Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

65 A 36/2025 - 133

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Terezy Kučerové, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci

žalobců: a) K. N.

bytem

b) NOBERT s.r.o., IČO: 29144884

se sídlem Dr. Stejskala 107/5, České Budějovice

oba zast. Mgr. Ondřejem Trnkou, LL.M., advokátem

se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 123/36, České Budějovice

proti

žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje

se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice

za účasti: I. R.H.

bytem

II. E. H.

bytem

oba zast. Tomášem Menčíkem, advokátem

se sídlem K Starým valům 442/10, Plzeň

III. CETIN a.s., IČO: 04084063

se sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9

IV. Gas Distribution s.r.o., 21055017

se sídlem Vrbenská 2771/2b, České Budějovice

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 9. 2025, čj. KUJCK 96502/2025,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Dne 10. 10. 2025 obdržel zdejší soud blanketní žalobu žalobců, doplněnou dne 12. 11. 2025, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 9. 2025, čj. KUJCK 96502/2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), částečně změněno rozhodnutí Městského úřadu Třeboň ze dne 20. 8. 2024, čj. METR 14794/2024 GrPe, pokud jde o části výroku a o některé stanovené podmínky; ve zbytku bylo toto rozhodnutí dle potvrzeno.

2. Rozhodnutím Městského úřadu Třeboň (dále jen „stavební úřad“) ze dne 20. 8. 2024, čj. METR 14794/2024 GrPe (dále jen „společné povolení“), byla podle , o územním plánování a stavebním řádu , v rozhodném znění (dále jen „ “), po provedení společného územního a stavebního řízení společným povolením pro OZNŘ I a II (dále jen „stavebníci“) schválena stavba „Rodinný dům včetně přípojek“ na pozemcích parc. č. XA (zahrada), XB (zahrada), XC (zastavěná plocha a nádvoří/zbořeniště), 708/1 (ostatní plocha/ostatní komunikace) a 613/1 (vodní plocha/koryto vodního toku) v k. ú. X (dále též jako „záměr“). V rozhodnutí bylo stanoveno celkem 23 podmínek.

II. Obsah žaloby

3. Žalobce a) uvedl, že je vlastníkem uceleného souboru pozemků sousedících se záměrem. Žalobkyně b) je vlastníkem stavby ubytovacího zařízení. Oba žalobci postupují ve shodě a žalobu podávají z opatrnosti oba společně, a to při vědomí, že jejich veřejná subjektivní práva se do určité míry mohou lišit.

4. Žalobci mají za to, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné, a proto navrhují jak jeho zrušení, tak i zrušení společného povolení.

5. Žalobci napadají řešení dopravního připojení záměru. Žalobci v blanketní žalobě shrnuli, že k dopravnímu připojení bylo vydáno rozhodnutí Městského úřadu Třeboň (dále též „silniční úřad“) ze dne 2. 1. 2024, čj. METR 11574/2023 PeMo (dále jen „rozhodnutí o připojení“), závazné stanovisko Policie ČR, dopravního inspektorátu Jindřichův Hradec (dále jen „dopravní inspektorát PČR“) ze dne 21. 12. 2023, čj. KRPC-168560/ČJ-2023-020306, a závazné stanovisko silničního úřadu ze dne 24. 1. 2020, čj. METR 1475/2020 VoVl.

6. Žalobci popisují, že jde o pravoúhlou zatáčku úzké ulice Chelčického v Třeboni, přičemž přímo do této zatáčky jsou již nyní dopravně připojeny pozemky žalobců a ubytovacího zařízení. Připojení záměru by zde vytvořilo čtvrté rameno „křižovatky“. Dopravní připojení nemovitostí vychází ze , o pozemním komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a z , kterou se provádí , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Dle této vyhlášky lze dopravně připojit nemovitosti, jen jsou-li splněny podmínky pro rozhledové poměry, dále únosná vzdálenost jednotlivých připojení a šířka sjezdu dostatečná pro plynulé odbočení.

7. Dle žalobců nejsou splněny podmínky pro rozhledové poměry, přičemž odkazují na závaznou normu ČSN 73 6102 a ČSN 73 6110. Žalobci odkazují na tzv. rozhledové trojúhelníky, které jsou typicky pro každý sjezd dva, jeden vlevo, druhý vpravo. V případě záměru je důležitý trojúhelník vlevo, neboť ulice Chelčického je jednosměrná s nejvyšší dovolenou rychlostí 20 km/h. Žalobce konstruuje rozhledový pravoúhlý trojúhelník, který má odvěsnu o délce 15 m a odvěsnu o délce 4,44 m (2 m od hrany hlavní komunikace). Při spojení přeponou vzniká trojúhelník, v němž se nachází rozhledová překážka, kterou je roh sousedního domu č. p. XD. Připojení záměru proto nemůže vyhovět zákonným požadavkům na rozhled. V rozhledovém trojúhelníku se vždy bude nacházet roh stavby sousedního domu. Žalobci jsou si vědomi, že nedostatečný rozhled „vyřešily“ správní orgány umístěním dopravního zrcadla, které má dostatečný rozhled umožňovat. Ač se u starších křižovatek či připojení užití zrcadla vyskytuje, jsou žalobci přesvědčeni, že u nového připojení se jedná o řešení zcela nepřípustné. Žádný právní předpis ani technická norma toto řešení nedostatku rozhledu u nových sjezdů neumožňuje. Dle žalobců nelze umístěním dopravního zrcadla sanovat normě nevyhovující rozhledové poměry; to dle nich právní předpisy ani normy neumožňují. Dle žalobců lze umisťovat zrcadla tam, kde jsou rozhledové poměry splněny, a to za účelem zvýšení bezpečnosti a plynulosti provozu.

8. Dle žalobců nejsou splněny ani podmínky vzdálenosti jednotlivých připojení. V téměř stejném místě napojení jsou napojeny pozemky žalobce a) a ubytovací zařízení žalobkyně b). Mimo to je na pozemní komunikaci připojena stavba sousedící se záměrem ze západu. Sjezdy jsou od sebe vzdáleny zhruba 3 metry. Dle žalobců jde o těsnou blízkost sjezdů, která neodpovídá požadavkům Dle žalobců se touto otázkou nezabýval ani žalovaný, ani stavební úřad ani příslušné dotčené orgány (silniční úřad a dopravní inspektorát PČR), tj. zda je vzdálenost schvalovaného připojení od již existujících připojení únosná, resp. dovolená. V tomto směru jsou dle žalobců úvahy všech správních orgánů a dotčených orgánů, vč. žalovaného nepřezkoumatelné.

9. Dle žalobců nejsou splněny ani podmínky nejmenší možné šířky dopravního připojení. Žalobci poukazují na to, že podle rozhodnutí o připojení musí být připojení záměru široké nejméně 3 metry. Tato podmínka není a ani nemůže být splněna bez použití pozemků žalobce a) a bez zbourání zdi na hranici mezi pozemkem žalobce a) parc. č. XE a pozemkem stavebníků parc. č. XF (dále jen „hraniční zeď“). Žalobci přikládají výřez výkresu Dokumentace skutečného provedení stavby, z něhož se podává, že pozemek parc. č. XC je v nejširší části široký 3,01 m, ovšem v nejužší části je široký pouze 2,92 m; část pozemku, která je nezastavěná zdí je široká nanejvýš 2,66 m. Dle žalobců je zřejmé, že záměr nebude vyhovovat ani podmínkám samotného rozhodnutí o připojení, neboť pozemek parc č. XC je příliš úzký.

10. Žalobci dále odkazují na , dle něhož musí šířka sjezdu umožnit plynulé odbočení. Sjezd záměru ovšem plynulé odbočení neumožňuje. Pro sjetí vozidel k záměru bude nezbytné vozidlem nejprve najet za levotočivou zatáčku, tam zastavit a následně k záměru zacouvat. To je podle žalobců v rozporu s , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), dle něhož nesmí řidič couvat na nepřehledných nebo nebezpečných místech, např. v nepřehledné zatáčce. Pokud tedy správní rozhodnutí počítají s tím, že se k záměru bude v nepřehledné pravoúhlé zatáčce couvat, nelze toho dosáhnout jinak než protiprávním jednáním. Napadené rozhodnutí je z toho důvodu nezákonné, neboť záměr není v souladu s požadavky na dopravní infrastrukturu a nevyhovuje požadavkům právních předpisů.

11. Rozpor s požadavky dle je dle žalobců patrný i z podkladů pro rozhodnutí o připojení; jde o technickou zprávu Bc. Marouška autorizovaného technika pro dopravní stavby z března 2023. V této technické zprávě se uvádí, že rozhledu vlevo brání stávající objekt, že dosažitelný rozhled je 3,5 m a že zajištění rozhledu je tedy možné pouze náhradním způsobem za pomocí dopravního zrcadla. Technická zpráva taktéž uvádí, že šířka sjezdu a šířka komunikace neumožnují zajíždění do sjezdu jízdou vpřed, proto bude nutné couvat. Rozpornost technických parametrů sjezdu se tak podává i z dokumentace, která je součástí správního spisu; tyto parametry jsou v rozporu s právními předpisy a závaznými technickými normami.

12. Žalobci konstatují, že mají zjevný zájem na bezpečné a plynulé dopravě v ulici Chelčického, neboť zde mají zajištěn jediný přístup ke svým pozemkům a ubytovacímu zařízení. Nebezpečné dopravní situace a přepravní zdržení budou způsobilé zasahovat každodenně do užívání jejich vlastnictví. Zhoršení dopravního přístupu k ubytovacímu zařízení může ohrozit podnikání žalobkyně b). Jakákoliv dopravní nehoda, jejíž pravděpodobnost záměr zvyšuje, může ohrozit život, zdraví a majetek nejen žalobců a jejich rodinných příslušníků, ale také jejich klientů a veřejnosti (chodci, děti).

