Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Az 2/2026 - 58

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Volkovou ve věci

žalobce: V. S.

státní příslušnost Ukrajina

t. č. Pobytové středisko Havířov, Na Kopci 5,

735 64 Havířov – Dolní Suchá

zastoupený Mgr. Alicí Jeziorskou, advokátkou

sídlem Svornosti 86/2, 736 01 Havířov

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2026, č. j. OAM-487/VL-VL17-K13-ZZC-2026, o udělení mezinárodní ochrany,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

IV. Odměna a náhrada hotových výdajů ustanovené zástupkyně žalobce Mgr. Alice Jeziorské, advokátky, se určuje částkou ve výši 19 124 Kč a bude jí vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2026, č. j. OAM-487/VL-VL17-K13-ZZC-2026 (dále též jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle , , , a , o azylu (dále jen „ “).

II. Napadené rozhodnutí a související skutkové okolnosti

2. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že dne 20. 4. 2026 hlídka policie zahájila pobytovou kontrolu žalobce na adrese X. Žalobce předložil policii cestovní doklad. Lustrací v systému IS CIS policie zjistila, že se na žalobce vztahuje trestní příkaz Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 24. 11. 2025, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 10. 2. 2026. Podle trestního příkazu byl žalobci uložen trest vyhoštění z České republiky na 5 let od 20. 2. 2026 do 19. 2. 2031, jelikož byl žalobce shledán vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky a opilství. Žalobce nerespektoval výzvu k vycestování.

3. Krajský soud dále zjistil, že dočasná ochrana byla žalobci udělena od 1. 4. 2025 a k jejímu ukončení došlo dne 31. 3. 2026. Součástí správního spisu je rozhodnutí Krajského ředitelství policie Královehradeckého kraje, Odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „krajské ředitelství“) ze dne 20. 4. 2026, č. j. KRPH-42069-16/ČJ-2026-050022, kterým krajské ředitelství zajistilo žalobce podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, za účelem vycestování podle trestního řádu.

4. Dne 22. 4. 2026 žalobce požádal o mezinárodní ochranu.

5. Žalobce dne 30. 4. 2026 poskytl údaje k žádosti o mezinárodní ochranu. Uvedl, že vyznává pravoslavné křesťanství, nemá žádné politické přesvědčení, ani nebyl členem žádné politické strany. Pochází ze Zakarpatské oblasti. Je rozvedený a má dvě dcery. Do České republiky přicestoval autobusem v roce 2024 na vízum a s platným cestovním dokladem. Měl zde udělenu dočasnou ochranu, která mu skončila v roce 2026. O mezinárodní ochranu žádal (neúspěšně) v České republice již v roce 2001. Ke svému zdravotnímu stavu uvedl, že má zlomená žebra a špatné plíce. Zdravotní problémy řeší se zdravotníky v zařízení pro zajištění cizinců. Má také vysoký tlak a jednu ledvinu. V minulosti byl trestán. Důvodem podání žádosti o mezinárodní ochranu je válka na Ukrajině, neboť nechce bojovat se zbraní v ruce a s ohledem na věk ani nemůže bojovat.

6. Do protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 30. 4. 2026 žalobce uvedl, že ve své vlasti neměl žádné problémy. O mezinárodní ochranu žádal z důvodu války na Ukrajině. Nechtěl nastoupit do armády a dle jeho slov ani nemohl. Jeho známí, kteří se na Ukrajinu vrátili, již nejsou naživu. V místě, kde naposledy na Ukrajině pobýval, občas prolétne dron. Na Ukrajině žijí jeho dvě dcery, bratra žije na Slovensku. Během svého pobytu v České republice žalobce odcestoval zpátky na Ukrajinu přibližně před dvěma lety – měl platné vízum. V České republice pobývá od roku 1995, do vlasti jezdil pravidelně. Během pobytu v České republice byl trestán zákazem řízení a udělením vyhoštění za řízení pod vlivem alkoholu. Pokud by žalobce vyčkal pět let mimo vlast, nemusel by již nastoupit do armády. Žalobce nevěděl, proč by měl s ohledem na svůj špatný zdravotní stav být povolán do války. Žalobce nikdy v minulosti povolávací ani mobilizační rozkaz k nástupu do armády neobdržel. Od 15 let je shledán invalidním. Žalobce však doplnil, že i invalidní lidé jsou nyní zadržováni a nastupují do armády, přičemž tyto informace má od známých. Chtěl se totiž vrátit na Ukrajinu, najít si práci, ale známí mu řekli, ať nikam nejezdí, protože jsou odváděni i lidé s invalidním důchodem. Během pobytu na Ukrajině nevykonal základní vojenskou službu kvůli špatnému zdravotnímu stavu, má na to i potvrzení. Závěrem pohovoru žalobce sdělil, že by byl rád, kdyby dostal vízum na strpění, aby dosáhl věku, kdy nebude muset do armády, a poté vycestuje. Doložil potvrzení o invalidním důchodu.

7. Ve správním spise se nachází opis z evidence rejstříku trestů žalobce, ze kterého se podává, že žalobce byl v České republice opakovaně pravomocně odsouzen, konkrétně pro trestné činy úmyslného ublížení na zdraví, výtržnictví, maření výkonu úředního rozhodnutí, řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění a ohrožení pod vlivem návykové látky.

8. Žalovaný v rámci správního řízení shromáždil tyto podklady: Ukrajina, Informace MZV ČR, č. j. 104975-6/2026-MZV/LPTP ze dne 20. 3. 2026, k č. j. MV-721-16/OAMM-2026, Ochrana práv občanů, Ukrajina, Mezinárodní odbor trestní Ministerstva spravedlnosti, Mezinárodní odbor Nejvyššího státního zastupitelství, Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra, ze dne 12. 1. 2026: Možnost realizace extradice a trestu vyhoštění na území Ukrajiny v kontextu probíhajícího ozbrojeného konfliktu v důsledku agrese Ruské federace na Ukrajině, Informace norského centra informací o zemích původu (LANDINFO) ze dne 2. 5. 2025: Ukrajina, mobilizace, Informace OAMP ze dne 12. 1. 2026: Bezpečnostní situace v západních oblastech Ukrajiny. Přeshraniční pohyb, Informace OAMP ze dne 11. 8. 2025: Zdravotní péče na západní Ukrajině. Dostupnost nefrologie, hemodialýzy a peritoneální dialýza, Zpráva ze zjišťovací mise: Ukrajina, publikováno v únoru 2026.

