Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Az 3/2026 - 59

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci

žalobkyně: N. A., narozená dne X

bytem X

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky

sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2026, č. j. OAM-1344/ZA-ZA11-K01-2025,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2026, č. j. OAM-1344/ZA-ZA11-K01-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný rozhodl o žádosti žalobkyně podané dne 23. 11. 2025 a neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu podle , , a , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

II. Obsah žaloby

2. Žalobkyně považovala napadené rozhodnutí za nezákonné a nepřezkoumatelné, neboť správní orgán nezjistil skutečný stav věci, řízení bylo jednostranné a neobjektivní, žalovaný porušil základní zásady správních orgánů, nedostatečně své rozhodnutí odůvodnil a vyložil zákon chybně.

3. Namítala, že informace shromážděné žalovaným o zemi původu nejsou aktuální, žalobkyně při pohovoru podrobně popsala své problémy v K., je přesvědčena, že splňuje podmínky dle . Uvedla, že žalovaný její výpověď považoval za hodnověrnou, bezprávnost žen a domácí násilí jsou v K. závažný problém, v silně patriarchální společnosti, která si zakládá na tradicích, přetrvávají stereotypy, problémy s domácím násilím a dětskými sňatky, většina společnosti to však nepovažuje za problém. Souhlasila s tím, že násilí vůči ní se dopustila fyzická osoba, nikoli stát, avšak namítala, že stát nemůže a nechce podniknout kroky, aby problémy s násilím řešil. Stát je dle žalobkyně povinen zajistit právo na život, přijímat opatření na ochranu jednotlivce před kriminalitou a vyšetřovat případy usmrcení osob. Násilí vůči žalobkyni mělo systematický charakter.

4. Žalobkyně navrhla, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí.

III. Vyjádření žalovaného

5. Žalovaný k žalobě uvedl, že tvrzeným důvodem žádosti je snaha žalobkyně o legalizaci jejího pobytu v ČR a problémy s exmanželem a soukromými osobami ve vlasti.

6. Uvedl, že žalobní body jsou z větší části velmi obecné a nedá se k nim vyjádřit, neboť nevytýkají konkrétní pochybení. Zárodky žalobního bodu lze spatřovat v tvrzení žalobkyně ohledně problémů žen v patriarchální společnosti.

7. K tvrzení ohledně silně patriarchální společnosti, která si zakládá na tradicích, žalovaný uvedl, že není jasné, co tím žalobkyně míní. Není jasné, jak se to má vázat k jejímu azylovému příběhu. Není ani jasné, proč zmiňuje povinnost státu přijímat opatření na ochranu jednotlivce a povinnost vyšetřovat případy, kdy došlo k usmrcení osob, když neuvádí, jakým konkrétním způsobem měl domovský stát vůči ní tato pravidla porušit (ani to nevyplynulo ze správního řízení). Žalovaný tak i v této části považoval žalobu za neprojednatelnou, přičemž by bylo namístě, aby žalobkyně svá tvrzení doplnila. Obecná tvrzení o domnělých poměrech panujících v zemi původu nemohou relevantní žalobní námitky nahradit.

8. Napadené rozhodnutí považoval za věcně správné, zákonné a přezkoumatelné, žalobní námitky nejsou způsobilé jej zpochybnit. Žalobkyně musí svou situaci řešit prostřednictvím , o pobytu cizinců.

9. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

IV. Obsah správního spisu

10. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobkyně dne 23. 11. 2025 požádala v ČR o udělení mezinárodní ochrany, v poskytnutí údajů uvedla, že nemá politické přesvědčení a nikdy nebyla politicky aktivní, je rozvedená, má dvě děti (již zletilé), které žijí ve vlasti, její manželství skončilo před deseti lety, z vlasti vycestovala dne 28. 1. 2024 letecky na základě platného cestovního dokladu a litevského víza. K důvodu žádosti uvedla, že má rodinné problémy s bývalým manželem, který je závislý na hře v karty, to byl jeden z důvodů rozvodu, žalobkyně se po rozvodu k manželovi znovu vrátila, měli společný dům, ale on prohrál úplně vše, i dům, který byl psaný na žalobkyni, bývalý manžel po ní chtěl „papíry“ k domu, což ona odmítla, on jí zbil a žalobkyně skončila v nemocnici. Po návratu z nemocnice se k muži nevrátila, ale domů chodili lidé, kterým ten dům prohrál. Uvedla, že muž by ji nenechal na pokoji, proto utekla a vzala s sebou dokumenty, dům je psaný na ni a bez těch dokumentů nemohou ti lidé dům prodat. Jiné důvody k žádosti nemá.