13. K obsahu správního spisu žalobci uvádějí, že nebyl v průběhu správního řízení řádně veden; žalobcům není zřejmé, co vše bude a nebude součástí správního spisu předloženého soudu.

14. Žalobci upozorňují na to, že záměr počítá s odstraněním hraniční zdi. Podle přesného zaměření stavu na místě dle dokumentace skutečného provedení je tato hraniční zeď svou nikoliv nevýznamnou částí na pozemku parc. č. XE ve vlastnictví žalobce a). Dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), je stavba zřízená na pozemku součástí pozemku, a proto je hraniční zeď ve spoluvlastnictví žalobce a). Spoluvlastnictví rozhrady mezi dvěma pozemky je obvyklé. Dle platí vyvratitelná domněnka, že zdi mezi sousedními pozemky jsou společné. Žalobce a) ovšem nikdy nedal souhlas k odstranění hraniční zdi nebo k jiným zásahům do zdi. Přitom je jeho souhlas jakožto spoluvlastníka nezbytný a stavební úřad i žalovaný byli povinni se tímto zabývat ( ). Žalobce a) přitom uvedené ve stavebním řízení namítal. Žalobci tvrdí, že stavebníci nemají soukromoprávní oprávnění záměr provést, neboť nedoložili souhlas žalobce a) k odstranění hraniční zdi v jeho spoluvlastnictví. Napadené rozhodnutí tak zasahuje do vlastnického práva žalobce a) jak k hraniční zdi, tak i k veškerým pozemkům žalobce a) a ubytovacího zařízení žalobkyně b), neboť hraniční zeď utváří podobu souboru nemovitostí, jeho estetickou hodnotu i soukromí. Omítnutá zeď se navíc hodí do historického jádra města významně více než drátěný plot.

15. Dle žalobců není rovněž stále vyřešeno odstranění stávajících staveb z pozemků stavebníků, což je předpokladem provedení záměru; jde právě o hraniční zeď a zahradní dům. Žalobce a) totiž tvrdí, že jeho pozemek je od pozemku stavebníků oddělen betonovým plotem. Tento betonový plot ve své východní části zřejmě dodržuje hranici mezi pozemky (pozemek parc. č. 633), v západní části však betonový plot stojí zcela na pozemku parc. č. XE, a dokonce odděluje nikoliv nevýznamnou část tohoto pozemku ve vlastnictví žalobce a) od tohoto uceleného souboru pozemků. V západní části přiléhá k betonovému plotu zahradní dům stavebníků, který tudíž stojí částečně na pozemku žalobce a). Žalobce a) předložil v řízení dokumentaci skutečného provedení stavby, z něhož je zřejmé, že zahradní domek, který má být před započetím záměru odstraněn, se nachází částečně na pozemku žalobce a). Žalovaný se touto zjevnou záležitostí vůbec nezabýval a z toho důvodu má žalobce a) za to, že napadené rozhodnutí zasahuje do jeho vlastnického práva.

16. Žalobci namítají též nedostatečnou odstupovou vzdálenost záměru od betonového plotu. Dle jejich názoru nebude možné záměr udržovat. Dle koordinačního plánu je vzdálenost v nejširším místě 350 mm a v nejužším místě pouze 173 mm. Taková šířka odstupu dle žalobců rozhodně neumožňuje údržbu záměru ani údržbu betonového plotu. Žalobci se domnívají, že tento nedostatek napadeného rozhodnutí a potažmo záměru přímo zasahuje do jejich práv, neboť jednou přijde stav, kdy bude záměr vyžadovat údržbu. Jinak bude hrozit postupná degradace až do stavu ohrožujícího život a zdraví osob vč. žalobců. Žalobci se obávají, že na základě až 1023 a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), se budou moci stavebníci u orgánů veřejné moci domoci zásahu do práv žalobců. Toto omezení práv žalobců však není podloženo žádným právním důvodem. Dle žalobců z žádného právního předpisu neplyne právo stavebníků využít své pozemky až k jejich hranici, právě naopak. Využití pozemku k realizaci záměru až na hranici jde neodůvodněně k tíži žalobců. Žalobci se dovolávají , o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), který ukládá, že odstupy musí umožňovat údržbu staveb a užívání prostoru mezi stavbami. Stavby je nutno umisťovat s takovým odstupem, aby je bylo možné udržovat. Záměr a napadené rozhodnutí je dle žalobců v rozporu s citovaným ustanovením vyhlášky.

17. Žalobci též namítají zhoršení výhledu z ubytovacího zařízení, k čemuž dojde v důsledku realizace záměru. Žalobci jsou si vědomi, že nemají právo na konzervaci stavu v sousedství, ovšem mají za to, že přílišná blízkost záměru od hranice pozemků žalobce a) je přinejmenším v rozporu s požadavky urbanistickými, architektonickými, požadavky požární ochrany a požadavky na zachování kvality prostředí dle

18. Dle žalobců není možné užití výjimky dle , a to s ohledem na charakter zástavby, neboť historická zahuštěná zástavba je seskupena v městských blocích definovaných uliční čárou a zástavba směrem k parku zahuštěná naopak vůbec není.

19. Žalobci dále konstatují, že opakovaně namítali nedostatky požárně bezpečnostního řešení záměru. Prakticky neexistující odstup záměru od pozemků žalobce a) vylučuje, aby příp. požár nezasáhl i na pozemky žalobců, popř. až k ubytovacímu zařízení. Dle žalobců je dán vnitřní rozpor dokumentace záměru, neboť se uvádí, že minimální šířka přístupové komunikace pro hasičské vozy je 3,5 m; k záměru ovšem není zajištěn přístup ani o šířce 3 m. K záměru tak nebudou mít přístup vozidla hasičského záchranného sboru.

III. Vyjádření žalovaného

20. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost. Žalovaný předně konstatoval, že napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné. K námitce do dopravního napojení záměru žalovaný zdůraznil, že pozemek záměru je připojen sjezdem, který již v minulosti sloužil k připojení zahrady, resp. garáže. Z důvodu změny využití pozemku bylo třeba vydat nové rozhodnutí o připojení pozemku na pozemní komunikaci; nejednalo se však o zcela nové připojení. Pro rozhodnutí silničního úřadu o připojení bylo klíčové vyjádření dopravního inspektorátu PČR, z něhož je zřejmé, že v místě bylo provedeno místní šetření. Byla zohledněna lokalita (obytná zóna staré zástavby), v níž téměř žádný sjezd nesplňuje zákonné normy připojení na místní komunikaci. Dopravní inspektorát PČR se zabýval i posudkem Z. ze dne 20. 10. 2022. Rozhodnutí o připojení je samostatným, byť podkladovým rozhodnutím. Tímto rozhodnutím byl splněn zákonný požadavek podle . Podnět k zahájení přezkumu rozhodnutí o připojení byl shledán nedůvodným. Rozhodnutí o připojení dle žalovaného dostojí požadavkům jak na rozhled, tak i z hlediska vzdálenosti jednotlivých připojení i z hlediska šířky sjezdu. Dle dopravního inspektorátu PČR je rozhled v délce 8 m dostatečný a při přepočítání mezní rychlosti by dle dopravního inspektorátu ani dopravní zrcadlo být umístěno nemuselo. Šířka sjezdu 3 m bude umožněna zbouráním hraniční zdi ve vlastnictví stavebníků. Obavy žalobců ze vzniku nebezpečných dopravních situací a přepravních zdržení považuje žalovaný za nedůvodné, přičemž zdůraznil charakter lokality (stará zástavba, zanedbatelná frekvence dopravy, max. rychlost 20 km/hod.). Dále žalovaný konstatoval, že v jednosměrné komunikaci není couvání za účelem parkování v rozporu se zákonem o silničním provozu [ citovaného zákona].

21. K námitce nedostatků při vedení spisu žalovaný konstatoval, že k rozhodnutí o odvolání obdržel řádně vedený spis.

22. Dle žalovaného není důvodná ani námitka proti odstranění hraniční zdi, která má být ve spoluvlastnictví žalobce a). Poloha hraniční zdi byla ověřena geodetem Ing. Vítou a je zřejmé, že zeď na pozemek žalobce a) zasahuje nikoliv významnou částí, a to cca 7 cm z celkových 42 cm. Žalovaný konstatuje, že dle jeho názoru se nejedná o tzv. rozhradu, nýbrž jde spíše o tzv. přestavek, kdy nepatrná část stavby trvalého charakteru zasahuje na cizí pozemek. Dle žalovaného žalobce a) spoluvlastníkem hraniční zdi není a jeho souhlas s odstraněním zdi se tudíž nevyžaduje.

23. Žalovaný dále konstatoval, že odstranění stavby „garáže se skladem zahradního nábytku“ (nikoliv stavby „zahradního domu“, jak uvádí žalobci v žalobě) nemá žádnou relevanci s tímto řízením o povolení záměru. S odstraněním stavby garáže vyslovil stavební úřad souhlas s odstraněním stavby ze dne 6. 4. 2021, čj. METR 5242/2021 GrPe.

24. Dle žalovaného není důvodná ani námitka nedostatečných odstupových vzdáleností a jejich důsledků. Informace o následné údržbě stavby je uvedena v projektové dokumentaci. Umístění stavby na hranici pozemku s ohledem na charakter okolní zástavby umožňuje ; nejedná se o užití „výjimky“.

25. Rozpor s požadavky urbanistického a architektonického charakteru namítají žalobci zcela obecně. Záměr byl posouzen příslušným dotčeným orgánem. Ani tvrzení o nedostatcích požárně bezpečnostního řešení záměru není v žalobě zcela specifikováno. Ani dokumentace záměru vnitřně rozporná není. K šíři přístupu 3 m jako vyhovujícímu pro hasičské vozy odkázal žalovaný na

IV. Vyjádření OZNŘ

26. Stavebníci předně svého vyjádření konstatovali, že hodlají realizovat rodinný dům, v němž chtějí uspokojovat svou bytovou potřebu. Žádost o povolení stavebního záměru podali dne 7. 7. 2020. Žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno až dne 1. 9. 2025. Žalobci totiž po celou dobu společného územního a stavebního řízení vznášeli námitky nedůvodné, neodůvodněné či obstrukční.