9. Žalobce byl seznámen s podklady rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany dne 12. 5. 2026. Nenavrhl doplnění podkladů rozhodnutí, neuvedl nové skutečnosti nebo nové informace, které by měl žalovaný vzít v úvahu pro posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu.

10. Napadeným rozhodnutím žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle , , , a . V odůvodnění vysvětlil, že tvrzeným důvodem žádosti o mezinárodní ochranu je legalizace pobytu žalobce na území České republiky, válka na Ukrajině, pacifismus a jeho zdravotní stav. Žalovaný se seznámil s materiály, které doložil žalobce a konstatoval, že tyto materiály nesvědčí o žádných problémech, které by jmenovaný ve své vlasti měl a nemají tak vliv na samotné posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Z těchto dokumentů nelze nikterak dovodit cílené pronásledování žalobce ve vlasti z azylově relevantních důvodů. Žalovaný neshledal podmínky pro udělení azylu dle . Žalovaný nedospěl ani k závěru, že by žalobce mohl ve vlasti pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodů uvedených v . Žalobce v průběhu správního řízení uvedl, že na Ukrajině neměl žádné potíže se státními orgány. Svoji vlast opustil již v roce 1995, na Ukrajinu se vracel na návštěvu. Na území České republiky žil jako osoba s přiznanou dočasnou ochranou. V České republice byl odsouzen za několik trestných činů. Po bezprostředním riziku vyhoštění se žalobce rozhodl podat žádost o mezinárodní ochranu. Žalovaný poukázal na taxativní výčet důvodů pro udělení mezinárodní ochrany a legalizace pobytu mezi takovými důvody není. Ani válečný konflikt nelze považovat za důvod uvedený v . Žalovaný se dále vyjádřil k branné povinnosti do ukrajinské armády. Dospěl k závěru, že se u žalobce jedná pouze o domnělou obavu z nástupu do armády, neboť dosud neobdržel povolávací rozkaz k nástupu do vojenské služby. Žalovaný nepředpokládá, že s ohledem na žalobcův zdravotní stav by měl být případný výkon vojenské služby vůči němu uplatněn diskriminačně. Poukázal na informace, dle kterých není nutné ve vojenské službě ani držet zbraň (čehož se žalobce obává). Z dostupných informací o zemi původu vyplývá, že výkon povinností souvisejících s obranou státu nemusí být nutně spojen s přímou bojovou činností. Žalovaný shledal, že ani žalobcovy zdravotní obtíže nejsou důvodem pro udělení azylu. Žalovaný zabýval možností udělení azylu dle a doplňkové ochrany, dále shledal, že nejsou splněny podmínky ani pro udělení doplňkové ochrany dle a . Žalovaný shledal, že žalobce ve správním řízení neuvedl a žalovaný ani ze správního spisu sám nezjistil skutečnosti, na základě kterých by mohla žadateli hrozit vážná újma. Žalovaný posoudil žalobcovu situaci taktéž optikou probíhajícího konfliktu na Ukrajině a dospěl k závěru, že situace na Ukrajině není dle zjištěných informací situací extrémní úrovně nebo totálního konfliktu, kdy by samotná přítomnost civilisty postačovala k závěru o existenci vážné a individuální hrozby. V oblasti posledního pobytu žalobce neprobíhají přímé boje. Situace na Ukrajině lze v tzv. „oblastech návratu“ považovat za stabilní. Žalovaný uzavřel, že v případě žalobce nebyly naplněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany, a proto mu mezinárodní ochranu neudělil.

III. Obsah žaloby

11. Proti napadenému rozhodnutí brojil žalobce včasnou žalobu, v níž navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

12. Nejprve v obecné rovině namítal, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech a následně shrnul skutkový stav, jakož i odůvodnění napadeného rozhodnutí.

13. Žalobce měl za to, že se žalovaný jeho případem nezabýval dostatečně. Žalovaný vychází z informací, že oblast Ukrajiny, ze které žalobce pochází, je klidná. Dle žalobce tyto informace již neodpovídají skutečnosti. K tomu odkázal na volně dostupné zprávy. Žalobce byl toho názoru, že žalovaný vycházel z neaktuálních zpráv. Dodal, že datum publikace zprávy o zemi původu možná aktuální je, nicméně zdroje zpráv jsou zastaralé. Žalovaný byl povinen obstarat si zprávy o zemi původu v takové kvalitě a kvantitě, aby na jejich podkladě mohl učinit správné a informované rozhodnutí. Žalovaný tak jednal v rozporu s .

14. Žalovaný nesprávně zjistil skutkový stav a vystavil žalobce reálnému riziku návratu do vlasti, kde pro žalobce není bezpečno. Žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu k povinnosti shromáždit dostatek informací o zemi původu. Žalobce se dále vyjádřil k branné povinnosti.

15. Žalobce ve správním řízení předložil důkazy (potvrzení o invalidním důchodu), které žalovaný nesprávně vyhodnotil, resp. jednou k nim přihlédl a podruhé důkazy odmítl. Napadené rozhodnutí je tak vnitřně rozporné.

16. Žalobce měl za to, že mu hrozí nebezpečí vážné újmy dle kvalifikační směrnice. K tomu se dále vyjádřil k problematice špatného zacházení a odkázal na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva („ESLP“).