11. Při pohovoru dne 1. 12. 2025 žalobkyně uvedla, že ve vlasti neměla žádné problémy se státními orgány, policií, soudy ani s bezpečnostními složkami, žádá pouze kvůli problémům s bývalým manželem, žádal ji, ať mu dá dokumenty od domu, jinak ho ti lidé zabijí, dům je ale její a ona k tomu nevidí důvod, protože dům neprohrála. Pokud by se vrátila, tak by jí muž, ani ti lidé nenechali na pokoji. Vyhrožovali, že pokud jim nebude splacen dluh, zabijí bývalého manžela i žalobkyni, snaží se je zastrašit, proto tu chce žalobkyně nějakou dobu zůstat. Jde o gamblery z města, kam její muž jezdil hrát karty. Chodili za manželem a vyhrožovali zabitím, vzali i jeho auto. Vždy mluvili jen s manželem. Když muž dům na podzim 2023 prohrál, chtěl, aby ho prodali, žalobkyni zbil, záchrannou službu zavolaly děti, ona pak byla měsíc v nemocnici, na policii se děti ani žalobkyně neobrátily, neboť by to nepomohlo, stává se často, že muž zbije ženu. Uvedla, že v nemocnici strávila dva týdny, pak šla ke své matce, i její děti nyní bydlí u její matky, je to v jiné části domovského města. S manželem se již nesetkala, nikde nehlásila, že jí zbil, to se stalo také již dříve, když vypil alkohol a vracel se z karet. K dotazu, proč o těchto problémech nehovořila v řízení o správním vyhoštění, uvedla, že tam zmínila, že má dluhy, o rodině nehovořila. Možnost vnitřního přesídlení odmítla s tím, že by ji stejně našel, když žila asi měsíc v jiném městě, stejně ji kontaktoval telefonicky. K dotazu, zda by se nemohla obrátit na policii, uvedla, že policie nic neudělá, žalobkyně ani nemá žádnou zkušenost s policií, nikdy se na ní neobrátila, ti lidé jí vyhrožovali, ať se na policii neobrací. Ona se těch lidí bojí, jednou přijeli k její matce a žalobkyně se s nimi setkala, chtěli, aby na ně přepsala dům, jinak jí nenechají na pokoji. K dotazu, proč o mezinárodní ochranu nepožádala dříve, když od 6. 2. 2024 pobývala v ČR neoprávněně, uvedla, že hledala možnost, jak legalizovat v ČR pobyt a o možnosti požádat o mezinárodní ochranu nevěděla. Žalobkyně na podporu svých tvrzení nepředložila žádné dokumenty.

12. Žalovaný shromáždil tyto informace o zemi původu: Informace OAMP – K. – Bezpečnostní a politická situace v zemi – Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv – Stav: březen 2025 ze dne 14. 3. 2025 (dále jen „Informace OAMP ze dne 14. 3. 2025“), Informace OAMP – K. – Zahraniční mobilita a návraty do země ze dne 12. 4. 2024 (dále jen „Informace OAMP ze dne 12. 4. 2024“), Informace OAMP – K. – Policie – Struktura, kapacity, běžná kriminalita, ochranné mechanismy ze dne 25. 2. 2025 (dále jen „Informace OAMP ze dne 25. 2. 2025“), Informace OAMP ze dne 9. 9. 2025 Situace U. v K. (dále jen „Informace OAMP ze dne 9. 9. 2025“), Informace OAMP z 8. 12. 2025 Postavení žen (dále jen „Informace OAMP ze dne 8. 12. 2025“) a Informace MZV ČR, č. j. 108700-6-2025-MZV/LPTP – K. – Výjezd a návrat občanů K. z/do vlasti ze dne 11. 4. 2025 (dále jen „Informace MZV ČR“).

13. Žalobkyně byla vyzvána, aby se seznámila s podklady pro vydání rozhodnutí, avšak této možnosti nevyužila.

