Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
34 Az 5/2026 - 44.pdf
PDF · 0 B
No categories available
34 Az 5/2026 - 44
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Silvie Svobodová v právní věci
žalobce: M. Z., nar. X
st. příslušnost: X
bytem X
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2026, č. j. OAM-202/ZA-ZA11-K13-2026
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2026, č. j. OAM-202/ZA-ZA11-K13-2026, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žaloba míří proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2026, č. j. OAM-202/ZA-ZA11-K13-2026 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný žalobci neudělil mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
2. Žalobce je státním příslušníkem X. Dne 17. 2. 2026 podal v přijímacím středisku Zastávka žádost o mezinárodní ochranu. Při poskytnutí údajů k žádosti dne 23. 2. 2026 uvedl, že pochází z města X v xxx oblasti na X a je xxx národnosti. Je bez náboženského vyznání, není politicky aktivní. Je ženatý, manželka nyní pobývá v X. Za poslední místo svého bydliště ve vlasti označil adresu X, kam se v roce 2014 přesunul z důvodu války a kde byl registrován jako uprchlík. V České republice (dále jen „ČR“) pobývá od roku 2018, nejprve jako rodinný příslušník občana EU (jeho matka se provdala za Čecha), následně na základě zaměstnanecké karty. Žádal o trvalý pobyt, ale jeho žádost byla zamítnuta z finančních důvodů. Naposledy žádal o vízum strpění, ale o jeho žádosti zatím nebylo rozhodnuto. O mezinárodní ochranu v ČR ani jinde zatím nežádal. Na X byl naposledy asi v roce 2021 na dovolené. Je zdráv. Ke své žádosti o mezinárodní ochranu vypověděl, že žádá z důvodu války na X a jiné důvody nemá.
3. Žalovaný s žalobcem provedl téhož dne pohovor k jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Žalobce sdělil, že na X žil ve městě X v xxx oblasti. Kvůli válce se s rodinou přesunul do města X, kde jim bylo poskytnuto náhradní ubytování v kontejnerových buňkách. Uvedl, že se nemá kam vrátit, neboť jejich rodinný dům byl zničen. Současně má obavu, že by v případě návratu byl povolán k výkonu vojenské služby, což odmítá. Vysvětlil, že ve vlasti byl uznán schopným vojenské služby, avšak k výkonu základní vojenské služby nebyl povolán, protože stihl zemi opustit. Při svých návratech nebyl vojenskými orgány kontaktován, neboť o jeho přítomnosti nevěděly, protože na území X pobýval pouze krátce a současně šlo o období před zahájením celoplošné ruské invaze. Řešením pro něj není ani přesun do jiné oblasti, jelikož mobilizace probíhá všude.
II. Napadené rozhodnutí
4. V napadeném rozhodnutí žalovaný nejprve zrekapituloval průběh správního řízení a skutková tvrzení žalobce. Konstatoval, že tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce je válka na Ukrajině a rodinné vazby v ČR. Při posuzování podmínek pro udělení azylu žalovaný dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje podmínky podle § 12 písm. a) zákona o azylu, neboť neuvedl žádné skutečnosti svědčící o tom, že by byl ve své vlasti pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo že by vyvíjel politickou činnost. Současně žalovaný neshledal splnění podmínek podle § 12 písm. b) zákona o azylu, neboť na základě provedeného správního řízení nedospěl k závěru, že by žalobce měl odůvodněnou obavu z pronásledování z některého z azylově relevantních důvodů.
5. Pokud jde o probíhající ozbrojený konflikt na Ukrajině, žalovaný uvedl, že samotná existence konfliktu není důvodem pro udělení azylu, neboť azyl je určen k ochraně před individuálním pronásledováním a žalobcovu žádost tak posuzoval v kontextu doplňkové ochrany. Ve vztahu k obavám žalobce z mobilizace žalovaný konstatoval, že výkon vojenské služby je základní občanskou povinností a nelze jej bez dalšího považovat za formu pronásledování či vážné újmy. Odkázal přitom na Informaci LANDINFO ze dne 2. 5. 2025 (dále jen „Informace LANDINFO“), z níž vyplývá, že mobilizace na Ukrajině probíhá nediskriminačním způsobem. Žalovaný v této věci dále odkázal na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 7. 1998, sp. zn. 6 A 508/97, nález Ústavního soudu (dále jen „ÚS“) ze dne 17. 6. 2025, sp. zn. I. ÚS 1054/25 a ustálenou judikaturu NSS, například rozsudek ze dne 22. 12. 2004, sp. zn. 7 Azs 321/2004. Žalovaný konstatoval, že neshledal ani důvody pro udělení azylu v kontextu § 13 odst. 1 zákona o azylu.
6. Ve vztahu k doplňkové ochraně žalovaný dále posuzoval, zda žalobci hrozí vážná újma ve smyslu § 14a zákona o azylu. Konstatoval, že žalobci nehrozí trest smrti ani mučení či nelidské zacházení a že jeho osobní situace neodůvodňuje závěr o reálném nebezpečí takové újmy. Žalovaný posoudil individuální situaci žalobce, přičemž nijak nerozporoval existenci probíhajícího ozbrojeného konfliktu na Ukrajině, zároveň ale s odkazem na rozsudek NSS ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008-68, dospěl k závěru, že žalobci v případě návratu do vlasti nehrozí vážné a individuální ohrožení života nebo tělesné integrity z důvodu svévolného (nerozlišujícího) násilí. Ve zmíněném rozsudku NSS definoval třístupňový test pro posuzování vnější hrozby zakotvené v § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Test se skládá z posouzení, zda se země původu žadatele nachází v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, zda je žadatel o mezinárodní ochranu civilistou a zda mu hrozí vážné a individuální ohrožení života nebo tělesné integrity z důvodu svévolného (nerozlišujícího) násilí. Pro uznání existence hrozby vážné újmy musí být odpověď na všechny tři otázky kladná, přičemž žalovaný dospěl k následujícímu: „Při aplikaci tohoto testu správní orgán dospěl k závěru, že ačkoliv na první dvě otázky testu zní odpověď ano, tak žadateli zároveň v případě návratu do vlasti nehrozí vážné a individuální ohrožení života nebo tělesné integrity z důvodu svévolného (nerozlišujícího) násilí“
7. Na základě Informace OAMP Ukrajina – Bezpečnostní situace v západních oblastech Ukrajiny: Přeshraniční pohyb ze dne 12. 1. 2026 (dále jen „Informace o bezpečnostní situaci“) žalovaný dovodil, že situaci na Ukrajině nelze klasifikovat jako „totální konflikt.“ Svůj závěr žalovaný opřel o usnesení ÚS ze dne 22. 10. 2024, sp. zn. III. ÚS 2620/24, v němž Ústavní soud vyložil, že o totální konflikt jde tehdy, je-li každý civilista z důvodu pouhé přítomnosti na daném území vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy. V závěrech o aktuální situaci na Ukrajině žalovaný v napadeném rozhodnutí dále odkázal na rozhodnutí trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2023, č. j. 4 Tdo 267/2023-633, nález ÚS ze dne 17. 06. 2026, sp. zn. I. ÚS 1054/25, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 04. 2025, sp. zn. 7 Tdo 273/2025, usnesení ÚS ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. I. ÚS 3209/24, usnesení ÚS ze dne 22. 10. 2024, sp. zn. III. ÚS 2620/24, usnesení ÚS ze dne 23. 10. 2024, sp. zn. II. ÚS 2828/24, usnesení ÚS ze dne 22. 10. 2024, sp. zn. III. ÚS 2640/24 a usnesení ÚS ze dne 12. 11. 2024, sp. zn. II. ÚS 3054/25.