27. K námitkám do dopravního připojení jsou stavebníci toho názoru, že tato problematika se jakkoliv nedotýká práv žalobců. Vybudování sjezdu k rodinnému domu nemůže ovlivnit bezpečnost a plynulost dopravy v místě; navíc v místě samém již sjezd je, neboť se zde nachází garáž. Stavebníci podrobně reagovali na žalobní námitky uplatněné žalobci.

28. Dle stavebníků nejsou k realizaci záměru zapotřebí pozemky či stavby, které nejsou v jejich vlastnictví. Hraniční zeď je dle nich zcela v jejich vlastnictví a domněnka dle se neuplatní. Pokud je žalobce a) opačného názoru, měl stavebnímu úřadu předložit takové důkazy, ze kterých bude jeho spoluvlastnictví vyplývat. Podle platí, že o námitce občanskoprávní povahy si stavební úřad učiní úsudek a rozhodne ve věci; to neplatí v případě námitek týkajících se existence nebo rozsahu vlastnických nebo jiných věcných práv. Správní orgány si dle stavebníků nemohly o této otázce učinit úsudek, jak tvrdí žalobci. Stavební úřad nemohl existenci či rozsah žalobcem a) tvrzeného vlastnického práva jakkoliv vyřešit. Stavebníci konstatují, že se nejedná o společnou věc a je plně v jejich kompetenci rozhodnout, zda zeď odstraní či nikoliv. Žádného souhlasu žalobce a) není třeba.

29. Stejně tak „zahradní dům“ je situován pouze na pozemcích ve vlastnictví stavebníků. V žalobě jde pouze o obstrukční námitku žalobců o spoluvlastnictví, která však zůstala neprokázaná. Uvedená námitka ani nebyla uplatněna v odvolání.

30. Ani námitky porušení odstupové vzdálenosti nepovažují stavebníci za důvodné. Záměr je navržen tak, aby jej bylo možno realizovat, nýbrž i v průběhu let udržovat, a stejně tomu tak je i ve vztahu k betonovému plotu. Dle názoru stavebníků normuje jiné situace než odstupy mezi stavebním záměrem a betonovým plotem. Betonový plot bude možné bezproblémově udržovat, a to jak z pozemku stavebníků, tak i z pozemku žalobce a). Z projektové dokumentace záměru zcela jasně vyplývá, že bude možné stavební záměr udržovat.

31. Námitky do zhoršení výhledu z ubytovacího zařízení nejsou specifikované. Co do požární bezpečnosti byly v řízení předloženy požárně bezpečnostní podklady zpracované odborně způsobilou osobou. Uvedené námitky v tomto směru nemají žádný racionální základ.

32. Stavebníci navrhli, aby krajský soud žalobu zamítl.

33. Ostatní OZNŘ se k věci nevyjádřily.

V. Replika žalobců

34. Žalobci ve vztahu k vyjádření žalovaného upozornili na to, že je dle jejich názoru irelevantní, že v místě již dříve existovalo připojení na pozemní komunikaci. Taková situace totiž nezakládá žádnou úlevu. Je-li vydáváno nové povolení o připojení, musí povolované připojení splňovat všechny podmínky dle právních předpisů. Dále mají žalobci stále za to, že couvání v jednosměrce je rozporné se zákonem o silničním provozu. Žalovaný dále dle žalobce ve svém vyjádření překračuje působnost správních orgánů, když si činí úsudek o existenci a rozsahu vlastnického práva k hraniční zdi. Dále považují za zavádějící odkaz žalovaného na a

35. Ve vztahu k vyjádření stavebníků se žalobci nejprve ohradili proti údajnému obstrukčnímu jednání a zdůraznili, že nebrojí proti zastavění pozemku jako takovému, nýbrž proti konkrétnímu zvolenému řešení. Žalobci jsou přesvědčeni, že všechny jejich žalobní námitky jsou přípustné. Dopravní řešení bylo sice řešeno již ve správním řízení, ovšem v rozporu se zákonem. Žalobci se opětovně dovolávají ovlivnění bezpečnosti a plynulosti provozu v ulici Chelčického; jejich hosté ubytovacího zřízení neznají situaci a nebudou čekat, že zpoza rohu v protisměru vycouvá vozidlo. K záměru nebude možné přijet bez porušení právních předpisů na úseku silničního provozu. Žalobci trvají na tom, že dopravní napojení záměru přímo zasahuje do jejich práv. Uvádějí, že dopravní řešení by se jich nedotýkalo, pouze pokud by byl záměr napojen na jinou ulici. Žalobci neargumentují dopravním přetížení lokality, nýbrž nebezpečností a nezákonností řešení. Za 10 let lze předpokládat 14 600 jízd dvěma vozy, což zvyšuje pravděpodobnost střetů, neboť lidé typicky odjíždí a přijíždí v podobné časy. Žalobci uvádí, že nejsou povinni snášet riziko spojené s užíváním dopravního připojení, které nesplňuje zákonné požadavky. Žalobci dále trvají na tom, že umístění dopravního zrcadla nelze sanovat normě nevyhovující rozhledové poměry nových připojení a přikládají aktuální Technické podmínky Ministerstva dopravy pro odrazová zrcadla.

36. Žalobci doplnili, že správní orgány si nemohly učinit úsudek o vlastnictví hraniční zdi. Potom měly ovšem postupovat podle a vyzvat žalobce, aby se obrátili na civilní soud a správní řízení mělo být přerušeno. Správní orgány ovšem řešení této předběžné otázky ignorovaly. Závěrem žalobci doplnili, že za stavbu se považuje i betonový plot, a proto je nutné, aby byla umožněna jeho údržba.

VI. Reakce stavebníků

37. Stavebníci konstatovali, že žalobci ani v replice dle jejich názoru dostatečně netvrdili dotčení veřejných subjektivních práv. Dále se stavebníci vyjadřují k Technickým podmínkám Ministerstva dopravy pro odrazová zrcadla. Stavebníci setrvali na svém návrhu, aby byla žaloba zamítnuta.

VII. Právní hodnocení krajského soudu

38. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( ).

39. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání dne 30. 9. 2026. Na jednání setrvaly procesní strany na svých stanoviscích. Stavebníci se z jednání omluvili a ostatní OZNŘ se nedostavily.

40. Žalobci navrhli k provedení důkazu Technické podmínky Ministerstva dopravy pro Odrazová zrcadla z července 2024; tento důkazní návrh byl soudem zamítnut. K důkazu byly provedeny tři fotografie stavu záměru a blízkého okolí z data 29. 9. 2026; žalobci jimi hodlali prokazovat své dotčení na veřejných subjektivních právech.

41. Žaloba není důvodná.

42. K námitce nepřezkoumatelnosti krajský soud předesílá, že napadené rozhodnutí zhodnotil jako plně přezkoumatelné, neboť obsahuje reakci na odvolací námitky žalobců, které krajský soud mohl podrobit cílenému přezkumu v mezích žalobních bodů.

VII.A Námitky vůči dopravnímu připojení záměru

43. Žalobci v žalobě podrobně brojili proti dopravnímu připojení záměru. Dle jejich názoru nebyly splněny podmínky prováděcí k připojení záměru k pozemní komunikaci. Dle jejich názoru nebyly splněny: a) rozhledové poměry a jejich nesplnění nelze dle nich „dohánět“ umístěním dopravního zrcadla, b) vzájemné vzdálenosti jednotlivých připojení, ani c) požadavky na šířku sjezdu tak, aby byla dostatečná pro plynulé odbočení. Jedná se o věcné námitky do způsobu řešení dopravního napojení záměru na přilehlou pozemní komunikaci.

44. Krajský soud předně připomíná, že soudní řízení správní neslouží k prosazení objektivní stránky zákonnosti rozhodování správních orgánů, nýbrž výlučně k ochraně veřejných subjektivních práv žalobců (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2008, čj. -98, a ze dne 16. 12. 2010, čj. -98).

45. Krajský soud se v této souvislosti zabýval rozsahem věcné legitimace žalobců v soudním řízení správním. Na tuto otázku je třeba nahlížet ve spojení s jejich účastenstvím ve společném územním a stavebním řízení. V tomto společném řízení je věcná legitimace vlastníků sousedních nemovitých věcí založena přímým dotčením jejich vlastnického (resp. jiného věcného) práva k těmto sousedním nemovitým věcem. Tato skutečnost jim ostatně zakládá účastenství v tomto řízení [ ]. Tím je předurčen rozsah námitek, které jsou vlastníci sousedních nemovitých věcí oprávněni uplatnit ve společném územním a stavebním řízení ( , věta první ). Ve stejném rozsahu pak náleží vlastníkům sousedních nemovitých věcí jakožto žalobcům aktivní věcná legitimace v soudním řízení. Vlastníci sousedních nemovitých věcí jsou proto oprávněni napadnout společné povolení pouze takovými námitkami, které souvisí s ochranou jejich vlastnického (popř. jiného věcného) práva k nemovitým věcem. Naopak jim nepřísluší námitky, jejichž prostřednictvím by se dovolávali ochrany práv třetích osob, popř. respektování veřejného zájmu, aniž by tento aspekt jakkoli přímo souvisel s ochranou jejich vlastnického práva. Pokud by se krajský soud věcně zabýval námitkami žalobců, které nesouvisí s ochranou jejich vlastnického práva k nemovitým věcem, dostali by se žalobci z pozice osob namítajících zkrácení vlastního veřejného subjektivního práva do pozice dozorců nad zákonností postupu a rozhodnutí správních orgánů. Takové postavení ovšem žalobcům v dané věci nenáleží. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 21. 10. 2008, čj. -86, publ. pod č. 1764/2009 Sb. NSS, dovodil, že „ je svojí povahou „obrannou“ normou. Není normou „kontrolní“, která by umožňovala komukoliv iniciovat, prostřednictvím podání žaloby ve správním soudnictví, kontrolu jakéhokoliv úkonu veřejné správy. Má pouze zajistit poskytování právní ochrany v případech, kdy veřejná správa vstupuje do právní sféry fyzických nebo právnických osob. Hraničním kritériem pro žalobní legitimaci je právě tvrzený zásah do veřejných subjektivních práv. Nikoliv veškerá činnost (případně veškeré pochybení) veřejné správy je podrobena soudní kontrole ze strany fyzických a právnických osob, ale pouze ta, kdy činnost správy přesáhne do jejich veřejných subjektivních práv.“

46. Rozsah toho, co jsou žalobci oprávněni v soudním řízení namítat, je determinován jejich postavením ve společném územním a stavebním řízení, tj. důvodem jejich účastenství v tomto řízení, resp. tím, jaká jejich veřejná subjektivní práva mohla být vydáním napadeného rozhodnutí dotčena (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 4. 2014, čj. -56, a ze dne 7. 3. 2018, čj. -28). Věcná legitimace žalobců je omezena na ty námitky, které se týkají umožnění účinné ochrany vlastnického práva (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2017, čj. -92).