14. V napadeném rozhodnutí ze dne 29. 1. 2026 žalovaný žalobkyni mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a a § 14b neudělil. Žalovaný objasnil, že tvrzeným důvodem žádosti je snaha žalobkyně o legalizaci jejího pobytu v ČR a problémy s exmanželem a soukromými osobami ve vlasti. Soud se bude blíže zabývat obsahem napadeného rozhodnutí v souvislosti s vypořádáním žalobních námitek.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

15. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán ( , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), který se použije i na řízení o žádostech o mezinárodní ochranu podaných přede dnem 12. 6. 2026 na základě článku 79 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. 5. 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU (procedurální nařízení). Po provedeném řízení soud shledal, že žaloba není důvodná.

16. Ústní jednání se konalo dne 4. 9. 2026, žalobkyně se, ač řádně předvolána (předvolání jí bylo doručeno dne 17. 8. 2026), bez omluvy nedostavila. Žalovaný při jednání setrval na svém stanovisku.

17. Podle se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec dle písm. a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo dle písm. b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

18. Podle se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

19. Podle se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

20. Soud konstatuje, že žaloba je z větší části pouze obecná a jednotlivé námitky většinou neobsahují konkrétní vysvětlení, jakým způsobem se měl žalovaný namítaného porušení dopustit. Z žaloby je nicméně patrné, že žalobkyně nesouhlasí s posouzením situace v zemi původu a domnívá se, že domovský stát neposkytuje dostatečnou ochranu ženám ohroženým násilím ze strany mužů. Soud tak považuje žalobu za projednatelnou.

21. Napadené rozhodnutí soud považuje za přezkoumatelné, žalovaný v něm shrnul tvrzení žalobkyně, shromážděné informace o zemi původu, popsal skutkový stav, ze kterého vycházel, uvedl, jak věc hodnotil po právní stránce a jakými úvahami se přitom řídil, vyjádřil se ke všem podstatným tvrzením žalobkyně a zcela přehledně a konzistentně odůvodnil, proč žalobkyně zákonné důvody pro udělení mezinárodní ochrany nenaplňuje. Námitku nepřezkoumatelnosti tak soud za důvodnou nepovažuje.

22. Je třeba konstatovat, že v případě žalobkyně nepřipadá v úvahu udělení mezinárodní ochrany z důvodu dle , neboť ve vlasti není pronásledovaná pro uplatňování politických práv a svobod, toto v žalobě nijak nezpochybňuje.

23. Žalobkyně však namítala, že jí svědčí důvod dle , a to z důvodu hrozby ze strany bývalého manžela a dalších osob.

24. Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) se ve své judikatuře opakovaně zabýval tím, co se rozumí odůvodněným strachem z pronásledování ve smyslu zákonné definice uprchlíka, např. v rozsudku ze dne 31. 1. 2020, č. j. -46, publ. pod č. 4029/2020 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud konstatoval: „Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. -119, musí žadatel pro vznik nároku na azyl podle kumulativně splnit následující prvky definice uprchlíka: „(1) Musí se nacházet mimo zemi svého původu (tato podmínka není explicitně v stanovena, neboť se presumuje z povahy věci); (2) musí mít odůvodněný strach (…); (3) jemu hrozící újma musí dosahovat intenzity pronásledování (…); (4) ochrana v zemi původu selhala (…); (5) musí být pronásledován z azylově relevantních důvodů (…); a (6) nesmí se na něj vztahovat vylučující klauzule (viz ).“ První kritérium je splněno již jen přítomností stěžovatele na území České republiky, je však třeba se zaměřit na kritéria následující.

25. K nestátním původcům pronásledování Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 31. 5. 2017, č. j. -87, uvedl: „(…) (…) vymezuje, obdobně jako kvalifikační směrnice, okruh možných původců pronásledování nebo vážné újmy tak, že se jimi „rozumí státní orgán, strana nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu, jehož je cizinec státním občanem nebo v němž měla osoba bez státního občanství poslední trvalé bydliště. Původcem pronásledování nebo vážné újmy se rozumí i soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou.“

26. V daném případě žalovaný připustil, že žalobkyně byla ze strany bývalého manžela zřejmě vystavena domácímu násilí, kdy tento jev nelze podceňovat, přičemž zpravidla bývá determinovaný příslušností k určitému pohlaví. Za určitých okolností tak může být azylově relevantním důvodem (k tomu srov. rozhodnutí NSS ze dne 10. 9. 2008 č.j. -55), nicméně tyto okolnosti závisí na zemi původu žadatele, jejích právních, sociálních a kulturních normách či hodnotách a na schopnosti a ochotě příslušného státu zajistit oběti domácího násilí patřičnou ochranu. S odkazem na judikaturu NSS (rozsudek ze dne 10. 6. 2008 č.j. -75 či ze dne 31. 10. 2008 č.j. -62 ohledně nezbytnosti primárního vyčerpání vnitrostátní ochrany) konstatoval, že na základě shromážděných informací o zemi původu po žalobkyni jednoznačně lze požadovat, aby před tvrzenými výhrůžkami ze strany manžela vyhledala nejprve pomoc ve své vlasti.