8. Přestože žalovaný vzal v úvahu, že žalobce pochází z válkou silně zasažené Doněcké oblasti, která patří mezi regiony s nejvyšší mírou bezpečnostních incidentů a poškození infrastruktury, konstatoval, že se žalobce může na Ukrajinu vrátit a situaci v místě svého bydliště řešit přestěhováním v rámci země původu, a to na území tzv. „oblastí návratu" (oblasti Černovická, Chmelnycká, Ivanofrankivská, Kyjevská, Lvovská, Rovenská, Ternopilská, Vinnycká, Volyňská, Zakarpatská, Žytomyrská a hlavní město Kyjev), kde nerozlišující násilí nehrozí. Dále zdůraznil, že ukrajinský stát poskytuje vnitřně vysídleným osobám podporu a že žalobce je mladý, zdravý a práceschopný, a proto je jeho přesídlení reálně proveditelné a přiměřené. Žalovaný rovněž uvedl, že žalobce již v minulosti využil možnosti vnitřního přesídlení, když pobýval v jiné části Ukrajiny, a dovodil, že ani nyní mu nic nebrání v obdobném postupu. Žalovaný uzavřel, že v současné době lze situaci v oblastech návratu na Ukrajině považovat za stabilní, a tudíž v zemi původu žalobce neprobíhá takový ozbrojený konflikt, jehož důsledky by bylo možné ve vztahu k žalobci považovat za hrozbu vážné újmy podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu na celém území jeho vlasti.
9. Na základě celkového posouzení žalovaný uzavřel, že žalobce nesplňuje zákonné podmínky pro udělení mezinárodní ochrany v žádné z jejích forem, a proto jeho žádost zamítl.
III. Shrnutí žaloby a vyjádření žalovaného
10. Žalobce v žalobě především namítl, že žalovaný z podkladů selektivně vybral pouze informace podporující jeho argumentaci a dospěl k závěrům, které neodpovídají reálné situaci v zemi původu. Žalobce se nejdříve vyjádřil k oblastem návratu jako bezpečným částem Ukrajiny. Připustil, že míra rizika je zde nižší, než v regionech nacházejících se blíže frontové linii, nicméně nesouhlasil se závěrem, že jsou tyto oblasti prosté rizika. V tomto kontextu žalobce uvedl příklady útoků na oblasti návratu a tvrdil, že přestože jsou frekvence a intenzita útoků i počty obětí v těchto oblastech nižší, nelze je považovat za zcela bezpečné. Žalovaný neuvedl, jaký počet útoků nebo jejich obětí vedl k vyhodnocení oblasti jako bezpečné pro návrat a nezohlednil možnost eskalace útoků do budoucna. Žalovaný se dále nevěnoval dlouhodobému nárůstu raketových útoků a dopadům útoků proti kritické infrastruktuře na život běžných obyvatel.
11. V kontextu tříkrokového testu (vycházejícího z rozsudku NSS ze dne 13. 03. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008-68, jenž byl popsán výše), který v napadeném rozhodnutí použil žalovaný, žalobce uvedl, že první dva kroky považuje za nesporné a pro případ třetí otázky (hrozí žadateli o mezinárodní ochranu vážné a individuální ohrožení života nebo tělesné integrity z důvodu svévolného (nerozlišujícího) násilí) žalobce poukázal na ustálenou judikaturu NSS, podle které je zapotřebí riziko vážné újmy (nebo i pronásledování) posuzovat za použití tzv. přiměřené pravděpodobnosti. Konkrétně žalobce odkázal na rozsudek NSS ze dne 26. 03. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006-82, ve kterém soud dovodil, že „přiměřená pravděpodobnost nežádoucího důsledku návratu do země [...] je dána tehdy, bývá-li tento důsledek v případech obdobných případu žadatele nikoli ojedinělý. Neznamená to, že pravděpodobnost, že nežádoucí důsledek nastane, musí být nutně vyšší než pravděpodobnost, že nenastane (tzn., že test „přiměřené pravděpodobnosti“ představuje nižší důkazní standard než v civilních věcech) [tím méně to znamená, že v případě návratu do země původu musí být nastání nežádoucího důsledku prakticky jisté (tzn., že test „přiměřené pravděpodobnosti“ představuje a fortiori i nižší důkazní standard než standard „nade vší pochybnost“ v trestních věcech)], nýbrž to, že k nežádoucímu důsledku v případech obdobných případu žadatele dochází natolik často, že s ním ten, komu takový následek hrozí, musí počítat jako se vcelku běžným jevem, a nikoli jako s jevem toliko výjimečným.“ Ze zdrojů předložených žalovaným, jakož i ze zdrojů, na něž žalobce v podané žalobě odkazuje, vyplývá, že k útokům proti civilnímu obyvatelstvu dochází rovněž v západních oblastech Ukrajiny. Žalovaný se omezil na konstatování nízké pravděpodobnosti vzniku tvrzeného rizika, aniž by tento závěr blíže odůvodnil nebo podložil konkrétními podklady. Současně z napadeného rozhodnutí není zřejmé, podle jakých kritérií žalovaný posuzoval míru pravděpodobnosti a kde spatřoval hranici, od níž by bylo možné dané riziko považovat za přiměřeně pravděpodobné. Žalobce dále poukázal na to, že napadené rozhodnutí vybočuje z dosavadní správní praxe žalovaného, který v předchozích čtyřech letech osobám prchajícím z Ukrajiny doplňkovou ochranu standardně uděloval.
12. Žalobce dále namítl, že žalovaný přehlíží individuální okolnosti jeho případu, když pochází z oblasti, v níž probíhá totální konflikt, a rovněž v oblasti, do níž se kvůli válce přesunul, nadále probíhají bojové operace. Tato skutečnost může vzbuzovat silnější obavy z návratu na území Ukrajiny. Žalobce se dále vyjádřil k usnesení ÚS ze dne 22. 10. 2024, sp. zn. III. ÚS 2620/24, na které žalovaný odkázal v napadeném rozhodnutí. Toto usnesení se dle jeho názoru vztahuje k extradičnímu řízení, které probíhá dle jiných pravidel než řízení o mezinárodní ochraně a toto usnesení tak není, i pro svou individualitu, relevantní pro tento případ. Usnesení navíc bylo kritizováno i odbornou veřejností. V závěru žaloby žalobce ještě odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2026, sp. zn. 40 Azs 9/2026, kterým soud zrušil obdobné rozhodnutí žalovaného o neudělení mezinárodní ochrany žadateli z Ukrajiny.
13. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že považuje žalobní námitky za neopodstatněné. Žalovaný setrval na svém závěru, že žalobce nebyl v zemi původu vystaven pronásledování. Současně uvedl, že mu pronásledování nehrozí ani v případě návratu do vlasti. Žalovaný dále neshledal, že by žalobci v případě návratu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy. Žalovaný odmítl, že by žalobce na jeho právech jakkoli zkrátil, naopak dal žalobci prostor k prezentaci všech důvodů, které jej vedly k podání žádosti o mezinárodní ochranu, a tyto důvody řádně posoudil. Žalovaný dále znovu uvedl, že na základě jím zjištěných skutečností nelze konstatovat, že by žalobci hrozilo vážné a individuální ohrožení života nebo tělesné integrity z důvodu svévolného (nerozlišujícího) násilí při návratu do některé ze západních částí Ukrajiny. Trval na svém závěru, že v západní části Ukrajiny v současnosti neprobíhá ozbrojený konflikt natolik intenzivní, aby byl žalobce v případě návratu vystaven skutečnému nebezpečí vážné újmy. Žalovaný postupoval v souladu s rozhodnutím NSS ze dne 28. 7. 2009, č. j. 5 Azs 40/2009-74. Za nedůvodnou považoval žalovaný námitku směřující k usnesení ÚS ze dne 22. 10. 2024, sp. zn. III. ÚS 2620/24, neboť dle jeho názoru předmětnou pasáž lze vztáhnout i k jiným civilistům než jen těm, kteří mají být navráceni v rámci extradičního řízení.
IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze
14. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích řádně a včas uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Při přezkumu vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku. Tento postup opřel o článek 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), který se s ohledem na článek 79 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU (dále jen „procedurální nařízení“) použije i nadále na řízení o žádostech o mezinárodní ochranu podaných přede dnem 12. 6. 2026.
15. V nyní posuzované věci žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu dne 17. 2. 2026 a rozhodné skutečnosti k této žádosti poskytl dne 23. 2. 2026, tedy přede dnem 12. 6. 2026. Soud proto postupoval v souladu s čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice, čl. 79 odst. 3 procedurálního nařízení a přechodnými ustanoveními zákona č. 314/2025 Sb., kterým se mění zákon o azylu a věc posuzoval podle právní úpravy účinné přede dnem 12. 6. 2026.
16. Soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť oba účastníci řízení s tímto postupem (konkludentně) souhlasili (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Soud neshledal potřebu nařídit jednání ani za účelem dokazování, neboť ve věci lze rozhodnout pouze na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit, nebo jim jsou známy.
17. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a to s ohledem na bezpečnostní situaci na Ukrajině. Soud proto rozhodl podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a zrušil rozhodnutí žalovaného, jelikož skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje rozsáhlé a zásadní doplnění.
18. Soud při rozhodování vycházel z následující právní úpravy:
19. Podle ustanovení § 2 odst. 7 zákona o azylu pronásledováním nebo vážnou újmou není, pokud se obava cizince z pronásledování nebo vážné újmy vztahuje pouze na část území státu, jehož státní občanství má, nebo, je-li osobou bez státního občanství, státu jeho posledního trvalého bydliště a může-li cizinec bezpečně a oprávněně odcestovat do jiné části státu, do ní vstoupit a v ní se usadit, a pokud s přihlédnutím k situaci v této části státu a k jeho osobní situaci v této části státu a) nemá odůvodněný strach z pronásledování ani nejsou dány důvodné obavy, že by mu zde hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy, nebo b) má přístup k účinné ochraně před pronásledováním nebo vážnou újmou.
20. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.
21. Podle § 14a odst. 2 zákona o azylu za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.
22. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (dále jen „kvalifikační směrnice“) v rámci posuzování žádosti o mezinárodní ochranu mohou členské státy dospět k závěru, že určitý žadatel nepotřebuje mezinárodní ochranu, pokud v určité části země původu a) nemá opodstatněný důvod se obávat pronásledování ani mu nehrozí reálné nebezpečí vážné újmy nebo b) má přístup k ochraně před pronásledováním nebo vážnou újmou, jak je vymezena v článku 7, a pokud do této části země původu může bezpečně a legálně odcestovat, je mu do ní umožněn vstup a lze důvodně předpokládat, že se v ní může usadit.
23. Předmětem sporu je posouzení, zda má žalobce možnost využít institut vnitřního přesídlení do tzv. „oblastí návratu“ nacházejících se ve střední a západní části Ukrajiny, a zda mu v těchto oblastech hrozí vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Žalovaný dospěl k závěru, že ozbrojený konflikt na Ukrajině nedosahuje intenzity totálního konfliktu, tudíž žalobce může své obavy eliminovat přestěhováním do jiné části země. Za vhodné oblasti vnitřního přesídlení označil Černovickou, Chmelnyckou, Ivanofrankivskou, Kyjevskou, Lvovskou, Rovenskou, Ternopilskou, Vinnyckou, Volyňskou, Zakarpatskou a Žytomyrskou oblast, jakož i hlavní město Kyjev, ve kterých podle jeho názoru žalobci nehrozí nerozlišující násilí. Současně poukázal na skutečnost, že Ukrajina poskytuje podporu osobám vnitřně vysídleným v důsledku konfliktu. Žalobce s tímto hodnocením nesouhlasil. Namítl, že ani uvedené oblasti návratu nelze považovat za bezpečné, jelikož i na jejich území dochází ke vzdušným útokům a civilním ztrátám. Zdůraznil, že ačkoli jsou ve srovnání s jinými částmi země frekvence útoků, jejich intenzita i počet obětí v západních regionech nižší, nelze z této skutečnosti dovozovat jejich úplnou bezpečnost, neboť i zde nadále dochází ke ztrátám na životech. Dále uvedl, že osoby pocházející z východních oblastí Ukrajiny, zejména z Doněcké oblasti, mohou být vystaveny diskriminaci z důvodu svého původu.
24. K otázce vnitřního přesídlení existuje bohatá a konstantní judikatura. Podrobně se NSS k této problematice vyjádřil v rozsudku ze dne 24. 1. 2008, č. j. 4 Azs 99/2007 – 93, ve kterém uvedl: „při posuzování možnosti vnitřní ochrany je nezbytné zhodnotit především reálnost (faktickou i právní), přiměřenost, rozumnost a smysluplnost tohoto řešení. Je třeba se zabývat zejména její dostupností, celkovými poměry panujícími v zemi původu, osobními poměry žadatele (např. pohlaví, etnická příslušnost, rodinné vazby, zdravotní stav, věk a ekonomická situace), účinností vnitřní ochrany a postavením žadatele po jeho přesunu z hlediska respektování a zajištění základních lidských práv v místě vnitřní ochrany. Rovněž je třeba zvážit bezpečnost žadatele, a to jak při přesunu do cílové části země, tak po jeho přesídlení.“ Z rozsudku NSS ze dne 28. 7. 2009, č. j. 5 Azs 40/2009 – 74, pak vyplývá, že „při posuzování možnosti vnitřní ochrany je nutné posoudit čtyři kritéria: (1) zda je jiná část země pro žadatele dostupná; (2) zda přesun do jiné části země je účinným řešením proti pronásledování či vážné újmě v původní oblasti; (3) zda žadateli nehrozí navrácení do původní oblasti a (4) zda ochrana v jiné části země splňuje minimální standard ochrany lidských práv. Tyto čtyři podmínky musí být splněny kumulativně a při jejich posouzení je třeba brát v potaz celkové poměry panující v zemi původu a osobní poměry žadatele“ (srov. též usnesení NSS ze dne 1. 3. 2012, č. j. 2 Azs 29/2011 – 70, usnesení ze dne 8. 3. 2012, č. j. 7 Azs 3/2012 – 44 a usnesení ze dne 29. 5. 2014, č. j. 6 Azs 22/2014 – 61).
25. Žalovaný při posouzení hrozby vážné újmy dle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu postupoval mimo jiné s odkazem na rozsudek NSS ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008-68, ve kterém soud stanovil: „Pro existenci skutečného nebezpečí vážné újmy zakotvené v § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu musí být kumulativně splněny následující podmínky: (1) země původu žadatele o mezinárodní ochranu se nachází v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu; (2) žadatel o mezinárodní ochranu je civilista; (3) žadatel o mezinárodní ochranu by byl v souvislosti s tímto konfliktem v zemi původu vystaven vážnému a individuálnímu ohrožení života nebo tělesné integrity z důvodu svévolného (nerozlišujícího) násilí.“ Žalovaný v napadeném rozhodnutí uzavřel, že ačkoli byly první dvě posuzované podmínky splněny, žalobci v případě návratu do země původu nehrozí vážné a individuální ohrožení života ani tělesné integrity v důsledku svévolného (nerozlišujícího) násilí. Z tohoto důvodu neshledal naplnění podmínek pro poskytnutí doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu (srov. str. 8 napadeného rozhodnutí).
26. K výkladu třetí podmínky uvedeného testu se vyjádřil rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 10. 6. 2021, CF a DN proti Bundesrepublik Deutschland, C-901/19, ECLI:EU:C:2021:472. Soudní dvůr zdůraznil, že čl. 15 písm. c) kvalifikační směrnice brání takovému výkladu vnitrostátního práva, podle něhož je zjištění vážného a individuálního ohrožení civilisty, který není specificky dotčen okolnostmi vlastními jeho osobní situaci, podmíněno dosažením předem stanoveného poměru mezi počtem civilních obětí a celkovým počtem obyvatel dotčené oblasti. Počet usmrcených a zraněných civilistů je relevantním ukazatelem intenzity svévolného násilí, nemůže však představovat jediné ani samo o sobě rozhodující kritérium.