17. V doplnění žaloby uvedl, že byla nedostatečně a nesprávně vyhodnocena jeho tvrzení ve vztahu k žádosti o azyl. Žalobce je praktikující pravoslavný křesťan, víra i svědomí mu brání zúčastnit se mobilizace, odmítá podílet se na vojenské službě, ve vztahu k čemuž mu brání i jeho zdravotní důvody. Navíc odmítnutí vojenské služby na Ukrajině, ať už z důvodu víry, svědomí, či proto, že je žalobce invalidní důchodce, je aktuálně spojeno s ukládáním nepřiměřených trestů a s trestním stíháním těchto osob. Dochází k persekucím osob, které se nechtějí na válečném konfliktu jakkoli podílet, či z jakéhokoliv důvodu podílet. Na Ukrajině není umožněna v rámci válečného stavu civilní vojenská služba. Žalobce tvrdil, že mimo jiné opustil zemi původu i z důvodů, které jsou uvedeny v . Žalobce měl strach z pronásledování z důvodu příslušnosti ke skupině odmítačů vojenské služby. Žalobce měl za to, že žalovaný tyto skutečnosti ve vztahu k posouzení jeho žádosti nijak nevyhodnotil, přestože by mohly vést k udělení azylu. Dále poukázal i na diskriminaci při odvodech do armády, kdy žalobce žalovanému doložil, že je od dětství invalidní, na což neberou odvodové orgány žádný ohled.

18. Co se týče možnosti udělení tzv. „doplňkové ochrany“, žalobce i ve vztahu k tomu namítal, že se žalovaný vůbec nezabýval aktuální situací na Ukrajině. Žalobce pochází ze Zakarpatské oblasti, v celé zemi je vyhlášen válečný stav, co se konkrétně týče oblasti, ze které pochází, dochází zde doposud k četným vzdušným bombovým útokům, tyto míří na dopravní uzly, infrastrukturu, dopadají i na civilní oblasti. Žalobce k tomu v žalobě předkládal a citoval několik odkazů na články v českém tisku, které dokládají, že přímo v oblasti jeho původu k těmto útokům aktuálně dochází. K uvedenému ještě namítal, že i ministerstvo ČR vyzývá občany k okamžitému opuštění Ukrajiny. Ve vztahu k tomu lze jednoznačně uzavřít, že žadatel pochází z území, kde dochází k intenzivním bojům, k intenzivním vzdušným útokům, hrozí zde tedy reálně riziko vážné újmy, vč. smrti. K věci žadatel dodává, že má informace přímo z místa jeho dřívějšího bydliště na Ukrajině, ze kterých plyne, že všichni jeho blízcí či známí, kteří byli zmobilizováni, jsou již mrtví, či vážně zranění, k četným zraněním i úmrtím z důvodů války dochází i u civilního obyvatelstva v místě jeho původu, jakož i na území celé Ukrajiny.

IV. Vyjádření žalovaného

19. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Skutkový stav byl zjištěn v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí, byly shromážděny relevantní a aktuální informace o zemi původu a napadené rozhodnutí bylo zákonné, přezkoumatelné a řádně odůvodněné.

20. Žalobce v průběhu správního řízení uvedl, že nebyl politicky aktivní, nebyl členem žádné politické strany a neměl na Ukrajině problémy se státními orgány. Nepopsal žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že byl pronásledován nebo že mu hrozilo pronásledování z důvodů uvedených v , tedy z důvodu rasy, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině nebo politického názoru. Rovněž neuvedl žádné potíže způsobené soukromými osobami, proti nimž by mu stát nebyl schopen poskytnout ochranu.

21. Námitka související s mobilizací nebyla důvodná. Mobilizace na Ukrajině se vztahovala obecně na muže příslušného věku bez ohledu na jejich rasu, národnost, náboženství či politické přesvědčení. Nešlo proto o diskriminační opatření ani o azylově relevantní pronásledování. Žalobce uvedl, že nechtěl držet zbraň z náboženských důvodů. Z dostupných informací však vyplývalo, že výkon povinností souvisejících s obranou státu nemusel být spojen s bojovou činností ani s použitím zbraně. Na tento závěr navazoval i nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 17. 6. 2025, podle něhož samotná branná povinnost v regulérní armádě demokratického právního státu bez dalších individuálních okolností nezakládala důvod pro udělení mezinárodní ochrany.

22. Ani zdravotní stav žalobce (zlomená žebra, plicní obtíže, vysoký krevní tlak a jedna ledvina) nezakládal důvod pro udělení mezinárodní ochrany. Žalobce netvrdil a ze shromážděných podkladů nevyplývalo, že by mu byl na Ukrajině z některého azylově relevantního důvodu odpírán přístup ke zdravotní péči. Nebyly zjištěny okolnosti nasvědčující diskriminačnímu zacházení ze strany státu.

23. Žalovaný dále neshledal podmínky pro udělení doplňkové ochrany. Ze shromážděných informací nevyplývalo, že by situace v oblastech návratu na Ukrajině dosahovala intenzity, která by sama o sobě zakládala vážnou újmu podle . Ani žalobcem zmiňovaný dronový útok na Užhorod tento závěr neměnil, neboť šlo o ojedinělou událost a žalobce by nebyl vystaven vyššímu riziku než ostatní obyvatelé dané oblasti.

24. Žalovaný proto setrval na závěru, že v případě žalobce nebyly splněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle , , ani , a navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

V. Jednání soudu

25. Jednání soudu se uskutečnilo dne 27. 8. 2026 za účasti zástupkyně žalobce a žalovaného, které přednesly své návrhy v souladu s písemným vyhotovením žaloby a s vyjádřením k žalobě. Krajský soud provedl k důkazu Informaci OAMP Ukrajina Bezpečnostní situace v západních oblastech Ukrajiny ze dne 16. 7. 2026, Länderinformation der Staatendokumentation: Ukraine; aus dem COI-CMS, Version 19, část 17 Medizinische Versorgung, strojový překlad a články a odkazy uvedené v žalobě na str. 3 a 4.