47. Ke skupině žalobních námitek vůči dopravnímu připojení záměru je třeba uvést, že vlastnické právo žalobců a jeho výkon k jejich pozemkům a ubytovacímu zařízení není nijak dotčeno tím, jak je záměr stavebníků napojen na pozemní komunikaci. Žalobci výše uvedenými námitkami především hájí veřejný zájem na bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, který však nijak nesouvisí s jejich vlastnickým právem k sousedním nemovitým věcem. Žalobci se v žalobě soustředí především na poukazování na to, že záměr je napojen v rozporu s příslušnou vyhláškou; tím se staví do pozice dozorce nad zajištěním veřejného zájmu. Žalobci totiž netvrdí přímé dotčení vlastnických práv, tj. např. netvrdí, že schválené dopravní napojení záměru vylučuje, aby jejich pozemky byly napojeny na pozemní komunikaci, ani netvrdí, že dosavadní užívání jejich sjezdu bude znemožněno. Tvrzení žalobců, že mají zájem na bezpečné a plynulé dopravě v ulici Chelčického, neboť zde mají zajištěn jediný přístup k pozemkům a ubytovacímu zařízení, nevypovídá ničeho o bránění jejich veřejných subjektivních práv. Je skutečností, že žalobci mají i nadále právo užívat pozemní komunikaci i jejich vybudovaný sjezd z jejich pozemku, resp. z pozemku žalobce a), což umožňují i klientům žalobkyně b), nicméně v tomto užívání nejsou povoleným záměrem a jeho sjezdem nijak právně rušeni a není jim v užíváním sjezdu nijak bráněno. Připojení pozemku žalobce a) na pozemní komunikaci, kterým je umožňován i příjezd klientů ubytovacího zařízení ve vlastnictví žalobkyně b), totiž není povoleným záměrem nikterak dotčeno a není nikterak bráněno v jeho dalším užívání. Argumentace žalobců se nese v rovině toho, že si osobují ochranu veřejného zájmu, což dále umocňují i argumentací o obavách z dopravních nehod a z ohrožení života, zdraví a majetku nejen žalobců, nýbrž i rodinných příslušníků, klientů a veřejnosti. Žalobci se obávají vzniku nebezpečných situací v provozu, které údajně budou každodenně zasahovat do jejich vlastnického práva a do podnikání žalobkyně b). Krajský soud konstatuje, že takové obavy žalobců považuje za hypotetické. Ochranu veřejného zájmu v této oblasti zajistil silniční úřad a dopravní inspektorát PČR. Z obsahu správního spisu plyne, že se v místě jedná o jednosměrnou komunikaci, obytnou zónu s maximální povolenou rychlostí 20 km/hod. s nízkou frekvencí dopravy. V dané lokalitě je tudíž již samo o sobě zaručeno, že se vozidla budou pohybovat nízkou rychlostí, což zajišťuje bezpečnost provozu. K tomu srov. § 39 odst. 5 zákona o silničním provozu, dle něhož platí, že v obytné zóně a pěší zóně smí řidič jet rychlostí nejvýše 20 km.h-1; přitom musí dbát zvýšené ohleduplnosti vůči chodcům, které nesmí ohrozit; v případě nutnosti musí zastavit vozidlo. Jak bylo konstatováno správními orgány, jde o oblast zahuštěné historické zástavby, v níž téměř žádný sjezd nesplňuje aktuální požadavky. V dané věci je též podstatné, že stavebníci hodlají v místě realizovat svou bytovou potřebu, u které nelze předpokládat značné zatížení a zvýšení dosavadního provozu v ulici. Žalobci nepředložili žádné konkrétní skutkové podklady, z nichž by bylo možné dovodit reálné dotčení jejich práv v souvislosti s přistěhováním jedné rodiny do dané lokality a jejich užíváním předmětného sjezdu. Žalobci nepředložili ani konkrétní skutkové podklady svědčící o tom, že daná skutečnost natolik ovlivní dopravní provoz v místě, aby se dalo vůbec uvažovat o jakémkoliv vlivu na plynulost a bezpečnost provozu či dokonce o zhoršení či ztížení dopravního přístupu k pozemkům a ubytovacímu zařízení.

48. Krajský soud dále poukazuje na to, že nepovažuje za zcela případnou argumentaci žalobců o tom, že se v daném případě jedná o povolení zcela nového připojení. Ze samotného rozhodnutí o připojení se podává, že jde o povolení úpravy připojení, tj. bylo rozhodováno o úpravě připojení již existujícího, a to z důvodu změny užívání.

49. Krajský soud si je vědom judikatury Nejvyššího správního soudu k otázce přímého dotčení „sousedů“. Jde např. o rozsudky ze dne 17. 12. 2008, čj. -68, publ. pod č. 1787/2009 Sb. NSS, ze dne 31. 7. 2013, čj. -25, publ. pod č. 2932/2013 Sb. NSS, či ze dne 5. 12. 2019, čj. -103). Mimo jiné z nich vyplývá, že přímým dotčením lze rozumět především dotčení různými imisemi, například stíněním, hlukem, prachem, pachem, zápachem, kouřem, vibracemi, světlem apod., a dále například zvýšenou intenzitou dopravy v místě stavby vzhledem k jejímu účelu.

50. Z právní věty II. rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2013, čj. -25, publ. pod č. 2932/2013 Sb. NSS, se podává, že „umožňuje-li situace v terénu zhotovit přístup k umísťované stavbě více způsoby (po různých komunikacích), pak v zásadě každý z vlastníků pozemku nebo stavby, jehož práva budou zasažena provozem po těchto komunikacích, může být účastníkem územního řízení ( z roku 2006). Rozhodné je, zda intenzita zásahu do jeho vlastnického práva představuje přímé dotčení. Určujícím měřítkem může být intenzita zvýšení dopravy a míra negativních efektů s tím spojených, ale i povaha provozu umísťované stavby a vlastnosti přilehlých komunikací. Pokud je možné vyloučit, že tyto komunikace budou v souvislosti s provozem stavby využívány více než doposud, pak lze zpravidla vyloučit i přímé dotčení vlastníků pozemků, přes které má být příjezd k umísťované stavbě umožněn.“ (podtržení doplněno).

51. V rozsudku ze dne 26. 4. 2024, čj. -99, Nejvyšší správní soud dále dovodil, že „přímé dotčení práv sousedů může být způsobeno rovněž hlukem, zápachem či zvýšenou dopravní zátěží. Vzhledem k tomu, že se tedy nemusí vždy jednat jen o fyzické dotčení společných částí domu, může být žalobce a) dotčen ‚nefyzickými‘ projevy a důsledky stavebního záměru.“ V posledně citovaném rozsudku se jednalo o soudní přezkum povolení stavebního záměru, a to konkrétně bytového domu o 56 bytových jednotkách o velikosti 1 + kk, dvou obchodních jednotkách a dvou kancelářích se zázemím, což lze užít jako argumentum a contrario, neboť v nyní přezkoumávaném případě se jedná o stavbu rodinného domu pro jednu rodinu se dvěma automobily, které budou parkovat na vlastním pozemku.

52. Krajský soud při posuzování věcné legitimace žalobců přihlédl i k této judikatuře a konstatuje, že přímé dotčení žalobců na jejich právech s ohledem na řešenou problematiku připojení záměru na veřejnou pozemní komunikaci není dáno i proto, že s ohledem na účel záměru (rodinný dům pro jednu rodinu, k němuž mají zajíždět dva automobily, které budou parkovat na vlastním pozemku), není dán předpoklad přímého dotčení práv spočívající právě ve zvýšené intenzitě dopravy. Jak již bylo ostatně uvedeno shora, jedná se o jednosměrku v obytné zóně (20 km/hod.) s nízkou frekvencí dopravy, kde se nacházejí převážně rodinné domy a ubytovací zařízení. Zvýšená dopravní zátěž se z logiky věci v dané lokalitě pojí především s ubytovacími zařízeními, která se v lokalitě nacházejí. Realizace rodinného domu a přistěhování jedné rodiny nemůže způsobit zvýšení intenzity dopravy, a tudíž nemůže způsobit ani přímé dotčení žalobců na jejich veřejných subjektivních právech v souvislosti s dopravním připojením záměru. Žalobci dovozují přímé dotčení svých práv z nebezpečnosti připojení (couvání při zajíždění k záměru je dle nich rozporné se zákonem o silničním provozu). Dozor nad tím, zda budou zajížděním k záměru páchány stavebníky přestupky, je věcí veřejného zájmu a žalobcům nepřísluší na takových argumentech zakládat dotčení svých veřejných subjektivních práv. Bezpečnost provozu v místě je a i dříve byla zajištěna zřízení obytné zóny, v níž má provoz automobilů probíhat maximálně ohleduplně. Bezpečnost při provozu je zajištěna velmi nízkou povolenou rychlostí. Krajský soud není přesvědčen o tom, že by připojení záměru jakkoliv přímo zasahovalo do veřejných subjektivních práv žalobců.

