze svého zdravotního stavu. Kromě toho mám syna, který žije v České republice.“ Žalobce přitom žádal o udělení mezinárodní ochrany již v minulosti, a to konkrétně dne 13. 2. 2003 a dále dne 15. 1. 2008. O prvé z těchto žádostí bylo rozhodnuto rozhodnutím žalovaného ze dne 1. 9. 2003, č. j. OAM-621/VL-19-C10-2003, tak, že azyl podle § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona o azylu se neuděluje; na cizince se nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu. O druhé žádosti pak bylo rozhodnuto rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 5. 2018, č. j. OAM-37/ZA-ZA12-HA08-2018, tak, že mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, §14, §14a a § 14b zákona o azylu se neuděluje. Nynější žádost je tedy formálně další opakovanou žádostí ve smyslu ust. § 2 odst. 1 písm. n) zákona o azylu (jak ostatně v žalobě připouští též žalobce).

24. Co se týče pobytové historie žalobce, z obsahu správního spisu dále plyne, že žalobce do ČR vstoupil v roce 1982, a to za účelem studia. Poté se vrátil v roce 1989 do Vietnamu a zpět do ČR v roce 1993, kdy zde byl do roku 2008. Od roku 2009 zde pak žalobce zůstal natrvalo; oženil se a následně rozvedl. V roce 2015 mu skončilo pobytové oprávnění. Od roku 2018, kdy mu byla zamítnuta žádost o azyl, žije v ČR „více méně bez peněz“ a „ze dne na den“.

25. Lze konstatovat, že žalovaný správně posoudil, že žalobce uvádí stejné motivy svého odchodu z vlasti a neochoty se do Vietnamu opětovně vrátit, jako uváděl v průběhu řízení o jeho předchozí žádosti, tj. nesouhlas s vietnamským režimem. Stejně tak žalovaný náležitě vyhodnotil, že nově uváděné skutečnosti, že má v ČR syna a žádá o mezinárodní ochranu kvůli svému zdravotnímu stavu, se netýkají změny situace v zemi původu žalobce, důvodů jeho odchodu z vlasti, jím prezentovaných důvodů jeho odchodu z vlasti ani důvodů, pro něž by měl mít jakékoliv obavy v případě svého návratu do země. V této souvislosti připomněl, že žalobce v protokolu o výslechu účastníka řízení ze dne 18. 6. 2026, sdělil, že ve Vietnamu mu nic nehrozí, a považuje Vietnam za bezpečnou zemi. I s ohledem na tato tvrzení vnímá soud jeho nynější žádost jako účelovou, jíž ve skutečnosti usiluje o legalizaci svého pobytu na území ČR.

26. Samotné zprávy lidskoprávních organizací pojednávající obecně o situaci ve státě, bez dalšího neprokazují, že žalobci hrozí pronásledování za uplatňování politických práv a svobod, ani nezakládají postavení uprchlíka v souladu s kapitolami II a III nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1347. Skutečnost, že se žalobce ve Vietnamu v roce 2008 účastnil protirežimní demonstrace, byla žalovaným pečlivě vyhodnocena v rámci předešlého řízení o jeho žádosti z roku 2018. Žalovaný tehdy dospěl k závěru, že žalobce oficiálně nikdy nebyl z ničeho vietnamskou policí obviněn, do kontaktu s ní přišel pouze jednou v roce 2008 (kdy byl policí upozorněn, aby se neúčastnil dalších demonstrací), načež následně již nikdy s policí do kontaktu nepřišel a žádné další potíže již neměl. Potvrdil, že ani v průběhu svého půlročního pobytu ve vlasti v roce 2009 žádné potíže kvůli své jednorázové účasti na demonstraci neměl. Kromě toho, že se jednou zúčastnil demonstrace jako běžný občan, se již ve vlasti nikdy neúčastnil žádných aktivit politického charakteru, nijak se veřejně neangažoval ani neměl žádné problémy s vietnamskými státními orgány či bezpečnostními složkami. Uvedené tedy zcela jistě nepředstavuje novou skutečnost odůvodňující meritorní projednání žádosti.

27. Žalobci nelze dát za pravdu ani v tom, že by žalovaným využitá zpráva OAMP (tj. Odboru azylové a migrační politiky žalovaného) týkající se návratů neúspěšných žadatelů o azylu byla nedostačující. Žalobcův ojedinělý kontakt s vietnamskou policií v roce 2008 dle náhledu soudu nevytváří unikátní profil, který by znemožňoval využití uvedené zprávy. Stejně tak nelze souhlasit s namítanou zastaralostí zpráv. Zpráva OAMP, jež je součástí správního spisu, pochází z 20. května roku 2026, a je tudíž ke dni napadeného rozhodnutí ze dne 9. 7. 2026 stará méně jak dva měsíce. Nejedná se tedy o rozpor s praxí Nejvyššího správního soudu, který se v žalobcem odkazovaném rozsudku ze dne 12. 10. 2022 10, č. j. -56, vyslovil proti více než dva roky starému zdroji.

28. Soud tedy s ohledem na shora uvedené konstatuje, že v řízení před žalovaným nedošlo k žádným vadám řízení a jeho rozhodnutí je zákonné, neboť žalobce neprokázal existenci skutečností svědčících o tom, že došlo, či by potenciálně mohlo dojít, k zásahu do jeho lidských práv, přičemž žalovaný si opatřil dostatek potřebných podkladů pro své rozhodnutí, jež následně řádně odůvodnil. Soud proto žalobu v souladu s ust. jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

VI.

Náklady řízení

29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle věta první, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Úspěšnému žalovanému však nad rámec běžné úřední činnosti žádné náklady nevznikly a ani nárok na jejich náhradu neuplatňoval. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není kasační stížnost přípustná [§ 33l písm. b) zákona o azylu]

Plzeň 21. 9. 2026

Mgr. Jaroslava Křivánková v.r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje H. K.