27. Podle Soudního dvora je nezbytné komplexně posoudit všechny okolnosti konkrétního případu, zejména ty, jež charakterizují situaci v zemi nebo regionu původu žadatele. Vedle počtu civilních obětí je proto třeba přihlédnout zejména k intenzitě ozbrojených střetů, jejich trvání a územnímu rozsahu, k organizovanosti bojujících stran, k místu, do něhož by byl žadatel skutečně navrácen, jakož i k povaze použitých prostředků a k tomu, zda dochází k úmyslným či nerozlišujícím útokům na civilisty a civilní objekty. Míra individualizace požadovaná po žadateli je přitom nepřímo úměrná intenzitě svévolného násilí, tj. dosahuje-li násilí mimořádně vysoké úrovně, může být reálné nebezpečí vážné újmy založeno již samotnou přítomností civilisty v dotčené oblasti, při nižší intenzitě je naopak třeba zkoumat, zda osobní okolnosti žadatele riziko zesilují.
28. Uvedený rozsudek současně neznamená, že jakýkoli jednotlivý bezpečnostní incident nebo pouhá absence úplného bezpečí automaticky zakládá nárok na doplňkovou ochranu. Vyžaduje však, aby správní orgán nepoužil jediný statistický nebo jinak formalizovaný práh a aby svůj závěr založil na aktuálním, individualizovaném a souhrnném hodnocení všech relevantních kvalitativních i kvantitativních ukazatelů. V projednávané věci proto nepostačuje obecné srovnání, podle něhož jsou západní oblasti Ukrajiny relativně bezpečnější než regiony přiléhající k frontové linii. Žalovaný musí ve vztahu ke každé konkrétně uvažované oblasti návratu vysvětlit, jak hodnotil četnost, intenzitu, předvídatelnost a následky útoků, jejich zaměření na civilní obyvatelstvo a infrastrukturu, účinnost dostupných ochranných mechanismů i osobní situaci žalobce, a teprve na základě jejich vzájemného působení učinit závěr, zda žalobci hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu.
29. Při posouzení povahy konfliktu na Ukrajině vycházel žalovaný z dokumentů Informace o bezpečnostní situaci a Informace LANDINFO. Na základě těchto informací dospěl k závěru, že situaci na Ukrajině nelze kvalifikovat jako totální konflikt, tedy konflikt takové intenzity, při němž je každý civilista již samotnou přítomností na území státu vystaven reálnému riziku vážné újmy. Podle žalovaného z uvedené informace o zemi původu vyplývá, že pozemní bojové operace zůstávaly stabilizovány především na frontové linii ve východní a jihovýchodní části země. Vzdušné útoky přitom směřovaly zejména do oblastí nacházejících se v blízkosti této linie, konkrétně do Charkovské, Záporožské, Luhanské, Chersonské a Doněcké oblasti, případně na objekty kritické infrastruktury v dalších regionech, jako jsou rafinerie, chemické a zbrojní závody nebo energetická zařízení. Naproti tomu v západních oblastech Ukrajiny byl zaznamenán nižší počet útoků i jejich menší frekvence a tyto regiony byly podle žalovaného zasaženy především nepřímými dopady ozbrojeného konfliktu, zejména zvýšeným zatížením civilní infrastruktury v důsledku přítomnosti vnitřně vysídlených osob. Současně uvedl, že ačkoli jsou vzdušné útoky častější v hlavním městě Kyjevě a Kyjevské oblasti, právě zde patří systémy protivzdušné obrany k nejefektivnějším a nejpokročilejším.
30. Soud z Informace o bezpečnostní situaci, jež je součástí správního spisu, zjistil následující skutečnosti. Ruské jednotky jsou schopny ostřelovat celé ukrajinské území. Strategie ruské armády cílila především na vojenskou i civilní energetickou a průmyslovou infrastrukturu Ukrajiny (např. rozvody elektrické sítě, teplárny, přístavy apod.), ale i čistě civilní objekty (nemocnice, obytné domy, obchody, restaurace, dětská hřiště). V posledním období (zejména v roce 2025) se výrazně zvýšila intenzita ruského ostřelování a snížila se úspěšnost protivzdušné obrany, zejména vůči balistickým a hypersonickým raketám. Z uvedené informace dále vyplývá, že menší počet útoků a nižší časová frekvence (nižší jednotky až nižší desítky útoků od počátku ruské invaze) jsou zdokumentovány v šesti západoukrajinských oblastech (Lvovské, Ivanofrankivské, Ternopilské, Volyňské, Rovenské, Černovické, Zakarpatské). Podle zdrojů všechny výše uvedené oblasti čelily od 24. 2. 2022 nižším jednotkám ruských leteckých a dronových útoků. Celkově vyšší počet útoků (vyšší desítky) byl evidován ve Vinnycké, Žytomyrské a Chmelnycké oblasti. Uvedené oblasti se staly opětovně cílem ruského ostřelování v jarních měsících roku 2025 během zesílené kampaně proti ukrajinské energetické infrastruktuře. Kyjev, respektive Kyjevská oblast, patří k častým terčům ruských leteckých/dronových útoků. Navzdory celkově nižší intenzitě útoků v západních oblastech zpráva upozorňuje na závažné jednotlivé incidenty. V Ternopilské oblasti bylo zaznamenáno, že administrativní centrum oblasti, město Ternopil, bylo cílem vzdušného útoku, při němž podle odhadů zemřelo až třicet čtyři osob.
31. Ze Zjišťovací mise – Ukrajina z února 2026 (dále jen „zjišťovací mise“) zdejší soud dále shledal, že od října 2022 provádí Ruská federace rozsáhlé a nepřetržité letecké útoky pomocí raket a dronů, které se zaměřují nejen na vojenské a průmyslové cíle, ale i na civilní a energetickou infrastrukturu Ukrajiny. Vzrůstající počty útoků jsou patrné z analýzy CSIS, podle které čelila Ukrajina diametrálně vyššímu počtu vzdušných útoků v roce 2025 oproti předcházejícím letům. V roce 2025 ruské jednotky v průměru měsíčně útočily pomocí 4 400 až 5 000 dronů nebo balistických raket. Vysoká intenzita útoků je patrná zejména ve frontových oblastech na východní Ukrajině, avšak v posledních osmnácti měsících roste počet a intenzita koordinovaných vzdušných útoků i na západní Ukrajině. Nejvyšší intenzita bezpečnostních incidentů je soustředěna v hlavním městě Kyjevě a v Kyjevské oblasti, které vykazují nejvyšší počet explozí, obětí i protivzdušných výstrah. Zvýšená míra bezpečnostních incidentů je patrná rovněž v dalších centrálních oblastech, konkrétně v Žytomyrské oblasti, ve Vinnycké oblasti a v Chmelnycké oblasti. Naopak západní oblasti vykazují nižší intenzitu útoků i jejich dopadů. Zjišťovací mise rovněž uvádí, že při porovnání s předchozími lety byl rok 2025 rokem s největším počtem civilních obětí, s výjimkou roku 2022. V důsledku bojů bylo zabito nejméně 2 514 civilistů a dalších 12 142 bylo zraněno, a to v 97 % případů na území kontrolovaném Ukrajinou a v 63 % ve frontových oblastech.