53. Vzhledem k nedostatku věcné legitimace žalobců se tedy krajský soud nezabýval věcnými námitkami žalobců souvisejícími s dopravním napojením záměru na pozemní komunikaci (tj. rozhledovými poměry, dopravním zrcadlem, vzdáleností jednotlivých připojení, šířkou sjezdu ani tím, zda sjezd umožňuje plynulé odbočení či zda je nutné s vozidlem zacouvat, tj. tvrzeným nesouladem s ). Z toho důvodu ani nebylo potřebné provádět k důkazu Technické podmínky Ministerstva dopravy z července 2024, neboť otázku umístění dopravního zrcadla v místě krajský soud vůbec věcně neřešil a bylo tudíž nepotřebné zjišťoval jaké platí technické podmínky pro jejich umisťování; pro danou kauzu bylo toto zjišťování irelevantní.

54. Podmínky pro připojení záměru vyplývají v nyní projednávané věci z rozhodnutí silničního úřadu o připojení ze dne 2. 1. 2024, čj. METR 11574/2023 PeMo, kterým byla povolena úprava připojení dle stanovených podmínek. Pokud tedy jde o výhrady žalobců proti samotnému připojení nemovitosti na pozemní komunikaci, tak ty bylo lze uplatnit v řízení o žalobě proti tomuto rozhodnutí. Předmětem řízení o vydání tohoto povolení je totiž soulad připojení pozemků k pozemní komunikaci s , (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2013, čj. -74). Žádost o vydání povolení k připojení pozemků se posuzuje právě z hlediska bezpečnosti připojení a splnění závazných ČSN norem (viz až ). Povolení o připojení k pozemní komunikaci je samostatným správním rozhodnutím a je způsobilé být samostatným předmětem soudního přezkumu; nejde o správní akt subsumovaný územnímu rozhodnutí (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 6. 2019, sp. zn. , odst. 39) a obdobně ani společnému povolení záměru vydanému ve společném územním a stavebním řízení. Výhrady ohledně splnění podmínek stanovených prováděcí vyhláškou k vydání povolení k připojení pozemků na pozemní komunikaci tak nelze vznášet ve společném územním a stavebním řízení. Pro tento závěr je přitom nerozhodné, zda by žalobcům svědčila legitimace k podání žaloby proti rozhodnutí silničního úřadu o povolení připojit pozemky na pozemní komunikaci (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu ze dne 14. 8. 2019, čj. -116). Naplnění požadavků by tudíž mohlo být krajským soudem přezkoumáno výlučně v samostatném soudním řízení vedeném proti rozhodnutí o připojení ve spojení s rozhodnutím odvolacím. Takové řízení, pokud je zdejšímu soudu známo, iniciováno nebylo. Ostatně proti rozhodnutí o připojení ani nebylo podáno odvolání.

55. Podle a 2 , , ve znění pozdějších předpisů, platí, že soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází. Uvedené pravidlo aplikuje správní soud přiměřeně podle Problematika připojení nemovitosti na pozemní komunikaci již byla vyřešena správním rozhodnutím, které je závazné a je presumována jeho správnost. Přezkumné řízení k podnětu žalobců zahájeno nebylo. Krajský soud není v tomto řízení oprávněn zpochybňovat toto rozhodnutí o připojení. I z tohoto důvodu nemůže přezkoumávat námitky směřující vůči nedostatečnému posouzení podmínek a nemůže přezkoumávat zákonnost takového rozhodnutí. Proto krajský soud taktéž v tomto řízení neaplikoval a nevyžadoval si vyjádření silničního úřadu. Ostatně k věcnému přezkumu se krajský soud ani nemohl dostat z důvodu nedostatku věcné legitimace žalobců v tomto směru, jak je popsáno shora.

56. Nad rámec uvedeného se dodává, že z obsahu správního spisu i z obsahu správních rozhodnutí je zřejmé, že otázkám dopravního připojení záměru byla věnována značná pozornost a bylo reagováno na všechny námitky žalobců v tomto směru uplatněné. Stavební úřad se touto záležitostí zabýval na str. 28 až 29 společného povolení, přičemž zhodnotil předložené podklady (vč. rozhodnutí o připojení) a konstatoval, že užívání sjezdu pro stavbu rodinného domu bylo silničním úřadem posouzeno, přičemž se k věci vyjadřoval i dopravní inspektorát PČR. Žalovaný v odvolacím řízení v reakci na námitky žalobců v tomto směru vyžádal od Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství (dále jen „nadřízený silniční úřad“) stanovisko k věci, neboť z odvolání žalobců plynulo, že požadují odborné přezkoumání rozhodnutí o připojení. Nadřízený silniční úřad postupoval podle a s věcí nakládal jako s podnětem k přezkumu. Nadřízený silniční úřad přitom neshledal, že by rozhodnutí o připojení bylo vydáno v rozporu s právními předpisy a neshledal tudíž důvod zahájit přezkumné řízení z moci úřední. K uvedenému závěru si nadřízený silniční úřad vyžádal i nové stanovisko dopravního inspektorátu PČR (ze dne 11. 2. 2025, čj. KRPC-16691-3/ČJ-2025-020306) a své závěry popsal a rozebral ve svém sdělení ze dne 19. 3. 2025, čj. KUJCK 35726/2025. Žalovaný z tohoto sdělení vycházel, k další reakci žalobců vyžádal další vyjádření nadřízeného silničního úřadu (ze dne 3. 7. 2025, čj. ), v němž je obsaženo další stanovisko k žalobci uplatněným námitkám stran dopravního připojení záměru na pozemní komunikaci. Žalovaný uzavřel, že záměr splňuje požadavek dopravního napojení a příjezdu ke stavbě. Krajský soud má z obsahu správního spisu za zjištěné, že předmětným záležitostem byla ze strany správních orgánů věnována patřičná pozornost a z ničeho neplyne, že by bylo jakkoli zanedbáno posouzení této otázky podle ze strany stavebního úřadu a žalovaného a že by nebyl zajištěn soulad s požadavky rozhodnutí silničního úřadu podle .

57. Jestliže žalobci namítají, že záměr ve skutečnosti nebude vyhovovat ani podmínkám samotného rozhodnutí o připojení, neboť sjezd je příliš úzký a nedosahuje šíří ani 3 m, pak nejde o námitku proti rozhodnutí o připojení, nýbrž o námitku směřující k tomu, aby krajský soud posoudil, zda stavební úřad a žalovaný dohlédli z hlediska na to, aby projektová dokumentace odpovídala podmínkám stanoveným v rozhodnutí o připojení. Tuto záležitost řešil silniční úřad ve svém rozhodnutí o připojení, přičemž vycházel z projektové dokumentace Rozhledové poměry ve sjezdu na místní komunikaci z března 2023, kterou zpracoval Bc. Josef Maroušek, autorizovaný technik pro dopravní stavby. Silniční úřad v rozhodnutí o připojení zavázal stavebníky k tomu, aby sjezd upravily podle projektové dokumentace Bc. Marouška z března 2023 a aby šíře sjezdu činila 3 m. Stavební úřad z rozhodnutí o připojení vycházel a ověřil, že záměr je v souladu s požadavky a jeho prováděcích právních předpisů, s požadavky na veřejnou dopravní infrastrukturu a že je v souladu se závaznými stanovisky a rozhodnutími dotčených orgánů (tj. i v souladu s rozhodnutím o připojení, které posvětilo řešení podle projektu M.).

58. Na námitky v tomto směru dostatečně reagoval nadřízený silniční orgán v odvolacím řízení, s nímž žalovaný řešil uvedené námitky v rámci žádosti o součinnost (viz sdělení ze dne 3. 7. 2025, čj. KUJCK 78057/2025). Žalovaný z tohoto sdělení nadřízeného silničního úřadu v napadeném rozhodnutí vycházel. Krajský soud se s náhledem správních orgánů na tuto problematiku zcela ztotožňuje, a proto považuje za dostatečné ocitovat část napadeného rozhodnutí, v němž žalovaný cituje nadřízený silniční orgán. „Rozhodná je skutečnost výslovně uvedená v projektové dokumentaci úpravy připojení vypracované v březnu 2023 J.M., autorizovaným technikem pro dopravní stavby, ČKAIT 0102359 (tato dokumentace byla podkladem pro výše citované závazné stanovisko Policie ČR č.j. KRPC-168560-2/ČJ-2023-020306 ze dne 21.12. 2023 i pro citované rozhodnutí odboru dopravy MěÚ Třeboň č.j. METR 11574/2023 PeMo ze dne 2.1. 2024), a sice že předmětná zeď nacházející se v prostoru stávajícího sjezdu bude odstraněna, čímž dojde k rozšíření tohoto sjezdu a „šířka sjezdu po odstranění zídky bude 3,0 m“. Tato skutečnost vyplývá i výkresové části dokumentace, viz příloha. Podmínku na zajištění šíře sjezdu 3,0 m uvedl i odbor dopravy MěÚ Třeboň explicitně v podmínkách svého rozhodnutí o úpravě stávajícího připojení.“

59. Jestliže se žalobci dovolávají Dokumentace skutečného umístění stavby – ověření polohy zdi na hranici mezi parc. č. XE a XC, Třeboň ze dne 20. 12. 2024, kterou zpracoval na objednávku žalobce a) Z.V., autorizovaný zeměměřický inženýr, tak krajský soud nemá za to, že by byla jakkoli v rozporu s projektovou dokumentací M.. Projekty M. a V. nejsou ve vzájemném nesouladu, neboť z obou vyplývá, že šíře sjezdu je v místě napojení sjezdu na ulici Chelčického 3 m a že šíře sjezdu je 2,92 m v místě napojení na pozemek parc. č. XB. Žalobci konstatují, že v místě hraniční zdi má být sjezd široký pouze 2,66 m. K tomu nelze než opakovaně uvést, že se šíří hraniční zdi se při měření šířky sjezdu po úpravě nepočítá, neboť ta bude zcela odstraněna a tím bude zajištěna třímetrová šířka pro sjezd v místě napojení na veřejnou pozemní komunikaci. Rozhodující pro věc je, že silniční úřad zavázal stavebníky, aby byl sjezd upraven podle projektové dokumentace M.. Podmínka na šíři sjezdu 3 m je splněna v místě napojení záměru na ulici Chelčického. S námitkou nedostatečné šíře sjezdu se žalobci ovšem opět dostávají mimo rámec tohoto soudního přezkumu, neboť samotná šíře sjezdu jako taková opět nezasahuje do jejich veřejných subjektivních práv, neboť nemá jakýkoli vliv na jejich vlastnická práva a jejich výkon.

