Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Afs 100/2026 - 33

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D. v právní věci žalobkyně: GRASO a.s., IČ 25883127, se sídlem Šantova 656/6, Olomouc, zast. JUDr. Ladislavou Palatinovou, advokátkou, se sídlem Tovačovského 2784/24, Kroměříž, proti žalovanému: Finanční úřad pro Olomoucký kraj, se sídlem Lazecká 545/22, Olomouc, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2024, č. j. 1630605/24/3101-51526-806451, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 12. 5. 2026, č. j. -32,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Shrnutí předcházejícího řízení

[1] Žalovaný platebním výměrem ze dne 21. 6. 2024, č. j. 1159424/24/3101-51526-809785, vyměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 2023 ve výši 27.972 Kč. Tuto daň žalobkyně uhradila dne 26. 6. 2024. Následně vyrozuměním ze dne 9. 9. 2024, č. j. 1415115/24/3101-51526-806451, žalovaný vyrozuměl žalobkyni o předepsání úroku z prodlení ve výši 2.024 Kč na osobní daňový účet žalobkyně z důvodu prodlení s úhradou zmíněné daňové povinnosti. Proti tomuto vyrozumění podala žalobkyně námitku, kterou žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 19. 11. 2024, č. j. 1630605/24/3101-51526-806451.

[2] Proti rozhodnutí žalovaného o námitce se žalobkyně bránila žalobou, kterou Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 12. 5. 2026, č. j. -32, zamítl jako nedůvodnou.

II. Obsah kasační stížnosti a dalších podání účastníků řízení

[3] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou kasační stížnost. V ní stěžovatelka detailně vylíčila spor, který vedla se společností Miele technika s.r.o. u civilních soudů o nezaplacení jí vystavených faktur. Podle stěžovatelky nebyly faktury ze strany zmíněné společnosti uhrazeny, avšak stěžovatelka z nich uhradila daň z přidané hodnoty.

[4] Stěžovatelka dále namítla, že platební výměr, kterým jí žalovaný stanovil daňovou povinnost, byl nesprávný. Z tohoto důvodu bylo chybné také vyrozumění o předepsání úroku z prodlení, které je nyní předmětem přezkumu. Podle stěžovatelky je přitom možné v rámci přezkumu postupu správce daně při předepsání úroku z prodlení přezkoumat i postup správce daně při samotném stanovení daně.

[5] Stěžovatelka proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

[6] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti zcela ztotožnil se závěry vyjádřenými v napadeném rozsudku krajského soudu.

[7] Stěžovatelka v replice k tomuto vyjádření žalovaného mimo jiné setrvala na své argumentaci, že prostřednictvím správní žaloby proti předepsání úroku z prodlení lze přezkoumat i rozhodnutí o stanovení daně.

III. Posouzení kasační stížnosti

[8] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s a 4 , podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti. Přitom neshledal vady uvedené v , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Kasační námitky stěžovatelky lze podřadit pod ustanovení , podle něhož kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.

[9] Podstatou kasační stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s právním závěrem krajského soudu, podle kterého při přezkumu předepsání úroku z prodlení za pozdě zaplacenou daň nelze přezkoumávat zákonnost rozhodnutí o vyměření daně samotné.

[10] Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu však nelze v rámci řízení o přezkumu předepsání úroku z prodlení a penále přezkoumávat samotnou daňovou povinnost (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2008, č. j. -93; ze dne 25. 1. 2012, č. j. -91; či ze dne 4. 10. 2018, č. j. -37, bod 16). Nejvyšší správní soud přitom nemá důvod se od této judikatury v nynějším řízení odchýlit. Rozhodnutí o vyměření daně a vyrozumění o předepsání úroku z prodlení jsou totiž samostatnými rozhodnutími, proti nimž lze brojit samostatnými opravnými prostředky a správními žalobami, příp. kasačními stížnostmi. Tato samostatnost obou rozhodnutí má za následek, že daňový subjekt nemůže do řízení o námitce proti vyrozumění o předepsání úroku z prodlení přenášet námitky vztahující se k posouzení, zda vůbec a v jakém rozsahu měla být v jeho případě vyměřena daň, k níž se úrok vztahuje. Rozsah přezkumu rozhodnutí o námitce proti vyrozumění o předepsání úroku z prodlení je tedy oproti přezkumu platebního výměru na daň limitován a je zaměřen zejména na posouzení, zda úrok měl být vůbec předepsán, zda byl předepsán ve správné výši a za relevantní dobu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2022, č. j. -81).

[11] Dospěl-li tedy krajský soud k závěru, že prostřednictvím správní žaloby podané vůči rozhodnutí o námitce proti vyrozumění o předepsání úroku z prodlení nelze přezkoumávat, zda byla daňovému subjektu daň vyměřena zákonně, má takový závěr oporu ve výše citované konstantní judikatuře Nejvyššího správního soudu. Měla-li stěžovatelka za to, že stanovení daně prostřednictvím platebního výměru bylo nezákonné, mohla se proti němu bránit prostřednictvím řádných opravných prostředků či případně pomocí prostředků, které jí nabízí správní soudnictví. Jelikož tak neučinila, nebylo možné se v nyní posuzované věci zabývat jejími žalobními ani zbývajícími kasačními námitkami o nezákonnosti platebního výměru.

[12] Krajský soud tedy posoudil stěžejní právní otázku správně, jeho rozsudek je zákonný a důvod kasační stížnosti uvedený v nebyl naplněn.

IV. Závěr a náklady řízení

[13] S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle věty druhé zamítl. Současně podle věty první a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť stěžovatelka v něm neměla úspěch a žalovanému v něm nevznikly žádné náklady přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. října 2026

JUDr. Jiří Palla

předseda senátu