26. Zástupkyně žalovaného odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 7. 2026, č. j. -25, podle kterého nelze dospět k závěru, že by žalobce vstupem na Ukrajinu byl automaticky obětí nerozlišeného násilí. Žalobce pochází ze západní Ukrajiny, konkrétně z města Khust, kde ze všech předložených zpráv vyplývá, že právě v této oblasti úroveň zásobování a služeb, včetně zdravotní péče je dostupná. Západní oblast Ukrajiny je stabilní, soudem čtená zpráva týkající se zdravotnictví a zdravotní péče se týkala Ukrajiny jako celku a neodpovídá situaci právě v západní Ukrajině. Tato oblast je bezpečná a služby v této oblasti jsou dostupné.

27. Zástupkyně žalobce sdělila, že k žalobě jsou uvedeny články, které prokazují, že útoky probíhají i v západní části Ukrajiny, nelze tedy dojít k závěru, že západní část Ukrajiny je bezpečná.

28. Zástupkyně žalovaného odkázala na tabulku ve zprávě ze dne 16. 7. 2026, ze které vyplývá, že v Zakarpatské oblasti jsou civilní oběti minimální na rozdíl od jiných oblastí Ukrajiny. Současně zástupkyně žalovaného upozornila na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 8. 2026 sp. zn. , který se týkal povinného vstupu do armády, a to zda by se mohlo jednat o důvod přiznání mezinárodní ochrany. Zástupkyně žalovaného dále odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 8. 2026 č. j. . Soud zástupkyni žalobce s tímto rozhodnutím seznámil a přečetl doslovně části, na které zástupkyně žalovaného odkazovala. Současně předložil zástupkyni žalobce i rozsudek sp. zn. . Zástupkyně žalobce se s tímto rozsudkem seznámila.

29. Soud se dále zabýval důkazy, které žalobce předložil v žalobě. Jednalo se o články a odkazy, které měly prokázat, že i v západní části Ukrajiny dochází k ruským útokům, dochází k narušení bezpečnosti. Jsou zde dronové útoky a útoky na občany a infrastrukturu.

30. Žádný z účastníků nenavrhl další důkazy, proto krajský soud dosud neprovedené důkazní návrhy zamítl.

31. Zástupkyně žalobce navrhla vyhovění žalobě, tedy zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Zástupkyně žalovaného navrhla zamítnutí žaloby. Měla za to, že návratem žalobce na Ukrajinu nedojde k závažnému a nevratnému zhoršení jeho zdravotního stavu, útoky na část Ukrajiny, kam by se měl žalobce vrátit, jsou ojedinělé. Náklady řízení nepožaduje.

VI. Posouzení věci krajským soudem

32. Krajský soud v Ostravě přezkoumal napadené rozhodnutí podle , (dále jen „ “). Při posuzování věci krajský soud přihlédl rovněž k , který provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (tzv. procedurální směrnice). Krajský soud vycházel při přezkumu rozhodnutí ze znění platného a účinného ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalovaného (srov. čl. II bod 5 přechodných ustanovení ).

33. Žaloba není důvodná.

34. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou žalobce, že žalovaný vycházel ze zastaralých zpráv svědčících o situaci na Ukrajině. Krajský soud zjistil, že si žalovaný v průběhu správního řízení obstaral tyto zprávy a informace: Ukrajina, Informace MZV ČR, č. j. 104975-6/2026-MZV/LPTP ze dne 20. 3. 2026, k č. j. MV-721-16/OAMM-2026, Ochrana práv občanů, Ukrajina, Mezinárodní odbor trestní Ministerstva spravedlnosti, Mezinárodní odbor Nejvyššího státního zastupitelství, Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra, ze dne 12. 1. 2026: Možnost realizace extradice a trestu vyhoštění na území Ukrajiny v kontextu probíhajícího ozbrojeného konfliktu v důsledku agrese Ruské federace na Ukrajině, Informace norského centra informací o zemích původu (LANDINFO) ze dne 2. 5. 2025: Ukrajina, mobilizace, Informace OAMP ze dne 12. 1. 2026: Bezpečnostní situace v západních oblastech Ukrajiny. Přeshraniční pohyb, Informace OAMP ze dne 11. 8. 2025: Zdravotní péče na západní Ukrajině. Dostupnost nefrologie, hemodialýzy a peritoneální dialýza, Zpráva ze zjišťovací mise: Ukrajina, publikováno v únoru 2026. Tyto zprávy pocházely převážně z let 2026 a 2025, nejednalo se tak o zprávy zastaralé. Žalovaný navíc předložil v soudním řízení zcela aktuální Informaci OAMP Ukrajina Bezpečnostní situace v západních oblastech Ukrajiny ze dne 16. 7. 2026, kterou krajský soud provedl k důkazu a vycházel z jejích závěrů v nyní posuzované věci. Žalobcův azylový příběh a individuální okolnosti byly posouzeny na základě aktuálních informací a zpráv, námitka žalobce o jejich zastaralosti tak není důvodná.

35. Krajský soud dále posoudil námitky žalobce ohledně obav z odvodu do armády. Žalobce opakovaně namítal, že by byl po návratu do vlasti odveden do války. K otázce povinné vojenské služby se už soudy rozhodující ve správním soudnictví opakovaně vyjadřovaly. Sjednotily se na závěru, že odmítání nástupu k výkonu základní vojenské služby nelze bez dalšího považovat za důvod pro udělení azylu ve smyslu (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2004, č. j. -49, či ze dne 11. 10. 2006, č. j. -55). Povolávání vlastních občanů k výkonu vojenské služby, byť i způsoby nevybíravými či i vnitřní zákonodárství státu porušujícími, samo o sobě bez přistoupení dalších skutečností, není ještě pronásledováním z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině či pro politické přesvědčení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2006, č. j. -55).