VII.B Námitky do požárně bezpečnostního řešení

60. S šířkou sjezdu souvisí i další námitka žalobců, a sice stran požárně bezpečnostního řešení. Namítají, že je dán rozpor mezi podklady rozhodnutí, neboť z požárního bezpečnostního řešení plyne, že má být zajištěn přístup o šířce 3,5 m pro hasičské vozy; přitom dle žalobců není zajištěn příjezd ani o šířce 3 m.

61. Požárně bezpečnostní řešení k záměru bylo zpracováno v listopadu 2018 a zrevidováno 3. 3. 2022. Oboje provedl autorizovaný technik pro požární bezpečnost staveb. V části g) Příjezdy a přístupy se uvádí, že „u objektu vede veřejná zpevněná průjezdná komunikace s dostatečnou únosností pro hasičskou techniku o šířce více než 3,5 m – vyhovuje.“ Z uvedeného je naprosto zřejmé, že co se týče požadavku na šíři 3,5 m pro příjezd hasičské techniky, tak je hodnocena veřejná zpevněná průjezdná komunikace, tj. ulice Chelčického. Tím měl autorizovaný technik požadavky pro příjezd hasičské techniky za splněné, a to právě po veřejné zpevněné komunikaci. Autorizovaný technik vůbec nehodnotil samotný sjezd a jeho šířku, tj. nekladl na něj žádné zvláštní požadavky z hlediska požárně bezpečnostní ochrany. Uvedená námitka je tudíž lichá.

62. Žalobci dále namítali, že z důvodu nulového odstupu záměru od pozemku žalobce a) nelze vyloučit, že požár příp. nezasáhne i jeho pozemky a příp. stavbu ubytovacího zařízení ve vlastnictví žalobkyně b). K tomu krajský soud uvádí, že požadavky požární ochrany zhodnotil již stavební úřad na str. 24 společného povolení, přičemž mj. uvedl, že z požárně bezpečnostního řešení plyne, že požárně nebezpečný prostor stavby zasahuje pouze na pozemek stavebníků. Dále je doplněno, že běžným užíváním stavby bude z hlediska požární ochrany staveb zajištěn bezpečný provoz stavby. Krajský soud odkazuje na požárně bezpečnostní řešení, kde z nákresu plyne vymezení požárně nebezpečného prostoru, který se nachází pouze na pozemku stavebníků. Současně se v části c) Odstupové vzdálenosti řeší požárně nebezpečný prostor posuzované stavby i s ohledem na vzdálenost sousedních objektů a jejich požárně nebezpečný prostor. Žalobci uvedené požárně bezpečnostní řešení nijak relevantně nezpochybnili.

VII.C Problematika odstranění stávajících staveb – hraniční zeď a zahradní dům

63. Žalobce a) má za to, že odstraněním hraniční zdi a odstraněním zahradního domu (dle žalovaného jde o garáž se skladem zahradního nábytku) je zasahováno do jeho vlastnického práva. Hraniční zeď je dle jeho tvrzení v jeho spoluvlastnictví (má přesahovat na jeho pozemek). Zahradní dům se taktéž má zčásti nacházet na pozemku žalobce a). Žalobce a) uvedená tvrzení dokládá Dokumentací skutečného umístění stavby – ověření polohy zdi na hranici mezi parc. č. XE a XC, Třeboň ze dne 20. 12. 2024, kterou zpracoval na objednávku žalobce a) Z.V., autorizovaný zeměměřický inženýr. Žalobce a) má za to, že nebyl splněn požadavek , neboť nikdy nedal souhlas k odstranění hraniční zdi nebo jiným zásahům do ní.

64. Krajský soud předesílá, že pokud jde o žalobcem a) označovaný „zahradní dům“ a žalovaným označovanou „garáž se skladem zahradního nábytku“, tak se jedná pouze o různá označení téže stavby.

65. Podle , věty první platilo, že není-li žadatel vlastníkem pozemku nebo stavby a není-li oprávněn ze služebnosti nebo z práva stavby požadovaný stavební záměr nebo opatření uskutečnit, dokládá souhlas vlastníka pozemku nebo stavby.

66. Krajský soud z obsahu společného povolení, napadeného rozhodnutí, a především z obsahu správního spisu a z projektové dokumentace zjistil, že záměr stavebníků je situován výlučně na pozemcích v jejich vlastnictví (parc. č. XA, XB a XC) a dále má přesah na pozemky ve vlastnictví Města Třeboň (parc. č. 7008/1) a České republiky – právo hospodaření Povodí Vltavy, státní podnik (parc. č. 613/1). Souhlasy těchto dvou jiných vlastníků byly v řízení doloženy. Vzhledem k tomu, že záměr (tj. stavba rodinného domu vč. přípojek), který je předmětem společného povolení nemá být umisťován na pozemku ve vlastnictví žalobce a), nebylo třeba opatřovat jeho souhlas podle .

67. Podle , věty první platí, že soud přezkoumá v mezích žalobních bodů napadené výroky rozhodnutí.

68. Předmětem řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je přezkum výlučně napadeného rozhodnutí a v té souvislosti i rozhodnutí prvostupňového. Krajský soud se v rámci takového soudního přezkumu může zabývat pouze otázkami a problematikou, která byla řešena právě výroky těchto přezkoumávaných rozhodnutích. Krajský soud nemůže posuzovat samostatnou otázku, o níž správní orgány nerozhodovaly a ani rozhodovat neměly.

69. Tento žalobní bod, týkající se nesouhlasu žalobce a) s odstraněním hraniční zdi a zahradního domku či garáže se skladem zahradního nábytku, právě zcela vybočuje z předmětu, o němž bylo správní řízení vedeno. Společné územní a stavební řízení bylo vedeno o umístění, provedení a užívání záměru. Záměr s názvem „Rodinný dům včetně přípojek“ podle společného povolení sestává ze stavby, která zahrnuje nepodsklepený jednopodlažní rodinný dům obsahující bytovou jednotku 3+1, zpevněnou plochu, nádrž na dešťovou vodu, regulační šachtu. Součástí stavby dále jsou vodovodní přípojka o délce 6,4 m, splašková kanalizační přípojka o délce 2,1 m, ležatá dešťová kanalizace (kanalizační přípojka) o délce 2,1 m, STL plynovodní přípojka o délce 5,9 m, domovní část elektro přípojky. V souhrnné technické zprávě z března 2022 se uvádí, že při realizaci stavby nebudou řešeny žádné demolice, dále v bodě B 2.6.2 se uvádí, že nový objekt je navržen jako novostavba rodinného domu a neuvažuje se s demoličními pracemi a že odstranění stávající stavby na pozemcích je řešeno samostatným řízením a že není předmětem této projektové dokumentace.

70. Předmětem napadeného rozhodnutí ani společného povolení nebylo odstranění původní stavby, tj. zahradního domu či garáže se skladem zahradního nábytku. K odstranění této stavby „Garáž se skladem zahradního nábytku“ na pozemcích parc. č. XA a XB v k. ú. X byl na základě ohlášení vydán souhlas s odstraněním stavby ze dne 6. 4. 2021, čj. METR 5242/2021 Gr.Pe. Je zjevné, že odstranění této stavby bylo řešeno v jiném samostatném řízení, a nebylo předmětem tohoto správního řízení o povolení záměru, tudíž se krajský soud tvrzeními žalobce a) o zásahu do jeho vlastnického práva v souvislosti s odstraněním stavby stojící údajně částečně na jeho pozemku nezabýval. Žalobce a) se měl svých práv domáhat v řízení o odstranění stavby.

71. Pokud jde o zbourání hraniční zdi, tak ani s tím přezkoumávaná rozhodnutí ve výrokové části nepočítají. Zbourání hraniční zdi není vymezeno v žádné podmínce společného povolení, ani ve spojení se změnou, kterou provedl žalovaný napadeným rozhodnutím. Obecně je třeba vycházet z toho, že zbourání jak garáže, tak hraniční zdi, není předmětem nyní přezkoumávaného řízení. Tyto postupy stojí vně procesu povolení předmětného záměru. Nejsou vymezeny podmínkami. Zbourání hraniční zdi i garáže je toliko předpokladem, aby mohl být následně realizován povolený záměr podle vydaného společného povolení a podle projektové dokumentace z března 2022. Koordinační výkres z března 2022 počítá s tím, že v místě bude nové oplocení (ocelové sloupky a dřevěná výplň ve výšce 1,8 m). Odstranění jak garáže, tak i hraniční zdi je ovšem procesem „přípravy“ pozemků k tomu, aby mohl být záměr realizován podle projektové dokumentace a vydaného povolení. Samotné společné povolení však nedává stavebníkům žádný titul k odstranění hraniční zdi; to bude jejich soukromoprávním úkonem.