27. Žalovaný z Informace OAMP ze dne 8. 12. 2025 týkající se postavení žen zjistil, že K. je ve svém regionu lídrem v oblasti rovnosti mužů a žen, kdy určité problémy v postavení žen přetrvávají zejména ve venkovských oblastech, kde ženy více trpěly domácím násilím. Dle této informace jsou rozvody běžné, a to i ve venkovských oblastech, ohledně domácího násilí byl v roce 2009 přijat zákon k jeho prevenci, ten byl již několikrát novelizován, naposledy v létě 2025. Tento zákon definuje základní rámec ochrany včetně institutu pomoci obětem a vykázání, přijatá novela zpřísňuje tresty za domácí násilí. Před dubnem 2024 mohly být případy domácího násilí trestány dle zákona o správních přestupcích, nově jsou však podle širší definice podobné skutky klasifikovány jako trestný čin s trestem odnětí svobody. Novela z dubna 2024 zpřísnila tresty i za další trestné činy (znásilnění či vražda ženy), byly zřízeny specializované týmy složené z policistů, psychologů a sociálních pracovníků, umožnila posílení specializovaných policejních skupin zaměřených na násilí vůči ženám, zakotvila právní základ pro vznik kontaktních center zaměřených na podporu žen a dětí, které se staly oběťmi domácího násilí. Zpráva též uvádí, že před dubnovou novelou byla reakce policie často pomalá a policie a soudy měly tendenci útočníka a oběť „usmiřovat“, avšak podle nynějšího doporučeného státního postupu policista nemůže podání odmítnout a podle ředitelky krizového centra v A. přistupují úřady od dubnové novely k řešení případů výrazně proaktivněji a přísnější tresty mají pro pachatele odrazující účinek. I kazašská společnost je již výrazně méně tolerantní vůči domácímu násilí, dále existují krizová centra, nevládní organizace a kontaktní centra poskytující poradenství v oblasti ženských práv. Byl též zvýšen počet policistek věnujících se této agendě a byly zřízeny i čistě ženské policejní stanice a okrsky. K postavení žen z etnických menšin zpráva uvádí, že příslušníci menšin mají snazší přístup k policejní ochraně ve městech než ve venkovských oblastech. Ve velkých městech je obecně vyšší dostupnost ochrany před domácím násilím.

28. Žalovaný konstatoval, že byť žalobkyně tvrdí, že jí manžel zbil a vyhrožuje jí, tak se na žádné státní orgány neobrátila, s ohledem na výše uvedené informace však nepovažoval její vysvětlení za dostatečný důvod, proč by jí reálně mělo být bráněno v dosažení odpovídající ochrany proti výhrůžkám/jednání ze strany bývalého manžela. Zjistil, že K. s domácím násilím, i s násilím na ženách, dlouhodobě bojuje, v současné době se situace žen zlepšila, policista nemůže odmítnout případné podání a úřady přistupují k těmto případům výrazně proaktivněji, rovněž je účinný neziskový sektor, prostřednictvím kterého se lze domoci ochrany. I jako příslušnice národnostní menšiny, která pochází z blízkosti jednoho z největších měst K., může žalobkyně dle shromážděných informací v případech neaktivity nebo neadekvátnosti policejního postupu podat stížnost k vyšší instanci v rámci policie, dále ke kanceláři prokurátora nebo k ústředním úřadům, které ovšem stížnost postupují nižším složkám (původnímu úřadu). Případná soudní stížnost sice většinou nevede k nápravě, avšak je možné podat i podnět k úřadu ombudsmana, který se primárně zabývá sociálními a ekonomickými otázkami, zároveň lze i využít pomoc neziskového sektoru.