36. Soudy rozhodující ve správním soudnictví zkoumaly i situaci, kdy je nástup do vojenské služby spojen s rizikem nastoupení do aktivního válečného konfliktu. Jak již shrnul Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 18. 6. 2026, č. j. -42, podle konstantní judikatury není azylově relevantní ani povinná účast v armádě v situaci, byl-li by výkon vojenské služby spojen s rizikem účasti při bojových akcích ve válečném konfliktu (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2012, č. j. -44, ze dne 9. 5. 2018, č. j. -27, či ze dne 23. 5. 2018, č. j. -29). Kromě toho judikatura dovodila, že nediskriminačně vymezená branná povinnost není relevantní ani pro udělení doplňkové ochrany (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2017, č. j. -23, či ze dne 27. 1. 2022, č. j. -24). Shora uvedené závěry lze použít i na situaci ozbrojeného konfliktu na území Ukrajiny (blíže usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 12. 2025, č. j. -53, či ze dne 30. 4. 2026, č. j. -54).

37. Krajský soud dospěl v souladu s žalovaným k závěru, že obavy žalobce z povolání do armády a jeho případné nasazení při boji ve válce s Ruskou federací neznamenají důvod pro udělení azylu či doplňkové ochrany. Samotná vojenská služba v ukrajinské armádě nenaplňuje hlediska útočné války, příp. účast na jednáních, jež by naplňovala znaky válečného zločinu či zločinu proti míru či lidskosti (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2020, č. j. -45, či ze dne 29. 9. 2022, č. j. -61). Vojenská služba je obecně uznávanou občanskou povinností vůči státu. To platí i tehdy, pokud osoba uplatňuje výhradu svědomí. Samotné vynucování vojenské služby totiž bez dalších okolností nelze považovat ani za pronásledování podle , ani za vážnou újmu podle téhož zákona. Jiný závěr by přicházel v úvahu pouze tehdy, pokud by byly dány další významné skutečnosti, například nepřiměřeně přísné nebo diskriminační tresty za odmítání služby z náboženských důvodů či reálná hrozba účasti na operacích spojených se závažným a systematickým porušováním mezinárodního práva, což však žalobce netvrdil. Za relevantní újmu proto nelze považovat samotné riziko běžného trestního postihu za nesplnění zákonné povinnosti podílet se na obraně státu. Z poslední doby ve vztahu k ukrajinským žadatelům o mezinárodní ochranu srov. též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2026, č. j. ‑31, či ze dne 17. 10. 2025, č. j. 4 Azs 189/2025‑27, bod 26, ze dne 5. 8. 2026, č. j. –40).

38. Žalobce mimo jiné tvrdil, že nemůže bojovat se zbraní v ruce z důvodu své víry a svědomí. V případě žalobce se však z ničeho nepodává, že by byl natolik nábožensky aktivní či tak hluboce věřící, aby u něj bylo možné zvažovat aplikaci náboženské výhrady. Žalobce toliko uvedl, že je praktikující pravoslavný křesťan. Hlásí se tedy k náboženství, které vyznává značná část obyvatelstva Ukrajiny, nejedná se o náboženskou menšinu se specifickým postavením. Své tvrzení žalobce nijak neindividualizoval, nepopsal, zda nějakým specifickým či intenzivním způsobem praktikuje náboženství, zda zastává v církvi nějakou funkci či je nějak aktivní. Z jeho tvrzení vyplývá naopak, že je řadovým věřícím. Krajský soud proto považoval žalobcovo obecné tvrzení, že mu v nástupu do armády brání víra a svědomí, jako nedostatečné pro aplikaci kvalifikované náboženské výhrady.

39. Žalobce netvrdil, že by reálně hrozilo jeho nasazení do bojů, které by od něj vyžadovaly porušování zásadních pravidel mezinárodního práva v podobě páchání válečných zločinů. Ani soud nezjistil skutečnosti, z nichž by takové riziko vyplývalo.

40. Krajský soud neshledal, že by žalobci v případě odmítnutí vojenské služby na Ukrajině, ať už z důvodu víry, svědomí, případně s poukazem na svůj zdravotní stav a invaliditu, mohl být uložen nepřiměřený trest. V posuzované věci žalovaný učinil skutková zjištění o situaci na Ukrajině z Informace Bezpečnostní situace v západních oblastech Ukrajiny, Přeshraniční pohyb ze dne 12. 1. 2026; ze zprávy Zjišťovací mise Ukrajina z února 2026; informace LANDINFO z 2. 5. 2025. Z těchto informací vyplývá, že vyhýbání se vojenské službě je potenciálně trestáno, a to i vyhýbání se z náboženských důvodů. Nepodává se z nich však, že by toto trestání bylo možné považovat za pronásledování kvůli zpřísněným trestům, taktéž nedochází k odlišnému trestání konkrétních osob z důvodu etnicity či náboženství. Jak žalovaný uvedl na straně 5 napadeného rozhodnutí, osoby, které se domnívají, že byly mobilizovány nezákonně nebo navzdory svému zdravotnímu stavu, se mohou bránit odvoláním proti rozhodnutí vojenské lékařské komise, podáním žaloby u soudu nebo stížností příslušným orgánům. Mohou se také obrátit na vojenského ombudsmana, jehož zřízení oznámilo ministerstvo obrany v roce 2024 v reakci na stížnosti na postup vojenského personálu. V případě podezření na nezákonné jednání ze strany státní moci se občané mohou obrátit na bezpečnostní sbor Státní úřad vyšetřování Ukrajiny. Žalovaný se na straně 6 zabýval tím, že neshledává důvody se domnívat, že by výkon vojenské služby měl být vůči žalobci uplatněn diskriminačně. Z výše uvedeného vyplývá, že v rámci případného povolání existují instituty, které by měly zajistit zohlednění zdravotního stavu žalobce. V této souvislosti je třeba připomenout, že žalobce nikdy nevykonal základní vojenskou službu z důvodu svého zdravotního stavu a nebyl mu zaslán povolávací rozkaz. Riziko, že by byl žalobce nasazen do bojů se zbraní v ruce, kterého se žalobce obává, je tak nízké. Z informací o zemi původu se totiž podává, že na Ukrajině existují i jiné formy zapojení v armádě než přímá bojová činnost, např. logistika, zásobování apod., žalobcův zdravotní stav by proto v případě povolání do armády měl a mohl být zohledněn při výběru způsobu jeho nasazení.