72. Jelikož v napadeném rozhodnutí ve spojení se společným povolením nebylo výroky rozhodnutí řešeno odstranění hraniční zdi, pak se krajský soud nemá k tomuto žalobnímu bodu ani k čemu vyjadřovat. Pokud má žalobce a) za to, že hraniční zeď náleží do jeho spoluvlastnictví a že jejím zbouráním, které bude učiněno jako přípravný krok v souvislosti s realizací povoleného záměru, bude zasaženo do jeho spoluvlastnického práva, pak se musí bránit jinými prostředky, a to pořadem práva soukromého u civilního soudu. Krajský soud s ohledem na uvedené není v tomto řízení vůbec povolán posuzovat soukromoprávní režim hraniční zdi, tj. zda stojí částečně na pozemku žalobce a), zda je v jeho spoluvlastnictví, zda se jedná o rozhradu s fikcí spoluvlastnického práva či zda se jedná o přestavek.

73. V podmínkách z roku 2006 nebylo třeba k odstranění předmětné hraniční zdi žádného předchozího souhlasu ani povolení stavebního úřadu, tudíž se o jejím zbourání nemuselo vést žádné řízení. Je ovšem třeba pamatovat na to, že oprávnění zbourat hraniční zeď bez souhlasu či povolení stavebního úřadu se bude posuzovat podle platné právní úpravy v době odstraňování hraniční zdi, tj. je třeba pamatovat i na platnou právní úpravu nového . To už je ovšem na stavebnících, aby si účinnou právní úpravu ověřili.

74. Pokud má žalobce a) za to, že mu zbouráním hraniční zdi bude zasaženo do vlastnického práva, pak se musí bránit jinou cestou; nikoliv však v tomto soudním řízení, jehož předmětem není zbourání hraniční zdi, nýbrž jehož předmětem je povolení záměru, tj. budování novostavby rodinného domu jakožto stavby s vymezenými součástmi stavby dle stanovených podmínek, a to dle společného povolení ve spojení s napadeným rozhodnutím.

75. Společné povolení samo o sobě nikterak nezasahuje do případného vlastnického nebo spoluvlastnického práva žalobce a) k předmětné zdi. Společné povolení taktéž samo o sobě nezakládá pro stavebníky oprávnění odstranit hraniční zeď ani je nezbavuje povinnosti respektovat soukromoprávní poměry. Jinými slovy, případná existence soukromoprávního sporu o vlastnictví hraniční zdi nečiní společné povolení nezákonným. Žalobcem a) tvrzené spoluvlastnické právo není napadeným rozhodnutím odnímáno, omezeno ani autoritativně popřeno. Jeho ochrana je zachována prostředky soukromého práva, jichž se žalobce může domáhat vůči stavebníkům, bude-li mít za to, že do jeho vlastnické sféry neoprávněně zasahují.

VII.D Námitky do odstupové vzdálenosti záměru a o nemožnosti užití výjimky

76. Žalobce a) namítá, že záměr (rodinný dům) je umístěn téměř na samé hranici s jeho pozemkem. Na hranici je umístěn jeho betonový plot. Takové umístění záměru podle žalobce a) znemožňuje údržbu záměru i betonového plotu. Uvedené je dle jeho názoru v rozporu s Dle žalobce a) nebylo možné užití „výjimky“ podle

77. Podle platilo, že s ohledem na charakter zástavby je možno umístit až na hranici pozemku rodinný dům, garáž a další stavby a zařízení související s užíváním rodinného domu. V takovém případě nesmí být ve stěně na hranici pozemku žádné stavební otvory, zejména okna, větrací otvory; musí být zamezeno stékání dešťových vod nebo spadu sněhu ze stavby na sousední pozemek; stavba, její část nesmí přesahovat na sousední pozemek.

78. V dané věci nešlo o udělení výjimky dle Stavební úřad posoudil, že záměr (rodinný dům) je možné umístit až téměř na hranici pozemku, a to s ohledem na charakter zástavby. Stavební úřad uvedl na str. 32 společného povolení, že „stavba rodinného domu je navržena ve vzdálenosti 0,173 m až 0,350 m od severní hranice pozemku p. č. XC, zastřešena je pultovou střechou se spádem na pozemek p. č. XA (pozemek ve vlastnictví stavebníka), střecha směrem k severní hranici pozemku p. č. XB je ukončena zároveň s vnější stranou obvodové stěny. V severní stěně nejsou navržena okna ani otvory ani větrací otvory. Vzhledem ke sklonu střechy jižním směrem na pozemek stavebníka, je zamezeno stékání dešťových vod a spadu sněhu na sousední pozemek p. č. XE. Stavba je navržena v husté zástavě, kde je většina staveb umístěných na hranicích sousedních pozemků. Navržené umístění předmětné stavby splňuje požadavky , o obecných požadavcích na využívání území, ve znění platném do 31. 12. 2023.“

79. Žalovaný v napadeném rozhodnutí na str. 6 k uvedenému uvedl, že „vydání rozhodnutí č. j. METR 14794/2024 GrPe, ze dne 20.08.2024, jímž byl schválen předmětný záměr nebylo podmíněno povolením výjimek z obecných požadavků na výstavbu. Byť se jedná o stavbu, jejíž umístění je téměř na hranici s pozemkem parc. č. 634 (severozápadní roh této stavby je ve vzdálenosti 0,35m od hranice pozemku parc. č. XE a severovýchodní roh ve vzdálenosti 0,17 m od hranice pozemku parc. č. XE), s ohledem na charakter zástavby, kde je běžné, že jsou stavby rodinných domů umístěny na hranicích pozemků, stavba splňuje požadavek ust. , o obecných požadavcích na využívání území, ve znění účinném do 31.12.2023 (dále jen „ “).“ Na str. 7 doplnil, že „umístění předmětné stavby splňuje požadavek vyhlášky OPVÚ. na odstupové vzdálenosti, a to s ohledem na charakter okolní zástavby dle kterého jsou okolní stavby v mnoha případech postaveny na hranici pozemku či s minimálním odstupem od této hranice.“

80. Krajský soud s uvedeným posouzením souzní. Z okolností věci ani z tvrzení žalobců neplyne nic, co by mělo zpochybnit závěr stavebního úřadu jakožto orgánu odborného a příslušného k posouzení toho, zda záměr splňuje obecné požadavky na jeho umístění dle [ ]. Stavební úřad ve společném rozhodnutí vysvětlil charakter okolní zástavby, kterou označil jako zástavbu hustou. Dále zhodnotil, že v okolní zástavbě je většina staveb umístěna na hranicích sousedních pozemků. Uvážení stavebního orgánu o splnění podmínek je tedy obsahem společného povolení a žalobci jej nejsou s to zpochybnit pouze obecným argumentem o tom, že je zástavba „seskupena v městských blocích definovaných uliční čárou“ a že „směrem k Zámeckému parku, ke kterému je též orientován Záměr, takto zahuštěná naopak není“. Uvedené nelze považovat za argumenty relevantní, podložené a zpochybňující závěr stavebního úřadu; jde o tvrzení žalobců bez patřičného odborného podkladu. v předmětném ustanovení konstruuje s ohledem na charakter zástavby možnost umístění stavby rodinného domu u kterékoli hranice pozemku. Z žádného ustanovení neplyne, že by se mělo jednat výlučně o hranici „městského bloku definovaného uliční čárou“. Stavební úřad zhodnotil celkovou zástavbu v dané lokalitě jako hustou. Krajskému soudu není zřejmé, na základě čeho žalobci dovozují, že by se zahuštěnost zástavby měla posuzovat pouze v souvislosti s uliční čárou ulice Chelčického a s tím, že o pár metrů dál směrem k parku, který je ovšem až za korytem potoka, již zahuštěná zástavba není. Z projektové dokumentace lze zhodnotit, že záměr je umisťován na okraji zahuštěné zástavby, neboť za něj již východně nelze ničeho umístit, jelikož se tam nachází potok a následně hned park (viz Situační výkres širších vztahů a Katastrální situační výkres). Krajský soud považuje závěr o tom, že lze v projednávané věci umístit záměr až téměř na hranici pozemku právě s ohledem na charakter místní zástavby za souladný s , tudíž za dostatečně odůvodněný, a především za správný. Žalobcům se svou obecnou a ničím nepodloženou argumentací nepodařilo závěr stavebního úřadu zpochybnit.

81. Umístění záměru až na samé hranici pozemku podle žalobců taktéž není v souladu s Žalobci konkrétně namítají, že záměr ani betonový plot ve vlastnictví žalobce a) nebude možné z důvodu umístění záměru udržovat.

82. Stavební úřad i žalovaný ověřili, že údržba severní stěny záměru i údržba betonového plotu bude možná i při umístění stavby při samé hranici, tj. téměř u betonového plotu. Krajský soud k tomu doplňuje, že postupy pro údržbu severní zdi stavby vyplývají z projektové dokumentace, v níž je uvedeno, že severní stěna bude při realizaci opatřena hydrofobním přípravkem, který je jako finální; bude prováděn při realizaci stavby postupným natíráním. Příp. nátěr v budoucnu bude možné provádět válečkem ze střešní konstrukce záměru a prolukou mezi oplocením a stěnou. Způsob údržby severní strany záměru, která bude přiléhat k betonovému plotu, je tak ošetřen přímo v projektové dokumentaci, tj. je zjevné, že údržba záměru možná je a je popsán i její postup.