29. Soud se s hodnocením žalovaného ztotožňuje a neshledal v něm pochybení. Pokud jde o jednání soukromých osob, žalovaný přiléhavě poukázal na to, že žadatel musí nejprve využít všech prostředků ochrany, které nabízí jeho domovský stát, přičemž potenciální důvod k udělení mezinárodní ochrany by mohl nastat teprve tehdy, kdyby ochrana v zemi původu selhala nebo byla nedostatečná. K tomu viz např. rozsudek NSS ze dne 11. 3. 2004, č. j. žádné kroky k využití všech prostředků, které právní řád v zemi jeho původu k ochraně práv a svobod poskytuje, nelze učinit závěr, že by mu taková ochrana nebyla poskytnuta, případně že by mu sice poskytnuta byla, ale neúčinně“. Dle rozsudku NSS ze dne 22. 12. 2005, č. j. 6 Azs 479/2004–41: „aby bylo možné shledat absenci ochrany ze strany státu, musel by stěžovatel vyčerpat všechny reálně dostupné prostředky ochrany.“ Soud též odkazuje na rozsudek NSS ze dne 12. 10. 2023, č. j. -30, podle kterého „v případě soukromých osob jako původců pronásledování nebo vážné újmy musí přistoupit k samotnému pronásledování také záměrná nečinnost státních orgánů či jejich neschopnost poskytovat ochranu před původci pronásledování.“ Vyhrožování ze strany soukromých osob nelze považovat za pronásledování, pokud politický systém dává občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů (rozsudek NSS ze dne 18. 12. 2003, č. j. -36). Potíže se soukromými osobami tedy mohou zakládat azylově relevantní důvod pouze v případě, že státní orgány nejsou schopny nebo ochotny zajistit proti takovému jednání odpovídající ochranu.

30. Žalovaný přitom na podkladě aktuálních informací o zemi původu zjistil, že v K. se lze v případech domácího násilí, resp. násilí na ženách obrátit na policii, která poskytuje obětem odpovídající ochranu, v poslední době došlo ke zlepšení v této oblasti, přičemž v případě její nečinnosti jsou k dispozici opravné prostředky, zejména možnost podat stížnost k vyšší policejní instanci, prokuratuře či ombudsmanovi, rovněž lze využít pomoc neziskového sektoru. Tedy vnitrostátní ochrana je v zemi původu dostupná. Žalobkyně se však na policii v zemi původu neobrátila, aniž k tomu prezentovala relevantní důvody (vycházela pouze z domněnky, že by se policie věcí nezabývala), k tomu srov. např. rozsudek NSS ze dne 22. 12. 2005, č. j. 6 Azs 479/2004–41. Žalovaný se zabýval i potenciálním vlivem etnické příslušnosti žalobkyně na možnost domoci se vnitrostátní ochrany (byť ani žalobkyně možný problém v této souvislosti netvrdila). Na podkladě Informace OAMP ze dne 9. 9. 2025 zjistil, že ani příslušnost žalobkyně k etnické menšině sama o sobě neznamená, že by byla omezena v přístupu k policejní ochraně, zejména pokud pochází z blízkosti velkého města, kde je dostupnost policejní ochrany lepší než ve venkovských oblastech a kde existují i další instanční mechanismy ochrany.

31. Tedy, lze uzavřít, že není splněna podmínka nedostupnosti vnitrostátní ochrany před jednáním soukromých osob v zemi původu, přičemž žalobkyně tuto ochranu dosud nevyužila. Soud shledal, že žalovaný v této souvislosti zjistil skutkový stav zcela dostatečně, přičemž jeho úvahy jsou srozumitelné, konzistentní a podložené aktuálními informacemi o zemi původu, relevantní právní úpravou a judikaturou. Žalobkyně v žalobě zcela obecně namítla, že žalovaný neshromáždil aktuální podklady, již však konkrétně neuvedla, v čem měly být shromážděné podklady neaktuální. Žalovaný nezpochybnil, že problém domácího násilí, resp. násilí na ženách se v zemi původu vyskytuje, nicméně v poslední době došlo k výraznému zlepšení v řešení této problematiky a žalobkyni je v zemi původu i s ohledem na její individuální charakteristiku ochrana dostupná. Není pak zřejmé, proč žalobkyně poukazuje na problém dětských sňatků, neboť žalobkyně je již zletilou osobou, a tedy se jí toto nebezpečí týkat nemůže. K situaci v K. lze odkázat i na rozsudek NSS ze dne 17. 10. 2024, č.j. -24, ze kterého plyne, že kazašská policie nepožívá velkou důvěru ze strany společnosti, v případě běžné kriminality však policie poskytuje obětem ochranu.

