Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Afs 161/2006 - 93

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: Z. D., zastoupeného JUDr. Tomášem Hemelíkem, CSc., advokátem se sídlem Rooseveltova 101, Říčany, proti žalovanému: Finanční ředitelství Plzeň, se sídlem Hálkova 14, Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2004, čj. 4266/04-110, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 8. 2006, čj. - 57,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

O d ů v o d n ě n í

Žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 4. 2004, čj. 4266/04-110, zamítl odvolání žalobce proti platebnímu výměru Finančního úřadu v Plzni (správce daně) ze dne 12. 11. 2003, čj. 282410/03/138914/0924, na daňové penále na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1993.

Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Plzni, který ji rozsudkem ze dne 22. 8. 2006, čj. - 57, zamítl.

Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností z důvodu podle , tj. nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.

Daňové penále bylo stěžovateli vyměřeno za neuhrazenou daň z příjmu fyzických osob, která byla stěžovateli dle jeho přesvědčení vyměřena protiprávně pomocí pomůcek, aniž by kdykoliv obdržel plnění, ze kterého měla být daň stanovena. Toto vyměření stěžovatel napadl již v roce 2003 žalobou.

Stěžovatel poukázal rovněž na skutečnost, že v rámci trestního řízení bylo pravomocně rozhodnuto, že stěžovatel nespáchal trestný čin krácení daně. Finanční úřad proto neměl právo vyměřit stěžovateli tuto daň nebo penále z ní.

Stěžovatel rovněž upozornil, že již dříve podal kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. , kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí (i nyní) žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí o zastavení řízení o návrhu stěžovatele na obnovu, z důvodu zmeškání lhůty. Byla-li by povolena obnova řízení, finanční úřady by musely dospět k závěru, že vymáhaná daň je neoprávněná a proto je neoprávněné i penále.

Krajský soud tak podle stěžovatele nesprávně posoudil právní otázku vyměření penále, a to v důsledku nesprávného posouzení oprávněnosti vyměření daně.

Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( , 3 ).

Kasační stížnost není důvodná.

Základní stížní námitkou je tvrzené nezákonné vyměření samotné daně, s nímž souvisí nyní posuzované vyměření daňového penále.

Za související stížní námitky lze považovat argumentaci (možnou) obnovou řízení a tvrzení o pravomocném rozhodnutí, že stěžovatel nespáchal trestný čin krácení daně.

V souvislosti s tvrzenou nezákonností vyměření samotné daně Nejvyšší správní soud odkazuje na svůj rozsudek ze dne 18. 10. 2005, čj. - 68 (www.nssoud.cz), jímž tento soud zamítl kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, kterým byla pro opožděnost odmítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 7. 8. 1997, čj. 15711/110/96. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu v Doksech ze dne 25. 7. 1996, čj. FÚ/7292/49/96/Če, na daň z příjmů fyzických osob za rok 1993.

Je skutečností, že otázka zákonnosti dodatečného vyměření daně z příjmů fyzických osob stěžovateli za rok 1993 nebyla soudy věcně projednána, stalo se tak ovšem pouze v důsledku opomenutí stěžovatele. Jakkoliv lze stěžovateli přisvědčit, že nyní posuzovaná otázka zákonnosti vyměření daňového penále s otázkou předchozího vyměření daně bezprostředně souvisí, Nejvyššímu správnímu soudu již nepřísluší toto předchozí vyměření daně přezkoumat.

Podobně ve vztahu k tvrzení o obnově řízení Nejvyšší správní soud poukazuje na svůj rozsudek ze dne 12. 10. 2007, čj. - 78 (www.nssoud.cz), jímž tento soud zamítl kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2003, čj. 10614/150/2002. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Finančního úřadu v Plzni ze dne 24. 9. 2002, kterým bylo zastaveno řízení o návrhu na povolení obnovy řízení ve věci daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1993.

Dovozuje-li stěžovatel, že v důsledku pravomocného rozhodnutí trestního soudu, podle nějž stěžovatel nespáchal trestný čin krácení daně, neměl finanční úřad právo vyměřit mu daň, není zřejmé, v čem shledává nesprávnost závěrů krajského soudu, který se s obdobnou žalobní námitkou v napadeném rozsudku vypořádal. Ostatně, sám Nejvyšší správní soud se již ve své judikatuře podobnou otázkou zabýval, se stejným závěrem jako nyní krajský soud (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2008, čj. - 62, www.nssoud.cz).

Nejvyšší správní soud, který neshledal napadené rozhodnutí krajského soudu nezákonným, kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( ).

Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( a contrario za použití ). Žalovanému, který by měl právo na náhradu nákladů řízení, Nejvyšší správní soud jejich náhradu nepřiznal, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nad rámec běžné úřední činnosti jakékoliv náklady řízení vznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. května 2008

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu

- 98