41. Z výše uvedených důvodů krajský soud námitku týkající se obav z odvodu do armády neshledal důvodnou. Žalovaný nepochybil, pokud vyslovil, že obavy z odvodu do armády a nasazení do případných bojů nejsou důvody pro udělení mezinárodní ochrany.

42. Krajský soud se dále zabýval námitkou, že měla být žalobci udělena mezinárodní ochrana ze zdravotních důvodů. Žalobce namítal, že má zlomená žebra, špatné plíce, vysoký krevní tlak a jednu ledvinu. Krajský soud v souladu s žalovaným shledal, že se nejedná o vzácná zdravotní postižení, která by vyžadovala specializovanou lékařskou péči nacházející se toliko na území České republiky. Z podkladů, které žalovaný shromáždil ve správním řízení, vyplývá, že žalobce by s ohledem na své zdravotní problémy a svou individuální charakteristiku neměl spadat do kategorie osob, která by měla být jakkoli znevýhodněna v přístupu k lékařské péči. Z podkladů ve spise a ze Länderinformation der Staatendokumentation: Ukraine; aus dem COI-CMS, Version 19, část 17 Medizinische Versorgung, která byla provedena při jednání, vyplývá, že zdravotní péče je na Ukrajině ovlivněna válečným konfliktem, zejména v oblastech bojů dochází k nedostatku léčiv a personálu. V Zakarpatské oblasti Ukrajiny, kam by se měl žalobce případně vrátit, je však přístup ke zdravotní péči umožněn všem osobám, a to i navrátilcům na území Ukrajiny bez omezení. V zemi existují jak státní, tak soukromá lékařská zařízení. Podle Informace OAMP, Ukrajina: Bezpečnostní situace v západních oblastech Ukrajiny. Přeshraniční pohyb ze dne 16. 7. 2026, stav k červenci 2026, situace západních oblastech Ukrajiny je z hlediska zásobování a dostupnosti služeb (např. zdravotní péče) a potravin stabilní. Úřady nadále garantovaly dostupnost služeb v rozsahu stanoveném zákonem, např. bezplatnou zdravotní péči (v případě kvalitnější péče s doplatkem). Nedostatek nebo obtížný přístup ke službám a potravinám a ztížená humanitární situace se vztahovala především na oblasti v blízkosti frontové linie, resp. komunity na jihu a východě země. Na Zakarpatské Ukrajině civilní infrastruktura (např. zdravotnická, sociální, rozvodné sítě, zdroje pitné vody) nebyla mimo několika incidentů narušena. Úroveň zásobování a služeb, včetně přístupu k zdravotní péči apod., byla stabilizovaná.

43. S ohledem na to, že žalobce má pouze jednu ledvinu, žalovaný zahrnul mezi podklady pro rozhodnutí úzce specializovanou Informaci OAMP ze dne 11. 8. 2025, Zdravotní péče na západě Ukrajiny. Dostupnost nefrologie, hemodialýzy a peritoneální dialýza. Z této informace vyplývá, že v oblastech západní Ukrajiny byla poskytovaná péče v oblasti ledvin zachována nebo dokonce posílena. Dialýza včetně souvisejících úkonů je poskytována bezplatně. Z uvedeného se podává, že i v případě zhoršení žalobcova stavu by mu byla poskytnuta odpovídající zdravotní péče. Krajský soud ze shora uvedených důvodů neshledal žalobní námitku týkající se zdravotních obtíží žalobce a jejich vlivu na udělení mezinárodní ochrany důvodnou.

44. Žalobce se dále neztotožňoval a brojil proti závěrům žalovaného, že jeho návrat do Zakarpatské části Ukrajiny by byl bezpečný. Žalobce měl za to, že mu hrozí nebezpečí vážné újmy podle , 2 písm. c) pro vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu nerozlišujícího násilí v situaci mezinárodního ozbrojeného konfliktu.

45. Předem vlastního posouzení této námitky krajský soud uvádí, že mezi soudy rozhodujícími ve správním soudnictví je shoda na tom, že existenci válečného konfliktu mezi Ruskou federací a Ukrajinou není třeba prokazovat (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2022, č. j. -31, nebo ze dne 31. 3. 2022, č. j. -32, a ze dne 3. 6. 2022, č. j. -18). V nyní posuzované věci je dále nesporné, že žalobce pochází ze Zakarpatské části Ukrajiny, která nepřiléhá na oblast přímých bojů s Ruskou federací. Předmětem posouzení tak není, zda by bylo možné žalobce přesídlit do oblasti, kterou považuje žalovaný za bezpečnou, ale zda je možný návrat žalobce do oblasti, ze které pochází a na kterou se opakovaně i při svém pobytu v České republice vracel. Poslední tvrzené bydliště žalobce se nacházelo v městě Khust.

46. Dle „doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Podle se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

47. Podle pronásledováním nebo vážnou újmou není, pokud se obava cizince z pronásledování nebo vážné újmy vztahuje pouze na část území státu, jehož státní občanství má, nebo, je-li osobou bez státního občanství, státu jeho posledního trvalého bydliště a může-li cizinec bezpečně a oprávněně odcestovat do jiné části státu, do ní vstoupit a v ní se usadit, a pokud s přihlédnutím k situaci v této části státu a k jeho osobní situaci v této části státu a) nemá odůvodněný strach z pronásledování ani nejsou dány důvodné obavy, že by mu zde hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy, nebo b) má přístup k účinné ochraně před pronásledováním nebo vážnou újmou.

48. Pro existenci skutečného nebezpečí vážné újmy ve smyslu podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2009, č. j. -68, přijatý v návaznosti na rozsudek Soudního dvora ve věci Elgafaji, C-465/07) nestačí pouze reálná existence ozbrojeného konfliktu na území země původu žadatele, ale žadateli musí v důsledku takového konfliktu hrozit vážné a individuální ohrožení života nebo tělesné integrity z důvodu svévolného násilí. V situacích tzv. totálního konfliktu hrozí vážná újma v zásadě každému žadateli přicházejícímu z této země původu či postiženého regionu, neboť pouhá přítomnost na území této země nebo regionu jej vystavuje reálnému nebezpečí ohrožení života a tělesné integrity.