32. Zdejší soud si je vědom, že problematikou posuzování bezpečnostní situace na Ukrajině se zabýval NSS v rozsudku ze dne 3. 7. 2026, č. j. 8 Azs 56/2026-25, kterým pro nepřezkoumatelnost zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 5. 2026, č. j. 74 Az 8/2026-38. Také v uvedené věci byla posuzována otázka možnosti vnitřního přesídlení žadatele o mezinárodní ochranu do oblastí návratu. NSS v citovaném rozsudku konstatoval, že Ministerstvo vnitra z opatřených zpráv o zemi původu dovodilo, že míra rizika v západních oblastech Ukrajiny nedosahuje intenzity reálného nebezpečí svévolného násilí, která by odůvodňovala poskytnutí doplňkové ochrany. Krajský soud sice poukázal na skutečnost, že útoky nejsou ani v západní části země ojedinělé, nevysvětlil však, podle jakých kritérií je za ojedinělé či neojedinělé považoval, z jakých důvodů neobstojí konkrétní údaje ministerstva o počtu útoků, proč nelze přikládat význam existenci krytů a systému včasného varování ani z jakého důvodu obecné údaje o civilních obětech na území celé Ukrajiny prokazují odpovídající míru rizika právě v relativně bezpečnějších západních regionech. NSS současně zdůraznil, že obecné konstatování, podle něhož útoky dopadají rovněž na civilní infrastrukturu a že v rámci celé země vzrostl počet civilních obětí, samo o sobě nevyvrací závěr o odlišné intenzitě ozbrojeného konfliktu v oblastech bezprostředně dotčených bojovými operacemi a v regionech od frontové linie více vzdálených.
33. Městský soud se proto ve světle shora citovaného rozsudku NSS podrobně zabýval bezpečnostní situací v oblastech návratu. Za účelem jejího aktuálního posouzení si v rámci své úřední činnosti opatřil listinné důkazy vztahující se k současnému bezpečnostnímu vývoji v dotčených regionech. Tyto podklady následně založil do soudního spisu a zaslal je účastníkům řízení k vyjádření.
34. Žalovaný se k důkazům vyjádřil ve svém podání ze dne 4. 8. 2026, v němž sdělil, že jeho závěry vycházejí ze sledování dlouhodobějšího vývoje situace na Ukrajině. Správní orgán nezpochybňuje zavrženíhodnost ani intenzitu ruských útoků. Přesto má za to, že i navzdory nejaktuálnějším událostem je z hlediska dlouhodobějšího sledování situace v řadě západních oblastí Ukrajiny bezpečnější v porovnání se situací v oblastech situovaných v jiných částech země. Na podporu tohoto tvrzení přiložil žalovaný ke svému vyjádření Informaci OAMP: Ukrajina, bezpečnostní situace v západních oblastech Ukrajiny, přeshraniční pohyb ze dne 16. 7. 2026 (dále jen „Informace OAMP ze dne 16. 7. 2026“), která rekapituluje současnou situaci. Doplnil, že „má za to, že soudem opatřené materiály nevyvracejí správnost a zákonnost napadeného správního rozhodnutí,“ a z toho důvodu trvá na tom, aby soud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.
35. Soud k obstaraným důkazům nejprve konstatuje, že žalovaný sice uvádí, že v označených oblastech Ukrajiny lze pobývat relativně bezpečně, avšak hodnocení bezpečnostní situace ze strany orgánů veřejné moci České republiky není v tomto ohledu zcela konzistentní. Z provedených důkazů mimo jiné vyplývá, že Ministerstvo zahraničních věcí České republiky na svých webových stránkách dlouhodobě varuje občany před cestami na celé území Ukrajiny, přičemž jako důvod uvádí, že „letecké poplachy se týkají celého území“. Toto varování je na webových stránkách ministerstva zveřejněno již od 25. 2. 2022 a podle předloženého dokumentu je nadále aktuální, neboť ve zprávě je výslovně uvedeno, že ke dni 20. 7. 2026 zůstává v platnosti. V situaci, kdy samotný orgán státu odpovědný za poskytování informací o bezpečnostních rizicích nadále nedoporučuje cesty na jakoukoli část území Ukrajiny, nelze uvedenou skutečnost při posuzování bezpečnostních poměrů v jednotlivých regionech bez dalšího pominout.
36. Ze závěrů zjišťovací mise vyplývá, že západní oblasti Ukrajiny jsou ve srovnání s oblastmi nacházejícími se v blízkosti frontové linie vystaveny nižší intenzitě útoků i méně závažným následkům těchto útoků. S ohledem na tuto skutečnost se soud dále zaměřil na konkrétní bezpečnostní incidenty zaznamenané ve městech a regionech, které žalovaný označil za oblasti vhodné pro vnitřní přesídlení, a posoudil jejich povahu, četnost a dopady na civilní obyvatelstvo.
37. Z obstaraných zpráv vyplývá, že bezpečnostní situace v západních oblastech Ukrajiny zůstávala i v roce 2025 a 2026 velmi nestabilní a ani regiony vzdálené od frontové linie nebyly ušetřeny pravidelných raketových a dronových útoků. Dne 9. 7. 2025 informovala CNN v článku „Russia launches record drone attack on Ukraine, hours after Trump criticizes Putin“ o dosud největším ruském dronovém útoku od začátku invaze. Rusko proti Ukrajině vyslalo 728 dronů a 13 raket. Hlavním cílem bylo město Luck ve Volyňské oblasti na severozápadě země, přičemž intenzita útoku byla tak vysoká, že Polsko v reakci aktivovalo své vojenské letectvo. Podle ukrajinského letectva bylo sice zničeno 718 dronů, přesto útok způsobil škody v několika regionech a v Chmelnycké oblasti zemřel jeden civilista po zásahu troskami dronu Šáhid.
38. Dalším příkladem je kombinovaný raketový a dronový útok ze dne 12. 7. 2025, popsaný v článku RBC-Ukraine „Chernivtsi hit hard: Civilians dead, buildings burning after Russian assault“. Jedním z hlavních zasažených regionů byla Černovická oblast. V Černovicích byly poškozeny administrativní budovy, obytné domy, obchody a automobily, vypuklo několik rozsáhlých požárů a obyvatelé museli být evakuováni. Podle ukrajinské Státní služby pro mimořádné situace zahynuli dva civilisté, další čtyři osoby utrpěly těžká zranění a deset osob bylo zraněno lehce.
39. Jeden z nejrozsáhlejších ruských útoků na západní Ukrajinu se uskutečnil dne 19. 11. 2025. Podle článku „Destroyed in an instant' — 28 killed, 142 injured, blackouts across Ukraine after Russian mass missile, drone attack“ deníku The Kyiv Independent Rusko během nočního kombinovaného útoku vyslalo proti Ukrajině 476 dronů a 48 raket, přičemž cílem se staly mimo jiné Ternopilská, Chmelnycká, Ivanofrankivská a Lvovská oblast, tedy regiony ležící více než 500 kilometrů od frontové linie a ruských hranic. Nejzávažnější následky měl útok na město Ternopil, kde byly zasaženy dva devítipodlažní obytné domy. Podle ukrajinské Státní služby pro mimořádné situace zahynulo nejméně 28 osob, včetně tří dětí, a dalších 93 osob bylo zraněno, z nichž 18 tvořily děti. Úřady současně uváděly, že pod troskami mohly zůstat další osoby. Ukrajinské letectvo následně potvrdilo, že bytové domy byly zasaženy střelami s plochou dráhou letu Ch‑101 odpálenými ze strategických bombardérů operujících z území Ruské federace. V Ivanofrankivské oblasti byly při útocích zraněny tři osoby, včetně dvou dětí. Současně byly ve Lvovské a Ivanofrankivské oblasti napadeny energetické a další prvky kritické infrastruktury. Útok měl rovněž významné dopady na energetickou infrastrukturu. Poškozeno bylo zařízení tepelné elektrárny společnosti DTEK a v Chmelnycké oblasti zůstalo bez elektrické energie téměř 2 000 obyvatel ve 27 obcích. UNHCR v tiskovém komentáři ze dne 20. 11. 2025 označil tento útok za jeden z nejtragičtějších na západní Ukrajině od února 2022 a výslovně uvedl: „Některé země odmítly žádosti Ukrajinců o azyl nebo jiné formy ochrany a také pomoc s odůvodněním, že některé části Ukrajiny jsou bezpečné nebo že by jednotlivci mohli najít bezpečí v jiných částech země. Tyto útoky nám připomínají, že na Ukrajině není žádná oblast bezpečná. UNHCR vyzývá všechny státy, které přijímají uprchlíky z Ukrajiny, aby i nadále poskytovaly ochranu a pomoc těm, kteří prchají.“ Názor, že současný stav na Ukrajině neumožňuje bezpečné a udržitelné návraty žadatelů o mezinárodní ochranu, vyjádřil UNHCR již v Doporučení z května 2025 k pokračujícímu využívání dočasné ochrany.