32. Žalovaný se zabýval i ohrožením žalobkyně ze strany dalších soukromých osob, kterým dluží peníze manžel žalobkyně, a dovodil, že v jejich případě jejich jednání není zapříčiněno důvody dle , ale jen čistě snahou těchto lidí vymoci na žalobkyni peníze resp. nechat na ně přepsat její dům. Nejde tak o problém s představiteli státu, ale pouze se soukromými osobami, a tedy již proto se nemůže jednat o možné pronásledování ve smyslu . V této souvislosti opět odkázal na to, že by musela být splněna i podmínka nedostupnosti vnitrostátní ochrany před jednáním soukromých osob v zemi původu, přičemž z Informace OAMP ze dne 25. 2. 2025 zjistil, že nahlášení běžného zločinu spáchaného cizí osobou nepředstavuje problém a postižené osoby jsou ochotny se na policii obracet, v případě nečinnosti policisty lze podat i anonymní stížnost k odpovědné kanceláři prokurátora, k vyšší instanci v rámci policie nebo k příslušnému odboru vnitřní bezpečnostní policie, přičemž v případě běžné kriminality poskytuje policie obětem ochranu a podle zákona vzniká obětem nárok na odškodnění. Dle názoru žalovaného tedy lze po žalobkyni požadovat, aby před problémy se soukromými osobami vyhledala pomoc ve své vlasti. Odkázal na rozsudek NSS ze dne 17. 10. 2024, č.j. -24. Ani z hlediska problémů s dalšími soukromými osobami tedy žalovaný důvody pro udělení mezinárodní ochrany dle neshledal.

33. Soud se se shora uvedenými závěry žalovaného ztotožňuje. Je zřejmé, že jednání dalších soukromých osob, kterým dluží peníze manžel žalobkyně, nebylo zapříčiněno žádnými důvody dle § 12 písm. b) zákona, tedy rasou, pohlavím, náboženstvím apod., ale pouze snahou získat splnění dluhu, resp. převedení nemovitosti. Žalovaný pak na podkladě aktuálních zpráv o zemi původu dostatečně odůvodnil, že žalobkyně se mohla se žádostí o pomoc obrátit na vnitrostátní orgány, přičemž tuto možnost bez zřejmého důvodu nevyužila. Tedy, lze uzavřít, že z hlediska problémů s jinými soukromými osobami (věřiteli manžela) jednak není splněna podmínka azylově relevantních důvodů dle , a dále není splněna podmínka nedostupnosti vnitrostátní ochrany před jednáním soukromých osob v zemi původu, přičemž žalobkyně tuto ochranu dosud nevyužila.

34. Žalovaný se dostatečně vypořádal i s možností udělení doplňkové ochrany, přičemž vycházel z výpovědi žalobkyně i z aktuálních informací o zemi původu a opatřil si dostatek podkladů pro rozhodnutí. Trest smrti ani poprava žalobkyni nehrozí. Z hlediska ochrany před jednáním soukromých osob žalovaný zjistil, že žalobkyni je v zemi původu reálně dostupná vnitrostátní ochrana, což podrobně odůvodnil na podkladě informací o zemi původu. Soud pak konstatuje, že z hlediska nutnosti prioritního vyčerpání možností takové ochrany platí stejné principy, jaké jsou uvedeny výše v části týkající se azylu. Ozbrojený konflikt v zemi neprobíhá. Soud k tomuto vyhodnocení žalovaného nemá výhrady, přičemž žalobkyně neuplatnila žádné konkrétní žalobní námitky, kterými by tyto závěry zpochybnila.

35. Soud proto uzavírá, že v zemi původu žalobkyně je dostupná účinná vnitrostátní ochrana proti domácímu násilí, násilí na ženách i proti nežádoucímu jednání ze strany soukromých osob. Žalobkyně však dosud nikdy žádné možnosti vnitrostátní ochrany nevyužila. Za této situace nelze dovodit, že by žalobkyně splňovala podmínky pro udělení mezinárodní ochrany.

36. Pro úplnost soud konstatuje, že ani v případě posouzení žádosti žalobkyně podle nové právní úpravy účinné od 12. 6. 2026 by žalobkyně nesplňovala podmínky pro udělení mezinárodní ochrany.

37. S ohledem na shora uvedené soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji dle zamítl.

38. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků soud rozhodl podle , kdy žalobkyně ve věci neměla úspěch, proto jí náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 4. září 2026

Mgr. Kateřina Peroutková v. r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje S. T.