83. Pokud jde o údržbu betonového plotu považuje krajský soud za naprosto dostačující, co k tomu uvedl žalovaný v napadeném rozhodnutí, a sice „oplocení mezi pozemky odvolatelů parc. č. 633 a 634 a stavebníků parc. č. XB je tvořeno skládaným betonovým oplocením, které tvoří sloupky, do nichž se zasunují jednotlivé desky tvořící výplň plotu. V případě degradace lze jednotlivé výplňové desky nahradit jejich prostou výměnou z vlastního pozemku, bez ohledu na umístění předmětné stavby v blízkosti pozemkové hranice. Odvolací orgán sice nedospěl ke stejnému závěru o bezúdržbovosti předmětného oplocení, na druhou stranu nedospěl k závěru, že by umístěním stavby byla znemožněna údržba stavby předmětného oplocení, jelikož tato je s ohledem na její charakter proveditelná z vlastního pozemku odvolatelů.“ S uvedeným se krajský soud ztotožňuje.

84. Argumentaci žalobce za použití až 1023 a nového považuje krajský soud za spekulativní a nepodloženou. Obavy z budoucího užití institutů uvedených v těchto ustanoveních nemohou jakkoli zvrátit závěr o tom, že záměr svým umístěním neporušuje a 6 Ostatně institut podle nového je aplikovatelný oboustranně, tj. jak ve vztahu k žalobci a) ve prospěch stavebníků, tak vůči stavebníkům ve prospěch žalobce a). Stejně tak se ustanovení a vztahují na každého vlastníka sousedního pozemku, tj. taktéž příp. stavebníci by byli povinni strpět oprávnění žalobce a) k užití jejich sousedního pozemku z důvodů vymezených v citovaných ustanoveních. Krajskému soudu konečně není zřejmé, k jaké situaci by se měl vztahovat žalobci odkazovaný , nicméně ani sami žalobci to v žalobě nekonkretizují. Proto se tím krajský soud dále nezabýval.

85. Žalobci namítli, že blízkost záměru u hranice pozemku je v rozporu s požadavky urbanistickými, architektonickými, požadavky požární ochrany a požadavky na zachování kvality prostředí dle Námitka ve vztahu k zachování kvality prostředí je uplatněna obecně, a proto nemůže být důvodná. K otázce zhoršení výhledu se krajský soud vyjadřuje níže. Namítané vady požární bezpečnosti již byly vypořádány shora. Pokud jde o námitku rozporu s požadavky urbanistickými a architektonickými, tak se opět jedná o námitku obecnou. K záměru bylo vydáno souhlasné závazné stanovisko orgánu státní památkové péče a taktéž souhlasné závazné stanovisko orgánu územního plánování. Žalobci tato závazná stanoviska nikterak nezpochybňují, nerozporují jejich obsah a jejich argumentace je nekonkrétní. Již bylo shora uvedeno, že umístění záměru téměř na hranici pozemku je v souladu s , a to s ohledem na charakter okolní zástavby v místě. Soulad záměru s požadavky urbanistickými a architektonickými byl osvědčen citovanými závaznými stanovisky.

VII.E Ostatní námitky

86. Žalobci namítli, že se zhorší výhled z balkonu na jižní straně ubytovacího zařízení. Uvedená námitka je obecná a nikterak nepopisující, jak se výhled změní a co hodnotného bylo předmětem výhledu, který má být žalobcům změněn vybudováním záměru. Ze situačního výkresu a z výkresu Severní a jižní pohled je zřejmé, že z balkonu na jižní straně ubytovacího zařízení ve vlastnictví žalobkyně b) byl výhled na betonový plot o výšce 2,2 m a dále výhled směrem na pozemek stavebníků (zahrada). Z výkresu projektové dokumentace Severní a jižní pohled je zřejmé, že ve výhledu přibude severní stěna záměru o výšce 4,246 m, tj. nad dosavadním betonovým plotem přibude do výšky další cca 2 m stěny bez oken. Žalobci nikterak nespecifikovali, jak se tato změna ve výhledu dotkne jejich veřejných subjektivních práv. Z jejich argumentace je víceméně zřejmé, že jim vadí záměr samotný. Krajský soud rozumí nespokojenosti žalobců se změnou výhledových poměrů, na druhé straně však nikdo nemůže očekávat, že výhled z oken jeho nemovitosti bude absolutně neměnný; neexistuje totiž veřejné subjektivní právo na konzervaci stavu okolí. „Osoby, jejichž práva mohou být územním rozhodnutím dotčena, tak nemají subjektivní veřejné právo na to, aby poměry území, na němž se nachází jejich majetek, byly navždy konzervovány a nemohly se změnit. Změny ve využití území v průběhu času, včetně nejrůznějších stavebních aktivit, jsou přirozenou součástí vývoje společnosti a jednotlivec jim a priori nemá právo bránit. Zvláště v urbanizovaných oblastech může být nová výstavba zcela přirozeným a logickým způsobem využití určitého ještě nezastavěného území.“ (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2008, čj. -191, a ze dne 28. 1. 2016, čj. -49). Dále lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2024, čj. -81, v němž bylo uvedeno následující: „Splňuje-li stavební záměr požadavky na oslunění okolních nemovitostí, je-li v souladu s územně plánovací dokumentací a nenarušuje-li architektonický ráz lokality, nebude zpravidla ztráta výhledu nepřiměřeným zásahem do práv sousedů. Podle názoru krajského soudu je v nynějším případě zásah do výhledu žalobců přiměřený. (…) NSS připomíná, že „požadavky na pohodu bydlení nelze absolutizovat a že určité zatížení okolí způsobuje každá stavba, přičemž po vlastnících okolních staveb je spravedlivé požadovat, aby takovéto zatížení snášeli, je-li přiměřené poměrům. Ostatně i normy soukromoprávní operují v právu imisí s pojmem zatížení ‚nad míru přiměřenou poměrům‘“ (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 2. 2006, čj. –116, č. 850/2006 Sb. NSS). Proto určité zhoršení komfortu vlastníků okolních nemovitostí nemůže samo o sobě vést k závěru o nepřípustnosti umisťovaného záměru. Muselo by se jednat o zhoršení podstatné, které by muselo být v žalobě dostatečně konkrétním způsobem tvrzeno a namítáno (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 9. 2015, čj. 4 As 134/2015–48).“

87. Žalobce a) je vlastníkem pozemku přilehlého k betonovému plotu; konkrétně neuvedl, v čem bude dotčeno jeho veřejné subjektivní právo změnou ve výhledu. Žalobkyně b) vlastní stavbu, kterou označuje jako ubytovací zařízení; konkrétně neuvedla, v čem bude dotčeno její veřejné subjektivní právo změnou ve výhledu. Žalobkyně b) jakožto právnická osoba v ubytovacím zařízení neuspokojuje bytovou potřebu. Zda by mělo ovlivnění výhledu dopad na podnikání žalobkyně b) z hlediska ovlivnění výhledu pro hosty ubytovacího zařízení ponechává krajský soud stranou svého hodnocení, neboť žalobkyně b) ničeho takového ve vztahu k této žalobní námitce neuváděla. Krajský soud konstatuje, že žalobcům bude omezen pouze výhled jižním směrem, který až doposud byl výhledem na pozemek ve vlastnictví stavebníků, kde byla zahrada; z uvedeného neplyne, že by byli žalobci připraveni o výhled na jakkoliv estetické či zajímavé okolí. Výhled do zámeckého parku na východní straně zůstal žalobcům zachován a záměrem není ovlivněn. Z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že přímým dotčením může být zhoršení výhledu např. na historické panorama města (srov. rozsudek ze dne 17. 12. 2008, čj. -68), nicméně žalobci k této námitce ničeho konkrétního neuvedli, a proto se nemá krajský soud dále k čemu vyjadřovat. Daná námitka je pro svou obecnost a nedostatečnost tvrzeného dotčení na veřejných subjektivních právech nedůvodná.

88. Ve vztahu ke správnímu spisu stavebního úřadu žalobci uvedli, že nebyl v průběhu řízení řádně veden a že není zřejmé, co vše bude soudu předloženo. Krajský soud konstatuje, že měl k dispozici správní spis s číslovanými listinami, chronologicky seřazenými. Uvedené konstatování žalobců nelze ostatně považovat za konkrétní žalobní námitku, neboť není specifikováno, jak se tvrzená nesprávnost vedení správního spisu měla dotknout právní sféry žalobců (netvrdí např. že s obsahem bylo manipulováno, že nebyly založeny jimi předkládané y či že by se nemohli seznámit s obsahem některým listin). Z obsahu spisu je patrné, že žalobci měli do spisu přístup a že opakovaně realizovali své právo na nahlížení do spisu.

89. V replice žalobci poprvé uplatnili námitku, spočívající v tom, že správní orgány měly spornou otázku ohledně spoluvlastnictví hraniční zdi řešit postupem podle , odkázat žalobce a) na civilní soud a po dobu řízení před soudem stavební řízení přerušit. Uvedená žalobní námitka je uplatněna opožděně. Podle nového platí, že rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky nebo ji rozšířit o další žalobní body může žalobce jen ve lhůtě 2 měsíců poté, kdy mu bylo rozhodnutí oznámeno (ostatně obdobnou úpravu obsahuje obecné pravidlo dle , věty třetí ). Napadené rozhodnutí bylo zástupci žalobce doručeno dne 12. 9. 2025. Poslední den pro uplatnění všech žalobních bodů byl den 12. 11. 2025. Nová námitka byla vznesena až dne 25. 9. 2026, tj. z hlediska včasnosti uplatnění nových žalobních bodů opožděně. Opožděně uplatněným žalobním bodem se proto krajský soud nemohl zabývat.

VIII. Závěr a náklady řízení

90. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle zamítl.

91. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle , věty první Žalobci neměli v řízení úspěch, a proto nemají právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

92. V případě osob zúčastněných na řízení zdejší soud odkazuje na , ve znění do 31. 12. 2025, podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejich případě tak, že nemají právo na náhradu nákladů řízení. Osoby zúčastněné na řízení ani nenavrhly, aby jim z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

České Budějovice 30. září 2026

Mgr. Kateřina Bednaříková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: J. M.