40. Dalším konkrétním příkladem byl rozsáhlý útok ze dne 24. 3. 2026 popsaný v článku BBC „Russia launches 948 drones at Ukraine in largest attack over a 24-hour period“. Podle BBC šlo o největší ruský vzdušný útok za celé období války měřeno v rámci čtyřiadvacetihodinového období, během něhož Rusko proti Ukrajině nasadilo celkem 948 dronů. Útok probíhal nejen v noci, ale i za denního světla, a zasáhl řadu oblastí země. Ve Lvovské oblasti bylo podle regionální správy zraněno 32 osob. V historickém centru města Lvov byly poškozeny obytné budovy. V sousední Ivanofrankivské oblasti byly zasaženy civilní objekty včetně porodnice. Ve městě Ivanofrankivsk podle regionálních orgánů zahynuly dvě osoby a další čtyři byly zraněny, mezi nimi i šestileté dítě. Poškozena byla řada budov včetně zdravotnického zařízení. Dále došlo k usmrcení jedné osoby a ke zranění 13 dalších osob ve středoukrajinském městě Vinnycja.
41. Soud si taktéž obstaral článek ze serveru iDNES.cz ze dne 13. 5. 2026 s názvem „Nejmasivnější ruský útok na Zakarpatskou oblast, výbuchy hlásí i ze Lvova“. Z uvedeného článku vyplývá, že ruská armáda v rámci dronových útoků zasáhla ukrajinské město Užhorod, přičemž dle vyjádření příslušných orgánů se jednalo o nejmasivnější útok na Zakarpatskou oblast od počátku ozbrojeného konfliktu. Zpráva dále uvádí, že vlny ruských dronů podle hlavy státu směřovaly zejména proti západním regionům Ukrajiny, které se nacházejí v bezprostřední blízkosti hranic států NATO, konkrétně proti Zakarpatské, Lvovské, Volyňské, Ivanofrankivské a Rovenské oblasti. Ukrajinský portál RBK rovněž informoval o explozích a několika vlnách nepřátelských dronů nad městem Užhorod s tím, že cílem útoků byly zejména průmyslové objekty, sklady a prvky kritické infrastruktury.
42. Aktuální vývoj v Kyjevě a Kyjevské oblasti rovněž zpochybňuje jejich souhrnné označení za bezpečnou oblast návratu. Z opatřených zpráv vyplývá, že se bezpečnostní situace v těchto oblastech minimálně v červenci 2026 výrazně zhoršila, když hlavní město bylo v krátkém časovém období opakovaně terčem rozsáhlých kombinovaných útoků vedených balistickými střelami, řízenými střelami, hypersonickými zbraněmi a stovkami dronů. Útoky zasahovaly obytné domy, zdravotnická zařízení, dopravní infrastrukturu i další civilní objekty a vedly k vysokému počtu mrtvých a zraněných mezi civilním obyvatelstvem. Dne 3. 7. 2026 provedlo Rusko jeden z největších útoků na Kyjev od začátku války popsaný v článku BBC „'Most massive' Russian attack on Kyiv kills at least 30“. Při útoku zahynulo nejméně 30 osob a dalších 91 bylo zraněno. Starosta Vitalij Kličko označil útok za nejmasivnější útok na město. Zasažena byla řada městských čtvrtí včetně Darnyckého rajonu, kde rakety dopadly do hustě obydlené oblasti, poškodily mateřskou školu a zničily část devítipodlažního obytného domu. Během útoku se více než 52 000 obyvatel uchýlilo do stanic metra. Podle ukrajinského letectva Rusko nasadilo 74 raket a 496 dronů, přičemž část balistických střel pronikla protivzdušnou obranou a zasáhla desítky lokalit v hlavním městě. Již dne 6. 7. 2026 následoval další rozsáhlý útok, o němž informoval deník The Guardian v článku „Wave of Russian strikes in Ukraine kills at least 21 people on eve of Nato summit“. Kyjev byl hlavním cílem tohoto útoku a ve městě zahynulo nejméně 15 osob, zatímco dalších 56 utrpělo zranění. Zasaženo bylo nejméně patnáct vícepodlažních obytných budov. V Podilském rajonu byla těžce poškozena výšková obytná zástavba a záchranáři po útoku vyhledávali přeživší pod troskami budov. Ruské síly použily kombinaci balistických střel, střel s plochou dráhou letu, hypersonických střel Zircon a 351 dronů. Další významný útok následoval 19. 7. 2026, kdy The Guardian publikoval článek „Russia pounds Kyiv for five hours in one of its biggest ballistic missile attacks“. Rusko během přibližně pětihodinového útoku vypálilo na Kyjev kolem čtyřiceti střel Iskander‑M a hypersonických střel Zircon. Útok způsobil rozsáhlé požáry a škody v několika městských obvodech. Zasaženy byly obytné budovy, studentské koleje, kancelářské objekty i stanice metra. Záchranáři vyprošťovali osoby uvězněné v hořících budovách a v troskách domů. Ukrajinské úřady přitom zdůraznily, že Kyjev čelí raketovým a dronovým útokům téměř denně. Z předložených zdrojů současně vyplývá, že ačkoli je Kyjev nadále nejlépe chráněným městem Ukrajiny z hlediska protivzdušné obrany, její účinnost je stále více oslabována nedostatkem střel Patriot. Podle expertky ACLED Olhy Polishchukové ukrajinské síly dokážou úspěšně zachytávat téměř všechny drony a většinu střel s plochou dráhou letu, avšak balistické střely a hypersonické střely Zircon lze spolehlivě ničit prakticky pouze prostřednictvím systémů Patriot, jejichž zásoby Ukrajině chybí. Rusko proto zvyšuje podíl těchto typů zbraní při útocích na Kyjev a snaží se přetížit obranu masovým nasazením dronů a střel. Při útoku z 19. 7. 2026 bylo sestřeleno 108 ze 125 dronů a 18 raket, avšak část balistických a hypersonických střel protivzdušnou obranou pronikla. Podobný trend byl zaznamenán i při útoku z počátku července, kdy byla zachycena většina prostředků vzdušného útoku, ale 24 z 28 balistických a hypersonických střel zasáhlo cíle v Kyjevě. Podle ACLED právě tato zranitelnost zvyšuje riziko dalších zásahů obytných čtvrtí a prvků kritické infrastruktury ve městě. Informaci o nedostatku střel do systému Patriot přinesla již zpráva BBC ze dne 2. 6. 2026 s názvem „Ukraine rescuers pull dead from rubble after Russian strikes kill 22 people“.
43. Současně z článků mezinárodních organizací, na které žalobce ve své žalobě odkazuje, je zřejmé, že Ruská federace v posledním půlroce stupňuje především dronové útoky na místa a cíle po celé Ukrajině, nikoliv pouze na oblasti frontové linie. Žalobce odkazuje, obdobně jako zjišťovací mise, na zprávu OHCHR s názvem „Protection of Civilians in Armed Conflict“, z níž vyplývá, že počet zabitých civilistů byl v roce 2025 nejvyšší od počátku války.
