Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1222/2026

21 Cdo 1222/2026-275

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v exekuční věci oprávněné NURSUS s. r. o. se sídlem v Chrudimi, Tovární č. 1112, IČO 28937066, zastoupené Mgr. Pavlem Krausem, advokátem se sídlem v Praze, Eliščina č. 223/5, proti povinným 1)M. K., zastoupenému JUDr. Janou Zemanovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Mánesova č. 1374/53, a 2) C. M., o prodej zástavy, o zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. listopadu 2025, č. j. -235 , takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Usnesením ze dne 6. 11. 2025, č. j. -235, Krajský soud v Hradci Králové změnil usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 23. 5. 2025, č. j. -98, jímž tento soud zamítl návrh povinného 1) na zastavení exekuce, tak, že exekuci proti majetku povinného 1) zastavil (výrok I), a nově rozhodl o náhradě nákladů povinného a soudního exekutora (výroky II, III).

2. Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání oprávněná, a to proti výroku I. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu.

3. Povinný 1) ve vyjádření navrhl, aby dovolací soud dovolání oprávněné jako zjevně nepřípustné odmítl, resp. je jako nedůvodné zamítl.

4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)] po zjištění, žedovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

5. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

7. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky nežna řádné opravné prostředky. K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jenuvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání. Teprve v případě, žejsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. ). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části, neboť v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání (srov.například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 116/2014 včasopise Soudní judikatura, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

8. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov.již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. ). Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. ); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. například usnesení Nejvyššíhosoudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

9. V posuzovaném případě dovolatelka v dovolání nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu

10. Dovolatelka pouze polemizuje se závěrem odvolacího soudu směřujícím kvýkladu ustanovení § 36 odst. 4 exekučního řádu, aniž by vymezila, včem je tento závěr rozporný s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a kterou; pakliže dovolatelka odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu „ -409“ (jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. ), je její odkaz nepřípadný, neboť napadené usnesení je s jeho závěry obecně v souladu.

11. Námitka, jak je formulována dovolatelkou, představujeprostý nesouhlas s právním hodnocením, k němuž dospěl odvolací soud, aniž by jakkoli reflektovala skutkové a právní závěry, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno.

12. Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení nepostačují (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. , ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. , nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ). K přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání, neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. ). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sámdovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá,že pokud vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. ).

13. Usnesení odvolacího soudu je též v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

14. V usnesení ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud přijal aodůvodnil závěr, že „… /J/estliže smlouva o postoupení pohledávky mezi původním věřitelem a oprávněným obsahovala ujednání o tom, že k účinnosti smlouvy (k postoupení pohledávky) dojde až poté, co bude zaplacena cena za postoupení pohledávky, musí oprávněný způsobem uvedeným v ustanovení ex. řádu (tedy u vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem) prokázat nejen existenci smlouvy opostoupení pohledávky, ale i naplnění odkládací podmínky (zde zaplacení ceny zapostoupení pohledávky), na jejímž základě smlouva o postoupení pohledávky měla nabýtúčinků …“.

15. Stejně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. , ze dne 7. 6. 2022, sp. zn. , nebo ze dne 20. 8. 2024, sp. zn. .

16. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání oprávněné podle ustanovení odmítl.

17. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 9. 2026

JUDr. Marek Cigánekpředseda senátu