Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Azs 36/2008 - 119

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D., JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D., JUDr. Marie Turkové a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: S. B., zast. Mgr. Bohdanou Novákovou, advokátkou se sídlem Pod Terebkou 12, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2007, č. j. - 17,

t a k t o :

I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2007, č. j. - 17, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Odměna advokátky Mgr. Bohdany Novákové s e u r č u j e částkou 5712 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

I.

Vymezení věci

Dne 8. 8. 2005 podal žalobce žádost o udělení azylu (jedná se o rozhodnutí podle staré právní úpravy před zavedením institutu doplňkové ochrany, tj. úpravy před novelou č. ), v níž uvedl, že v minulém roce po něm začala uzbecká mafie pod pohrůžkou smrti vymáhat velkou částku výpalného, neboť měl obchod. Podal stížnost na policii, ale ta mu nebyla schopna pomoci. Po poradě s přáteli a rodiči se rozhodl před mafií utéct.

V pohovoru se žalovaným žalobce svůj příběh rozvedl následovně. Před šesti lety začal podnikat. Přibližně před dvěma lety za ním poprvé přišli tři muži, které zařadil mezi příslušníky mafie, a požadovali, aby jim pravidelně platil polovinu z měsíčního zisku. Odmítl a oni mu sdělili, že s ním bude zle. Poté jej navštívili ještě asi desetkrát a přibližně před rokem mu byl obchod vykraden. Domnívá se, že pachatelé byli zmiňovaní muži, neboť nikdo jiný by k tomu neměl důvod. Přibližně měsíc před odjezdem do České republiky, v době, kdy prodával v obchodě, jej navštívili stejní muži a pod pohrůžkou smrti požadovali peníze. Doplnil, že mu však vyhrožovali smrtí již předtím, a to buďto osobně nebo telefonicky. Ve stejnou dobu ve městě Bukhara se osobně dostavil na policii, kde celý svůj případ kapitánu kriminální policie vysvětlil. I když mu pomoc slibovali, nepomohli mu. Dříve o pomoc příslušníky policie nepožádal, neboť mu zmiňovaní příslušníci mafie vyhrožovali zabitím. Poté ještě jednou prosil policii o pomoc. Přesný důvod, proč mu nebyla poskytnuta ochrana, nezná, ale domnívá se, že policisté mohou být napojeni na příslušníky mafie. Vyřešit své potíže přemístěním na jiné místo v rámci území Uzbekistánu se žalobce nepokusil, protože by tam byl podle svých slov příslušníky mafie stejně nalezen. Žalobce dále uvedl, že vymahači požadovali po něm peníze neoprávněně a pokud by jim jeden měsíc zaplatil, další měsíc by svůj požadavek ohledně finanční částky navýšili.

Rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 8. 2005, č. j. OAM-1443/VL-07-19-2005, byla zamítnuta žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Hlavním argumentem žalovaného byl závěr, že u žalobce chybí kauzální nexus mezi tvrzenou újmou ze strany mafie a důvody pronásledování taxativně uvedenými v . Překážkami vycestování ve smyslu v tehdejším znění se žalovaný vzhledem k posouzení žádosti jako zjevně nedůvodné podle nezabýval.

Žalobce brojil proti tomuto rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Ostravě, ve které uvedl následující námitky: (1) žalovaný porušil , o správním řízení (dále jen „ “), neboť se jeho žádostí nezabýval odpovědně a svědomitě; (2) žalovaný porušil a , neboť nevyšel ze spolehlivě zjištěného stavu věci; (3) žalovaný porušil , neboť napadené rozhodnutí není v souladu se zákony; (4) žalovaný porušil , neboť se nevypořádal se všemi důkazy; (5) žalobce splňuje podmínky pro udělení azylu podle , či alespoň pro rozhodnutí o překážkách vycestování podle ; a (6) že rozhodnutí žalovaného neobsahuje výrok o neudělení humanitárního azylu podle ani výrok o překážkách vycestování podle . Společným jmenovatelem všech námitek bylo tvrzení žalobce, že ho dlouhodobě vydírala mafie, posléze mu vyhrožovala smrtí a nadále stupňovala intenzitu nátlaku na jeho osobu, a tudíž existuje důvodná obava, že bude zavražděn.