44. K bezpečnostní situaci na Ukrajině jsou taktéž dostupné statistické údaje. Iniciativa The Tribunal for Putin například shromažďuje data o válečných zločinech páchaných Ruskou federací na území Ukrajiny. Shromážděné údaje jsou mimo jiné klasifikovány podle Římského statutu Mezinárodního trestního soudu, který ratifikovala rovněž ČR. Od začátku celoplošné invaze v únoru 2022 je v databázi ke dni 21. 7. 2026 zaznamenáno 9 758 případů kvalifikovaných jako válečné zločiny podle čl. 8 Římského statutu, a to pouze v regionech označených žalovaným za bezpečné pro návrat. Podle téže databáze je v oblastech návratu od počátku války v roce 2022 evidováno 5 428 zraněných a usmrcených osob v důsledku ruských útoků. Pro úplnost je třeba dodat, že tato databáze je tvořena pouze na základě veřejně dostupných zdrojů a je spravována ukrajinskými neziskovými organizacemi za finanční podpory Evropské unie.
45. Statistická data shromažďuje rovněž nezisková organizace Armed Conflict Location & Event Data. Na jejích stránkách https://acleddata.com/monitor/ukraine-conflict-monitor je dostupná interaktivní mapa, ve které organizace pouze v první polovině roku 2026 eviduje v oblastech návratu celkem 119 případů násilí proti civilnímu obyvatelstvu a 315 případů leteckých útoků (včetně útoků drony).
46. Dle čl. 8 odst. 2 kvalifikační směrnice při posuzování otázky, zda nemá žadatel opodstatněný důvod se obávat pronásledování ani mu nehrozí reálné nebezpečí vážné újmy či zda má v části země původu přístup k ochraně před pronásledováním nebo vážnou újmou v souladu s odstavcem 1, přihlížejí členské státy při rozhodování o žádosti k celkové situaci panující v dotyčné části země a k osobní situaci žadatele v souladu s článkem 4. Členské státy proto zajistí, aby z příslušných zdrojů, jako jsou Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu, získávaly přesné a aktuální informace.
47. S ohledem na výše uvedené zdejší soud konstatuje, že prokázání bezpečnostní situace v oblastech návratu není úkolem soudu, nýbrž žalovaného správního orgánu. Právě žalovaný je povinen dostatečně zjistit skutkový stav a na základě aktuálních, spolehlivých a relevantních informací o zemi původu prokázat, že se žalobce může do vymezené části země původu bezpečně a legálně vrátit, aniž by mu zde hrozilo bezprostřední nebezpečí vážné újmy, popřípadě že má v dané oblasti přístup k účinné ochraně. Soudní přezkum se následně omezuje na posouzení toho, zda žalovaný unesl své důkazní břemeno a zda skutkové a právní závěry, z nichž napadené rozhodnutí vychází, mají oporu v podkladech založených ve správním spise.
48. Z provedených důkazů však plyne, že i regiony označené žalovaným jako bezpečné opakovaně zasahují raketové a bezpilotní útoky, které mají prokazatelně smrtelné následky pro civilní obyvatelstvo. Nejde přitom pouze o ojedinělé případy bez významnějších důsledků. V obstaraných zprávách jsou zdokumentována úmrtí a zranění civilistů v Černovické, Ternopilské, Volyňské, Ivanofrankivské, Lvovské, Chmelnycké, Vinnycké i Kyjevské oblasti. Z provedených důkazů dále vyplývá, že cílem útoků nejsou pouze vojenské objekty nebo infrastruktura mající bezprostřední vztah k vedení bojových operací, ale opakovaně také obytné domy, zdravotnická zařízení, porodnice, školy, mateřské školy, obchodní provozovny a další objekty sloužící civilnímu obyvatelstvu. Civilní ztráty tak nejsou nahodilým vedlejším důsledkem konfliktu omezeného na frontové oblasti, nýbrž pravidelně dokumentovaným důsledkem způsobu vedení útoků Ruskou federací. Žalovaný se přitom omezil pouze na obecné tvrzení o relativně příznivější bezpečnostní situaci západních regionů Ukrajiny a nepředložil dostatečně konkrétní a aktuální podklady, z nichž by bylo možné dovodit, že v jím definovaných oblastech návratu žalobci nehrozí svévolné a nerozlišující násilí. Takový závěr je navíc obtížně slučitelný se stanovisky UNHCR, podle nichž nelze žádnou část Ukrajiny považovat za zcela bezpečnou pro návrat. Z provedených důkazů naopak vyplývá, že ozbrojený konflikt zasahuje celé území státu a že raketovým a bezpilotním útokům jsou opakovaně vystavovány i regiony nacházející se stovky kilometrů od frontové linie. Pro posouzení bezpečnosti přitom není rozhodující pouze četnost útoků, ale rovněž jejich charakter a důsledky. Jestliže i v oblastech návratu dochází k usmrcování civilistů v jejich domovech, na veřejných prostranstvích či v civilních budovách, nelze bez dalšího uzavřít, že zde jednotlivci disponují reálnou a účinnou ochranou před vážnou újmou.
49. Zdejší soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti týkající se bezpečnostní situace na Ukrajině neshledal závěry žalovaného o bezpečnosti a možnosti přesídlení žalobce do tzv. oblastí návratu podloženými. Naopak je považuje za spekulativní. Z informací opatřených žalovaným i soudem jednoznačně vyplývá, že Ruská federace provádí útoky zasahující nejen vojenské cíle, ale rovněž civilní obyvatelstvo a civilní infrastrukturu. Současně je zřejmé, že tyto útoky mají svou povahou výrazně nerozlišující charakter. Civilista zpravidla nemá možnost předem předvídat, která lokalita, budova či městská čtvrť se stane cílem konkrétního útoku. Riziko zásahu se proto neomezuje na osoby nacházející se v bezprostřední blízkosti vojenských objektů, ale dopadá na širokou část civilního obyvatelstva.
50. Soud současně nepřehlíží existenci systému včasného varování, protivzdušné obrany a protileteckých krytů. Z provedených důkazů však vyplývá, že účinnost těchto ochranných mechanismů není absolutní Soudem opatřené podklady opakovaně uvádějí pokles účinnosti protivzdušné obrany zejména proti balistickým a hypersonickým střelám a upozorňují na nedostatek prostředků nezbytných k jejich zachycování. Ostatně i v Kyjevě, který disponuje nejrozvinutější protivzdušnou obranou v celé zemi, pravidelně docházelo k průnikům raket skrz obranný systém a k následným zásahům obytných budov a civilní infrastruktury. Nelze proto vycházet z předpokladu, že samotná existence protivzdušné obrany poskytuje jednotlivci dostatečnou záruku bezpečí. Stejně tak nelze přeceňovat význam krytů. Jejich účelem je snížit následky útoku, nikoliv odstranit samotné nebezpečí. Z předložených zpráv vyplývá, že raketové útoky opakovaně způsobují kolapsy obytných budov a rozsáhlé zavalení osob pod troskami staveb. Ani osoba, která postupuje v souladu s bezpečnostními pokyny a vyhledá úkryt, proto není chráněna před následky zásahu či zřícení konstrukcí v okolí. Existence krytů a varovných systémů tak sama o sobě nevyvrací závěr o přetrvávajícím reálném riziku vážné újmy.
51. Ačkoli lze z provedených důkazů dovodit, že některé oblasti západní Ukrajiny vykazují relativně nižší intenzitu útoků než oblasti přiléhající k frontové linii, nelze z této skutečnosti bez dalšího vyvozovat, že jde o oblasti bezpečné ve smyslu institutů vnitřní ochrany a vnitřního přesídlení. Dokumentovaná úmrtí a zranění civilistů napříč prakticky všemi oblastmi návratu označenými žalovaným, pokračující útoky na civilní a energetickou infrastrukturu, nepředvídatelnost vzdušných útoků i omezená účinnost dostupných obranných prostředků vedou soud k závěru, že žalovaný neprokázal existenci takové části území Ukrajiny, která by žalobci poskytovala účinnou a dostatečně spolehlivou ochranu před vážnou újmou ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Soud proto uzavírá, že přemístění do žalovaným označených oblastí návratu nelze na základě zjištěného skutkového stavu považovat za proveditelné ani za opatření poskytující účinnou ochranu ve smyslu ustálené judikatury NSS k možnostem vnitřního přesídlení.