49. Žalovaný v řízení před soudem předložil zcela aktuální Informaci OAMP, Ukrajina: Bezpečnostní situace v západních oblastech Ukrajiny. Přeshraniční pohyb ze dne 16. 7. 2026, stav k červenci 2026. Součástí této informace jsou Počty civilních obětí v jednotlivých oblastech od 24. 2. 2022 do 10. 7. 2026 podle Monitoru konfliktu na Ukrajině Projektu dat o místech a událostech ozbrojených konfliktů (ACLED). Z něj vyplývá, že v Zakarpatské oblasti od dubna 2022 do 10. 7. 2026 došlo ke dvěma civilním obětem v roce 2023 a taktéž dvěma civilním obětem v roce 2026. Z uvedených údajů vyplývá, že nedochází k eskalaci počtu civilních obětí. Krajský soud zohlednil, že se nejedná o krátkodobou analýzu, ale informace zahrnuje období čtyř let, což již má vypovídací hodnotu a nelze hovořit toliko o krátkodobých výkyvech či uklidnění situace. Shodná situace jako v Zakarpatské oblasti panuje i v Černovické, Chmelnycké, Ivanofrankivské či Volyňské oblasti. S ohledem na uvedená data a po prostudování dalších podkladů, které jsou součástí správního spisu, krajský soud shledal, že útoky s civilními oběťmi na celém území Ukrajiny nejsou natolik intenzivní a časté, aby každý civilista byl již pouze z titulu své přítomnosti ohrožen ozbrojenými střety do té míry, že by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy spočívající v ohrožení života. Z uvedených důvodů nelze dospět k závěru, že se Ukrajina nachází v totálním konfliktu.

50. Jedním z významných kritérií posouzení míry ohrožení civilistů je existence úmyslného napadání civilistů válčícími stranami, územní rozsah situace nerozlišujícího násilí, skutečné místo pobytu žadatele v případě jeho navrácení do dotyčné země nebo regionu, a také počet civilních obětí v porovnání s celkovým počtem jednotlivců, které tvoří obyvatelstvo této oblasti (srov. rozsudek SD EU ve věci C-901/19 CF, DN. proti SRN ze dne 10. 6. 2021).

51. Krajský soud se dále zabýval individuálními okolnostmi případu pro udělení doplňkové ochrany. Sám žalovaný v napadeném rozhodnutí nepopírá, že i v Zakarpatské oblasti dochází k útokům (strana 10 napadeného rozhodnutí) a probíhá na tomto území ozbrojený konflikt. Stejnou skutečnost prokazují i články a odkazy, které žalobce předložil k žalobě. V žádném případě nelze dospět k závěru, že Zakarpatská část Ukrajiny je zcela bezpečná a k útokům na civilní infrastrukturu a obyvatelstvo v této části nikdy nedochází. V této souvislosti je však třeba vycházet ze závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2021, č. j. -33, podle kterého „podmínkou pro udělení doplňkové ochrany podle není skutečnost, že v zemi původu žadatele probíhá tzv. totální konflikt. Nebezpečí vážné újmy ve smyslu citovaného ustanovení totiž může zakládat i méně závažný ozbrojený konflikt, pokud je žadatel schopen prokázat dostatečnou míru individualizace, a to například tím, že prokáže, (1) že již utrpěl vážnou újmu nebo byl vystaven přímým hrozbám způsobení vážné újmy, (2) že ozbrojený konflikt probíhá právě v tom regionu jeho země původu, ve kterém skutečně pobýval, a že nemůže nalézt účinnou ochranu v jiné části země, či (3) že jsou u něj dány jiné faktory (ať už osobní, rodinné či jiné), které zvyšují riziko, že terčem svévolného (nerozlišujícího) násilí bude právě on (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2009, č. j. -68, č. 1840/2009 Sb. NSS).“

52. Jak již podrobně vysvětlil Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 28. 8. 2026, č. j. -29, k výkladu třetí podmínky uvedeného testu se vyjádřil rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 10. 6. 2021, CF a DN proti Bundesrepublik Deutschland, C-901/19, ECLI:EU:C:2021:472. Soudní dvůr zdůraznil, že čl. 15 písm. c) kvalifikační směrnice brání takovému výkladu vnitrostátního práva, podle něhož je zjištění vážného a individuálního ohrožení civilisty, který není specificky dotčen okolnostmi vlastními jeho osobní situaci, podmíněno dosažením předem stanoveného poměru mezi počtem civilních obětí a celkovým počtem obyvatel dotčené oblasti. Počet usmrcených a zraněných civilistů je relevantním ukazatelem intenzity svévolného násilí, nemůže však představovat jediné ani samo o sobě rozhodující kritérium. Podle Soudního dvora je nezbytné komplexně posoudit všechny okolnosti konkrétního případu, zejména ty, jež charakterizují situaci v zemi nebo regionu původu žadatele. Vedle počtu civilních obětí je proto třeba přihlédnout zejména k intenzitě ozbrojených střetů, jejich trvání a územnímu rozsahu, k organizovanosti bojujících stran, k místu, do něhož by byl žadatel skutečně navrácen, jakož i k povaze použitých prostředků a k tomu, zda dochází k úmyslným či nerozlišujícím útokům na civilisty a civilní objekty. Míra individualizace požadovaná po žadateli je přitom nepřímo úměrná intenzitě svévolného násilí, tj. dosahuje-li násilí mimořádně vysoké úrovně, může být reálné nebezpečí vážné újmy založeno již samotnou přítomností civilisty v dotčené oblasti, při nižší intenzitě je naopak třeba zkoumat, zda osobní okolnosti žadatele riziko zesilují. Uvedený rozsudek současně neznamená, že jakýkoli jednotlivý bezpečnostní incident nebo pouhá absence úplného bezpečí automaticky zakládá nárok na doplňkovou ochranu. Vyžaduje však, aby správní orgán nepoužil jediný statistický nebo jinak formalizovaný práh a aby svůj závěr založil na aktuálním, individualizovaném a souhrnném hodnocení všech relevantních kvalitativních i kvantitativních ukazatelů.