Krajský soud žalobu rozsudkem ze dne 21. 2. 2007 zamítl, neboť se ve všech ohledech ztotožnil se žalovaným. Pokud jde o udělení azylu, krajský soud konstatoval, že chybí spojitost mezi tvrzenou újmou ze strany mafie a důvody pronásledování taxativně uvedenými v . Překážkami vycestování se krajský soud nezabýval. Krajský soud rovněž neshledal žádné porušení (žalobní body č. 1-4).

II.

Shrnutí základních argumentů uvedených v kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

Žalobce (stěžovatel) brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností, ve které namítá důvody dle a b) , (dále jen „ “). Pod důvody podle stěžovatel opakuje své žalobní námitky č. 1-4. Stěžovatel dále shledává rozsudek krajského soudu nezákonným ve smyslu , neboť krajský soud nesprávně posoudil jeho problémy jako potíže soukromého charakteru. Podle něj jsou jeho problémy s mafií soukromého charakteru jen zdánlivě; v této souvislosti poukazuje na a 53 Příručky UNHCR.

V doplnění kasační stížnosti ze dne 24. 4. 2009 pak stěžovatel prostřednictvím ustanovené právní zástupkyně napadá rozsudek krajského soudu z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky ve smyslu Konkrétně namítá, že v případě stěžovatele byly naplněny podmínky aplikace a nikoli podmínky ustanovení 16 odst. 1 písm. g) . Uvádí, že ustanovení pod marginální rubrikou doplňková ochrana stanoví, že za vážnou újmu se považuje, pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

Stěžovatel poukazuje na to, že podrobně popsal své problémy v Uzbekistánu (zjevně nedemokratické zemi, jejíž některé pronásledované občany přijala Česká republika dokonce na základě zvláštního přesídlovacího programu) spočívající ve výhrůžkách ze strany soukromých osob, kvůli nimž má obavu o svůj život a zdraví. Závěr správního orgánu, že stěžovatel v žádosti neuvádí žádné azylově relevantní důvody je proto nepřípadný, protože stěžovatel uvedl zásadní důvody ve vztahu k doplňkové ochraně. Správní orgán si pak nezjistil žádné informace k situaci v Uzbekistánu. Žalovaný ani krajský soud proto nezjistili skutkový stav tak, aby o něm nebyla důvodná pochybnost, protože nijak nezkoumali reálnost hrozby pronásledování stěžovatele z důvodu neschopnosti a neochoty uzbeckých úřadů poskytnout stěžovateli jakoukoli právní ochranu.

Stěžovatel dále odkazuje na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva k čl. 3 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V této souvislosti je stěžovatel přesvědčen, že jeho vycestování do Uzbekistánu brání hrozba špatného zacházení a v krajním případě až zabití z důvodu útoků mafie. Stěžovatel se domnívá, že jím uváděné skutečnosti spadají do výčtu azylově relevantních důvodů z pohledu a v každém případě měly být posouzeny v úvaze o překážkách vycestování. Absence jakýchkoli informací ze země původu a jakýchkoli podkladů týkajících se ustanovení je také porušením ustanovení , poněvadž nedošlo ke zjištění skutkového stavu věci v potřebném rozsahu. Stěžovatel se dále obává návratu do Uzbekistánu z toho důvodu, že by mohl být po návratu postižen jako neúspěšný žadatel o azyl v cizí zemi.

Stěžovatel rovněž navrhuje přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí, přičemž odkázal na své rozhodnutí a stručně zopakoval důvody, na nichž své rozhodnutí založil.

III.

Posouzení přípustnosti a přijatelnosti kasační stížnosti

Nejvyšší správní soud v prvé řadě předesílá, že nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ve věci mezinárodní ochrany (dříve azylu) má odkladný účinek ze zákona ( ).

Nejvyšší správní soud dále přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozsudku ( ), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel ( ), a je zastoupen advokátem ( ). Kasační stížnost je tedy přípustná.

Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu ustanovení dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.