52. Zdejší soud zároveň poukazuje na konstantní judikaturu NSS ve vztahu k institutu zajištění a překážky vycestování občanů Ukrajiny. V tomto smyslu odkazuje na recentní usnesení NSS ze dne 23. 7. 2026, č. j. 21 Azs 39/2026 – 20, kde je konstatováno: „Nejvyšší správní soud již v minulosti konstatoval, že cílem zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je zabránit tomu, aby se cizinec účelovou žádostí o mezinárodní ochranu vyhnul realizaci správního vyhoštění (viz rozsudek ze dne 28. 6. 2017, č. j. 1 Azs 349/2016 - 48). Současně však uvedl, že o zajištění nelze rozhodnout, nebude-li pravděpodobně možné tento zákonný účel uskutečnit; v takovém případě musí být cizinec ze zajištění propuštěn (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 3. 2016, č. j. 7 Azs 321/2015 – 29, a judikaturu v něm citovanou; či rozsudek ze dne 31. 7. 2013, č. j. 1 As 90/2011 – 124, č. 2936/2013 Sb. NSS). Na to navazuje i judikatura k situaci na Ukrajině po zahájení ruské agrese dne 24. 2. 2022, z níž plyne, že je nutno respektovat čl. 2 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a zásadu non-refoulement (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2022, č. j. 5 Azs 89/2022 – 24, č. 4344/2022 Sb. NSS) a že bezpečnostní situace na Ukrajině představuje překážku vycestování (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2023, č. j. 9 Azs 126/2023 – 35; srov. též usnesení ze dne 11. 2. 2025, č. j. 8 Azs 189/2024 – 69; či ze dne 27. 5. 2026, č. j. 1 Azs 39/2026 – 23).“
53. Z citované judikatury vyplývá systémový nesoulad mezi přístupem žalovaného k žádosti žalobce o mezinárodní ochranu a současným uplatňováním institutů překážky vycestování a dočasné ochrany vůči občanům Ukrajiny. Ačkoli tyto instituty nejsou totožné, mají odlišné zákonné předpoklady a nelze mezi nimi dovozovat automatickou zaměnitelnost, všechny reagují na nebezpečí spojené s návratem občanů Ukrajiny do země původu. Jejich odlišná povaha proto nemůže vést k tomu, aby správní orgány při jejich aplikaci vycházely ze vzájemně neslučitelných předpokladů. Na jedné straně totiž ČR nadále poskytuje občanům Ukrajiny dočasnou ochranu, jejíž prodloužení bylo v roce 2026 umožněno až do 31. 3. 2027, a judikatura NSS současně spojuje bezpečnostní situaci na Ukrajině s existencí překážky vycestování. Na straně druhé žalovaný při posuzování žádosti žalobce o mezinárodní ochranu argumentuje existencí bezpečných částí Ukrajiny, do nichž by se žalobce mohl navrátit. Soud tak upozorňuje na rozdíl mezi obecným přístupem k dočasné ochraně a překážce vycestování, který nadále reflektuje nebezpečí návratu občanů Ukrajiny, a individuálním přístupem žalovaného, jenž při rozhodování o mezinárodní ochraně vychází z možnosti návratu žalobce do některé části země původu.
54. Žalovaný vycházel z předpokladu, že situaci na Ukrajině nelze charakterizovat jako „totální konflikt“, přičemž tento závěr opřel o usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2620/24 ze dne 22. 10. 2024, v němž bylo konstatováno, že „pro Ústavní soud je podstatné, že soudy dostatečně vysvětlily, proč probíhající ozbrojený konflikt vyvolaný ruskou agresí nebrání vydání stěžovatele. Vycházeli přitom z aktuálních informací a podkladů, z nichž vyvodily, že válečný konflikt na Ukrajině je teritoriálně lokalizovaný bez zásadních dynamicky se vyvíjejících územních ztrát nebo zisků a bezprostředně se netýká celého území Ukrajiny.“ Dále ÚS uvedl, že „samotná přítomnost osoby v oblastech Ukrajiny, které nejsou bezprostředně ohroženy ruskou agresí, nevede k riziku vážné újmy ve smyslu principu non-refoulement.“ Zdejší soud nepovažuje uvedené usnesení za přiléhavé pro nyní projednávanou věc, neboť se týkalo extradičního řízení, nikoliv řízení o mezinárodní ochraně. V daném případě šlo o posouzení přípustnosti vydání stěžovatele do konkrétní části území Ukrajiny, zatímco v této věci jde o žalobce, u něhož žalovaný dovozuje možnost přesídlení do tzv. oblastí návratu, které jsou, byť v různé intenzitě, vystaveny probíhajícím útokům. Zároveň soud přihlíží k dalšímu vývoji bezpečnostní situace, zejména k eskalaci konfliktu a nárůstu útoků na civilní infrastrukturu, jakož i k tomu odpovídajícímu zvýšení počtu civilních obětí na celém území Ukrajiny.
55. Žalobce dále rozporoval nedostatečné přihlédnutí žalovaného k individuálním aspektům jeho případu. Touto námitkou se soud částečně zabýval v předchozích odstavcích. Ze správního spisu sice vyplývá, že žalobce pochází z Doněcké oblasti, jeho rodinný dům byl v důsledku ozbrojeného konfliktu zničen a žalobce byl nucen se v minulosti vnitrostátně přesídlit, tyto skutečnosti však žalovaný v napadeném rozhodnutí nijak nezpochybnil a při svém rozhodování z nich vycházel. Podstatou jeho úvah bylo posouzení, zda žalobce může nalézt účinnou ochranu prostřednictvím vnitřního přesídlení do jiné části Ukrajiny. Žalobce současně uvedl, že je zdráv a neuvedl žádné další individuální okolnosti osobní, rodinné či sociální povahy, které by možnost takového přesídlení specificky vylučovaly. Soud proto v tomto ohledu považuje odůvodnění žalovaného za dostatečné.
V. Závěr a náklady řízení
56. Soud uzavírá, že žalovaný s ohledem na výše uvedené znovu posoudí možnost návratu žalobce do konkrétních oblastí Ukrajiny označovaných jako „oblasti návratu“, a to nikoli obecně, nýbrž odděleně pro každou jednotlivou oblast. Současně žalovaný posoudí, zda přesídlení do konkrétní oblasti představuje pro žalobce reálnou, účinnou a přiměřenou alternativu ochrany, tedy zda by žalobci v dané lokalitě nehrozilo vážné a individuální ohrožení života či tělesné integrity, a zda by zde mohl vést důstojný a relativně běžný život. Při tomto posouzení zohlední i dynamický vývoj bezpečnostní situace a skutečnost, že ozbrojené útoky zasahují, byť v různé intenzitě, celé území Ukrajiny, včetně oblastí dosud považovaných za relativně bezpečnější. Na základě posouzení jednotlivých oblastí návratu žalovaný znovu vyhodnotí splnění podmínek pro poskytnutí mezinárodní ochrany.
57. S ohledem na shora uvedené soud napadené rozhodnutí podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. zrušil. O vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení soud rozhodl podle § 78 odst. 4 s. ř. s.
V souladu s § 78 odst. 5 s. ř. s. bude žalovaný v dalším řízení vázán právním názorem zdejšího soudu.
58. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalobce, jemuž by bylo možné přiznat toliko náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v řízení, které však netvrdil, ani nedoložil. Od soudního poplatku byl žalobce osvobozen ex lege dle ust. § 11 odst. 2 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soud proto rozhodl, jak je ve výroku II. uvedeno.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne pro nepřijatelnost, pokud nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.).
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 28. srpna 2026
Mgr. Ing. Silvie Svobodová v. r.
samosoudkyně