53. Při posouzení povahy konfliktu na Ukrajině vycházel žalovaný z dokumentů Informace o bezpečnostní situaci a Informace LANDINFO. Na základě těchto informací dospěl k závěru, že situaci na Ukrajině nelze kvalifikovat jako totální konflikt, tedy konflikt takové intenzity, při němž je každý civilista již samotnou přítomností na území státu vystaven reálnému riziku vážné újmy. Podle žalovaného z uvedené informace o zemi původu vyplývá, že pozemní bojové operace zůstávaly stabilizovány především na frontové linii ve východní a jihovýchodní části země. Vzdušné útoky přitom směřovaly zejména do oblastí nacházejících se v blízkosti této linie, konkrétně do Charkovské, Záporožské, Luhanské, Chersonské a Doněcké oblasti, případně na objekty kritické infrastruktury v dalších regionech, jako jsou rafinerie, chemické a zbrojní závody nebo energetická zařízení. Naproti tomu v západních oblastech Ukrajiny byl zaznamenán nižší počet útoků i jejich menší frekvence a tyto regiony byly podle žalovaného zasaženy především nepřímými dopady ozbrojeného konfliktu, zejména zvýšeným zatížením civilní infrastruktury v důsledku přítomnosti vnitřně vysídlených osob. Tyto informace potvrzuje i Informace OAMP, Ukrajina: Bezpečnostní situace v západních oblastech Ukrajiny. Přeshraniční pohyb ze dne 16. 7. 2026, stav k červenci 2026. K útokům na civilní infrastrukturu a obyvatelstvo dochází, ale ztráty na životech obyvatelstva – jak bylo vysvětleno shora – jsou nízké, taktéž dodávky energií, služby a lékařská péče jsou dlouhodobě relativně stabilní.

54. To, že je žalobce civilista, není v posuzované věci sporné. Jak bylo uvedeno shora, existenci ozbrojeného konfliktu (nikoli však totálního konfliktu) žalovaný v napadeném rozhodnutí nepopírá. Ve věci tak bylo rozhodující posoudit, zda je naplněna podmínka ad 3), tedy individuální okolnosti zvyšující riziko, že bude právě žalobce obětí svévolného násilí. U žalobce by tak musela být prokázána vyšší míra individuálních prvků, na základě kterých by bylo možné reálné nebezpečí vážné újmy odvodit. U žalobce však nebylo prokázáno, že ve významném procentu případů obdobných situaci žadatele dochází k nežádoucímu následku, takže žadatel má dobré důvody se domnívat, že takový následek může s významnou pravděpodobností postihnout i jeho. Žalobce pochází z města Khust v Zakarpatské oblasti, na Ukrajině žijí jeho dcery. V jeho případě tak není třeba posuzovat možnost vnitřního přesídlení, jelikož pochází přímo ze Zakarpatské oblasti. Krajský soud v souladu s žalovaným i s ohledem na důkazy, které předložil žalobce spolu s žalobou, nevylučuje, že k útokům dochází a může docházet i v Zakarpatské oblasti Ukrajiny. Existuje tak riziko, že obětí nerozlišujícího násilí bude i žalobce, nicméně toto riziko se s ohledem na podklady ve spise jeví jako statisticky nízké. Jak vyplynulo z Informace OAMP, Ukrajina: Bezpečnostní situace v západních oblastech Ukrajiny. Přeshraniční pohyb ze dne 16. 7. 2026, stav k červenci 2026, od dubna 2022 došlo v Zakarpatské oblasti k čtyřem civilním obětem, civilní infrastruktura nebyla mimo několika incidentů narušena, úroveň zásobování a služeb, včetně přístupu k zdravotní péči apod., byla stabilní, oblast vykazuje nízká nebo mírná (v části okresů) omezení přístupu k humanitární pomoci, včetně přístupu osob v nouzi k základním službám a pomoci. Žalobce přitom nepopsal žádné individuální okolnosti, které by u něj osobně významně zvyšovaly riziko, že bude terčem nerozlišujícího násilí. Z uvedených důvodů proto žalovaný nepochybil, pokud žalobci mezinárodní ochranu neudělil.

VII. Závěr a náklady řízení

55. Krajský soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, proto žalobu jako nedůvodnou zamítl ( ).

56. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti nevznikly, náhrada nákladů řízení mu tudíž přiznána nebyla (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. –47).

57. Žalobci byla k ochraně jeho práv podle ustanovena zástupkyně z řad advokátů Mgr. Alice Jeziorská, jejíž odměnu a hotové výdaje hradí stát. Soud zástupkyni žalobce přiznal odměnu za zastupování podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „ “), za tři úkony právní služby, a to první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, sepis doplnění žaloby a účast na ústním jednání, ve výši 13 860 Kč (3 × 4 620 Kč) podle ve spojení s bodem 5 advokátního tarifu. Dále soud přiznal zástupkyni žalobce paušální náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby ve výši 1 350 Kč ( advokátního tarifu), náhradu za promeškaný čas ve výši 300 Kč za dvě započaté půlhodiny ( advokátního tarifu) a náhradu jízdních výdajů ve výši 295 Kč za použití motorového vozidla Audi, registrační značky X, při ujetí 36 km na trase Havířov – Ostrava a zpět, vypočtenou podle , o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad ve výši 295 Kč. Protože je zástupkyně žalobce plátkyní daně z přidané hodnoty, zvýšil soud přiznanou odměnu a náhrady o DPH ve výši 21 %, tj. o 3 319 Kč. Celkem byla zástupkyni žalobce přiznána odměna a náhrady ve výši 19 124 Kč. Tato částka bude ustanovené zástupkyni žalobce vyplacena z rozpočtových prostředků Krajského soudu v Ostravě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ostrava 27. srpna 2026

Mgr. Jana Volková

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. M.P.