O přijatelnou kasační stížnost se podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, publikovaného pod č. 933/2006 Sb. NSS, jedná v následujících typových případech: (1) kasační stížnost vznáší ne plně prejudikovanou právní otázku; (2) kasační stížnost obsahuje právní otázku, která je dosavadní judikaturou řešena rozdílně; (3) je potřeba učinit judikatorní odklon; (4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele (blíže viz citované usnesení zdejšího soudu).

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je přijatelná, neboť krajský soud, potažmo žalovaný, se při posouzení dané věci dopustili některých pochybení (viz níže), která mohla mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele (čtvrtý důvod přijatelnosti).

IV.

Právní hodnocení věci

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu v rozsahu vymezeném v a 3 a shledal kasační stížnost důvodnou.

IV.(i)

Posouzení azylu podle

Nejvyšší správní soud konstatuje, že ve své judikatuře akceptoval jak pronásledování ze strany nestátních subjektů (viz rozsudek ze dne 31. 10. 2008, č. j. - 62, www.nssoud.cz; rozsudek ze dne 16. 9. 2008, č. j. - 57, oba www.nssoud.cz; a rozsudek ze dne 30. 9. 2008, č. j. - 70, publ. pod č. 1749/2009 Sb. NSS), tak tzv. „pronásledování na kumulativním základě“ (viz rozsudek ze dne 30. 9. 2008, č. j. - 70, publ. pod č. 1749/2009 Sb. NSS, rozsudek ze dne 19. 9. 2007, č. j. - 129, www.nssoud.cz; a rozsudek ze dne 22. 5. 2009, sp. zn. , který bude zveřejněn na www.nssoud.cz).

Nicméně žalovaný neudělil stěžovateli azyl (resp. shledal jeho žádost o udělení azylu zjevně nedůvodnou) z jiného důvodu. Žalovaný totiž neshledal kauzální spojitost mezi tvrzenou újmou ze strany mafie a důvody pronásledování taxativně uvedenými v , a právě z tohoto důvodu aplikoval v tehdejším znění. Proti tomuto argumentu stěžovatel nepředložil v žalobě ani v kasační stížnosti žádné protiargumenty.

Nejvyšší správní soud v této souvislosti odkazuje na vlastní jednotnou judikaturu, podle níž ustanovení [a obdobně i ] vymezuje důvody pro udělení azylu taxativně (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2003, č. j. - 60; rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2003, č. j. - 43, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2003, č. j. - 54, vše dostupné na www.nssoud.cz). Obava z ohrožení života v zemi původu tudíž není ještě sama o sobě důvodem pro udělení azylu; musí být rovněž prokázáno, že jde o obavu z pronásledování proto, že žadatel má určité politické přesvědčení, vyznává určitou víru, patří k určité národnosti, rase, určité sociální skupině či pohlaví (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2001, č. j. - 23 a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2006, sp. zn. , www.nssoud.cz; ze dne 2. 3. 2005, č. j. - 58, publ. pod č. 1347/2007 Sb. NSS; ze dne 10. 1. 2007, č. j. - 64; ze dne 31. 1. 2007, č. j. - 85 a rozsudek ze dne 18. 7. 2007, č. j. - 78, www.nssoud.cz). V projednávaném případě však Nejvyšší správní soud kauzální souvislost mezi tvrzeným jednáním mafie a azylově relevantními důvody neshledal.

Pro udělení azylu podle musí žadatel kumulativně splnit následující kritéria: (1) musí se nacházet mimo zemi svého původu (tato podmínka není explicitně v stanovena, neboť se presumuje z povahy věci); (2) musí mít odůvodněný strach [viz ]; (3) jemu hrozící újma musí dosahovat intenzity pronásledování [viz ve spojení s definicí pronásledování nyní zakotvenou v ]; (4) ochrana v zemi původu selhala (viz definice pronásledování nyní zakotvená v ); (5) musí být pronásledován z azylově relevantních důvodů [viz ]; a (6) nesmí se na něj vztahovat vylučující klauzule (viz ). Stěžovatel zjevně nesplnil pátou podmínku, a tudíž mu nemůže být udělen azyl podle a obdobně ani azyl podle .

V tomto ohledu se tedy Nejvyšší správní soud ztotožňuje s krajským soudem a shledává námitky směřující proti neudělení azylu či vytýkající nedostatečné zjištění skutkového stavu z hlediska případného udělení azylu nedůvodnými.

IV.(ii)

Posouzení překážek vycestování u zjevně nedůvodných žádostí o azyl

Nejvyšší správní soud ale shledal důvodnou námitku směřující proti absenci výroku (a tudíž i jeho odůvodnění) o překážkách vycestování v rozhodnutí žalovaného. Žalovanému v tomto ohledu nelze nic vytknout, neboť následoval dosavadní judikaturu zdejšího soudu, podle níž nebyl správní orgán při vydání rozhodnutí o zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné povinen rozhodnout výrokem o překážkách vycestování (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 9. 2004, č. j. - 41, publ. pod č. 409/2004 Sb. NSS; či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004, č. j. - 45, www.nssoud.cz), nicméně tuto judikaturu překonal rozšířený senát Nejvyššího správního soudu, který konstatoval, že „ustanovení , o azylu, ve znění účinném do 31. 8. 2006, je nutno vyložit tak, že pojem „rozhodnutí o neudělení nebo odnětí azylu“ zahrnuje také rozhodnutí o zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné ( zákona). V tomto případě byl správní orgán povinen rozhodnout též o překážce vycestování“ (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2009, č. j. - 80, www.nssoud.cz).

Za těchto okolností nezbývá, než napadený rozsudek krajského soudu zrušit a vrátit mu věc k dalšímu řízení. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že až na jednu zmínku o překážkách vycestování stěžovatel argumentoval prostřednictvím ustanovené právní zástupkyně v doplnění kasační stížnosti (na rozdíl od žaloby, v níž je správně namítána absence výroku o překážkách vycestování podle v tehdejším znění) institutem doplňkové ochrany zakotveným v , jenž ovšem v době vydání rozhodnutí žalovaného v ještě obsažen nebyl (institut doplňkové ochrany byl do zakotven až novelou č. ). Vzhledem k tomu, že důvody pro rozhodnutí o překážkách vycestování, které v projednávané věci připadají v úvahu [tj. důvody zakotvené v a v ve znění před novelou č. ] a jim odpovídající důvody pro udělení doplňkové ochrany [tj. důvody zakotvené v a d) ve znění po novele č. ] jsou formulovány téměř totožně, bylo by přepjatým formalismem takovou kasační stížnost zamítnout (viz analogicky, byť v „opačném gardu“, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2008, č. j. - 65, www.nssoud.cz; k rozdílům mezi překážkami vycestování a doplňkovou ochranou srov. rovněž rozsudek zdejšího soudu ze dne 11. 2. 2009, č. j. - 78, www.nssoud.cz).

V.

Shrnutí a náklady řízení

Nejvyšší správní soud tedy shledal kasační stížnost důvodnou a s ohledem na tuto skutečnost napadený rozsudek krajského soudu podle zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku ( s. ř. s). O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí ( ).

Byť Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu ruší a věc mu vrací k dalšímu řízení, je povinen zároveň rozhodnout o odměně a úhradě hotových výdajů ustanovené advokátky stěžovatele, které dle hradí stát. Odměna a hotové výdaje ustanoveného advokáta sice totiž patří mezi náklady řízení ve smyslu , nejde však o náhradu nákladů řízení mezi jeho účastníky ve smyslu , o níž má dle - v případě náhrady nákladů řízení o kasační stížnosti po zrušení napadeného rozsudku krajského soudu - rozhodovat v dalším řízení krajský soud.

Ustanovené zástupkyni stěžovatele byla přiznána odměna a náhrada hotových výdajů v celkové částce 5712 Kč [dva úkony právní služby po 2100 Kč podle a d) ve spojení s a bodem 5 , o odměnách advokátů

a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 9. 2006, a dále dva režijní paušály po 300 Kč podle advokátního tarifu, vše zvýšeno v souladu s o částku odpovídající DPH 19 %].

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné ( , ).

V Brně dne 28. května 2009

JUDr. Ludmila Valentová

předsedkyně senátu